Tímto návrhem zákona chce vláda pomoci na nohy obchodu a vývozu. Tento zákon má, jak se zdá, nahraditi scházející nebo vadné obchodní smlouvy. Po vydání tohoto zákona vývoz nestoupne nebo jen velmi málo. Ale i nejnepatrnější vzestup půjde na útraty a k tíži širokých vrstev pracujícího obyvatelstva Československa, které musí nésti nejen břemeno vývozních úvěrů, nýbrž i po jiné stránce jest přímo zatěžováno vývozem. Uvádím jem vývoz cukru. Kilogram cukru stojí pro vývoz, jak známo, z překladiště v Loubí 2.40 Kč, zatím co cena téhož cukru doma činí, jak známo, 6.40 Kč. Odedávna lze ukázati na podobné příklady i při vývozu textilního a sklářského zboží. Pánové, co se provozuje v tomto oboru, jmenuje se v normálním životě dumping, jest to zcela obyčejná politika dumpingu. Ovšem, že tento zákon splní svůj účel, a kapitalistům a bankám místo skutečně vyššího vývozu vrhne do nenasytných tlam nové miliony. Že Československo jest jedním z několika málo států, které se Sovětským svazem nemají nejen obchodní smlouvu, nýbrž vůbec upravených vztahů, lze po tom, co jsem výše pravil, snadno pochopiti. Československá republika jest totiž v tak nádherném blahobytu, že si beze všeho může dovoliti přepych neuznati Sovětský svaz. Tak se jistě domnívají i soc. demokrati. V březnu 1930 podali jsme návrh, aby SSSR byl uznán de jure. Tento návrh byl přikázán zahraničnímu výboru a leží tam od 2. května 1930. Předsedou zahraničního výboru jest, jak známo, soc. demokrat Tomášek. Jak se tito pánové chovají přátelsky k Sovětům, čímž se chlubí, když u dělníků nedochází již ohlasu štvanice proti SSSR, ukazuje dostatečně tento příklad.

Sovětský svaz, který letos má výsledky svého 14letého trvání, které mají ohromný význam nejen pro 160 milionů obyvatelů SSSR, nýbrž pro veškeré pracující obyvatelstvo celého světa - neboť přece ukazují východisko z kapitalistického otroctví - bude jistě dále existovati i bez uznání Československem a bez obchodní smlouvy s Československou republikou. Může to tím spíše, že podíl Československa na veškerém obchodu Sovětského svazu činí jen nepatrný zlomek, sotva 1%.

Úhrnný dovoz SSSR činil v r. 1930: 1.068,742.000 rublů, to se rovná 18.168,614.000 Kč, z toho z Československa 23,593.000 rublů, rovná se 401,081.000 Kč. Podíl Československé republiky činil tedy sotva 2˙2%. Úhrnný vývoz z SSSR činil ve stejné době: 1.002,270.000 rublů, což se rovná 17.038,590.000 Kč, z toho do Československa 5,624.000 rublů, rovná se 95,608.000 Kč. Podíl Československé republiky na vývozu z SSSR činí tedy sotva 0˙5%. Zatím co podíl Československa na úhrnném obratu SSSR dosahuje sotva 1%, činí však podíl vývozu Československé republiky do SSSR 5%, stal se tedy činitelem, jímž nelze pohrdati. SSSR má dnes tolik nabídek, tak mnoho pánů kapitalistů čistí kliky v sovětském komisariátu, že nejen hradí jeho normální potřebu, nýbrž mimo to může prováděti pětiletku. Četné průmysly poskytují dnes na záruku svých států SSSR příznivé a dlouhodobé podmínky. Nečiní toho určitě ze sympatie pro stát dělníků a sedláků, nýbrž proto, že vědí, že Sovětský svaz platí každý převzatý závazek a ještě nikomu nezůstal dlužen ani haléře po době platební lhůty.

Když pan dr Hajn v zahraničním výboru sněmovny při asistenci klerikálů pochyboval, je-li systém v sovětském Rusku trvalý, jistě bylo přání otcem myšlenky. Můžeme panu Hajnovi, jeho národním, křesťanským a sociálfašistickým přátelům a přikazovatelům dáti uklidňující ujištění, že vláda dělníků a sedláků v sovětském Rusku je jistě přežije a že by jim všem, kdož hájí kapitalistický systém, spadl kámen se srdce, kdyby věděli, že jejich systém stojí na tak pevné reální půdě, jako systém dělníků a sedláků v Sovětském svazu.

V této souvislosti rád bych řekl několik slov k jinému obvinění, které měšťácký a soc. demokratický tisk vytahuje jako těžké dělo proti s tátu dělníků a sedláků, k obvinění, že Sověty provozují dumping. Poznenáhlu se to poněkud uklidnilo s tímto utrhačstvím - lež má, jak známo, krátké nohy - zvláště když se opírá o tak slabé informace, jaké měli ti, kdož toto utrhačství rozšiřovali. Naprosto nepopíráme, že část sovětského zboží jest za hranicemi levnější než totéž zboží vyrobené kapitalisty. Z tohoto zjevu nelze však usuzovati, že by dělníci v sovětském Rusku trpěli nedostatkem tohoto zboží, nebo že by se jejich vykořisťování rovnalo tomu, jak jsou vykořisťováni dělníci v kapitalistických státech, nebo že by tam byla nucená práce. Láce ruského zboží pochází z toho, že jest prostě vyloučen soukromokapitalistický zisk a že výroba byla přivedena na vysokou úroveň, na úroveň socialistickou. Vyloučení podnikatelského zisku samo umožňuje, aby zboží, ačkoliv reální příjem ruského dělníka jest již dnes 1 1/2krát vyšší než plně zaměstnaného kvalifikovaného dělníka v Československu, bylo vyráběno levněji, než se vyrábí v kapitalistickém systému.

A báchorku o nucené práci vyvracíte sami v poznámkách k poslední řeči soudruha Stalina. Vy jste této řeči ovšem neporozuměli, jako nechápete socialistickou výrobu, ale mimovoli vyvracíte sami velice rozšířenou báchorku o nucené práci. Přáli bychom slovenským zemědělským dělníkům tytéž životní poměry, v jakých žijí dělníci Gigantu, komuny Rosy Luxemburgové atd. Vaši vlastní stranníci, kteří se nedávno vrátili ze své delegační cesty, dávají vám sami odpověď. Proto je vyhazujete z organisací. Tito delegáti jednohlasně prohlásili, že není sovětského dumpingu, ale za to můžeme tím jasněji konstatovati: Jest československý dumping!

Sabotováním uznání a uzavření obchodní smlouvy nezabrzdíte dnes vývoje SSSR. Ale poškodíte tím veškeré pracující obyvatelstvo Československé republiky, které stále rozhodněji žádá bezpodmínečného uznání. Ovšem těmto pánům po všech zločinech, které dosud spáchali, nesejde již na jednom poškození dělnických zájmů více nebo méně. Obchodní politika tohoto kapitalistického systému, stran které rozličné strany počínaje u národních demokratů až k sociálním demokratům tvrdí, že na ni mají zvláštní výsadu, vtiskuje svůj ráz i tomuto zákonu. Tento zákon přidá sice k četným milionům, které majetná třída vybrala z daňových peněz legální, nebo jak to dělal p. Stříbrný, jinou cestou, ještě několik set milionů a snad miliard, ale tento zákon neposkytne nikomu práci. Jak známe československé kapitalisty, banky a pojišťovací společnosti, jistě dovedou fond podle §u 1, který má býti zvýšen až na 100 milionů, při čemž stát zaručí dokonce až 500 milionů, jakož i další státní záruku podle §u 8 ve výši 1 1/2 miliardy Kč, dostati do svého držení a důkladně vydrancovati. A jak známe národní a sociální fašisty, dají si při tomto úsilí poskytnouti přiměřenou náhradu, vydatnou pomoc. Tento zákon otvírá pro velké kapitalisty a spekulanty nové báječné obzory. Škodovy závody se svými cizozemskými filiálními společnostmi budou uzavírati již jen obchody se ztrátou, která se jim nahradí z daní pracujícího obyvatelstva. Brněnské zbrojovky budou moci dodávati své zbraně nejhorším protirevolucionářům, budou zbankrotilé vlády na Balkáně a vlády bílých generálů v Číně zaopatřovati československými zbraněmi proti Sovětům. Podle tohoto zákona budou vývozci při případných ztrátách, které se ovšem jistě dostaví, zaplaceni ze státního záručního fondu, tedy z daní. Pane Hajne, který jste tak starostliv, zde hrozí nebezpečí ztráty!

Tak se tento zákon stává důležitým zákonem pro válku proti Sovětům, pro křižáckou výpravu proti SSSR a proti sovětským územím v Číně.

Zákon obsahuje podle §u 6, odst. 2 doložku, podle které se bude dávati přednost úvěrům na zboží, v němž jest více lidské práce. S touto doložkou budou sociální demokrati obcházeti a hloupým lidem, kteří bohužel nikdy nevymizejí, vychvalovati svůj skvělý úspěch. Nehledě k tomu, že tato doložka vůbec nic neříká, že lze tím rozuměti, co se chce, jest to také ohromná demagogie. V Československé republice samé hladovějí veliké masy lidí doslova po potřebách všeho druhu. Nejdříve měli bychom pomoci jim, aby se nasytili, aby se mohli obléci a pak bychom mohli přijíti s takovými šprýmy. Táži se pana zpravodaje, pana inž. Nečase, co rozumí takovým zbožím? Jest to surovina nebo hotové zboží? Upozorňujeme ho, že podíl lidské práce činí u uhlí průměrně 60%, u dříví 55% a že u všech surovin jest průměrně vyšší než u hotového zboží, dokonce při nejsložitějších strojích. U strojů činí podíl mzdy, tedy lidské práce zřídka více než 40% úhrnné ceny zboží v opaku ke mzdovému podílu na surovinách. Podíl stálého kapitálu proti proměnlivému kapitálu lze právě ve zušlechťovacím a strojním průmyslu nalézti všude v neprospěch proměnlivého kapitálu.

V praxi to znamená, že kapitalisti mohou míti nárok na vývozní pojištění všeho zboží, které vyvážejí, a také tento nárok budou uplatňovati. Ale soc. demokrati měli by se střežiti, aby tak nejapnými, průhlednými manévry odůvodňovali před dělnictvem přijetí tohoto zákona. Pan Matoušek, který se, soudě podle jeho praxe, hodí za ministra obchodu asi tak, jako pan Stříbrný na bankovního pokladníka, učiní právě z tohoto paragrafu národně-politickou zbraň zvláště proti německému dělnictvu.

Zákon jest zmocňovací zákon, t. j. že vládní nařízení, jehož vydáním jest pověřeno ministerstvo obchodu, otevře byrokracii dveře dokořán pro každý svévolný čin, pokud u tohoto zákona lze ještě vůbec mluviti o jednotlivém svévolném činu. Praxe u všech zmocňovacích zákonů opravňuje nás k domněnce, že ani tento zákon nebude výjimkou. Soc. demokrati budou tvrditi, že účastí zástupců spotřebitelů a odborových organisací jest postaráno o spravedlivé provádění. Jest jisté, že do komise nebudou povoláváni zástupci rudých odborových organisací a revolučních družstev. A praxe reformistických vůdců odborových organisací a byrokratů velkonákupní společnosti konsumních spolků ohlašuje pro dělníky nové nebezpečí. Tito pánové budou stejně jako dosud i nyní pracovati a dělati obchody i v tomto oboru v zájmu kapitálu a v zájmu fašisace.

Ještě jedna otázka nás zvláště zajímá a rádi bychom dělníky na ni zvlášť upozornili. Podle §u 8, v němž se mluví o zmocnění ministra financí k poskytnutí státní záruky, děje se to v dohodě s četnými ministry, mezi nimi i s ministrem národní obrany. Tážeme se, co má za normálních dob ministr války co dělati s vývozním pojištěním, s obchodem? Označil-li jsem již dříve tento zákon jako o jeden nástroj více k přípravě války, jest přibrání ministra války skvělým důkazem mého tvrzení. Nepochybně bude činnost ministra války spočívati v tom, aby se kapitalistickým válečným mocnostem dodalo dosti zbraní pro válku proti Sovětům a také pro válku imperialistů navzájem a aby na to stát poskytl dostatečnou vývozní záruku.

V zákoně schází jakákoliv zmínka o Sovětském svazu. Co to znamená, dostatečně prokázaly vývody pana Hajna v zahraničním výboru. Sotva se domníváme, že pan dr Hajn bude desavouován svým straníkem ministrem obchodu Matouškem, který přece má závažné slovo při provádění tohoto zákona. Naopak bude důsledně sabotovati obchod s SSSR a bude-li se přes to provozovati obchod se SSSR, vyloučí jej z jakéhokoliv pojištění.

Zamítáme tento zákon. Zamítáme jej ať z důvodů politických nebo meritorních. Budeme co nejostřeji bojovati proti tomuto zákonu a mobilisovati proti němu celé dělnictvo. Žádáme, aby byl vydán zákon, aby na všechny dodávky do Ruska byla poskytnuta státní záruka. Žádáme souhlasně s většinou pracujícího obyvatelstva, aby ihned byl bezpodmínečně uznán SSSR de jure a aby byla uzavřena obchodní smlouva. Protestujeme proti tomu, že se nevyřizuje náš návrh z března loňského roku na uznání SSSR všemi občanskými a sociálně demokratickými stranami. Konstatujeme ještě jednou, že pan Tomášek jako vůdce soc. demokratů jest předsedou zahraničního výboru a pan Beneš jako vůdce národních socialistů jest ministrem pro zahraniční věci, že tedy obě strany jsou přímo odpovědny za to, že Sovětský svaz nebyl dosud uznán.

Tento zákon právě jako 150 milionů fondu pro potírání krise a jako 1500 milionů zápůjčky pro případ krise nepřinese pracujícím zlepšení jejich postavení, nedá jim chleba a práci. Severočeským textilním dělníkům, východočeským lnářským dělníkům, moravským dělníkům v hedvábnickém průmyslu, sklářským dělníkům v západních Čechách, v Boru u České Lípy a v Jizerských horách, havířům ostravským, kladenským, mosteckým a falknovským, dřevařům na Šumavě a na Slovensku, drobným sedlákům a živnostníkům nelze již pomoci všemi dosavadními a ani všemi příštími zákony kapitalismu. Jim může pomoci jen boj na jednotném základě pod komunistickým vedením. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. dr Rosche. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. dr Rosche (německy): Vážení pánové! Stojíme před ukončením letního zasedání. Staré přísloví praví: Všechno dobré, co se dobře končí; ale já se domnívám, že se v tomto případě sotva dá užíti toto přísloví, neboť nemůžeme naprosto souhlasiti s vývody pana předsedy vlády Udržala, které učinil v interviewu poskytnutém tisku. Domnívám se, že skutečná situace, ve které jsme, jest přece poněkud jiná, než jak ji vylíčil pan předseda vlády. Zahraničně i vnitropoliticky stojíme ve znamení velmi těžké krise; v zahraniční politice vidíme těžké vyjednávání, které Německo musí prodělávati s Francií; vnitropoliticky stojíme ve znamení vypořádání s korupční aférou Stříbrného, ale vnitropoliticky stojíme také - řekněme - v přeostřených, přepjatých stranických poměrech koalice, které vlastně, to můžeme klidně říci, neposkytují žádných zvlášť příznivých předpovědí pro podzim. Kdo jest tím vinen, to není v této chvíli předmětem vysvětlování, ale mám pocit a myslím, že jej mohu klidně vysloviti, že většina viny spočívá na české občanské straně. Jako občanský poslanec to bez dalšího doznávám a v této souvislosti si také dovolím promluviti o tom několik slov. Když dnes pan předseda vlády Udržal mluví o krásné spolupráci, o souladu a o záruce trvalé spolupráce a míní, že vůbec není možné, aby nastala nějaká změna systému, že zde nemůže býti řeči o úřednické vládě, prohlašuji, že ve skutečnosti tohoto souladu, o kterém mluví, není, nýbrž že se veřejnosti jen předstírá. Neboť to, co prohlásil Udržal, řekl jako předseda vlády, zatím co agrárník Udržal ve svých komentářích svým vlastním tiskem, svými vlastními politiky, projevy jiných politiků až k německým účastníkům ve vládě mluvil docela jinak. Tam se mluví o nesnázích, které jsou v koalici. Jest samozřejmé, že v tak velkém tělese jsou nesnáze. Ale právě zákon o vývozních úvěrech a jeho projednávání ve výboru prokázalo, že takové nesnáze nesmějí býti, nemají-li býti porušeny životní zájmy.

Pohlédneme-li na předzvěstné úkazy pro budoucnost, při čemž stojíme ve znamení obecních voleb, domnívám se skoro, že smím tvrditi, že příště, na podzim, sotva budeme míti zlepšené poměry. Neboť volby do obcí budou na české straně míti většinou za předmět vysvětlování osobních afér. Proto se domnívám, že bychom přece dnes měli přistoupiti k tomu, aby se poměry ve volné době poněkud vyčistily, a táži se vašeho svědomí, nebylo-li by snad účelnější, aby za dnešních poměrů nebyly raději obecní volby přeloženy na pozdější dobu, aby se na podzim mohla vykonati úspěšná práce. Neboť jistě budete musiti uznati, že máme pravdu, pravíme-li, že budeme míti velmi kritický podzimek, poněvadž budeme musiti učiniti velmi obsáhlé přípravy pro velice kritickou zimu. Nevěřím, že se mezitím kritické poměry tak dalece zlepší, abychom mohli mluviti o klidném, pravidelném vývoji hospodářských poměrů. Budeme tedy musiti sebrati všechny síly, abychom dosáhli toho nejsnesitelnějšího a nejlepšího.

Přecházím-li nyní k předmětu zákona samého, skoro se mi zdá, když dnes pozorujeme těžkosti při projednávání tohoto zákona a těžká vyjednávání o monopolu, že by to skoro mohlo vzbuditi dojem, že státní opatření mají potlačiti svobodu a svobodný pohyb hospodářských zájmů a mínění a nahraditi je vázaností. Také toto opatření, které nacházíme i v jiných státech, myslím, že jest znamením mimořádných poměrů.

Zákon o zajištění vývozních úvěrů jest hospodářskou nutností, které se stát účastní, a při tom bych rád přece jednou konstatoval: Zde nejde, ani v hlavě I ani v II, o podporu průmyslníků nebo velkoprůmyslu, nýbrž zákon, který se zde usnáší, jest zákonem povahy hlavně sociálně politické, který právě v těžkých dobách poskytuje možnost opatřiti v této zemi práci. Nemusíme se oddávati žádnému klamu, i když tento zákon nabude účinnosti, že se poměry snad náhle zlepší v té míře, aby se to zřejmě pocítilo, ale na místo schodku se pomalu dostaví důvěra k zákonu a k jeho provádění. Proto jest stanovisko rozličných stran k tomuto zákonu přímo v rozporu k hospodářským nutnostem. Nejde zde o Škodu ani o Vítkovice, nýbrž v obou příkladech jde o dělníky těchto závodů. Není také možné, aby se takového návrhu zákona užívalo jako prostředku prestiže - a jako takového užili tohoto zákona většinou čeští agrárníci proti svým vlastním zájmům. Neboť oni budou svým vlastním sedlákům říkati: Tento zákon jest i pro nás. A tu se sedláci budou tázati: Ano, proč jste tedy mohli tomuto zákonu tak dlouho brániti a tak jej zhoršovati? Neboť z původního zákona se stal nyní spratek, pitvora, zde mnoho kuchařů zkazilo jídlo.

Zákon nás učí o dvojím: na jedné straně učí o moci byrokracie, nikoliv jen ve znění zákona, nýbrž ještě více o moci byrokracie, jak se projevuje v rozličných zřízeních, v komisích, v pracovních výborech atd. Ale tento zákon také ukazuje, jak se může zákon státi hříčkou stranicko-politického hašteření a jako občanský politik si nemohu odepříti učiniti proto velmi velkou výtku českým občanským stranám.

Lituji, že jest zde velmi málo těchto pánů, a doufám, že se jim to nějak vyřídí. Neboť to, co zde tropily české občanské strany, není státním důvodem, to by se mohlo v četných případech nazvati jinak, to již není čistá politika prestiže, nýbrž to jest zřejmé stanovisko proti jinak pracujícím a práci tvořícím, kteří jsou zastoupeni v obchodu, živnostech a průmyslu, lhostejno, jsou-li zaměstnavateli nebo zaměstnanci. To jest výraz citu politické moci, to jest konec konců i výraz úvah, směřujících k tomu: vždyť se nám nikdy nemůže nic státi. Myslím, že právě toto přeostření poměrů může vésti k tomu, že se v této sněmovně nadhodí jednou otázka: Což pak rozhodně musíme při každé koalici míti agrárníky? Pánové ze socialistické strany, tu vám pravím: "Budete-li někdy uvažovati o kombinaci, aby čeští agrárníci vyletěli z vlády jen na 2 až 3 měsíce, pak uvidíte, jak se jinak může dělati politika. Vy všichni jste již byli venku, není-liž pravda, ale ti patří k tomu, aby se jim dokázalo: i vy můžete vyletěti z vlády." Těmito úvahami nechci projeviti nějakou nenávist, nejsou to úvahy, abych jimi chtěl dokázati, že si snad poněkud hůře ceníme zájmy agrárního obyvatelstva. Nikoliv, to jsou úvahy, že i agrárníci mají přiměřeně k hospodářskému významu bráti zřetel na jiné. Neboť o tom je vám přece jasno, pánové, že vaše politická převaha neodpovídá hospodářskému významu. To dlužno konečně jednou konstatovati. Mluvím-li o věcech v tomto smyslu, mohu si případně ještě psychologicky vysvětliti stanovisko agrárníků, ačkoliv jsem tvrdil, že čeští agrárníci svým stanoviskem k zákonu strašlivě uhodili vedle. Uhodili vedle nejen při snížení kapitálu z 1500 na 600 milionů, nýbrž strašlivě uhodili vedle i proti sobě tím, že omezili dobu působnosti zákona. Ještě o tom promluvím.

Zcela zvláštní úlohu při tom hrají čeští nár. demokrati - nemám zde také žádného, poslední, kterého jsem zde měl, právě nyní také zmizel. (Veselost.) Vždyť to dělá zcela zvláštní dojem, když dnes pan ministr obchodu podává zákon a jeho kolega - pravím: se schválením jeho klubu - dovede se v zahraničním výboru 2 hodiny proti tomu stavěti. Kdyby zde byl pan ministr obchodu, tázal bych se ho, zdali také ještě Hajnovi dal svolení k tomu, když to klub schválil. Neboť jest přece, ať to zní sebe komičtěji, zvláštní věc, když se vidí toto stanovisko. Táži se tedy průmyslníků, které národní demokrati zastupují, zdali se to děje v dohodě s jejich podniky venku, které potřebují práce, zdali Hodáč a Toušek nedostali jiného poslání, než jaké zde plní. Nemůžeme dnes míti takových nečasových názorů, jak je projevuje na př. kol. Hajn k sovětskému Rusku. To by bylo správné, kdyby tak smýšlelo celé okolí, ale celé naše okolí smýšlí jinak a jest rádo, když dodává do Ruska, a my chceme našim dělníkům dodávky zadržeti. (Výborně!) Tak nějak podobně bude dlužno jednou se dotázati i pana ministra obchodu: "Pane ministře obchodu, jaké stanovisko jste zaujal při snížení 1500 milionů na 600 milionů, co jste při tom dělal? Souhlasil jste s tím? Jaký boj jste vedl proti tomuto snížení?" Od českých průmyslníků jsem již častěji slyšel otázku, zdali průmysl nemá v ministerské radě žádného zástupce, jako by průmysl na české straně neměl nikoho, kdo by hájil jeho zájmy, - a pan dr Preiss, prosím, vyřiďte mu to - kdyby zde byl pan ministr, tázal bych se ho: "Pane ministře, můžete s plnou odpovědností hájiti tvrzení, že všemi prostředky, které máte po ruce, hájíte zájmů průmyslu?" Jednou se dostaví otázka, děje-li se to úplně, stoprocentně.

Podobné stanovisko zaujímají i čeští živnostníci. Čeští živnostníci propůjčili se k tomu, že také měnili zákon, ale neuvážili, že konec konců výhody jsou přímo i nepřímo také pro ně.

Zapomněl jsem výše se zmíniti, že čeští agrárníci v první chvíli přehlédli, že zákon zde není jen pro průmysl, nýbrž i pro české agrárníky samé, pokud jde o vývoz ječmene, chmele atd. Čeští agrárníci tedy cítili povinnost obrátiti tento zákon proti sobě samým, poněvadž si to dříve nerozvážili.

Ztrácíme-li slovo o všeobecné situaci z podnětu tohoto zákona, řekl bych jedno: Vlastně bychom měli vedle tohoto zákona se snažiti učiniti vše, co by snížilo risiko ve vývozním obchodu. Tu míním toto: Již při dřívějších příležitostech jsem to často řekl, ale nedbalo se toho. Československu schází od jeho založení vývozní organisace, jak ji má na př. Německo v trzích hamburských, brémských atd. Byla by zde ústředí, jako na př. Jablonec nebo jiné trhy, která by mohla převzíti organisaci vývozu. Tato organisace vývozu jest nutná, poněvadž se při vývozu jak v provedení a zacházení tak také v úvěru vyzná snad jen velký průmysl a dovede si opatřiti prostředky, ale pro drobný a střední průmysl jest vývozní obchod, zvláště do vzdálenějších zemí, jako do Ameriky, příliš těžký, příliš složitý, formality jsou příliš velké atd. Schází také vývozní místa a znovu bude dlužno se tázati, zdali konec konců i konsuláty a vyslanectví plní své poslání, které jim prakticky přísluší k povznesení domácího hospodářství. To jedno můžeme však přece říci, že zákon o pojištění vývozních úvěrů jest jen jedním kamenem ve stavbě celku, jedním kmenem vedle celní politiky, obchodní politiky, daňové politiky, tarifní politiky atd. Jednoho dlužno litovati, že vlastně zákon, který se projednává od r. 1928, nebyl již dříve předložen politikům, aby jej projednali v klubech atd., poněvadž by se pak nemohlo státi, aby po dlouholetých, namáhavých poradách byl zákon v krátké době stranickopoliticky tak rozškubán, že z něho nic již nezbývá a že se nesplňuje účel, jejž má míti. Nechci dnes mluviti o pojmech fondu a záruky. Ale poněvadž zde nár. demokrati podali návrh o státních dodávkách, rád bych v této souvislosti s této tribuny jako snad účelné racionalisační opatření jednou navrhl, aby se vážně přikročilo k soustředění dodávek ve formě dodávkové ústředny. Celé ty korupční aféry, které byly dnes uvedeny na přetřes, musily by se pak nuceně omeziti, musily by se nuceně sbíhati v jednom bodu. Právě tak jest nutné, abychom přikročili k vytvoření dopravního ústředí. Neboť tato vzájemná soutěž pošty, železnice, vzduchoplavby a lodní dopravy nedá se trvale udržeti. Když jsme se v rozpočtovém výboru dožili toho, jak si vzájemně soutěží dvě oddělení téhož ministerstva, silniční fond a vodní cesty, tu se člověku zastaví rozum. Právě tak bylo by tomu s fondovou ústřednou. Vždyť již není zákona, kde by nebyly ustanoveny peněžní závazky a kde by v tom nebyl nějaký fond. A není zákona, který by neobsahoval záruky státu. Proč nepřikročíme k racionalisaci fondového hospodářství, k centralisaci všech záruk? Jsou zde na to ministři, aby spravovali a hájili milionové a miliardové fondy? Vždyť zde přímo pěstujete korupci ve velkém. Ven z této správy do zvláštní ústředny! To jsou návrhy, které jsem si dovolil učiniti v této souvislosti.

Dlužno litovati, že se s tímto zákonem vlastně tak dlouho odkládalo. Zákon byl celé měsíce blokován a junktimován a ti, kdož to činili, činili to z důvodu stranické prestiže. Při tom nemyslili na ty, které tím ve skutečnosti postihnou. Neboť celá nezaměstnanost, celý tento systém hladu nedá se posuzovati z Prahy od zeleného stolu. Tu dlužno vyjíti ven a konečně připomenouti agrárníkům: přes velmi těžkou krisi není ještě agrárníka, který by byl trpěl hlad, ale mezi statisíci dělníky zastavených podniků... (Posl. Hadek [německy]: Nehladoví ani žádný německý podnikatel!) Ani žádný komunistický poslanec! (Souhlas a veselost.) Vy máte zapotřebí křičeti, kteří hlasujete proti zákonu, který má umožniti obchody s Ruskem. Podejte o tom zprávu do Ruska! (Souhlas. - Posl. Hadek [německy]: Vy nemáte práva mluviti jménem dělníků!) Vás se budu tázati, zdali mi to dovolíte!

Tento zákon jest zákonem, jaký nemá býti. (Souhlas.) Tento zákon jest rámcový zákon, t. j. neobsahuje ani nejnutnějších ustanovení, přenechává vlastně všechno nařízení. Rámcový zákon ponechává všechno nevyřešené pro prováděcí nařízení. Dva jednací řády, směrnice pro pojišťovací podmínky, vypracování programu, smlouvy s pojišťovnami, zřízení úřadoven atd. Tohoto zákona nemůže posuzovati nikdo z několika paragrafů, kdo nezná celé souvislosti. Všechno se přenechává prováděcímu nařízení. Kromě toho, že to jest rámcový zákon, jest to největší zmocňovací zákon; parlament se usnáší na zákonu a přenechává vládě, zdali zákon nabude účinnosti či nikoliv. Na to jsme musili upozorniti v rozpočtovém výboru a domnívám se, že byl podán příslušný pozměňovací návrh.

Zákon sám - abych zkrátil své vývody - skládá se ze dvou částí. První část jest čistě vývozní pojištění a žádá, jak dlužno zde konstatovati, aby se státní podpora opřela o soukromé pojišťování, hlavně aby přispěla pomocí k risiku při katastrofách atd. Proč se vlastně stát účastní této věci? Poněvadž dnes soukromá iniciativa nemůže prostě snésti risika v tak velké míře; a proč jest lepší, aby to prováděla soukromá iniciativa? Poněvadž dnes jest již dán rámec pro celé praktické provádění pojišťovacími ústavy, jejich spojením se sesterskými ústavy, zpětným pojištěním atd., ale hlavně proto, poněvadž si již zařídily celé zpravodajství.

Druhá část zákona jest státní záruka, a tu si musíme ujasniti, že to celé nemá s pojištěním co dělati. Se státní zárukou nemá ani komise, ani pracovní výbor naprosto co dělati. Ministr financí se zmocňuje: Ministr financí může zříditi poradní orgán. Tedy pamatujme si: státní záruka měla se projeviti ve zvláštním zákoně, aby se tyto pojmy nemátly. To by bylo bývalo mnohem lepší. Co zákon hlavně činí vadně, jest to, že se komise, pracovní výbor, dělá tak velkou a byrokratisuje. Zákon vůbec neustanovuje, kolik komise má míti členů. Může jich býti i 200. Bude-li chtíti někdo udělati dobrý vtip, mohou zde býti utvořeni ještě i radové pro vývozní obchod; vždyť již máme tolik radů, radů vodních cest, železničních radů, radů silničních fondů atd. Pracovní výbor měl původně 15 členů; v Německu jest 6 členů příliš mnoho. Tam jest 6 členů, 3 státní a 3 ze soukromého hospodářského života. Ale poněvadž zde nebyla uspokojena všechna přání, musil se počet zvýšiti na 18. Jak myslíte, že při 18 členech, kde jest 10 byrokratických zástupců ministerstev, má tento aparát fungovati? To jest zcela vyloučeno.

Abych příliš nepřekročil své řečnické lhůty, chci se nyní zabývati změnami. Rozlišuji změny, které byly provedeny ve výborech a změny, které se provádějí nyní v plenu. Nerad bych přehlédl, abych při tomto zákoně plně neuznal činnost tří zpravodajů, kolegů Nečase, Nováka a Richtra, zvláště úsilí pana kol. inž. Nečase o potírání v jakýkoliv způsob stranickopolitických požadavků agrárníků; nerad bych si odpustil konstatování, že jsem pozoroval, že všem třem zpravodajům dlužno vysloviti nejlepší dík za jejich chování. Pokoušeli se zkřižovati slátaninu českých občanských stran, ale prý se jim to nepovedlo. Souhlasím s nimi. Budeme také pro návrh hlasovati i kdyby byl sebe špatnější, poněvadž vždy považujeme za lepší špatný začátek než vůbec žádný.