Slavný sněme! Závěrem bych ještě chtěl přičiniti několik slov k debatě a i k tomu, co bylo hlásáno mimo parlament v prohlášení pana ministra dr Beneše, o kterém se již zmínil pan předseda agrárního klubu. Slyšeli jsme v těchto posledních dnech, slyšeli jsme v této debatě a slyšeli jsme v tomto prohlášení, které bylo učiněno sice mimo parlament, ale veřejně, že dosavadní společenský řád nedovedl svoji životaschopnost prokázati, a slyšeli jsme, že stojíme před změnami, které jej nahradí režimem jiným.

Já bych ovšem k tomu podotkl toto: Jestliže si všimneme dobře podstaty dnešní krise, tedy dojdeme k přesvědčení zcela opačnému. Jednou z příčin, proč tato krise trvá tak dlouho, není nedostatek vázanosti, není nedostatek státní reglementace, nýbrž nedostatek pružnosti, nedostatek možnosti, aby se podnikatel přizpůsobil rychle změnám, které od něho tato situace vyžaduje. (Posl. Mikuláš: Ale kdo jim za této soustavy společenského rádu brání?) I za této soustavy jim brání to, že příliš mnoho agendy je zaujato státem, že příliš mnoho regulací je státních. Nemyslím, že stát doplatí na podnikatele, nýbrž je jisto, že podnikatelé doplácejí na státní podniky. (Posl. Mikuláš: Mluvte konkretně, pane doktore!) Mohl bych vám uvésti případ, kde se jedná o uzavření smlouvy se státním podnikem, se státními lesy a statky. Kdybyste věděl, jak dlouho to trvá, jaká je to obtíž, nežli k tomuto uzavření úmluvy - která jinak v občanském životě se uzavře s rychlostí, se kterou se takové úmluvy uzavírají - dojde, tak byste viděl, že je skutečně oprávněná stížnost, že tato určitá přemíra zasahování státu, že toto přílišné zabírání agendy státem je, po mém soudu, rychlému vývoji a rychlé přizpůsobivosti soukromého hospodářství na škodu a nikoliv na prospěch. To je přec úplně jasné! Podívejte se na ty překážky, které v oboru autobusové dopravy plynou z toho, že dochází ke kompetenčním konfliktům a rozporům se státním podnikem železničním. To plyne z povahy věci. Z povahy věci plyne přirozeně, že přílišná přemíra zasahování státního do hospodářské agendy vede k tomu, že se rychlá přizpůsobivost a rychlý postup hospodářského života zmenšuje. Taková je situace. Chci tím jenom říci, že jestliže něco prokazuje tato krise, pak prokazuje spíše potřebu napjati všecky síly, aby podnikatelé rozvinuli svou podnikavost takovým způsobem, aby této krisi mohli čeliti. Tam je jádro věci, proto jsem se dovolával řady opatření. (Posl. Mikuláš: Ale řada odvětví se právě domáhá na státu určitých opatření, na př. konkretně, račte mluviti o té cukerní krisi. Vždyť nebýti právě těch zásahů státních, kde byla celá cukerní výroba?) Račte odpustiti, já řeknu, co se stalo s cukerní výrobou. Vy se odvoláváte na tyto věci. Tedy pravím, že cukerní výrobě se poskytlo to, že obchodové daně - na základě zmocnění, které ministru financí bylo dáno - byly refundovány tam, kde znemožňují soutěživost. (Hlasy: To byly subvence.) Račte odpustit, to je veliký rozdíl: O subvencích by se mohlo mluvit tam, kde stát něco vyplatil jednotlivým poplatníkům, kde stát přišel a řekl: Tento podnik je pasivní, já mu dám něco ze státních peněz, aby spravil svou bilanci. To je subvence.

Pokud se týče této zásady, t. zv. daňových refundací, ty dostane každý, kdo vyváží, velký nebo malý, to není nic individuálního, to jsou věci, které se dějí na základě vládního usnesení, které platí pro každého. Vláda je zmocněna, aby určité daně snížila, refundovala tam, kde jde o vývoz a kde by to poškodilo soutěživost tohoto průmyslu a každý má pak nárok na to, aby se mu toho dostalo. To nejsou žádné subvence, to znamená, že daňové břemeno, které v této věci je příliš veliké, ministr financí, užívaje zmocnění, které má, snížil. Taková je otázka. O to jde. (Výkřiky. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.) Já jsem rád, slavný sněme, že o této věci můžeme mluvit, aby se vyjasnilo, že v této chvíli, o kterou jde, je spíše třeba podnikateli malému i velkému, obchodníku a živnostníku i průmyslu umožniti, aby tuto krisi co nejlépe zdolali. (Výkřiky.) Prosím, jestliže v této chvíli však je řeč o tom, že stojíme před zvratem hospodářských řádů, tedy, slavný sněme, mám za to, že tím se vývoj tohoto podnikatelství a jeho prospívání nepodporuje, nýbrž mu škodí, poněvadž to, co k vývoji obchod a živnosti v takovýchto dobách potřebují, a co potřebuje celé státní hospodářství, je klid, je pevná důvěra v to, že také zdoláme, co je před námi. Jestliže, a zase se tím vracím k tomu, co říkal kol. Mikuláš, bylo řečeno, že průmysl to nedovede urovnati a že dokladem o koncích tohoto hospodářského řádu je zápas o odbytiště světové, zápas států, prosím, slavný sněme, v celém hospodářském vývoji tento zápas států o odbytiště a zápas jednotlivců o odbytiště byl vždycky vzpruhou hospodářskému pokroku a, jestliže skutečně došlo na tomto poli ke zjevům, které znamenaly poškození, tedy zase proto, že státní a veřejná reglementace zasáhla příliš hluboko do vzájemného obchodu mezi státy a že jsme se ocitli v situaci - a tam je kořen, v této věci a ne v hospodářském řádu - že na jedné straně zde máme racionalisaci průmyslu, který počítá s pokrokem techniky, který počítá s hromadným odbytištěm, poněvadž pro nahromaděné výrobky průmyslu racionalisovaného je nutno nalézti hromadné odbytiště (Výkřiky. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.) a na druhé straně máme celní hranice, k nimž ještě dnes přišly hranice devisové, a to je konec toho. (Výkřiky.) A zde, prosím, docela jasně a zcela vědomě to říkám, je konec, je tu krise, poněvadž jsme v určitém rozporu, který nás všechny, který celkovou výrobu, který toto hospodářství vede ad absurdum. Ale nepřivede ad absurdum hospodářský řád založený na závodění států, založený na závodění jednotlivců mezi sebou, nýbrž přivede ad absurdum myšlenku reglementace, která způsobila, že se ztěžuje způsobem větším, než je třeba, vzájemný obchodní styk mezi státy a že se více než je třeba omezuje svobodné podnikání. Tady máte jeden doklad, kde to je. To není důsledkem kapitalistického řádu, naopak, to jest důsledkem jeho omezení. (Posl. Mikuláš: Baťovi tato reglementace nevadí!) Každému to vadí, pane kolego, ujišťuji vás, že by náš vývoz byl mnohem větší, kdyby nebylo této soustavy. My jsme myslili, že se tato soustava odstraní tím, když dojde k jednání, když dojde k dohodám, jako došlo k četným konferencím a všemu ostatnímu, bohužel, neodstranila se a neodstraní ji tyto konference, přišlo to ad absurdum, ad absurdum byla přivedena myšlenka přehnaného ochranářství, myšlenka, která od státu uzavírá takovým způsobem, že potom výměna zboží, bez níž není vzrůstu hodnoty, je ohrožena. To je ta příčina a žádný rozvrat řádu, naopak to, že tento řád je příliš omezen různými zásahy, o kterých jsem právě hovořil. A řekl bych, že v této situaci se řečmi o zvratech hospodářského řádu nikomu nepomůže.

Proti této řeči o převratech a revolucích stavíme my zásadu demokracie a spolupráce. (Hlas: Buržoasní demokracie!) Podíváte-li se na vývoji společenského života, vidíte, že vždycky víc a více lidí se vřazuje mezi ty, kteří mají vliv na vedení hospodářského života... (Výkřiky: To je v Rusku!) Ne, je to také u nás. Podívejte se na to... (Výkřiky komunistických poslanců.) Vezměte si také vývoj populace a uvidíte, že je vždy větší a větší množství vřazeno do hospodářského procesu. Ovšem tam, kde dojde k poruchám, cítí tyto důsledky každý. Ale my v této chvíli musíme na věc pohlížeti také s toho hlediska, kam náš vývoj půjde. Jsem pevně přesvědčen, že můžeme souhlasiti s prohlášením pana min. předsedy, jestliže budeme si na jedné straně vědomi vážnosti situace, budeme-li si vědomi, že v této chvíli se vskutku hraje o největší hospodářské zájmy. V této chvíli však je třeba, abychom si byli vědomi této vážnosti situace ve vztahu ke státním financím, je třeba, aby zde byla v této chvíli loyální spolupráce, aby oproti myšlenkám rozvratu byly stavěny myšlenky demokracie, jak je chceme uplatniti v jednání v kontrolní komisi a v celém veřejném životě. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Jsem pevně přesvědčen, že teď není chvíle, abychom uvažovali a přeli se o to, zda vývoj jde na levo či na pravo. Pro mne myšlenka demokracie není něčím, co je na pravo nebo na levo, pro mne, pro naši stranu je to základ našeho hospodářství, našeho vývoje, pro nás myšlenka demokracie a svobodného podnikání je základem pro vývoj národa. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Hodáč (pokračuje): Jsme přesvědčeni, že porostou a budou silní národové, kteří budou založeni na těchto myšlenkách, na myšlence demokracie a svobodného podnikání, a poněvadž chceme, aby náš národ byl silný, budeme za touto myšlenkou státi pevně proti všem opačným heslům, poněvadž jsme přesvědčeni, že pak také přes tuto krisi zůstaneme zde jako stát ve svých základech neotřesený, jako národ ve svých základech pevný, velký a silný. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Slovo dále má p. posl. Böllmann.

Posl. Böllmann (německy): Slavná sněmovno! Zástupci různých stran, stavů a tříd oznámili a také odůvodnili své požadavky k vládnímu prohlášení pana předsedy vlády Udržala. Dovolte nyní, abych také já jménem zástupců německého zemědělství oznámil jejich stanovisko k tomuto prohlášení.

Události ve velkém světě, v Evropě a ve vlastním okolí ukazují, že vlastně teprve nyní musíme napravovati následky války. Mírové smlouvy upravily sice hranice států, ale nemohly uvésti do řádného chodu hospodářské životní podmínky. Státy, které se za války přímo nezúčastnily válečných činů, státy, které teprve v posledních rozhodujících měsících vstoupily na bojiště, zažily doby skvělého hospodářství a mohly také neobyčejně zvýšiti výrobu. Tyto státy ukojily hlad po zboží ve státech zachvácených válkou. Ohromných zisků z této doby blahobytu použilo se k dalšímu rozšíření výrobních provozoven a výrobních možností. Technických vymožeností nové doby se použilo k neustálému rozmnožování výroby.

Přebytek výrobků ukázal se především v zemědělství. Časem stalo se nemožným rozprodati tento nadbytek výrobků, došlo k znehodnocení výrobků a časem ke krisi odbytu. Nynější světová hospodářská krise vyšla z krise zemědělství. Že Československo nezůstalo toho uchráněno, má různé příčiny, jez je zbytečno vypočítávati. Jen jednu věc musím konstatovati, že přes veškeré naše největší úsilí stále ještě se nepodařilo přesvědčiti o tom rozhodující mocenské činitele, a tím, že by se přesvědčili, přiměti je, aby poskytli pomoc a připravili ozdravění.

Již v letech 1928/1929 bylo zřejmé, že zemědělství stojí před těžkým životním bojem. V té době byl průmysl ještě v největším rozkvětu. Než bez povšimnutí šlo se kolem znamení doby, která vybízela, aby se věnovala největší pozornost vnitřnímu trhu a aby se předem učinilo opatření, aby kupní síla 40% obyvatelstva, zabývajícího se zemědělstvím, zůstala zachována. O vnitřní trh se nikdo nestaral a průmyslníci a obchodníci věnovali veškerou svou pozornost jen vývozu do ciziny. Než tam se ukázaly stejné nebo podobné poměry jako u nás. Také tam byl odbyt čím dále těžší a čím dále tím více klesal. Tak se stalo, že máme rozvrácený vnitřní trh, neboť vedle zemědělského obyvatelstva, jehož kupní síla byla neobyčejně zeslabena, máme dnes ještě dělnictvo přebytečné pro nedostatek objednávek a racionalisaci podniků. Naše podniky z nedostatku objednávek musily zavříti. Následek toho byla další nezaměstnanost. Na zahraničním trhu nedošlo, bohužel, také ke zlepšení, neboť v poslední době vidíme jen zhoršení. Budiž mi dovoleno, abych upozornil, že na příklad u zemědělců nastaly nové překážky a potíže. Vývoz chmele do Německa byl ztížen povinným používáním domácího chmele, jak to bylo v Německu zavedeno, a od 12. října tohoto roku vybírá se na 100 kg chmele 150 marek cla, to jest 1200 Kč a při tom se za 50 kg nejlepšího žateckého chmele platí 420 Kč. Ale i Francie, politicky tak přátelská, zvýšila v posledních týdnech clo na chmel na 400 franků a dovoluje jen kontingent 18.000 q za nižší celní sazbu 200 franků, ačkoliv při letošní špatné sklizni chmele ve Francii budou potřebovati 60.000 až 80.000 q. Náš vývoz ječmene a sladu klesl téměř na polovici. Ceny za ječmen a právě tak za chmel nehradí ani výrobních nákladů. K tomu nutno ještě poznamenati, že na Slovensku pro letošní sucho výtěžek pšeničných a ječných žní jest daleko menší.

Dovoluji si ještě upozorniti, že poklesem libry octli se v další hospodářské tísni také pěstitelé řepy v tomto státě. Podle úmluv letos na jaře část ztrát způsobených snížením ceny surového cukru zaplatí zemědělství. Jestliže poklesem libry klesla cena surového cukru v Ústí n. L. na 65 Kč a v Kojetíně na 55 Kč, pochopíte, že podle úmluv dostane řepař za řepu 9 Kč a snad o několik haléřů více. Těchto 9 Kč nehradí ani dovoz do továrny. Jestliže ten člověk naloží na poli řepu, a může-li naložiti na fůru 20 q, tedy 2 tuny, dostane za celý tento provoz - zdůrazňuji - 180 Kč. Nač dá těchto 180 Kč? Za mzdu dělníkům, kteří čistí řepu nebo na zúročení hodnoty svého povozu, na zaplacení umělého hnojiva, jímž hnojil, na zaplacení jarní práce nebo za něco jiného? Co mu zbude při takovém příjmu jako odměna za vlastní námahu a péči jako správce podniku, kolik mu zbude jako náhrada na úroky z použitého kapitálu a co mu zůstane z této částky, aby mohl také státu dáti, co se stát domnívá, že od něho může požadovati?

Stav zemědělství stává se stále nesnesitelnějším. (Posl. Zierhut [německy]: Jak je to s brambory?) S brambory je to právě tak, jako s jinými plodinami. V mnoha krajích utrpěli pěstitelé brambor škodu nepříznivým počasím, takže rolník nemůže skliditi brambory, nýbrž musil by si odvésti domů hnůj, poněvadž brambory mokrem úplně shnily. A to, co si dovezl domů, musí neustále opatrovati, aby dále nehnilo.

Od toho oboru můžeme přejíti k jinému. V poslední době klesly ceny dobytka tak, že se chov dobytka nevyplácí. Na každém trhu dostanete hovězí dobytek za 4 Kč živé váhy. (Posl. Windirsch [německy]: Dokonce dobytek nejlepší jakosti!) Ano, dobytek nejlepší jakosti. Za telata dostane se dnes 5 až 6 Kč. Kde jsou ty výtěžky, které se nám přičítají, o tom nebudu rozhodovati. Spotřebitelé nechť si porovnají tyto ceny s cenami, které čtou na tabulkách v obchodech v Praze a jinde. (Německé výkřiky: Co je s mlékem?) Voláte na mne, co je s mlékem? Mléko se právě tak nevyplácí, neboť dostane-li dnes rolník za mléko 1%ní tučnosti již 24 haléřů, dostane při 4% 80 haléřů za litr. Zde v Praze stojí půl litru obyčejného mléka v každé mlékárně 1.80 Kč. Jak veliký jest rozdíl mezi příjmy obchodníka, který pouze nalévá mléko nádobou na měření do hrnců, a mezi příjmy toho, kdo se od počátku hospodářského roku až do jeho konce musí starati za několik málo haléřů, jež mu vynáší jeho práce! Na druhé straně vidíme v pohraničních územích, kde jest usedlé naše obyvatelstvo, jak tam přichází mléko, máslo, vejce, tvaroh atd. ze sousedních států, kdežto my nemůžeme vyvážeti nic. Za hranicemi mají celní ochranu, kdežto náš stát nedal si dosud tolik práce, aby v tomto oboru chránil zemědělské obyvatelstvo těžce zápasící, a přece v těchto pohraničních krajích bydlí nejdrobnější rolníci z drobných a byli a dnes ještě jsou odkázáni na těchto pár haléřů na svou výživu. (Posl. Windirsch [německy]: Kdo jest vinen nedostatkem ochrany?) Na všem to vidíme, jak se všeobecně věnuje málo péče, aby se umožnil život zemědělství, aby uhájilo kulturní výši, na které jest, a aby mohlo moderně pracovati. Proto lze pochopiti, že německé zemědělství, které vždy pečovalo, aby zlepšilo svůj stav, činí příslušné návrhy a klade požadavky. Tak letos v době parlamentních prázdnin jsme žádali, aby byl až do konce tohoto roku omezen dovoz obilí. Domnívám se, že ještě nikdy nebyl požadavek ohroženého stavu tak oprávněn jako dnes. (Souhlas.) Neboť nehrozí a nikdy nehrozilo nebezpečí, že v této době do konce roku, byť i sebe menší procento domácího obyvatelstva mohlo trpěti hladem. Výtěžky žně jsou tak zajištěny, že lze klidně tvrditi: Nikoliv, nelze očekávati nedostatku a prodej této žně bylo možno zajistiti doma a peníze z těchto příjmů byly by se ihned opět vrátily domácímu hospodářství, byly by je oživily, bylo by došlo k úlevě ve všech oborech. Než tomuto požadavku se krátkozrace nevyhovuje a nevyhovělo. Naopak, za pomocí ministerstva pro věci zahraniční, byl povolen dovoz obilí, a to velikého množství - mluví se o 8000, o 12.000 vagonů atd. - z balkánských zemí, z Jugoslavie a Rumunska. Byly povoleny kontingenty, zemědělské vrstvy nebyly vůbec požádány o posudek, a byl-li nějaký posudek podán, prostě se ho nedbalo. Nikdo se nestará o 40% obyvatelstva, žije-li či hyne. Tohoto nákupu v Jugoslavii zúčastnil se také generální ředitel Lustig z Velkonákupní společnosti v Praze v době, kdy domácí zemědělci měli žně, kdy byli postiženi nepohodou, kdy sklizeň byla ohrožena, kdy jen s vynaložením největší péče, času a síly mohli něco skliditi, a v této době se tomuto tvrdě pracujícímu obyvatelstvu nezajistil výtěžek jeho namáhavé práce.

Opatření, která pak byla učiněna, způsobila, že zakrátko byly přeplněny dunajské přístavy, do nichž se dováží obilí. Obilí bylo dovezeno v době, kdy ještě nebyla zřízena komise pro dovoz obilí, chystaná vládou. Bez starosti vrhla se spekulace na toto pole a pohotovým množstvím obilí působila na vládu, aby je na konec dovolila dovézti. Vidíte tedy, že zemědělství jest nuceno bojovati i dále a že se musíme snažiti, abychom pro těžce ohrožené zemědělce vybojovali úspěch. Musíme bojovati proti silám, které nám nejsou přátelské, ba přímo proti silám nepřátelským. Němečtí zemědělci dožadují se již od r. 1930 ochrany našich výrobků, jak prostřednictvím zástupců ze Svazu zemědělců s tohoto místa, tak také mimo sněmovnu, kde tak neustále činí příslušné zemědělské organisace, a to všemi vhodnými prostředky. Musíme velice litovati, že se této úsilovné námaze podařilo zjednati pouze dočasnou pomoc a že si krise v zemědělství žádá stále nových obětí. Denně přibývá dražeb drobných a středních hospodářství, což nejlépe svědčí o tom, jak zemědělství nyní zchudlo. Jeho bezmocnost jest tím větší, poněvadž ani zemědělské peněžní ústavy nemohou jim již poskytovati levný úvěr pro nedostatek vkladů.

Prozíravá vláda musí tedy pomýšleti, jak poskytnouti pomoc. Vláda musí se tedy v nejkratší době obírati opatřením úvěru, nemá-li býti náš rolník donucen, aby opustil cely svůj majetek. Naše podniky téměř vesměs nic nevynášejí, takže vidíme smutnou skutečnost, že obyvatelstvo zabývající se zemědělstvím, není sice nezaměstnané, ale je bez výdělku. Co se s ním má státi? Nač se má vrhnouti, až ztráví poslední zbytek svého hospodářského základu a až dluhy stoupnou tak vysoko, že mu již nikdo víc nepůjčí na další vedení hospodářství. Dojde-li to tak daleko, budou tisíce a tisíce pilných pracujících lidí bez práce, poněvadž rolníci nebudou jim již moci vypláceti mzdu.

Budeme podporovati všechna opatření ke zdolání nezaměstnanosti, budou-li prováděna v rámci produktivity. Víme, že je tisíce lidí, kteří těžce nesou nezaměstnanost, a že nejsou spokojeni ani když dostávají podporu v nezaměstnanosti.

Na druhé straně musíme trvati na požadavku a usilovati o jeho provedení, že za každé peněžité plnění v tomto oboru nesmí se odpírati vzájemné plnění vykonáním nějaké hodnotné práce. Jestliže nyní různé vrstvy zájemců dožadují se 40hodinné pracovní doby, aby tak čelily nezaměstnanosti, máme pochybnosti o tomto způsobu úpravy. Předpokládám, že jest všeobecně známo, že jsme v zemědělských hospodářstvích nemohli vystačiti ani s osmihodinovou pracovní dobou. Kdyby práce měla býti takto zkrácena jen v průmyslových závodech, račte uvážiti, že by sice na počátku počet nezaměstnaných klesl, že by však lepší pracovní doba ihned byla lákadlem pro ony vrstvy, pro které by tato zkrácená pracovní doba neplatila; leckterý zemědělský dělník, který je nyní jakž takž spokojen se svým osudem, snažil by se dostati se mezi dělníky, pro něž platí tato výhoda 40hodinné pracovní doby, aby z ní měl prospěch také sám. Zadlužené, nic nevynášející rolnické usedlosti byly by opuštěny, rolník se svými syny by se snažil nalézti práci za lepších podmínek v průmyslových místech. Zakrátko vzrostl by zase dav nezaměstnaných, nouze na venkově byla by jen ještě větší, poněvadž by rovněž již nebylo možno životní potřeby obyvatelstva ukojovati vlastními plody půdy. Neboť vylidněný venkov nebude již moci se zbylým obyvatelstvem zdolati množství práce. Již dnes nemohou v leckterém dvoře spravovati hospodářství tak, jak by toho vyžadovalo řádně vedené hospodářství. Rolník není již s to, aby opatřil pro čeleď mzdu, musí si tedy vypomáhati vlastní silou a příslušníky své rodiny, vedení hospodářství musí si tedy ulehčiti. Proto žádáme, aby rolničtí synové a zemědělští dělníci byli pravidelně zařazováni do náhradní zálohy a aby se konečně provedlo snížení vojenské služební povinnosti. (Souhlas.) To by podporovalo úsporná opatření vlády, na odzbrojovací konferenci příštího února bylo by to připsáno ku prospěchu Československa a ulehčilo by to starostem tolika lidí, zaměstnaných v zemědělství. Jestliže si při tom dovolím uvésti, že tento požadavek pro poměry, jak jest usazeno německé obyvatelstvo v tomto státě, jest naléhavě nutný, každý znalec věcí to jen potvrdí. Neboť v našich krajích nejsou, bohužel, pracovní poměry tak příznivé, jako ve vnitru státu. Právě v německých pohraničních krajích máme největší nezaměstnanost a vláda provádějíc pomocná opatření musí tedy věnovati zvláštní pozornost těmto krajům. Starostlivá vláda bude tedy hleděti, aby se o tyto kraje postarala co nejpečlivěji.

Stran veřejné správy dožadujeme se všech možných úlev podporujících chod hospodářství. Tedy byrokratismu méně než skutečného porozumění pro potřeby denního života. Od úřednictva odpovědného nejen za řádné státní hospodářství, nýbrž i za vzkvétající národní hospodářství žádáme rychlou práci, práci promyšlenou, aby se neutápělo v byrokratických formulkách. Odpovědnost jednotlivých úředníků nebudiž zmenšována přesunováním na jiné. Zkrácením oběhu úředních spisů lze ušetřiti drahocenný čas. Abych uvedl jen jednu věc: Nejde o to, aby spis měl mnoho čísel, razítek a nečitelných podpisů, nýbrž aby byl rychle vyřízen. Usilujeme, aby se v tomto oboru ušetřila drahocenná pracovní síla, a jest to naším cílem, jehož lze dosíci i bez zvláštní poruchy státního a hospodářského života. Takováto úsporná opatření ve správě brzy by se příjemně projevila ve státním hospodářství. Ale i v jiných oborech správy žádáme nápravu vyhovující potřebám praktického života. Vím se vší určitostí, že všem vládním činitelům záleží na tom, aby styk se samosprávnými svazky, s příslušníky zvláště tvůrčích stavů a konečně s každým občanem byl hladký a bezvadný. Tomu však odporuje jazyková prakse. Také německému venkovskému lidu záleží na tom, aby se státu opatřila volnost jednání rychlým a bezvadným vyřizováním nutné úřední agendy. Víme také velmi dobře, že pokoj a pořádek ve státě závisí na řádné správě.

Tato nutnost nevylučuje však jiné, aby se obyvatelstvu umožnilo, zúčastniti se také vedení správy. Tato účast jest však možna ku prospěchu státu jen tehdy, úřaduje-li se v jazyku lidu.

Budeme vždy podporovati všechna vládní opatření, která mají zajistiti pevnost měny. Vítáme úsporu ve státním rozpočtu na r. 1932 v částce přes 900 milionů Kč a doufáme, že se státní správě po daří provésti ještě další úsporná opatření. Stát vyžaduje řádného hospodaření. Podmínkou řádného hospodaření jest, aby nebyly ucpány zdroje hospodářství. Nejvydatnějším a nejjistějším zdrojem, z něhož může stát čerpati užitek, jest práce jeho občanů. Německý venkovský lid neváhal ještě ani chvíli, aby po této stránce nedával příklad. Náš lid pracoval pilně jako včelka před převratem, jako včelka pilně pracuje po převratu. Potřebuje však jen, aby jeho práce byla chráněna, a potřebuje jen úpravy, aby tato práce byla snesitelná. Na dlouho nikdo nemůže ve státu žádati, aby velká část obyvatelstva pracovala zadarmo, aby se namáhala a plahočila zadarmo. Tak jako jsme ochotni dáti státu, což jeho jest, tak také žádáme od státu, aby dal lidu, což lidu jest. Žádáme, aby umožnil německému venkovskému lidu živobytí; jeho práce bude ku prospěchu státu a k blahu jeho veškerého obyvatelstva. Všemi prostředky usilujeme o dorozumění národů uvnitř státu. Neboť k hospodářské péči patří také péče kulturní a v zápolení, které se ve světě začíná, které vidíme ve střední Evropě, bude moci obstáti jen ten stát, ve kterém pracovní síla a kultura bude na nejvyšším stupni. Německý venkovský lid nechce postrádati ani toho, ani onoho. Chce pracovati, chce obstáti v kultuře. Ale doufá také, že tyto jeho požadavky, které jsou jen částí požadavků, jež bychom měli přednésti, bude vláda podporovati. Nejlepší občan státu nesmí zajíti a nezajde. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Hrubý.

Posl. Hrubý: Slyšeli jsme ve středečním prohlášení předsedy vlády i ministra financí také sliby, že se vláda bude starati o nezaměstnané. To bylo ve středu. Ve čtvrtek zamítla vládní koalice v iniciativním výboru tento návrh:

"Návrh posl. Hrubého a soudr. na nekonání vojenských cvičení a věnování úspor ve prospěch nezaměstnaných. Poslanecká sněmovna se usnáší: Vláda se vyzývá, aby učinila všechna opatření k tomu, aby se letošní manévry divisní a letecká cvičení nekonaly a aby úspory takto docílené byly věnovány na podporu nezaměstnaných."

Tento návrh byl podán 10. července t. r. Je to charakteristické, že tento návrh se projednává v iniciativním výboru až 15. října, když již je po cvičeních a leteckých manévrech. Z toho je viděti, jak bude tato vláda příště postupovati v řešení hladu a bídy. Všechny vládní strany, včetně socialistických, tento návrh odsoudily prý jako demagogický. Dělníci tomu ovšem rozumějí úplně jinak, dělníci jasně chápou, nemá-li tato vláda prostředků, aby řešila otázku nezaměstnanosti, aby zachránila tisíce hladových dětí od smrti hladem, že nemusí míti také na vojáčkování a na manévry, a že by bylo lépe, kdyby těch 10 mil. Kč, které byly vyhozeny na letecké manévry, bylo dáno ve prospěch hladem umírajících dětí, nezaměstnaných dělníků a drobných pracujících dělníků na Zakarpatsku. Je charakteristické, že tento návrh byl zamítnut den po prohlášení předsedy vlády a ministra financí Trapla. Z těch posledních prohlášení zástupců vlády a i z těch stanovisek vládních koaličních stran je patrno, že vláda i vládní koaliční strany v otázce řešení krise i v otázce řešení nezaměstnanosti jsou bezradny, jsou v koncích. Před chvílí jsme slyšeli projev tajemníka svazu průmyslníků Hodáče. Měl to býti projev státníka, který měl ukázati cestu a východisko z této krise. A co jsme slyšeli? Úplnou bezradnost, bezhlavost, na všechny možné věci se svádí příčina dnešní krise, jenom ne na základní příčiny, které tkví v kapitalistickém systému, které tkví v neorganisované výrobě a spotřebě, které tkví v anarchii výroby a spotřeby. O těchto příčinách ani jeden z pánů nepromluvil a také nikdy nepromluví, poněvadž, kdyby měli poukázati na ty příčiny, museli by z toho vyvoditi také závěry - a ty by byly úplně jiné, než jsou dnes.

Z prohlášení ministra financí můžeme viděti, že za rozpočtem se skrývá plán dalšího útoku na pracující masy, plán hladu a bídy, že v rozpočtu se skrývá plán národní a finanční katastrofy.

Není náhodou, že včera byla zkonfiskována stať v řeči posl. soudr. Kopeckého o československé měně. To není náhodou. (Hlasy: Strach má velké oči, proto zabavují!) Nejenom strach, nýbrž i to je v plánu národní katastrofy, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. října 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 71 této těsnopisecké zprávy.] se ovšem v pracující veřejnosti nesmí mluviti. Tohle konfiskuje parlamentní censura. Proč? [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. října. 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) My však prohlašujeme, že se postaráme o to, aby pracující veřejnost se o této otázce, o tom hanebném plánu dověděla včas. Prohlašujeme, že parlamentní censura československou měnu nezachrání, že nezachrání celý kapitalistický systém před krachem. Ale my také říkáme, že, když už ten kapitalistický systém krachuje a zkrachovati musí, naší prací bude, aby pracující lid a dělnická třída z toho vyšla co možná nejméně poškozená a aby co možná tento proces byl uspíšen. Proti tomuto plánu národní a finanční katastrofy staví komunistická strana plán, jak zaopatřiti dělnické třídě v dnešní době krise a mizerie chléb a práci, a já jako zástupce komunistického svazu mládeže proti tomuto plánu národní katastrofy, kterou připravuje vláda a vládní koaliční strany, předkládám zde plán, jak zaopatřiti chléb a práci dělnické mládeži a pracující mládeži vůbec.