Ale my máme v souvislosti s tím na pana dr Stránského několik otázek. Tážeme se, trvá-li dr Stránský na tom, co nám, soudr. Štětkovi, Sternovi a mně, prohlásil při rozmluvě ve vyšetřovacím výboru, totiž že nár. socialistická strana obdržela ze Stříbrného peněz 6 mil. Kč a že bude nucena to přiznati, že se nedá nic dělati? Tážeme se, trvá-li na tom dr Stránský a jaké důsledky z tohoto fakta vyvodí? Vydá dr Stránský k vyšetřování a k souzení ony nár. socialistické funkcionáře, kteří přijímali peníze od Stříbrného? Je ochoten dr Stránský vrátiti těch 6 mil. Kč nepoctivých korupčních peněz, které strana nár. socialistická od Stříbrného přijala a druhé peníze z ostatních korupčních obchodů? Chce-li dr Stránský hájiti čest nár. socialistické strany, nechť prohlásí, je-li ochoten přistoupiti na to, aby hospodářství nár. socialistické strany a její vztahy k Stříbrnému a k druhým korupčníkům vyšetřila komise, složená třeba jen z národně sociálních dělníků a zvolená dělníky z Českomoravské, Kolbenky a Daňkovky. My navrhujeme třeba jen nár. sociální dělníky, poněvadž nár. sociální dělníci jsou tím více rozhořčeni, když se nyní dovídají, jaké korupční špinavosti nár. sociální strana má na svědomí a jak je provádí. My prostě voláme dr Stránského před dělníky a jejich soud, aby se přesvědčil, co dělníci soudí o něm a co dělníci soudí o korupčních špinavostech socialistických stran.

Projev dr Kramáře potvrdil velmi jasně další důležitou věc, a to, jak usnesení vyšetřovacího výboru v předloženém znění je výsledkem zákulisních tahanic v táboře vládní koalice. Jestliže vystoupení Stránského proti Stříbrnému dne 13. února bylo projevem rozporů a boje mezi dvěma frakcemi buržoasního tábora, mezi hradním táborem a Národní ligou, tak se průběhem vyšetřovacího řízení se Stříbrným rozpory mezi buržoasními frakcemi rozvinuly na daleko širší základně a zasáhly i vládní koalici. Jestliže s počátku šlo na venek o boj Stránský-Stříbrný, během vyšetřování se z toho vyvinul boj Beneš-Kramář, Masaryk-Kramář, a tento boj o Stříbrného skončil, jak o tom svědčí usnesení vyšetřovacího výboru, více nebo méně úspěchem dr Kramáře, což samo o sobě je vnitropolitickou sensací. Na jakém podkladě se odehrávaly rozpory a tahanice ve vyšetřovacím výboru? Dály se na tom podkladě, jak to vyznačil dr Kramář, že on a jeho společníci vykupovali hlavu Stříbrného hrozbami, že bude vyšetřování rozšířeno na nár. sociální stranu. Nár. sociální funkcionáři, kteří byli průběhem vyšetřování obvinění, ze strachu před odhalením svého korupčnictví nejen utíkali od svého původního žalobného gesta proti Stříbrnému a od jeho skutečného odsouzení a potrestání, ale v zájmu zakrytí svých korupčních afér uzavírali nár. socialisté a soc. demokraté zákulisní dohody s měšťáckými stranami za cenu souhlasu s chystaným zbídačováním pracujícího lidu, za cenu souhlasu s lichvářským zdražením chleba. To je ono skandální pozadí tahanic mezi koaličníky ve vyšetřovacím výboru, které staví do pravého světla nejen nár. sociální a soc. demokratickou stranu, ale i agrárníky a zvláště ovšem dr Kramáře.

Dr. Kramář, jak již poukázal ve své řeči soudr. Štětka, vystoupil za korupční aféry Stříbrného v roli, která ho dokonale odhaluje. Ukázalo se, že tento dr Kramář, který se na venek tváří a nechává obdivovati jako muž čistých rukou, v zákulisí se s celou vehemencí bil za Jiřího Stříbrného, usvědčeného korupčníka a člověka nejšpinavějších rukou, a že dr Kramář vytyčil heslo: ve jménu národa a vlasti zakryjte všechnu korupci. To je dr Kramář! A bude dobře, když pracující lid a zvláště maloměšťácké vrstvy, rolníci, úředníci a živnostníci si dobře všimnou této úlohy dr Kramáře (Výkřiky komunistických poslanců.), který v poslední době vystupuje s velikými gesty jako muž, ve kterém by lid zklamaný Hradem měl hledati svoji spásu jako v ideálním čistém národním vůdci.

Nikoliv. Dr Kramář znova potvrdil svým dnešním projevem, že nemá daleko k Jiřímu Stříbrnému, že jest ochráncem tohoto korupčníka a že jest jeho spojencem. Odpor pracujícího lidu musí proto postihnouti nejen Stříbrného a jiné korupčníky, nýbrž stejně i dr Kramáře a jeho společníky, tyto mocné ochránce usvědčených korupčníků.

Třeba však říci, že oba projevy, jak dr Stránského, tak i dr Kramáře, byly nesporně politicky velmi pozoruhodné. Viděli jsme, že oba dva rozvinuli ve svých projevech program t. zv. očisty. Dr Stránský vystoupil s programem očisty v tom smyslu, aby se politické strany staly součástí státního aparátu a byly vydržovány z veřejných peněz; dr Kramář vystoupil s programem diktatury bez ohledu na politické strany a třeba proti nim. Dr Stránský rozvinul program sociál-fašistický, dr Kramář otevřeně fašistický. Třeba však zdůrazniti, že oba dva směřují k jednomu cíli - k zostření režimu a nastolení otevřené diktatury, ke zotročení a zbídačení pracujícího lidu. Dělnictvo a pracující lid musí však býti na stráži jak proti Stránskému, tak proti Kramářovi a musí zhodnotiti politické poučení, jež z projednávání afér Stříbrného vyplynulo.

Už jsem poukázal, že usnesení vyšetřovacího výboru pokládá dělnictvo a veškerý pracující lid za skandální a pobuřující nejen proto, že usvědčenému korupčníku Jiřímu Stříbrnému dává pardon, nýbrž také proto, že za cenu tohoto pardonu má býti potlačeno vše, co vyšlo na jevo v souvislosti s vyšetřováním jeho korupčních afér. My však prohlašujeme, že pracující lid si nedá líbiti tento postup a ptá se našimi ústy: Co bude podniknuto proti těm a jak bude naloženo s těmi, jichž účast na korupční činnosti vyšla v souvislosti se Stříbrného aférami nyní na jevo? Poukazujeme jen na některé věci. Nár.-soc. ministr dr Franke byl konkretně obviněn, že uzavřel jako ministr železnic se Stejskalem 8letou dodávkovou smlouvu, při čemž z provise byly dány 2 mil. na volební fond strany nár. sociální. Nečtli jsme dosud žádného ohrazení proti tomuto obvinění. Mlčení dr Frankeho by potvrzovalo pravdivost tohoto obvinění. Tážeme se: Co bude podniknuto proti dr Frankemu, který tu zneužil úřední moci a dopustil se trestného činu? Proč není proti dr Frankemu zahájeno vyšetřování? Pracující lid se táže: Jak může sedět na ministerském křesle muž, který je obviněn z takového činu? A totéž platí o ministru a náměstku vlády Bechyňovi.

Dále: Proti místopředsedovi senátu, předsedovi nár.-soc. strany Václavu Klofáčovi byla vznesena řada obvinění z činů korupční povahy, mimo jiné, že dohazoval též obchod s uhlím, počítaje na korupční provisi. Nečtli jsme též, že by na toto obvinění bylo reagováno. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Tážeme se, proč příslušné orgány nezavedou řízení za účelem vyšetření těchto obvinění proti Václavu Klofáčovi. Stejně i proti řadě druhých soc. dem. a nár. soc. funkcionářů byla vznesena konkretní obvinění z trestných korupčních činů. Proč není proti nim zavedeno vyšetřování, jak jsme žádali a jak se má samozřejmě státi?

Za vyšetřování afér Stříbrného se znovu potvrdilo, že všechny politické strany se již po léta dělí o dovoz polského uhlí; jde tu o vyloženě korupční obchody, a my se tážeme, proč jsou tyto obchody trpěny, proč nejsou trestně stíhány.

Přibíjíme tyto skandální věci na pranýř stejně jako pranýřujeme legalisování úplatkářského systému, které se projevuje v tom, že uhelné společnosti zcela otevřeně doznávají, že se ke státním dodávkám dostávaly cestou korupčních provisí pro politické strany. Proč není zakročeno proti těmto firmám a jejich obchodním zástupcům, jak to žádáme my komunisté a jak to žádá zákon proti úplatkářství? Adresujeme tyto dotazy zvláště na ministra spravedlnosti [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 26. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 73 této těsnopisecké zprávy.] Vidíme, že justiční orgány, které jsou dokonale pohotový, když jde o pronásledování dělnického hnutí, persekuci tisku a odsuzování proletářských bojovníků, proletářské třídy, že tyto justiční orgány jsou naprosto pasivní, když jde o korupční rejdy. Bylo by povinností stát. zastupitelství, aby, aniž by čekalo na vybídnutí, stíhalo ihned korupční trestné skutky, pokud jsou zjištěny a odhaleny. Několik týdnů vycházejí na jevo nejhorší korupční protizákonnosti, ale státní zastupitelství korupčníky neobtěžuje a nepodniká proti nim nic. Návrh na příkaz stát. zastupitelství na vznesení žalob podali jsme my, komunisté, ale byl zamítnut. Tím ovšem, prohlašujeme, věc vyřízena není. Dostali jsme nesčetné výzvy, abychom trest. oznámení, které jsme podali vyšetřujícímu výboru a které opakujeme zde v plenu sněmovny, učinili přímo stát. zastupitelství. Také to učiníme a uvidíme, jak se ministerstvo spravedlnosti zachová a jak zodpoví dosavadní postup justičních orgánů. Nechť ministr spravedlnosti zde prohlásí, zda chce nadále krýti korupčníky, zatím co nařizuje nejrychlejší postup při stíhání dělnických poslanců a čestných proletářů a bojovníků.

Poukazujeme při tom na to, že s trest. stíháním korupčníků se provádí nejhnusnější komedie. Pan posl. Koudelka v původní formulaci svého návrhu na př. prohlásil, že jenom trest. soud by mohl posouditi, zda činy Stříbrného zakládají skutkovou podstatu trestných činů, nehledě k tomu, že činy Stříbrného stejně jako ostatních korupčníků jsou tak vyloženě trestnými činy, že sněmovna by měla nejen právo, nýbrž i povinnost tyto trestné činy otevřeně vytknout a učiniti trestní oznámení. Naproti tomu vidíme, že justiční orgány tyto korupční činy fakticky neposuzují a že mluvení o těch činech, zda jsou trestné či nikoliv, je komedie.

Je stejně příznačně, že se pod ochranou této politické beztrestnosti schovávají i osoby, které nejsou členy parlamentu; na př. František Stejskal, jeden z hlavních účastníků dodávkových obchodů, není stíhán, ačkoliv jest u něho zjištěna řada těžkých trestných skutků, mimo jiné i ten, že podle svědectví sekč. šéfa Černého pokoušel se jeho a vrch. radu Halíka získati slibem korupční odměny.

Stejně máme dotaz na ministra financí dr Trapla. Ministr financí má podle věrohodných zpráv v úmyslu v zájmu státních financí snížiti platy státních zaměstnanců a zvýšiti spotřební daně a dávky. Je to věc, která musí krajně pobouřiti veškeré pracující vrstvy a proti které také pracující lid s největším odporem a nejostřeji vystoupí. Při tom se bude pracující lid tázati nár. socialistického ministra dr Trapla: Jestliže, pane ministře, sháníte do státní pokladny peníze, proč neučiníte místo snižování platů stát. zaměstnanců a zvýšeného daňového vyssávání to, co jest vaší povinností, a sice dáti finanční prokuraturou vymáhat navrácení všech peněz, které na úkor státu nepoctivým způsobem, korupční cestou získala vaše nár. socialistická strana, které získala z korupčních dodávkových obchodů Jiřího Stříbrného a druhých nár. socialistických vůdců, které získala z podvodu při sanaci nár. socialistické Družstevní banky, které získala z podvodů s válečnými půjčkami. Vymáháním těchto peněz získal byste, pane ministře financí, jenom u národně sociální strany desetimiliony Kč a získal byste stamiliony, kdybyste dal finanční prokuraturou vymáhati u soc. demokratické strany a u všech druhých vládních stran peníze, které na účet státu korupční cestou získaly. My žádáme odpověď ministra financí a prohlašujeme, že nezůstane jen u tohoto dotazu, nýbrž že budeme burcovat pracující vrstvy, zvláště státní zaměstnance, na jejichž účet mají býti bankrotující státní finance sanovány, aby [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 26. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] vynutili si zákrok finanční prokuratury proti korupčním rozkradačům veřejných peněz.

Chceme posléze poukázati na to, že nemůže býti názornějšího dokladu o poměrech v ČSR než srovnání, jak se nakládá se Stříbrným a druhými korupčníky a jak s dělnickými poslanci. Posl. Stříbrný byl usvědčen z nejhorších korupčních činů, byl usvědčen z činů, které, jak jsem řekl, vyloženě zakládají skutkovou podstatu několika těžkých zločinů podle trestního zákona, avšak parlamentní výbor neřekl, že Jiří Stříbrný patří před soud a do kriminálu. Vyšetřující výbor a poslanecká sněmovna naopak kryjí trestní činy Stříbrného, berou v ochranu vyloženého korupčníka Stříbrného, berou v ochranu i druhé korupčníky z řad nár. socialistické a soc. demokratické strany a druhých stran.

V úterý 30. června uvidí slovenský a maďarský lid státi před českým měšťáckým trestním soudem v Bratislavě svého poctivého vůdce soudr. Majora. Soudruh Major bude souzen za to, že úspěšně vedl boj slovenských zemědělských dělníků za vyšší mzdy, bude souzen, že jeho trestáním chtějí se sebe čeští utlačovatelé smýti vinu za utracení životů a prolití krve v Košútech. Bude souzen proto, že v soudr. Majorovi a v druhých vězněných dělnících má býti trestán a persekvován celý slovenský a maďarský národ.

Slovenští a maďarští dělníci a proletáři a s nimi veškeré dělnictvo Československa bude mít příležitost uvažovat a srovnávat: Zatím co poctivý dělnický posl. soudr. Major, čestný proletářský bojovník stavěn je před trestní soud - propouštěn je v milosti z vyšetřování usvědčený korupčník Jiří Stříbrný. Zatím co poctivý dělnický posl. soudr. Major bude soudními pochopy vlečen na Kalvarii utrpení - usvědčenému korupčníkovi Stříbrnému, dopustivšímu se řady těžkých zločinů podle trestního zákona, dostává se parlamentní ochrany. Zatím co poctivý dělnický posl. soudr. Major má býti odklizen na léta do kriminálu - usvědčený korupčník Stříbrný požívá plné svobody.

A stejné srovnání nabízí náhoda, že v touž hodinu, kdy parlamentní vyšetřující výbor vynášel své usnesení, které pardonuje Jiřího Stříbrného - vynesl nejvyšší soud v Brně nález, jímž se potvrzuje rozsudek, odsuzující sen. Stránského na rok do žaláře za to, že v Duchcově šel s nezaměstnanými dělníky, jejichž volání po chlebě a práci bylo umlčeno vražednou salvou z četnických pušek.

Proletariát, který už léta usiluje o osvobození soudr. Haruse, může posléze též uvažovat, že zatím co soudr. Harus byl zbaven mandátu a držen léta v žaláři, zajišťuje parlament poslaneckou nedotknutelnost muži Jiřímu Stříbrnému, korupčnímu zloději a nízkému prospěcháři. Pánové! Nikdy nevynikla lépe měšťácká spravedlnost jako v případě Stříbrného. Máte kriminály jen pro poctivé dělnické poslance a čestné proletáře. Stříbrný, Klofáčové, Bechyňové, Frankeové měli by místo na poslaneckých lavicích a ministerských křeslech sedět na lavicích obžalovaných, ale to se nestane, na místo nich jsou vrháni do kriminálu dělničtí poslanci a vůdcové. Tak vypadají právní poměry v Československé republice. Vy již kašlete zcela otevřeně na právo a zákony a nastolujete vládu čiré třídní zvůle. Činem třídní zvůle jest, že usvědčeného korupčníka Stříbrného bez ohledu na trestní zákon a ústavu kryjete, a činem třídní zvůle jest, že pošlapáním zákonů připravujete prolévání krve a persekuci dělnických poslanců. Máme-li příčiny projevovat nad tím své nejhlubší rozhořčení, nemáme příčiny dávati vám výstrahu. Váš postup, chránění korupčníků na jedné straně a na druhé straně pronásledování pro komunistické přesvědčení jest jen neklamným znamením, že se blíží konec vašeho panství, poněvadž, vězte, taková nespravedlivost, jakou pášete nyní, plodí jen vzpoury, plodí revoluci. Odmítli jsme již ve vyšetřovacím výboru návrh Koudelkův a odmítneme jej i zde, poněvadž předkládáme své návrhy, žádající otevřeně trestní stíhání Stříbrného a druhých korupčníků, zatím co návrh Koudelkův pardonuje Stříbrného a má jen vzbudit zdání zákroku proti Stříbrnému.

Dělnictvo a pracující lid povede se vší rozhodností svůj boj proti korupčníkům. Vytyčuje si heslo: Stříbrnému dává milost buržoasie, avšak nikoli dělnictvo. Dělnictvo žádá potrestání Stříbrného a všech korupčníků. K vyšetření korupce všech stran a nepoctivě nabytého jmění měšťáckých a sociálfašistických vůdců nechť je dosazen výbor dělníků a rolníků. Ano, korupčníky Stříbrného a druhé do rukou dělníků! Korupčníky do kriminálu a ven ze žaláře se soudr. Majorem a Harusem a druhými proletářskými vězni!

Proletariát nezůstane jen při boji proti korupci. Povede i tento boj s hlediska konečného cíle, jako součást boje za účtování s celým kapitalismem. Dějiny přibližují nezadržitelně tento den konečného súčtování. V Německu nastupuje proletariát již boj na ulicích, ve Španělsku svržena byla vláda fašistické diktatury a lid se domáhá moci. V Bulharsku utrpěla vládnoucí třída katastrofální porážku a jako mocný vítěz vystoupila komunistická strana Bulharska, zatím co sociálfašisté zmizeli v propadlišti. Stejně je proletářská revoluce na pochodu i v druhých státech. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 26. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má pan posl. dr Štefánek.

Posl. dr Štefánek: Slávna snemovňa! Poprvé po oslobodení nášho národa a založení nášho štátu zabývá sa československý parlament prácou, ktorú by som nazval prácou purifikačnou, a dnešné datum nie je iba dňom súdu, ale aj rozjimania a uvažovania o nedostatkoch a hriechoch nášho verejného života vôbec. O tom niet sporu, že by sme vykonali prácu polovičatú a neúspešnú, keby sme sa uspokojili spravodlivou likvidáciou iba causi Sříbrného a všetko ostatné nechali bežať. Poctive smýšľajúci a čistotu milujúci ľudia všetkých strán bez výnimky - a tí sú chvála Bohu i v tomto štáte v preveľkej väčšine - si žiadajú, aby zákonodarné sbory a úrady požívaly mravnej autority, ktorá im prislúcha a aby elementy korrupčné bez výnimky vhodným spôsobom a nemilosrdne boly z verejného života vylúčené. Verejnosť a v prvom rade prostý pracujúci ľud na venkove i v mestách si žiadajú, aby naše zákony, školy, cirkvi atď. boly dokonalé nielen v dikcii a teorii, ale i v praktickom vykonávaní svojho poslania; že by menovite toho pokúšenia ku nevernému šafáreniu bolo čo najmenej, a naopak, aby sme mali nielen mrtvých, ale predovšetkých živých mužov a žien čistých a skalopevných charakterov čo najviacej. Chceme-li byť národ Husov a Komenského, musíme nasledovať týchto Herosov predovšetkým po stránke mravnej. Stále opakované slová, že národ náš získal svoju svobodu a nezávislosť svojou mravnou silou a idealizmom, nie sú len frázami mravokárcov, ale skutočnou pravdou, ktorej sa nesmieme nikdy vzdať, nechceme-li podkopať fundamenty štátu.

Ctená snemovňa! Jestli pripomínam tieto samozrejmosti, nečiním tak, aby som sa pred Vami ukázal v toge prísneho Catona, ale preto, že povojnová laksnosť v mravných názoroch je až krikľavá, často drzá, a nanajvýš povrchná, ďalej, že táto laksnosť a stohá zásada iba kvantitatívnej majority v modernej demokracii podporujú nepriamo uplatňovanie sa elementov mravne menej cenných. Tým nechcem podceňovať principy demokracie, chcem leň upozorniť Vás i verejnosť na to, že demokracia je predovšetkým princip mravný, ktorý je treba stále mať pred očima, a žiadna majorita sa nesmie nad tento princip povzniesť. Keby sme degradovali demokraciu a moderný parlamentarizmus na úroveň len hmotného zapolenia jednotlivcov, tried a národov, vzali by sme mu a priori možnosť vývoja a takého zdokonalenia, aké obdivujeme v demokraciách a parlamentarizme veľkých národov na pr. anglického a francúzskeho.

Život a práca každého poslanca a verejného činiteľa musí byť odleskom čestného života a práce nášho voličstva. Boh uchovaj nás, aby v tomto smere nastal nejaký nesúzvuk medzi politickou a občianskou mravnosťou, aby sa i v našom novom štáte rozšírila medzi ľudom viera, že politika je "panské huncútstvo", že je pravdivá výpoveď istého rakúskeho politika, že "Politika je umenie nahovoriť ľudu, že osobné záujmy sú záujmami všeobecnosti" - "Die Politik ist die Kunst seine persönlichen Interesen als Interesen der Allgemeinheit erscheinen zu lassen", alebo aby som vyslovil strašné slová Juvenalové "Omnia venalia Romaque celoque".

Ctení pánovia, neklamme sa. Ľud hľadí na nás príliš prísne a predstavuje si parlamentnú prácu dosť povrchne. Nemá poňatia o tom, jak ťažko sa v našom parlamente pracuje, jak drahý je aparát každej strany, jak ťažko je nepodľahnúť často pokušeniam, ktoré na nás číhajú z každého kúta. Preto je nutné, menovite v terajších ťažkých časoch dokázať ľudu, že máme dobrú vôľu pracovať poctive a odstraňovať repressívnymi a preventívnymi prostriedkami každú korupciu, ktorá sa medzi nami objavila, alebo v budúcnosti objaviť mohla. Ľud náš chápe, že človek je krehký, že slova Augustinové: non possum non peccare i dnes platia, ale ľud náš vie i to a odsudzuje nemilosrdne: sotrvávať v poznanom hriechu.

Z tohoto hľadiska posudzujeme my agrárnici aféru Stříbrného, a prajeme si, aby vo výchove mládeže sa uplatňoval predovšetkým princip prísnej mravnosti kresťanskej a nie materialistickej, ďalej aby úradníctvo bolo chránené pred pokušením uplatkárstva, aby sa proti previnilcom a podozrivým prísne pokračovalo a aby sa vhodnými zákonnými a disciplinárnymi ustanoveniami umožnilo snadnejšie odkrývať nezákonnitosti, a menovite, aby sa zamedzilo, alebo hodne ztížilo úplatkárstvo pri štátnych dodávkach, subvenciách atď.

Ale štátnymi zákonami a šťátnou administratívou, čo by jakokoľvek dobré boly, sa láska k blížnemu, charakternosť občanov, ideálna mravnosť, čistota osobného a verejného života stvoriť nedá. Moderný parlamentarizmus sa stáva čím ďalej viac parlamentarizmom hospodárskych a politických záujmov. Kulturné a etické otázky ustupujú do pozadia a hľadajú svojich pestovateľov mimo parlamentu v ústavoch školských, súdnych, cirkevných, sociálnych. Nemusím pripomínať, ako málo sa zapodieva i náš parlament otázkami kulturnými a etickými. Z toho prírodzene vyviera skutočnosť, že parlament klesá s toho vysokého stupňa, na ktorom kedysi bol, že nie je už činiteľom vo verejnom živote najvyšším a vo všetkom temer normotvorným. Neurazím zaiste nikoho z vás, keď konštatujem skutočnosť, že i autorita poslanecká a ministerská nie je už tak vysoká, ako kedysi bola. Chceme-li nanovo získať vážnosti, ktorá nám prislúcha a ktorú musíme mať, aby sme dobre vykonávať mohli úlohu, na nás vloženú, musíme vykonať všetko, čo je nutné ku dôkladnej reforme v hlave i údoch.

Nech nikto netvrdí, že očistnou prácou, ktorú konáme dnes, poškozujeme štát a národ, že kydáme hanu na čistý štít nášho ľudu a parlamentu. Nie! Nekydáme hanu na štát, naopak čistíme, čo čistiť treba, vykonávame prácu, ktorú konajú naše ženičky každoročne vo svojích domácnostiach, ktorú konajú občas všetky národy bez výnimky.

V krásnom mesiaci máji roku 1929 nastúpil všemohúci multimilionár Sinclair šesťmesačný žalár pre korupciu a verejnú ostudu, ktorú zapríčinil známym olejovým škandálom v Spojených štátoch severoamerických, nedávno bola zavretá madame Hanau vo Francii, dvaja ministri francúzski čakajú na zaslúžený trest a náš kolega Szüllö by nám vedel všeličo vyrozprávať o afére býv. maďarského ministra Lukáča, ktorý sa dopustil pred svetovou vojnou v Uhorsku t. zv. soľného škandálu (Sosskandal), v ktorom hral kolega Szüllö též rollu vyšetrujúceho sudcu. Ovšem tuná medzi nami pán kolega Szüllö sa postavil na docela iné stanovisko, než aké tenkráť zaujímal teoreticky, ale tak sa mi zdá, že to jeho stanovisko sa úplne rovnalo tomu stanovisku, ktoré vtedy zaujímal, to je práve tak, ako vtedy bránil Lukáča, vyloženého korupčníka, tak hájil teraz zasa Stříbrného. To konštatujem a mohol by som pokračovať v týchto mojich vyjmenovaniach a v týchto rôzných podrobnostiach, ale nechcem vás tým unavovať, vzpomeniem len ešte slávneho filozofa Bacona Verulanského, ktorý napred svojou slávou zaujímal vysoké stanovisko, vysoký úrad, práve vo svojom štáte anglickom, ale dopustil sa tiež úplatkárstva a bol za to veľmi potrestaný. Ale jeho vedu a filozofiu to nepoškodilo, poneváč historia to ocenila a ocení konečne i v budúcnosti každého človeka i po zásluhách i po všetkom tom, čo škodlivého vykonal. V tomto ohľade je historia najlepším sudcom.

Slávna snemovňa, dovoľte mi na koniec ešte jednu malú poznámku, ktorá sa týka nás Slovákov. Povinnosti a zodpovednosť československých poslancov a ministrov voči štátu a národu sú tým väčšie, že periferiálne súčiastky našej republiky Slovensko a Podkarpatská Rus sú svojou sociologickou povahou, svojim zemepisným položením a národopisnou a hospodárskou odlišnosťou prirodzene náchylné ku akémusi separatizmu a ku individualizmu. Mohli by ste, ctení pánovia, odolať týmto odstredivým silám, keby sa ľud presvedčil, že prísna zákonitosť, korektnosť a mravnosť na najvyšších miestach nepanuje, ale úplatkárstvo, rodinkárstvo, čachre a stranníctvo? Mohli by sme dokončiť šťastne a dobre započatú konsolidačnú prácu štáto a národotvornú, keby Slováci a Podkarpatskí Rusi ztratili vieru vo vašu nežistnosť a plodonosný idealizmus národný? Keby sa rozšírila viera, že v Prahe len ten má úspech, len ten dostane prácu a zárobok, kto vie dobre kľučky pucovať v ministerstvách a úradníkov a snaď i ministrov podplácať? Keďby sa rozšírila viera, že českí úradníci, ktorí požívali za starého Rakúska i v dobách Bachových na Slovensku, i v Poľsku zvučného mena schopných a nepodplatiteľných organizátorov a pracovníkov, nie sú už lepší od starých úradníkov maďarských. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) My, republikánski poslanci si žiadame, aby vláda a úrady konaly svoju povinnosť a postaraly sa o to, aby čistota nášho parlamentu a úradov bola všetkými prostriedkami hájená, aby sa v budúcnosti nemohly opakovať také scény, akých sme boli bohužiaľ svedkovia dnes. (Potlesk.)