Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Žádám o přečtení došlých návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

1. Pozměňovací návrh posl. Štětky, Kopeckého a soudr.:

Poslanecká sněmovna vyzývá ministra spravedlnosti dr Meissnera k nařízení státnímu zastupitelství v Praze, aby podalo žalobu na posl. Jiřího Stříbrného proto, že jako aktivní ministr ČSR v letech 1923 a následujících v úřadě, jímž byl vázán, zneužil svěřené mu moci tím, že sjednal smlouvy s Františkem Stejskalem, obchodníkem a majitelem dolů v Praze, aby jednak stát, jednak stávkující horníci na svém právu na stávku, jakož i na svém výdělku utrpěli škodu, a dopustil se tím zločinu zneužití moci úřední podle §u 100 tr. z.

2. Pozměňovací návrh posl. Štětky, Kopeckého a soudr.:

Posl. sněmovna vyzývá ministra dr Meissnera k nařízení státnímu zastupitelství, aby podalo žalobu na Jiřího Stříbrného, Františka Stejskala proto, že využívajíce lstivě neznalosti stávkového výboru, jakož i ministerstva financí, resp. lstivým vydáváním uhlí mutějovického za daleko cennější uhlí anglické při dodávání a nákupu uhlí v době hornické stávky r. 1923 uvedli stávkový výbor horníků v omyl, jímż stávkující horníci byli ve svém právu na stávku a na svém výdělku poškozeni, jakož i československý stát utrpěl škodu na majetku dosahující několika milionů Kč, čímž se jmenovaní dopustili zločinu podvodu podle §u 197 tr. z.

3. Pozměňovací návrh. posl. Štětky, Kopeckého a soudr.:

Posl. sněmovna vyzývá ministra spravedlnosti dr Meissnera k nařízení státnímu zastupitelství v Praze, aby podalo žalobu na Františka Stříbrného a Jiřího Stříbrného, že lstivým předstíráním falešné bilance Diskontní banky v Praze r. 1923 uvedli státní správu a zejména ministerstvo financí v omyl, čímž utrpěl škodu na majetku reservní sanační fond a ministerstvo financí bylo poškozeno na svém právu na dohled, čímž se obvinění dopustili zločinu podvodu podle §u 197 tr. z.

4. Pozměňovací návrh posl. Štětky, Kopeckého a soudr.:

Poslanecká sněmovna vyzývá ministra spravedlnosti dr Meissnera k příkazu státnímu zastupitelství, aby podalo žalobu na Františka Stříbrného a Františka Stejskala, že r. 1923 až 1927 hleděli svésti ministra železnic ČSR Jiřího Stříbrného dary, resp. účastí na provisi, resp. poskytnutím disposičního práva kontem a vkladními knížkami Diskontní banky v Praze při rozhodování o veřejných věcech, t. j. dodávkách uhlí, k stranickému jednání a porušení úřední povinnosti, čímž se dopustili zločinu svádění ke zneužití Úřední moci podle §u 105 tr. z.

5. Pozměňovací návrh posl. Štětky, Kopeckého a soudr.:

Posl. sněmovna vyzývá ministra spravedlnosti dr Meissnera k příkazu státnímu zastupitelství, aby podalo žalobu na Jiřího Stříbrného, že jako ministr železnic ČSR při rozhodování o věcech veřejných, t. j. při zadávání objednávek na koupi německých vagonů, při hlasování o zákroku proti stávkujícím horníkům a při projednání otázky znárodnění dolů v ministerské radě a t. zv." pětce" zjednal si peněžitý prospěch, dosahující několika milionů Kč a dopustil se tím zločinu zneužití úřední moci podle §u 100 tr. z.

6. Pozměňovací návrh posl. Štětky, Kopeckého a soudr.:

Posl. sněmovna vyzývá ministra spravedlnosti dr Meissnera k příkazu státnímu zastupitelství, aby podalo žalobu na dr Emila Franke, ministra železnic, že jako ministr železnic při rozhodování o veřejných věcech, t. j. při udílení objednávek uhlí fě Orkus, později Legiouhelna, dal přislíbiti finanční komisi nár. socialistické strany prospěch dosahující několika milionů Kč a dopustil se tak zločinu zneužití úřední moci podle §u 100 tr. z.

7. Pozměňovací návrh posl. Štětky, Kopeckého a soudr.:

Posl. sněmovna vyzývá ministra spravedlnosti dr Meissnera k příkazu státnímu zastupitelství, aby podalo žalobu na Rudolfa Bechyně, náměstka ministerského předsedy, že jako ministr železnic při rozhodováni o veřejných věcech, při zadávání objednávky Františku Stejskalovi a fě Antracit v Praze spol. s r. o., sjednal posléze uvedené firmě a tím výkonnému výboru soc. dem. strany v Praze prospěch dosahující výše několika milionů Kč a dopustil se tak zločinu zneužití úřední moci podle §u 100 tr. z.

8. Pozměňovací návrh posl. Štětky, Kopeckého a soudr.:

Posl. sněmovna vyzývá ministra spravedlnosti dr Meissnera k příkazu státnímu zastupitelství, aby podalo žalobu na dr Ottu Petschka majitele bankovního závodu a dolů, proto, že r. 1923 hleděl svésti Jiřího Stříbrného, aktivního ministra ČSR, darem 3 mil. Kč k stranictví, t. j. k odporu na zamezení v r. 1919 presidentem Masarykem přislíbeného znárodnění dolů, a dopustil se tím zločinu svádění k zneužití úřední moci podle §u 105 tr. z.

9. Pozměňovací návrh posl. Štětky, Kopeckého a soudr.:

Posl. sněmovna vyzývá ministra spravedlnosti dr Meissnera k příkazu státnímu zastupitelství, aby podalo žalobu na Františka Stejskala, Františka Stříbrného, Janečka, Oberthora, Richarda Lederera, Karla Rumlera, Bohdana Kittnara, Edmunda Fantu, Ottu Augsteina a Ervína Chobotského, vesměs úředníky a zástupce uhelných dolů, jakož i na veškeré majitele dolů, resp. odpovědné zástupce společností, včetně Pražsko-železářské, že veřejnému činiteli, t. j. Jiřímu Stříbrnému a straně nár. socialistické přímo i nepřímo za to, že s nimi bude uzavřena smlouva na dodávky uhlí, poskytli prospěch, na nějž Jiří Stříbrný jako ministr železnic neměl práva, a dopustili se tím přečinu podle § 2 zákona o úplatkářství.

10. Pozměňovací návrh posl. Štětky, Kopeckého a soudr.:

Posl. sněmovna vyzývá ministra spravedlnosti dr Meissnera k příkazu státnímu zastupitelství, aby podalo žalobu na zástupce politických stran, zejména strany nár. socialistické a soc. demokratické, jakož i německé soc. demokratické strany, jmenované v protokole ministerstva veř. prací ze dne 23. dubna 1926, č. 24 A-82/9-26.083 ai 1926, že s vědomím ministrů veř. prací Roubíka a všech jeho nástupců v úřadě vymohly uzavření smlouvy o dodávkách uhlí železniční správě firmám Antracit, spol. s r. o. v Praze, Legiouhelná, Slezská zemědělská družina Jirásek v Praze, Živnouhelná, Středočeská uhelná společnost, Obchodní a velkonákupní družstvo ve Val. Meziříčí a jiné, jakož i prostřednictvím těchto firem stranám politickým, t. j. straně nár. socialistické, čes. soc. dem. straně, něm. soc. dem. straně, čsl. a něm. straně agrární, straně živnostenské, straně ľudové a straně něm. křesť. sociálů, přímo i nepřímo poskytli zároveň firmám i stranám prospěch, na nějž zástupci těchto stran ve vládě ČSR neměli práva, a dopustili se tak přečinu podle §u 2 zákona o úplatkářství.

11. Pozměňovací návrh posl. Štětky a soudr.:

Posl. sněmovna vyzývá státní zastupitelství v Praze k vyžádání souhlasu k trestnímu stíhání na všechny osoby obviněné z trestních činů v souvislosti s případem Stříbrného a požívající imunity.

12. Pozměňovací návrh posl. Štětky. Kopeckého a soudr.:

Poslanecká sněmovna vyzývá ministerstvo spravedlnosti, aby dalo pokyn státnímu zastupitelství a čsl. soudům, že jest jim postupovati proti osobám a korporacím uvedeným v souvislost s případem Stříbrného se stejnou rychlostí a přísností, s jakou postupují proti zástupcům dělnické třídy pro delikty politické.

13. Pozměňovací návrh posl. Štětky, Kopeckého a soudr.:

Poslanecká sněmovna vyzývá ministra spravedlnosti dr Meissnera, aby vyzval finanční prokuraturu k vymáhání vrácení všech přijatých peněz a peněžitých hodnot na všech osobách a korporacích, zejména pak na firmách a institucích, které obstarávají přímo nebo nepřímo nekalé obchody politických stran, vyšlé na jevo během vyšetřování vyšetřovacího výboru, resp. jimž uvedenými trestnými činy byl poskytnut prospěch. Při tom budiž poukázáno na ustanovení trestního zákona, zejména §u 9 zákona o úplatkářství, podle kterého propadá prospěch majetkový ve prospěch státu. Při tom nechť finanční prokuratura použije všech prostředků k zajištění těchto nároků podle exekučního řádu.

14. Pozměňovací návrh posl. Štětky, Kopeckého a soudr.:

Navrhujeme, aby z peněz, které finanční prokuratura získá vymožením všech přijatých peněz a peněžních hodnot od firem, osob, korporací a institucí, přímo či nepřímo účastných na nekalých obchodech politických stran, odhalených vyšetřováním aféry Stříbrného zpět, byl založen zvláštní fond pro podporu nezaměstnaných a vdov po hornících a železničářích spravovaný zástupci nemajetných vrstev, čímž bude dána záruka proti jeho zneužití.

15. Doplňovací návrh dr Luschky a druhů:

Podepsaní navrhují, aby návrh výboru tisk 1278 byl doplněn novým bodem 5:

"5. Vládě se ukládá, aby o opatřeních učiněných podle bodů 2, 3 a 4 tohoto návrhu podala poslanecké sněmovně zprávu nejdéle do půl roku."

Předseda (zvoní): Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji posl. Koudelkovi.

Zpravodaj posl. Koudelka: Slavná sněmovno! Dámy a pánové! Dovolte mi závěr v této smutné věci. Především konstatuji, že má zpráva výboru vyšetřovacímu zůstala nedotčena celou obsáhlou debatou, která tu dnes o případu Stříbrného byla vedena. Ani jediný z řečníků debaty nepokusil se vyvrátiti skutečnosti, o nichž zpráva má jedná a na nichž je založen konečny návrh vyšetřovacího výboru této slavné sněmovně. Je to, myslím, nejlepším odůvodněním její korektnosti a objektivity a, myslím, dobrým svědectvím dobré práce vyšetřovacího výboru. Co tu bylo řečeno o metodě výboru vyšetřovacího, o pracovním postupu to dovolte velectění, abych v závěrečné své řeči směl k obhajobě své pana předsedy vyšetřujícího výboru a členů výboru vyšetřovacího ještě na konec objasniti.

Pan posl. Stříbrný uvedl, co měl vyšetřovací výbor vyšetřovati a nalezl celkem 9 bodů. Není to správné. Základem práce vyšetřovacího výboru bylo striktní usnesení posl. sněmovny, abychom vyšetřili obvinění vznesená posl. dr Stránským vůči posl. Jiřímu Stříbrnému. Měli jsme právo a povinnost tomuto usnesení vyhověti, neměli jsme však práva jíti za hranice zmocnění, jež nám dala sněmovna. Přeje-li si kdokoliv z pánů členů tohoto slavného sboru, aby se v šetření kterýmkoliv směrem pokračovalo, nuže, nechť zde učiní návrh a když sněmovna zvolí vyšetřovací výbor, aby vyšetřování v usneseném směru provedl, pak bude jeho povinností, aby usnesení toho uposlechl, a pak budeme míti právo a možnost, jednati zde o dalších jeho resultátech. (Výkřiky komunistických poslanců: Jsou tam návrhy na další vyšetřování!)

Velectění, nejde libovolně zde uváděti, co bylo předmětem vyšetřování. Co bylo předmětem vyšetřování, o tom především rozhodla sněmovna sama svým usnesením a o tom svědčí moje zpráva výboru vyšetřovacímu, o tom svědčí stenografický záznam. A chce-li kdo útočiti na naši práci, nesmí si libovolně vytknouti cíl, musí zůstati při tom, co jest podkladem našeho jednání, musí útočiti na moji zprávu, útočiti na zprávu, která byla základem k usnesení vyšetřovacího výboru. O to se však ani p. posl. Stříbrný nijak nepokusil.

Velectění, jest nepochybno, že toto (ukazuje tisk 1278) není podkladem návrhu pro usnesení sněmovny. Nikoliv. Podkladem návrhu na usnesení sněmovny jest všechen ten materiál, zjištěné skutečnosti, které byly předloženy vyšetřovacímu výboru, tam o nich veřejně jako v plenu sněmovním jednáno pod přesnými záznamy, o nich podána zpráva veřejnosti, a vyšetřovací výbor mohl směle předpokládati, že sněmovna poslanecká, všichni její členové i veřejnost jsou informováni tak dalece, že se může omeziti na konečný závěr této stručnosti.

Pan posl. Stříbrný vyslovil pochybnosti o objektivitě našeho vyšetřování. Mluvil o zastrašování svědků a o sugestivních otázkách. Není to správné. Směli jsme, mohli jsme někoho ze svědků zastrašovati? Všichni ti svědkové - a bylo jich velmi mnoho - až na jednoho zřízence, jehož jsme slyšeli, náležejí k tak zvaným lepším vrstvám a stavům inteligentním. Troufá si někdo vážně tvrditi, že se svědci z vysoké byrokracie, z bankovního, obchodního a průmyslového světa dají zastrašovati? Každý z těch svědků mohl kontrolovati zápis o jeho svědectví pořízený. Každému před vyžádaným jeho podpisem byl zápis přečten. To, co nebylo podle mínění svědkova správné, co neodpovídalo jeho výpovědi, bylo na přání jeho změněno. Všecky výslechy svědků dály se za přítomnosti několika osob a všecky výslechy byly stenografovány stenografy, kteří jsou pod svou služební přísahou, kterou však jsme jim jako veškerému ostatnímu personálu, který s námi spolupracoval, zvláště ještě písemně připomenuli a připomenutí každý z nich musil zvlášť svým podpisem potvrditi.

Velectění, o každém slovu vyšetřovacího výboru, o každém slovu při výslechu svědků jsou pořízeny přesné stenografické záznamy. Za každé to slovo beru odpovědnost, každé to slovo není toliko pro přítomnost, nýbrž pro dalekou budoucnost. Každé to slovo nebude zkoumáno toliko vámi, nýbrž také jinými ještě úřady, jimž, jak vidíte z návrhů, navrhujeme odkázání spisů, aby vedly dále své šetření a aby dílo naše dokončily. Jak je možno tedy tvrditi vážně, že jsme při výslechu svědky zastrašovali? Odmítám tuto výtku co nejrozhodněji.

Že jsme kladli sugestivní otázky svědkům? Odpusťte, vážení pánové a dámy, já nejsem právníkem. Sněmovna to věděla, když mne volila referentem vyšetřovacího výboru. Kladl jsem otázky ke zjištění pravdy a ponechávám povolaným kontrolu, aby posoudili, zda jsem kladl otázky sugestivní, otázky takové, které mohly zmásti svědka a které měly, prosím, něco jiného na mysli, než prosté zjištění objektivní pravdy, abych vám mohl předložiti spravedlivý návrh.

Ale, velectění, já jsem slyšel jinou výtku s této strany, že jsem mrkal na svědky a stenografy, že jsem dělal posunky, jak má kdo vypovídat anebo co má býti zapsáno o jeho výpovědi. Bylo by pod mou důstojnost a snížil bych tím význam práce vyšetřovacího výboru, kdybych na takové pomluvy odpovídal.

Pan posl. Stříbrný zde tvrdil, že svědci vypovídali, co si p. zpravodaj přál. Je to hrubé podceňování celé té dlouhé řady inteligentních a zkušených mužů a žen, kteří prošli síní vyšetřovacího výboru. Velectění, připomínám, že ani jeden z těchto svědků nevypovídal pod přísahou, vypovídal jako svědek pod trestní sankcí trestního řádu s připomenutím, že musí vypovídati tak, aby svou výpověď, požádáme-li o to, mohl před soudem stvrditi přísahou. Velectění, kdokoli z těch svědků by se zdráhal svou výpověď stvrditi přísahou, stal by se podle mého mínění v tom okamžiku nutně podezřelým ze zločinu podvodu spáchaného křivým svědectvím při výslechu před vyšetřovacím výborem.

Pan posl. Stříbrný byl vyšetřovacím výborem několikráte slyšen. Zastrašovali jsme jej také, mrkali jsme na něho? Nikoli, velectění. Čtyřikráte byl slyšen před vyšetřovacím výborem, na konec nám dal svou obranu v písemném vyhotovení a mohl si do ní napsati, co chtěl. Pan posl. Stříbrný si stěžoval, že jsme nepřijali a neprovedli všechny jeho návrhy. Provedli jsme všechny, které souvisí s věcí, neprovedli jsme však ani jeden z těch, které zřejmě směřovaly k tomu, aby místo pana posl. Stříbrného byly vyšetřovány osoby jiné, totiž aby celé šetření naše bylo svedeno na úplně jinou kolej. K tomu jsme neměli ani práva, to neodpovídalo také naší povinnosti. Velectění, prý jsme odmítali návrhy posl. Stříbrného o tom, že peněz získaných námi vytýkaným způsobem nepoužíval pro sebe, nýbrž že je odváděl straně. Při svědeckém výslechu uváděl Fr. Stříbrný, bratr posl. Stříbrného, že prý posl. Stříbrný dával své straně peníze, že má na to stvrzenky, že jich má za 2 miliony, že mu je ukazoval. Některým pánům by se snad ta okolnost, že posl. Stříbrný dával straně své peníze, zdála býti polehčující okolností, třeba ne okolností zbavující viny. Ale já zde konstatuji, že v celé své obraně, ani při svých prohlášeních, ať před námi, funkcionáři vyšetřovacího výboru, ať ve svých písemných obranných vyjádřeních, ani v plenu vyšetřovacího výboru, ani zde ve své řeči posl. Stříbrný tuto okolnost nikterak neprokázal. Měli jsme ji snad prokazovati my, měli jsme my prováděti důkaz neviny posl. Stříbrného? Je-li tomu tak, jak soustavně tvrdí posl. Stříbrný a jak se domnívají i někteří páni z tohoto slavného domu, pak prosím, bylo nejen právem, nýbrž povinností posl. Stříbrného, aby uvedl i tuto okolnost, když jich uvedl tolik jiných na svou obranu. Byl-li snad mnou nebo někým zastrašován, kdo mu bránil, aby tuto okolnost uvedl ve své obranné brožuře, ve svém tisku, kdo mu bránil zde na tomto místě v poslední chvíli před rozhodnutím tohoto slavného domu uvésti všechno, co pokládá za nutné a vhodné ke své obraně? Nikdo neuvedl důkaz této okolnosti, nemůže se dovolávati ani on ani jiní pro něho této domnělé polehčující okolnosti a proto je nespravedlivá a neobjektivní jeho výtka, že jsme tyto jeho důkazy odmítali a že je nemohl z té příčiny provésti, poněvadž to odporuje pravdě.

Velectění! Nevím, co myslí pan posl. Stříbrný svou zmínkou o souvislosti našeho dnešního rozhodnutí, o jeho jednání co ministra železnic a o tom, co s tím vším souvisí a volebním soudem. Nevím o žádné ani politické, ani právní souvislosti. Podle mého soudu jde tu pouze o jeden z pokusů svésti věc na nepravou kolej, zmásti veřejné mínění, aby nebylo tak jasně viděti na vinu, jak na ni vidíme my a jak ji pokládáme za prokázánu.

Pan posl. Stříbrný má za to, že otázku cti řešíme klubovní disciplinou. Nikoli. Je věcí každého člena tohoto slavného sboru, aby se poradil se svým svědomím, zda může hlasovati pro návrh, který mu vyšetřovací výbor předložil. A nalezne-li, že toto svědomí mu to nedovolí, aby zvedl ruku pro tento návrh, ať si vyřídí se svým klubem absenci nebo hlasování jiné než hlasování "pro". Nikde žádná klubovní disciplina ani žádné dočasné, totiž pracovní souručenství nemohou vázati lidi poctivé, svědomité v otázkách jejich cti a v otázkách jejich svědomí. (Potlesk.)

Velectění! Odpusťte ještě dvě věci z této partie obrany pana posl. Stříbrného chtěl bych uvésti. Jeho tvrzení, jakoby Koudelka a Stránský byli pouhými kováříčky a ten malý Beneš tím kovářem, jehož rozkazy tito kováříčkové provádějí, pokládám za osobní zlehčování a pokládám za pokus o znevážnění práce vyšetřovacího výboru a této poslanecké sněmovny. Nikoliv, velectění. Na žádny rozkaz ani shora ani zdola, ani zleva ani zprava vyšetřovací výbor nebyl ustaven, nepracoval a nepodával zprávu. Kdo navrhoval vyšetřovací výbor, je přece zde obecně známo. A ti pánové, kteří navrhli vyšetřovací výbor, byli jistě vedeni poctivou snahou, aby tento vyšetřovací výbor zjednal jasno, aby mohla býti podána zpráva o objektivní pravdě. A když tento vyšetřovací výbor pracoval a ke své bolesti zjistil těžkou ránu našeho administrativního veřejného a politického života, nad níž musí býti zarmouceno srdce každého poctivého příslušníka tohoto státu, pak, velectění, nikdo nemá práva mluviti o tom, že tu bylo pracováno na něčí rozkaz s předem snad určeným cílem, nýbrž, velectění, každý, kdo by takto chtěl pochybovati, musil by nejdříve provésti důkazy o tom, že vskutku jiné cíle byly sledovány než cíle zjišťovati objektivní pravdu a pravdě té pak dáti průchod.

Velectění! Já mohu na svou čest zde prohlásiti jako referent vyšetřovacího výboru, na němž spočívá odpovědnost největší, že za celou dobu celého vyšetřování neuplatnil se v naší práci ani jediný cizí prvek, musím říci ke cti vlády, ke cti presidia poslanecké sněmovny, musím říci ke cti našich politických stran, že s žádné strany jsme nebyli ve své práci pod jakýmkoliv nátlakem a že resultáty, které jsou obsaženy ve stenografických protokolech, protokolech o výsleších svědeckých, resultáty, které jsou v úředních spisech, zpráva, která je všeho toho výsledkem, jsou výsledkem našeho objektivního, ničím nerušeného, jen poctivou snahou po pravdě vedeného dlouho trvajícího šetření.

Nemám žádné porozumění pro patetickou stížnost pana posl. Stříbrného, že touto prací vyšetřovacího výboru skandalisují se nepohodlné osoby. Nikoli! Pak by každé trestní řízení, každé šetření, dotýkající se toho neb onoho, každý soud byl pro někoho skandalisováním. Není přece vinou nás, že jsme to neb ono nepříjemné o tom neb onom zjistili. Vina je v těch, kteří se těmito diffamujícími činy provinili. My jen zjistili, co jiní konali, a tito jiní si také sami za to nesou odpovědnost. Ostatně, velectění pánové a dámy, kdybych chtěl mluvit o skandalisování osob, pak bych musil ukázat do jiného tábora. Jen ten má právo žádat ohled ke své cti, kdo sám cizí cti si váží, (Výborně! - Potlesk.) nikdo jiný.

Velectění, dovolte ještě, abych řekl několik slov k řeči váženého kolegy dr Kramáře. My ovšem nemůžeme za to, co o věci píší noviny v zahraničí. Musím říci ke cti naší žurnalistiky, že se zachovala dobře, a soudím, že jsem to povinen s této tribuny konstatovat. Jsem povinen naší žurnalistice poděkovati za podporu, kterou naší práci poskytla.

Tisk náš projevil vzácnou ukázněnost a porozumění pro naše dílo. Neměli jsme jediného případu indiskrece, parlamentní zpravodajové důvěru v ně kladenou nezklamali. Rád to konstatuji a děkuji jim za to. (Potlesk.) Ale, velectění, jak můžeme býti činěni odpovědnými za to, co píší novináři zahraničního tisku? To jde na vrub dotčených novin, a my živě litujeme, že tento smutný případ neposlouží slávě našeho národa; ale ještě méně by jí posloužilo, kdyby byl zatušován a kdyby proti pravdě bylo námi jednáno.

Pan kol. dr Kramář si přeje, aby bylo vyšetřováno dále. Prosím, úplně s ním souhlasím. Četl-li dobře zprávu vyšetřovacího výboru slavné sněmovně, dočetl se zde, že vyšetřovací výbor má za to, že vyšetřování bude dále vedeno příslušnými úředními orgány a že posl. sněmovna bude nad tím bdít, aby bylo vyšetřeno vše, co jsme nemohli vyšetřiti, viníci potrestáni, přidrženi k náhradě škody, aby byla učiněna vhodná opatření k zabránění opakování těchto těžkých zlořádů. Velectění, záleží tedy také na pánech z národně-demokratické strany, bude-li toto naše očekávání splněno, či zklamáno.

My jsme neměli, jak se domnívá mylně pan dr Kramář, rozvádět vyšetřování přes hranice zmocnění daného nám posl. sněmovnou. Kam posl. Stříbrný dával peníze, jež mu plynuly z jeho politického a obchodního společenství se svým bratrem, měl říci on. Důkazy měl dáti on, vésti svědky měl on a nikoli my.

Já bych nerad, aby pan kol. dr Kramář měl osobní mínění, že tu šlo o potopení Stříbrného, protože odkryl jisté kazy našeho veřejného života. Také někteří pánové z oposice mají za to, že tu jde o odstraňování politika nepohodlného vládnoucímu režimu. (Výkřiky posl. dr Sterna.) Přečtěte si moji zprávu a prohlédněte, o jaké činy běží, co má co činiti kterýkoli z těchto činů s politikou, s uměním spravovat stát. Kdyby takto měl býti spravován stát, byl by rozkotán ve svých vlastních základech. Velectění, nechci a vyšetřovací výbor vzdaloval se toho aplikovati zjištěnou skutečnost na paragrafy našeho trestního zákona. To jsme přenechali jiným činitelům. Ale jsem přesvědčen, bude-li tato práce dělána, jako že dělána pro spravedlnost býti musí, že pak se teprve ukáže jasně, že tu nejde o žádný čin politický, nýbrž o čin povahy naprosto jiné. Proto není správné míniti, že zde jde o politickou persekuci a nikoliv prostě o konání spravedlnosti vůči člověku proviněnému.

Velectění, v této souvislosti cítím jistý osten v tomto tvrzení p. kolegy posl. dr Kramáře vůči sobě, vůči dr Stránskému, výboru vyšetřovacímu. Kdo jako já viděl to šetření, celou tu historii vyvíjeti se od počátku až do konce, může si dovoliti tvrzení, že risiko, které tu vzal na sebe dr Stránský, bylo neobyčejně těžké a že, velectění, nebyl veden úmyslem topiti člověka nepohodlného, nýbrž že mu šlo, stejně tak jako nám všem členům vyšetřovacího výboru o to, abychom se dopátrali objektivní pravdy a abychom mohli sněmovně podati spravedlivou zprávu.

Souhlasím rád s p. dr Kramářem, aby vyšetřovací výbor byl počátkem. My jsme začali výbor vyšetřovací po prvé v životě tohoto parlamentu praktikovati. Mohou mu býti vytýkány leckteré nedostatky a prosím, leckteré chyby v našem postupu. Prosím, rádi vám to přiznáme. Ale, velectění, kde jsme měli jakou průpravu, kde jakou tradici, kde jsme měli hledati poučení? Vedli jsme si na podkladě jediného paragrafu našeho jednacího řádu svým prostým rozumem a měli poctivou snahu dopátrati se objektivní pravdy. Má-li se v kterékoliv formě pokračovati v tomto výkonu ústavní kontroly parlamentární naší veřejné správy, prosím, záleží jen na sněmovně, zda nechá vyšetřovací výbor v aktivitě nebo zda upraví věc nějakou úspornou komisí, jak ji měl na mysli p. dr Kramář. Velectění! Jsme-li povinni a oprávněni k ústavní kontrole výkonné moci, pak, a to je mé hluboké přesvědčení, jiným způsobem do složitosti a tajů té mašinerie nemůžeme nahlédnouti než podobným orgánem, jaký má sněmovna ve svém vyšetřovacím výboru.

Opakuji, že ze zprávy vyšetřovacího výboru nebylo pohnuto jediným jejím kamenem. Zůstává tedy v platnosti, co je v ní obsaženo, dokud to nebude kýmkoliv kompetentním vyvráceno, a zůstávají v platnosti také závěry, spočívající na skutečnostech, uvedených v naší zprávě.

Než vůči některým konečným návrhům pro poslaneckou sněmovnu přece jen byly vzneseny některé námitky. Pánům ze strany komunistické zdá se býti mravní verdikt málo silný. Velectění, síla jeho není ve slovech, síla toho verdiktu spočívá v něčem jiném. A já vám říkám, že pokládám za projev veliké síly tohoto slavného sboru, když se vzchopil k tak ráznému činu, který musí povznésti jeho význam v očích celé naší veřejnosti a který znovu zdůrazňuje mravní a politickou sílu našeho parlamentarismu. (Potlesk.)

Někteří z pánů pozastavovali se nad ustanovením odst. 2 našeho návrhu."Proč odkazovati věci, spisy vyšetřovacího výboru vládě, aby zařídila další potřebné kroky, proč ne, jak bylo původně navrhováno, ministru spravedlnosti?" - Velectění, toto je víc. Vláda celá musí uvažovat o tom, co je obsaženo ve spisech vyšetřovacího výboru, a musí také konat v této příčině svou povinnost. My to od ní očekáváme a protože máme k ní důvěru, jsme také přesvědčeni, že očekávání naše nezklame.

Více výtek bylo proti třetímu odstavci našeho návrhu. Někteří pánové mají za to, že se tím vláda nadřaďuje sboru zákonodárnému. To by byla ovšem chyba, tak věci nelze rozumět. V intencích navrhovatelů je, aby výkonná moc, zjistí-li nenáležitý výkon mandátu člena zákonodárného sboru, oznámila to presidiu poslanecké sněmovny nebo senátu, abychom si tady nebo v senátě autonomním způsobem dovedli zjednat pořádek, dovedli uchránit čest a důstojnost zákonodárného sboru. (Potlesk.) Nevidím tu tedy nějaké nadřaděnosti vládní moci nad mocí legislativní a také bych si toho nepřál, poněvadž vím, že by to vedlo k neblahým konsekvencím.

O 4. odstavci našeho návrhu není třeba ztrácet slov. Bylo tu řečeno z několika stran, zejména kol. Pohlem, že zlořády v dodávkovém řízení uhelném v mnohém směru nebyly ještě úplně odstraněny. Nevím, co je na tom pravdy, rád tomu věřím, ale bude právě věcí vlády, jednotlivých jejích resortů, také nejvyššího účetního a kontrolního úřadu, a v neposlední míře této reformy dodávkového řízení, aby těm posledním zbytkům zlořádů byla učiněna přítrž, aby byly odstraněny a aby byla zjednána definitivní náprava.

Velectění, dovolte mně nyní v závěru ještě toto: Spějeme k závěru smutné věci, v níž připadla mně - smím to snad říci - úloha nejtěžší. Konal jsem svou povinnost poctivě, veden jedinou snahou zjistit pravdu, říci jí slavné sněmovně a doporučiti jí spravedlivé návrhy. Mně vskutku nešlo ani o strany, tím méně o osoby, šlo mi o vyšší cíl, o stát a jeho budoucnost. Jsem si velmi dobře vědom, oč v celé věci šlo, nepodlehl jsem, nedbal jsem slibů, nedal jsem se zastrašiti hrozbami, vykonal jsem poctivě svoji povinnost, mé svědomí je klidné, budoucnost mi to potvrdí.

Prosím slavnou poslaneckou sněmovnu, aby návrhy vyšetřovacího výboru laskavě schválila. (Potlesk.)