Jakákoli zmínka o tom, že i ostatní politické strany si opatřují finanční prostředky dodávkami státu, byla potlačena původně již i při výslechu svědeckém. Co se tam ještě dostalo, bylo znovu procezeno p. zpravodajem v jeho zprávě. A co se potom ostatním stranám nelíbilo, bylo znovu censurováno a zmizelo i v opravené zprávě. Když jsem navrhoval důkaz úředními spisy, bylo to zamítnuto právě tak, jako důkaz o tom, kolik milionů přijala pokladna strany nár. socialistické z těchto obchodů. (Výkřiky posl. Kubače.)

To prý nesouvisí s věcí, praví zpráva vyšetřujícího výboru, a zapomíná při tom (Výkřiky komunistických poslanců.), že zapomněla odpověděti na podání posl. Stránského, který praví - cituji: "Tvrzení, že Frant. Stříbrný výnos těchto provisí odevzdal straně nár. socialistické, odporuje pravdě."

A když jsem se snažil dokazovat pravdu, pánové a limine všechno odmítali, prohlašujíce, že tak daleko nesahá jejich mandát, vymezený přesně usnesením slavné sněmovny.

Vyšetřující výbor omezil prý své šetření jen na rámec, který mu byl dán usnesením této sněmovny. (Výkřiky komunistických poslanců.) K šetření v jiných směrech bylo by prý (Hluk.) třeba dalšího zmocnění. Ani to není pravda. Vyšetřující výbor se neomezil na mou činnost, jak mu určila sněmovna, jako ministra a správce tohoto státu, vyšetřoval i (Výkřiky posl. Jurana.) dobu, kdy jsem nebyl ministrem, i dobu, kdy už jsem nebyl členem strany národně socialistické, ba, když jsem už vůbec nebyl ani poslancem. K tomu tedy nepotřeboval podle názoru pánů majoritních ve vyšetřujícím výboru dalšího zmocnění poslanecké sněmovny.

Zde, slavná sněmovno, nemůže platiti dvojí morálka: jedna proti mně a druhá vůči těm druhým. (Výkřiky komunistických poslanců.) Já se mohu a chci zodpovídati před každým tribunálem ze svých činů. Já nepotřebuji, aby se něco zakrývalo pláštíkem tichého, milosrdného nebo trapného mlčení, ale stejná morálka pro všechny a pro všechno je měřítkem spravedlnosti. Proto jsme také podali, my, poslanci Národní Ligy, návrh na možnost zkoumání jmění všech žijících ministrů, tedy i mého jmění. Pánové mají nepříznivé mínění o mé počestnosti. Nebudu říkati, jaké já mám mínění o některých pánech. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Stříbrný (pokračuje): To není také směrodatné, ale důležitější už je pro každého zástupce lidu veřejné, tedy ne soukromé, mínění o těch pánech... (Posl. Hrubý: Že jste zloději všichni!)

Místopředseda Taub (zvoní): Volám p. posl. Hrubého k pořádku.

Posl. Stříbrný (pokračuje): ... o těch pánech, kteří rozdělili si mezi sebe milionové státní subvence ke stavbě rodinných vil na úkor nebydlících (Výkřiky posl. Čižinské.) veřejné mínění o těch, kteří sebe a své příbuzné podělili zbytkovými statky v celé republice, těch, kteří za statisícové palmare podnikali intervence u všech našich úřadů, třebas byli poslanci a později i ministry, kteří vymáhali milionové dary od cukrovarníků, lihovarníků, podle politického klíče, rozdělovali si dovozní povolení na přívoz polského uhlí, kteří dodnes nesložili účty z vydaných milionů amerických dolarů na naše osvobození. Mezi nimi a mnou je pouze ten rozdíl, že já zůstal při tom nemajetný a oni jsou milionáři. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.)

Teď chápu, proč je již přes 2 měsíce držen můj bratr ve vyšetřovací vazbě, snad jen proto, aby mně nemohl dodati materiál, který o věci má, jakož i informace mně neznámé. O tom financování strany věděl totiž mnohý jiný člen výkonného výboru nár. socialistické strany i z nynějšího vedení mnohem více než já. Můj bratr byl financiérem strany, která jej tím pověřila na svém sjezdu. (Výkřiky posl. Kubače.) Dr. Beneš to nerad viděl a proto houževnatě usiloval, dostati celou stranu do finanční závislosti na sobě. Začátky spadají do doby, kdy straně vnucoval přímo peníze, ale kdy, alespoň některými činiteli, byl příjem těchto peněz po několik měsíců odmítán. Jedna částka bylo složena na knížku, ale strana ji nepřijala. Později se to přece dr Benešovi zdařilo. Z té doby také pochází stvrzenka p. dr Beneše na známých 100.000 Kč, které si ode mne žádal na sanaci brněnské tiskárny. Snažil se státi se i ve finančním směru ve straně nár. socialistické nepostradatelným. V době, kdy financierem strany byl můj bratr, vědělo se všeobecně a věděl to oficielně i výkonný výbor nár. socialistické strany, z jakých prostředků jsou opatřovány peníze na vydržování strany. Po mém vyloučení a pak, když bratr odmítl ještě po mém vyloučení, jsa o to žádán, dále přispívati straně, neví se dodnes, kdo a jak, z jakých pramenů dnes stranu nár. socialistickou financuje. Neví se to oficielně, ale veřejné i stranické mínění označuje za tohoto mecenáše dr Eduarda Beneše.

Doufám, že se bude jednou vyšetřovací výbor zabývati touto věcí, aby zjistil, z jakých pramenů se to děje právě tak jako z jakých pramenů se vydržují nákladné politické akce podnikané nikoli ve prospěch státu, nýbrž ve prospěch čistě osobních cílů pana dr Beneše. Že by tak činil z úroků svého několikamilionového přiznaného jmění, zdá se nepravděpodobným, protože vydání za jeden rok činí více než fase jeho skutečného jmění. Snad se pak dovíme, jak bylo užito také těch amerických dolarů ke kupování lidí a šíření a utvrzování tak zv. osvobozenské legendy v tomto státě. Já jsem ty peníze vrátil. (Výkřiky komunistických poslanců: Ale proč?) Protože jsem nechtěl sloužiti! (Výkřiky komunistických poslanců. - Posl. Čižinská: Komu?) Presidentu republiky. O tom, že by tak učinili druzí páni, jsem dodnes neslyšel. Faktum je, že oni trpělivě slouží dále.

Budiž mi dovolena ještě jedna vzpomínka. Před 6 lety stěžoval si mně pan ministr Rudolf Bechyně, jak málo odvádí straně soc. demokratické pan řed. Komeda a Vohryzek, přísežný soudní znalec a odborník vyšetřovacího výboru, z uhelných dodávek čsl. státním drahám. Jel se mnou za mým bratrem do Všenor, aby se zde informoval. Lomil rukama, když se dověděl, co on dává straně, a sliboval, že teď s těmi pány zatočí, protože oba pánové by to prý nejraději odbyli tím, že mu platí jeho revui "Novou svobodu" z těchto prostředků. Jaká to ironie osudu! Tato "Nová svoboda", žijící z uhelných obchodů, zasedla v posledním čísle také nade mnou na soudnou stolici a potírá korupční uhelné hospodářství. Slavná sněmovno! (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.) Proč musil pan Stejskal pod nátlakem postoupiti 33.000 tun uhlí ze své osmileté dodávkové smlouvy podepsané dr Frankem za vědomí, že z toho strana dostane vyplaceno 2,000.000 Kč, soc. demokratickému "Antracitu", vyšetřující výbor nezjišťoval, ale doufám, že pan ministr bude míti tolik hrdosti a sám po té stránce navrhne doplnění řízení anebo nové vyšetřování. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Dnes tedy byl projektován černý pátek pro Národní ligu. Na dnešek svolán volební soud, který měl rozhodnouti o ztrátě mandátu dr Perglera, a na dnešek podle původní proposice měl snad jedním vrzem volební soud vzíti na denní pořádek vyřízenou záležitost Jiřího Stříbrného, kde z moci předsednictva měl býti učiněn návrh na zbavení mne mandátu. Velmi pohodlné! Jeden měl býti prohlášen za muže bez vlasti, druhý za muže beze cti. Spisy vyšetřujícího výboru podle zprávy zpravodaje mají býti postoupeny vládě, která má zaříditi další potřebné kroky. Pánové se domnívají, že se budou raditi a že mne mají v hrsti zatím. To je veliký omyl. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Stříbrný (pokračuje): Já od vás nic nechci, já s vámi o té věci mluviti nebudu, já se ničeho od vás nedoprošuji. (Výkřiky komunistických poslanců.) Zastrašovati můžete pouze ty, kteří se bojí pověstné Benešovy kartotéky. Já se jí nebojím. Většině stran nejde o zjednání nápravy, poněvadž v té době, kdy o té nápravě mluví, pokud se týká způsobu financování politických stran, pánové jsou přesvědčeni, že u nich v domácnosti není to jiné, z čeho ty strany žijí a houževnatě v této době usilují o zřízení nových monopolů, ústředen s různým politickým zastoupením podle politického klíče. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.) Pánové, jen to otevřeně přiznejte, oč vám v tomto případě šlo: Vy chcete se zbaviti nepohodlných politických odpůrců skandalisováním jich. Otázku cti řešíte klubovní disciplinou. Kdo by hlasoval proti, bude zbaven mandátu před volebním soudem pro porušení stranické discipliny. Je mně proto úplně lhostejné vaše mínění o mé počestnosti. (Smích komunistických poslanců.) Dohrejte si tu úlohu až do konce. Je to nový hřeb do neudržitelného systému vázaných kandidátních listin, které se nezastaví se svými důsledky ani při posuzování osobní cti politického odpůrce. S panem posl. Koudelkou, s panem Stránským (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.) nebudu polemisovati. To jsou kováříčkové. (Smích komunistických poslanců.) Za nimi stojí veliký kovář. (Výkřiky komunistických poslanců.) A naše veřejnost ho také velmi dobře vidí. Jak již jsem řekl ve vyšetřovacím výboru, že nežádám žádného pardonu. Ani slovem nebudu se dovolávati nějakých domnělých anebo skutečných zásluh o tento stát. Vaše mínění diktované klubovní disciplinou je mně lhostejné, národ vám ukáže své mínění a vy, mnozí pánové, se těch voleb bojíte. (Výkřiky.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Stříbrný (pokračuje): Přicházím k závěru. Mé svědomí je čisté, neobohatil jsem se ani o haléř, spravoval jsem ministerstva mně svěřená, jak jsem nejlépe dovedl. (Výkřiky.) Ti co v nich se mnou spolupracovali, mají jiné mínění než vy, mnozí, pánové, třeba by byli na okamžik zastrašeni, zakřiknuti, protože by se musili báti, že budou pensionováni. Neuštvali jste mne a už mne také neuštvete. Jednou se za všecko to štvaní budete každý z hloubi své duse stydět.

Připravujete diktaturu, kterou de facto už provádíte. To jsou známky, které jsme viděli v Polsku a jinde, průvodní zjev každé snahy po diktatuře, skandalisování politických odpůrců. Chcete se zbavit nepohodlných lidí, proto tedy je skandalisujete, ale zapomínáte, že nespokojenost v celém národě těmito prostředky nezastavíte. Chcete mne zničit politicky a vrhnete se, jak už jste to oznamovali, na to, abyste mne zničili také hospodářsky, a hlavně se bojíte našeho tisku. Ale i tady to na konec prohrajete. (Posl. Juran: Vždyť říkáš, že nic nemáš! - Veselost.) Ale jsem zúčastněn na velkých novinářských podnicích, o které se pánové starají více než o cokoli jiného. (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.)

Nebudu vzpomínati té řady lidí, které na rozkaz shůry už jste popravili, anebo těch, kteří vám uhnuli. Nakonec si musí celý národ říci - a tím také končím: Jaké to máte asi neklidné svědomí, jaké vědomí společně snad spáchaného zločinu, když takovýmito inkvisičními prostředky držíte se při moci a nejraději byste si zabezpečili i posloupnost na trůně.

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Štětka.

Posl. Štětka: Paní a pánové! (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Štětka (pokračuje): Dnes se tu má projednávat t. zv. rozsudek nad korupční a úplatkářskou činností posl. Stříbrného jako pateronásobného ministra. Není to ovšem rozsudek ani návrh na vynesení rozsudku a potrestání Stříbrného za všechny spáchané zločiny, nejen korupční, úplatkářské, nýbrž také za nejtěžší zločin, kterého se Stříbrný dopustil zrazením a prodáním hornické stávky za ministerské křeslo se soc. demokratickými a nár.-sociálními ministry a se soc. demokratickými vůdci Brožíkem a Pohlem.

Konečný návrh, jak je presentován veřejnosti, je výnosným obchodem koňských handlířů, kteří sice veřejnost dráždili korupční aférou, ale zatím jednali o stahování kůže se všech pracujících a o zabezpečení vlastní kůže.

Vystoupení posl. Stránského jako žalobce s této tribuny pod heslem očisty politického veřejného života na ostrově klidu, pořádku a míru v Československu připomíná mi jednu biblickou báji. Ostrov klidu, pořádku a míru v Československu, na němž se rozpřáhl docent Stránský, jest už 13 let zavodňován mořem korupční špíny, a v době, kdy vystoupil docent Stránský, docházelo k zátope tohoto ostrova korupční špínou. Srovnám tuto biblickou báji s vystoupením docenta Stránského takto: Stránský, věren příkladu svého praotce, postavil si archu Noemovu, do které vzal národně-sociální partaj, po párku velkých i malých zvířátek, Fráňu Zeminovou a Špatného (Veselost.), pak velké zásoby korupčního proviantu a semence. Nepočítal s bouří Peruna Kramáře, který dobře věděl, že u kormidla je nešťastný kormidelník Koudelka, a proto zvedl vlny tak vysoko, že se archa Noe-Stránský počala potápěti, takže velkým i malým zvířátkům počínalo se nabírati do nosu (Veselost.) a nebýti Beneše, celá archa by se byla utopila s malými i velkými zvířátky. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Beneš na hradním Araratu čeká dnes se zachráněnými malými i velkými zvířátky na odpad vln, aby mohli začíti nový-plodný život, jak to stojí psáno v bibli.

Toto srovnání vyjadřuje ve svém průběhu i zakončení opravdu biblický děj, ale věc jest až příliš vážná a proto jest nutno jít jí na kloub, jít jí na kořeny, odkud ona vychází. Proč došlo právě nyní k parlamentárnímu projednání sporu Stříbrný a společníci? Vždyť byly jeho aféry známy už dlouhá léta, stejně jako aféry ostatního panstva. Vždyť jsme my komunisté nejméně stejně vážná a závažná obvinění pronášeli po celou dobu, aniž byl zřízen vyšetřující výbor. Obviňovali jsme na př. ministra Meissnera, býv. ministra dr Wintr a rovněž z korupčnictví a úplatkářství, obviňovali jsme i jiné pány stejného druhu z velmi podivných obchodů, aniž je napadlo žádati vyšetřování těchto obvinění. Vždyť pan Stříbrný a Stránský jako osoby skutečně nehrají tak důležitou úlohu, nemají tak velikého vlivu na lid, aby k vůli nim byla tak mimořádně rozvířena pozornost veřejnosti, aby k vůli jejich osobním sporům bylo riskováno odhalení tolika korupcí, ve kterých jsou namočeni nejen Stříbrný a jeho přátelé, nýbrž také všichni t. zv. vládní odpůrci. Nešlo zde o žádný spor Stříbrného a Stránského. Šlo a jde zde o konkurenční boj mezi hradním křídlem buržoasie a jejím proti hradním křídlem, mezi sociálfašistickým křídlem a nacionálně fašistickým křídlem. Inspirátorem dr Stránského byl Beneš jako representant Hradu a jeho zdánlivě temperamentní "obžaloba" byla již předem pečlivě připravována a ujednána mezi Hradem, soc. demokraty, národně sociální stranou a hradními buňkami v ostatních buržoasních stranách. Stejně měl Stříbrný v ostatních buržoasních stranách již předem zajištěny své spojence, v kramářovském křídle u nár. demokracie, u Staňkovců, Šrámkovců atd.

Boj o hospodářskou a politickou moc mezi těmito dvěma křídly buržoasie, který jsme již dříve po celá léta pozorovali, vypukl najednou náhodou také na frontě korupčních afér. Je to v podstatě stejný boj jako na př. boj mezi Živnobankou a Anglobankou.