Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. dr Gažík. Dávám mu slovo.

Posl. dr Gažík: Slávna snemovňa! Mám česť premluviť s tohoto miesta o vládnom prehlásení pána min. predsedu, ktoré odoznelo pred dvoma dňami. Želal som si pri tejto príležitosti povedať vecnú kritiku, avšak so žialom musím konštatovať, že vládne prehlásenie obsahove nič neznamenalo. Je to také minus pre túto vládu, ktoré prezradzuje každému nepredpojatému človekovi, že v týchto ťažkých, a lepšie rečeno, historických dobách vláda táto nestojí na úrovni svojho postavenia.

Dnes celá Europa je finančne a hospodársky zkrachovaná, nech je to Maďarsko, Rakúsko či Nemecko, ba i sama Veľká Anglia, ktorá pred stáročími opanovala finančnú a hospodársku hegemoniu celej Europy, prišla do ťažkej finančnej kríze a musela upustiť od zlatého štandardu svojej štabilizovanej menovej libry. Nemôže byť pochybnosti, a ja by som krátku poznámku urobil na pána predrečníka, že celá Europa, tedy i naša republika, stojí pred vážnymi svetovými událosťmi, a keď v našej republike tieto události idú smerom neprajným, páni z vládnych strán sami si musia priznať, že tomu napomáhajú. (Tak je!)

V tomto ovzduší po 4-mesačných prázdninách predstúpil pred toto slávne shromaždenie pán minister. predseda a nenajde jediného slova na pozitivnú prácu, na nápravu týchto ťažkých finančných a hospodárskych pomerov, ale jednoduchým gestom a heslom odbude svoju reč s tým, že každý je ponechaný na svoju obranu. Nechcel by som použiť výrazu nemiestneho, ale myslím, že som najmiernejším, keď pravím, že pán minister. predseda vystavil o tejto vláde také svedoctvo duševnej chudoby, aké nikto vystaviť nie je v stave. Myslíte-li, pánovia, že obecné voľby vypadly pre vás dobre, myslíte-li, že koalícia je silná a že k blahobytu ľudu tohoto státu to stáčí, mýlíte sa. Obecné voľby nevyčerpaly mienenie ľudu celého štátu, obecné voľby boly voľbami miestnymi, prejavovaly miestné osobné záujmy a ja vám ručím, keď vypíšete dnes voľby do Národného shromaždenia, nemôže byť pochyby, že národ musí vás za toto dvojročné účinkovanie úplne odsúdiť. (Tak je!) Vládnuť neznamená len to, že používam štátnej moci k vydobytiu mojích cieľov, ale vládnuť znamená aj zodpovednosť, a vy musíte zodpovedať a súčtovať za toto dvojročné účinkovanie. 2 roky vášho účinkovania znamenajú pre republiku 7 chudých rokov. Nic pozitivného sa neprodukovalo, občianstvo sa hmotne ožobráčilo, nezamestnanosť stúpla, a blahobyt, ktorý má byť podkladom každého štátu, je už dnes u nás úplne neznámym pojmom. Aký vlastne pozitivný výsledok, slávne Národné shromaždenie, mohol by som tejto vláde pripísať? Rozmýšľal som, uvažoval som a za tie 2 roky ani najmenšieho som nenašiel, ale tým nebezpečnejší je výsledok negativný. Vyčerpali ste, pánovia, za krátké 2 roky všetky finančné pramene, čo občianska koalícia za svojho účinkovania nashromaždila. Roľníctvo ste úplne zničili; môžte hovoriť o tom, aby roľník obstarával len to najnutnejšie a najpotrebnejšie, aby hospodár a iný človek obstarával to najnutnejšie, musím konštatovať, že ani to najnutnejšie nie je v stave. (Tak je!) Priemysel si napriek vysokým ochranným clám nemôžete zabezpečiť. Upísali sme v tomto roku 2 štátne pôžičky, jednu vnútornú a druhú zahraničnú. Rozpočet vám vykazuje v tomto poslednom roku 666 milionov deficitu a nezamestnanosti ste neodpomohli, opačne stúpla aspoň o 40%. Zamýšľa teraz vláda podľa prehlásenia p. min. predsedu siahnuť k novým prostriedkom, k novým štátnym úverom a k novým daniam.

Veľactené Národné shromaždenie, toto má byť bilancia dvojročného účinkovania tejto vlády. Ja dovolím si použiť najskrovnejšieho výrazu a protestujem a varujem vás s tohoto miesta, aby ste sahali na ďalšie niečenie existencií (Tak je!), aby ste prišli s novými daňami a ďalej ničili úplne daňovú podstatu.

Je zaujímavé, že hovorí sa, že je prebytečné úradníctvo a že toto úradníctvo musí byť prepustené. Len pred niekoľko rokmi bola prevedená reštrikcia a preto by som bol zvedavý, ako sa títo úradníci do tej štátnej služby dostali, keď pri tejto reštrikcii bolo prepustené asi 40 tisíc štátnych zamestnancov a títo zamestnanci dostali penziu a odbytné? (Tak je!)

Hovoríte, že rozpočet snižujete o 1/2 miliardy. Ja prehlašujem: tento rozpočet je pasivný a tento rozpočet je fiktivný, poneváč základom jeho nemôže byť ten výpočet, ktorý bol vypočítaný v minulých rokoch nášho hospodárskeho a finančného života. Máte zvláštny rozpočet na investície. Každý si myslí, že ozaj ti ľudia sú už tak naivní, že nevedia čo to znamená zvláštny rozpočet na investície. Tento rozpočet činí 772 mil., ale tieto investície, veľactené Národné shromaždenie, nebudú prevedené, tento obnos sa obráti na odpis pasivity tohoto rozpočtu. To vidíme najlepšie u štát. statkov a lesov, kde vykazuje sa deficit a kde vykazujú investicie 300 mil., ktoré investície sa nikdy nekonaly, ale tieto investície sa používaly na vyrovnanie pasivity rozpočtu štát. statkov a lesov. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.)

Pán min. predseda hovorí o štabilite našej koruny a odvoláva sa na to, že za každú cenu túto štabilitu bude držať i vtedy, keď to bude vyžadovať nové obeti a nové dane. Ale vtedy, keď hovorí o štabilite koruny, nemôže hovoriť o nosnosti daňovej, lebo táto nosnosť vlastne už neexistuje, ba opačne, ohrožuje daňovú podstatu tým, že vidíme, že máme 4.720 mil. nevyužiteľných daňových nedoplatkov. (Tak je!) Anglia je, myslím, o niečo väčším štátom, než sme my a predsa musela pristúpiť pod tlakom pomerov a následkom odlivu zlata na to, že upustila od štability svojej menove štabilizovanej libry. A ja myslím, že ani u nás neni všetko v poriadku, veď sa vynieslo nariadenie o devizovom zákaze, zvýšil sa bankovný diškont. Vtedy v tom čase, keď p. predrečník hovorí, že ľudové peňažníctvo nezvýšilo úrokovú mieru, ja konštatujem, že na Slovensku takého ľudového peňažníctva niet, a že banky znemožňujú pri zvýšení tohoto bankového diškontu c lý hospodársky život a ohrožujú celú daňovú podstatu. (Výkřiky: O 1 %!)

Ja myslím, a som o tom presvedčený, že i táto otázka zákazu devíz, ktorá ochromila celý náš zahraničný obchod, je v úzkom spojení a upozorňuje nás, že zlato i z našej republiky začína utekať.

Pán ministerský predseda medzi iným hovorí o odpolitizovaní úradníctva. Iste že ja by som bol prvý, ktorý by sa ku tomuto návrhu pripojil, ale ja doplním stanovisko pána min. predsedu: odpolitizovanie celého hospodárskeho života. (Tak je!) Ale ja neverím, pánovia, že by v našom štáte, kde sa privilegované politické strany spersonifikujú so samým štátom, toto vážne myslely a že by toto vážne chcely. Zpolitizovnie úradníctva je naďalej iste, ale nesprávnym spôsobom sa bude prevádzať. Kráčame tedy cestou úplnej neistoty. Najlepším dôkazom toho je, že vo svojom prehlásení vláda hovorí: nemali sme programu, z prípadu na prípad sme pokračovali a nemáme programu naďalej!

Slávne Národné shromaždenie, není to dôkazom toho, že kráčame cestou úplnej neistoty? Všetky národohospodárske teorie ztroskotaly, sociální biedy vzrastly a celá hospodárska sústava sluhala. Ja by som riekol, že kráčame neudržiteľným, ale istým tempom k rozvratu celého nášho hospodárskeho a finančného života. A čo na všetko toto vláda? Bez programu a bezradne stojí, chveje sa a spieva o sebe chvalospevy, čo vraj vykonala. Pomery a skutočnosť, finančná a hospodárska kriza a neudržiteľné ťažkosti každého jednotlivca dokazujú, kde ste za tieto dva roky tento krásný štát doviedli. Pripomína mi to tak známého francúzskeho spisovateľa Paleologa, ktorý v knihe "Cárske Rusko a svetová vojna" popisuje, ako sa v carskom dvore ten istý deň, ba tú istú noc plesalo, keď na ulici v Petrohrade zúrila už revolúcia. Myslím, že nie sme ďaleko od tohoto obrazu a že nenachádzame žiadneho východiska a že vláda táto nemá ani dobrej vôle, aby hľadala nápravu, a preto naša strana takúto vládu podporovať nebude a za jej vládne prehlásenie hlasovať nemôže. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Hodáč. Dávám mu slovo.

Posl. dr Hodáč: Prohlášení pana min. předsedy týkalo se našeho hospodářského postavení a našeho výhledu do hospodářské budoucnosti.

Pokud se týče dnešní dané situace, překonali jsme v průběhu doby náraz, který v letních měsících se dostavil, když se jednalo o krátkodobé úvěry, když se jednalo o této krisi, tak jak vznikla tím, že došlo ke známému jednání o nemožnosti spláceti krátkodobé úvěry z Německa.

Já myslím, pane předsedo (obrácen k místopředsedovi dr Lukavskému), že nemá smysl, aby se za těchto okolností konala ve sněmovně debata. Zde se jedná o velké a vážné hospodářské zájmy, o diskusi o nejvážnějších hospodářských věcech, a mám za to, že není dobře možno, abychom konali tuto schůzi za takto obsazené sněmovny.

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Přerušuji schůzi na 10 minut.

(Schůze přerušena ve 12 hod. 40 min. odpol., opět zahájena v 1 hod. 6 min. odpol.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi a dává slovo panu posl. dr Hodáčovi.

Posl. dr Hodáč: Slavná sněmovno! Vracím se k začátku své řeči, abych si všiml způsobu, jak jsme překonali dosavadní vývoj krise. Je jisto, že jsme obstáli v prvém velkém nárazu, který vznikl při krisi krátkodobých úvěrů. Vážení pánové, když tato krise vypukla, tedy dočasně uvázlo z našich pohledávek v cizině asi 450 mil. Kč v Německu a asi stejná částka v ostatních sousedních státech. K tomu dlužno připočísti pohledávky za zboží, které také jen ponenáhlu se vracejí zpět, a dlužno k tomu připočísti ještě další okolnosti. Úvěry, které měly některé velké průmyslové koncerny v cizině, musejí býti nahrazeny úvěry domácími. Račte uvážiti, že krátkodobé úvěry, i tyto úvěry, které jsme z ciziny nyní nedostali, bylo nutno nahraditi z vlastní síly našeho hospodářství. To byl náraz, ve kterém jsme obstáli, ale musíme si býti vědomi ovšem toho, že tento náraz způsobil snížení úvěrových možností doma a zvýšení úrokové míry. Je správné, že jsme z tohoto prvního zápasu, který naše národní hospodářství svedlo v této věci, vyšli vlastní silou, ale vyšli jsme z něho s tím, že dnešní úvěrové možnosti byly zmenšeny a že úvěr, který máme k disposici, je dražší, než byl dříve, jak se to jeví také ve zvýšení úrokové sazby oficielní. Velectění pánové, my jsme před dalším velkým problémem, který vznikl znehodnocením - nevíme, zda je to znehodnocení dočasné nebo trvalé měny v Anglii a poklesem některých měn dalších. Toto pro nás znamená, že náš vývozní průmysl musí tam, kde jde o soutěž s těmito státy se znehodnocenou měnou, počítati s tím, že jeho soutěživost oproti nim je zmenšena a zároveň že možnost dovozu do těchto států je alespoň dočasně zmenšena, než tam stoupnou ceny, poněvadž domácí průmysl má k disposici nyní prodejní možnosti daleko lepší než dříve. Velectěné shromáždění, to je tedy nejvážnější hospodářská otázka, kterou budeme museti v nejbližší době řešiti. Není to jen otázka zaměstnanosti, je to také jinak otázka státní ve velkém rozsahu, neboť nezapomeňme jednoho: určité množství zboží dovézti musíme. Kdybychom na základě dosavadního dovozu letošního odhadli hodnotu toho, co nejméně musíme dovézti, i při těch snížených množstvích, se kterými počítáme letošního roku, musíme počítati s tím, že minimum toho, co za všech okolností musíme dovézti, by činilo nějakých 6-7 miliard korun za rok.

Velectěné shromáždění! Kdybychom toto nemohli platiti vývozem, musili bychom k nákupu tohoto zboží vyvézti koruny. Proto je naprosto nutno v zájmu našeho hospodářství, v zájmu státním, v zájmu udržení tohoto standardu, který máme, abychom toto minimum zaplatili vývozem. Račte, prosím, uvážiti, co by to znamenalo pro náš průmysl, kdybychom se musili vzdáti dovozu ostatního, z něhož je velmi mnoho také takových věcí, kterých potřebujeme.

To je, prosím, ten problém, který bude velmi vážný. Račte uvážiti ještě okolnost další, že již v několika státech byla zavedena devisová vázanost a že jen podle přídělů u příslušné cedulové banky může si cizí dovozce opatřiti prostředky k tomu, aby za náš dovoz zaplatil.

Taková je situace a já mám za svou povinnost poukázati na to, jak veliká jest její vážnost. Před námi je nyní velký úkol. My za všech okolností musíme udržeti kurs československé koruny (Tak jest! - Výkřiky komunistických poslanců: Za každou cenu přes mrtvoly a přes všechno?). Pánové, chceme-li udržeti svůj stát, musíme jej udržeti, a pánové (Výkřiky komunistických poslanců: Vy jej neudržíte!) kdybychom jej neudrželi, víte, co tím bude především trpěti? Budou tím trpěti mzdy, budou tím trpěti platy a budou tím trpěti také úsporné vklady našich živnostníků. Co to znamená, kdyby naše koruna šla o 20% dolů? To znamená lineární snížení reálních mezd, třeba snad ne okamžité, ale jistě v nedlouhé době. Nominálně by zůstala mzda stejná, platy by zůstaly stejné, ale reální mzda, na které dělníkovi musí nejvíce záležeti, reální důchod, na kterém úředníkovi musí záležeti, hodnota úsporných vkladů, ze kterých živnostník, obchodník a úředník, který je střádal, chce něco koupit, by klesla. Proto záleží na tom, aby naše měna byla naprosto pevná.

Proto je také pro nás příkazem - a já v tomto směru vítám prohlášení pana min. předsedy a všechny podobné snahy - aby neotřesitelnost československé koruny tak, jak nám ji dr Alois Rašín zanechal, byla za všech okolností zachována. (Výkřiky komunistických poslanců.) To je pro nás příkazem doby, příkazem zájmů našeho občanstva a příkazem zájmu našeho státu. A v tom je nyní právě ten problém, že my stojíme proti zčásti znehodnoceným, snad dočasně znehodnoceným měnám, proti devisovému uzavření řady států, a že přece jen musíme udržeti svůj vývoz. V zájmu zaměstnanosti bych chtěl, abychom jej udrželi aspoň tam, kde je, nebo docílili raději zvýšení, a v zájmu devisovém musíme jej udržeti nejméně na tom stupni, abychom dovozy, které jsou k nám nezbytné a nutné, mohli zaplatiti tím, co dostaneme za zboží, protože musíme vyvážeti zboží a nesmíme vyvážeti koruny.

Prosím, pánové, jaká situace tím vzniká doma? Vzniká prostě nutnost, abychom svou výrobu přizpůsobili těmto vážným, nepříznivým a obtížným poměrům, poněvadž na tom pak záleží, bude-li skutečně možno vývozní průmysl zaměstnati čili nic. A prosím, nyní hovoříme o prohlášení p. ministerského předsedy, jakým způsobem vláda a stát bude v této situaci postupovati.

Vážení pánové, problém, o který zde jde, je především problémem správním. Je třeba několika zvláštních zákonů, jako je zákon o podpoře stavebního ruchu, jako jsou některé zákony speciální, ale celá ta otázka, pokud vůbec může stát v této věci zasahovati a pokud může prospěti, je v tom, aby postup státní správy ve všech směrech a ve všech oborech byl takový, aby se vývoznímu průmyslu a zároveň výrobě domácí a obchodu vůbec umožnilo přizpůsobení. V tom je zájem stejně obchodu a živností jako zájem dělnictva a všech zaměstnanců i zájem národního hospodářství. Tedy jde o dvě věci: musíme umožniti co nejrychlejší fungování řady administrativních opatření, abychom administrativním postupem umožnili rychlou výrobu zboží doma, na druhé straně pak musíme přispěti tím, že ulehčíme výrobě rychlými opatřeními, kde jsou nutna. Hlavní je, že v této chvíli, kdy máme nedostatek, kdy nám byly zmenšeny úvěrové možnosti a úvěr zdražen, nesmíme odčerpati z národního hospodářství prostředky, jejichž odčerpání by se mohlo týkati naší substance.

Slavný sněme, tato podpora, tento postup státní administrace oproti průmyslu vývoznímu, oproti obchodu a živnostem doma, staví nás ovšem před nejvážnější otázku, před rozpočet, který pan min. předseda a pan ministr financí doprovodili svými výklady.

A tu bych si dovolil dáti výraz přesvědčení, které v debatě, jak rád konstatuji, zde bylo projeveno již také z řady jiných stran, že i takto snížený rozpočet, jak se nám předkládá, je příliš vysoký v poměru k našemu hospodářství a v poměru k prostředkům, které máme ve státním hospodářství k disposici.

Musíme uznati, že se po prázdninách, když více a více bylo viděti vážnost situace, která se blížila, oproti původnímu návrhu učinil další krok, že se požadavku pana ministra financí vyhovělo tím způsobem, že výdaje rozpočtu byly ještě sníženy a k těm původním asi 230 mil. Kč přistoupilo přibližně dalších 300 mil. Kč. Ale rovnováha tohoto rozpočtu závisí na tom, zdali stát skutečně obdrží všechny daně v té výši, v jaké rozpočet s nimi počítá, a zda je obdrží včas, poněvadž si musíme býti vědomí, že zde dnes není situace taková, aby se mohlo - když by se nescházely tyto příjmy - disponovati reservami nebo jinými fondy.

To je jedna okolnost, kterou musíme míti na mysli. Ale my také musíme míti na mysli to, že při nejlepší vůli i při tom pořádku, který dnes ministerstvo financí zavádí do finanční správy, můžeme vymáhat od občanů jenom ty daně, které odpovídají jejich nosnosti. Musím říci, že naší finanční správě nebylo dříve ministerstvem financí věnováno tolik pozornosti, jak, myslím, by bylo mělo býti věnováno. Je správné, že v tomto směru se nyní jeví úsilí o nápravu a myslím, že po této stránce takové úsilí můžeme jen vítat, ale přirozeně není možno žádati, aby v daném období nyní bylo zaplaceno vše, co mělo býti sledováno průběhem let. Myslím, slavná sněmovno, že z toho, jaké stanovisko v této věci zaujímám, je jasné, že nikomu z nás nejde o to, aby v daňovém ohledu bylo něco utajováno, aby byla nerovnoměrnost předpisů. Jestliže se tím pořádkem ve finanční správě jde zároveň za tím, aby podkladem daňových předpisů byly skutečně ty příjmy, které jím býti mají, nemůže proti tomu nikdo činiti námitek a my jich také nečiníme. Ale ovšem, jak pravím, i při tom, kdyby se podařilo státní správě, aby daňové předpisy odpovídaly tomu, co průběhem tohoto období je možno dostati, mám pochybu, že dané hospodářské poměry dovolí a způsobí, aby státní správa také dostala tolik, kolik ve svém rozpočtu předpokládá, a v ta období, kdy to předpokládá, poněvadž na jedné straně nemůžeme od hospodářství, jehož úvěrová možnost je ztížena, od hospodářství, které je vystaveno nyní zcela jiným okolnostem v cizině, než s jakými počítalo dříve, žádati, co by bylo možno jen za normálních okolností. Proto dlužno žádati, co v prohlášení p. min. předsedy a v prohlášení p. min. financí bylo naznačeno, aby bylo také okamžitě provedeno, t. j. abychom přikročili nejrychlejším způsobem k dalšímu snížení rozpočtu, o kterém budeme jednat.

Paní a pánové! Jakým způsobem se nyní toto snížení provede? Vím, že na onom předprázdninovém rozpočtu se provedly, abych tak řekl, úhrnkové škrty podle resortů; prostě každý resort převzal na svou odpovědnost provedení určitého snížení svého rozpočtu. Myslím, že bude nutno zkoumat, zda by nebylo možno pokračovati ještě i v tomto způsobu, ale nemůžeme jíti jen za takovým mechanickým snížením rozpočtu, nýbrž musíme provésti také organické zjednodušení ve státní správě.

Ta věc ovšem není tak jednoduchá. Chtěl bych tento problém aspoň naznačiti v jednom směru: my máme příliš mnoho zbytečných úřadů (Výkřiky komunistických poslanců.) a tyto úřady přirozeně mají nejen svůj rozpočet personální, nýbrž každý úřad má svůj velký rozpočet věcný a my jsme viděli a vidíme ve svém rozpočtu, že právě věcné náklady to jsou, které z velké části se nepřizpůsobily vývoji hospodářských čísel, nepřizpůsobily se tomu, jak se hospodářský život vyvinoval.

Máme řadu úřadů, ve kterých jsou síly, které můžete při rušení těchto úřadů přemístit jinam - to ovšem bude nutné. Vždyť máme nedostatek úředníků u soudů, máme nedostatek úředníků u finanční správy. (Výkřiky komunistických poslanců. Místopředseda dr Lukavský zvoní.) Já mluvím upřímně, poněvadž jsme v době, jak jsem zde naznačil, daleko vážnější, než-li kdo myslí. V této době musíme zjednodušiti poměry. Řeknu vám příklad. Není to zrovna, abych tak řekl, populární mluviti o konkrétních věcech, ale abych nebyl podezříván, vezmu své rodné město. Prosím: Potřebujeme poštovní spořitelnu, potřebujeme filiálku poštovního úřadu šekového v Brně? Nepotřebujeme, naprosto nepotřebujeme, ani Morava jí nepotřebuje. Kdybyste provedli centralisaci - dejte za to do Brna jiný úřad. Já nejsem pro naprostou centralisaci, naopak.

Nemá to za následek, že musíte propustiti úředníky, poněvadž, bude-li se to dělati postupně, budou se moci umísťovati jinde, kde to bude odpovídat jejich schopnosti, ale co v prvé řadě ušetříte, jsou všecky věcné náklady, které jsou s tím spojeny.

Podívejte se na otázku, která je často ventilována, na otázku počtu našich ministerstev. (Výkřiky.) Jak je to na příklad ve Francii. Ve Francii mají vedle těch, kdo jsou šéfy resortu, vlastní parlamentní státní tajemníky, kteří mají na starosti určitý obor, mají tajemníka národního hospodářství při ministerském presidiu, tajemníka krásných umění, tajemníka letectví a pod. To jsou zástupci parlamentu, to jsou osobnosti, které parlament zastupují a uplatňují politickou vůli ve vládě, ale není potřebí, aby ke každému z nich zde byl zvláštní úřad, se všemi těmi budovami, jaké nyní ne zrovna k velké radosti poplatníků nám jedna za druhou rostou ve své velkoleposti a velikosti se všemi těmi zařízeními, která v nich jsou. (Posl. Tyll: Československo nezachrání ani 16 ministerstev!) A přece věříme, že tento stát má své pevné kořeny, že nebude otřesen, věříme, že tato krise, která zde je, nejen že nepodvrátí jeho základy, naopak, že se ukáže během této krise, budeme-li stateční v jejím potírání, že tento stát má zdravé kořeny, které i v těchto vážných a těžkých dobách se udrží. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.)

Nyní bych řekl další věc. Jestliže jednou jdeme za tímto cílem hospodářského ozdravění, tak jako jdeme za zjednodušením státní správy, pak půjdeme také za zjednodušením sociální správy. Víme zcela dobře, že toto zjednodušení bude nutné. Pan předseda Staněk zde mluvil o rozdílu v nákladu, jejž novela o nemocenském pojištění předpokládala podle sazeb, které tam jsou a tím, jak dnes vypadá skutečná platba, na které se zúčastní stejně tak podnikatelé jako dělníci. Tato částka je okrouhle již o 200 mil. Kč větší, než kolik se předpokládalo. (Výkřiky komunistických poslanců.) Zde je tedy možno zjednodušení. (Hlasy: Dlužíte na daních 10 miliard!) Nedlužíme. Podívejte se do rozpočtu. (Hluk. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.)

V této otázce je přirozeně stejně třeba postupovati ve směru zjednodušení jako ve všech ostatních oborech. Pokud se týče oboru samosprávy, byl tam učiněn začátek, v němž ovšem nebylo provedeno to, co v něm provedeno chceme míti: odlehčení samosprávě tím, že určité úkoly budou převzaty státem. Používám této příležitosti, abych řekl, že ty obecní volby, které zde byly, posílily stanovisko těch, kteří chtějí hospodárnost jak ve státní správě, tak ve správě sociální i v samosprávě. Ty strany, které jasně a otevřeně se postavily za ony zákony, které byly v této věci usneseny parlamentem, neztratily hlasů, a tím způsobem se ukázalo, že skutečně tento směr, který sledujeme, má svou oporu v širokých vrstvách našeho občanstva, že je dobrý a že jej musíme sledovati. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Slavný sněme, vím, že toto všechno jsou věci obtížné. Narážíme při tom na řadu zájmů místních, osobních, odborných, i všech možných jiných, ale máme-li dojíti k ozdravění skutečnému a provésti je právě v těchto chvílích, jsme povinni začíti z důvodů finančních a prokázat veřejně z důvodů morálních, že tuto vůli máme. Máme-li to provésti, je k tomu ovšem třeba naprosto společné odpovědnosti těch, kteří tvoří vládní většinu, a naprosté důvěry občanstva, že skutečně všecko, co k hospodářskému ozdravění činíme, se činí tak, jak to káže zájem věci.

Velectění pánové! Proto jsme naléhali, a dohodli jsme se před prázdninami s ostatními stranami o tom, že bude zřízena kontrolní a úsporná komise, v jejíž rukou by tato činnost byla soustředěna. Paní a páni! Ovšem návrh, který je předmětem nynějšího meziministerského jednání, našim názorům o této věci neodpovídá. Ne snad po stránce odborné. Nemáme, až na několik poznámek, námitek proti odborné stránce tohoto návrhu, ale má-li splniti tato komise úkol, který od ní očekáváme my všichni a jejž očekává od ní veřejnost, pak to musí býti komise parlamentní (Tak jest!), kde budou zástupci parlamentem zvolení, kteří budou míti svého předsedu jimi zvoleného, jenž bude říditi jejich práce, musí to býti komise, která bude odpovídati parlamentu. (Posl. Tyll: Vy jste mazaný, vy to lépe zakrýváte!) Nemáme co zakrývati. Jedna z poznámek, které budeme míti k tomuto návrhu, bude v tom, že budeme žádati, aby zprávy, které mají býti podávány, tuším, každé dva roky, byly podávány každého půl roku a aby mimo to tato komise podávala parlamentu zprávu, kdykoliv jí to bude zvláště uloženo. (Posl. Hrubý: My jsme se dožadovali několikrát, aby byla kontrola nad vydáními, ale nestalo se to! - Výkřiky.)

To jest prostředek, paní a páni, kterým parlament může ukázati, že vykoná vše, aby důvěra občanů, kterou od nich žádá, byla mu zachována, a že se vynasnaží, aby ji nezklamal. Prosil bych všechny ostatní strany, aby vybudovaly komisi tuto na základě, na kterém před prázdninami byla zamýšlena. To není jen otázka účelného a rychlého provedení oněch úspor, které pan ministr financí právem žádá a které přinésti musíme, to je také otázka důvěry, kterou občanstvo nám a našemu postupu má dáti.

Poměry, které u nás jsou, jsou ovšem obtížné, ale rád bych řekl jedno: Během této debaty slyšeli jsme zde několikrát tvrzení, že podnikatelé - myslím, že to bylo myšleno bez rozdílu - ve zlých dobách žádají od státu subvence, že podnikání ztrácí svou odpovědnost tím, že se obrací o podporu na stát. K tomu bych rád řekl: Pokud je mi známo, podnikatelé z obnosu 150 mil. Kč, který byl dán na zmírnění následků krise, neobdrželi žádné individuální subvence.... (Hlasy: Společné!) Nevím. (Hlasy: Když říkáte, že neobdrželi individuální, obdrželi asi společnou!) Také ne. Neobdrželi těchto subvencí. To jest to, v čem se stavím proti učiněným tvrzením a musím to říci, poněvadž já i naše strana zastává od začátku názor, že individuální subvence vůbec nemají býti žádány ani poskytovány. Jsme pevně přesvědčeni, že individuální subvence v podnikatelství jsou něčím nezdravým, že ten, kdo je podnikatelem, přirozeně také nese risiko svého podnikání. Jestliže mluvíte o daních, prosím tam, kde vývozní průmysl obdrží určitou refundaci daně, to není individuální subvence, to znamená, že příliš vysoké zdanění u nás se přizpůsobuje zdanění v cizině, podle stejných zásad, bez ohledu na to, o koho jde. Tedy nemůže se tvrditi, že by soukromému podnikání byly dávány individuální subvence. Je pravda, že dříve byla prováděna akce, kde byly dány určité subvence individuálnímu podnikání v oboru akciových bank a některých družstevních útvarů. Ale prosím, slavný sněme, podnikatelé drobní i velcí, obchod, živnosti a průmysl stály jasně proti tomu, aby se takovéto individuální subvence dávaly, a já mám za to, že postup naší strany v této otázce byl takový, že nikdo nám nemůže jako těm, kdo hájí zásadu a nutnost soukromého podnikání, vyčísti, že bychom byli chtěli od vlády nějaké subvence individuální. Já bych také prohlášení pana ministra financí, že chce dokončiti uspořádání našeho peněžnictví, chtěl rozuměti v tom smyslu, že vláda učiní vše, aby úspornou správou, aby věcnějším postupem byl zaveden pořádek všude, kde býti má. V tom směru, myslím, že všichni budeme snahy vlády podporovati, ovšem otevřeně říkám, že s poskytováním subvencí, které by měly přijíti ku prospěchu podnikatelů těchto akciových společností, bychom nemohli souhlasiti a mám v tom směru také za to, že pan ministr financí měl na mysli svým prohlášením podepříti přesvědčení o bezpečnosti úsporných vkladů.