V novinách se dále tvrdí, že se naše strana zúčastnila nějakých vyjednávání o rozdělení dovozních listů na uhlí. Je to právě tak nesmyslné a neprokazatelné podezřívání. Naše strana neměla s touto věcí nikdy nic společného. Nemohlo tomu tak býti již proto, poněvadž jsme proti zneužívání dovozních listů na uhlí pro politické strany podali r. 1927 vládě ostrou a říznou interpelaci. Všechna tato tvrzení jsou fantasie vzaté ze vzduchu a vyvěrají jen z toho úmyslu, abyste nás nějak namočili. Náš boj po celá ta léta, naše návrhy, naše řeči, naše interpelace v těchto korupčních uhelných aférách, jak jsem již zjistil, byly veškerým, také komunistickým tiskem po léta umlčovány. Komunistickému tisku se zdá, že tím něco zmeškal, když 4 léta spal, zatím co my jsme pracovali a domnívá se, že to nyní musí dohoniti a zatěžuje nás tak nesmyslnými, šílenými a bláznivými zločineckými podezřeními. Nevím, je-li to revolučním úkolem strany, která se nazývá komunistickou a která chce komunistickou býti. Zdá se mi, že jen jedna politická strana, která nemá ani jiskřičky charakteru a morálky, jest způsobilá vésti tento sprostý boj. Na to ještě postačí, jak jsme se mohli přesvědčiti, u této strany, jinak však na nic.

Pro návrh zpravodajův budeme hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem jest p. posl. dr Peters. Dávám mu slovo.

Posl. dr Peters (německy): Slavná sněmovno! Není to pro mne žádné zvláštní potěšení, když se musím ujmouti slova k tisku 1278, poněvadž mám předem pocit, že v době a ve věci, kdy se konala celá práce a měla býti vydána rozhodnutí, byla vykonána práce jen poloviční a byla vydána rozhodnutí jen poloviční. (Výkřiky posl. K. Procházky.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Žádám pana posl. K. Procházku o klid.

Posl. dr Peters (pokračuje): Zkoumám-li návrhy, které po dlouhém vyjednávání vyšetřovací výbor podal sněmovně, snad uznám a také připustím, že kompromisem nebylo lze více dosáhnouti, ale nepřihlížeje k celému vývoji a k faktům, které přednesl vyšetřovací výbor, nemohu přece považovati za dostatečné, aby vláda teprve pro příště byla opatřena příkazy, které podle ústavy a práva měla každé doby v rukou a mohla tedy uniknouti tomu, aby se teprve na jednotlivém přikladu ukazovalo, že existuje režim, který mohl míti tak škodlivé účinky. (Výkřiky posl. K. Procházky.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Žádám pana posl. K. Procházku po druhé o klid.

Posl. dr Peters (pokračuje): Nejraději bych vůbec nemluvil o případu Stříbrného; rád bych jen řekl těm pánům, kteří ve vyšetřovacím výboru hráli tak odpovědnou úlohu, že státu a společnosti neprokázali žádnou službu, když z vyšetřování jednoho jediného případu neudělali všeobecné vyšetřování. Při vší osobní úctě a při všem uznání dobré vůle pana dr Stránského rád bych mu jako kolegovi řekl, že cesta, na kterou vkročil, nemůže se zastaviti u pana Stříbrného. Pan dr Stránský převzal mravní povinnost pokračovati ve svém očistném díle, t. j. dospěti k očistnému stavu, který podle zprávy musíme považovati za nutný.

Ani bych se zde rád nezabýval tím, zdali jest správné a dostatečné, co z vyšetřovacího výboru vyšlo a jak to výbor přednesl. Bráním se však ve svém nitru proti bodu 3 návrhu proto, že se domnívám, že by důstojnost této sněmovny, kterou snad cením výše, než to tato sněmovna zasluhuje, vlastně žádala, aby se neusnášela, že vláda má býti jistým dozorčím orgánem nad námi, kteří jsme členy této sněmovny, nýbrž aby se spíše sněmovna usnesla, že působnost vyšetřovacího výboru má býti v širší míře rozšířena i na všechny věci, které tak přibližně nebo zřetelně vyšly na jevo ve vyšetřovacím výboru a které také skutečně vyšetřovací výbor měl vyšetřovati. Nestačí mi, když se vláda tiskem 1278 vybízí nebo se jí ukládá, aby vyšetřovala nešvary a zneužití ve správě, poněvadž každý poctivý a slušný člověk ví, že takové nešvary zde jsou; neboť jest dosti zákonitých možností, aby se zde skutečně zasáhlo bez jakéhokoliv rozkazu vládě. Domnívám se, že pocit obyvatelstva, nehledě k národnostním věcem, směřuje přece k tomu, že tímto bodem 3 se neučinil žádný vážný krok k vyjasnění a k očistě veřejné správy, k nové úpravě a k nové organisaci správy, spíše se domnívám, že to jest zde poněkud, odpusťte mi to slovo, napálení veřejnosti, a že vůbec není úmyslu skutečně provésti to, co se vládě ukládá, přijme-li sněmovna návrhy 1 až 4. Přejete-li si toho vážně, pak jste neměli pracovati s polovičatostí těchto všeobecných, zcela nepřesných návrhů, nýbrž měli jste již konstatovati více; kdyby to nebyl mohl učiniti zpravodaj, pak to měla učiniti právě vláda, o které připouštím, že se měla v této sněmovně ukázati, aby podala prohlášení, z něhož bychom my všichni, poplatníci a zákonodárci, byli mohli získati přesvědčení, že to vláda míní vážně s příkazem, který dnes dostává od sněmovny.

Tento pocit jistoty, že se něco stane, pánové, nám schází a nepřítomnost vlády při projednávání tak vážné a až do morku státu sahající věci považuji za nedostatečnou vůli skutečně zlepšiti poměry. (Souhlas na levici. - Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Koná-li se dnes ve stejné době ministerská rada, pak stojím na stanovisku, že v takovém případě weekend mohl býti odložen a že se ministerská rada mohla konati i zítra, aby vláda zde uslyšela a vzala na vědomí, jak my, zákonodárci, smýšlíme o zneužitích a nešvarech, o nichž sněmovna dnes rozhoduje, uznávajíc, že existují.

Pánové, jak mnoho věcí by se mělo změniti, aby se mohla změniti státní správa. Chci zde uvésti jen některé věci. V §u 22 ústavy se praví, že my zákonodárci nesmíme zakročovati ve věcech soukromohospodářských. (Souhlas na levici.) A táži se vás: Což jsme něco jiného než biřicové soukromohospodářských zájmů, bez rozdílu, zdali patříme k většině nebo k oposici? Vždyť celou dobu neděláme nic jiného, než že nás naši voličové posílají sem a tam, abychom žebrali i o věci, které nestojí ani za babku; tak promrháme celý svůj čas. Vždyť již neděláme zákony, nepracujeme již na správě. Aparát běží, jak chtějí páni odboroví přednostové. Kde vlastně vůbec zasahujeme do veškerého vývoje státní politiky, hospodářské politiky a jiných věcí?

A tu mají míti úředníci před námi vážnost, když sami porušujeme ústavu? Jistý, mně milý český kolega, mi nedávno vyprávěl, že jeho klub mu uložil v jednom měsíci zakročiti až 500krát, a to za neznámé lidi, a nemohl přezkoušeti, zdali to tito lidé zasluhují, zdali mají také mravní nárok na to, aby se v jejich prospěch zakročovalo, aby člověk, stojící na očích široké veřejnosti, mohl do jisté míry převzíti odpovědnost za to, že se jich zastává. (Německé výkřiky: Ať vláda podá prohlášení!) Vláda se přece vůbec nestará o to, co se zde v této sněmovně děje. To jest jí přece zcela lhostejné.

Pánové, nám jest docela jasno, že platové zákony jsou nesprávné, že úřednictvu stále hrozí nebezpečí, že bude korumpováno celým systémem platových ustanovení. Jest ohromná chyba, že určitou platovou třídou počínajíce převádíme lidi do životní úrovně, na kterou, dokud byli v nižší úřednické hodnosti, nebyli vůbec zvyklí. Rozpětí mezi platy vyšších a nižších hodnostních tříd se stává tak ohromným, a protekce, se kterou jedině lze se dostati na taková místa, vylučuje tak dalece slušnou, poctivou soutěž jednotlivců, že v úřednictvu panuje duch, který jest předem přístupný všem svodům, které, jak se o tom zmínil již jistý předcházející řečník, patří vlastně k obchodním zvykům dnešního našeho hospodářství.

Mluvím-li o platové otázce, musím promluviti i o neschopnosti, aby naše správa byla zlepšena systemisačním a resystemisačním zákonem, dokud jest možné uvnitř úřednictva prováděti přesuny, které vylučují nejschopnější lidi, když se to líbí vyšším úředníkům nebo když stranické přesvědčení obou pánů nesouhlasí. Těmito způsoby, místo abychom přivedli úřednictvo k radostné práci a k pocitu odpovědnosti, učinili jsme jim práci neradostnou a zbavili jsme je také každé radosti na živoucím běhu slušné správy.

Pánové! Centralisace, která byla provedena ve správě, odňala při tom úředníkům i odpovědnost. Ministerstvo vnitra na přejmenuje policejního strážníka pro Užhorod nebo Košice, ovšem člověka, pro nějž 10 až 12 poslanců musí běhati do ministerstva, aby konečně místo dostal ten, kdož má největší a nejsilnější protekci. Ale, pánové, takto dochází nikoliv na nejschopnější a nejzdatnější, nýbrž právě na toho, kdož má nejlepší a nejdále sahající protekci. Vidíte, to byly začátky, jimiž se ve správě věci stále více rozcházejí. Buďme přece poctiví! Z nás zákonodárců (Posl. dr Luschka [německy]: My se tak jen nazýváme! - Veselost.), je-li některý pověřen vedením nějakého odboru, nemá vždy každý v kapse maršálskou hůl pro spravování tohoto odboru. Jest to jistě výstřelek parlamentního systému, zřetelně se projevující na celém světě, že správa konec konců jest vedena někým, kdo se tam dostane podle stranického klíče, nikoliv podle schopností, podle vzdělání, nikoliv podle znalosti věcí, které odbor vyžaduje. I o tom bude se musiti jednou promluviti.

Ale, pánové, systémem, který si zvolila právě tato vláda, totiž překládati celou přípravu zákonodárství a všech návrhů do ministerských sborů, které se radí celé hodiny, dny, týdny, snad nikoliv vždy se všemi předpoklady věcné znalosti, aby se vybojovalo přijetí některého návrhu, zatím co by bylo věcí dobré byrokracie vykonati tuto přípravnou práci - tímto systémem se dosahuje toho, že uvnitř správy se ještě zcela značně stupňuje samovláda a v základě vzato zase zákonodárství, parlament, může příliš málo pozornosti věnovati těmto věcem a přikládati přísnou míru ke správě, ačkoliv právě v parlamentní demokracii bylo by ve všech oborech správy nutno, aby zákonodárci a vláda vykonávali ostrou a přísnou kontrolu správy.

Velectění pánové! Připomínám naše rozličné kritiky rozpočtového a kontrolního práva v parlamentě. Vždyť celým způsobem, jak se zde v parlamentě projednává rozpočet, podstatně jsme přispěli k tomu, že finanční odpovědnost správy za výdaje státu se sama sebou uvolňuje, a to právě proto, že státní rozpočet jest knihou se sedmi pečetěmi, do níž nahlédnouti není dovoleno ani vládním stranám, ani stranám věčně vládním. Což jsme právě tím vlastně nedali správě svobodné právo, aby zrušila parlamentní kontrolu a sama provedla určení celého vývoje? Mluvil jsem zde před několika měsíci proti hospodářství s fondy. Což nemyslíte, že fondovým hospodářstvím přispíváte ke zbídačení správy a ke všem těm pokušením, která nastávají pro úřednictvo a správu? Což se nedomníváte, že se přece jistě vymstí, že jste zamítli naše rozličné návrhy, aby z kontrolního úřadu byl skutečně učiněn úřad, který finance kontroluje? Což jste přece takto nepřispěli k vývoji, který dnes v jednotlivém případě odsuzujete?

Ale v jednom - a to žádný z předcházejících německých pánů řečníků zvláště nezdůraznil - vězí celé nebezpečí a celé zbídačení správy: To jest, že celá česká pravice této sněmovny, počínajíc od revolučního Národního shromáždění, ve správě schválila režim, který ustanovil dvě třídy státních občanů, aby každý úředník, malý nebo velký, každý ministr (Posl. Nitsch [německy]: Malý nebo velký!) mohl vydávati rozhodnutí podle národní příslušnosti, které se příčí přírodnímu zákonu rovnosti před zákonem, přirozenému, ústavnímu nároku všechna stejná práva. Což nelze zde pochopiti, že si úřednictvo samo zmátlo pojmy, co jest spravedlivé a slušné? Schválili jste, že rozdělení na dvě třídy bylo sankcionováno. Tleskali jste na pochvalu úředníkovi, když z národních důvodů porušil zákon rovnosti. Chválíte ještě dnes osobního referenta, který dovede umělými úskoky, nepravdou, zastřenými prohlášeními zkracovati právo německého úředníka. Vždyť vy tomuto úředníkovi ještě tleskáte! S druhé strany, když se v otázce koncesí ukřivdí nějakému Němci nebo Maďarovi, když se jedno právo ohne a zláme tam, kde mohou býti jen stejná práva, pak tleskáte rovněž a ještě to schvalujete. Dovolujete, aby takový úředník byl oslavován ve vaší straně, v Jednotách, v tisku. Ano, když jednou tento úředník vidí, že se schvaluje a oslavuje nadržování v jednom oboru - proč by neměl dojíti k přesvědčení, že konec konců i v některých jiných, se správou a právem nesouvisících otázkách může stejně libovolně rozhodovati a jednati?

V tom jest podle mého mínění kořen toho, že se správa nevede podle zákona, nýbrž podle svobodného uvážení, ba dokonce podle absolutní libovůle. Přijde-li nějaký pokušitel - tito lidé jsou většinou velmi obratní - úředníkovi něco vylíčí a jak se má zde úředník opříti, neboť on přece má aspoň v jedné části správy její plné schválení a uznání pro to, aby překročil zákon. Mohl bych zde uvésti ještě daňovou praksi, odpisy daní, sta možností, které existují, které jsou hledány a splňovány, aby se správa rozdělila podle národních hledisek a všude způsobila křivda tomu, kdo se nepřiznává k většinovému národu.

Proto stojím na stanovisku, že nenastane-li očista správy i s tohoto hlediska a nezprovodíte-li se světa zneužití, která povstávají z národnostního důvodu, nebudete moci vůbec dosíci očisty správy, naopak, správa se musí ještě více octnouti na scestí, než jste se domnívali, že z toho můžete vzíti podnět k podání návrhů, o kterých jest právě řeč.

Ale jak tomu jest vůbec s úmyslem i této vlády, aby napravila poměry ve správě, i když nepřihlížíme k národním věcem, ovšem s omezením, že nevyjasníte-li tuto otázku, nedostanete správu vůbec již do pořádku? Jak to vypadá s touto úpravou? Již r. 1924 vláda poznala, že něco ve správě nesouhlasí, nejen snad v běhu celého správního aparátu, nýbrž i v celé organisaci. Čteme-li podrobněji zákon č. 286/24 Sb. z. a n., můžeme z toho usuzovati, že tehdejší vláda snad již r. 1924 měla jisté pochybnosti o korektnosti správy. R. 1924 bylo proto uloženo tehdejší vládě, aby zřídila komisi, která měla provésti reformu správy. Máme již tuto komisi? Nikoliv! Proč tedy neřeknete upřímně, že jste na případě Stříbrného poznali, že dnešní správa nevyhovuje mravním názorům sněmovny o správě a proč neuložíte vládě, ačkoliv to stojí i v zákoně, aby nyní konečně zřídila tuto komisi a provedla reformu správy v hlavě a údech? Jak můžete bráti vážně návrhy tisku č. 1278, když ani dnes nebylo možno vynutiti, aby vláda uskutečnila tyto své zákonité závazky z r. 1924?

Při posledních poradách o rozpočtu jsme velmi energicky žádali, aby tato komise byla zřízena. Jako nestranný člověk konstatuji, že to není snad požadavek pouze s německé strany, nýbrž i čeští kolegové žádali, aby tato komise konečně zahájila činnost. Ovšem, co se řekne v rozpočtovém výboru a v této sněmovně, jest sice zajímavé pro časopisy, ale slavná vláda není tím nikterak dotčena, poněvadž stále se musí raditi a rozhodovati o důležitějších věcech, než jsou ty, které konec konců musí považovati za závazek a které zde byly předneseny.

Dále bych zde rád nestranně konstatoval, že to není koníček německého hospodářství a německé veřejnosti vyličovati správu jako špatnou - co jste nám, pánové, ještě před rokem až 2 lety vyčítali - nýbrž že dnes již i české hospodářství a česká veřejnost volá po reformě správy v hlavě a údech, poněvadž konec konců již i české hospodářství a česká veřejnost začíná trpěti tím, že správní aparát není v činnosti. Sám jsem se osobně postavil do služeb komise pro studium racionalisace správy, ve které působí se mnou i čeští kolegové, nikoliv tak dalece proto, že stojím na stanovisku, že česká správa ještě dlouho může pracovati tak, jak pracuje a že může býti ještě horší, aniž konec konců stát bude ohrožen, nýbrž poněvadž jsem toho mínění, že všeobecné blaho musí se na špatné správě ztroskotati. A poněvadž veřejnost uznala, že tato správa jest špatná, a když vláda selhala, pokusili jsme se v komisi do jisté míry svépomocí podati správě a vládě návrhy, které byly schopny zlepšiti neutěšený stav administrativy ve prospěch všeobecného blaha. Byl bych se radoval, kdybych mohl konstatovat, že v projednávaných návrzích vláda aspoň v jednom jediném konkrétním případě prohlásila, že chce upustiti od šlendriánu, od nesprávného stanoviska vlády a parlamentu ke správě a že nezaujímá pouze mlhavými, nedosti přesně vyslovenými opatřeními - do určité míry podle doby a libosti - stanovisko k beznadějným výsledkům vyšetřování v případě Stříbrného.

V bodě 4 se vládě ukládá, aby dodávky kontrolovala. Kol. Pohl mluvil zde o zadávání uhelných dodávek v ministerstvu železnic. V této sněmovně dalo by se velmi dlouho mluviti o dodávkách u jiných úřadů a jiných materiálů. Máme zadávací řád z r. 1920, který jest všeobecně odmítán proto, poněvadž při zadávání umožňuje příliš velkou svévoli. My z hospodářství se již dlouho namáháme, abychom dosáhli novely tohoto zadávacího řádu, poněvadž jsme poznali, že podle něho jest vždy možno jednati nevěcně a nesprávně. Mluvil-li jsem o národnostní otázce ve správě a varoval-li jsem vás, abyste ve svém vlastním zájmu neponechávali dále těchto poměrů, platí to i o zadávacím řádu. Mohl bych vám uvésti případy, kdy s velmi zvláštním a s velmi nezákonitým odůvodněním byla z dodávky vyloučena německá firma a kde se stále znovu - stejně jako v osobních otázkách - podaří potlačiti právo, když se nepostupuje podle zákona.

Nuže mohl jsem tedy jen použíti příležitosti, abych z tohoto podnětu v mezích řečnické lhůty poukázal na nešvary ve správě a konstatoval, že by pro nás bylo nesnesitelné, kdyby zůstalo u platonického odhlasování těchto 4 návrhů. Můj klub se připojil k návrhu kol. Keibla, aby o těchto bodech bylo hlasováno odděleně. Nepostačilo by nám na př., kdyby se en bloc odhlasoval bod 1: "Zpráva výboru se béře na vědomí." My hlasujeme proti tomu, poněvadž tato zpráva nám nevyhovuje, nemůžeme pro ni hlasovati.

Pokud jde o bod 2, vytýkáme, že vláda byla vzata jako prostředník, aby postoupila soudcům podezření anebo obvinění. Domnívám se, že by to bylo udělalo mnohem větší mravní dojem, kdyby po sněmovně byl přišel státní zástupce bez prostřednictví vlády, kdyby se tedy vláda a priori byla prohlásila solidární se sněmovnou, že zde musí rozhodnouti řádný soud.

Bod 3 nám nepostačuje. Připomínati vládě její povinnost nepovažujeme sněmovny za důstojné. Bylo by snad spíše mnohem oprávněnější, kdyby se sněmovna tázala, proč vláda neužila již svých daleko sahajících práv, která jsou obsažena v zákonech, než případ Stříbrného musil přijíti před soud sněmovny.

S bodem 4 souhlasíme, je-li skutečně míněn vážně. Ale jde-li zde, řekněme, o blahovolný návrh parlamentu a nebudeme-li již na podzim projednávati novelu zadávacího řádu, pak to celé nemělo žádného smyslu. Tu se obyvatelstvu jen něco předstíralo a nikdo neměl vůli věci skutečně zlepšiti.

Konečně se domníváme, že bez radikální změny poměru mezi sněmovnou a správou, bez uskutečnění vůle parlamentu proti vysoké byrokracii, bez většího sebevědomí sněmovny nebude možné skutečně zlepšiti poměry, stran kterých v tisku 1278 projevujete úmysl je zlepšiti. Doznávám, že ve sněmovně, kde se způsobem, jak to činí zde krajní levice, sebe vážnější rozprava ruší a všechno se snižuje a převládá jen demagogie, bude těžko provésti svou. Ale domnívám se přece, že by to bylo ve všeobecném zájmu a troufám si také říci, že to jest i v německém zájmu, abychom se v této sněmovně osvobodili od demagogie a zde jakož i ve výborech konali positivní práci.

Ale pak, pánové, jest zapotřebí, abyste v hlavě i v údech, tedy i v našem parlamentarismu provedli změny, které mu teprve umožní skutečně konati zákonodárnou práci, v plném vědomí odpovědnosti, v plném vědomí, že konec konců práce, která se zde koná, bude ve prospěch každého národa a také národa německého. Jestliže episoda se Stříbrným snad k tomu něčím podstatným přispěla, pak nám to bude vhod. Chceme také podporovati každou reformu, každý pokus o potírání nešvarů a nekorektností. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo pan posl. dr Luschka.

Posl. dr Luschka (německy): Slavná sněmovno! Obvinění, která pan posl. dr Stránský v plenární schůzi posl. sněmovny dne 23. února t. r. proti poslanci a bývalému ministru železnic Stříbrnému všeobecně vznesl a později rozvedl, mají nepochybně ráz sensačních odhalení o nehospodářství ve správním odboru národohospodářsky velmi důležitém. Tato okolnost a jen ona ukládá nám povinnost, abychom zasáhli do rozpravy ačkoliv naprosto nemáme zájmu na osobním boji, který jest toho základem a se stanoviska německého národa jsme zcela lhostejni k soupeření mezi českými politiky.

Vyšetřovací výbor z donucení na tato obvinění zřízený, aby prozkoumal tuto aféru vzbuzující rozruch, předložil nyní plné sněmovně zprávu a žádá, aby zpráva výboru byla vzata na vědomí a dále aby se sněmovna usnesla, aby materiál sebraný zpravodajem výboru byl postoupen vládě k potrestání podle povinnosti.

Klub něm. křesť.-sociální strany lidové odmítá vzíti na vědomí zprávu výboru, která, což jest velice nápadné, proti zprávě referenta výboru obsahující 154 stránky strojového písma, byla pro plnou sněmovnu stranicky zkrácena. Považuje však podle svého svědomí za svou povinnost souhlasiti s příkazem, který byl dále dán vládě, a to v předpokladu, že vláda také bez výhrad provede usnesení posl. sněmovny, aby všemi zákonitými prostředky potrestala odhalenou korupci ve veřejné správě a všechno, co s tím souvisí, a aby provedla co nejostřejší stíhání všech zúčastněných bez rozdílu strany. Stejně rozhodně konstatujeme, že se tato věc ve výboru projednávala zase jen jako čistě věc koalice. To jest okolnost, kterou musíme co nejrozhodněji odsouditi, zvláště že převažovalo zřejmé úsilí odhaliti plášť zakrývající události jen potud, pokud šlo právě o osobu posl. Stříbrného. Nepodceňujíce ani v nejmenším závažných obvinění proti bývalému ministrovi železnic, ani se nestavějíce proti rozhodnému stíhání podle jednotlivých bodů obžaloby, ohrazujeme se i proti tomu, aby se snad podle výborové zprávy nevykládala celá aféra tak, jakoby konec konců šlo jen o sporný případ týkající se osobní počestnosti. Odhalené nehospodářství, pokud jde o zneužití úřední moci, neslýchané obohacování a keťasování všeho druhu, ozařuje jako bleskem systém, který v zájmu veškerého obyvatelstva musí býti bezohledně vymýcen bez zřetele na osoby a jejich politickou příslušnost. Žádáme tedy, aby státní heslo: "Pravda vítězí!" nebylo při dalším projednávání této věci jakkoliv omezováno a - abychom v pravé chvíli vrátili zpět proslulá nenávistná slova pařížského vyslance Osuského proti německému národu - aby všichni hrdinové zločinu byli bezohledně potrestáni. To také odpovídá všeobecnému přání a potřebě našeho obyvatelstva, které nejen to, co odhalil výbor a k čemu došlo vyšetřování, nýbrž i celou řadu ostudných afér, které se od té doby a od založení státu staly, pociťuje jako nesnesitelné břímě pro stát a všechny jeho národy, které nikoliv v poslední míře přispěly také k zostření hospodářské krise. Podle našeho přesvědčení není nic schopno tak podkopati vážnost státu a důvěru k němu, zvláště obyvatelstva platícího daně, jako právě úplatné skandály, které povstávají pro politické pikle a snad jen z politických ohledů jsou ututlávány nebo tak dlouho zůstávají beztrestnými, až se promlčení stane spolehlivým spojencem.

Dnes projednávaná aféra poskytuje příležitost, aby se energicky zahájil boj proti hydře korupce, nikoliv snad z politické pomstychtivosti, nýbrž aby se vyhovělo všeobecnému požadavku, aby těžce postižená veřejná mravnost byla obnovena. Vyšetřovací výbor nalezl pro to jen slabý kompromisní návrh. Zvláště zamítl také Hlinkův návrh, aby se přezkoušely majetkové poměry politiků ovládajících stát, což vzbudilo nanejvýš nepříznivý dojem Tím spíše musíme nyní od vlády žádati silnou ruku, aby konečně donutila soudní správu, a také aby sama vším přispěla k tomu, aby byly napraveny těžké mravní a hmotné škody, které povstaly v souvislosti s projednávanou aférou, a aby vůbec státní správa byla konečně jednou důkladně a s nestrannou a bezohlednou přísností očištěna od známých, ale stále ještě trpěných středisek korupce, které stále ještě vykazuje. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Stříbrný. Uděluji mu slovo.

Posl. Stříbrný: Slavná sněmovno! Po předložení referentské zprávy výboru vyšetřujícího slavné sněmovně jest v krátce vymezené lhůtě opravdu těžko, abych zabýval se původní zprávou p. referenta a také vším tím, co bylo zjištěno v době více než 6nedělního vyšetřování. Vyšetřující výbor - tu se omezím jen stručně - v té věci měl zkoumati, zdali:

1. jsem se obohatil při státních dodávkách a dělil se s bratrem o provise,

2. zdali jsem vyhodil aktivní kontrolu, zjišťující nepořádky na drahách při dodávce t. zv. čes.-mutějovického uhlí v době stávky horníků a zdali jsem zakazoval další šetření těchto nepořádků,

3. dopustil-li jsem se křivého svědectví tvrzením, že neznám hodináře Sichrovského,

4. pomáhal-li jsem Sichrovskému k milionovým provisím a s ním se o ně dělil,

5. zastavil-li jsem nebo prohrál v kartách státní automobil,

6. přijal-li jsem 50.000 Kč jako odměnu za poslaneckou intervenci,

7. zasadil-li jsem se o sanaci Diskontní banky na základě falešné bilance,

8. prozrazoval-li jsem předčasně úmysl o zestátnění ústecko-teplické a buštěhradské dráhy za účelem bursovní spekulace svým známým a pro své bursovní spekulace,

9. zadal-li jsem stavbu nádraží v České Třebové svému švagrovi za to, že mně postavil zadarmo vilu v Káraném,

10. pomáhal-li jsem intervencemi svému bratrovi při dodávkách tabáku čsl. tabákové režii.

Tak zní žaloba. Čekal jsem, že vyšetřující výbor po vyslechnutí více než 100 svědků podá sněmovně zprávu a řekne: To a to bylo prokázáno, v tom a v tom se důkaz pravdy nezdařil. A místo toho všeho usnesl se vyšetřující výbor na jednoduché formulce: "Skutečnosti, že úřadování posl. Stříbrného jako ministra železnic bylo v uhelném hospodářství zneužito k vymáhání provisí, odůvodňují nepříznivé mínění o jeho počestnosti."

Místo přesvědčivých důkazů - nepříznivé mínění o mé počestnosti. Jaká to divná formulace. (Výkřiky komunistických poslanců.) U každého okresního soudu, je-li slyšena sousedka s pavlače jako svědkyně a začne-li: Slavný soude, dle mého mínění... bývá přerušena soudcem poznámkou: "Nechte si své mínění, u soudu musíte říci, co jste viděla a co jste slyšela a co můžete dokázat."

Jak k tomu nepříznivému mínění vyšetřující výbor přišel? Šest neděl vyslýchali jeden, nejvýše dva členové vyšetřujícího výboru svědky, nejméně 20 členů vyšetřujícího výboru tyto protokoly, sepsané za přítomnosti jednoho až dvou členů vyšetřovacího výboru, nevidělo, nečtlo, nezná jejich obsah. A přece došlo k tomu úsudku o mínění o nečestnosti mého jednání. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Stříbrný (pokračuje): Jak se působilo na svědky, jak byli zastrašováni, jaké sugestivní otázky jim byly kladeny, o tom všem už jsem se rozepsal a vyjádřil v řeči své v plenu výboru a nemíním se dále o tom zmiňovati. Přidám-li k tomu ještě to dramatické zatýkání lidí, to napětí, kdo bude zítra zase zatčen - v tehdejší době se aspoň tak po Praze mluvilo - vysvětlíme si povídavost a ochotu mnohých lidí, kteří sami měli mnoho másla na hlavě (Výkřiky komunistických poslanců.), ale kteří nakonec před vyšetřujícím výborem řekli všecko to, co si pan zpravodaj přál, jen aby se zachránili okamžitě před kriminálem.