Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr financí dr Trapl (pokračuje): První příčinou poruchy světového hospodářství byl ohromný přesun v zemědělské a průmyslové výrobě od počátku války. Ve válčící Evropě upadalo zemědělství a průmyslová výroba se namnoze soustředila na výrobu válečných potřeb, ať šlo přímo o výrobu válečných zbraní nebo o produkty ostatní technické výzbroje armád. Tím více se stupňovala výroba zemědělská i průmyslová v zemích, jež přímo nedotčeny válkou, měly produkční možnosti úbytky nastalé v Evropě vyrovnávati a účastniti se ještě vydatně na výrobě válečných prostředků, jakmile technické možnosti Evropy za stupňování válečného úsilí nestačily. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr financí dr Trapl (pokračuje): Je dobře známo, že zvýšená výroba obojího druhu potrvala i po válce, když válkou vyčerpaná Evropa dovozem zemědělských produktů, surovin i hotových průmyslových výrobků obnovovala svůj pokleslý hospodářský stav. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr financí dr Trapl (pokračuje): Země, které byly účastny této válečné i poválečné konjunktury, obrazící se samozřejmě i ve zvýšeném blahobytu doma a tím i ve zvýšených odbytových možnostech na domácím trhu, musily ovšem příslušnou výrobu stupňovati všemi technickými prostředky. Racionalisace, jež zvyšovala výrobu za plné zaměstnanosti při vysokých mzdách, ač v normálních dobách jest nutným atributem hospodářského vývoje (na př. rozvoj strojní techniky v průmyslové výrobě minulého století), šla často nad míru svého hospodářského zdůvodnění a urychlila nadvýrobu. (Výkřiky posl. Klimenta.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr financí dr Trapl (pokračuje): Nadvýroba musila se dostaviti, jakmile země válkou postižené obnovily předválečný stav svého hospodářství a odbytové poměry v nich se dovozem saturovaly a se ustálily. Teritoriální změny důsledkem války nastalé měly za následek vznik četných výrobních odvětví v zemích, jež průmyslů těch posud neměly. Země ty stejně jako státy a dominie, jichž výrobní činnost v četných oborech teprve za války vznikala nebo se vyvíjela, staly se činiteli mezinárodní soutěže a urychlily proces nadvýroby, jíž postačiti nemohl ani pronikavý vzestup spotřeby vystupňovaný mnohde zlepšením životní míry proti době předválečné.

Vyjádříme-li tento vývoj v dalekosáhlých přesunech kapitálových, které tyto hluboké přeměny v hospodářské struktuře světa provázely, projevující se v změnách v distribuci zlata proti době předválečné, v úvěrovém rozpětí a napětí z toho vznikajícím, v příkrém spádu platů mezi státy dlužnickými a věřitelskými, o kterých předválečný svět neměl potuchy, v souběžné reakci trhu zboží na tyto přeměny jako konečné výslednici takto se utvářejícího hospodářského procesu, nabýváme představy, jak hluboce zasáhla válka do hospodářských vztahů lidstva. Tento obraz by však daleko nebyl úplný, kdybychom si nepředstavili všech ostatních důsledků války. Jest jím v první řadě stupňování komplicity hospodářských vztahů platy vyplývajícími z mírových smluv, které dlužnické státy podněcovaly k zvýšení produkce zboží potřebného k exportu úměrnému výši dlužnických závazků. I zde nadměrný vzrůst průmyslové výroby i investic veřejných svazků na úvěrové základně sjednané namnoze se strany věřitelských států nezůstal bez hlubokého vlivu na hospodářský stav zatížený vysokým stupněm výroby bez možnosti dalšího zvýšení odbytu, bez zajištění zúročení a úmoru na úvěr pořízených investic, aniž by byla zaručena jejich rentabilita.

Vývoj světového hospodářství samotný nebyl i bez zřetele k uvedeným základním příčinám bez poruch, zvratů a krisí. Hospodářství oslabené v četných zemích nadměrným zničením statků válkou, jichž obnova i za normálních poměrů by byla vyžadovala napětí všech hospodářských sil, velmi těžce se propracovává k lepšímu stavu. Víme, jakého vyžadovalo všude úsilí jen ustálení měn. Na jedné straně nutila z doby předválečné zachovaná osvědčená tradice k rychlému návratu k zlatému základu měn, ač ne vždy s plným zřetelem k změněnému hospodářskému stavu po válce, na druhé straně dospělo se začasté k měnové stabilitě teprve po inflačním údobí rozvracujícím celý hospodářský stav země. Po prudkém shroucení měn nastupující stabilisace nemohla zůstati bez obtíží pro další hospodářský vývoj desorientovaný přehodnocením všech složek hospodářství. Prudký regenerační vzestup hospodářské činnosti po válce, postavený začasté na falešném základě úvěrovém, který v době předválečné by nebyl představitelný, vedl začasté k přecenění možností hospodářské prosperity dosažitelné vždy jen za dlouhé údobí práce a spořivosti. Války konečně zbavený svět snažil se dohoniti vývoj přerušený po dobu jejího trvání. Snaha tato přeceňujíc vlastní síly šla namnoze nad míru hospodářské možnosti. Veřejné hospodářství svazků, obcí, korporací i hospodářství soukromé bylo ovládáno touhou rychle dosáhnouti všech možností, jež přináší moderní civilisace. Hospodářství, jež mělo pracně odčiňovati, co dnešní i příštím generacím přinesla válka, zapomnělo bohužel příliš často na tento smutný svůj úděl a tvořilo to, co mohlo býti dopřáno jen šťastné budoucnosti. Žilo se nad poměry, místo aby se pracovalo a šetřilo.

Tato pochybení byla s to ještě zmnohonásobiti neblahé důsledky poválečného hospodářského stavu prodělavšího tak hluboké přeměny od časů míru.

Jakmile se započaly projevovati první znepokojivé známky hospodářského sestupu, byl reflex jejich v jednotlivých státech úměrný nejen hospodářsky strukturálním proměnám, jež od války prodělaly, nýbrž i míře porušení zákonů, jež ovládati musí každou hospodářskou činnost. Podle toho můžeme pak posuzovati i dosah hospodářské krise v jejím průběhu v jednotlivých hospodářských celcích.

Hospodářská krise projevující se napřed v pozvolném sestupu cen zemědělské produkce i surovin, přenáší se dále i na výrobky průmyslové. Ochromená výroba sama provázená i stagnací procesu distribučního, vede ke krisi úvěrové a souběžně s tím ovšem i ke krisi peněžnictví a nezůstává na konec, jak jsme sledovali v poslední době, ani bez reperkusí na stabilitu měnovou.

O vlivu krise na veřejné hospodářství pojednám v souvislosti s výkladem o rozpočtu.

Jako grafikon může jen v zjednodušené formě vyznačiti sled hospodářských fakt, tak i zde uvedl jsem samozřejmě jen hlavní symptomy hospodářského procesu rozvíjejícího se dnes před našimi zraky. Poválečné hospodářství se příliš komplikovalo ve svých službách i vztazích, než aby bylo možno v krátkosti shrnouti všechny síly usměrňující dění moderního hospodářství.

V mezinárodních vztazích uplatňuje se vliv tohoto kritického stavu světového hospodářství v poruchách vzájemných obchodních a platebních styků, krisí úvěrovou, zvyšováním celní ochrany proti zboží tlačícímu se na mezinárodní trhy, jichž zmírnění bylo a bude ještě předmětem nesčetných anket, konferencí i provedených již a nutných ještě nových opatření. Je jisto, že vitalita hospodářské činnosti v souhlase s vůlí k životu obyvatel celého světa bude v první řadě nápomocna k vybřednutí z krise a urychlí ozdravovací proces. Že ozdravění toho bude však sotva lze dosáhnouti bez hlubokého záměrného zásahu do složitého hospodářského stroje, jehož komplikovaný mechanismus těžce jest porouchán, o tom jistě dnes již vůbec není pochybnosti. Čím dříve a rychleji se tak stane, tím úspěšněji bude lze překonati dnešní obtíže.

Jak se vyvíjelo naše hospodářství ode dne naší samostatnosti? Dovedli jsme se vyhnouti úskalí hrozícímu nerušenému vývoji hospodářství v době poválečné na všech stranách? Jaké důsledky jeví nepříznivý stav světového hospodářství na hospodářství naše?

Sledujme vývoj našeho hospodářství na zjevech, jež jsem výše naznačil.

Vývoj našeho hospodářství od počátku naší samostatnosti děl se, pokud to bylo v době poválečné možno, organicky. Nebyl zasažen ve svém přirozeném chodu celkem ani vlivem mimořádných poměrů, ani pochybeným pochopením správné cesty. Tento vývoj bychom mohli rozděliti ve 2 období: období stabilisační a období konsolidační. Mezi oběma obdobími vsunuje se v l. 1923-24 jisté období krise, která orientovala naše hospodářství k definitivnímu přechodu k další cestě klidného vývoje konsolidací hospodářskou, pro níž byly sjednány předpoklady v období stabilisačním. První léta poválečná neobešla se ovšem bez značných hospodářských obtíží, které plynuly z neblahých důsledků rozvrácené měny v bývalém Rakousku a z nutnosti obnoviti hospodářské síly země, vyčerpané dlouholetou válkou. Nebyli jsme na tom v těchto letech lépe, než celý svět. Dovedli-li jsme již v krátkých letech nasazením všech sil osvobozeného národa dopracovati se rovnováhy, nahraditi nejhorší ztráty způsobené válkou a vybřednouti bez hlubokého zásahu do dosavadní hospodářské diferenciace všech vrstev národa, bylo to možno jen obětavostí všech, kteří měli zájem o další šťastnou budoucnost národa. Doba tato jest nerozlučně spojena s osobou prvního ministra financí Dra Rašína, jehož prozíravosti, energii a silné vůli se podařilo včasné odpoutání měny mladého státu od chaosu řítící se rakouské koruny a stabilisovati ji na základě daném celkem dosavadním vývojem hospodářství čsl. státu.

Druhé období konsolidační upevňuje hospodářské základy státu. Státní rozpočet se dostává definitivně do rovnováhy a potřeba státního úvěru opírá se o domácí zdroje, upravujíc současně také definitivně stav předválečného dluhu rakouského, pokud jej čsl. stát přejímá. Důvěra v pevnou linii našeho hospodářského vývoje projevuje se význačně v tom, jak všechny vrstvy obyvatelstva ukládají své úspory v státních dluhopisech. Tato důvěra není zklamána. Kurs státních půjček rychle stoupá a dosahuje úrokové úrovně úměrné úrokové míře země. Příznivá léta výroby a obchodního ruchu urychluje tvoření úspor a tím i úhrady škod nastalých v tvorbě národního jmění znehodnocením měny. Nesmí zde býti opomenuto také příznivých důsledků trvale aktivní naši obchodní bilance, jež utvářela i rovnováhu naší platební bilance vůbec.

Zůstane vždy zásluhou bývalého ministra Dra Engliše, do jehož činnosti spadá období konsolidační, že za všech okolností dovedl udržeti rovnováhu rozpočtovou, usiluje o stabilitu výdajů, aby s normálním hospodářským rozvojem postupující vzrůst státních příjmů umožnil plniti ještě to, na co stát ještě nestačila aby na druhé straně mohla býti zmírněna tíživá břemena doléhající na obyvatelstvo v systému daňovém. V těchto letech, kdy se přikročilo ve velkém rozsahu k výstavbě veřejných budov, k rozsáhlým investicím podnikovým, silničním atd., kdy i veřejné svazky samosprávné přistupovaly ve velkém měřítku k vybudování komunikací, škol, veřejných ústavů atd., nepřipustil bývalý ministr Dr Engliš, aby investice tyto pořizovány byly z prostředků zahraničních, nýbrž trval na tom, aby čerpány byly ze zdrojů domácích. Konsolidace zahraničních dluhů provedená předchozích letech a současné jejich částečné proplacení staví nás v nynější době do šťastné situace, že naše zadlužení do ciziny je velmi nízké u srovnání s vnitřním státním dluhem; činí pouze 8.349,700.000 Kč, kdežto vnitřní státní dluh 29.200,800.000 Kč.

Byla to tudíž práce a spořivost obyvatelstva našeho státu, která umožnila, aby veřejné hospodářství z domácích zdrojů opatřilo vše, čeho potřebovalo. Nesmí zde býti opomenut obezřetný postup Národní banky Československé, která, majíc na zřeteli v první řadě pevný stav měny, pečovala i ve své politice úvěrové o organický vývoj hospodářské činnosti a udržovala úrokové sazby na nízké úrovni, blížíc se tím na rozdíl od států soused stejné politice států západních. Za toho to stavu věci zůstávaly i úrokové sazby peněžních ústavů celkem stabilní. Národní banka Československá chápajíc správně, že jen za nízkých úrokových sazeb může se vytvořiti příznivé prostředí pro činnost výrobní a obchodní, snažila se i jinými cestami o to, aby zvláště úrokové rozpětí mezi sazbami kreditními a debetními co nejvíce se snížilo. Budiž zde vzpomenuto zvláště záslužného úsilí guvernéra našeho cedulového ústavu Dra Pospíšila, který právě v uplynulé době se zdarem usiloval o zamezení vkladové soutěže, která se na konec vždy musila obrážeti ve zvyšování debetních sazeb, které stále ještě jsou vysoké.

Československo mohlo důsledkem příznivého hospodářského vývoje přejíti již v roce 1929 k zavedení zlaté měny, což se stalo opatřením stálého výboru ze dne 7. listopadu 1929 a dokumentovati tak i v tomto směru, že se staví po bok států s hospodářstvím konsolidovaným.

V uplynulých letech dostalo se četnými opatřeními i peněžním ústavům, jež za krise v letech 1923-1924 utrpěly ztráty na svých pohledávkách z průmyslových a obchodních úvěrů, a nebo jež imobilisovaly své pohledávky v podnicích příliš zatíženými úvěry, vydatné pomoci a umožněna jim další činnost. O dalších povinnostech našeho peněžnictví v jejich hospodářství a o úkolech státu v této příčině pro nejbližší dobu pojednám ještě dále. Veřejná zařízení, která byla z dob rakouských v zanedbaném, často i primitivním stavu (na př. telefon) jsme dali do pořádku.(Výkřiky posl. Zápotockého.)

Investice státních podniků děly se namnoze ze zisků jim přenechaných nebo z úvěrů opatřovaných na domácím trhu. To platí i o našem průmyslu, který se po převratu musil přeorientovati a racionalisovati svá zařízení. Dálo se tak vzhledem k tomu, že dík měnové a finanční politice tvoření národních úspor a domácího kapitálu příznivě se utvářelo, namnoze z vlastních sil, takže zadlužení naše do ciziny, ať dlouhodobé a tím méně krátkodobé z tohoto titulu je minimální. Naše soběstačnost v tomto ohleduje dnes velkého národohospodářského významu, kdy zahraniční trhy se proti sobě navzájem hermeticky uzavírají a mezinárodní úvěrová fluktuace, dříve stimulans hospodářských vztahů celého světa, je brzděna všeobecnou nedůvěrou zhoršující ještě nepříznivý stav hospodářský. Příznivý vývoj v naznačeném směru je velké plus našeho hospodářství a nutno jej řaditi k oněm skutečnostem, jež přispívají ve značné míře k naší odolnosti vůči nárazům z ciziny.

Nebyli bychom však k sobě spravedliví, kdybychom si při této příležitosti již teď nevytkli chyb, kterých jsme se v průběhu let dopustili. Uvarovali jsme se jistě osudných omylů, kterými si snad jiní velmi ztížili svoji hospodářskou situaci při tlaku dnešní světové krise. Přes to jsme mohli mnohdy odložiti splnění některých úkolů zatěžující naše hospodářství na dobu pozdější a v mnohém jsme překročili míru, danou nám rozsahem našeho hospodářství. Zmínil jsem se o mentalitě poválečného světa již na počátku. Byli bychom bývali špatnými dětmi tohoto světa, kdybychom byli nikdy nepodlehli svodům poválečné doby volající polepším a lidštějším bytí. (Výkřiky posl. Zápotockého.) I my jsme v rozpětí vůle národních sil uvolněných po dlouhé válce v přecenění možností našeho mikrokosmu chtěli příliš brzo vše znovuzříditi, napraviti, zlepšiti a nové budovati. Ukládali jsme tím státu i veřejným svazkům povinnosti, které nebyly úměrny jejich hospodářské síle. Pořídili jsme si jistě z největší části věci užitečné, rozmnožili jsme hodnoty kulturní, ale zanedbali jsme při tom i úkoly naléhavější, které by si zasloužily, aby řešení jejich předcházelo. Tvořili jsme mnohé větším, prostornějším, nákladnějším, než bylo zapotřebí při rozsahu našeho státu. Stačili jsme i snad na to. Veřejná zařízení naše vsak v mnohých směrech důsledkem toho nabyla takového rozsahu, že je můžeme udržeti na dosavadní výši jen v dobách normálního hospodářského vývoje a že v dobách horších budeme se těžko odhodlávati jíti zpět. A bude to nutné. O tom však ještě později. (Výkřiky posl. Zápotockého.)

Přes toto memento, které jest spíše varovným hlasem do budoucnosti, můžeme, srovnávajíce hospodářský vývoj u nás s vývojem světového hospodářství, s dobrým svědomím konstatovati, že u nás nejsou dány hospodářské předpoklady krisového stavu, který by nemohl býti reparován vlastní naší vůlí a vlastními prostředky. Tím není řečeno, že nebude zapotřebí soustředění všech hospodářských sil ve státě a jejich usměrnění, ale není pochybnosti, že si můžeme pomoci sami vlastní silou. (Výborně!)

Naše hospodářství, jež přes mimořádnost doby se v minulých letech vyvíjelo celkem normálně a nezatížilo se nijak ve směru nejslabšího odporu vůči nárazům přicházejícím ze situace mezinárodního hospodářství, pociťovalo také poměrně daleko později první příznaky dostavující se krise. Měli jsme i za dob klidného vývoje některá průmyslová odvětví, která nepracovala bez obtíží, poněvadž jejich domácí odbytiště, odkázaná nyní jen na území čsl. státu, se zúžila a musila se přesunouti na odbytiště zahraniční. Některá odvětví byla současně postižena i novou orientací ve výrobě. Tyto průmysly, k nimž náleží i náš průmysl cukerní - velikého hospodářského dosahu v první řadě i pro naše zemědělství - byly v první řadě dotčeny počínající krisí, poněvadž jejich exportní základna byla dotčena vývojem v zahraničí, jak jsem jej naznačil na počátku.

Zemědělská výroba-pocítila pak ve svém celku již loňského nepříznivé účinky sestupného procesu cenového na zahraničních trzích a velmi trpěla důsledkem toho nízkými cenami. (Výkřiky posl. Zápotockého.)

Sestupný proces hospodářství projevující se v minulém roce zatím jen v některých oborech hospodářských, stává se i u nás všeobecným ke konci roku 1930 a zasahuje v naše hospodářství plnou intensitou roku letošního. Činila-li hodnota zahraničního obchodu v roce 1929 ještě 40.486,727.000 Kč, snižuje se v roce 1930 na 33.188,235.000 Kč a činí za osm měsíců letošního roku 16.035,000.000 Kč. Musíme-li při poklesu těchto číslic vzíti zřetel na pokračující cenový pokles, prokazují uvedené číslice přece podstatný pokles našeho zahraničního obchodu, který přirozeně nezůstává bez vlivu na zaměstnanost našeho průmyslu. Poučují nás o tom i data o počtu nezaměstnaných. Počet jejich pohybuje se v roce 1930 až do konce srpna asi na průměrné výši 80.000. Počínajíc zářím 1930 překročuje 100.000 nezaměstnaných a dostupuje v prosinci již 239.564. V roce 1931 stupňuje se na maximální výši v únoru počtem 343.972 nezaměstnaných. Nejnižší stav vykazuje v červenci t. r., t. j. 210.908. Od oné doby nastává opět pozvolný vzestup. Jest však počet nezaměstnaných již v srpnu na výši dvojnásobné proti měsíci září 1930 (104.534 proti 215.040 dle definitivních výsledků statistických). Předběžné odhady za měsíc září t. r. zjišťují 228.383 nezaměstnaných. (Výkřiky posl. Zápotockého.) I přes tyto znepokojivé číslice je počet nezaměstnaných u nás poměrně k počtu nezaměstnanosti v jiných státech nižší. Dostoupil-li u nás letos v únoru 2.3% celkového počtu obyvatelstva, činil při své maximální číslici v Německu 5˙4%, v Anglii 4˙5% a v Rakousku 5˙1% počtu obyvatelstva.

Není to jen pokles zahraničního obchodu, který brzdí výrobu, jest to samozřejmě i ochabnutí konsumní síly některých vrstev obyvatelstva našeho státu, zvláště dělnických a zemědělských, ponecháváme-li stranou nutný důsledek cenového sestupu na zdrželivost poptávky. (Výkřiky posl. Zápotockého.)

Ochabnutí hospodářské činnosti trvá i nadále. Prokazují to i data o dalším poklesu hladiny cenové. Úhrnný velkoobchodní index, který ještě 1. ledna 1930 činil 862, klesá 1. ledna 1931 na 752 a v září tohoto roku dále na 719. Daleko pomaleji se tomuto sestupu přizpůsobuje maloobchodní index potravin, který 1. ledna 1930 jest vyjádřen číslem 872, 1. ledna 1931 číslem 798 a 1. srpna 1931 číslem 771. Pokles indexu životních nákladů rodiny dělnické jest v těchto obdobích vyjádřen čísly 745, 700, 694 a u rodiny úřednické 717, 674, 656. Činí tedy u rodiny dělnické asi 7% a u rodiny úřednické 8.5%.

Sestupný proces hospodářské činnosti projevuje samozřejmě svůj vliv i na hospodářství státu. Hospodářské zdroje, z nichž plynou státní příjmy, se zužují. V nich vyjádřen jest i pokles cenové hladiny. Podle účetní uzávěrky za rok 1930 činil celkový vyšší příjem proti rozpočtu u kapitoly ministerstva financí v roce 1930 jen 62,600.000 Kč proti 715,410.000 Kč v roce 1929. Přímé daně, daň z obratu a přepychová a cla zůstávají v náležitosti za rozpočtem. I v platbě jsou daně výdělkové, daň z obratu a cla nižší než preliminář na rok 1930. Také výsledek hospodaření státních podniků v roce 1930 jest proti výsledkům předpokládaným rozpočtem na tento rok horší o 322,882.827˙04 Kč.

Dále se zhoršující hospodářská situace v roce 1931 proti roku 1930 projevuje se ovšem dalším poklesem příjmů v tomto roce. Sestupnou tendenci vykazují z přímých daní daň důchodová (8měsíční kvota rozpočtová roku 1931 činí 770,000.000 Kč, výnos za 8 měsíců činí pouze 674,150.000), všeobecná daň výdělková (rozpočet 66,672.000 Kč, výnos 56,662.000 Kč), zvláštní daň výdělková (rozpočet 66,672.000 Kč, výnos 60,222.000 Kč). Výnos daně z obratu, který podle 8měsíční kvoty rozpočtové na rok 1931 má činiti 826,664.000 Kč, jest pouze 717,664.000 Kč. Výnos cel podle rozpočtu 833,328.000 Kč, skutečný výnos 706,723.000 Kč. Klesá i výnos některých daní spotřebních. Na výši prelimináře se udržují celkem poplatky vyjma dopravních daní železničních.

K sdělání rozpočtu na rok 1932 bylo tudíž nutno přistoupiti se vší zodpovědností a s plným zřetelem k dnešní hospodářské situaci a pravděpodobnému dalšímu jejímu nepříznivému vývoji.

Mohl-li rozpočet pro rok 1931 býti ještě rozpočtem stojícím na rozhraní krise, v němž příjmy, hlavně pokud jde o přímé daně, se opírají částečně ještě o poměrně příznivý stav hospodářství v roce 1930, kdežto vydání nesou již první znaky depresivního hospodářského stavu, musí rozpočet pro rok 1932 již do všech důsledků počítati s nepříznivým stavem hospodářství a přizpůsobiti vydání pokračujícímu poklesu příjmů.

Jak již v úvodu jsem uvedl, stojí zde finanční správa před problémem obdobným situaci po roce 1922.

Příjmy veřejného hospodářství se snižují a vydání, jež se stávají tíživějšími, mají tendenci vzestupnou, neméně také důsledkem opatření, směřujících k zmírnění krise.

Zjednati za této situace rozpočtovou rovnováhu jest těžkým problémem, ježto vydání opírající se namnoze o zákonné nároky, lze jen zvolna přizpůsobiti pokleslým příjmům. Největší úspornost ve státním hospodářství jest sice nejtěžší, ale nejúčinnější cestou k vyrovnání porušené rovnováhy. Tato cesta byla nastoupena ostatně již letos, jakmile z příjmových výsledků za první měsíce roku 1931 bylo zřejmo, že rychle pokračující proces sestupu hospodářské prosperity jeví své důsledky ve státních příjmech. Poněvadž nastalý pokles příjmů v tomto roce činil pochybným, že bude dosazeno prelimináře příjmů podle rozpočtu, přikročeno bylo ihned k úsporným opatřením ve výdajovém hospodářství státním, jimiž docíleno bylo snížení vydání proti rozpočtu pro rok 1931 o 185˙2 mil. Kč, nečítajíc v to úsporu důsledkem Hooverovy akce, jejíž finanční význam pro náš stát jest hodnocen dále.

Docíliti rozpočtové rovnováhy pro rok 1932 jest úkolem tím těžším, že při sdělávání rozpočtu bylo nutno počítati s novými výdaji zvýšenými proti roku 1931 téměř o 400 mil. Kč. Z těchto vydání dlužno uvésti zvláště zvýšenou potřebu na osobních výdajích podle platových zákonů, na soudcovských odměnách, na odpočivných a zaopatřovacích platech, na udržování státních silnic a mostů, na sociálních opatřeních, na příspěvku státnímu fondu pro vodohospodářské meliorace, na zřízení, budování, opravy a zařízení škol národních a příspěvky k témuž účelu, na podpory z důvodů likvidace škod válečných a některých škod popřevratových a některé nové výdaje ve státním dluhu. Při zvýšených osobních vydáních podle platových zákonů nebylo ani přihlédnuto k obdobnému vzestupu těchto vydání u státních podniků, jevícímu se ve zmenšení příjmů z nich.

Vzhledem k tomuto tlaku nových výdajů nad výši správních výdajů rozpočtu pro rok 1931 musely býti provedeny úspory téměř ve všech položkách rozpočtových, takže bylo možno rozpočet výdajů pro rok 1932 ještě snížiti o 519˙8 mil. Kč proti roku 1931.

Zvláště musila býti snížena osobní vydání na aktivních platech zvýšením interkaláře průměrně ze 2% na 5%. Snížení toto, jakož i snížení nákladu na odpočivné platy bude nutno dosáhnouti pronikavými úspornými opatřeními personálními.

U platů stálých a přidělených zaměstnanců resultuje tudíž snížení o 70.7 mil. Kč proti roku 1931 jako důsledek kompensace zvýšených výdajů s provedenými úsporami. Stejným způsobem se snižují výdaje na odpočivných a zaopatřovacích platech o 51.2 mil. Kč. Také u příspěvků státní správy na úhradu státního dluhu resultují snížené výdaje o 138˙2 mil. Kč, ježto mohlo býti počítáno s úsporou na úrocích a úmoru ze zahraničních dluhů, jichž dotýkají se moratorní opatření Hooverovy akce. Úspora z této akce pro Československý stát plynoucí činí celkem 232 mil. Kč, jež přichází polovicí k dobru hospodářského období 1931 za druhé jeho pololetí a polovicí k dobru roku 1932 za první jeho pololetí. Poněvadž však ve službě státního dluhu vznikly jednak další úspory, jednak nové výdaje, vyplývá pro rozpočet státního dluhu shora uvedené snížení.

Snížení rozpočtu pro rok 1932 u srovnání s rozpočtem pro rok 1931 o 519.8 mil. Kč je za daných poměrů velmi značné, neboť nejen, že odčiňuje zvýšení z roku 1931, nýbrž dokonce i snižuje výdaje pod cifru roku 1930 o 48,196.000 Kč. Uvážíme-li, že pro rok 1932 bylo nutno počítati s vydáními vzrostlými proti roku 1931 o dalších téměř 400 mil. Kč, znamená výše uvedené snížení ve skutečnosti pokles výdajového břemene o více než 900 mil. Kč.

Vzhledem k dnešní hospodářské situaci jest však břemeno výdajů státních stále ještě značně vysoké a bude nutno na cestě snižování výdajů státní správy dále pokračovati. (Výborně!)

Úkol ten bude dále bohdá již snadnější, když bylo docíleno pro rok 1932 aspoň přelomu příkře vzestupné linie vydání na linii pozvolně sestupující.

V jednotlivých skupinách výdajových nastávají důsledkem jednotného snížení téměř všech výdajových položek jen nepatrné změny.

Téměř všechny kvoty výdajů připadající na jednotlivé skupiny klesají, zejména kvoty na správu zahraniční, vojenskou a správu finanční a zvyšují se pouze kvoty na správu kulturní a sociální. Při správě kulturní je zvýšení způsobeno zejména potřebou na platy, kdežto při sociální je odůvodněno hospodářskou krisí.

Příjmy v rozpočtu pro rok 1931 byly proti rozpočtu 1930 zvýšeny o 500,000.000 Kč. Přírůstek tento neplynul, jak již výše bylo uvedeno, z předpokládaného normálního příjmového vzrůstu, nýbrž byl pouze uvolněním příjmových reserv z rozpočtů předchozích, jež se projevovaly v přebytcích státního hospodaření. V rozpočtu pro rok 1932 nelze již počítati s takovými reservami, ježto hospodářské zdroje, o něž se opírá systém státního příjmového hospodářství, se zeslabují s pokračujícím hospodářským sestupem. Jest tudíž naopak spíše počítati se vzrůstajícím úbytkem příjmů odhadovaných pro příští hospodářská období podle příjmových výslednic období letošních. Příjmy pro rok 1932 se se zřetelem k tomuto stavu i k budoucímu vývoji snižují proti roku 1931 efektivně o 520,451.500 Kč. Poněvadž se však u některých veřejnohospodářských příjmů, zvláště u přímých daní, daně z obratu a cel musí pro rok 1932 počítati s dále klesajícími výnosy, nutno učiniti opatření, aby se v roce 1932 docílilo vyššího výnosu u některých příjmů, které v době hospodářské krise nemohou býti považovány za národohospodářsky protichůdné tendenci veřejného hospodářství zmírniti tlak veřejných břemen. Zvýšené příjmy plynou hlavně ze zdrojů soukromohospodářských. Jest to zvýšený příjem tabákové režie důsledkem úsporných a vhodných racionalisačních opatření v nákupu, výrobě a obchodu. Z příjmů veřejnohospodářských počítáno s vyšším výnosem dávky ze zapalovadel důsledkem úpravy hospodaření s touto dávkou.