My jako zástupci obchodnictva a živnostnictva vyvolali jsme citované změny, abychom tím uhájili stát před nebezpečím velikých ztrát, které by zde mohly nastati. Ale vedle toho musili jsme se postarati o korekturu zákona také v tom směru, aby vedle vývozců, jimiž měli býti vlastně výrobci, průmyslníci, směli výhod tohoto zákona o vývozním úvěru používati i obchodníci a živnostníci, což se také stalo. Máme při schvalování tohoto zákona veliké obavy, aby ho nebylo zneužíváno a aby stát za dobrou vůli a snahu, podpořiti a umožniti vývoz našich výrobků do ciziny, nebyl špatně odměněn. Máme na zřeteli, že mezi vývozci nebudou všichni lidé toho přesvědčení, že stát jim zde přináší opravdu velikou a nedoceněnou oběť. Víme dobře, že mezi vývozci jsou lidé, kteří s naším státem dosud nesrostli a proto jim také tento stát neleží na srdci. A tu se obáváme, i když si chceme zajistiti kontrolu v každém směru, aby vývoz našich výrobků do ciziny neděl se jen za tím účelem, aby se vývozce svého zboží za každou cenu zbavil, aby nedodával zboží cizincům bez určitých záruk, spoléhaje se na to, že každou utrpěnou ztrátu mu stát zaplatí. Je třeba již nyní upozorniti státní administrativu, která bude bdíti nad prováděním tohoto zákona, na takovéto neblahé zjevy a případy, poněvadž se dá s jistotou očekávati, že se také dostaví. Hlavně je zapotřebí, aby duch a účel tohoto zákona pochopili naši obchodní ataché za hranicemi a projevili v tomto směru tak nutnou a praktickou činnost, jež jest jejich povinností.

Dosud tito lidé nebyli na svém místě a mají veliký kus viny na nepříznivých výsledcích našeho vývozu, poněvadž pro praktickou a prozíravou činnost k uplatnění našich výrobků za hranicemi neměli dosud plného pochopení. Nyní, kdy také půjde hlavně o stát, bude jejich povinností, aby svou intensivní činností nejen pozvedli odbyt našich výrobků v cizině, nýbrž také po vyšetření obchodních a majetkových poměrů cizozemských objednavatelů podávali takové zprávy, jež by zamezily event. ztráty finanční. Víme, že tento zákon není stvořen na věčné časy a že jsme se jím přizpůsobili pouze duchu času a sousedním našim státům. Jsme přesvědčeni, že s návratem do normálních hospodářských poměrů bude také v budoucnu možno tento zákon zase odbourati. Máme přání, aby splnil plně své poslání, aby dobrý podnět a úmysl státu došel zde záslužného ocenění, aby náš vývoz byl znatelně zesílen a docíleno tím zamýšleného účelu, posíliti naši obchodní bilanci a zaměstnati dělnictvo, které je bez práce. Očekávajíce, že tyto předpoklady budou splněny, budeme pro tento zákon hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je pan kol. Slavíček. Uděluji mu slovo.

Posl. Slavíček: Slavná sněmovno! Dodržím úmluvu koaliční o krátkém referátě a pokusím se jen několika poznámkami vyjádřiti náš názor na zákon a na věc samu. Po zákoně o vývozních úvěrech volali jsme také my. Je pochopitelno, že s ním souhlasíme, až na některá časová omezení, která, myslíme, nejsou dělána z důvodů věcných, nýbrž z důvodů politicko-stranických, koaličních, a jsem přesvědčen, že časová omezení nevejdou v platnost a že prakse ukáže, že musíme platnost zákona prodloužiti. Ale při této příležitosti považuji jaksi za povinnost poděkovati těm, kteří jsou autory předlohy, neboť po několikaleté práci a studiu snesli nám skutečně materiál velice cenný a tak přehledný, že u málokteré předlohy zákona je to viděti. (Výborně!)

K zákonu samému poznamenávám s našeho hlediska ideového, že jej považujeme za zákon prozatímní, preventivní, tak jako jsou všechny zákony ve státech jiných tohoto druhu, a že vývoj lidstva i vývoj hospodářský půjde dále a že dá za pravdu nám socialistům, že se zákon nebude moci omeziti na soukromokapitalistické podnikání, neboť když nic jiného nepřinutí společnost k přemýšlení a k hledání nových cest, pak to bude řešení nezaměstnanosti oněch 20 mil. lidí, kteří stojí nad společností jako memento: Buď nové řády, buď nové cesty, nebo násilí, převraty atd. atd. S tohoto ideového hlediska také posuzujeme zákon sám. Je nesporno, že zákon může přinésti značnou úlevu a podnícení k práci, ba i k získání event. nových odbytišť, ale tu vadu má, že dává výhody jen a jen soukromokapitalistickému podnikání, neboť ono z něho bude míti výhody, ono bude míti garancii státní, ono na základě garancie státní opatří si lehce úvěr, ono využije všech ustanovení, která jsou v zákoně, ale o tu masu lidí, kterou máme my na zřeteli, o toto kolektivum zákon se nepostaral a nemůže postarati ve svém znění a ve své struktuře.

Již r. 1919, tedy hned po převratě, a r. 1920 volali jsme po organisaci našeho zahraničního obchodu, o čemž se lze přesvědčiti ze stenografických protokolů revolučního Národního shromáždění. Několik let za sebou v rozpočtovém výboru této posl. sněmovny snesli jsme všechen materiál, který jsme mohli studiem a informacemi u našich zastupitelských úřadů v cizině nasbírati, před sněmovnu a žádali jsme znovu organisaci našeho zahraničního obchodování. Navrhovali jsme, aby byl zřízen státní ústav pro obchod s cizinou a aby byl vybaven všemi možnými prostředky a pomůckami. Někde to dělají soukromí kapitalisté, v jiných státech zasahují státy samy. Žel, my u nás nic podobného nemáme. Není ovšem tak pravdou, jak to říká kol. Pechman, že by se u nás snad v zastupitelských úřadech nic nedělalo. V tomto směru přesvědčil jsem se osobně, že jednotlivá vyslanectví i konsuláty jdou na ruku interesentům, jsou ochotny a podávají zprávy. Jsem přesvědčen, že také podávají relace ministerstvu zahraničí, ale ministerstvo zahraničí není povinno tuto práci dělati, to patří do kompetence jiného ministerstva. Ale, žel, zdá se mi, že této politice malých a středních podnikatelů nevěnuje ministerstvo dostatečnou pozornost. Uvedu vám konkrétní případ.

Obávali jsme se po převratu, že ztratíme trh zahraniční, zejména pro malé a střední podnikatele, kteří byli na něm zúčastněni prostřednictvím vídeňských vývozních domů. A prostřednictvím těchto domů žila celá odvětví řemeslná a podnikatelská, stejně tak obuvnictví jako krejčovství, stejně truhlářství jako perleťářství, stejně krajkářství jako jiné odbory. Když obchodní domy vídeňské vznikem nových států zanikly, žel, zanikl také podíl obchodování se zahraničím u těchto lidí. Mohli byste říci, že na místě cizích domů obchodních máme obchodní domy své. Dva kolegové se zmínili o obuvnictví. Je pravda, Baťa zachytil zahraniční trh, je pravda, vyvážíme skoro za 1 miliardu bot do ciziny, ale co je to všechno platné, když desetitisíce lidí nemá co dělat. Mohlo by se říci u Baťi, že zaměstnává legie dělníků. Mohlo by se říci: Jeho obrat se zahraničím je plus pro naše celkové obchodování se zahraničím. Avšak jak je tomu u jiných odvětví, u krejčí? Co máte u obuvníků, máte u X počtu mistrů krejčovských, a není-li ještě rozřešena krise obuvnictva, máme na krku krisi krejčovského řemesla. (Tak jest!) Před válkou jsme vyváželi prostřednictvím cizích domů 45 až 60 tisíc obleků za měsíc do ciziny. Cizí domy zanikly, zaniklo také naše obchodování. Vezměte do rukou statistiku o vývozu a uvidíte, jakým nepatrným zlomkem výroby participujeme na vývoze do ciziny v živnosti krejčovské, v konfekci.

Prosím, zeptejte se na Žírovnicku, kolik lidí bylo interesováno na perleťářství? 20.000 lidí se živilo perleťářstvím. To jsme ztratili, poněvadž tu není organisace a poněvadž nejdeme systematickou cestou do ciziny. Mluvíme o tom, píšeme o tom, že máme nyní krisi ve sklářství. Jděte na místa a ptejte se, jak se tam ve sklářství pracovalo. Nebyly to jen fabriky, nýbrž také domácké sklářství, podomácký průmysl, ten ztratil veškeren kontakt s cizinou, poněvadž nemá ani kapitálu, ani organisace, ani opory státní, nemá úřadu, ani obchodní komory, které se těmito věcmi zabývají, nemohou poradit a hynou nám sta a tisíce lidí v tomto odvětví.

Činím vás pozorny ještě na některé věci. Úplně nám zaniklo krajkářství, úplně nám zaniká naše originální hračkářství, poněvadž nemáme možnosti jíti do ciziny. Máme ústav pro zvelebování domácké práce, ale nemáme ústavu a organisace pro navázání obchodních styků s cizinou. A tak, řekl-li jsem to třeba formou mírnou, že tu máme vadu v živnostenské politice, odpusťte, je to vada veliká, jíž trpí desetitisíce lidí. Pamatujete se velmi dobře, že nám úplně zaniklo krajkářství a domácký průmysl různých odvětví. Proto jsme obnovili volání po zřízení státního ústavu pro zahraniční obchod, nikoliv úřadu, který jsme měli po několik let a který se omezil jen na povolovací řízení a na event. vybírání a vracení poplatků, nýbrž voláme po zřízení státního ústavu, který by se zabýval těmito věcmi.

Zmínil-li jsem se, že výhody z tohoto zákona plynoucí dostanou velcí soukromokapitalističtí podnikatelé, tedy tvrdím to nejen já, nýbrž v samé důvodové zprávě k zákonu je poznamenáno, že odst. 2 tohoto zákona týká se hlavně těžkého průmyslu kovodělného a textilního. Je to výslovně řečeno v důvodové zprávě. Sympatickou proto nám je resoluce, kterou živnostenský výbor taktéž volá po zřízení tohoto ústavu.

Ke konci jen dodávám. Žel, že i z důvodů politických nemůžeme býti spokojeni na 100%. Zákon o živelních pohromách, vývozní úvěry, míchání benzinu s lihem, jest soubor otázek hospodářských, do kterého také patřila otázka levného úvěru živnostenského. Ne my, nýbrž živnostníci venku praví: Co tedy jste pro živnostníky zase udělali? Na pohromy živelní dáváte desetimiliony, na úvěry vývozní dáváte stamiliony a u živnostenského úvěru šlo o pouhých 10 mil. Kč. A s tím jdeme ven, že se snad bude tato věc řešiti na podzim. Dámy a pánové, kus pravdy na tom jest. Umožňujeme opatřiti si levný úvěr za záruku státní poškozenému zemědělci. Umožňujeme tímto zákonem opatřiti lehce úvěr státní garancií pro velkého soukromokapitalistického podnikatele, ale malý a střední člověk, žel, je ponechán sobě a okolnostem na pospas. Aniž bych měl nějaký úmysl tendenčně mluviti proti koalici, ke které mám důvěru, jen velmi lituji, že se nám nepodařilo také pro lidi, kterých máme takovou masu v republice Československé, udělati něco positivního. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Babel.

Posl. Babel (německy): Zákon o vývozních úvěrech, který má býti ještě rychle vyřízen před koncem sezony parlamentu, byl pro československou fašistickou vládu hladu ještě naléhavou nutností, která pro dnešní držitele moci jest ve dvou směrech prospěšná, a to: 1. pro částečné uspokojení velkoprůmyslníků, honících se po zisku, kteří nyní budou soutěžiti o obchod s Rusy, a 2. jest skvělou příležitostí sociálfašistických vůdců, aby ještě před nastávajícími podzimními volbami a hlavně před 17. výročím 1. srpna, dne, kdy vzpomínáme na vypuknuti světové války a kteréhožto dne bude dělnická třída demonstrovati proti imperialistické válce a pro ochranu SSSR, dělníkům předstírali, že najednou jsou přáteli SSSR. Ale vaše plány zmaříme a připomeneme dělnictvu vaši politiku. Proto prostřednictvím ústředního komitétu komunistické strany v Československé republice adresujeme všem soc. demokratickým dělníkům tento otevřený list: 17 let uplynulo od vypuknutí první krvavé imperialistické světové války. Po čtyřletém krutém imperialistickém hromadném vraždění následovalo 13 let neslýchaného kapitalistického otroctví a drancování pracujících mas. Jen v Sovětském svazu po zdolání carismu a buržoasie diktaturou proletariátu pod vedením komunistické strany dospěl pracující lid k rozhodnému zlepšení svých životních podmínek.

Dva světy stojí příkře proti sobě: Svět kapitalistický a socialistický.

V Sovětském svazu, v zemi socialistické výstavby, kde po světové válce proletariát spojen s chudými a vykořisťovanými selskými masami pod vedením komunistické strany vzal svůj osud do vlastních rukou, není dnes žádné krise, nezaměstnanosti, hromadné bídy. Zde se provádí ohromný hospodářský, politický a kulturní vzestup milionových mas, jakého světové dějiny nikdy nepoznaly. Až bude úspěšně uskutečněna pětiletka, vstoupí Sovětský svaz do období socialismu. Žádné sebe nenávistnější pomlouvání není s to, aby zalhalo ohromný vzestup a úspěchy milionových mas osvobozených z kapitalistického jha.

Naproti tomu cítí každý pracující člověk v kapitalistických zemích denně na vlastním těle následky stálého poklesu a úpadku kapitalistického hospodářství, který jest spojen s nevýslovnou bídou a utrpením milionových mas pracujících lidí, s hromadnou nezaměstnaností, hladem a bídou, stálým snižováním mezd, zkázou středních vrstev a vyvlastňováním chudých sedláků, jakož i se zuřivou politickou a kulturní reakcí. Toto postavení pracujících mas jest výsledkem politiky hladu soc. demokratických a českých nár. socialistických vůdců, kteří od konce světové války s největší surovostí a bezohledností chrání zanikající kapitalistický systém proti proletářským masám. Po světové válce slibovali tito vůdcové, že podniky budou brzy socialisovány. Místo socialisace přišla Rašínova deflace a snižování mezd. Odpor proletářských mas proti politice hladu byl zlomen vládní politikou vůdců.

V době kapitalistické stabilisace až do r. 1929 hlásali tito vůdcové, že nový vzestup organisovaného kapitalismu musí vésti ke zlepšení situace dělnictva. Dějiny vyvrátily tyto lži. Kapitalistické hospodářství Československa bylo uvrženo do hluboké krise a nyní vidí každý dělník, že jediným účelem českých socialistických a soc. demokratických vůdců jest zachrániti kapitalismus z této krise za cenu vyhladovění milionů lidí. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Těch 13 let po ukončení krvavé imperialistické světové války dokazuje co nejzřetelněji, že se s dalším trváním kapitalistického hospodářského řádu jen prodlužuje a zhoršuje bída a nouze milionů pracujících lidí v kapitalistických zemích. V této situaci, ve které úpadek kapitalismu jest vykořisťovaným a potlačovaným masám stále zřejmější, pokouší se buržoasie zachrániti svůj hroutící se hospodářský řád krvavou intervencí proti Sovětskému svazu, potlačením proletářských mas a jejich dalším zbídačením. Při tom ji plně podporují soc. demokratičtí a čeští nár. socialističtí vůdcové, kteří se ve vládě stále otevřeněji stávají činnými účastníky kapitalistické třídní diktatur proti pracujícím masám.

V této době koná organisace, která před 17 lety pracující lid poslala na jatky krvavé imperialistické války, která v nynější krisi hájí nejzazšími prostředky kapitalistický společenský řád, druhá internacionála, dne 1. srpna svůj sjezd ve Vídni. Vídeňský sjezd druhé internacionály bude sjezdem pro záchranu kapitalistického společenského řádu a pro prodloužení bídy pracujících mas. Ve Vídni se sejdou vůdcové, kteří v Německu podporují fašistickou vládu Brüningovu, kteří v Anglii pod vlajkou "dělnické vlády" utopili anglickou revoluci v krvi milionů dělníků a sedláků, kteří ve Francii vypracovali válečné zákony proti Sovětskému svazu, kteří v Maďarsku uzavřeli dohodu s Horthym, kteří pomohli k moci v Polsku Pilsudskému, v Bulharsku krvavému Cankovovi, kteří se ve Španělsku pokoušejí zardousiti revoluci dělnických a selských mas. Do Vídně půjdou i vinníci duchcovští a košútští, vůdcové sedící ve vládě československé buržoasie, kteří vyhladovují lid, organisátoři stávkokazectví v Karlově Huti, bojovníci o gentskou soustavu, která vyhladovuje nezaměstnané. Vůdcové českých nár. socialistů budou ve Vídni scházeti jen proto, že nemusejí svých protirevolucionářských záměrů zastírati mezinárodními frázemi, ale v politice proti dělnickým masám jsou zajedno s těmi, kdož se účastní vídeňského sjezdu.

Účelem sjezdu, jejž si musí uvědomiti každý dělník, jest výstavba protirevoluční jednotné fronty všech sociálně demokratických stran k přípravě války proti Sovětskému svazu a k záchraně buržoasie před hrozící proletářskou revolucí. Právem vzrůstá rozhořčení pracujících mas proti sociálfašistickým vůdcům, proti pánům ministrům buržoasie, organisátorům stávkokazectví a imperialistické války. Každému soc. demokratickému dělníku a dorostenci, každému členu české socialistické strany naskýtá se otázka, může-li ještě dále patřiti ke straně, jejíž vůdcové připravují válku proti Sovětskému svazu, organisují teror proti dělnické třídě na záchranu buržoasie a provádějí program vyhladovění pracujících mas v Československu. Proto musejí soc. demokratičtí a čeští nár. socialističtí dělníci zaujmouti stanovisko k činnosti svých vůdců. KSČ svolává proto v době vídeňského sjezdu do všech větších měst v Československu veřejné schůze, na nichž se zaujme stanovisko k činnosti druhé internacionály a k činnosti "socialistických" vůdců v Československu. KSČ vyzývá soc. demokratické dělníky, aby se dostavili do těchto schůzí a účastnili se tam odpovědi na otázky, které předložíme celému pracujícímu obyvatelstvu Československa.

Jak se staví dělníci k vývoji socialistické výstavby Sovětského svazu? Sociálfašisticky tisk rozšiřuje nejneslýchanější lži o Sovětském svazu, vylučuje ze svých řad delegáty do Ruska, kteří přinášejí dělnickým masám pravdu o Sovětském svazu, ve své celé vládní činnosti sabotoval uznání Sovětského svazu. Děje se to proto, poněvadž druhá internacionála připravuje intervenční válku proti Sovětskému svazu, jak se to úplně jasně dokázalo procesem proti menševikům v Moskvě. Sociálfašističtí vůdcové zamýšlejí zničiti stá t, který zajistil dělnickým masám živobytí hodné člověka a vede je k socialismu. Souhlasí sociální demokrati a čeští socialističtí dělníci s touto politikou?

Přejí si soc. demokratičtí a čeští nár. socialističtí dělníci, aby kapitalistický společenský řád byl zachráněn, nebo zničen?

Soc. demokratičtí vůdcové otevřeně hájí myšlenku, že chrání zájmy průmyslové buržoasie, pokoušejí se vyřešiti kapitalistickou krisi tím, že snižují mzdy, že při všech dělnických bojích provozují politiku stávkokazectví, jako v Karlově Huti, Boru u České Lípy, v boji stavebních dělníků; usnášejí se na zákonu o pracovních soudech, který má zabrániti všem dělnickým bojům, usnášejí a hájí gentský systém, který vede k vyhladovění pracujících, hájí agrární cla, zákon o míchání mouky, nepřímé daně, chtějí zavésti obilní monopol. Svým návrhem na 40hodinný pracovní týden bez vyrovnání mzdy chtějí zkrácenou pracovní dobu uzákoniti, zároveň darují buržoasii miliony odpisováním daní, vývozními úvěry, zamýšleným zrušením ochrany nájemníků. Souhlasí dělníci s touto politikou?

Jak se staví soc. demokratičtí dělníci k teroru proti revolučnímu dělnickému hnutí?

V Duchcově a Košútech byli demonstrující dělníci postříleni, skoro všechny schůze a demonstrace dělnictva byly zakázány. Dělnický tisk trpí velice bezohlednou censurou a jest zastavován úřady. Sta revolučních dělníků sedí ve vězeních. Soc. demokratičtí vůdcové souhlasí skoro ve všech případech s vydáním komunistických poslanců. Souhlasí dělníci s touto politikou?

Jak se staví soc. demokratičtí a čeští nár. socialističtí dělníci k potlačování dělnické mládeže? Mladiství dělníci nemají skoro práv. Nemají volebního práva do závodních výborů až do 21 let, nemají volebního práva do Národního shromáždění a do obcí, vojíni nemají vůbec volebního práva.

Soc. demokratičtí vůdcové dali svůj souhlas k novému zpátečnickému zákonu o trestním soudnictví nad mládeží. Mladiství dělníci se hromadně propouštějí a zůstávají zpravidla bez podpory, trampské hnutí postavil pan Kubát pod výjimečná ustanovení a zároveň připravuje vláda, ve které se účastní socialističtí vůdcové, předvojenskou výchovu mládeže. Souhlasí dělníci s touto politikou?

Komunistický tisk prokázal, že velmi mnoho soc. demokratických vůdců, mezi jinými Soukup, Meissner, Winter atd. má milionový majetek. Pan Stříbrný odhalil, že četní vůdcové českých národních socialistů a národních demokratů provozovali stejné obchody jako on sám a že mezi jinými pan Klofáč jako výrobce čokolády také od něho dostával miliony pro nár. socialistickou stranu. Soc. demokratičtí vůdcové zamítli ve sněmovně návrh na vyšetření jejich milionových majetků, čeští nár. socialističtí vůdcové hrozili, že vystoupí z vlády, zřídí-li se vyšetřovací výbor proti předsedovi jejich strany Klofáčovi. Jak se staví soc. demokratičtí dělníci k těmto věcem?

Dosud byly každoročně projevy revolučního dělnictva proti imperialistické válce dne 1. srpna se souhlasem sociálně demokratických vůdců zakazovány. Hrozí nebezpečí, že i letos budou vydány podobné zákazy, nedosáhne-li dělnictvo svým odhodlaným požadavkem, aby ulice byly uvolněny pro jeho demonstrace. Jsou soc. demokratičtí a čeští nár. socialističtí dělníci ochotni společně s námi bojovati o tento požadavek?

To jsou otázky, které veřejně klademe všem soc. demokratickým a českým nár. socialistickým dělníkům s výzvou, aby k těmto otázkám zaujali stanovisko na našich veřejných lidových schůzích. Pokus soc. demokratických a socialistických vůdců, aby tyto hromadné projevy byly zakázány, není nic jiného, než nový důkaz, jak úzce jsou spojeni s buržoasií.

Prohlašujeme soc. demokratickým a českým nár. socialistickým dělníkům, že je považujeme za své třídní bratry, že společně s nimi chceme bojovati proti společné bídě, prohlašujeme jim, že na našich schůzích budou moci úplně svobodně promluviti. V rozpravách o životních otázkách proletariátu v Československu poradíme se s nimi o cestách, jimiž musí československé dělnictvo kráčeti v boji proti neslýchané hromadné bídě a hladu, v boji proti imperialistické válce a pro ochranu Sovětského svazu, v boji o povalení měšťáckého třídního panování a pro socialistický společenský řád. (Potlesk.)