Otázka uhelná, vážená sněmovno, je u nás také trapnou otázkou. Byla zde před několika dny deputace horníků z Ostravska, byl jsem s ní ve veřejných pracích s kolegy z ostatních stran. Tam na Ostravsku se propouštějí z práce tisíce horníků, tam se pracuje nejvíce po třech šichtách v týdnu a vydělává tam horník za 14 dní 120 Kč. Vážení pánové, za 14 dní 120 Kč. (Hlasy: Ano!) To má býti výdělek pro toho člověka a pro celou jeho rodinu. A v té době se propouštějí další tisíce z práce, hrozí se zastavením podniků, celých uhelných dolů. V době takové krise, takové bídy horníků vy se dělíte o jejich krvavou práci, vy sem dovážíte uhlí z Polska, i třeba pokoutním způsobem mimo kontingent, a dáváte lichvářům, židovským komisionářům případně i dovozní listy za drahé peníze, aby se s nimi obchodovalo na úkor našich domácích horníků, naší domácí práce. A v této peci sedíte, pánové, všichni pohromadě, bez výjimky kterýchkoli vládních stran. A bude to smutná historie jednou, až se objeví, kdo vlastně tyto dovozní listy pobíral jménem t. zv. politických stran, jak s nimi keťasoval, jak s nimi obchodoval. To je stejně těžká křivda zase, kterou pášete na státu a našem chudém pracujícím lidu.

Chtěl bych, vážená sněmovno, jíti ještě dále v těch vašich starostech o ten pracující lid. Mluvil zde p. Stříbrný o zbytkových statcích, o stavění vil. Nebudu to opakovati, poněvadž to není mým úkolem a nechci věc rozšiřovati na jiné pole, pokud by to škodilo věci samé. Ale, prosím, tyto zbytkové statky, které se u nás rozdělovaly, to je jiná kapitola, kterou pan Stříbrný neříká sám, konečně říká ji teprve dnes, když se mu hodí do krámu. Ale co říká venkovský lid, to je pro nás důležité. Lid venku to krajně odsuzuje, poněvadž legionáři, invalidé a váleční poškozenci byli o půdu připraveni, nedostali půdu, ale dostali ji zbytkaři, kteří tam dnes sedí, za laciné peníze získali zbytkové statky, utiskují dnes dělnictvo a deputátníky a stát připraven tak o veliké sumy, které mohly býti zužitkovány k jiným účelům. Tato věc není odbyta, tato otázka musí se náležitě vyšetřiti a já s tohoto místa volám velmi jasně po revisi pozemkové reformy, zvláště zbytkových statků.

Otázka stavebního ruchu, stavění t. zv. vil, to není jenom otázka p. Stříbrného, on má také asi sám nějakou vilu, zneužilo se zákona stavebního jinou měrou, jsou případy, že jsou poslanci určitých stran, kteří si stavěli drahé vily za státní peníze, za státní záruku a podporu, ačkoliv měli třebas 2 nebo 3 domy v té době. Venku lid neměl kde bydleti, neměl přístřeší, neměl kuchyň, bydlel ve vagonech a jinde, ale někteří páni poslanci používali tohoto stavebního zákona pro své obohacení. Tyto zjevy se staly, vážená sněmovno, a jsou to zjevy velmi trapné a velmi nebezpečné pro budoucnost. Touha po mamonu jest u nás obrovská, vážená sněmovno. Tento mamon mnohé lidi svádí na scestí, a dnes je taková situace, že poslanec, který nezbohatl, jest u některých těch pánů hlupákem. Takové věci dnes jsou, pánové, smutné. Já vím dobře, že páni poslanci advokáti se tomu třeba smějí, ale to je zjev sám o sobě velmi trapný, když může advokát-poslanec posílat do státního úřadu svého zástupce, svého tajemníka a pod. třebas jako ministr, advokát a poslanec, aby snažil se pro stranu, která dobře platí, získati odpuštění peněz neb škrtnutí dluhu. Mám případ, že tajemník jednoho p. ministra telefonoval do jednoho státního úřadu, aby se škrtly dluhy jedné firmě, která odtud kupovala zboží na výrobu mýdla a podobných mastnot. Byl jsem volán v této věci k p. řediteli úřadu, kde jsem byl v likvidační komisi, a věc jsem zjistil velmi markantně a žasl jsem, že může aktivní ministr toto provádět pomocí své kanceláře, a bere za to peníze a pořádné palmáre. Nemluvím o zastupování zbytkových statků nebo různých šlechticů u nás a býv. baronů a hrabat. Pánové, je to komedie, když politická strana má program, kde hájí parcelaci půdy na oko, a když navenek v této straně sedí poslanec a ministr advokát, který hájí šlechtice a statkáře proti té pozemkové reformě za bohaté, milionové palmáre.

Tyto věci, vážená sněmovno, musíme stejně odsouditi jako případ Stříbrného a jeho pomocníků, bez ohledu. Tyto věci musíme bezvýjimečně tepat, poněvadž týkají se stejně morálky politické. A já jsem jenom zvědav, co tomu řekne národ, až se přesvědčí, že takovíto ministři chodí dnes docela klidně, bez všelijaké úhony ve veřejnosti, rozdávají úsměvy a pokyny na všechny strany, mají veliký, mnohamilionový majetek a navenek vypadají jako čestní lidé. Myslím, že tyto věci budou se také časem řešit a že se před tím nikterak nezastavíme.

Hrozil-li zde pan Stříbrný Benešovi nějakým příštím soudem, to je jeho věc, ale já bych řekl, že ne pouze ministr Beneš má majetek, ministr Beneš snad ten majetek nabyl cestou svého úřadu jako exponent zahraničního ministerstva, tedy cestou legální - nechci ho nijak hájiti, není to mým úkolem zde - ale znám pány, kteří byli také ministry, nabyli velikého, milionového majetku, ne ze svého úřadu, ne ze svých legálních prostředků, nýbrž za intervence, za zásahy protiústavní a protizákonné. (Posl. inž. dr Toušek: Jmenovat!) Na to mám ještě dosti času, pane kolego, ještě není poslední den. Tedy to všecko jsou stejné vředy našeho státu, které hnisají a zdaleka zapáchají.

Křesťansko sociální hnutí československé má také jeden z úkolů, aby tyto vředy bezohledně odkrývalo (Výkřiky.), aby v dnešní krisi, která bije všem přímo do očí, také ukazovalo v tomto směru cestu k nápravě.

Vážená sněmovno! Vemte si otázku bankovnictví u nás. Já jsem o tom mluvil vícekráte na konferencích strany a na veřejných schůzích. U nás se zařídil způsob t. zv. sanace, to jest sanování všeho možného. Sanují se zkrachovaná družstva, sanuji se podniky, i často malé soukromé podniky, sanují se banky. A k tomu se užívá milionových, stamilionových obnosů. A to se děje bez zákonů, bez parlamentního schválení. To je to hrozné. Kdyby parlament odhlasoval zákon, kterým se ty podniky sanují, a pak to řádně vyúčtoval, pak by to bylo, jak se říká, čestné, poctivé, ale když vláda sama ze své vnitřní moci, docela bez parlamentního schválení rozdává stamilionové obnosy, to je něco, co nemůžeme nijak schvalovat a za čestné považovat. Sanačních peněz užívá se často k účelům soukromým. Mám případy, vážená sněmovno, že sanovaly se družstva u nás v republice. Před několika roky dávaly se milionové obnosy na družstevní podniky. Tenkrát si ty peníze dělili ve vládě tak zvaní hospodářští ministři. Peníze se přijaly, uložily se do bank na osobní konta pánů ministrů nebo určitých osob a pak se dávaly podle chuti těm hodným družstevníkům, kteří byli za to kupováni a získáváni pro určitý osobní směr. A pak se nechaly peníze jako zbývající ležeti pro účely politické anebo účely osobní. Mám zjištěno, vážená sněmovno, že se kupovaly akcie tiskárny, dřevařské společnosti pro osobní účely určitých osob za sanační státní peníze. (Posl. inž. dr Toušek: No tak jmenovat, pane kolego, nechoďte okolo!) Vážená sněmovno; tyto věci, znovu říkám, stejně zapáchají a smrdí, abych užil toho lidového výrazu, a proto se nedivím tomu, že některé strany v akci Stříbrného chovaly se příliš zdrženlivě a dokonce chtěly Stříbrného krýti a nějak věci oddalovat. V tom jest to nebezpečí stran, že právě se bály, aby se bahno neprovalilo dál a dál. Z toho důvodu také opravdu obdivuji některé zástupce stran levicových, že v této kampani, která se vedla pro Stříbrného se stran pravicových, tak houževnatě obstály a houževnatě se bránily, až věc přivedly do dnešního stavu. Je to jistě obdivuhodné - já totiž k té levici se též do jisté míry hlásím. Proč? U nás ve státě a v celém světě máme směry levice a pravice - nemyslím levice komunistické, to je jiná otázka - v době dnešní, kdy jedná se o přetvoření světa ve smyslu hospodářském, soukromoprávním a veřejném, dnes levice a pravice má velký význam, ne, význam, jak to u nás tak malicherně mnozí posuzují, nýbrž význam světový, význam národohospodářský. A já bych chtěl říci, že nám schází také v tomto sboru a zvláště ve vládních stranách smysl pro tento velkolepý světový plán dnešního přerodu světa na nové cesty, do nového stadia.

Nedávno četli jsme projev dr Kordače, pražského arcibiskupa, muže starého, úctyhodného, vám známého, zejména mnohým starším poslancům z revolučního Národního shromáždění. Tento starý muž, téměř nad hrobem, nebál se říci otevřeně pravdu celému světu, našemu národu. Prohlásil, že dnešní poměry hospodářské, dnešní bída lidu, je takového rázu, že ohrožuje dnešní společenský řád, a když poměry se nezmění, pak bude buďto revoluce nebo občanská válka. A my jsme nedávno slavili encykliku Lva XIII o dělnické otázce. Bylo tomu 40 roků, co vyšel v Římě pamětní spis od Lva XIII., kde tento "dělnický" papež naznačil dnešnímu světu jako prorok, co se bude odehrávati v době průmyslového rozpětí za dnešní situace. A tento papež Lev XIII mluvil, že majetek nepatří jednotlivcům, nepatří soukromníkům, že patří celé společnosti, že my jsme pouze jeho dočasnými správci, a kde se majetku zneužívá, musí býti jinak spravován. A dnes vidíme velmi jasně, že majetek se spravuje špatně, zaměstnavatelé zavírají továrny, propouštějí dělnictvo, vyhazují je z práce, zavírají uhelné doly, dělník žije v nouzi a v bídě, v samém strachu o zítřek, a na druhé straně vidíme, že vládcové světa, nynější vlády majetek zneužívají pro osobní účele, že dopouštějí se hříchů, nectností a špatností. A v té situaci potřebujeme nové systémy, nové směry a tu směr křesťansko sociální má v sobě tolik mravní síly, tolik mravního ducha a mravního osvěžení, že ukazuje cestu velmi správnou. Neříkám, abyste byli všichni našimi stoupenci, ale chci říci tolik, že náboženské otázky a náboženské problémy, desatero přikázání, evangelium Kristovo musí býti základem také morálky státní, morálky společenské. Chybí-li morálka náboženská, dějí se zjevy, které končí v sobectví, mamonářství, prospěchářství.

Nechci vás déle zdržovati. Konstatuji jen jedno, že případ Stříbrného jest jedním z typických zjevů, které jsme viděli za poslední doby, který znamená ovšem pohromu pro korupčnictví v našem státě, ale, doufám, také očistu pro celý náš národ. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. K. Procházka.

Posl. K. Procházka: Ujímám se slova, abych přidržel dnes trochu zrcadlo před očima panu posl. Brožíkovi a Pohlovi v této aféře, kde jasně se poukazuje, proč byla prohrána stávka horníků r. 1923, abych jim trochu připamatoval, kdo byl vůdcem a kdo vedl. R. 1923 z jednotného svazu horníků za předsedy Brožíka byla nastoupena stávka kladenských horníků slibně. V této sedminedělní stávce horníci prohráli a proto dnes by nejraději všichni ti, kteří jsou namočeni, kteří se svezli při mutějovickém uhlí, chtěli svést prohru této stávky na komunisty. (Posl. Hatina: Tak to také bylo, jen s tím ven a nezapírejte!) Pánové, bylo by dobře, kdybyste se všichni, kteří tvrdíte, že komunisté tehdy to prováděli, podívali po těch lidech, kteří seděli a rozhodovali ve stávkovém výboru, čí mají legitimace. Pak nemohli byste říci, že to byli komunisté, ale museli byste říci, že to byli soc. demokraté a čeští socialisté. R. 1923 byla provedena největší zrada na hornictvu v Československé republice. R. 1923 při sedminedělní stávce horníků byly nejvíce odbourány mzdy. Největší rozpětí mezi mzdou a životními potřebami se datuje od r. 1923 v prohrané stávce vedené Brožíkem. A nebylo to jen mutějovické uhlí, které podlamovalo boj horníků, nýbrž byla to také figura pana ministra Srby, ministra veř. prací, a figura pana Brožíka, vedoucího svazu. Na jedné straně ministr, na druhé straně vůdce dělnictva, horník Brožík, který viděl uhlí jen v truhlíku, který zapomněl na to, jak trestá kapitál. Pane Brožíku, na to jsi již zapomněl jako vůdce horníků, nevíš, co je práce hornická, a proto jsi mohl s klidem zrazovati horníky. Jako dnes dovedete lámati boje a lámati stávky dělníků tím, že odpíráte podpory ve stávkách, že nutíte dělníky nastupovati práci, jak to vidíme v Karlově Huti, zrovna tak prováděl to Brožíku nás na Kladně. Nevyplatil nám podpory, dal nám 36 Kč. Kolik mu zbylo v pokladně, ať to prohlásí. A jestliže mluvíte o tom, že to byli komunisté, pak se podívejte zpět, a budete viděti, že r. 1923 to byli právě komunisté, kteří poukázali na váš švindl a na vaši zradu, a že právě od této stávky se datuje rozchod komunistů se svazem Brožíkovým. Právě po této stávce, kdy už dělníci jasně poukazovali na zradu Brožíkovu, na zradu sociálfašistů, patriotů, jak jsme tehdy říkali, když dělníci jasně ukazovali a to komunističtí dělníci - na zradu, začaly býti vylučovány celé skupiny, a je pravda, že to byl kladenský revír, který se s Brožíkem rozešel skoro v celku, poněvadž horníci jasně viděli, kdo zradil. Dnes není dosti dobře možno říci, že to zavinili komunisti. Kdyby byli tehdy komunisti rozhodovali ve vedení, stávka nebyla by prohrána. Právě rok 1923 nám ukazuje, že nesmí dělnictvo připustiti, aby rozhodoval předseda Svazu, aby rozhodovali ti, kteří nemají s hornictvem nic společného a že horníci ve všech bojích a ve všech stávkách musí si postaviti stávkové vedení přímo ze závodů, aby dělníci ze závodů sami rozhodovali. Pan Brožík by mohl dnes říci, že již po 4nedělní stávce chtěl, aby dělníci nastoupili do práce, a že to byli dělníci, kteří tehdy řekli: Ne, my bojujeme dále a ten boj musí býti vyhrán. A dnes by mohl říci pan Brožík, kdy měl smluveno již 18%ní snížení mezd včetně odbourání všech premií, že to měl v kapse již po 14denním boji, ačkoli 7 neděl bojovali horníci proti uhlobaronům. A nelze to dnes sváděti na komunisty, pánové, jen zrcátko před oči a říci: My jsme rozhodovali, my jsme zrazovali!

Jako dnes to pamatuji, když přišel Brožík do Kladna a řekl: Je nutno nastoupiti práci, taková a taková je situace. Přes odpor dělníků se nastupovalo a to nikdo neoddisputuje. Jako aktivní horník jsem také byl přítomen a vedl jsem boj, vím, co znamená tato zrada pro hornictvo nejen na Kladensku, nýbrž v celé republice. Rok 1923 byl největší zradou dělnické a hornické třídy, to nikdo neoddisputuje. Jako červená nit se to táhne od r. 1923.

Přišel r. 1928, kdy byl veden zase boj kladenských horníků a zase by pánové mohli říci: Jo, to vedli komunisté a komunisté ten boj prohráli. Pánové nesmí zapomínati, že to byli právě komunisté, kteří volali, aby se sešel dělnický sněm, aby členové závodních rad ze všech revírů se sešli a poradili, jak vésti jednotný boj proti náporu uhlobaronů. A ruku na srdce: Kdo zakázal na Mor. Ostravě účast na tom sjezdu, kdo to zakázal v severních Čechách? Byli to komunisté? Byli to soc. demokraté jak čeští, tak němečtí, byli to čeští socialisté, kteří zakázali svým příslušníkům, aby se zúčastnili tohoto celostátního sjezdu členů závodních rad, aby se mohli poraditi, jak je možno rozšířiti a pomoci boji horníků na Kladensku. Dnes to pánové neoddisputujete. Tak jako r. 1923 jste zrazovali všechny boje, tak dodnes zrazujete. Dnes na všech bojích se jasně prokazuje, že jsou to sociálfašisté, kteří zrazují každý boj proti buržoasii, ať je to boj kovodělníků, textiláků, horníků nebo zemědělských dělníků. A nelze při této korupci mluviti, že to byli komunisté. Proč pánové nemluví o korupci Stříbrného? Proč Brožík mluví na obhajobu svou, proč neřekl to jasně? (Posl. Brožík: Já ti to ještě řeknu!)

Dnes by nejraději všecko chtěli svésti jenom na komunisty. Při mutějovickém uhlí, kde pomohl si kde kdo, byly přímo okradeny všecky obce, Mutějovice, Hředle a další obce. Ještě dodnes mají tyto obce dostati daňové doplatky. O výtěžek z tohoto uhlí rozdělili se jednotlivci. A dnes právě, když znovu se přetřásá rok 1923, máme možnost jasně ukázati všem horníkům, kdo to byl, kdo zrazoval. Dnes tito pánové se neodváží přijíti na Kladno, aby řekli dělníkům, horníkům, že to byli komunisté. Jak živi tak rychle nevylítli z Kladna, jako by vylítli tentokrát. Je sice pravda, že pan Brožík řekne: já tam mohu jíti. On může jíti do vládního koryta mluviti k takovým horníkům Drobilovi, Konopovi, Raimundovi a k těm druhým, ale před poctivé horníky nesmí. K horníkům, kteří nikdy uhlí neviděli, může mluvit a přijíti. (Posl. Brožík: Jak to, že jste prohráli revírní radu? Kdo tam volí? Havíři! Ti s vámi zúčtovali a ne se mnou!)

Otázka revírní rady? Povím ti, jak to je.

Při volbách do revírní rady jste se spojili s fašisty a byli jste likvidátory. 10 likvidátorských hlasů pomohlo vám k revírní radě. My máme 6 členů a vy s fašisty máte také 6 a pomocí zřízenců se udržujete a hlásáte do světa: Ejhle, soc. demokracie vyhrála revírní radu na Kladensku. Skutečnost však vypadá docela jinak. Vy jste slíbili fašistům zastoupení v komisi, a za to, že jste jim dali zastoupení v komisi, odevzdali vám hlasy, abyste mohli míti většinu v revírní radě.

Totéž, co jste provedli v revírní radě, provedli jste též v bratrské pokladně. I s čertem se spojíte, když jde o vaši věc. Na schůzích křičíte a děláte se radikálními, ale všude tam, kde je trochu možno, spojujete se i s čertem. A revírní rada, pane Brožíku, to je otázka dne. Kdyby dnes byly vypsány volby do revírní rady, tak plavete z revírní rady, poněvadž mandáty, které má průmyslový svaz, dnes už daleko převyšují i všecky zrádce, kteří vám pomáhali. Kdyby dnes báňsky revírní úřad vypsal volby do revírní rady, jedete z revírní rady a můžete se spojovat, s kým budete chtít. Po těchto volbách vám to již horníci ukázali, že to nejste vy, že jste se musili spojiti s fašisty, se zřízenci a hledat kde koho, abyste se dostali do revírní rady. A kdyby dnes byly vypsány volby do revírní rady, vezměte si tužku a spočítejte, kolik má průmyslový svaz a kolik vy a na koho jste odkázání, zdali jste odkázáni na buržoasii nebo dělníky a na koho nejste, poctiví dělníci s vámi nejdou a nepůjdou. Tak vypadá ve skutečnosti otázka. Nesmíš se mnoho naparovat (obrácen k posl. Brožíkovi), poněvadž dělníci tě jasně znají. Vědí, co jsi. Zrádce a zrádcem zůstaneš. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Kopecký.

Posl. Kopecký: Chci se nejprve dotknouti významu navrhovaného usnesení vyšetřujícího výboru. Konstatujeme, že usnesení vyšetřujícího výboru jest pouze dovršením šalebné hry, kterou jsme za vyšetřujícího řízení se Stříbrným pranýřovali. Potvrdilo se plně, co jsme předvídali. Jiří Stříbrný je usnesením vyšetřujícího výboru pardonován, protože do korupčního bahna byli namočeni plně i jeho žalobci a poněvadž pardonování Jiřího Stříbrného ukázalo se jedinou cestou, jak všechny propuknuvší korupční skandály zakrýti, umlčeti a celou věc vyšetřování korupčních afér likvidovati. Prohlašujeme: Je opětně jen demagogií, když obzvláště národně-socialistický tisk vydává usnesení vyšetřovacího výboru za odsouzení Stříbrného, chtěje vzbuditi zdání, jakoby usnesením vyšetřovacího výboru proti Stříbrnému byl zahájen ohlašovaný rozhodný zákrok. Dělnictvo se však nedá zmásti, poněvadž velmi pozorně a bedlivě sledovalo, jak se usnesení vyšetřovacího výboru rodilo a proč v konečné formě zní tak, jak je předkládáno plénu posl. sněmovny. Dělnictvo je si vědomo, že usnesení vyšetřovacího výboru znamená, že proti Stříbrnému nemá býti zavedeno trestní soudní řízení. Jestliže Bár.-socialistický tisk tvrdí opak, pak říkáme, že je to klamáním dělnictva a veřejnosti. Kdyby vyšetřující výbor měl skutečně v úmyslu vydat Jiřího Stříbrného trestnímu soudu, ptáme se, proč to neučinil otevřeně a proč byl zamítnut náš návrh, navrhující otevřené trestní stíhání Jiřího Stříbrného i druhých korupčníků. Dělníci dobře vědí, oč jde, vědí, že právě otázka trestního stíhání Jiřího Stříbrného byla předmětem sporů v koalici a že upuštění od návrhu, mluvícího o trestních zákrocích proti Stříbrnému, upuštění od úmyslu Stříbrného trestně stíhati bylo na konec hlavní podstatou dohody v řadách koaličních. Návrh na předání výsledku vyšetřování vládě jest pouze cestou, kterou koalice nalezla, aby se mohlo od trest. stíhání Stříbrného vůbec utéci, poněvadž je jasno, že předání vládě znamená možnost odkladů, průtahů a nakonec utopení celé věci.

Jestliže se mluví o příslušných úřadech a jejich chystaném řízení, dá se očekávati, že nakonec to bude pouze nějaká ministerská komise, která zkoumáním uhelného hospodářství ministerstva železnic celou věc stíhání Stříbrného nakonec vyřídí.

Usnesení vyšetřovacího výboru dále znamená, že ani politická posice Stříbrného, ani jeho poslanecký mandát nemají býti dotčeny. Jest zřejmo: Bylo upuštěno od původní formulace o tom, že Stříbrný jednal tak, jak počestný politik jednati nemá, aby možnost zbavení Stříbrného mandátu byla vyloučena. Tak dopadlo konečné usnesení vyšetřovacího výboru.

Co však dělníky nejvíce zajímá, jest okolnost, že usnesením o Stříbrné m mají býti vyřízeny všechny spojitosti jeho korupční činnosti. Zpráva vyšetřovacího výboru podávaná posl. Koudelkou vymlouvá se na to, že prý vyšetřovací výbor se držel pouze obvinění vznesených dr Stránským a že vyšetřování nemohl vésti v širším rozsahu. Prohlašujeme, že tomu tak není. Jedním z prvých našich návrhů bylo, aby posl. sněmovna byla vyzvána k souhlasu s rozšířením vyšetřování na všechny korupční případy, vy šedšími během vyšetřování na jevo. Tento náš návrh byl však zamítnut. Výmluva na úzkou pravomoc vyšetřovacího výboru jest klamáním a zakrýváním nejdůležitějšího faktu, a to, že vyšetřovací výbor kryl odmítáním poukazů na spojitost Stříbrného korupční činnosti druhé politické strany, zvláště však národně-socialistickou stranu, a že se snažil násilně zakrýti rozsah korupčních skandálů, když už se prodraly na světlo.

A tu bych chtěl poukázati na to, že je velmi příznačné, že dr Stránský ve svém projevu celého obsahu a smyslu konečného vyšetření vyšetřovacího výboru se ani nedotýká, ačkoliv každý očekával, že srovná usnesení vyšetřovacího výboru s tím, s čím vystoupil 13. února t. r. zde v poslanecké sněmovně. Zdá se mi, že dr Stránský při svém dnešním projevu docela zapomněl na maličkost, a to, že je značný rozdíl mezi 13. únorem a 26. červnem, že uplynuly mezitím 4 měsíce, v nichž byly prozrazeny takové věci, že jestliže mohlo býti vystoupení dr Stránského 13. února líčeno jako fascinující gesto zápalu metly korupce, působilo dnešní vystoupení dr Stránského přímo odporně. Přičítal si za zásluhu, že vystoupil jako udavač Stříbrného, avšak sám ihned dokázal, jak jest jeho zásluha pochybná. Prohlásil, že když 13. února obvinil Stříbrného, řekl o něm jen to, co všichni již dávno věděli. To je nejsensačnější přiznání dr Stránského, které zároveň dokazuje, jak dr Stránský vskutku postrádá legitimace k funkci protikorupčního žalobce a soudce. (Hlas: Proč mu děláš advokáta?) Ano, dr Stránský - to jsem řekl ve vyšetřovacím výboru - stejně jako druzí příslušníci vládního tábora dávno věděli o korupčních kšeftech Stříbrného, ale mlčeli, kryli Stříbrného, nechávali mu korupční peníze a nepřekáželi mu v jeho korupčních obchodech. Nejen to, pánové Stránský, Koudelka, Franke, Špatný, Meissner a spol. usnesli tiskový náhubkový zákon, jak o tom už mluvil soudr. Štětka, a konfiskovali "Rudé právo", když korupční machinace Stříbrného odhalovalo, když je pranýřovalo. "Rudé právo" bylo soustavně konfiskováno a ve svých konfiskovaných zprávách neříkalo tehdy nic jiného, než co uvedl dr Stránský ve svých obviněních, a to vše skutečně již r. 1924/25 bylo všeobecně známo. Prostě ten, kdo po léta korupčníka kryje a pak jej prozradí, není o nic lepší než korupčník, právě tak jako přechovávač zloděje je stejný vinník jako zloděj.

Dr Stránský, jak jsem řekl, ani slovem nedotkl se obsahu a smyslu usnesení vyšetřujícího výboru, ale zato učinil tu pokus, hájiti nepřímo nár. socialistickou stranu zvláštním výkladem a vytvořením teorie o rozdílu korupce. O dr Stránském je známo, že je velmi konkretní jen tehdy, když jde o osobní boj, ale jinak chápe se různých morálních a filosofických floskulí, když jde o něco věcného a zvláště, má-li hájiti špatnou věc a když mu teče do bot.

Slyšeli jsme zde jeho filosofické a morální meditace o rozdílu korupce. Dr Stránský ve vyšetřujícím výboru chce mermomocí dokázati, že je morální rozdíl mezi tím, když korupčník strká nakradené peníze do své kapsy, anebo strká-li nakradené peníze do pokladny politické strany. Ovšem této snaze dr Stránského, učinit rozdíl mezi korupcí, musíme rozumět. Je dnes jasno, že do korupčních afér je plně namočena i nár. socialistická strana. To je věc, kterou nelze popříti a kterou nemůže popříti ani dr Stránský. I dr Stránský je nucen tuto okolnost vzíti na vědomí a jen se pokouší o to, aby prostě podíl nár. socialistické strany na korupčnictví a korupčních machinacích Jiřího Stříbrného omluvil právě vytvořením své teorie o korupci, která je založena jaksi na této zásadě: Když korupčník strčí nakradené peníze do své kapsy, křičí dr Stránský: Pozor, korupce! A když je korupčník dá do pokladny strany, tu zvolá dr Stránský nadšeně: Ať žije demokracie!

Dr Stránský shledává prostě celkem správným to, že nakradené korupční peníze plynou do pokladen politických stran, aniž by bral v úvahu, že podstatou korupce je peněžitý příjem z toho, že někdo je veřejným funkcionářem, při čemž špatnost spočívá v tom, že se tento peněžitý příjem získává na účet veřejných peněz anebo formou ošizování a okrádání pracujícího lidu. Tento základ podstatně známý ovšem pan dr Stránský úmyslně vypouští, aby právě omluvil korupci, když se týká politických stran. Dr Stránský uznává za naprosto správné, když politické strany dostávají korupční peníze, že tehdy, když tyto peníze jdou z kapes uhlobaronů a cukrobaronů, proti nimž... (Hlasy: Které vydrou na dělnících!) Ano, kteří tyto peníze vydrou na dělnících a proti nimž nár. socialistická strana, jak říká, bojuje. Kapitalisté, zaměstnavatelé, uhlobaroni a cukrobaroni kupují politické strany.

Prostě dr Stránský - a v tom spočívá politický význam jeho projevu - neučinil nic jiného, než že prohlásil korupci za atribut a vlastnost demokracie (Tak jest!) a řekl, že zájmem veřejným jest postarati se o to, aby politické strany měly prostředky, že jsou prý základem demokratického režimu, jako prý Sověty v Rusku. Tato myšlenka, se kterou vystoupil dr Stránský, je směšná: srovnávati Sověty a systém politických stran v kapitalistických státech. Politické strany nemají s lidem nic společného, až na to, že ho klamou a přivádějí pod vliv buržoasní třídy, zatím co Sověty jsou skutečně výrazem nejširší proletářské demokracie, kdežto v politických stranách, ať měšťáckých, ať sociálfašistických, neplatí ani demokratická práva straníků. (Posl. Hatina: Je ti to líto, že jsme Stříbrného před 6 lety vyhodili!) Vždyť on k vám pořád svou korupční minulostí patří. To jsou všechno věci z minulosti. (Posl. Hatina: Ale vy ho obhajujete!) Nikoliv, my jediní jsme podali návrh na trestní stíhání, kdežto vy nemáte odvahu to učiniti tak otevřeně.

Celkem se v politických stranách měšťáckých i sociálfašistických uplatňuje takové klikaření, taková vláda klik, že vůdcem strany t. zv. socialistické a dělnické, strany nár. socialistické může býti dr Stránský, který se zde oháněl dělníky. Můžeme říci, že to byla nejprovokativnější stránka vystoupení dr Stránského, že si zde troufal vystoupiti a mluviti ve jménu proletářské bídy a oháněti se dělníky. Ale my říkáme dr Stránskému, že on nemá nejmenšího práva stavěti se jako soudce jménem dělnictva. Dr Jaroslav Stránský byl dlouhá léta členem nejkapitalističtější české strany, nár. demokratické, spolu se svým otcem, který, když byl r. 1919 ministrem obchodu za nár. demokratickou stranu, učinil onen proslulý výrok, že je třeba si vykasat rukávy na dělníky. Dr Adolf Stránský, otec dr Jaroslava Stránského, je předsedou pražské železářské společnosti, která je největším vyssavatelem a utlačovatelem horníků a která - budiž poznamenáno - byla jednou z firem, která se Stříbrným hlavně obchodovala. Pan dr Jaroslav Stránský už jako majitel milionářského novinářského podniku a kapitalista nemá naprosto nic společného se socialismem a dělnictvem a je komedií, ohání-li se dělníky. Ať pan dr Stránský zkusí opakovati takovou filipiku, jakou zde pronesl, před dělnictvem v továrnách, v Kolbenovce a pod. Uvidí, jak pochodí.