Vláda ohlásila ústy p. min. předsedy, že předním jejím úkolem jest odstraniti nezaměstnanost. Pan min. předseda řekl, že nechce vypočítávati prostředky, kterých až dosud k odstranění nezaměstnanosti vláda použila. Bylo chybou, že k výčtu těchto prostředků nedošlo, poněvadž by to bylo posloužilo k orientaci do budoucnosti. Bylo by to totiž posloužilo k důkazu, že dosud všechny prostředky odstraniti nezaměstnanost se ukázaly neúčinnými (Tak jest!) a že budeme musiti sáhnouti k prostředkům radikálnějším a účinnějším. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Velmi mnoho se spoléhá ve vládním prohlášení na t. zv. produktivní péči o nezaměstnané. Byli jsme toho přesvědčení, že prováděním produktivní péče o nezaměstnané vyléčíme velké procento nezaměstnanosti. Byli jsme zklamáni ne snad vinou nějakých nedokonalých nebo nedostatečných opatření zákonných, podle kterých se měla produktivní péče o nezaměstnané prováděti, nýbrž proto, poněvadž používání této výhody jest výhradním právem veřejných korporací, t. j. státu, zemí, okresů a obcí. Jestliže by stát požíval této výhody, nemá to pro něho žádného významu, protože jest to přelévání peněz z jedné kapsy do druhé. Kdyby této výhody chtěla používati země, nemá prostředků, aby uhradila to, co k tomu příplatku, který dostane z titulu produktivní péče, bude muset přidat. A okresy nemohou té výhody používat, poněvadž nejen nemají peněz, nýbrž mají dluhy a nemohou této výhody používati ani obce, poněvadž jsou v téže situaci jako okresy. Když povážíme, že obce vykazují dnešním dnem 6.800 mil. Kč dluhů, je těžko na obcích chtíti, aby výhody, které se jim dávají z titulu produktivní péče, používaly v takové míře, aby to skutečně mělo vliv na pracovní trh, aby to způsobilo citelné zmenšení nezaměstnanosti.

Také všechny výlohy, které byly opravdu úctyhodné, na investice a provádění veřejných prací, ukázaly se nedostatečnými a dokonce jsme až byli překvapeni chabým účinkem těchto velikých finančních nákladů. Je pravda, že od února, kdy jsme dosáhli v dosavadním průběhu nezaměstnanosti u nás kulminačního bodu, proti měsíci červenci, kdy jsme měli zase nezaměstnanost nejmenší, nasvědčoval rozdíl mezi těmito dvěma měsíci, že jsme odbourali celou jednu třetinu počtu nezaměstnaných. Jenže nikdo jistě nebude chtíti tvrditi, že se to dálo všechno pod vlivem provádění veřejných a investičních prací, neboť zlepšení na pracovním trhu v době letní se dostavuje s kategorickou jistotou každého roku. Je tedy otázka, jakou zásluhu na zlepšení v nezaměstnanosti má přirozený proces a jaké zásluhy mají prováděné investiční a veřejné práce. Ale ať již by na tom participovaly prostředky, které uváděla vláda, jakoukoliv měrou, stojíme před faktem, že i tímto přirozeným důsledkem jsme odbourali nezaměstnanost jen o pouhou třetinu a že, kdyby se měla odbourati do důsledků, abychom nezaměstnanosti neměli, vyžadovalo by to od státu takových finančních nákladů, kterých by za žádnou cenu nesnesl. (Tak jest!) Také vidíme, že v okamžiku, kdy se dostavuje znovu podzim, již také u nás znovu roste nezaměstnanost. V měsíci červenci jsme měli 208.000 nezaměstnaných, to byl v nynější periodě krise nejmenší počet. Ještě tu nebyl podzim, teprve měsíc srpen, a již se nezaměstnanost zvýšila o 6.000 na 214.000 nezaměstnaných a od měsíce srpna do září vzrostla znovu o 13.000, takže máme koncem září 228.000 nezaměstnaných. A až se dostaví doba zimní, až skončí kampaně v cukrovarech, až ustanou do důsledků všechny práce zemědělské, až nebude možno pro nepohodu zimní prováděti práce stavební, tož nové desetitisíce nezaměstnaných rozmnoží armádu dosavadní a budeme mít nezaměstnanost letošní zimu větší, než o které jsme tvrdili, že byla kulminačním bodem v dosavadním průběhu krise.

Jest pravda, že, zrovna jako u nás, roste nezaměstnanost všude kolem nás. Jest opravdu povážlivé, jak roste v Anglii, kde ze 17% loňského roku vyrostla na 22%; v Americe z 22 % loňského roku na 26 % všeho zaměstnaneckého světa. V Australii z 18 % na 27% letošního roku, v Belgii z 15.000 osob na 64.000 osob, zde se více než ztrojnásobila, a dokonce i ve Francii vyrostla z necelých 13.000, které měla loni, na 53.000, v Italii z 362.000 na 659.000, v Německu ze 2,730.000 na 4,324.000. V Polsku ze 176.000 na 258.000 a v Rakousku ze 163.000 nezaměstnaných, kteří měli nárok na podporu, tedy ne z celkového počtu nezaměstnaných, vyrostlo na 196.000 těch, kteří mají nárok na podporu. Celková nezaměstnanost v Rakousku je úředně odhadována na 420.000 nezaměstnaných. Jestli tedy už i ve Francii, která byla pořád ještě ostrovem nedotknutým krisí a nezaměstnaností, (Výkřiky posl. Čižinské.) objevuje se rapidní vzestup nezaměstnaných, tož jsme skutečně před důkazem, jakou intensitu má právě v dnešním stadiu světová krise a z ní plynoucí světová nezaměstnanost. Neříkáme to proto, abychom se tím utěšovali, protože pro nás jedinou útěchou bude, když nezaměstnanost u nás odstraníme.

My jsme si v této situaci velmi mnoho zakládali na účinku obchodní politiky. Sázeli jsme mnoho na sjednání řádných obchodních smluv s Rakouskem, Německem, Maďarskem, s těmi, kteří s námi nejintensivněji obchodují. Bohužel, v tomto očekávání jsme zklamáni, předně, protože Rakousko nám ztížilo vývoz, za druhé proto, že Německo je v situaci, za které může těžko kupovat - no a zrovna v takové, ne-li v horší situaci je Maďarsko, kde jsme si od sjednání obchodní smlouvy slibovali značné ozdravění výrobních poměrů v textilním průmyslu, v hutním průmyslu, v těžbě uhlí atd. Myslím, že za této situace, ve které se octli naši nejlepší konsumenti okolo nás, nám opravdu nezbývá, než orientace směrem k Rusku, (Výborně! - Potlesk.) aby obchodní smlouva, o níž již bylo zahájeno jednání v ministerstvu zahraničních věcí, co nejrychleji byla skoncována a abychom neponechali v hospodářské exploitaci Ruska volné pole Německu a ostatním, kteří se o to přičinili a kteří nás předběhli. (Výborně! - Potlesk.)

Ale i při tom všem, že máme ještě, kam bychom se s naší orientací obrátili, je vidět z toho, co se vytvořilo kolem nás, že především musíme spoléhati na domácí konsum (Výborně!) a svou hospodářskou politiku zaříditi tak, abychom zvyšovali a podporovali kupní sílu domácího konsumentstva. (Výborně!) A proto myslím, že je rozumné prohlášení vlády, kde ujišťovala, že nedopustí, aby bylo sáhnuto na příjmy zaměstnanců státních, protože každou redukcí příjmovou se bída jenom rozmnožuje. (Tak jest!) A prosím, aby tato zásada byla udržena také do budoucnosti, a to za všech okolností. (Výborně!)

Ovšem poněkud méně nás potěšilo prohlášení p. ministerského předsedy, že vláda sáhne k energickému snížení počtu svých zaměstnanců. My tomu ovšem rozumíme tak, že toto energické snížení se bude díti přirozeným odpadem nebo přirozeným úbytkem na počtu, který je způsoben úmrtím, nutným pensionováním a nepřijímáním nových zaměstnanců do státních služeb. Nemůžeme tomu rozuměti tak, že by se toho mělo dosáhnouti propouštěním státních zaměstnanců (Výkřiky komunistických poslanců.), protože je nemyslitelné, aby v této těžké situaci ještě vláda sama rozmnožovala nezaměstnanost. A my bychom tomu také nerozuměli - a nejenom nerozuměli, my bychom to ani klidně nesnesli. (Výborně! - Potlesk.) V tomto směru by státní zaměstnanci měli ovšem pochybnou ochranu od náladového politika, který v době, kdy měl velkou politickou moc, dělal pravý opak toho, než jsou jeho dnešní starosti o státní zaměstnance. (Výborně!)

Bylo by bláhové domnívati se, že při sebe lepší vůli podaří se vládě, aby nezaměstnanost rázem odstranila. Musíme počítati s tím, že při pozvolném odstraňování nezaměstnanosti bude se musiti poskytnouti (Stálé výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) také přechodná ochrana a pomoc světu nezaměstnaných. Máme u nás tuto pomoc založenu na gentském systému, o kterém v poslední době neslyšeli jsme nic jiného než ustavičné proklínání a zatracování. (Výkřiky komunistických poslanců.) S rozumnými lidmi jsem ochoten o tom diskutovati.

Dovolte, abych položil otázku: i když roku 1921 byla tu snaha uplatniti ten náš podporovací systém do důsledku stejně, jako byl uplatněn ve své kolébce, v Belgii, je-li to skutečně gentský systém? Neměli jsme námitek proti tomu, že se tohoto termínu používalo. (Stálé výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) Ale poněvadž jsme opustili hlavní zásadu gentského systému, skutečnost je taková, že u nás žádný gentský systém není, nýbrž my máme svůj vlastní systém, československý. (Výkřiky.) Kdybychom měli gentský systém (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.), už dávno by byly všechny organisace, které se zabývaly podporováním nezaměstnaných, finančně úplně rozvráceny. Kdybychom se byli přidrželi starého podpůrného řádu, který platil až do r. 1924, byli bychom dnes stáli před rozvrácenými financemi státními. (Výborně!) Ani jedno, ani druhé nebylo možno pro naše domácí poměry. A jestliže se proklíná tento náš systém podpůrný, náš systém československý, tedy prosím, aby se to dálo aspoň s potřebnou dávkou opatrnosti, právě vzhledem k zájmům dělnickým. Máme nejlevnější pro dělnictvo podporovací systém, jaký se dá mysliti. (Výkřiky posl. Čižinské.) Půl procenta týdenní mzdy, nic více. (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) Nic více než půl procenta týdenní mzdy platí si dělník na pojištění proti nezaměstnanosti, které může jako dobrovolné pojištění uplatňovati ve svých odborových organisacích. (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) Půl procenta, a tam, kde je povinné pojištění proti nezaměstnanosti, jako na př. v Německu, platí si na ně 7.4% týdně vydělané mzdy, a poněvadž se o to dělí zaměstnavatel se zaměstnancem... (Výkřiky posl. Čižinské.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tučný (pokračuje): ... připadá na každého polovina, tedy platí si v Německu dělník 3˙7% ze mzdy jen na nezaměstnanost. (Výkřiky posl. Čižinské.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Žádám pí. posl. Čižinskou, aby nevyrušovala řečníka.

Posl. Tučný (pokračuje): Půl procenta zdá se některým spasitelům dělnictva mnoho. Až budeme míti povinné pojištění a budou platiti dělníci 3 1/2% anebo 3.7%, pak budou dělníci spokojeni? (Výkřiky.) A prosím, je-li toto špatná politika, která bezmyšlenkovitě zatracuje tak zv. gentský systém se stanoviska šetření dělnických zájmů, je to víc než špatná politika se stanoviska morálního, neboť podporování indiferentismu není v zájmu úspěšného boje dělnické třídy.

Slavná sněmovno! Já chápu, proč z těch míst (ukazuje na poslance komunistické) se ozývá tolik křiku, aby nebylo slyšeti argumenty. (Tak jest!) Když to tak vidím, jak se odvažuje určitá společnost každé chvíle mluviti jménem dělnictva tak, jako kdyby nikde jinde to dělnictvo se nekoncentrovalo než tam kolem té společnosti, tož dovolte, abych podal důkaz o tom, kolik je těch dělníků a jak vypadá naděje dělnictva, že tam u té společnosti najde pomoci a ochrany.

Dostali jsme statistiku za rok 1930 o tom, kolika nezaměstnaným lidem ta která strana nebo ta která odborová organisace poskytla pomoci. A je zajímavé.... (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Já věřím, že se to velmi nepříjemně poslouchá... (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Německá organisace textilního dělnictva poskytla za rok 1930 podpory v 78.000 případů, brněnská textilní organisace ve 43.300 případů (Slyšte!), náchodská organisace ve 26.102 případech, němečtí křesťanští sociálové ve 22.000 případech a komunistické průmyslové svazy ve 4.208 případech. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) A ještě k tomu, slavná sněmovno, ve třech případech musilo se udělati trestní oznámení, že podpory jsou vyplaceny podvodně, poněvadž se vyplácel pouze státní příspěvek, a podpory z organisace musí podporovaní vrátiti ve formě manipulačních příspěvků. (Výkřiky komunistických poslanců.)

My ovšem prohlašujeme s plným vědomím odpovědnosti, že nebudeme ani slova namítati proti tomu, může-li se vláda vrátiti ke starému systému podporovacímu, uplatňovanému až do roku 1924, a nemůže-li se k němu vrátiti, reklamujeme sami určitá nouzová opatření, kterými by se poskytla pomoc a ochrana také neorganisovaným nezaměstnaným. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Budeme dále žádati, aby se do krise zasahovalo přísným střežením dodržování denní doby pracovní. Uznávám, že snaha ministerstva soc. péče o redukci práce přes čas potkala se s potěšitelnými výsledky. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) Měli jsme ještě r. 1929 16 mil. hodin práce přes čas, r. 1930 již jenom 6 mil. a r. 1931 znovu od měsíce k měsíci počet hodin práce přes čas klesá. Objevuje-li se tento paradoxní zjev do této chvíle, prosím - pravím to, aby bylo na všecky strany jasno - nemůžeme obviňovati ministerstvo soc. péče a živnostenskou inspekci z lhostejnosti; za dosavadní stav jest odpovědno ministerstvo vnitra, kterému podléhají politické úřady I. a II. stolice, které tím, že velmi blahovolně provádějí trestání přestupků zákona o pracovní době, vlastně podporují porušování zákona. (Výkřiky posl. Jos. Svobody.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Napomínám pana posl. J. Svobodu po prvé.

Posl. Tučný (pokračuje): Upozorňuji na zjevy, které nemohou než... (Výkřiky posl. Jos. Svobody.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Napomínám po druhé p. posl. J. Svobodu.

Posl. Tučný (pokračuje): ... pobuřovat. Jsou to ony četné zjevy, kdy někdo, kdo má o svou existenci a existenční minimum v dostatečné míře postaráno, nabízí zaměstnavateli svoji pracovní sílu při dostatku volného času za levnější odměnu při hledání vedlejšího zaměstnání. A tyto zjevy se vyskytují u zaměstnanců soukromých zrovna tak, jako u zaměstnanců veřejných. Jest opravdu potřebí, aby se to odstranilo, aby onen kus lidskosti, kde se neprojevuje dobrovolně, u takových lidí se vynutil. (Potlesk.)

Domnívám se, že aspoň u státních zaměstnanců má vláda v moci, aby tento stav zamezila.

Je také potřebí všimnouti si kumulace příjmů v jedné rodině. Nemyslím, aby se zakazovalo zaměstnání obou manželů, kde jde o skrovné platy, které někdy ani nezaručují existenčního minima. Ale děje-li se kumulace příjmů na obou stranách až do 4 až 5 tisíc Kč měsíčního platu, tam je takováto kumulace zbytečnou. Zde by mělo býti pochopení pro to, aby se uvolnila cesta k existenci studovaným nezaměstnaným. (Výborně!)

Pro ty více než pro nezaměstnané dělnictvo je akutní jiný prostředek, který až dosud nebyl prováděn s takovou rigorosností, jak bychom si to byli přáli, a to je ochrana domácího trhu práce. Myslím, že nebude mne nikdo obviňovati z lehkomyslnosti, že bych volal nebo chtěl vyvolávati retorsi. Není dnes také potřebí někoho k retorsi provokovati, poněvadž všecky státy se uzavřely před přílivem cizích zaměstnanců a dokonce víte, že každou chvíli proti nám provádějí repatriaci. Tu repatriaci provádí i přátelská Francie, poněvadž pochopila, že především musí míti zaměstnání pro své vlastní zaměstnance a pak teprve může trpěti zaměstnance cizí. A k tomu, co se děje všude okolo nás, myslím, že je možná jediná odpověď: rigorosní provádění ochrany domácího trhu práce, a že musí přestati naprostá volnost stěhování přes naše hranice a blahovůle v té praxi, se kterou se povolovaly už přestupky zákona, když bez ohlášení a povolení cizí zaměstnanci přicházeli do naší republiky.

Zaměstnancům studovaným, zaměstnancům úřednického stavu by také jistě z tísně velmi citelně pomohlo, kdyby v pensijním zákoně byla stanovena nižší věková hranice pro důchod starobní, kdyby tato hranice byla stanovena aspoň u 55. roku věku, aby ti, kteří se nemohou dočkati odchodu z pracovních míst, dostali se na ně, a ti, kteří by si už zasloužili, aby si odpočinuli, aby se dostali na zasloužený odpočinek.

A je potřebí zejména velmi přísné kontroly pracovní doby v obchodech a kancelářích, kde jsou poměry tak desolátní, že se pracuje v obchodech i v kancelářích 10 až 11 hodin každodenně; a nejsou řídké případy, kdy zaměstnanci tohoto druhu jsou přidržováni také 12 hodin ve službě. Dnes se to už děje rafinovaným způsobem, o jakém proběhla právě v těchto dnech zpráva skoro všemi denními listy, že zaměstnavatel, aby se uchránil event. volání k odpovědnosti z přestoupení zákona, diktuje svému zaměstnanému: Udělej si to, kdy chceš, já tě nenutím ku práci přes čas, ale hotovo to býti musí, jinak rozvážeme služební poměr. Z této rafinované praxe zaměstnavatelské je viděti, jak je potřebí, aby v této situaci zvýšila se také ochrana veškerého zaměstnaneckého světa, ochrana, kterou však můžeme očekávati právě jen od moci veřejné.

Je potřebí, aby se co nejdříve realisoval iniciativní návrh na prodloužení výpovědní lhůty a aby se pomýšlelo také na to, aby v této době, kde je to více než přijatelné, prodloužila se i dovolená jak dělnictvu, tak i ostatním zaměstnaneckým kategoriím. Kdyby se rozmnožila živnostenská inspekce o několik výkonných sil, které by prováděly inspekci právě v obchodech a kancelářích a všude tam, kde je úřednický živel zaměstnáván, jistě by se to státu velmi dobře vyplatilo. Musilo by býti přijato mnoho nových sil, když by nesměla býti pracovní doba překročována, a odpadlo by mnoho podpor v nezaměstnanosti, čímž by se ušetřilo také na státním příspěvku.

A myslíme-li na to, že v některých pracovních oborech způsobil pokrok technický dnešní stav a že nebude možno umělými prostředky na této situaci něco měniti, že nebude možno na př. odčiniti důsledky, jimiž výroba umělého hedvábí zasáhla hodně citelně textilní průmysl, že zavedení zvukových filmů způsobilo tisícové armády nezaměstnaných hudebníků, pak vedou nás tyto zjevy ku přesvědčení, že se musí najíti způsob, kterým by byli zaměstnanci převáděni z jednoho pracovního oboru do jiného. To musíme dělati t. zv. přeškolováním zaměstnaneckého světa a myslím, že to není prozrazení úředního tajemství, když sdělím s tohoto místa, že ministerstvo soc. péče už počátky takového přeškolování učinilo. Úmyslně jsem předeslal, co všechno je možno činiti, aby byly zmírněny poměry na pracovním trhu za nynějšího stavu. Ale řekl jsem hned zpředu, že se všemi těmi prostředky, které jsme až dosud uplatňovali a které snad ještě můžeme uplatňovati, nevystačíme. O tom, že nevystačíme, je dnes přesvědčen již celý svět a není dnes již jediného národohospodáře, není dnes jediného státníka a jediného sociálního politika, který by nevyslovoval přesvědčení, že k účinnému ozdravění hospodářských poměrů a zejména poměru na pracovním trhu musí býti přikročeno ke zkrácení dosud uplatňované denní doby pracovní.

Aby bylo jasno, když jsme podali také iniciativní návrh, kterým sledujeme zkrácení dosavadní osmihodinné denní doby pracovní na 40 hodin týdně, dodávám, že náš návrh pochopitelně nemohl býti míněn jinak (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.), než aby se toto zkrácení dělo bez újmy na výdělku a mzdách zaměstnaneckého světa. (Výborně! - Potlesk.) A bude-li smysl pro to, aby se tato zkrácená pracovní doba uplatňovala ve způsobu 5denního pracovního týdne, tož náš návrh má především na zřeteli, aby se to stalo bez újmy pojištěnců z titulu pojistného zákonodárství. (Výkřiky.)

Pětidenní pracovní týden není již žádnou novinkou. Nevoláme po něčem novém, co by se nebylo osvědčilo nebo co by někde bylo způsobilo hospodářské škody nebo katastrofu. Stát, který je ve všech sociálních reformách nejopatrnější a nejcitlivější, má již z podstatné části 5denní pracovní týden zaveden. Amerika má statistiku o 5denním pracovním trhu jen do r. 1928. Jen do r. 1928 máme, bohužel, statistiku z Anglie a statistiku z jižních států amerických. Ale již to postačuje, abychom přišli k přesvědčení, že 5denní pracovní týden je reforma, která nejen může býti uplatněna, nýbrž která se až dosud všude, kde byla uplatněna, velmi blahodárně osvědčila. (Výborně! - Potlesk.) Anglická společnost, která se zabývá statistikou účinků sociálních reforem, podává ve své poslední zprávě důkaz, že zavedení 5denního pracovního týdne v anglických podnicích přineslo zvýšení výkonnosti dělnictva o 17 až 25%. V stejném smyslu mluví také průmyslníci američtí, zejména průmyslníci konfekce, majitelé automobilových podniků a majitelé stavebních podniků. Proto je dnes v Americe v oděvním průmyslu zaveden již v 53% závodů, v automobilovém průmyslu platí již pro 30% zaměstnanců a ve stavebním průmyslu pro 14˙6% zaměstnanců. Je pochopitelně uplatněn také v jiných oborech, ovšem v menší míře, jako na příklad v průmyslu kamene nebo tiskařském a také v kovoprůmyslu. V jižní Americe byly dokonce státy, jako je jižní Walles, které zavedly pětidenní pracovní týden i pro své státní zaměstnance. V Anglii se rok od roku šíří počet závodů, které zavedly pětidenní pracovní týden, a je zajímavé, že týdenní pracovní doba při tomto pětidenním pracovním týdnu činí z převážné části pouze 40 hodin, v menší míře 42 a v nejmenší míře pouhých 44 hodin.

K tomuto opatření budeme musiti sáhnouti, protože jiným způsobem bychom se nevyrovnali s anarchií (Výkřiky poslanců čsl. strany nár. socialistické a poslanců komunistických. - Místopředseda Špatný zvoní.), která se u nás uplatnila ve výrobě průmyslové i ve výrobě vůbec. K odstranění anarchie musí dojíti, má-li býti odstraněna hospodářská krise, má-li býti odstraněna nezaměstnanost. A kdyby majitelé průmyslových podniků a zaměstnavatelský svět nechtěli tomu rozuměti, musí míti socialisté odvahu říci kategoricky, že tato anarchie musí býti reformami sociálními odstraněna i za cenu, že by se muselo sáhnouti ke znárodnění základních odvětví naší průmyslové výroby. (Výborně! - Potlesk.) Myslím, že odstranění té anarchie může přinésti dosavadním majitelům průmyslových podniků jenom dobro, protože dnes není tajemstvím, ví se to všeobecně, že průmyslové podniky z velké části musí dnes držeti svůj vykořisťovací systém v zájmu toho, aby vydělaly na úrokovou službu bankovnímu kapitálu. (Bohužel!) A vymaniti průmyslové podniky z tyranie, z otroctví a područí bankovního kapitálu může přinésti jen vysvobození a ulehčení, jen nebývalý prospěch. A poněvadž jsme právě v těchto dnech položili základ k tomu, aby funkce finančního kapitálu v naší republice byla upravena tak, aby sloužil prospěchu celé veřejnosti, tož smíme snad poprositi slavnou sněmovnu, aby v dobré snaze nás laskavě podporovala. (Výborně! - Potlesk.)

Nesmíme zavírati očí před orientací, která dnes ovládla celý svět. Jsou charakteristické zjevy, kterých bychom si měli velmi dobře povšimnouti. Konservativní dělnictvo americké, které se octlo v hrozné situaci tím, že už je tam 7 milionů lidí odsouzeno k nezaměstnanosti a hladovění, obrátilo se prostřednictvím své odborové federace na presidenta Spojených států severoamerických a předseda této federace Green poslal mu dopis, ve kterém ho žádá, aby aspoň pohnul zaměstnavatele americké, aby se s dělníky dohodli o tom, jak upraviti poměry, aby těch 7 mil. nezaměstnaných našlo příležitost k obživě. A tento dopis předseda americké federace odborové končí touto výstrahou: Buď bude anketa nebo bude revoluce. A Labour Party ve svém volebním manifestu, ta Labour Party, která byla vždycky více konservativní než radikální, praví velmi přesvědčivě: Musíme vybudovati plán naší socialistické civilisace, anebo zahyneme. (Výkřiky komunistických poslanců.) I v tom grófském Maďarsku se mohla vyskytnouti brožura, která mluví o krisi světové kapitalistické společnosti (Výkřiky komunistických poslanců.), a tuto brožuru nepsal socialista, nýbrž jeden z těch maďarských grófů. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) A v této brožuře užil pozoruhodného tvrzení, ve kterém praví, že kapitalistická společnost ztratila nejprimitivnější pud sebezachování. A tento maďarský gróf, kapitalista, varuje vládu, aby před problémem krise a nezaměstnanosti nezavírala očí a nečekala, až tento problém bude řešen zdola, až lid sáhne k svépomocným prostředkům.

Slavná sněmovno, mysleme na zkoušku, kterou už prochází náš zaměstnanecký svět celé dva roky. Mysleme na citové založení dělníka, starostlivého otce rodiny, který bloudí celé týdny bezradně ulicemi, aby svým dětem přinesl prostředky k obživě, stále z těch obchůzek se vrací zoufalý a nemá pro hladovějící a po chlebu ruce vztahující děti žádné útěchy, než tu, že snad zítra a když ne zítra, že snad pozítří! (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) A právě, uvědomíme-li si tuto zkoušku, kterou již dva roky prochází náš zaměstnanecký svět, bude to pro nás jistě pobídkou, abychom neotáleli s ničím, co je schopno do této zoufalé situace zasáhnouti, abychom to s největším urychlením provedli. Nečekejme ani u nás, až začne lid si pomáhati sám. Ukažme mu porozumění, ba více než porozumění. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) Objeví-li se v zimě situace horší než je tato, tož vedle všech těchto opatření, která se mohou díti cestou veřejnou, kterou můžeme my v této sněmovně uplatniti, ukažme porozumění a cit také tím, že se postavíme na stanovisko nejširší solidarity s tímto nezaměstnaným světem. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo panu posl. Zajičkovi.

Posl. Zajiček (německy): Ve středu přečetl pan předseda vlády zde ve sněmovně vládní prohlášení; den před tím mluvil k novinářům a jest zajímavé, že novinářům řekl mnohem více než členům sněmovny. Projevy pana předsedy vlády byly téhož dne doplněny výkladem pana ministra financí.

Pan předseda vlády rozlišuje světovou hospodářskou krisi a krisi finanční. Uvádí tři příčiny hospodářské krise: územní přesuny zemědělské a průmyslové výroby, racionalisaci a nadvýrobu.

Pan předseda vlády zřejmě pominul důležité příčiny. Mluví-li o nadvýrobě, musíme říci, že jsou ohromné země, na př. Čína, Indie a Rusko, které především pro své politické zmatky nemohou z ciziny v dostatečné míře odbírati ani průmyslové ani zemědělské výrobky. Miliony nezaměstnaných a jen částečně pracujících v Evropě a Americe, ale také miliony zemědělců mohou si koupiti jen to nejnutnější. Nemáme nadbytku zboží, nýbrž nedostatek lidí, kteří by mohli kupovati.

Také vysoké celní hradby zavinily hospodářské nesnáze.

Nesmíme zapomínati na ohromné válečné dluhy, které ochuzují národy, jež musí tyto dluhy platiti. Mimo to jest takový stát nucen vyvážeti za každou cenu.

Ještě jeden důvod nesmíme přehlédnouti: Pro válečná zbrojení a národnostní boje zachvátila nás všechny všeobecná nejistota a neklid. V této rozbouřené náladě nemůže hospodářství ozdravěti.