2. Návrh, aby jednáním zkráceným podle §u 55 jedn. řádu projednána byla dodatková úmluva k obchodní a plavební smlouvě ze dne 14. listopadu 1928, sjednaná mezi republikou Československou a královstvím Jihoslávií dne 30. března 1931 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. června 1931, č. 79 Sb. z. a n. (tisk 1277).

Zkrácené projednávání navrhuji pouze proto, aby se zkrátila 24hodinová lhůta mezi prvým a druhým čtením.

Kdo tedy souhlasí s mým návrhem, aby jmenované předloze přiznáno bylo zkrácené jednání podle §u 55 jedn. řádu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj jest přijat.

Přistoupíme tudíž ihned ke druhému čtení.

Ad 2. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se souhlasí s dodatkovou úmluvou k obchodní a plavební smlouvě ze dne 14. listopadu 1928, sjednanou mezi republikou Československou a královstvím Jihoslávií dne 30. března 1931 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. června 1931, č. 79 Sb. z. a n. (tisk 1277).

Zpravodajem výboru živnostensko-obchodního místo p. posl. dr Zadiny je pan posl. Netolický a zpravodajem výboru zahraničního je pan posl. Šeba.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Netolický: Nemám návrhů.

Zpravodaj posl. Šeba: Rovněž ne.

Místopředseda Stivín (zvoní): Není tomu tak.

Kdo ve druhém čtení souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení také ve čtení druhém.

Přistoupíme ke hlasování o podaných resolučních návrzích. Prosím, aby byly přečteny.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Resoluční návrhy posl. Zajička a druhů:

1. Vláda se vybízí, aby při jednáních o obchodní smlouvy s Řeckem a Maďarskem pečovala o to, aby dovoz vína z těchto států byl ztížen.

2. Vláda se vybízí, aby dovoz vína povolila jen těm obchodníkům, kteří prokáží, že ve zdejším kraji koupili množství v na, které bude určeno.

Místopředseda Stivín: Žádám pana zpravodaje, aby se o resolučních návrzích vyslovil.

Zpravodaj posl. Šeba: Slavná sněmovno! Jak jsem již uvedl, nemohu s oběma resolucemi pp. posl. Zajička a druhů souhlasiti a doporučuji jejich zamítnutí.

Místopředseda Stivín (zvoní): Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s resolučním návrhem posl. Zajička a druhů, aby byl ztížen dovoz vína z Maďarska a Řecka, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Jest zamítnut.

Kdo souhlasí s druhým resolučním návrhem posl. Zajička a druhů, aby dovoz vína byl povolen jen těm obchodníkům, kteří prokáží, že v tuzemsku koupili určité množství vína nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Rovněž zamítnuto.

Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

3. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. trest. soudu v Praze v trest. věci posl. Stříbrného (tisk 1119).

Zpravodajem jest p. posl. dr Daněk. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno! Posl. Stříbrný jako vydavatel časopisu "Večerní List" je stíhán soukromou žalobou MUDrem Jindřichem Šípkem, praktickým lékařem v Roztokách u Prahy. V tomto časopise v různých číslech je uveřejněna celá serie článků týkajících se sanatoria žalobce. Články těmi cítí se na cti dotčen pan dr Šípek.

Imunitní výbor projednav případ tento, zjistil, že jde o citelné obviňování dra Šípka jako lékaře v jeho praxi lékařské, ba že články může býti ohrožena existence lékaře, kdyby tento nemohl se proti nařčení brániti. Jakkoliv tedy imunitní výbor uznává právo poslance kritisovati poměry s tendencí nápravy, přece v případě tomto považuje za nutné umožniti soukromému žalobci obranu a navrhuje proto posl. sněmovně, aby svolila k trest. stíhání posl. Stříbrného.

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání posl. Stříbrného.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se svoliti k trest. stíhání posl. Stříbrného.

Tím vyřízen jest 3. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

4. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. trest. soudu v Praze v trest. věci posl. Stříbrného (tisk 1164).

Zpravodajem jest p. posl. Pekárek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Pekárek: Slavná sněmovno! Kraj. trest. soud v Praze žádá za souhlas s trest. stíháním posl. Stříbrného pro přečin proti bezpečnosti cti.

Důvodem k žádosti kraj. trest. soudu v Praze jest žaloba vyslance Vladimíra Hurbana, jenž žaluje posl. Stříbrného pro určitou partii článku, otištěného 5. ledna 1930 v nedělním vydání časopisu "Večerní List."

Imunitní výbor pojednal o žádosti kraj. trest. soudu v Praze ve schůzi dne 23. dubna 1931 a usnesl se vzhledem k tomu, že žalovaný článek neobsahuje konkrétních urážek vyslance Vl. Hurbana, posl. Stříbrného k trest. stíhání nevydati.

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Stříbrného.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. Stříbrného.

Tím vyřízen jest 4. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

5. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. trest. soudu v Praze v trest. věci posl. Stříbrného (tisk 1192).

Zpravodajem jest p. posl. Pekárek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Pekárek: Slavná sněmovno! Okr. trest. soud v Praze žádá za souhlas s trest. stíháním posl. Stříbrného pro přestupky proti bezpečnosti cti. Žalovaných přestupků prý se posl. Stříbrný dopustil dne 20. února 1930 v budově kraj. trest. soudu v Praze. Posl. Stříbrný totiž na chodbě řečeného soudu k posl. dr Perglerovi pronesl tato slova: "Podívej se, Perglere, to je ten Němec, to je ten podlý chlap, bývalý komunista!" A k prvému soukromému žalobci, redaktoru "Čes. Slova" Frant. Němcovi, prohlásil: "Já jsem v životě nebyl odsouzen pro soukromou urážku, ale obětoval bych to, abych vám před soudem mohl říci, jaká jste kreatura a jak vámi opovrhuji!" O druhém žalobci, členu téže redakce, Josefu Kozákovi, pak prohlásil posl. Stříbrný, že úplatkem přiměl obžalované Vokatého či Macha, aby ostouzeli redaktora Ausobského.

Imunitní výbor pojednal o žádosti okr. trest. soudu v Praze ve schůzi dne 11. prosince 1930 a usnesl se vyhověti žádosti řečeného soudu za vydání posl. Stříbrného k trest. stíhání.

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání posl. Stříbrného.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se svoliti k trest. stíhání posl. Stříbrného.

Tím vyřízen jest 5. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

6. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Praze v trest. věci posl. Hrušky (tisk 1234).

Zpravodajem jest p. posl. Pekárek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Pekárek: Slavná sněmovno! Kraj. trest. soud v Praze žádá za vydání posl. Hrušky pro delikty, jichž prý se dopustil při příležitosti srocení lidu před Masarykovým nádražím dne 25. května 1928. Srocení bylo vyvoláno letáky, vydanými komunistickou stranou po úředním zákazu táboru, svolaného komunistickou stranou na den 25. května 1928 na Havlíčkovo náměstí v Praze. Posl. Hruška štval shluklý dav proti zakročivší stráži, neuposlechl výzvy, aby následoval stráž na policejní strážnici, bránil se na to zatčení, udeřil obvodního inspektora pěstí několikráte do prsou, na pomoc přispěchavšího nadstrážníka na ruce poškrábal a teprve na policejní strážnici udal, že jest poslancem. Toliko zákrokem stráže bylo zabráněno napadení obvodního inspektora shluklým davem.

Imunitní výbor pojednal o žádosti kraj. soudu v Praze ve svých schůzích dne 23. dubna a 6. května 1931. Usnesl se vyhověti žádosti kraj. soudu v Praze za vydání posl. Hrušky k trest. stíhání pro zločin podle §u 81, §u 82 tr. z. a přečin podle §§ 283, 284 tr. z., odepřel však vydati posl. Hrušku pro přestupek podle §u 312 tr. z.

Místopředseda Stivín (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu. Navrhuji lhůtu řečnickou 15 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Ke slovu jsou přihlášeni na straně "proti" pp. posl. Hruška a Dvořák.

Uděluji slovo prvnímu zapsanému řečníku p. posl. Hruškovi.

Posl. Hruška: Přihlašuji se ke slovu ve svém případě ne proto, abych prosil sněmovnu, aby mne nevydávala, nýbrž přihlašuji se proto, abych odhalil, jakým způsobem se vydávají všichni komunističtí poslanci. Kdyby dělníci měli tak příležitost a seznali ten státní aparát

v jeho praktické činnosti, jak si počíná, pak by do 24 hodin zmizely u nich iluse o demokracii. (Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 8. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 139. schůzi posl. sněmovny.) My, komunističtí poslanci, kteří máme příležitost, abychom tento stát poznali do základů, od toho policejního strážníka až do toho ministra, mohli bychom vypravovat o tom státu, jak vypadá. Správně před 10letími řekl Marx, že stát je organisované násilí vládnoucí třídy proti potlačované třídě. Je to ještě dnes pravda a nezměnilo se na tom nic.

A kde jsou ti Marxisté, kteří vyznávali hesla Marxova, kde jsou? Sedí zde v parlamentě, jsou ve vládě, pomáhají organisované násilí upevňovat, pomáhají, aby toto organisované násilí mohlo zde provádět tu svou utlačovatelskou politiku, kterou provádí proti pracující třídě. Kde jsou ti Marxisté, kteří vyznávali ta hesla Marxova, že stát je organisované násilí? A teď vy, "Marxisté" v uvozovkách, když máte své lidi ve vládě a jste zde v parlamentě, souhlasíte se vším, co toto organisované násilí provádí na pracující třídě, a ještě si říkáte, že jste socialisté, ještě si říkáte, že chráníte pracující třídu? Jidáši jste, nic jiného, kteří souhlasí s tím organisovaným násilím, které je prováděno na pracující třídě (Hlasy: Co pak je s Ruskem?). Ano, tam je také organisované násilí, ale proti buržoasní třídě a ne proti proletariátu, (Výkřiky.) proti vykořisťovatelům. (Výkřiky.) Ano, my to nezapíráme; ano, v Rusku je diktatura proletariátu. Ale co ta diktatura proletariátu dala dělníkům a co jste dali vy? Bídu a hlad. Nemůžete jim opatřit práci, nemůžete jim dávat podpory v nezaměstnání. A to dělají s vámi i ti socialisté. Vám se nedivím, (obrácen k poslancům strany agrární) vy to musíte dělati, protože jste příslušníci buržoasní třídy. Ale tohle (ukazuje na socialistické poslance) jsou vaši sluhové, to jsou vaši pochopové, které si vy platíte, které si...

Místopředseda Stivín (zvoní): Volám pana řečníka za tyto výroky k pořádku.

Posl. Hruška (pokračuje): ... funkcemi a korupcí udržujete.

Můj případ: R. 1928 se přihodilo, že jsem byl zatčen na demonstracích. Byl jsem zbit policisty, když jsem upozornil policejního úředníka, že policejní strážníci bijí ženy na ulicích, o kterých se jen domnívají, že jsou to demonstranti. Když jsem odcházel od tohoto policejního úředníka, byl jsem okamžitě zatčen, ne, jak zpráva uvádí, že jsem štval lidi, nýbrž tohle jsem dělal. Byl jsem zatčen, byl jsem bit, mám na to svědky. Podal jsem žalobu 1. června 1928 na dotyčného strážníka, který takovým provokativním způsobem proti mně vystupoval. A tato žaloba dosud za 3 roky nebyla projednávána; nota bene spisy se u krajského soudu ztratily. Když šel dr Stern intervenovat, co je se žalobou, tak ji nenašli. To je ta pravda. Třikrát byl tento případ v imunitním výboru, třikrát byl vrácen, protože členové imunitního výboru po argumentech, které jsme snesli, nemohli dokázati, že jsem se nějak provinil. Proto byl tento případ třikrát vrácen. Když přišel tento případ po třetí do imunitního výboru, byl tam návrh zpravodaje na vydání zamítnut a dr Stern byl navržen za zpravodaje o tomto případu. Po schůzi pléna byla však svolána okamžitě druhá schůze imunitního výboru, aby anulovala usnesení prvé, které se stalo dopoledne 23. dubna. Večer, kdy se jednalo znovu o tomto případu, opět nemohl imunitní výbor uznati, že jsem se něčeho dopustil. Případ by vrácen kraj. soudu v Praze, aby přinesl konkrétní doklady o mém obvinění, ale za týden, aniž by byly konkrétní údaje od kraj. soudu vyžádány, využili členové imunitního výboru, zpravodaj i předseda, chvíle, kdy komunističtí zástupci v imunitním výboru nebyli, podali znovu návrh a odhlasovali, že mám býti vydán. Nešli s otevřeným hledím, aby mne obviňovali z věcí, kterých jsem se nedopustil, ale využili chvíle, kdy naši zástupci v imunitním výboru nebyli a odhlasovali mé vydání. Tak se to dělá, to je ta vaše demokracie! S tím také souhlasili soc. demokratičtí a nár. sociální zástupci v imunitním výboru, aniž by si vyžádali konkrétní doklady o všech případech.

Mám zde dnes tři případy a všechny jsou založeny na úplně lživých relacích. Jsou získávány relace, které se dělají na policejním ředitelství (Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 8. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Druhý případ měl jsem v Libni, kde jsem byl dvěma policisty zbit. Mluvil jsem na schůzi, která byla zakázána, protože jsou nám systematicky všechny schůze a všechny projevy zakazovány. Mluvil jsem proto, že jsem nemohl dělnictvu zamlčeti to, co má věděti. Byly mně tam přímo zkrouceny ruce dozadu; jak jsem tedy mohl policejnímu strážníkovi ublížiti? Při tom mne třetí policista mlátil do obličeje. Na to je 500 svědků; celá dělnická Libeň viděla, jak se se mnou zacházelo, ale policejní ředitelství je ještě tak drzé, že podává na mne žalobu, že jsem já ohrožoval strážníka. (Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 8. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Nynější případ soudr. Majora není jiného druhu. (Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 8. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Musí je s politického stanoviska odsouditi, aby se zbavili svých nepřátel. A ten proces, který se odehrává s Majorem, nám to dokazuje. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 8. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Dokazují, jaká je zde třídní justice, jak ten stát, který nemá možnosti, aby se ubránil nějakou demokracií, který již nemá jiné možnosti, sahá k tomuto prostředku, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 8. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] aby dokázal, že ti nenávidění komunisté jsou provinilci. Takhle se vyrábějí lživé relace a na základě jich imunitní výbor potom rozhoduje a vydává.

My nechceme žádnou milost, nikdo ji od vás nežádá, ale my vás budeme odhalovati v té vaší politice, kterou děláte, v té politice lži, falše, podvodu, a dokážeme přede vším dělnictvem, před dělnictvem soc. demokratickým, nár. sociálním i před celou dělnickou třídou, na jakém podkladě je vybudován tento řád, tento systém, jak je používáno příslušníků státního aparátu proti revolučním dělníkům, jak jsou instruováni, jak jsou naváděni, aby postupovali proti příslušníkům revoluční strany. A nám se naposled podaří, že přesvědčíme i posledního sociálně-demokratického dělníka [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 8. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] aby dělnická třída měla spokojenost, existenci a aby se zbavila na vždy vás, upírů proletářské třídy. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Dvořák.

Posl. Dvořák: Pan zpravodaj Pekárek jako zpravodaj imunitního výboru doporučuje, aby posl. soudr. Hruška na základě trest. oznámení policejního ředitelství byl vydán.

Posl. soudr. Hruška již sám velmi obšírně a jasně ukázal, jakých metod se používá pro vydávání komunistických poslanců, jakých metod se používá k vykonstruování předpokladů ke kriminalisování komunistických poslanců. Maně si vzpomínám na jeden výrok nár. sociálního poslance dr Stránského, který byl označen jako svědomitý prokurátor v případě korupční aféry Jiřího Stříbrného. Ten zde s tohoto místa řekl, že v tak vážném případě, kdy se jedná o to někoho zbaviti cti nebo svobody, každý občan musí velmi důsledně a velmi podrobně, zvláště je-li to poslanec, člen zákonodárného sboru, velmi pečlivě zkoumati, zdali to či ono je pravdivé, nežli zvedne ruku pro to, aby ten či onen byl zbaven cti anebo dokonce svobody.

Pan dr Moudrý před dvěma schůzemi byl zde zpravodajem o mém vlastním případu, kde taktéž na základě usnesení imunitního výboru doporučoval, aby sněmovna mne vydala, poněvadž prý jsem se měl dopustiti zločinu veřejného násilí podle §u 81.

Chci říci, že velmi pochybuji o tom, že by byl p. posl. dr Moudrý se zachoval podle té floskule, která zde byla utrousena ve fraseologii kol. dr Stránského, poněvadž kdyby se byl alespoň zeptal v Plzni - jestli totiž má přístup - nevím mezi nár. sociální dělníky ve Škodovce - jak se ten případ 11. července 1930 stal, jeho vlastní dělníci by mu byli poskytli takovou informaci, že kdyby se chtěl zachovati podle vyjádření svého vlastního kolegy, byl by odmítl v imunitním výboru a řekl: Nemohu předložiti tento případ sněmovně, poněvadž nejsem přesvědčen, že je pravdivý.

V čem spočívá obvinění plzeňské policie obsažené v trest. oznámení, na jehož základě imunitní výbor vydal mě podle §u 81 tr. zák.? Oznámili jsme 11. července veřejný projev před Škodovými závody s programem v té době nutným, aby dělnictvo o něm zvědělo: "Zdražení dělnických jízdenek na drahách a proti hromadnému propuštění dělníků ze Škodovky". Tak zněl program ohlášeného projevu.

Plzeňská policie, která má přirozeně praksi a metodu v persekuci revolučního hnutí, zakazuje, ale zákaz dodává vždycky až hodinu před konáním projevu. Samozřejmě, že bylo mou povinností, kterou budu vždycky dělati, že jsem šel před dělníky Škodových závodů a poukázal na fašistické metody zákazu projevů dělnických, kde dělníkům má býti řečeno, co se na ně připravuje a jakými utiskujícími prostředky vláda proti dělnictvu jde. Byl jsem v pravém slova smyslu při své řeči povalen okamžitě již v bráně policií na zem. Když dva policisté mne zvedli, každý mně dal na jednu ruku provaz a v průvodu 6 policistů vedli mne přes celé město od Škodových závodů až na policejní ředitelství. Právě proto, poněvadž to vzbudilo pobouření, dělníci demonstračně utvořili průvod za mnou. Demonstrovali proti podobnému zacházení s členem zákonodárného sboru, kterého volilo 24.000 dělníků v Československu. Aby se policie nějakým způsobem rehabilitovala, aby mohla smýti kurs, který nastoupila, vykonstruovala prostřednictvím svých drábů-policistů obžalobu, že prý jsem se měl dopustiti po cestě veřejného násilí podle §u 81. Každý soudný člověk musí přece věděti, zdali člověk svázaný na obou rukou provazy se může něčeho dopouštěti.

V tomto případě však nevěděl pan dr Moudrý jako zpravodaj, že by se mohl zeptati dělníků, které jsem vedl za svědky z jeho vlastních řad, zdali je pravda, co uvádí policejní ředitelství.

Další případ: Nemluvil jsem jednou u Škodových závodů proti zákazu schůze a neříkám také, že to bylo naposled. Ale chci uvésti zase jeden charakteristický případ. Mluvil jsem přes zákaz policejního ředitelství opět k dělníkům ze Škodovky. Když jsem byl zatčen a odváděn, když dělnictvo demonstrovalo, zatčeno bylo se mnou několik dělníků. Jeden z nich, když po svém propuštění jsem za něj intervenoval a on byl propuštěn, mně řekl: "Byl jsem zavolán do presidia policejního ředitelství a tam mně ti páni, kteří jsou tři v policejním presidiu, nutili, abych řekl, že jsem dostal od posl. Dvořáka na pivo a za toto pivo že jsem šel demonstrovati." Tak byl naváděn dělník, aby takovýmto způsobem vypovídal. Je nesporno, že proces soudr. Majora, který nyní se odehrává před bratislavskou porotou, je přímou obžalobou v mezinárodním měřítku celého systému v tomto kapitalistickém státě. Když "Rudé Právo" napsalo, jaké násilnosti a co všechno bylo napácháno, tedy tak to vypadá pod censurní praxí soc. demokratického ministra spravedlnosti dr Meissnera. (Ukazuje zkonfiskovaná místa v "Rudém Právu".) Tak vypadá pravda, která se napíše a která podle jejich metod nesmí se dostati mezi dělnictvo, aby ono nebylo informováno. Co bylo konfiskováno v "Rudém Právu"? "Za žalobou na Majora stojí stát, stát, ale bez obyvatel. Žaloba byla vrácena a bude odvolána. Právně je Majorův případ již vyřízen." Politicky vyhrává proces slovenského lidu komunismus. "Dnes ráno kolem 9. se opět postaví starý soudní rada pod velký obraz presidenta republiky a před vysoký černý krucifix v porotní síni bratislavského soudu a sotva slyšitelným hlasem oznámí zahajovací formuli soudního jednání. Pak - nepřijde-li pan státní zástupce s nějakými novými trumfy návrhů (za 2 dny volného času se dá leccos sehnat) - budou defilovat zde dále neslýchaná fakta o bídě lidu a úžasné skutečnosti o způsobech, jimiž je tento stav pečlivě konservován v nedotknutelné "demokratické a republikánské formě" našeho státu."

Veřejnost - zdejší i mezinárodní - zaslechla z bratislavské soudní síně během pěti dnů dost a dost o tom stavu Slovenska, o němž doposud mluvily pouze důvěrné úřední relace řečí erárních hlášení a komunistické listy slovy rozhořčených žalob a obvinění. Slyšela takové překvapující úžasnosti, že dnes by snad již ani český prokurátor Bořický neopakoval svůj první výrok z tohoto procesu: "Tento proces, slavný soude, není historický". A tatáž veřejnost z úst civilních svědků prokurátorových se dověděla o košútské střelbě taková fakta a o způsobech vyšetřování a získávání výpovědí pro obžalobu takové okolnosti, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 8. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 139. schůzi posl. sněmovny.] Pro tohle všechno a snad také pro řadu jiných prokurátorských opatření by po 5 dnech procesu důvody zde byly. Ale český státní zástupce zákonů na Slovensku tohle neučinil. Bude sedět dále za svým stolem a vystavovat na odiv svůj nelíčený despekt, kdykoliv kdo promluví o tom, že zemědělští dělníci se organisovali, ba dokonce měli odvahu žádati o korunu či o dvě více k 7korunové denní mzdě a s líčeným klidem zahledí se do stropu, kdykoli vyloží prostý zemerobotník - snad právě jím k soudu předvedený - jak dne 25. května trhl četnický velitel Jánošík šavlí a v zápětí padl posl. Major na zem, jak praskla jedna úřední salva a po ní nestačili lidé utíkat, aby je nezasáhli neúřední výstřely; jak je druhého dne vzali četníci do obecních kanceláří a tam ve zvláštní blízkosti napřaženého pendreku - [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 8. července 1931, podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] říkali ustrašené "ano" [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 8. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Soud není četnická stanice. Zde jim předseda vysvětlí, že musí říkat pravdu a jen pravdu, neboť kdo by chtěl soud oklamat, dopouští se před bohem hříchu a před zákonem trest. činu, za což může býti trestán žalářem do 5 let...! A pak p. svědek může mluviti o tom, co viděl. Pouze o tom, co viděl a přesně o viděném.

Pozoroval-li kdy prostý vesnický dělník sebe více pozoruhodnou událost a ze sebe většího bezpečí, lze mu odpustiti nepřesnosti popisu a lze si vysvětliti odbornou nedokonalost jeho líčení. Ve Svatodušní pondělí viděli a pozorovali tito prostí lidé události pouze uprostřed útěku, uprostřed vzrušeného zachraňování vlastních životů. Pan prokurátor nemusí dbáti na tyto momenty. A také nedbá. Žádá fonograficky a fotograficky přesná udání a když cítí, že muž před ním stojící, mluví s lidskou přesvědčivostí o hrůze Svatodušního pondělí, sevře ho v záplavě otázek, přednesených s prokurátorskou přísností, aby sebemenší rozpaky anebo nepřipravenosti svědka použil k dokumentaci jeho nevěrohodnosti. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 8. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]