Přiznám se, že jsem leccos tušil, ale nepředpokládal jsem, že je zde takové moře špíny. Otevřeně se přiznám, že by bylo zásluhou pana dr Stránského, kdyby jeho cílem byla očista. Bohužel, jeho cílem bylo jenom zničení člověka. (Výkřiky.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid. (Posl. dr Stránský: To je neloyální řeč, pane doktore! Mým cílem nebylo zničení člověka, to není pravda!)

Posl. dr Kramář (pokračuje): Já konstatuji jedno. (Posl. dr Stránský: On sám se zničil!) Do této logiky se nebudu pouštět ani do tohoto sporu, ale konstatuji, že kdyby to nebylo bývalo cílem, pak by bylo docela přirozené, že musil býti pan dr Stránský první, který žádal další jednání vyšetřovacího výboru a další vyšetřování. (Výkřiky posl. Štětky.) Řeknu docela otevřeně: Zůstane-li vyšetřovací výbor jenom prvním aktem, po němž nepřijdou ty druhé, pak je a bude to hříchem na státu a vyšetřovací výbor by byl prostě paskvilem na snahu po očistě. Nepotřebuji zde nikoho ubezpečovati, že neznám ohledů, když jde o nepoctivost, ať jde o kohokoliv, i o lidi mně nejbližší, tím méně snad o nějakého politického člověka. Já jsem byl vždycky a naše strana byla vždy v tomto ohledu až krutě bezohledná, a já se vám přiznám, když vidím, co se dnes trpí, co lidem dnes neškodí, mám chvíli až výčitky svědomí, že jsem byl příliš krutý.

Mohu s klidem odmítnout, že bych hájil posl. Stříbrného. Ne! Co mu bylo dokázáno, odsuzuji jistě alespoň tak přísně jako každý druhý. Já jsem nehájil posl. Stříbrného, což také nebylo mým úkolem, nýbrž já hájil prostou spravedlnost, a to z toho principu, že tuto spravedlnost dáváme i nejhorším zločincům a tudíž že ji nesmíme odmítat svému kolegovi. (Výkřiky posl. Čižinské.)

Vyšetřovací výbor se jmenuje naše instituce, ale přiznejme si, že není vyšetřovacím výborem, nýbrž že je zároveň soudem. Vyšetřování může býti subjektivní, ale soud musí býti objektivní a hledat spravedlnost. Vyšetřování může býti někdy i výkonem jednostranné vůle, řeknu, v abnormálních poměrech dokonce i msty a nenávisti, ale soud musí být výkonem spravedlnosti. (Výkřiky posl. Čuříka.) Ve spořádaném státu musí a má býti i vyšetřování pokud možno objektivní. Ale náš vyšetřovací výbor - a já řeknu docela upřímně, doufám ve většině ne ve zlé vůli, nýbrž svým složením poněvadž je to politická instituce - v obojích funkcích, i jako vyšetřovací orgán, i jako soud, je málo vhodným zákonodárným řešením. (Výkřiky posl. dr Mareše.) Byl jsem před vojenským soudem. Vyšetřování i soud šly za určitým cílem a konec byl jasný - šibenice. (Výkřiky.) Ale přece jen musím říci, že vyšetřovací orgán i soud zachovávaly dekorum. Konstatuji, že nebyl ani jeden svědek, kterého jsme žádali, zamítnut. To bych si byl přál také zde. Jako každý, a myslím stejně ostře, jsem odsuzoval a odsuzuji, že posl. Stříbrný jako ministr nezabránil vybírání provise. (Výkřiky posl. dr Mareše a Hampla.) To je věc, která se musí každým způsobem odsouditi.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Kramář (pokračuje): Ale přece jen pro posuzování jeho viny jsou vážné motivy. Proč je chtěl a proč je trpěl. A tu musím říci, že přece jen nechápu, proč nebyli slyšeni svědci, kteří zrovna o tom měli promluvit. Snad by to nebylo vážné svědectví, ale přece jen by bylo ulomeno ostří tomu, že se postupovalo jednostranně. Řeknu docela otevřeně, když se hledají a vyslýchají přímo jako korunní svědkové ti, kteří jsou přitěžující pak, myslím, se mělo jako rovnováha povoliti posl. Stříbrnému, aby byli slyšeni i ti, které on navrhoval, aby ukázal motivy svého činu. Nebylo by to ani omluvou, ani ospravedlněním, ale přece jen, řeknu, že by to nebylo tak difamující jako obohacení vlastní přímo nebo nepřímo prostřednictvím lidí blízkých.

Ale já se nechci pouštěti do jednotlivostí toho řešení, poněvadž nejsem zde proto, jak pravím, abych dělal obhájce posl. Stříbrnému (Výkřiky.), nýbrž proto, abych mluvil o docela něčem jiném, o tom, co znamená tento proces pro naši budoucnost a co myslím, že je naší povinností. (Výkřiky.) Všechno, co se během vyšetřování odkrylo, je po mém soudu pro náš život státní vážnější a hrozivější než osobní otázka posl. Stříbrného.

O tom, že v ministerstvu železnic přímo bujelo provisní hospodářství, po výsledcích jen, jestli to bylo nebo je jen to uhlí (Hlasy: Také pražce!), poněvadž, když jsem byl úsporným komisařem u železnic, mluvilo se o jiných věcech, mluvilo se o dodávkách, které skutečně budily veliké pochybnosti. Chtěl jsem to vypátrati, ale činnost úsporné komise byla zastavena z příčin, které nezávisely na mně. (Výkřiky komunistických poslanců.) Já jen tak mimochodem řeknu, že dojista je to velmi pádným argumentem proti zpolitisovanému vedení státních drah a státních podniků. V úžasném psaní, jehož faksimile bylo otištěno, jde o uhelné hospodářství ve veřejných pracích. A tu se jen táži: Nebylo to ještě také jinde? Co je s tím polským uhlím, o kterém mluvil zde také p. posl. Štětka, který nám říkal, že jsme byli také při tom? Ano, v té poradě, ve které se o tom mluvilo, byl za nás p. dr Matoušek, ale jedině proto, aby žádal, aby se polské uhlí dávalo velkoobchodníkům, obchodníkům s uhlím, kteří na to mají legitimní právo a kteří také proto platí daně. Tomu bylo vyhověno, ale ne pro naši stranu, my jsme z toho neměli pranic. Při té příležitosti musím říci, že p. posl. Štětka také říkal, že my jsme byli pro sanaci bank. Konstatuji, že já jsem byl proti tomu od samého počátku a že naše strana byla velmi proti tomu, co se se sanací bank v poslední době dělalo. Tedy prosím, aby páni byli trochu opatrnější se svými obviněními. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Pro svou osobu řeknu, že člověk se přímo hrozí o naši budoucnost, když všechno to slyší, a když snad ještě více podezřívá, než ve skutečnosti je pravda. Materialistická filosofie poválečná, výsměch nad patriotismem a nacionalismem podrývá kořeny našeho politického života. A s tím máme my obstáti, my, obklíčeni nepřáteli a odpůrci? A tu vidím snahu, potopit Stříbrného jen proto, že se snad nebál odkrýti některé kazy našeho života.