Pánové, o změnách, které byly provedeny ve výborech, dalo by se ještě mluviti, ačkoliv považuji za neodůvodněné, že 25 %ní ručení podnikatele za risiko bylo zvýšeno na 35 %, a to prostě proto, poněvadž přece již 25 % ní risiko znamená pro podnikatele neobyčejně mnoho. Při tom dovoluji si pánům zpravodajům dáti tuto zajímavou otázku: vylučuje druhá hlava první hlavu? Rozumíte mi dobře? Stát poskytne na dodávku za 200 milionů podle druhé hlavy státní záruku. Může se nyní příslušný dodavatel ještě pojistiti podle první hlavy? (Výkřiky posl. dr Wintera.) Podle zákona může se také pojistiti podle první hlavy, není tam opačného ustanovení. Ale jest otázka, která musí býti vysvětlena a k tomu jistě dojde. Ale co se stalo tím, že byl zákon omezen jen na jeden rok, jest neslýchané. Především: jak má zákon takového dosahu, zákon, který znamená dlouhodobé dodávky a dlouhodobé úvěry, míti účinek v jednom roce? (Posl. Slavíček: To se prodlouží stejně, pane doktore!) Pánové, nyní byla částka 1500 milionů snížena na 600 milionů. Co se nyní musí státi? Aby se zákona využilo, musejí ovšem dodávky býti v jednom roce aspoň dohodnuty a uzavřeny. Po roce... (Posl. dr Zadina přichází do zasedací síně.) Ach, pane kolego Zadino, škoda, že jste zde nebyl, měl jsem vám tolik co říci. Nyní musí vývozní průmysl vyčerpati 600 milionů v jednom roce. Pak uplyne rok a není zde nic. Čeští agrárníci to však udělali špatně. Kdyby totiž nebyli zákon časově omezili, mohlo se těchto 600 milionů rozděliti na několik let. Vezměte příklad: dodávky - 600 milionů - jeden rok.

Částka jest zaručena na 15 let. Zákon však neobsahuje nic o tom, že státní záruka trvá dále. (Různé výkřiky.) Prosím, pánové, zákon ztrácí po roce účinnost. Záruka byla usnesena na 15 let. Trvá tato záruka či nikoliv? (Posl. dr Zadina: Vždyť to není pravda!) Ale, pane kolego, promiňte, jak můžete říci, že to není pravda? V zákoně o tom nic nestojí. (Výkřiky posl. dr Zadiny.) Ale, pane kolego Zadino, chci věděti jen jedno, musí-li to býti uděláno nařízením nebo je-li to v zákoně? V zákoně o tom nic není a když se dívám na věci kriticky, schází to. (Výkřiky posl. dr Zadiny.) Nikoliv, není tam nic, ale při celé věci bylo jedno přehlédnuto a to jest také chyba (Předsednictví převzal místopředseda Taub.), pane kol. Zadino, kterou jste udělali s těmi 35 %: svým vlastním agrárníkům jste tento zákon ztrpčili, udělali jste velkou chybu tím, že jste nepomyslili na jedno: vždyť účelem zákona není jen, aby se mohly prováděti dodávky, hlavním účelem zákona jest přece opatřiti úvěr. Nyní jste průmyslu tímto 10 % ním zvýšením úvěr ještě zhoršili. Určitě, pane kol. Zadino. Jde přece o toto: Řekněme na příklad dodávka z Vítkovic nebo od Škody na 200 milionů má býti lombardována; ale nyní místo 25% stojí zde 35%. O to jste celou věc přece zhoršili.

Jest tak mnoho věcí, kterých při celé této věci nebylo dbáno. Domnívám se, že kdyby doba nebyla tak pokročila, mohl bych upozorniti ještě na velmi mnoho vad, které má tento zákon. Ale jedno jest jisté, pane kol. Zadino, a jsem rád, že jste zde: Víte, proč se domnívám, že agrárníci omezili časově zákon? Domnívám se, že proto, aby napřesrok mohli zase dráže prodávati. (Posl. dr Zadina: Pane kolego, zákon není terminován, zákon je trvalý! To jste na omylu, zákon je trvalý!) Pane kol. Zadino, nesmíte zapomínati na jedno. Také vy agrárníci potřebujete velmi mnoho zákonů a my druzí, my si budeme musiti zvyknouti tyto zákony terminovati a do zákonů vkládati trestní sankce; právě tak jako patří trestní sankce do tohoto zákona, tak patří trestní sankce i do zákona o melioracích. Nezapomeňte totiž na jedno. Kdo políčky rozdílí, musí případně také políček dostati.

Ke konci bych se vrátil k tomu, co jsem řekl na počátku. Kráčíme vstříc velmi kritickým dobám a budeme musiti na podzim napnouti všechny síly, abychom tyto doby přemohli. Neboť nemohu si představiti, že bychom v tak těžké době, ve které žijeme, mohli bez třenic a klidně prodělati druhou zimu. Většinou jsme závislí i na poměrech v Německu a tu vám pravím zcela upřímně, že na ně pohlížím ohromně pesimisticky. Odvažuji se tvrditi, že Hooverův plán přišel pro Německo příliš pozdě, že Německu nastává situace, kterou nikdo neovládne. To bude míti ještě v ostřejší míře účinek na Československo, poněvadž jest Německo pro nás naším nejlepším zákazníkem. Ale to, co jsem vlastně chtěl říci, týká se vnitropolitických věcí; dávám vám ještě jednou na uváženou, zdali dnes, když jste ve stadiu vyřizování korupčních afér, kdy jste ve znamení volebního boje, zdali tato doba jest vůbec zralá pro volby, zdali tato těžká kritická doba jest zde k tomu, aby ještě více otravovala mysli. Naopak, nyní potřebujeme klidnou přestávku, aby rozpory, které jsou v koalici, byly odstraněny, abychom na podzim mohli bez třenic jistě pracovati. Neboť opakuji - nyní mám zde i pana předsedu vlády - že jsem jiného mínění než on. Nevidím podle jeho krásných slov soulad spolupráce, nýbrž vidím v této chvíli přeostřené a přepjaté poměry v koalici, které způsobily, že se s tímto zákonem takto nakládalo. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Kunz.

Posl. Kunz (německy): Slavná sněmovno! Konečně po dlouhých týdnech vyjednávání a smlouvání ve vládní koalici přichází dnes vládní návrh tisk 1242 o podpoře zahraničního obchodu do sněmovny, aby jej projednala. Tento zákon má nejen povznésti obchod do ciziny, nýbrž zcela zvlášť čeliti tím velké nezaměstnanosti. Ustanovuje-li tento zákon o státní podpoře také pojištění, aby zahraniční obchody byly prováděny ve zvýšené míře než dosud, dokazuje to, že nás zahraniční obchod klesl nyní tak povážlivě hluboko, že tím nejen průmysl, nýbrž veškeré národní hospodářství stojí před nebezpečím zhroucení. Tento zákon tedy dokazuje, na jakých chybných cestách se octla naše zahraniční politika. Ale ona se nemůže nikdy dostati zase do správných kolejí zákonem, jako jest projednávaný, nýbrž jen rozumnými obchodními smlouvami, nebo máme zneuznávati hrozící nebezpečí, do něhož nás zavedla dosavadní nešťastná obchodní a hospodářská politika?

Potřebujeme spokojenou střední Evropu, která by vyšla ze všeho hospodářského omezení, jinak se povede boj všech proti všem, který dosud zničil již tak mnoho hospodářských existencí a těžce poškodil státy samé, se všemi jeho účinky dále. Hospodářské spojení, které by zůstalo omezeno jen na země Malé dohody, nemůže nám nikterak pomoci.

To nejlépe dokazuje číslice naší rozvahy zahraničního obchodu, podle níž jde do Německa a Rakouska v posledních 3 letech třetina našeho vývozu, zatím co Jugoslavie a Rumunsko od nás odebírají asi 10 % a Polsko nanejvýš 15 %. Obchodní smlouva s Rumunskem nemá žádného významu pro náš vývoz, výsledek jednání s Jugoslavií nás velice zklamal. S Německem nedošlo ještě do dneška k žádné tarifní smlouvě, náš obchodně politický směr znemožnil uzavříti smlouvu s Rakouskem a s Maďarskem jsme již 6 měsíců v bezesmluvním stavu. Trvalá ztráta těchto odbytišť odejme nám je snad ještě i pro budoucnost a poskytne je našim sousedním zemím. Jak nutné jsou obchodní smlouvy s Rakouskem a Německem, dokazuje, že jsme r. 1929 vyvezli do Německa jen textilního zboží za 978 mil. Kč a do Rakouska za 1339 mil. Kč.

Naše poměry zřetelně ukazují velmi trpkou nouzi širokých vrstev lidu, které závisí na našem průmyslu. Po stech továren, které byly v posledních letech již zastaveny nebo pracují omezeně, budou následovati četné další a je-li dosud čtvrtina našeho dělnictva bez zaměstnání nebo odkázána na zkrácenou pracovní dobu, bude to pak činiti polovici nebo ještě více. Nynější poměry mluví o ohromném zničení produktivních hodnot, které byly vytvořeny v generacích dlouhé práce, o nucené nečinnosti tisíců zručných a pilných dělníků, o zkáze předvídajících a starými tradicemi vyškolených podnikatelů. Co bylo v dlouholeté práci zbudováno a založilo význam států, bylo vydáno všanc zkáze.

Nynější zákon úplně jasně dokazuje, že jsme si odradili našeho nejbližšího souseda a že nyní to, co bychom mohli nalézti blízko, musíme hledati daleko. Neboť jen tím povstává risiko větších ztrát.

Proto má také pro nás v Československu zcela zvláštní význam, aby reparační otázka s Německem došla k příznivému obratu a právě Československo, tak velice s Francií spřátelené, mělo by v této otázce převzíti úlohu prostředníka. Neboť dokud bude uprostřed Evropy kulturně a hospodářsky tak vysoce vyvinutý stát, jako jest německá říše, nucen ročně obětovati miliony peněz ze svého hospodářství, musí býti marný každý pokus odstraniti hospodářskou krisi. Již dnes prosakuje všeobecné poznání, že reparační otázka Německa jest otázkou celého světového hospodářství. Počal-li v posledních dnech americký president projednávati tuto otázku v příznivém smyslu, můžeme přece tvrditi, že zastavení platů jen na jeden rok jistě nestačí a že rozvinutí této otázky může vlastně znamenati jen počátek řešení tohoto problému. Rovněž musíme celní svazek Německa a Rakouska projednávati v úplném klidu, neboť tyto oba státy, které po léta čekaly, že jejich sousední státy zahájí rozumnou celní politiku, jsou hospodářskou nouzí nuceny samy sobě opatřiti pomoc. I když by Československo tímto spolkem utrpělo velkou škodu na svém vývozu, přece není možné, aby se útočilo proti nouzovým opatřením těchto našich sousedů, naopak jest naší povinností energicky podporovati připojení Československa a ostatních sousedních států k tomuto celnímu svazku.

Pro náš veškerý průmysl jest především zapotřebí, aby se utvořilo pokud možno co největší hospodářské území, při čemž nesmějí scházeti Německo a Rakousko. Také musíme co nejdůrazněji žádati, aby bezesmluvní stav s Maďarskem byl co nejdříve ukončen a aby se to umožnilo, aby došlo k dohodě mezi zemědělstvím a průmyslem v celných otázkách. V zájmu našeho zahraničního obchodu jest také naléhavě zapotřebí, aby úřednický aparát pracoval bezvadně a aby přestaly dlouhé odklady při vyřizování důležitých věcí.

K novému oživení vnitřního trhu jest také nezbytně zapotřebí, aby se při zadávání státních dodávek plně přihlíželo k podnikům v těch územích, kde jest největší nezaměstnanost.

Finanční správa nechť však konečně při ukládání a vymáhání daní jakož i při každém opatření v oboru daňovém béře zřetel k nynější těžké situaci většiny našeho průmyslu a zcela zvlášť nechť přikáže komisím pro revisi daní, aby již nejednaly tak nelidsky, jak to činí nyní.

Také má zvláštní cenu pro vývoj našeho průmyslu, aby naše veřejné dopravní podniky stále a stále nezvětšovaly svých poplatků a dávek. Neboť není možné, aby se při stoupající hospodářské krisi zvyšovaly výdaje železniční a poštovní. Také by se mělo v těchto dopravních podnicích hospodařiti nikoliv tak velice s hlediska národního, nýbrž spíše s hlediska obchodního. Zásadně musíme žádati, aby se při všech obchodně a hospodářsky politických opatřeních příště více přihlíželo k posudkům odborných svazů, neboť odpovědnost za selhání naší obchodní politiky spočívá nikoliv na průmyslu, nýbrž výlučně na státní hospodářské politice, která dosud neučinila nic, aby pečovala byť jen v nejmenší míře o životní potřeby našich důležitých průmyslových odvětví. Výmluvně svědčí o tom náš státní rozpočet pro rok 1931, ve kterém jsou miliardy na vojenské výdaje, sta milionů na menšinové školy, ale jen 47 milionů pro veškerý průmysl a živnosti.

Slavná sněmovna uzavře za několik hodin své brány, a když se tážeme, co v posledním zasedání nebo co vůbec nynější parlament vykonal dosud prospěšného, musíme si upřímně doznati, že tato rozvaha nemůže vydati příznivého vysvědčení československému parlamentarismu a jeho nynější vládní koalici.

Pan místopředseda Taub v jedné z posledních výborových schůzí právem kritisoval náš nedemokratický jednací řád. Musíme však ještě dále konstatovati, že se tento nedemokratický duch za nynější vládní většiny ještě značně přiostřil. A to zvlášť tím, že strany nezastoupené ve vládě nejsou zastoupeny ani v předsednictvu, jak tomu nebylo kdysi ani za tak velice haněné občanské koalice. Jak často se stalo, že členové sněmoven podnikli k ohlášeným schůzím cesty několika set kilometrů a mohli se zase vrátiti, poněvadž se koalice ještě nedohodla. V této koalici se velmi málo pracovalo pro blaho lidu. Lidová politika měla by býti státní politikou nebo obráceně. Ale u nás jest státní politika stranickou politikou a třídním bojem. Jak neplodná jest taková politika a jak zhoubné účinky má na veškeré národní hospodářství, pádně dokázaly poslední měsíce, poněvadž třídní politikou a z toho vyplývajícím smlouváním byla parlamentní činnost celé měsíce ochromena. A jaký byl výsledek této politiky pro jednotlivé strany? Co se po stránce sociální poskytlo hospodářsky slabším, bylo na druhé straně zvýšením nezaměstnanosti, jelikož selhala rozumná hospodářská politika, dvojnásob odňato stavům vydělávajícím. Naši dělníci nechtějí podporu v nezaměstnanosti, nýbrž práci. A když byly pro zemědělce vydány zákony, které měly zmírniti jeho nouzi, neměly většinou ještě účinku a s druhé strany rumunská obchodní smlouva tomuto stavu více uškodila, než mu prospěly tyto zákony.

A co se stalo pro živnosti? Musíme s politováním konstatovati, že nynější koalice nemá pochopení pro zdravý střední stav a pro obchod a živnosti. Neboť když ve znamení takové hospodářské porážky má nějaká vláda ještě odvahu zákonem na útraty obchodníků a živnostníků poskytovati úlevy institucím, které dlužno považovati za přímé škůdce tohoto stavu, pak se dlužno na takové opatření dívati jako na vyzývavost. Hospodářskou krisi v obchodu a průmyslu nejlépe dokazují denně vzrůstající vyrovnání a konkursy. Tento smutný zjev nám zcela zřetelně ukazuje pravý obraz ohromné bídy tohoto stavu.

Před několika týdny se slibovalo, že do malého pracovního programu sněmovny bude pojat zákon o opatřeních proti nouzi obuvnické živnosti. A s politováním musíme zjistiti, že sněmovna odchází na prázdniny, ale nevyslyšela výkřiků nouze těchto 40.000 rodin, ačkoliv v posledních měsících na velkém počtu protestních schůzí statisíce státních občanů projevilo nevůli nad přehmaty, které tento stav ničí. Jsme naprosto vzdáleni toho, abychom překáželi průmyslu v jeho vývoji, ale když nějaký podnik, nemaje sám z toho ani přiměřené výhody pro svou existenci, zřizováním a vydržováním svých správkáren připravuje o chléb 40.000 rodin středního stavu, jest to nejen nemilosrdné, nýbrž jest to přímo zločin na velké části obyvatelů tohoto státu. A bylo by bývalo povinností a závazkem vlády, aby bezohledně učinila přítrž i těmto nešvarům. Na to však již nezbylo času. I když se v posledních letech promrhaly týdny a měsíce bez činů, které by stály za zmínku, dlužno s politováním konstatovati, že přes to nezbylo času pro výdělečný střední stav. Hlavní práce nynějšího parlamentu vztahovala se v posledních letech kromě několika drobných sociálních zákonů skoro výlučně na uzavírání obchodních smluv se státy, od kterých nic nemáme, na vydávání poslanců, vyřizování korupčních afér a usnášení se na nových daních a na zvyšování dosavadních daní a dávek. Většina schůzí byla schůzemi z rozpaků a když šlo o něco důležitějšího, jako jest dnešní zákon, musilo to býti v rychlosti usneseno ještě před zavřením vrat. Na náš parlament se tak krásně hodí přísloví: "Večer je i lenoch pilný."

Když pan předseda vlády v posledních dnech pronesl slova, že nynější vláda má prý dosti soudržnosti a tvůrčí síly, přenecháváme zcela rádi tuto poctu nynější vládní koalici.

Od toho zákona očekáváme jako od zákona nouzového, že nám aspoň přechodně opatří ve vzdálených státech možnosti odbytu a že se tím zvýší možnost práce, neboť nikoliv snižování mezd a platů, nýbrž jen zvýšení pracovního trhu a spojené s tím kupní síly může pomoci z krise.

Očekáváme určitě, že se tohoto zákona bude užívati jen přechodně a že neprodleně se zahájí jednání s našimi nejbližšími sousedními státy po stránce hospodářsko-politické, neboť jen tím lze trvale zajistiti uzdravení každého národního hospodářství.

V tomto smyslu budeme pro zákon hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Pechman.

Posl. Pechman: Slavná sněmovno! Dříve nežli přejdu k vlastní věci, budiž mi dovoleno, abych přednesl toto:

Při projednávání návrhu zákona o soudních poplatcích bylo poukazováno na to, aby soudcové jako dosud zcela nestranně a spravedlivě vynášeli rozsudky. Tak jako máme přání v tomto směru, přejeme si, aby poctivě a hlavně nestranně vykonávali také své funkce všichni úředníci, jimž je svěřena administrativa státní i samosprávná. Jsem nucen s tohoto místa mluviti o šéfu živnostenského referátu hlav. města Prahy, vrch. mag. radovi Hansíkovi. Vrch. mag. rada Hansík zapomněl, že povinností jeho jest říditi se platnými předpisy a zákony, že není exponentem určité politické strany, do jejíž služeb se úplně postavil, nýbrž že naopak má býti ke všem stejně spravedlivý, což však u něho není. Živnostenský úřad hlav. města Prahy má dbáti, aby živnostenské korporace, jež mu podléhají, byly vedeny tak, aby skutečně přinášely členstvu, co od nich očekává. Tento úřad má státi nad stranami, ne však sloužiti jedné, jak to činí p. vrch. mag. rada Hansík, proti jiné politické straně.

Nechci, aby se řeklo, že užívám silných slov, která nemohu doložiti, a proto předkládám důkazy:

Živnostenský referát hlav. města Prahy nechtěl povoliti konání valné hromady Zemské jednoty obchodních gremií, dvakrát konání její zamítl, ač měla býti již před několika lety svolána. Představenstvo Zemské jednoty obchodních gremií protestovalo proti tomuto rozhodnutí u Zemského úřadu, ten správnost rekursu uznal, zákaz konání valné hromady zrušil a vypsání její nařídil. Již to samo o sobě jest úžasné, že Zemský úřad musí živnostenský referát hlav. města Prahy donucovati k tomu, co je samozřejmé.

Vrch. mag. rada Hansík jako přednosta tohoto referátu má bdíti nad tím, aby valné hromady byly včas svolávány, sám však zabraňuje členstvu Zemské jednoty vykonávání zákonem mu zaručených práv. Již toto stačilo by v každém jiném úřadě, aby takovýto úředník s vedoucího místa byl odstraněn. Bohužel, musíme veřejně žalovati, že tam, kde se jedná proti naší straně nebo jejímu příslušníku, je beztrestně dovoleno šlapati zákony a nařízení.

Pan mag. rada Hansík se odvolával, že nemůže dáti svolení ke konání valné hromady, protože nedošlo dosud ke sloučení pražských gremií. Když však z týchž důvodů žádaly naše organisace o odložení voleb do společenstva krejčí, byl náš návrh zamítnut.

A nyní jdeme dále. Volby přes odpor mag. rady Hansíka nařízené Zemským úřadem dopadly vítězně pro živnostenskou stranu. Ovšem poražená strana podala rekurs a ač volby byly vykonány již před třemi měsíci, pan mag. rada Hansík dodnes rekurs nevyřídil a zakazuje nově zvolenému výboru ustavení. Mezitím však podavatelé rekursu usnesli se na valné hromadě pražského obchodního gremia na vystoupení ze Zemské jednoty, usnesli se však způsobem nelegálním, v důsledku čehož podala Zemská jednota obchodních gremií rekurs magistrátu hlav. města Prahy, živnostenský referát B.

A nyní vizte tu rychlost, s jakou tento rekurs pan rada Hansík vyřídil. Rekurs dosel na pražský magistrát 29. června a již 2. července byl zamítnut, aniž zavedeno jakékoliv vyšetřování neb slyšen výbor pražského obchodního gremia. Ani obchodní komora, která svého času učinila dobrozdání, že společenstvo nemůže dobrovolně z jednoty vystoupiti, nebyla brána v potaz. Pán, který za 3 měsíce nevyřídí rekurs do konání voleb v Zemské jednotě, za 3 dny vyřídí rekurs proti ní a dá na něj ještě razítko "Dnes doručit". To však ještě není vše. Zemská jednota obchodních gremií oznámila delegátům pražského obchodního gremia, že je nepovažuje za zbavené funkcí delegátů, ježto proti vystoupení podala odpor. Proti tomu stěžuje si gremium pražského obchodnictva a zde vyniká rychlost pana mag. rady Hansíka ještě více. Žádost došla na pražský magistrát 3. července, ten ji 4. července vyřizuje a ještě týž den Zemské jednotě obchodních gremií doručuje. To je případ přímo neslýchaný. Kdo zná praksi pražského magistrátu ví, že měsíce ba i léta trvá vyřízení podané žádosti. Zde však najednou podané rekursy vyřizuje pan vrch. mag. rada Hansík během 24 hodin, aniž by si vyžádal informace, vyslechl zúčastněné strany a dotázal se obchodní komory. Vyřizuje to prostě proto tak rychle, že jde o poškození živnostenské strany. Přibíjím veřejně v posl. sněmovně tuto zlovůli na pranýř a žádám, aby jako soudcové i úředníci byli nestranní, neboť kdo ze stranickosti takto, jako pan vrch. mag. rada Hansík jedná, nemá zůstati dále na tomto místě.

Ctíme a vážíme si hl. města Prahy, avšak v jejím zájmu a v zájmu její dobré pověsti žádáme, aby předseda magistrátu dr Baxa zabránil tomu, aby podobné případy se opakovaly. Upozorňujeme p. dr Baxu, že Zemská jednota obchodních gremií podává nadřízeným úřadům odvolání a vyzýváme přímo p. ministra obchodu, pod jehož pravomoc tato věc náleží, aby netrpěl, aby byla takto dušena důvěra v úřady, neboť každé dítě pozná z rychlosti, s jakou p. vrch. mag. rada Hansík některé rekursy vyřizuje, zaujatost a stranickost, což jest největším nebezpečím pro stát, neboť staré heslo "Spravedlnost je základem státu" musí býti zachováno. (Výborně!)

Slavná sněmovno, v posledním dnu jarního zasedání přicházíme ku projednání a schválení vládního návrhu zákona o podpoře zahraničního obchodu. Po jiných státech, a to zejména po Velké Britanii, Německu, Italii a Francii, přicházíme také my, abychom podpořili náš zahraniční obchod v tom směru, aby vývozcům a zejména průmyslovým kruhům byly zabezpečeny pohledávky za zboží vyvezené do ciziny, a není třeba tajiti se tím, že se tento zákon bude hlavně týkati našeho vývozu do Ruska. Ministerstvo obchodu vypracovalo a předložilo tento návrh zákona se vším uspíšením a staralo se také o jeho realisaci. Je třeba konstatovati, že návrh zákona tak, jak jej ministerstvo obchodu předložilo, naprosto nevyhovoval, a proto byly v něm provedeny podstatné změny jednak výborem obchodně-živnostenským, jednak výborem zahraničním a konečně také dodatečně vládou samou. Je třeba zdůrazniti, že zejména výbor zahraniční i výbor živnostenský věnovaly tomuto návrhu všemožnou péči i pozornost a proto jeho projednávání trvalo v označených výborech pro různost názorů poměrně dlouho, ale nebyly to návrhy a názory směřující k oddálení tohoto zákona, nýbrž návrhy směřující k jeho zlepšení. Označený návrh zákona byl podroben nemilosrdné a věcné kritice, byla provedena řada závažných a důležitých doplňků a bylo také odstraněno, co nezdálo se býti ani užitečné, ani prospěšné pro tento zákon. Ministerstvo obchodu při vypracování tohoto návrhu zákona neřídilo se všeobecnými směrnicemi tak, aby zákon tento vyhovoval nejenom těm, jichž se týká, vývozců, nýbrž aby také po stránce zatížení státu bylo pečlivě zkoumáno, do jaké míry snese náš stát finanční zatížení tímto zákonem. Stát zde, podle znění tohoto zákona, stojí jako hlavní ručitel a ministerstvo obchodu šlo dokonce tak daleko, že navrhovalo, aby státní garancie podle §u 8, odst. 3 vedle 25% garancie vývozce obsahovala další zbytek celých 75%. K účelu tomuto pak podle §u 9 měla býti určena garancie v celkové sumě 1.500 mil. čili 1 1/2 miliardy.

Zejména tato citovaná ustanovení v §u 8 a v §u 9 narazila na odpor v živnostenském i zahraničním výboru a proto hlavně v těchto obou směrech, jak podotčeno, byla korigována. Odpor proti garancii do 1.500 mil. Kč byl proto, poněvadž to znamenalo nezměrné zatížení státu, a přihlížíme-li k dnešní hospodářské krisi a finanční situaci státu, bylo tu třeba svědomitého uvažování, může-li takové břemeno býti na stát uvaleno a zdali by stát takové břemeno snesl. Bylo si plným právem stěžováno, že stát je stále zaháněn do spousty samých garancií a že by bylo již na čase, aby jedenkráte také bylo zjištěno a uvedeno, mnoho-li garancií vlastně náš stát má a jaké částky tyto garancie representují. Myslím proto, že bylo správné, když se ministerstvu obchodu zazlívalo, že při tomto svém kroku mělo na zřeteli jenom zájem kruhů vývozních a průmyslových a nikoli zájem státu a jeho finanční nosnosti i zatížení. Kdyby byl zůstal návrh této ohromné garancie státní v platnosti, mohlo to míti pro stát nedozírné následky. To uznala konečně i vláda sama tím, že výši garancie snížila na pouhých 600 mil. a to s platností pouze na 1 rok. Dlužno uvážiti, že vláda si zde opravdu počínala opatrně. Je chvályhodné, že sumu garancie snížila a že také jako dobu zkušební ustanovila trvání této garancie na dobu 1 roku, aby tak měla možnost po tuto dobu zkoumati a kontrolovati tuto novou věc a podle nabytých zkušeností a poznatků pak pro další dobu další zaříditi, že v této otázce šlo ministerstvo obchodu příliš daleko, vysvítá již z toho, že podle údajů v důvodové zprávě poskytla Italie na garancie vývozního úvěru pouze 200 mil. L a Francie pouze 320 mil. Fr. Po celá léta od převratu bylo u nás vědomí, že exportní politika naše je, ne-li nejdůležitějším, jistě velmi důležitým faktorem našeho státního a národního hospodářství. Nenásledovali jsme v tomto směru jiných států, abychom byli zákon o zahraničním úvěru, o který se dnes jedná, dávno provedli, ačkoliv bychom tím jistě byli upevnili svá odbytiště za hranicemi. Důležitost tohoto zákona po této odbytové stránce našich průmyslových výrobků nikdo nepopírá, ale nemůže býti žádáno, když tato otázka po celá léta nebyla rozřešena, aby nyní stát byl vehnán do garančního risika v tak ohromné výši. Je tu další věc, o níž jsem se zmínil a již je třeba ministerstvu obchodu také vytknouti, a to je citovaný § 8, odst. 3 navrhovaného zákona, kde vývozce participuje na ztrátě toliko 1/4 a stát pak celými 3/4. Je zde zapotřebí přece zjistiti, i když všeobecný zájem státu na vývozu tu je a býti musí, v jakém poměru zde stojí vývozce, který má jistě takový zájem o vývoz jako stát, který však tento svůj zájem doprovází vědomým cílem dosáhnouti určitého zisku.

A nyní je třeba se podívati, jak oba tito faktoři navzájem jsou risikem vázáni a risikem zatíženi. Vývozce, který vyvážením svých výrobků sleduje výdělečnou činnost a dociluje tudíž určitého zisku, měl podle původního vládního návrhu participovati na eventuálních ztrátách na zboží do ciziny dováženém 25 %, tudíž 1/4, ale stát, který není v žádném směru účasten na zisku, měl býti tím více zainteresován na ztrátě a dokonce měl hraditi celých 75% čili celé 3/4 povstalé ztráty při vývozu zboží za hranice. Tímto uvalením tak dalekosáhlého břemene na stát zdá se, že ministerstvo obchodu svým vypracovaným návrhem postavilo stát zcela stranou a postavilo se úplně do služeb průmyslnictva. Proto nemohl ani živnostenský ani zahraniční výbor přejíti přes tyto veliké závady v navrhovaném zákoně a po obapolné dohodě bylo usneseno korigovati návrh zákona v §u 8, odst. 3 v tom směru, že vývozce bude nyní na místě 25 % participovati na ztrátě 35%. Návrh cit. zákona postrádal také úplnosti a poněvadž se již nyní z kruhů vývozců ozývaly hlasy, že po schválení tohoto zákona budou se již domáhati náhrady také za ztráty, jež utrpěli ještě před vznikem a účinností tohoto zákona, bylo nutno učiniti opatření tím, že byl vsunut do zákona nový paragraf, v němž jest jasně vytčeno, že ustanovení tohoto zákona týkají se pouze dodávek uzavřených a výkonů provedených po jeho vyhlášení. Zákon sám postrádal také ustanovení o trestních sankcích. Byť by se předpokládalo, že přestoupení tohoto zákona anebo spáchání trestních činů dalo by se souditi a odsuzovati podle nyní platných předpisů trestního zákona, přes to je zapotřebí, aby tento zákon také za porušení jeho měl svá vlastní trestní ustanovení tak, jak to mívají všechny finanční zákony a jak se o to velice horlivě postaral v zákoně o reformě daňové býv. ministr financí dr Engliš.