Stříbrný a protihradní křídlo mají ovšem své lidi také uvnitř nár. sociální strany. Jsou to lidé nespokojení s politikou a postupem Beneše a jeho trabantů, @a la Šalda a Stránský. Nespokojení s "novopečenými vyšinulci", jak je nazývají lidé, kteří by dali přednost kursu nacionálně-fašistickému. A právě tito lidé, na př. Baxa, měli býti benešovským gestem dr Stránského proti Stříbrnému také uvnitř strany přitlačeni ke zdi; mělo jim tím býti vyhrožováno, že budou sdíleti osud Gajdy, Perglera a Stříbrného, neupustí-li od své oposice.

Benešova ofensiva ovšem, celkem řečeno, i tentokráte ztroskotala. A zase snad nikoliv proto, že by proti Stříbrnému nebylo dosti materiálu, nýbrž proto, že se za Stříbrného postavili otevřeně nacionál-fašisté s Kramářem v čele, že ho podněcovali, aby ukázal, kolik toho ví o vůdcích ostatních stran, aby tím hradní machry držel stále v šachu. Proč na příklad Stříbrný nic konkrétního neprozradil o obchodech agrárníků? Zřejmě proto, aby i hradní lidé, Bradáč a Viškovský byli zakřiknuti.

Kramář a spol. nadržují otevřeně Stříbrnému a společníkům, a to ovšem už dávno. Jestliže se tentokráte mimořádně za něho postavili, nedbajíce risika, že budou i osobně stotožňováni s tímto dobrodruhem, stálo se to proto, že vliv soc. demokracie a nár. socialistické strany a Hradu vůbec mezi pracujícím lidem klesá, že buržoasie potřebuje v době stále se zostřující krise a nespokojenosti mas stále více druhý, mocný reservoár, t. j. nacionální fašisty. Kramářovo slovo "Zaplať pánbůh za fašismus" nabývá znovu značné aktuality.

Proletariát nesmí se dáti ovšem klamati touto konkurenční hrou mezi nacionálněfašistickým a sociálfašistickým křídlem buržoasie. Obě křídla jsou stejně protidělnická, oběma jde toliko o podíl na kořisti, vydřené z pracujícího lidu. Obě křídla jsou nástrojem finančního kapitálu, který používá obou k zotročení proletariátu, při čemž dává někdy přednost této odrůdě fašismu, někdy druhé, podle toho, pomocí kterého může lid lépe ohlupovat a potlačovat. Proletariát ví z vlastní zkušenosti, že korupce jsou nutným důsledkem kapitalistického řádu, že každý, kdo tento řád podporuje, dostává se nutně do korupčního bahna, ať jsou to vůdcové soc. demokratičtí a nár. socialističtí nebo vůdcové strany nár. demokratické, agrární, lidové atd. atd.

Jedinou stranou, která nestrpí a nemůže strpět korupčních zjevů, jest strana komunistická, poněvadž je to jediná strana dělnická, ve které rozhoduje proletariát, jediná strana, která je revoluční a potírá neúprosně kapitalismus se všemi jeho hnusnými průvodními zjevy, z nichž jeden je korupce. Harusové a Majorové mohou sice sedět v kriminále, protože vedli proletariát do boje za chléb, práci a svobodu; nemohou však nikdy býti obviňováni z činů nečestných ve smyslu proletářském. Jen svržením celého kapitalistického řádu může býti odstraněno okrádání pracujícího lidu. Jen proletářská diktatura může si dovolit postavit všechny korupčníky ke zdi.

A nyní k obvinění Stříbrného posl. Stránským, průběhu vyšetřování a jeho závěru. Snad ještě nikdy nebyla veřejnost tak podvodně klamána jako při projednávání korupční aféry Stříbrného a spol. I vzdálený pozorovatel viděl, že zde v Československu je už moře korupčních afér a že jedna druhou musí už potopit a proto že musí dojít už jednou k jejich odkrytí. Ale to by nesmělo být Československo, ostrov klidu a pořádku, kde jsou všechny korupce v klidu a pořádku nejen trpěny, nýbrž za dozoru státních orgánů podporovány a prováděny, jak to ukazuje první obvinění Stříbrného posl. Stránským. Stránský obvinil Stříbrného, že za ministrování Stříbrného vydělal jeho bratr na uhelných dodávkách pro stát na provisích přes 20 mil. Kč pro sebe a svého bratra. Vyšetřováním bylo nezvratně prokázáno:

I. Že na státních dodávkách uhelných vydělali bratří Stříbrní ne 20, nýbrž 40 mil. Kč a vedle toho strana nár. sociální 12 mil. Kč. A to ještě jen, co přišlo ven. Kolik desítek milionů nebylo odhaleno. O tom věděl celý výkonný výbor a všichni funkcionáři strany nár. sociální. Ti je přijímali, ba dokonce korupční peníze od Stříbrného přijal i dr Beneš.

II. Že si za ministrování Bechyněho strana soc. demokratická zřídila uhelnou korupční společnost "Antracit", jejíž zakladatelé byli soc. demokrat Brožík, Pohl a soudruzi jak čeští, tak i němečtí s podíly 70.000 Kč. Že tato společnost vydělávala těžké miliony, není potřebí zvlášť podtrhovat.

III. Že na státních dodávkách, zejména uhlí, jsou zúčastněny všechny vládnoucí strany, ba i takové, které nemají ani uhelné společnosti.

IV. Že za ministrování Srby byla potvrzena a je dosud prováděna dohoda šesti politických stran vládních o přidělování polského uhlí. Že jsou to strany nár. socialistická, soc. demokratická, agrární, živnostenská, nár. demokratická a ľudová. Že strana čsl. soc. demokratů dostávala dva příděly, ten druhý pro svou bratrskou stranu něm. soc. demokratů a že každá strana vydělávala na polském uhlí nejméně 1 mil. Kč ročně.

V. Že celý státní aparát je prolezlý korupcí, že jsou na korupci zúčastněni všichni vysocí státní byrokraté, jako byl za největšího korupčního machra označován odb. rada ministerstva železnic Halík a jak to před celým vyšetřujícím výborem potvrdil dnešní sekční šéf téhož ministerstva, dr Černý.

VI. Že na korupcích jsou zúčastněni všichni uhlobaroni, Weinmann, Petschek a zrovna tak Pražská železářská společnost v čele s fotrem pana prokurátora Stránského.

Naproti těmto faktům postavil se posl. Stříbrný přímo. Nevyvrátil je, naopak, ve své brožuře a ve své řeči před vyšetřujícím výborem doznal snad více, než bylo pánům zapotřebí, ale s úmyslem potopiti, a to hlouběji než sebe ty, kteří na něj vyšetřovací pasť nalíčili.

Co říká korupčník Stříbrný o uhelných provisích? Říká:

1. Já nic, to můj bratr, a ten to dělal pro stranu nár. sociální, byl jejím hospodářem a já jen politikem.

2. Strana nár. sociální žila a dodnes žije z výtěžků dodávkových obchodů.

3. Všechny politické strany vydělávají na uhlí pomocí uhelných společností a dodávkového systému.

4. Že jemu, Jiřímu Stříbrnému, nezbylo z uhelných dodávek a provisí, korupčních úplatků, za intervence atd. ani jedna setina toho, co zbylo druhým vládním politikům, takže on je "chudý", kdežto všichni ostatní vládní poslanci a ministři jsou stokrát bohatší než on. A říká, že všichni byli zrovna tak jako on, chudí jako kostelní myši a nazí jako lípa před válkou a ještě po válce - dnes jsme slyšeli znova toto doznání a výzvu k těm úctyhodným jeho kolegům s druhého tábora, ale dobře si rozumějícím a podle jednoho plánu také pracujícím.

Pan zpravodaj Koudelka zalezl dále než měl a proto musil sám sebe censurovati. Stalo se tak na přání Hradu i fašistů, tedy na přání všech. Co konfiskoval zpravodaj Koudelka ze své zprávy o uhelných dodávkách a o aféře posl. Stříbrného? Konfiskoval všechno, kde byla jen zmínka o rozšiřování korupční aféry, zkonfiskoval zejména v uhelných dodávkách ve své zprávě:

1. Že František Stříbrný odevzdal milionové obnosy na volební fond strany nár. sociální a její účely,

2. že uhelné provise dostávala strana nár. sociální a že František Stříbrný je vybíral jako člen výkonného výboru a jako člen finanční komise,

3. že provise z uhlí pro státní podniky šly přes konto Šolc a konto Smidarský ve prospěch strany nár. sociální,

4. že tři, čtyři miliony Kč uhelných provisí šly přes účet generálního tajemníka Šolce a 2 mil. Kč na Smidarského,

5. že Stříbrný má stvrzenku na 2 miliony Kč, které dal z uhelných provisí na volební fond strany nár. sociální.

Soudní posudek o uhelné korupci propadl konfiskaci celý 16stránkový posudek "soudního" znalce Vohryzka byl ve spisech, ale už není. Dělníci a malí poplatníci, budete se ptáti proč?

1. Vohryzek stal se za ministrování Bechyňova zrovna takovým obchodníkem, korupčním dodavatelem uhlí státním podnikům strany soc. demokratické, jakým byl František Stříbrný pro stranu nár. sociální.

2. Strana soc. demokratická má zrovna takovou zlodějskou uhelnou společnost "Antracit" pro dodávání uhlí pro státní podniky, v jejímž čele stojí Vohryzek jako komerční ředitel a příslušník strany soc. demokratické, který by měl seděti za mřížemi zrovna tak jako František Stříbrný, komerční ředitel uhelné společnosti nár. sociální.

3. Že Vohryzek prozradil, ale zase jen z konkurenčních důvodů, že tyto uhelné dodávkové zlodějny pro státní podniky trvají dále, že se množí - neboť straně soc. demokratické přibyli noví žrouti přístupem likvidátorských vůdců.

Všechny tyto prokázané skutečnosti z korupčnictví, úplatkářství a podvodů shrnul pan zpravodaj Koudelka nikoli podle vyšetřovaného materiálu a podle vyšetření samého, nýbrž podle návrhů koňských handlířů, které ve 4. bodě doslova zní: "Vládě se ukládá, aby v nejbližší době zabývala se takovou úpravou státního dodávkového řízení, jaká by zamezila porušování čistoty veřejné správy a poškozování státu". (Výkřiky komunistických poslanců.)

Tak, dělníci a malí poplatníci, budete se ptáti po tom, co tedy zbylo z toho velkého obvinění očišťovatele Stránského? Formule koňských handlířů, která znamená: Republika a její státní pokladna musí zůstati i nadále rozparcelována a státní pokladna otevřena a při tom naplňována pomocí zvýšených daní, dávek a poplatků, exekucí vydřených na pracujícím lidu, a to proto, aby mohly žíti a pracující lid ovládat vládní státotvorné strany. Proto musí býti zachovány:

I. Straně agrární české i německé:

1. Všechny zbytkové statky a celá správa pozemkové reformy, největší to svinstvo, jaké svět kdy viděl, k dalšímu rozkrádání státních statků a lesů.

2. Špiritusový monopol obilní a řepný jako prostředek pro zdražování chleba a cukru a obohacování agrární šlechty. Nesmí na ni prasknout: Korupční a úplatkářské aféry.... (Posl. Jos. Tůma: Kdo ti to psal?) To mně psal Beneš.

Tedy korupční a úplatkářské aféry pozemkové a špiritusové, jakož i braní účasti na polském uhlí.

II. Stranám soc.-demokratické české a německé a nár.-socialistické musí býti zachováno:

1. Doživotní dodávání uhlí za provise pro státní podniky, jehož proplácení se musí díti prostřednictvím stranických pokladen, ale se závazkem, že se to nebude dělat tak nešikovně, jako to dělali národní socialisté.

2. Účastenství pomocí zvyšovacích premií na zdražování cukru, a to ve výši 3 až 4 mil. Kč pro každou stranu a její pokladnu ročně.

3. Podle politického a národnostního klíče rozdělení nemocenských pojišťoven, Ústřední sociální pojišťovny, Ústřední hornické pojišťovny a Všeobecného pensijního ústavu s výhradním právem vyhoditi každého komunistu, který se objeví anebo by se objevil v nemocenské pokladně.

4. Družstva s Velkonákupnou českou a německou v čele, a to družstva jako je "Včela" v Praze a j., které dělníci nechtějí dobrovolně vydat, pomocí zákona vyvlastnit v zájmu státu a jeho celistvosti. Nesmí na ně prasknout: žádná korupční aféra a již docela ne uhelná před obecními volbami, cukrová, špiritusová, rozdělení americké mouky, válečné půjčky, pražce, ba dokonce už ne nic z těch afér, o kterých se veřejnost nedověděla a pro které by musely lítat hlavy ministrů a poslanců, takových Bechyňů, Frankeů, Meissnerů, Hamplů, Klofáčů, Piků, Dérerů, Pohlů, Brožíků atd., zrovna tak jako lítaly na Staroměstském náměstí hlavy českých pánů.

Když se stane - že nějaký ten kšeftíček si udělá pro stranu národně-sociální anebo soc. demokratickou její vůdce s Weinmannem a Petschkem, aby nedošlo k vyvlastnění dolů, hutí a těžkého průmyslu, tak se to nesmí hned vyslepičit. (Obrácen k posl. Mašatovi:) To jste si, pane kolego, usnesli vy ve vládních poradách. My jsme to od vás dostali.

III. Straně živnostenské musí zůstat: 1. Doživotní dodávání za provise a slušný občanský zisk pro vojenskou správu, státní a veřejné ústavy, bez konkurence a za nejvyšší podání.

2. O nějaký ten milionek z tajného fondu ministerstva obchodu nesmí býti handlováno. Stačí poukaz a tím je věc odbyta. Nesmí prasknouti účast posl. Pekárka na tabákových dodávkách a 100.000 Kč úplaty pro něho. (Posl. Pekárek: Vy jste lhář a bídný nactiutrhač!) Nesmějí prasknouti jiné nezralé korupce. Nesmí na ni prasknouti, že pomocí daňové reformy pro finanční kapitál a velkoobchodníky připravila maloživnostníky na buben.

IV. Straně lidové:

1. Nesmí se už ani máknout na církevní majetek a ten, který byl už vzat, musí býti vrácen.

2. Nesmí se už nikdy přijíti s odlukou církve od státu, neboť jedině lidová strana a její aparát musí býti podporován od státu legálně, a lidová strana nemá námitek, aby druhé strany, ale jen státotvorné, byly podporovány ze státní pokladny ilegálně, t. j. prostřednictvím tajných fondů, přídělem uhlí, cukerních premií atd. atd.

3. Musí se vrátiti lidové straně právo na školu a výchovu dětí, poněvadž se ukázalo, že jedině dobře umí připraviti k vykořisťování a na válečná imperialistická jatka pracující lid.

Nesmí na ni prasknouti: 1. Prameny volebních fondů, plynoucích z neznámých stok, ale páchnoucí korupcí. 2. Že podplatila a tučně odměnila spoluvládce za připuštění kongruy a zvýšení platů kněžským pensistům.

V. Straně nár.-demokratické české i německé musí zůstati:

1. Vedle výsadního práva na vykořisťování pracujících pomocí bank, dolů, hutí, fabrik atd. zvýšení sanačního fondu pro banky a sanačního fondu pro vývozní podnikatele.

2. Zaručený příděl z polského uhlí i pro dobu mimo vládu. Nesmí na ně prasknout, že tyto strany čistých rukou podplatí každého ministra, zkorumpují všechny státní úředníky, sesazují a nastolují vlády podle toho, jak je trpí která korupce.

VI. Straně ľudové a oposičním stranám státotvorným německých nár. socialistů, křesť. socialistů, maďarsko-polsko-židovské skupině a skupině p. Rosche musí se dáti:

1. Uznání od vládních stran za trpělivost a čekání za dveřmi u vládní kuchyně.

2. Finanční podpora ve výši podle potřeby, síly a váhy té které skupiny za to, že při aféře držela hubu.

3. Slib, že při střídání vládních kulis se bude bráti ohled na jejich oddanost.

Nesmí ovšem prasknouti na stranu ľudovou: a) že dostala prachy na sanování své banky na Slovensku; b) že dostala prachy na rozbití dělnického hnutí na Slovensku. Nesmí prasknouti, že všechny t. zv. oposiční, ale státotvorné skupiny se zavázaly vedle nemastného prohlášení držeti hubu po celou dobu vyšetřování.

VII. Straně komunistické (Veselost.) musí zůstati (Hlasy: Boží požehnání!) Na to vy jste pašáci, poslali byste nás hned ke sv. Petru.

Straně komunistické musí tedy zůstati:

1. Poněvadž je nenapravitelná, nechce ani slyšeti rozumné slovo o tom, jak je v kapitalistické společnosti sladko žíti, budou straně komunistické zachovány i nadále Meissnerovy ústavy Bory, Pankrác a všechny krajské i okresní kriminály, a to s půsty a s celým příslušenstvím.

2. Poněvadž někdo v těch Meissnerových ústavech musí býti, aby nezůstaly liduprázdné, všichni korupčníci, úplatkáři a zloději se tam však nevejdou a ani by se nikdy nevešli a také nebylo nikdy a nebude v intencích tohoto vládního režimu je tam dostat, budou tam dodáni na odpočinek komunističtí poslanci, redaktoři, sekretáři a všichni dělníci, kteří budou s komunistickou stranou ohrožovati klidné trávení nakradených korupčních peněz.

Návrh zpravodaje Koudelky: Na základě koaliční dohody, koaliční discipliny a koaličního utrpení dělá se přes celý obžalovací spis tlustá čára a na místo Stránského vystupuje Kramář se svou fašistickou hordou jako vítěz. (Výkřiky komunistických poslanců.)

První obvinění Stříbrného Stránským znělo, že Stříbrný jako ministr železnic napomáhal nesprávnostem při dodávkách nouzového uhlí v době hornické stávky r. 1923. Vyšetřováním bylo nezvratně prokázáno:

1. Že boj horníků r. 1923 byl na základě usnesení celé vlády zlomen tím, že bylo podvodným způsobem a za souhlasu 8 socialistických ministrů ve vládě vydáváno mutějovické uhlí za uhlí anglické a za souhlasu 8 socialistických ministrů bylo ponecháno Jiřímu Stříbrněmu, jako ministru na příkaz předsedy vlády Švehly s tímto uhlím podvodně manipulovati, to znamená, podvodem získati miliony za spáchanou zradu na zájmech hornických jako odměnu.

2. Že v důsledku hornické stávky nebylo již uhlí v jednotlivých nádražích a tak hrozila katastrofa zastavením provozu státních drah a tím posílení boje horníků železničáři a jejich spojení v boji za zlepšení svého postavení.

3. Že tento boj byl po úradě a po usneseních vlády a 8 socialistických ministrů zrazen a stávka pak s neúspěchem skončena. Podle doznání Stříbrného v jeho brožuře a obhajobě ve vyšetřovacím výboru zradil on a prodal za ministerské křeslo, neboť doslova řekl: "Zvítězil ministr nad socialistou v zájmu státu."

O tom se Koudelků v návrh ani slovem nezmiňuje a není proto tedy podle Koudelky a všech sociálfašistů potřebí, aby Stříbrný za zradu na hornících a železničářích zvláště trpěl. Proto je pardonován za kšefty s mutějovickým uhlím na 100%. Vystupuje tu zase na místo Stránského Kramář se svou fašistickou hordou jako vítěz.

Druhé obvinění: Že Stříbrný jako ministr umožňoval a kryl nesprávnosti při nákupu vagonů v Německu. Tak znělo obvinění Stříbrného Stránským. (Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 26. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 73 této těsnopisecké zprávy.) Návrh Koudelkův na základě koaliční dohody atd. dělá i přes tento korupční případ tlustou čáru a na místo Stránského vystupuje tu zase Kramář s fašistickou hordou jako vítěz.

Třetí obvinění: Že Stříbrný zastavil státní auto a peníze prohrál v kartách. Tak znělo obvinění Stříbrného Stránským.

Vyšetřováním to bylo nezvratně prokázáno, přes to, že zpravodaj posl. Koudelka prostě prohrané auto škrtl, ale nezbavil se té skutečnosti, že došlo ke škrtnutí auta jen proto, že ten Zrno včas nezemřel, jako ten Halík. Tím tedy zůstalo auto autem, Zrno v pensi, Pánek senátorem, peníze ze státní pokladny rozkradené, Stříbrný kabrňákem, ale bez auta, ač dle vlastního doznání jezdil na nějakém trakaři, který prý nestál ani za řeč.

Návrh zpravodaje Koudelky byl tedy rozkutálen, dříve než se na něj podíval a sáhl Kramář se svou fašistickou hordou jako vítěz.

Čtvrté obvinění: Stříbrný jako ministr prozrazoval příbuzným chystaná vládní opatření, aby tak je a sebe obohatil. - Tak znělo obvinění Stříbrného Stránským. Vyšetřováním bylo nezvratně prokázáno, že prozrazovali chystaná opatření vlády všichni její členové, a potvrzuje to i p. zpravodaj Koudelka, když ve své zprávě vyškrtl slova: "Pro pana ministra Šrámka." A to se stalo po té, když Stříbrný ve vyšetřujícím výboru řekl."Kdybych měl říci zde, co mně dnes řekl Beran, jak dostal zadávku Jáchymova a státních staveb, bylo by některým pánům velmi horko". Dělníci a drobní poplatníci, budete se ptáti, proč? Prostě proto, že se vyskytla špinavá konkurence Stříbrný-Šrámek, a vy se nemáte dovědět, jaká a v čem. V návrhu p. zpravodaje Koudelky v odst. 3 se k tomu praví: "Současně se ukládá vládě, aby učinila rozhodná opatření, aby zlořády ve státní správě, jakož i případné nepřístojnosti ve výkonu mandátu členů zákonodárného sboru v jakékoli formě prováděné byly potírány všemi prostředky." Tedy zase tu vystupuje nový prokurátor Kramář se svou fašistickou hordou a říká: "Ani Stříbrný, ani Šrámek", a tím vítězí na celé čáře.

Páté obvinění: Stříbrný jako poslanec a ministr zasadil se o sanaci Družstevní resp. Diskontní banky. - Tak znělo obvinění Stříbrného Stránským. Vyšetřováním bylo nezvratně prokázáno: 1. Že z 1.500 mil. Kč na žádost podepsanou poslancem a ministrem Frankem dostala Družstevní banka (Diskontní) 10 mil. Kč na své bankovní spekulace a že všechny druhé stovky milionů byly rozkradeny podobným způsobem jako v Družstevní bance, ba co více, že korupční sanační fond sloužil i sociálně demokratickému družstvu. 2. Pan zpravodaj Koudelka - a ne z vlastní moci - škrtl ve své zprávě tancující miliony korupčních kont bankovních, které by mohly namočit Škodovku, Káblovku, Diskontní banku a Orkus a kdoví anebo bůhví - snad lépe řečeno - jestli ne konto Masaryka a Hampla a všech, kteří chtějí býti mermomocí chudí, aspoň před dělnickou třídou. Dělníci a malí poplatníci, chcete vědět, proč? Podle §u 9 jedn. řádu posl. sněmovny je nepřípustné a podléhá censuře pravdivé slovo dělnického poslance, když řekne, že k heslu presidenta Masaryka tady ve sněmovně zlatem vyšitému hodil by se doplňující nápis, a sice připsat tam: Pravda vítězí, ale v Československu jen korupční.

Předseda (zvoní): Pane řečníku, volám vás k pořádku za ta urážlivá slova.

Posl. Štětka (pokračuje): Tady zase vystupuje prokurátor Kramář se svou fašistickou hordou a říká: Miliony přestanou tancovati. A stalo se: Kramář vítězí.

Šesté obvinění je, že Stříbrný jako poslanec přijal odměnu za intervenci u ministra zásobování a dokonce že byl i v tureckém tabáku. Tak znělo obvinění Stříbrného Stránským.

Vyšetřováním bylo nezvratně prokázáno nejen v případě Stříbrného, nýbrž všech vládních poslanců, že se intervence provádí za úplaty, dále že v tabáku není Stříbrný, nýbrž Engliš. A tak se stalo, že zásahem Hradu nastala hluboká změna. Každému něco!, je heslo, které v závěru razí Koudelka. Kam se hrabe "Rudé právo", řekl si pan zpravodaj Koudelka, to musí čekat, až mu pravdu zcensuruje soudr. Meissner. To já sice nejsem docent práv jako Stránský, který zalezl dále než mohl, a pak nemohl zpátky, to já zalezl ještě dále, ale už jsem z toho venku, zkonfiskoval jsem sice sám sebe, a každému něco. Ale panu Koudelkovi se stal malér. Na cestě zpátky nechal díru, do které mu vlezl Kramář. A přes to, že vyškrtal ze zprávy účast na korupci strany nár. sociální, zejména své strany, německých soc. demokratů, lidové strany a všech vládních stran, vyhýbaje se zejména jako čert kříži všem agrárním korupcím se zbyťáky, s celou pozemkovou reformou, špiritusem atd., drcl přec jen do nár. demokracie, která si vydržuje "počestného" posl. Stříbrného a jeho "stranu" k takovým účelům, jako si založila pomocí Václava Klofáče stranu národních dělníků v letech devadesátých. A to se panu zpravodaji stalo osudným. Rozpřáhnutí se ve vyšetřovacím výboru "nechť dojde k bojovnému hlasování" bylo opravdu jen práskáním Vaška na hnoji.

Předseda (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Štětka (pokračuje): Budu již hotov. Tím se končí dramatická úloha jednoho z hejna mravních očišťovatelů, končí se úloha spravedlivého, ale také nemožného docenta Stránského a nastupuje závěr prokuratury finančního kapitálu, v jehož čele stojí vítěz Karel Kramář. To je závěr celé té komedie, kterou jste více než dva měsíce s celou veřejností hráli a která vám má sloužiti k oblafnutí dělnické třídy a podchycení jí k vaším špinavým cílům.

Jediná komunistická strana bojovala tu proti korupcím a podávala návrhy, které jste však zamítli. Posl. Štětka podává je i zde ve sněmovně a stane se vaším prokurátorem, prokurátorem všech korupčníků a zlodějů. Požene vás ne ke komediím v parlamentě, nýbrž před soud pracující třídy, který udělá jednou pro vždy čáru přes všechny vaše korupce a přes všechny vaše kapitalistické vyděračské řády, ze kterých korupce se líhne. Končím. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dále ke slovu je přihlášen pan posl. dr Kramář. Dávám mu slovo.

Posl. dr Kramář: Slavná sněmovno! Přiznám se, že jsem málokdy mluvil v tak těžké náladě jako zrovna dnes. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Kramář (pokračuje): Dlouho jsem se rozmýšlel, mám-li mluviti, ale konečně jsem se rozhodl, že je mou povinností, abych mluvil. Dnes po mém soudu nejde jen o otázku posl. Stříbrného, dnes jde o daleko více, dnes jde o stát a jeho budoucnost. Jde o jeho mravní základy a zde není a nehraje žádnou úlohu otázka stranictví ani koaliční povinnosti, zde musíme mysliti především na jedno, na mravní čistotu našeho života. Kdo má jen trochu lásky k našemu státu (Předsednictví převzal místopředseda Roudnicky. - Výkřiky komunistických poslanců.), ten se musí otřásti do samé hlubiny duše. Nelze strkati hlavu do písku. Co se v zahraničí píše, je přímo hrozné. (Výkřiky komunistických poslanců.) V jednom z největších listů francouzských čtu od korespondenta z Prahy, že Stříbrný byl postaven na obvinění dr Stránského před vyšetřovací soud a že, když slyšeli skoro 100 svědků a více expertů, když velmi minuciosně prozkoumali všechny body obvinění, dokázali, že pan Stříbrný se skutečně dopustil ve výkonu svých ministerských funkcí aktů charakteristické korupce a že se tím dopustil těžkého prejudicu mravního i materiálního proti státu. Zejména zneužil své situace jako ministr železnic, aby objednával - on totiž - uhlí u podniků, které mu zabezpečovaly vážné provise, on hrozil majitelům dolů, že doly budou nacionalisovány, jestli mu nedají veliké subsidie, on sděloval svým blízkým i za příčinou finanční spekulace důvěrné zprávy, které se dověděl v poradách vládních. V celku on připravil stát o několik desítek milionů korun, ale škoda morální je ještě nekonečně těžší - a nyní přichází, co řekl kol. Štefánek jako předseda komise: že se totiž mají učiniti opatření, aby se tomu zabránilo. To je v jednom z největších francouzských listů. Korespondent je tím naprosto nevinen, poněvadž je Francouz a nevidí, řekl bych, do naší politické kuchyně, a dovídá se všecko na místě hlavních informací. Ale když dostává informace takové, je to přímo strašné, poněvadž přece jen nelze zapomenout, že tady jde o býv. ministra, dokonce o býv. náměstka vlády; říkat o něm, jako zde, že prostě kradl, to je něco, co by se před cizinou nemělo říkat. To náš stát nezasluhuje. (Výkřiky.)