Otázka chleba a práce je dnes osudovou otázkou pracující mládeže. Jestli mluvíme o krisi, vidíme především, že právě je to pracující mládež, která první následky, první rány krise nese na svých vlastních bedrech. Hlad a bída rdousí mládež, a to má býti potom budoucnost národa? Tak tomu je dnes. Jak to bude vypadati v zimě? V zimě hrozí mládeži skutečná pohroma. Dnes na sklonu léta hladoví v Československu při přeplněných skladištích 200.000 mladých dělníků, a to proto, že je všeho moc, že je moc obilí, že je moc životních potřeb; proto musí 200.000 mladých dělníků umírati hladem. Tvrdá ruka kapitalistova vyhazuje učně na dlažbu, sotva se doučil. Statisíce mladých dělníků a obchodních zaměstnanců dře v potu na chléb a s hrůzou očekávají zítřek, který je oloupí o poslední skývu chleba. Statisíce mladých rolnických hochů a děvčat beznadějně pohlíží na žírné lány, patřící velkostatkářům a bankám; jejich vlastní hrouda byla příliš malá a skrovná, než aby je mohla uživiti. Já sám jsem byl měsíc na Zakarpatsku. Tam je veškerá mládež domkářů a malorolníků bez práce. Již dříve neuživilo to malé hospodářství rodinu zakarpatskoruského sedláka a dnes, když se nepracuje v lesích a lomech, je na 100.000 dělníků bez práce a bez chleba odkázáno na tu mizernou hroudu takového špatného hospodářství, které je na Zakarpatsku. Ovšem ve statistice o nezaměstnaných není zahrnuta tato část těch 100.000 nezaměstnaných poloproletářů na Podkarpatské Rusi na vesnicích. Zde se hausíruje se statistikou 215 nebo 230 tisíc, aby se řeklo, že v Italii nebo jinde je nezaměstnanost větší, abychom tím omluvili zločin, který se zde páše, ale při tom se nikdy nepoukáže na švindl, který je ve statistice. Nikoli čtvrt milionu, nýbrž již půl milionu nezaměstnaných máme v Československu a v zimě bude jistě 1 milion nezaměstnaných dělníků. Tak vypadá situace a perspektiva. 200 tisíc nezaměstnaných mladých dělníků hladoví, statisíce mladých malorolníků očekávají, co bude zítra, až se snědí zásoby, které po žních snad ještě zbyly. Desetitisíce studentů pilně a pracně sbírají vědomosti, pracují v těžkých poměrech a při tom nemají nejmenší naděje, že by v dnešním systému své schopnosti a vědomosti mohli uplatniti a zajistiti si existenci.

Znám takové případy. Byl jsem tento týden ve studentské koleji na Hradčanech, kde jsou ubytováni vysokoškoláci, a jen tak náhodou jsem mluvil s přítomnými. Setkal jsem se se třemi, kteří jsou vystudovaní profesoři a musili toho nechat, poněvadž nedostali zaměstnání. Studují znovu medicinu nebo techniku, domnívajíce se, že spíše dostanou zaměstnání v tomto oboru. Studium samo nebylo by tak zlé, ale kdybyste viděli v takové koleji na Hradčanech, jak studenti žijí! Už jejich ubytování - z poloviny donucovací pracovna, druhá část budovy studentské koleje, slamníky jako pro trestance, cely jako pro trestance donucovací pracovny, jen s tím rozdílem, že mají dvéře otevřeny, že mohou vycházet a přicházet, ale ve skutečnosti neliší se toto studium téměř vůbec od kriminálu. Jsou to studenti proletáři, kteří studují na vysokých školách.

Avšak studenti na školách středních žijí ještě daleko hůře. Kapitalistický systém nejenom že je daleko více odírá o to nejnutnější v době studia, nýbrž připravuje je o jakoukoli perspektivu na existenci, na zaměstnání. Pro všechny tyto statisíce mladých lidí stal se dnešní systém poutem a okovy. Právem staví dnes mládež otázku: "Jaká to je vlast, která nám béře chléb a práci?" - a my komsomolci a komunisté odpovídáme na tuto otázku jasně: Tato vlast není vaší vlastí, je to vlast kapitalistů, bankéřů a velkostatkářů. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Říkáme: vaše vlast leží v budoucnosti, obrazem této příští vlasti je Sovětský svaz, který zajistil pracující mládeži měst i venkova chléb a práci, který jí zajistil politická i kulturní práva a kulturní život. Cestu k této opravdové vlasti všech pracujících, cestu do této lepší a šťastnější budoucnosti mládeže ukazujeme my - komsomolci. My, mládež vládnoucí třídy zítřka, prohlašujeme, že, jakmile se dostaneme k moci, uskutečníme v plném rozsahu naši zásadu, vzíti bohatým a dáti chudým. Vyvlastníme továrny, banky a velkostatky bez náhrady a odevzdáme je do rukou dělníků a pracujících rolníků. Odstraníme nezaměstnanost, snížíme okamžitě pracovní dobu mládeže na 6 hodin a zavedeme 4denní pracovní týden a 4nedělní placenou dovolenou mládeže. Při tom zvýšíme radikálně mzdy mládeže, abychom tím zvýšili její kupní sílu a umožnili jí život jiný, než je dnes. Dáme pracující mládeži všechna politická práva, zajistíme jí možnost vzdělání, velkolepou možnost svobodné tělesné výchovy a kulturního života. Právo na vzdělání stane se majetkem širokých mas pracující mládeže měst a vesnic. Vybudováním velkorysého zákonodárství a sociálního zařízení zbavíme mládež jakékoliv nejistoty o zítřek a starosti pro stáří.

Ovšem, nebudeme to řešiti tak, jak se domnívá p. posl. Tučný. On ostatně přiznává, že všechny ty pokusy, všechno to, co on sám říká, je jen zmírněním této krise a že kdyby se měla tato krise a nezaměstnanost řešiti do důsledků, dnešní stát by to ani nevydržel. Je pravda, že dnešní kapitalistický stát tuto dnešní krisi ani tuto nezaměstnanost vyřešiti nemůže. Ale budeme-li to řešiti jako vůdcové nár. sociálů nebo soc. demokratů takovým způsobem, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, aby se řešila krise a nezaměstnanost a kapitalistický systém nebyl dotčen, aby se řešila krise a nezaměstnanost a aby na kapitalisty nebyly uvaleny daně a břemena krise, pak říkáme otevřeně, že takovým způsobem to, pánové, nepůjde, takovým způsobem to také řešeno nebude a řešeno býti nemůže. Proti tomuto řešení krise na účet pracujících mas a na účet pracující mládeže staví komunistický svaz plán na zaopatření chleba a práce, plán převalení následků krise na bedra kapitalistů, plán, který sice nebude ještě koncem kapitalismu, ale který znamená, aby ten, kdo krisi zavinil, také na ni platil. Mládež se nás také ptá: Je možno dnes zmírniti onu bídu a hlad, které kosí naše řady? A my komsomolci odpovídáme: Ano, je zde taková možnost, vynutiti si bojem na kapitalistech, co podle práva nám náleží, ale jedině bojem, jedině cestou takovou, abychom donutili kapitalisty, aby ze strachu před sjednocením dělnické třídy a před tím, aby nepřišli o všecko, ustoupili před masou vykořisťovaného proletariátu. My stavíme do popředí v tomto pracovním plánu zkrácení pracovní doby mládeži bez snížení mezd.

Přes strašlivou nezaměstnanost musí zaměstnaná mládež pracovati nikoli 8, nýbrž 10 až 12 hodin denně. Učňové po průměrné 9 1/2 hodinové práci musí choditi do pokračovacích škol a doba ztrávená na školách se jim nepočítá do pracovní doby. Namnoze se používá dětské práce. Zkrácení pracovní doby mládeže i učňů při nezkrácených mzdách a zákaz práce přes čas opatří v Československu chleba nejméně 170 tisícům mladých dělníků.

Proto žádáme, jak už jsme v návrhu zákona navrhli: Zkrácení pracovní doby mládeže do 18 let na 6 hodin a od 18 let na 7 hodin denně bez zkrácení mezd. Zákaz práce přes čas. Zákaz dětské práce. Zavedení 4nedělní placené dovolené mládeže. Docházka do pokračovacích škol nechť je započtena do doby pracovní. Chceme zvýšení mezd pracující mládeži. Všichni kapitalisté dnes křičí, že skladiště jsou přeplněna zbožím, že nikdo nechce koupit. Dělnická mládež a dělnická třída by ráda kupovala, ale nemá zač. Její mzdy jsou tak nízké, že nestačí ani na nejnutnější. Zvýšením mezd dělnické mládeži zvýší se její koupěschopnost a vytvoří se předpoklady pro zaměstnání dalších tisíců mladých dělníků.

Proto žádáme: Zvýšení mezd pracující mládeži o 20%. Vyplacení drahotní výpomoci veškeré dělnické mládeži. Zaplacení doby ztrávené učni na pokračovací škole. Zavedení podpory nezaměstnané mládeže ve městech i na vesnicích je další otázkou. 200 tisíc mladých dělníků, kteří jsou dnes v Československu bez práce, nemohou nic kupovat, poněvadž byli vyhozeni kapitalisty na dlažbu a nedostávají žádnou podporu v nezaměstnanosti; zavedení podpory znamená v tomto případě opět zvýšení kupní síly mládeže i zvýšení zaměstnanosti. Žádáme proto: 15 Kč denně pro každého mladého nezaměstnaného dělníka na účet kapitalistů a státu. Zrušení gentského systému. Vyplacení nouzové výpomoci pro nezaměstnanou mládež ve výši 300 Kč.

Stravování nezaměstnaných a jejich dětí. Katastrofální nezaměstnanost a s ní spojená bída a hlad ničí fysicky nezaměstnanou mládež a ohrožuje životy dětí. Ze žebráckých polévek, jež loňského roku byly dávány nezaměstnaným, nemůže býti nikdo živ. Fakt, že stravování dětí ve školách bylo právě nyní odbouráno, je přímo pobuřující. Vybudováním řádných jídelen pro nezaměstnanou mládež, pro nezaměstnané vůbec a pro děti nezaměstnaných, kde by nezaměstnaní a děti nezaměstnaných dostali ráno, v poledne a večer řádnou stravu, opatří se tisícům nezaměstnaných práce a současně zvýší se spotřeba potravin a tím znova se zvýší zaměstnanost. Proto žádáme zřízení jídelen pro nezaměstnané se zvláštním oddělením pro děti nezaměstnaných v každé ulici a v každé vesnici.

Máme v plánu dále upravení poměrů obchodních zaměstnanců. Statisíce mladých obchodních zaměstnanců a úředníků pracuje přes rostoucí nezaměstnanost i v sobotu odpoledne a mimo to po večerech přes čas při hladových mzdách. Zkrácením pracovní doby obchodních zaměstnanců a úřednické mládeže, zavedením anglické soboty (volného sobotního odpoledne) a zvýšením jejich mezd vytvoří se další ohromné možnosti k zaměstnání nových tisíců mladých lidí. Žádáme proto zvýšení mezd mladých obchodních zaměstnanců a úředníků, zkrácení jejich pracovní doby na 6 hodin, okamžité zavedení anglické soboty pro obchodní zaměstnance a úředníky, povinné zavírání obchodů v 6 hodin a zákaz noční práce.

Konfiskace všech zásob a jejich rozdělení mezi nezaměstnanou mládež je dalším požadavkem. Kapitalisté prohlašují, že nemohou vyráběti nové zboží, poněvadž skladiště jsou přeplněna neprodanými zásobami. Zatím co tyto zásoby leží ladem, statisíce nezaměstnané mládeže i dospělých nemají c o na sebe vzíti a hladovějí. Rozdělení zásob mezi nezaměstnané jim pomůže a současně přispěje i ke zvýšení zaměstnanosti. Žádáme proto konfiskaci všech ladem ležících zásob látek, šatstva, obuvi, potravin, uhlí a dříví a jejich rozdělení mezi nezaměstnanou mládež a nezaměstnané vůbec.

Stipendia studentské mládeži: Desetitisíce chudých studentů nemohou se pořádně najísti, koupiti si věci nejpotřebnější a nemohou také řádně studovati, poněvadž nemají žádných prostředků. Kdyby chudé studentstvo na středních a vysokých školách dostalo prostředky k lidskému životu, znamenalo by to nejen pomoc studentstvu, nýbrž, jak ukazují zkušenosti Sovětského svazu, kde každý student je existenčně státem zajištěn, i zvýšení jejich kupní síly a tím i zaměstnanosti. Žádáme proto udělení měsíčních stipendií všem chudým studentům na středních i vysokých školách, bezplatné přidělení všech učebných pomůcek, osvobození všech chudých studentů od školného a všech školních poplatků.

Stavba domovů pro nezaměstnanou mládež: Vedle těchto možností opatření chleba a práce pracující mládeži je možno vytvořiti řadu možností nových. Nezaměstnaná mládež nemá kde bydleti a spáti. Budou-li postaveny ve všech městech a na těch vesnicích, kde je hromadná nezaměstnanost mládeže, domovy a ohřívárny nezaměstnané mládeže, bude tím umožněno nezaměstnané mládeži lidsky bydleti a tisíce mladých dělníků dostanou při tom práci. Žádáme proto vybudování domovů, klubů a ohříváren nezaměstnané mládeže, jež budou spravovány jen nezaměstnanou mládeží a jí volenými orgány.

Stavba pokračovacích škol pro učně: V Československu není dosud žádných budov pro pokračovací školy. Všeobecně se tvrdí, že nedostatek budov pro pokračovací školství je hlavní příčinou, proč dosud nebylo odstraněno nedělní, sobotní a večerní vyučování. Stavbou pokračovacích škol pro učně vytvořeny budou všechny předpoklady, aby nedělní, večerní a sobotní vyučování bylo odstraněno, a při tom se opatří práce dalším tisícům mladých dělníků. Žádáme proto okamžité zahájení staveb pokračovacích škol pro učně a zřízení zvláštních učňovských dílen při továrnách, jež zaměstnávají více než 30 učňů.

Stavba nových škol: Všeobecně se projevuje nedostatek škol a školních místností. Tento stav je zejména křiklavý na Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Na Podkarpatské Rusi sám jsem byl svědkem, že děti musí několik hodin cesty pěšky do školy. Už dnes prohlašují drobní zemědělci na Podkarpatsku, že nebudou posílati děti do školy, poněvadž nemají, čím by je oblékli a co by jim dali jísti. Na Slovensku v obecných školách připadá rovněž průměrně 58 dětí na jednu třídu. V mnohých školách učí se na směny - jako ve fabrice. Jinde jsou opět školy umístěny v místnostech, které byly postaveny k docela jinému účelu a ke školnímu vyučování se vůbec nehodí. Uvážíme-li, že ministerstvo nár. obrany trvá na zásadě, že na 9 vojáků musí připadnouti jeden instruktor, je plně oprávněn náš požadavek, aby na jednu třídu a jednoho učitele nepřipadlo více než 30 dětí. Rozřešením této palčivé otázky zabrání se jednak duševnímu zakrnění dětí pracujících, jednak opatří se také desetitisícům nových i dospělých dělníků a tisícům učitelů práce. Žádáme proto stavbu nových škol, zejména národních škol na Slovensku, Podkarpatsku a v německých oblastech, zřízení mateřských škol, prázdninových kolonií, hřišť a koupališť pro děti pracujícího obyvatelstva.

Studentská mládež středoškolská a vysokoškolská nemá ve své většině dostatečných prostředků, aby si opatřila vhodné byty, které by jí umožnily a ulehčily studium. Stavbou studentských domovů, tak jako jsou v Sovětském svazu, bylo by studentstvu studium umožněno a ulehčeno a na druhé straně opatřila by se práce tisícům mladých dělníků. Žádáme proto okamžité zahájení staveb studentských domovů, bezplatné přidělení bytů všem chudým studentům středoškolským i vysokoškolským a budování mládeži prospěšných podniků. Zatím co do měšťáckých sportovních podniků jsou strkány miliony, není pracující mládeži dána možnost k provozování sportu. Uspokojení těchto sportovních potřeb pracující mládeže vytvoří velké možnosti pro zaměstnání mládeže. Žádáme proto urychlení postavení pražského stadionu pro proletářské sportovce, žádáme postavení stadionů pro proletářské sportovce ve všech městech a vybudování tělocvičen, hřišť a koupališť pro proletářský sport a malé kluby.

Zároveň stavíme ostře požadavek uznání Sovětského svazu de jure. Zatím co se v kapitalistických zemích podniky hromadně zavírají a nezaměstnanost katastrofálně roste, byla v Sovětském svazu nezaměstnanost úplně zlikvidována a byly tam zbudovány tisíce nových podniků. Pan Tučný se ptal, který národohospodář by byl dnes s to vyřešiti dnešní krisi. Já jsem odpověděl: Stalin. On, jímž je míněn sovětský režim, Sovětský svaz. Kapitalistický systém musí býti odstraněn a nahrazen novým socialistickým. A ten režim dnes už máme, ten příklad už dnes máme a když hledáte toho hospodáře, který by byl s to vyřešiti krisi, podívejte se na Sovětský svaz.

Ovšem, pánové ze socialistických stran to dělat nebudou, pánové, kteří stojí na špici socialistických stran, vidí, že by je stihl osud Kerenského. Oni to prováděti nebudou, ale budou to prováděti dělníci, jejich členové, dělníci strany nár. sociální a soc. demokratické. To levé frazérství o Sovětském svazu, které dnes kolportuje nár. sociální mládež a také část nár. sociální strany, to se jim po čertech vyplatí. Dělnická třída, dělníci nár. sociální i soc. demokratičtí nevidí v tom žádný zázrak. Dělnická třída vidí, že to je úplně jiná cesta, že je to jediná cesta z této krise, že je to revoluční východisko z krise.

Jestli jste dnes vy, pánové, obrátili a mluvíte o Sovětském svazu jinak než před tím ze strachu, aby vám masy neutíkaly z vašich řad, tato demagogie se vám vymstí, o to se postaráme také my. Dělnická třída vidí na jedné straně bídu a hlad, tam kde vládne kapitalistický režim, ať je zahalen do roušky fašismu nebo měšťácké demokracie, na druhé straně nevidí nezaměstnanost, vidí zlepšování existence, vzrůst výroby a hospodářského podnikání. Tento příklad táhne a tento příklad také ukáže masám nár. sociálních i soc. demokratických dělníků společně s komunistickými i neorganisovanými dělníky cestu k Sovětskému svazu.

Dnes stavíme otázku znovuuznání Sovětského svazu de jure. Většina států již uznala Sovětský svaz de jure, jenom Československo trvá na reakčním stanovisku a uznání odmítá. Navázáním normálních styků se Sovětským svazem vzrostou objednávky Sovětského svazu a tím i zaměstnanost. A jestliže pánové tady prohlašovali, že celý tento rozpočet závisí od bilance vývozu a dovozu, od velikosti vývozu, prosím, pánové, máte možnost, aby ten váš vývoz byl teď aktivní, máte možnost postaviti otázku uznání Sovětského svazu de jure. Žádáme okamžité uznání Sovětského svazu de jure, žádáme zrušení všech celních šraňků.

Jak opatřiti peníze k uskutečnění tohoto plánu? Měšťáčtí i sociálfašističtí vůdci mládeže budou jistě namítati, že k provedení tohoto plánu nejsou po ruce prostředky. To ovšem není pravda. Peněz je dosti. Jenom je třeba jíti a vzíti je tam, kde doopravdy jsou. Jenom zastavením zbrojení bude ušetřeno 1.700 mil. Škrtnutím položek na udržování policie, četnictva, špiclů a pod. ušetří se dalších 670 mil. Škrtnutím položky na trestní soudnictví nad mládeží, odbouráním subvencí měšťáckých sportovních organisací, škrtnutím položek určených pro předvojenskou výchovu mládeže a pro inspektoráty mládeže a použitím částky určené pro soc. péči o mládež k těmto účelům možno opatřiti dalších 40 mil. Kč.

To není ovšem daleko všechno. Jak ukázala již komunistická strana, je možno opatřiti mnohem více. Provedením exekucí dlužných daní boháčů možno opatřiti 4 tisíce milionů, vrácením subvencí daných zkrachovaným bankám možno ušetřiti dalších 500 mil. Zastavením umořování a úrokování státních dluhů další 2 miliardy. Snížením platů vysokých byrokratů, zrušením generálských pensí a kongruy 800 mil. Zastavením subvencí boháčům 200 mil., přiskřípnutím spekulantů se stavebními pozemky 1.000 milionů. Zavedením 10% dávky z majetku milionářů dalších 3.000 mil. 50% zdaněním tantiem a dividend dalších 2 tisíce milionů. Znemožněním dalších defraudací 1 tisíc milionů, atd., atd.

Takovým způsobem může býti získáno ještě v tomto roce 16.910 milionů a v každém příštím roce 8.010 milionů, což bude plně stačiti k opatření chleba a práce všem mladým i dospělým nezaměstnaným dělníkům.

Jak prosaditi tento plán? Socialisté z "Práva lidu" a "Českého Slova" druhu Kasala, Šantrůčka, Dvořáka a Kuželky budou prohlašovat, že tento plán je neuskutečnitelný a že je komsomolskou demagogií. Těmto lidem, kteří ve svém časopise "Nová Svoboda" přiznali, že provádějí politiku průmyslového kapitálu, je neuskutečnitelným vše, co nejde ve prospěch kapitálu, co neslouží k jeho léčení a záchraně. Oni chtějí prosazovati jiný plán, plán, jehož cílem je pomoci buržoasii na účet pracujících, plán pana Trapla, plán této vlády. My voláme k dělnické mládeži: Zmařte tento plán buržoasie! Podle tohoto plánu zamýšlejí kapitalisté a vláda socialistických ministrů vyhoditi v podzimních a zimních měsících na dlažbu další statisíce mladých dělníků, obchodních zaměstnanců a úředníků. Jenom 200 tisíc mladých lidí chtějí vyřaditi z výrobního procesu prodloužením školní docházky do 16 let. Chtějí snížiti mzdy pracující mládeži o 20 až 50%. Ale za to plnou parou připravují předvojenskou výchovu mládeže. Jde-li o to, pomoci dělnické mládeži, nejsou nikdy peníze, zde však nelitují ohromných desítek milionů vyžadujících nákladů a ještě v podzimních měsících chtějí předvojenskou výchovu uzákonit. A tak místo chleba, práce a svobody má mládež dostati nezaměstnanost, bídu, hlad a k tomu ještě předvojenskou výchovu. Ale v rukou pracující mládeže leží rozhodnutí. Plán, který navrhujeme, je v plném rozsahu uskutečnitelný. Jeho prosazením dostane práci veškerá nezaměstnaná mládež i vojáci, kteří podle našeho návrhu budou uvolněni od vojenské presenční služby. Pracující mládež má dostatek síly, aby plán buržoasie a "socialistických" vůdců zmařila a prosadila svůj plán na zaopatření chleba a práce.

Mladí dělníci soc. demokratičtí a nár. socialističtí!

Uvažujte dobře o našich návrzích. Tyto návrhy chtějí a jsou s to pomoci pracující mládeži na účet kapitalistů. Žádný opravdový socialista, žádný pracující člověk, který ví, že krisi zavinili kapitalisté a že proto právem mají nésti všechny její důsledky, nemůže se postaviti proti těmto návrhům. Žádejte od svých vůdců, aby se o těchto návrzích vyslovili! Spojte se za jejich prosazení! Roztříštěni nedosáhneme ničeho, spojeni dobudeme celý svět.

Voláme vás k boji! Mladí dělníci, obchodní zaměstnanci, sportovci, úředníci, studenti: zabývejte se našimi návrhy, zaujměte k nim stanovisko na závodních a veřejných schůzích!

Nestačí jenom souhlas. Postavte ve smyslu tohoto plánu svůj bojovný program závodní, bojovný program nezaměstnané mládeže, mládeže učňovské, obchodně-zaměstnanecké, úřednické i studentské. Jenom tehdy dosáhneme zkrácení pracovní doby a zvýšení mezd, když mládež každého závodu převezme tyto požadavky z plánu na zaopatření chleba a práce do svého závodního bojovného programu a bude organisovati boj za jejich prosazení. Jenom tehdy vynutíme si podporu každého mladého nezaměstnaného dělníka, když budeme tento požadavek prosazovati organisovaným bojem v každém místě. Na každé pokračovací škole musí míti učňové program svých bojovných požadavků, který bude navazovati na požadavky stavěné v celkovém plánu. Právě tak mladí obchodní zaměstnanci a úředníci v obchodech, kancelářích a bankách a studenti na středních a vysokých školách.

Nestačí jenom požadavky stavět. Předložte své požadavky prostřednictvím našich zástupců mládeže a komunistických frakcí v závodních výborech a v obecních zastupitelstvech! Čiňte na závodech ihned přípravy k prosazení svých požadavků! Na podkladě jednotné fronty zvolte své vedení k přípravě boje! Připravujte stávku! Organisujte demonstrační stávky a demonstrace! Cesta k chlebu, práci a svobodě je cesta boje. Ne žebrat a prosit, nýbrž žádat a vynutit si svoje právo! Mládež musí jíti demonstrovat za své požadavky do ulic, před správy závodů, před obecní zastupitelstva. Musí za jejich prosazení v závodech stávkovat.

Spojte hnutí v jeden mocný proud! Sjednoťte celé hnutí v jeden mohutný proud prostřednictvím konferencí pracující mládeže v městech a okresech. Připravujte prostřednictvím těchto konferencí [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze 16. října 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] prosazení plánů na zaopatření chleba a práce mládeži. Mladí z měst i vesnic: K této práci volá vás Komsomol, jediná bojovná, revoluční, socialistická a protifašistická organisace mládeže! Vstupte do našich řad, organisujte společně s námi rudou ofensivu mládeže proti hladu za chléb, práci a svobodu, bojujte s námi za rudé Československo, za nový socialistický svět! (Potlesk komunistických poslanců.)