Stříbrný se těžce prohřešil na státu, že nezabránil jako ministr strašnému hospodářství provisnímu, i když to bylo na stranu, neboť obohatil se při tom také i jeho bratr. Této viny, třeba by bylo snad těžko jej pro to stíhat, ho nikdo nezbaví. Ale není sám. Těch vinníků je víc, a je ohrožením veřejné mravnosti, když ti bez veřejného pokárání zůstávají nedotčeni ve svých hodnostech, jen proto, že politicky jsou ne nebezpečni.

Ne, tak jsme si ten náš stát nepředstavovali, když jsme na jeho osvobození nasazovali své životy.... Této korupci našeho veřejného života musí býti učiněn konec! Chcete-li, aby veřejnost byla uklidněna - a neklamte se, ta veřejnost je pobouřena daleko víc, než si dovedete představit - pak vyšetřující výbor musí býti jen počátkem a bezohledné pokračování proti každé korupci musí následovati, jak to také odpovídá návrhu vyšetřovacího výboru.

Já bych si představoval dvě věci, které by snad mohly býti jistou pomocí. Naše finance i tyto zlořády ve veřejném životě snad opravňují nás, abychom žádali novou úspornou komisi, ale úspornou komisi, která by byla trochu jinak sestavena, než jak byla ta stará, poněvadž ze staré úsporné komise nedělal nikdo nic, nežli já jako předseda. (Výkřiky komunistických poslanců. - Posl. Čuřík: Ne nedělal, nesměl dělat!) Račte odpustiti, já směl dělat, poněvadž jsem provedl na železnicích prémie na uhlí a olej, což znamenalo miliony úspor. Tedy dalo se dělat. Prošel jsem všechny dílny, chtěl jsem se zabývati otázkou pražců, bohužel, jak víte, dál jsem nemohl pracovati. Nechtěl bych míti tak velkou korporaci a chtěl bych míti jen menší úspornou komisi, vždyť snad je možno i v této tak stranicky rozeštvané sněmovně najíti několik málo lidí, ke kterým máte důvěru, že nevidí jen stranu, že vidí především stát a že to s tím státem dobře myslí, že udělají všechno, aby odstranili zlořády ze života státního a aby, pokud možno, zavedli do jeho hospodářství nutné úspory. Nechtěl bych, aby tato úsporná komise byla složena jedině z parlamentářů, chtěl bych, aby byli v ní také vynikající úředníci, naprosto spolehliví, spolehliví co do neodvislosti, a na druhé straně možná že by nebyli vyloučeni i vynikající lidé z praktického života. Tuto úspornou komisi bych vypravil všemi právy, která má náš vyšetřovací výbor při vyslýchání svědků a úředníků, právem na prohlížení úředních aktů a chtěl bych, aby tato úsporná komise byla pod dozorem nebo, nechcete-li pod dozorem, tedy v jisté spolupráci s Nejvyšším kontrolním úřadem. Takovým způsobem by bylo lze, abychom skutečně zasáhli hluboko do státního života, abychom provedli všechny úspory, které by byly možné, abychom také mohli odstraniti všechny zlořády, které tam jsou a k jichž odstraněni by úsporná komise musela míti dostatečná práva, dostatečnou moc - jestli chcete; mně je to jedno - třeba diktátorskou. (Výkřiky komunistických poslanců.) Prosím, neračte se smáti, je to příliš vážné, když vidíme, co se chystá na naše poplatníky; když vidíme, že to musejí nésti nejchudší lidé, nesmí se nikdo smáti, nýbrž je povinností vaší, abyste to udělali - aspoň těch, kteří chtějí stát, vy ovšem (obrácen ke komunistickým poslancům) stát nechcete.

To myslím, že by mohla býti jedna náprava. Za druhé bych si přál ještě něco jiného. Přál bych si, aby všechny dodávky všech resortů byly koncentrovány u zvláštního dodávkového úřadu, který by byl složen jen ze spolehlivých a věci znalých úředníků a v němž by každá intervence poslanecká byla postavena pod trestní sankci. (Výborně!) V tomto dodávkovém úřadu by musila býti odstraněna každá politika, každý politický vliv. (Posl. Čuřík: Také poslanců advokátů?)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Kramář (pokračuje): Myslím, že poslanci advokáti jsou již pod naším inkompatibilitním zákonem. Za to, že se ho neužívá, nikdo nemůže. Konstatuji, že to úplně stačí, to je tak přísné, že to nemůže býti přísnější. Otázkou jest jen, jestli zasluhuji, aby byli pronásledováni, a když, jestli se to dělá. V tomto ohledu myslím, že je třeba, abychom něco učinili, a jsem pevně přesvědčen, když to učiníme a zejména když také odstraníme každý politický vliv na dosazování úředníků a když necháme úředníky postupovati jen podle zásluhy, že budeme míti jednou pořádek ve svém státním životě.

Ovšem řeknu ještě jedno: Nejde jen o odstranění symptomů, je nutno také mysliti na odstranění hlubokých příčin celé věci. A tu musím říci, že to, že naše strany jsou nuceny s takovou, řekl bych, až někdy přílišnou horlivostí, starati se o peněžní prostředky, je založeno v celém principu veškerého našeho politického života. Když jsme dělali ústavu, měli jsme velký spor o to, opravdu jeden z nejostřejších, máme-li postaviti svůj politický život na strany nebo na jednotlivce. Já jsem byl proti tomu, aby to bylo na strany, hlavně proto, poněvadž my celý politický život, prosím, vládu, parlament, všechno ostatní stavíme na strany a tyto strany nejsou žádnými veřejnými korporacemi, nemají žádných povinností a žádných práv, jsou to docela libovolné instituce, a na tyto instituce, které nám nedávají žádnou garancii státnosti, stavíme, prosím, celý život státu. My jsme k tomu ještě zavedli vázané kandidátní listiny, proti kterým jsem já velmi energicky bojoval ještě, když posl. Stříbrný je zastával. Já jsem byl rozhodně proti nim a sice proto, poněvadž jsem nechtěl osobní zásluhu o voliče úplně vymýtiti z celého systému volebního. Já ze své dlouhé 25leté zkušenosti ve Vídni vím, co učinili dobří poslanci pro své okresy, co velkého ve věcech hospodářských, kulturních atd. Když je odloučíte od jejich okresu, když z nich uděláte jen exponenty ústředních sekretariátů, je docela přirozeno, že to nemohou dělati, poněvadž na jedné straně jsou okresy příliš velké a na druhé straně nemají žádného interesu, poněvadž jejich kandidatura závisí ne od voličů, nýbrž od sekretariátu. To jsem považoval vždy za zlo pro voliče. Ale pro stát jsem to považoval proto za zlo, poněvadž se tím odstraňuje individuelní odpovědnost před státem, což považuji za jednu z nejdůležitějších věcí. Všechno se svaluje na stranu a potom si musíme přiznat, že jakmile mohu svou odpovědnost svalit na širší skupinu, přirozeně zeslabuje se má vlastní odpovědnost, a to je pro politický život neobyčejnou chybou. To však má také finanční důsledky. Život strany se stává nesnesitelně drahým, poněvadž už nerozhoduje individualita poslance v jeho okresu, která je podporou celého ústředí, nýbrž zde rozhodují jen sekretáři, sekretariát, agenti atd., a to stojí ohromné peníze. My nemáme to, co kdosi kdysi už navrhl, že mají strany, když byly státem postaveny jako základ státní správy, býti také státně organisovány i co do finančních prostředků. My toho nemáme a následkem toho strany musí sbírat peníze, kde se dá. A tu řeknu docela otevřeně, i lidé, kteří mají velmi úzké svědomí, někdy se dostávají do situací, do kterých by se nikdy nedostali, kdyby nebylo těchto potřeb strany. To jsou věci, o kterých musíte přemýšlet, a co jste slyšeli zrovna zde v této debatě o vší té korupci, to vás nutí k tomu, abyste dělali všechno k odstranění toho, co tuto korupci umožňuje; a odpusťte, řeknu vám víc: co ji v očích některých docela do jisté míry ospravedlňuje. A to je to hrozné, to je to mravně strašné, že my se stáváme mravně otrlými, když to vidím. Všecko omlouváme. Já sám jsem řekl, že by to nebylo tak diffamující pro Stříbrného, kdyby to bylo jen pro stranu. Když to řeknu já sám, který přece jen mohu říci, že jsem si za 40 let svého politického života zachoval opravdu velmi živé svědomí pro tyto věci, co se může říkat všeobecně? V tom je to zlé a já myslím, že zrovna to, čeho jsme dnes svědky, musí nám býti důvodem, abychom mysleli vážně na odstranění celého tohoto principu, řekl bych stranického, v našem veřejném životě, že nesmíme dále považovati strany za fundament celého státního života a že se musíme vrátit trochu ke starému individualismu, který dokonce nebyl tak zlý.

Jsem ovšem pro zachování poměrného práva, o tom není pochyby, jak je to v německém návrhu volebního řádu, s principem menších okresů.

To jsem chtěl říci, poněvadž jsem si myslil, že zrovna dnes, kdy musíme se zabývati těmito smutnými důsledky všeho toho hospodářství, ve kterém žijeme, musíme myslit také na to, abychom nejen odsuzovali někoho, nýbrž abychom také mluvili sami ke svému svědomí a odstranili to, v čem vidíme příčinu zla.

Přicházím ke konci a tu bych k vám rád mluvil ne jako straník, nýbrž jako člověk, který přes 40 let je v našem aktivním politickém životě, přes 40 let je už členem parlamentu a prodělal tedy více, než jste mohli prodělat vy. A já vás nevyzývám, já vám nehrozím, jen vás prosím, abyste nezapomněli, že nejde o jednoho nebo druhého, nýbrž že jde o to nejdražší, co máme, o naši budoucnost a svobodu. Nechci, abychom co dělali s ohledem na strany. Ne. Já vás prosím, abychom udělali pořádek, abychom vyčistili vzduch (Výkřiky komunistických poslanců.), abychom mohli zase svobodně dýchat. A dělejme to pro stát, pro budoucnost, a ne pro strany anebo proti stranám, bez ohledu na všecky strany a všecky osoby jen a jen pro stát. Neohrožujme státní správu, státní zaměstnance civilní i vojenské zlými příklady zištnosti politických stran a jejich zástupců, abychom i od nich mohli a směli žádat naprosto nezištnou a každému svodu nepřístupnou oddanost ke státu. Mohou přijíti těžké chvíle na náš stát. A tu nezapomeňme, že udrží svou svobodu jen národ mravně silný a čistý, oduševněný jen a jen nezištnou láskou ke svému státu a pro svůj stát připraven ke všemu, i k nejkrajnějším obětem.

Já prosím vás a zaklínám vás, nebuďme... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Kramář (pokračuje): ... nehodni těch, kteří za naši svobodu trpěli a umírali. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Horpynka.

Posl. Horpynka (německy): Dámy a pánové! Od 13. února, to jest ode dne, kdy posl. dr Stránský, asi z příkazu své strany nebo určitých osob své strany, vznesl proti posl. Stříbrnému ve veřejné schůzi posl. sněmovny velmi závažná obvinění, nezmizela již z českého i německého domácího tisku všeobecná rozprava o hromadné korupci vládnoucích v tomto státě, dokonce i cizina zaujala k těmto zjevům ve svém tisku stanovisko takovým způsobem, který byl velice málo lichotivý pro tento stát.

Poněvadž se Stříbrný po svém vypuzení z české nár. socialistické strany dělnické odvážil získati si poslanecký mandát a státi se oposičním poslancem, dožili jsme se řídkého případu, že parlament, sám o sobě nezpůsobilý pracovati, zřídil dokonnce vyšetřovací výbor, který byl obmyšlen slavným úkolem provésti přípravné práce, které konec konců mají způsobiti ztrátu mandátu Stříbrnému a jeho vytlačení z politického života. Věcnou stránkou obžaloby, vznesené proti Stříbrnému, zabýval se již jak denní tisk, tak vyšetřovací výbor a řečníci v parlamentě i mimo parlament již dosti vydatně a mimo to jest naděje, že ještě veřejné soudy musí části této materie učiniti předmětem svého vyšetřování, takže si mohu ušetřiti zabývati se tím, byť i jen několika slovy.

Mohu jistě přestati pouze na tom, že promluvím o politických příčinách a logických důsledcích této aféry, pokud jest to vůbec možno v mezích parlamentní řeči při omezené řečnické době. My sudetští Němci stali jsme se již jednou tak zvaným novým uspořádáním evropských států, jak byly upraveny mírovými diktáty versaillským a st. germainským, z donucení občany tohoto státu a máme tedy nejen právo, nýbrž i povinnost zaujímati kritické stanovisko ke všem věcem, které se odehrávají ve vnitřní domácnosti českého státního národa, zvláště, když jejich odrazy vykonávají také svůj určitý vliv na náš veřejný život, čemuž se za daného stavu věci nelze vůbec vyhnouti. Jen krátkozraký politik nebo jen úplně malicherný žurnalistický duch může tvrditi, že my sudetští Němci můžeme pociťovati nejčistší radost, totiž škodolibost z každého malého i velkého korupčního škandálu v českém táboře. Právě naopak! Pronikavě jako blesk ukázalo nám opět jednou projednávání aféry Stříbrného, jak vlastně vypadá český národ, který si troufá nám, sudetským Němcům, vládnouti v tomto státě jako národu menšinovému. Že my Němci nemůžeme se z toho radovati, jest zajisté samozřejmé. Rovněž tak samozřejmé jest však také to, že s díky přijímáme z takovýchto českých afér ony zbraně, jichž potřebujeme k boji proti soustavě zde vládnoucí, který vedeme již několik let.

Zpráva vyšetřovacího výboru, o níž se dnes koná rozprava, jest ve své moralisující části velmi neupřímná, poněvadž úplně zamlčuje politické příčiny rozvíření aféry Stříbrného. Právě proto, že vyšetřovací výbor nenašel k této upřímnosti odvahy, vznikla z obžaloby proti korupčníkovi ochrana mnoha jiných korupčníků, činnost vyšetřovacího výboru byla tak jednostranně omezena, že konečného účelu, totiž očištění veřejného života, nelze nikdy dosíci ani nejkrásnějšími závěrečnými návrhy výboru. Přijme-li dnes parlament třetí návrh vyšetřovacího výboru, jímž se vláda vybízí, aby učinila všechna opatření, aby zabránila hanebnostem ve státní správě a zneužívání mandátu členy zákonodárných sborů, pak parlament vynáší sám nad sebou a nad svými členy zničující rozsudek, neboť vydává československý parlamentarismus veřejnému posměchu a brání, aby někdy i v budoucnosti parlamentní soustava mohla dojíti důstojnosti a vážnosti.

Neboť každý člověk se svým omezeným poddanským rozumem musí cítiti, že jest směšné, že parlament, který by měl státi nad vládou, který podle ústavy jest povolán vykonávati moc suverénního národa, dovolává se pomoci vlády, aby ona vyklidila tento Augiášův chlév a aby jako strážník dozírala na morálku parlamentu. Přijetím návrhů 3 a 4 vyšetřovacího výboru posl. sněmovna doznává, že jest nezpůsobilá udržeti ve svých vlastních řadách pořádek a mravnost. Parlament vzdává se veškeré iniciativy, ba upírá si sám veškeré oprávnění k životu. Zpráva vyšetřovacího výboru výslovně konstatuje právo a povinnost parlamentu kontrolovati výkonnou státní moc a autonomně střežiti vlastní čest a důstojnost parlamentu. Takové právo jest ilusorní a taková povinnost nebude nikdy splněna, jestliže parlament sám vyzývá vládu, jejíž výkonnou pravomoc má sám kontrolovati, aby udělala v parlamentě pořádek, aby zabránila zneužívání mandátu, aby nařízením zmařila jakoukoliv možnost korupce při dodávkách a zadávání prací a jiné věci. To jest manévrování na oko s heslem: "Ut aliquid fecisse videatur". Skutečný výsledek bude takový, že z parlamentu vyletí jeden korupčník, že však celá řada jiných korupčníků v něm zůstane a že bude moci ve svém hanebném řemesle v budoucnosti pokračovati dokonce ještě jistěji.

Konečně bylo úkolem od prvopočátku určeným vyšetřovacímu výboru zahájiti jednání o ztrátu mandátu jediného poslance, nikterak však bojovati nějak proti korupci vládnoucí ve státě. To vysvítá již zcela zřetelně z úvodu, který předchází návrh vyšetř. výboru, v němž se vyslovuje pochybnost o počestnosti posl. Stříbrného, což jest konec konců nejdůležitější z celé výborové zprávy a o což se v posledních dnech v koaličních stranách, patřících k vládě, velmi mocně bojovalo. Již z toho, ale i ze způsobu, jak bylo vedeno vyšetřování ve výboru, poznáváme zcela zřetelně, že šlo jen o to, učiniti laskavost straně ministra věcí zahraničních dr Beneše a jejího bývalého člena a nynějšího protivníka ministra věcí zahraničních posl. Stříbrného vyřaditi z parlamentního života. A to jest ona zamlčená příčina, proč byla rozvířena Stříbrného aféra, která ovšem vrhá zároveň také velmi podivuhodné světlo na politické metody ministra věcí zahraničních Beneše. Že každý státník a každý politik má své nepřátele právě z titulu své veřejné činnosti a že nalezne množství kritiků, jest hotovou skutečností, která trvá a bude trvati tak dlouho, pokud politika trvala a bude trvati. Kvalitu politika lze posuzovati nejen z činů, které provedl, nýbrž nejlépe z taktiky a způsobů, jak se politik vyrovnává se svými protivníky a kritiky, jak na ně útočí nebo se jim brání. Volby do třetího parlamentu přinesly ministrovi věcí zahraničních dr Benešovi nepříjemné překvapení, že dr Pergler, kterého vypudil z vyslanecké služby a že posl. Stříbrný, vyloučený z české národně-soc. strany, vtáhli do zákonodárného sboru s mandátem a že se od prvopočátku prohlásili za jeho nejkrutější nepřátele. (Posl. Nitsch [německy]: A ještě ten třetí!) O tom promluvím ještě dostatečně.

Činnost dr Perglera během české zahraniční revoluce v době světové války nebyla ministrovi dr Benešovi jistě nežádoucí, zvláště když tyto dobré služby odměnil dokonce převzetím do vyslanecké služby. O Perglerově československé státní příslušnosti nikdo nepochyboval, když si stát osvojil právo disciplinovati Perglera pro jeho činnost jako vyslance v Tokiu. Když však Perglerův boj v poslanecké sněmovně proti dr Benešovi začal býti nepohodlný, musil náhle volební soud, ministerstvo vnitra a zahraniční uměle zkonstruovati pochybnost o Perglerově státní příslušnosti, aby ho bylo možno prohlásiti za zbavena mandátu. Na celém světě nebude člověka, který by mohl tvrditi, že takovéto způsoby politického boje jsou bezvadné a mravně založené. Každý musí dojíti k úsudku, že ministr věcí zahraničních Beneš nebyl s to, aby svého politického nepřítele dr Perglera odrazil věcnými a politickými důvody, že na konec sáhl k prostředku, který nemá s politikou nic společného, který však byl umožněn korumpováním státních úřadů a institucí.

Týmž způsobem bojuje se nyní proti politicky nepohodlnému protivníku Stříbrnému. Dokud byl Stříbrný ve straně, byl všeobecně uznávaným "pašákem", patentovaným chlapíkem, od něhož všichni přijímali peníze, ačkoliv věděli, z jakých zdrojů Stříbrný a jeho lidi čerpali peníze dávané k disposici straně a jednotlivým osobám. Nyní, kdy jde o to, aby se k motyce našlo topůrko, jímž by tento Benešův nepřítel byl definitivně ubit, sahá se nazpět ke korupčním aférám, po léta trpěným, a lechtá se mravní svědomí parlamentu a veřejnosti, aby se dosáhlo žádaného účelu. Tvrdí se sice, že účel světí prostředky, ale lidé, kteří takovýchto prostředků používají, nesmějí činiti nároků na svatost, ba ani na počestnost. My, sudetští Němci, máme veškeren důvod býti nejostřejšími politickými nepřáteli ministra věcí zahraničních dr Beneše. Tento čistě věcný boj s vyloženě politickými prostředky můžeme vésti jen tak dlouho, dokud jsme přesvědčeni, že náš politický odpůrce jest také politický a čestný bojovník. Pozbudeme-li tohoto přesvědčení - a k tomu musí dojíti, vidíme-li, jakými pochybnými prostředky se dr Beneš snaží zbaviti se svých parlamentních odpůrců - pak se musí naše věcné protivnictví změniti časem v zášť a opovržení. Ostatně dr Beneš použil těchto způsobů boje i proti říšsko-německému novináři inž. Kornhuberovi, kterého dal vypověděti z Československa jen proto, poněvadž byl jeho odpůrcem.

Jak falešné a neupřímné jsou morální uváhy o cti a důstojnosti parlamentu ve zprávě vyšetřovacího výboru, lze poznati již z toho, že generál ruských legií, Rudolf Gajda, může ještě dnes míti poslanecký mandát. Tento člověk, s nímž ještě v roce 1926 sympatisovaly národní vrstvy Čechů, když chtěl proti nám Němcům v tomto státě zavésti diktaturu, který jest dnes nejen degradovaným generálem českého vojska, nýbrž knihou Sakharovou, která nyní již vyšla ve druhém vydání a bude také vydána nyní v cizích jazycích, jest odhalen jako sprostý zákeřný vrah, jako člověk, který celý svůj život žil jen z podvodu, zlodějství a lži. Přes to jsou poctiví lidé nuceni seděti s ním na téže poslanecké lavici. Panu ministrovi věcí zahraničních dr Benešovi ani nenapadne, aby pochyboval o čestnosti tohoto individua a aby navrhl vyšetřování před Společností národů, aby těžká obvinění ruského generála poručíka Sakharova proti Gajdovi byla přezkoumána, zda jsou správná. Naopak, u nás se zakazuje rozšiřování Sakharovy knihy, pravděpodobně, aby se zabránilo, aby zde nevyšla pravda na denní světlo o mnohých osvoboditelích Československa. Ale právě pro způsob politického boje, jehož se zde používá proti Stříbrnému, rozšířilo se v nejširší veřejnosti mínění, že boj za osvobození Čechů mohl býti za světové války jen proto úspěšně skončen, poněvadž byl dobrým obchodem pro kapsy bojovníků za svobodu a měl býti i nadále. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 26. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 73 této těsnopisecké zprávy.] Poslanec a ministr mimo službu, který byl také jednou nositelem této korupční soustavy, bude snad nyní z parlamentu vypuzen, ale dnešní nositelé korupční soustavy zůstanou zde i nadále, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 26. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Neboť jak se to má nazvati, jestliže z původní zprávy vyšetřovacího výboru musila býti vypuštěna všechna jména a všechna místa o intervenci jednotlivých vládních stran, která jsou nepříjemná nebo nějak zatěžují jednotlivé strany a jednotlivé osoby vládních stran, a jsou nějak nepříjemná nynějším ministrům a nynějším poslancům.

Zda není to nejlepší výraz a nejjasnější důkaz toho, že se prostřednictvím vyšetřovacího výboru vede jen polní tažení osobní msty proti Stříbrnému, že se však nechtělo nikterak pracovati pro morálku, pro mravní povznesení veškerého parlamentního života. o čemž také nikoho nepřesvědčí vlasteneckoblbá moralisační komedie, kterou zde dnes předvedl žalobce dr Stránský. My, sudetští Němci, nebudeme ani vteřinu litovati, jestliže posl. Stříbrný, tento zapřísáhlý nepřítel všeho německého, bude musiti jednoho dne opustiti tento parlament. Naplní nás dostiučiněním, že osud, který připravili Stříbrnému jeho vlastní rodáci, mstí se na něm také za bezpráví, které od něho utrpěli Němci. Litujeme jen, že posl. Stříbrného nebudou na této cestě provázeti všichni ti, kdo se hmotně i mravní korupce jakkoliv účastnili nebo ještě účastní.

My Němci nemusíme se obávati, že by nákaza korupce mohla působiti nakažlivě také na nás i při úzkém styku, který zavládl mezi námi a Čechy nyní na ministerských křeslech. Německé vládní strany jsou Čechy úzkostlivě drženy daleko od veškeré parlamentní moci a tím chráněny také před jakoukoliv korupcí. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 26. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Na konec musím prohlásiti, že moje strana bude hlasovati pro druhý a čtvrtý návrh, naproti tomu že odepře svůj souhlas návrhu prvému a třetímu. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž jest p. posl. Čuřík.

Posl. Čuřík: Slavná sněmovno! Jsou to trapné okamžiky pro českého poslance, když musíme se přímo broditi bahnem korupce a nepořádků, které se objevily v tak pozdní době, téměř za 13 roků trvání našeho státu. Když vzpomeneme na ony krásné chvíle nadšení a obětavosti našeho lidu, které byly přímo obdivuhodné v dobách popřevratových, a když vidíme dnes, jak venku to vypadá mezi lidem, který je otráven a znechucen dnešními poměry, tu jistě každého z nás pojímá přímo hrůza nad tím, co se stane dále. Abych to řekl hned v začátcích, aby bylo jasno, prohlašuji, že budu hlasovati pro návrh vyšetřovacího výboru a plně stavím se za to, aby pan posl. Stříbrný byl souzen důsledně v každém ohledu.

Vážená sněmovno, musím však při tom poukázati na zjevy, které snad hodně souvisí s tím, co prováděl pan Stříbrný jako ministr železnic, jako ministr tohoto státu. Poukazuji zejména na situaci v době, kdy politická "pětka" u nás vévodila celému státu. A když tenkráte jsem si dovolil na schůzích nebo konferencích lidové strany tento systém kritisovati veřejně před voličstvem, byl jsem obžalován, že porušuji tím kázeň ve straně, že dopouštím se útoků na vládu nebo dokonce na vedení strany tímto směrem. A náš tehdejší vůdce pan ministr Šrámek se vyjádřil v souvislosti s těmito okolnostmi, že kdo útočí na "pětku", útočí na stát. Taková se razila ideologie v tehdejší době od pánů vládců v naší republice! To nebyl Šrámek sám, to byli také jiní pánové, kteří se domýšleli, že politická "pětka" je stát sám, a kdo si dovolí "pětku" posuzovati, že tím útočí dokonce na stát. Také se tenkráte razilo heslo: "Dáti jim nažrati a chlapy koupiti."

Vážená sněmovno! Takováto ideologie a takováto hesla se razila od mužů vládnoucích ve státě v době, kdy byl stát budován od základů! Pak se nedivte, že našla se řada jiných, že našel se pan Stříbrný, který tomu rozuměl doslovně a který toho slova "nažrat se" použil plnou měrou. Je to smutná kapitola, když se podíváte do všech oborů státního života a státní správy, všude vidíte tyto smutné zjevy. Vezměte, prosím, kterýkoliv obor hospodářského života, jeho odvětví, jeho správu, jeho vlastní věci, vezměte si prosím jen otázku lihovou u nás, kde stát má určitý monopol, kde stát dohlíží na rozdělování lihu, nad jeho výrobou! Já bych chtěl věděti, kolik pánů zbohatlo z lihových podniků na účet státu, na účet obyvatelstva! Jsou známi pánové i v této sněmovně, kteří byli jinak velmi chudobní, ale po převratu koupili si za lihové peníze statky, koupili si majetek a dnes jsou docela velcí páni. Slavná sněmovno, poukazuji na Státní pozemkový úřad. Dr Kramář zde mluvil před chvílí o úsporné komisi. Byl jsem členem úsporné komise a pamatuji se, co prohlásil tenkrát jeden z vládnoucích pánů o úsporné komisi. Byla to doba, kdy jsme jednali o koupi domu na Košíku pro Pozemkový úřad. Tenkrát se zjistilo bezpečně, že v několika týdnech stoupla cena o 100%, ze 6 na 12 mil. Kč. My jsme řekli: Ten dům se nekoupí, nesmí se koupit, ale jeden pán v té vládě řekl proti úsporné komisi: Tenhle útvar musí zmizet. Úsporná komise skutečně zmizela pod diktátem vlády a tehdejší politické Pětky. Úsporná komise byla pohřbena, uškrcena proto, poněvadž pánům sáhla poněkud dále do kapes, do jejich šuplíků a do jejich vlastního resortu. My jsme sčítali tenkrát přebytečná auta ministrů a u různých pánů presidentů a úřadů a řekli jsme, že auta jsou bezúčelná, přebytečná, že se musí prodat. Tím jsme podráždili pány, kteří pak pomohli úspornou komisi uškrtit a pochovat. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Dr Kramář nemá pravdu, když tvrdí, že v té komisi něco vykonal; nevykonal nic, poněvadž komise nemohla a nesměla pracovati; dnes komisi zřizovat bylo by, myslím, balamucení veřejnosti, poněvadž ta komise se neosvědčila a opět by byla uškrcena, kdyby začala pracovati. Tento systém, vážená sněmovno, není nový pro mne, ani pro vás všechny a má kořeny trochu dále.

Vezměte, prosím, odvětví další, tabákovou režii. Znám v Praze firmy, které jsou velmi dobře zařízeny a kde sedí bankovní ředitelé zkrachovaných bank, tam dali své kapitály uložit, aby obchodovali dále. Mají přízeň na velkých místech vládních, kde prodávají tabák státu za drahé peníze, vodí si na Balkán úředníky tabákové režie na nákup tabáku a dělí se mezi sebou jako loupežníci, aniž by se kontrolovalo, co na tom vydělávají. Tato otázka nákupu tabáku je také vřed, který by se měl vyříznouti velmi rychle a velmi hluboce. V tom jsou zapleteni také páni z jiných stran, ne pouze ze strany jedné, v tom jsou páni, kteří mluví, že mají čisté ruce před veřejností. Znám osoby, které se touto otázkou tam zabývají, mohl bych je přímo jmenovat, jak se o to velmi mnoho namáhají, jak mají mnoho času, aby koupili dobře, lacino pro sebe a pak draho státu prodali. Tam je tedy také obor, kde můžeme sáhnout velmi rychle, abychom zjednali nápravu, očistu v naší republice.