To je pravda. Ale soukromí zaměstnanci mají, jak jsem pravil, zase ještě válečnou dobu a mají i dobu presenční, která ovšem je také v jiných zákonech. Soukromí zaměstnanci nevzdávají se touto osnovou svého dobrého práva žádati ve vhodné době, aby stát honoroval tu druhou polovinu nepojištěnou, aby uznal také ještě to kvantum, to vacuum, bych řekl, doby nepojištěné, ať je to doba dělnická nebo zřízenecká.

Bylo si stěžováno, že se zapomnělo na důchodce podle §u 187 platného zákona o pensijním pojištění. To je druh pojištěnců resp. důchodců, kteří podle starého zákona nepodléhali povinně pojištění, buďto za ně odváděl zaměstnavatel polovinu premií, která plynula do fondu pro podporu nezaměstnaných, fondu, který ovšem vlastně neexistoval, anebo se vytvořilo zvláštní pojištění pro tyto přestárlé osoby za určitých podmínek, aby také mohly dostávati důchody. Platný zákon pamatoval na to, že se tyto invalidní a starobní důchody, které se vyplácely s určitou benevolencí ministerstva soc. péče a pensijního ústavu, poněvadž došlo k dohodě mezi oběma stranami, zvýšily novým zákonem, ačkoliv nebylo žádné úhrady, o 1/5 úhrnu odvedených premií.

Tedy v tomto směru se věc podle možnosti napravila. Já rád uznávám, že celkové částky, které se vyplácejí těmto přestárlým osobám, které by za jiných okolností neměly vůbec žádného důchodu, jsou sice malé, ale že důchodci uznají: raději malé důchody než žádné důchody. A jestliže nositel pojištění za přispění ministerstva soc. péče se postaral, aby těmto přestárlým osobám dostalo se nějakého zaopatření, myslím, že to můžeme přece jen označovati jako nesporný pokrok. Ale loyálně doznávám, že i my jsme žádali v ministerské komisi, aby polovina doby nepojištěné mohla se započítati také těmto přestárlým. Nebylo možno docíliti souhlasu, poněvadž autor tohoto díla nám kategoricky prohlásil, že nemá úhrady. To znamená jinými slovy zvýšiti příspěvek. Proti tomu protestovali zase zaměstnavatelé a tak jsme stáli opět před velmi těžkou otázkou: máme riskovati celý zákon nebo se spokojiti se stavem, který dnes platí? My jsme stejně houževnatě žádali v komisi ministerské, aby doba studijní a vojenská presenční před 1. lednem 1929 byla uznána jako doba nepojištěná. Zejména pokud jde o dobu studijní, je to spravedlivé a samozřejmé, o tom nikdo nepochybuje. Vždyť doba studijní je stejně průpravou pro příští povolání jako učení v obchodě nebo praktikantství nebo volontérství v závodě průmyslovém. To plně uznáváme, ale račte uvážiti, že to je otázka ne sporná věcně, nýbrž pojistně-matematická, kolik můžeme zaplatiti; podle toho matematik vypočítá, co může dáti. Jelikož i zde bylo nebezpečí, že to znamená zvýšení měsíčních příspěvků, resp. přirážky, a byl zde odpor zaměstnavatelů, nebylo přes dobrou vůli mnohých činitelů docíleno výsledku.

Plně podepisuji všechno, co zde bylo řečeno ve věci bratrských pokladen. Tam zejména přechod ze stavu dělnického do stavu zřízeneckého a úřednického je častý a u některých kategorií i samozřejmý, a tu je příkrost zákona velmi zlá. Ale snad se i zde najde východisko v jednání s nositeli pojištění. Myslím, že určité naděje na příznivé vyřízení věci jsou zde. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Chtěl bych pak velmi jasně prohlásiti, že některé kategorie sporné anebo tak zv. sporné z doby platnosti starého zákona dovolávají se, aby při započítání doby nepojištěné nebyly jim činěny obtíže. Jsou to faktoři a korektoři ve státních tiskárnách, obchodní cestující, zejména pracující na provisi, u nichž neustále je jich právní poměr u různých instancí zbytečně nejasný - pro nás je úplně jasný - pokud pracují jménem a na účet u jednoho nebo více podnikatelů. Tyto pracující vrstvy právem žádají, aby při provádění tohoto zákona nebylo na ně zapomínáno.

Pokud jde o zásadu, že tento zákon neznamená vždycky plus, chci zase znovu zdůrazniti, že pánové, kteří zde o věci hovořili, pan kol. Oehlinger a pan kol. Horpynka, se mýlí v tom, že maximum důchodu 7200 Kč je dotčeno tímto zákonem. Kdo má, pane kolego, již podle platného zákona 7200 Kč důchodu, a má dobu nepojištěnou, u toho tento zákon znamená, že dostane plus. O tom není sporu. To je také konstatováno ve zprávě výboru a znovu konstatuji, že to není třeba dávati do zákona, poněvadž to vyplývá z konstrukce toho paragrafu. Tento zákon není samostatným zákonem, nýbrž součástí zákona platného. Paragraf bude míti číslo 177 a), není tedy sporu o tom, jestliže zákonodárce jistě dobře pamatoval na to, aby nebyl nikdo poškozen, poněvadž neexistuje zákon o drahotních přídavcích, že tento zákon v každém případě znamená plus. To také vyplývá ze stylisace odstavce 1 "zvyšují se dávky". To je prosím osa, okolo které se točí celá materie. Zvyšují se dávky každému i tomu, kdo platí jen uznávací poplatek, nebo kdo dobrovolně pokračuje v pojištění, kdo je třeba samostatným podnikatelem. Zákon mu dovoluje, aby dobrovolně pokračoval v pojištění, a i jemu se započítá polovina zaměstnanecké nepojištěné doby. Chci souhrnně konstatovat, že tento zákon znamená v každém případě plus; i v těch případech, když někdo zakoupil dobu nepojištěnou, - zaplatil ji nebo ji splácí, to je lhostejno, - znamená zvýšení dávek, plus, které je pro všechny zaměstnance stejné.

Vážená sněmovno! Pokud zde byly vzneseny výtky do prakse §u 176 platného zákona, který jedná právě o státním příspěvku, jímž se má honorovati doba válečná, že snad ministerstvo soc. péče zdržuje projednávání celé věci, jen s hlediska objektivnosti chci zdůrazniti, že ministerstvo soc. péče, pokud jde o výklad §u 176 ve věci válečných úkonů, plně svoji povinnost vykonalo. Obtíže leží v jiném resortu a jen z povinnosti, aby bylo jasno, chci prohlásiti, že je to ministerstvo nár. obrany, které zbytečně, myslím, činí tyto obtíže, poněvadž jest jisto, že celá řada důchodců zejména čeká na to, aby jejich důchody z titulu válečných úkonů byly upraveny a bylo by na čase, aby nebyly činěny potíže těmto pojištěncům a důchodcům, poněvadž to právem venku dráždí důchodce i pojištěnce, neboť zákon podle mého mínění je velmi jasný. Pokud byly výtky do prakse §u 176 platného zákona ve věci válečných úkonů, mluvilo se o tom ve výboru soc. politickém a já ve funkci zpravodaje chci prositi ministerstvo nár. obrany, aby uznalo intence zákonodárce a nečinilo dalšímu projednání této věci potíží, aby záležitost tato co nejdříve byla skoncována. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Vážená sněmovno! Pokud se v debatě objevily ještě nějaké námitky ve věci prakse platného zákona pensijního, chci konstatovati, že hlavní nositel pojištění Všeobecný pensijní ústav snaží se, aby zdolal veškerou práci, která je spojena ještě se zbytkem novelisace, a myslím, že mohu prohlásiti, že celkem gros celé práce spojené s reformou zákona je vlastně již vyčerpáno. Proto myslím, že je třeba, abychom také nezapomněli, že tento zákon a budoucí ještě myšlenky, které zde byly naneseny na tento zákon, bude ukládati Všeobecnému pensijnímu ústavu povinnosti, které budou vyžadovati také určitých technických předpokladů. Není pravdou, jak zde prohlásil kol. Chloupek, že Všeobecný pensijní ústav staví nový palác. Lituji, že kol. Chloupek ve své funkci funkcionáře úřadovny A Všeobecného pensijního ústavu nedal si tolik práce, aby se osobně přesvědčil, zdali potřebuje tento veliký ústav sociálně pojišťovací administrativní budovy či ne. Chci konstatovati, že pensijní ústav nestaví žádného paláce, že dokonce nemá ani projekt žádného paláce, nýbrž že má úmysl vybudovati pro sebe úměrnou úřední budovu, na kterou má každý veřejný ústav nárok.

Řeknu-li, že dnes úřadují úředníci na chodbách a ve sklepě, - při tom mám na mysli, že zákon o pensijním pojištění mluví o léčebné péči, o zdravotnictví atd. - že pensijní ústav zaměstnává své úřednictvo i ve sklepních a nezdravých místnostech, myslím, nemusím více dokládat nutnost nové administrativní budovy, a budiž jednou velmi jasně řečeno v poslanecké sněmovně, že Všeobecný pensijní ústav podléhá kontrole jako každý jiný ústav a že by jistě kontrolní úřady věděly si rady, kdyby mrhal majetkem pojištěnců nebo nedbal zákonných předpisů.

Jestliže venku objevují se v tisku nějaké tendenční zprávy proti Všeobecnému pensijnímu ústavu, mám dojem, že v poslanecké sněmovně nemá býti této tendence, a jsou-li námitky, nechť se pánové dříve informují a teprve pak podložené námitky a stížnosti přednesou.

Vážená sněmovno, já jsem v závěru svého referátu jménem výboru soc. politického prohlásil, že komise, která připravila materii k tomuto zákonu, vyslovila přání, které se kryje také s přáními, která zde byla tlumočena některými pány, aby se pokračovalo v reformě pensijního zákona pro zaměstnance ve vyšších soukromých službách. Zejména jsem uvedl, že zvláštní důsledky nezaměstnanosti soukromých zaměstnanců kategoricky vyžadují, aby se doplnil nebo reformoval platný zákon v tom, aby nárok na důchod starobní byl vyplácen mužům již v 55 letech a ženám v 50 letech, a že zejména je také nutno novelisovati některé lhůty, které podle zákona nebyly dodržovány, které se nemohly dodržovati, poněvadž doba nepřipravila ještě všechny věci, které se zákonem souvisí.

Shrnuji a vyslovuji znovu radost nad tím, že většina pánů, kteří jménem svých stran politických k věci mluvili, vyslovili souhlas s vládní osnovou a vyslovili zároveň, že budou pro osnovu hlasovati. Já mohu jako zpravodaj výboru soc.-politického s povděkem tyto projevy konstatovati a ujistiti, že i výbor soc. politický bude nadále sledovati otázku reformy pensijního pojištění ve směrech, které byly zde již pány v debatě naznačeny.

Prosím slavnou poslaneckou sněmovnu, aby přijala osnovu zákona tak, jak se na ní usnesl výbor soc.-politický. (Výborně! - Potlesk.)