Sociálně pojišťovací zákonodárství našeho státu ovšem neskončí své poslání odhlasováním této předlohy. Mám za to, že také zde bylo nesprávně řečeno, že náš stát je již soc. pojišťovacím zákonodárstvím přetížen. Přehlíží se, že sociální pojištění v moderním státě je se stanoviska zdravotnického jeho nejširším objektem. Má velký význam hygienický, hospodářský, politický, mravní a sociálně-politický. Sociální pojištění plní v životě moderního státu velice významnou funkci sociálně politickou. Často slyšíme hlasy občanských stran, že v Americe sociálního pojištění není. Slavná sněmovno! Z časopisů, které v poslední době přicházejí z Ameriky, vidíme, že se tam pořádají velké průvody, obsáhlé manifestace, velmi četně navštívené, a že na standartách manifestující nesou nápisy: Chceme pojištění v nezaměstnanosti, pojištění v nemoci, pojištění pro případ invalidity a stáří. Ovšem k této sociálně-pojišťovací politice snad Ameriku přivedla velká nezaměstnanost, která tam nyní je.

Soukromým úředníkům, dílovedoucím a zřízencům s tohoto místa slibuji, že naše strana a náš klub budou zde působiti k tomu, aby všechny nedostatky pensijního zákona byly odstraněny, aby mohla zavládnout spokojenost mezi těmi, kteří denně dávají svou práci rozvoji našeho obchodu, průmyslu a zemědělství, kteří přispívají ke zvýšení národního blahobytu a kteří jsou nositeli kultury a technického pokroku a jeho páteří právě tak, jako náš pracovitý dělník je páteří našeho národního života. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Böhm.

Posl. Böhm (německy): Slavná sněmovno! Projednávaný návrh zákona znamená pokrok v pojištění soukromých úředníků a malé zlepšení jejich hospodářského stavu, i když nebyla splněna všechna přání, jak jest tomu častokráte při usnášení o zákonech v této sněmovně. Pro návrh budeme hlasovati, poněvadž jsme vždy byli a jsme ochotni pomáhati k povznesení životního stavu pracujících lidí. Naproti tomu musíme však dnes ukázati, jak manuelní dělníci jiných stavovských skupin, tisíce ovocnářů, mají býti poškozeni jednostranným nadržováním několika málo jedincům.

Na naléhání několika malých skupin velkoobchodníků s ovocem a vývozců ovoce a z iniciativy kontrolního oddělení ministerstva obchodu pro vývoz a dovoz vydalo ministerstvo obchodu dne 19. května 1931 výnos obsahující povolovací řízení pro vývoz ovoce a udělující zároveň několika málo velkoobchodníkům ovocem jediné právo k vývozu. Tento výnos musím s tohoto místa nazvati zaskočením všech zúčastněných činitelů. Ani zemědělská rada, ani obchodní komory, ani hospodářští ministři, ani hospodářská ministerstva nebyla o tomto výnosu předem vyrozuměna. Na moje zakročení řekl mi pan ministerský rada dr Kaufmann, tvůrce tohoto výnosu, že kdyby byl tento výnos oznámil, bylo by došlo sta námitek a povolovací řízení nebylo by bývalo možno zavésti. Příznačné však jest, že pan ministerský rada dr Kaufmann sám jel do Brna vyjednávati s vývozci a ovocnáři. Všichni ti, kdo měli nějaké pochybnosti proti tomuto výnosu a proti zřízení společnosti tak zvané "Čechofruct", nesměli prostě při těchto jednáních vůbec přijíti ke slovu, byli rozděleni do dvou místností, na jedné straně ovocnáři a na druhé straně vývozci ovoce, aby bylo lze na ně působiti. Ve veřejnosti bylo pak rozhlašováno, že brněnská vyjednávání byla úspěšná a že ovocnáři i vývozci prohlásili, že s výnosem souhlasí.

A nyní, velectění, kdo je to vlastně ta "Čechofruct", jmenovaná v tomto výnose? Jest to společnost pro vývoz ovoce, jejímiž akcionáři a členy, zdůrazňuji, jest 20 vývozců ovoce, a jejíž zakladatelé nemají nejmenší důvěry ovocnářů z německého Polabí, ze středních a západních Čech a rovněž i z Rudohoří. Proto z příkazu těchto ovocnářů, kteří v nejbližších dnech a týdnech mají vyvézti neméně než 8000 vagonů ovoce, s tohoto místa energicky protestuji proti tomu útoku na ovocnáře a na oprávněné obchodníky. Podíl činí u této společnosti "Čechofruct" neméně než 11.000 Kč vkladu, a drobnému obchodu a rovněž i družstvům výrobců jest již předem znemožněno vázati se takovými kapitály, poněvadž předvídají fiasko této společnosti, která má opět hraditi dřívější ztráty.

Příznačné jest, že podle ustanovení výnosu ministerstva obchodu z 19. května 1931 všichni obchodníci, kteří v dřívějších třech letech průměrně vyvezli 50 vagonů ovoce, smějí z milosti vyvážeti měsíčně ještě dva vagony, drobeček, jímž mají býti tito vývozci ovoce odbyti, aby se tím odůvodnilo, že tímto výnosem není zaveden vlastně monopol.

A jaké jest odůvodnění pro vydání povolovacího řízení a založení vývozní společnosti se jménem "Čechofruct"? Toto opatření odůvodňuje se především omezením vývozu méně cenného a špatně obchodně upraveného ovoce, aby neutrpěla vážnost českého ovoce v cizině. S tímto úsilím ministerstva obchodu jako ovocnáři prohlašujeme úplný souhlas, neboť v území, z něhož přicházím, pěstuje se velká část jakostního ovoce a byli bychom rádi, kdyby se konečně jednou něco stalo, čím by jakostní ovoce došlo uznání. Jak tomu bylo však dříve? Právě vývozci, kteří založili společnost "Čechofruct", právě tito velkoobchodníci s ovocem žádali a hledali především méněcenné zboží s odůvodněním, že chudší vrstvy v Berlíně a Hamburku dožadují se tohoto zboží a s dalším odůvodněním, že k výrobě ovocného moštu potřebují v cizině toto zboží. A jak to bylo dále? Z těchto důvodů byly také zakoupeny velké dvory, kde bylo pak ovoce otrháno nezralé a zvadlé dopraveno do ciziny a vývozem tohoto ovoce, špatně obchodně upraveného, utrpěla právě vážnost českého ovoce a jmenovitě ovoce z Polabí. S tohoto místa musím dnes zde velkoobchodníkům s ovocem vytknouti, že právě oni to byli, kteří jakostní ovoce přímo sabotovali, poněvadž za krásné jakostní ovoce neplatili více než za zboží prostřední. Dále musím vytknouti, že mnoho obchodníků s ovocem přímo přinutilo ovocnáře, aby otrhali ovoce nezralé. Rozbili rozdělení, provedené spolkem "Obst- und Gartenbauverein für das deutsche Elbetal", který se snažil provésti to tak, aby na trh nepřišlo méněcenné ovoce.

Ještě bych připojil, že ministerstvo obchodu jako další odůvodnění uvádí, že soutěž srážející ceny, která se zostřuje volným obchodem, bude utlumena a prodej ovoce do ciziny upraven. Také tento důvod má svou příčinu jen v nesprávném informování u ministerstva obchodu vývozci ovoce, neboť na ústecké burse měli vývozci ovoce i ovocnáři po desítiletí společnou komisi a tato společná komise určovala na burse každého týdne cenu podle stavu trhu a podle zásob. Při těchto vyjednáváních nikdy nedošlo k vážnějším rozdílům, poněvadž konec konců, jsou-li zastoupeny obě složky, jest možný zdravý vývoj cen.

Ministerstvo obchodu poukazovalo dále zvláště na to, že roční ztráty vývozců v uplynulých letech svědčí o tom, že divoký obchod jest nezdravý. Tyto ztráty nevznikly však z normálních obchodů, nýbrž v době inflační, tyto ztráty vznikly v době, kdy obchodníci s ovocem musili zde na pražském trhu a v jiných městech prodávati lacino ovoce podle výnosů ministerstva pro zásobování lidu.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Připomínám panu řečníkovi, aby se držel projednávané věci.

Posl. Böhm (pokračuje): Poněvadž jsem byl vyzván, abych mluvil k věci, skončím. Otázka, o které nyní mluvím, jest právě tak důležitá, právě tak to je hospodářská otázka, jako projednávaný zákon. Na začátku jsem prohlásil, že souhlasíme s tímto návrhem zákona, že však vzhledem k naléhavým věcem, které se mohou již zítra nebo pozítří rozhodnouti, snažíme se zaujmouti k nim stanovisko.

Upozorňuji, že spolek "Obst- und Gartenbauverein für das deutsche Elbetal" učinil vše, aby vypěstoval jakostní ovoce. Školka v Litoměřicích byla vybudována podle holandského vzoru. Takovýmito násilnými a donucovacími opatřeními, jaká obsahuje výnos ministerstva obchodu, nebylo by lze pomysliti na výrobu jakostního ovoce. Abychom toho dosáhli, navrhujeme, aby byly vypracovány a stanoveny směrnice pro pěstění jakostního ovoce, zavedeny zvláštní obchodní známky podle místa původu, zřízena kontrolní služba v pohraničních stanicích, aby se tím znemožnilo, aby špatně pěstěné a nezdravé ovoce se vyváželo.

Byl bych se velmi rád zabýval ještě účelem založení a následky založení, což jest vlastně hlavní věc. Především krátce řečeno zamýšlí se diktát cen bez vlivu pěstitelů. Mzdy beztoho již těžce poškozených ovocnářů budou tímto monopolním právem ohroženy. Existence celé řady oprávněných obchodníků s ovocem bude ovšem ohrožena a mám před sebou spoustu dopisů, z nichž mluví již strach obchodníků s ovocem o jejich existenci. Máme obchodníky s ovocem, kteří vyvezli ročně 15 vagonů dobrého zboží, živili z toho dvě rodiny a kteří nyní podle výnosu nesmějí již vyvážeti. Následek tohoto založení bude, že ceny selžou, nastanou poruchy a stagnace obchodu s ovocem. Ovocnářům budou předloženy telegramy, v nichž se praví, že v Berlíně a v Hamburku odbyt vázne, ceny klesly, my, ovocnáři, známe tyto praktiky, ale poněvadž nemáme již na zahraničním trhu co pohledávati, nebudeme jich moci kontrolovati. Tato snaha především však znamená vydání ovocnářů a obchodníků na pospas dvěma bankám, které již nyní půjčily zakladatelům společnosti "Čechofruct" kapitál k upsání podílů na 12% a 3% režijních příspěvků, to dělá dohromady 15%, a výtěžek obchodníka s ovocem nepřipadne ovocnářům, ani drobnému vývozci, nýbrž velkobankám. Podnět k výrobě jakostního ovoce bude ubit, poněvadž takovýmto jednáním nebudou pěstitelé ovoce již s to, aby pěstovali ovoce a pracovali s chutí a láskou. Státní správa dosáhne tím opaku toho, co vlastně tímto výnosem zamýšlela, do ciziny nepůjde již jakostní ovoce, platební a obchodní bilance zhorší se i v tomto oboru a zhoršení platební a obchodní -bilance znamená ztráty pro stát.

Jaký význam mají takováto nařízení, jako vydalo ministerstvo obchodu pro pěstitele ovoce a pro všeobecné národní hospodářství, patrno z toho, že v Československu máme 50 milionů ovocných stromů, že vypěstěné ovoce má cenu 1.200,000.000 milionů. Zároveň mohu oznámiti, že 80% obchodníků s ovocem jest proti založení této společnosti a že nechtějí o "Čechofruct" ani slyšeti, a jestliže družstva a obchodníci k ní přistoupili, stalo se to jen, že byli donuceni poměry, jen v obavě, že nebudou již moci obchodovati a poněvadž věřili, že přijdou o své zákazníky. Vyřešení otázky jest naléhavé. Třešně jsou zralé, obchodníci pro nevyjasněný stav neuzavírají s ovocnáři koupě a s tohoto místa musím zde nazvati nařízení ze dne 19. května 1931 a úsilí několika vývozců ovoce zničující ranou, znásilněním a ohrožením existence ovocnářů a jejich družstev pro zpeněžení ovoce, nařízení, které jest namířeno také proti většině oprávněného obchodu.

Vítáme založení družstev pro obchod s ovocem k zavedení lepších obchodních druhů, ale úsilí "Čechofructu" musíme odmítnouti z důvodů mravních i existenčních. Ovocnáři a oprávnění obchodníci společně žádají, aby obchod s ovocem a vývoz ovoce byl ponechán tak jako dosud volný a nerušený oprávněnému obchodu a družstvům výrobců.

Žádáme, aby pro letošní rok byl obchod s ovocem úplně uvolněn a jsme ochotni příštího roku včas zahájiti jednání o organisaci obchodu s ovocem za účasti všech příslušných činitelů. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž jest p. posl. Barša. (Hlasy: Není přítomen!)

Není přítomen, ztrácí slovo.

Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava jest tím skončena.

Žádám o přečtení podaných pozměňovacích návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

1. Pozměňovací návrh posl. Štětky, J. Svobody a soudr. ke čl. I, § 177 a):

V odst. (1) v řádce 7 budiž škrtnuto slovo "poloviny".

Odst. (3) budiž nahrazen zněním:

"Zvýšení příspěvků nese výhradně zaměstnavatel, který je nesmí uvalit na zaměstnance."

2. Doplňovací návrh posl. Greifa, Oehlingera a druhů:

Článek I, obsahující § 177 a), budiž doplněn odstavci:

"(8) Důchodcům podle §u 187 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., započítává se nepojištěná služební doba rovněž polovinou.

(9) Služební doba ztrávená v cizině, pokud nebyla zhodnocena již podle §u 188, považuje se za ztrávenou ve zdejší zemi.

(10) U důchodců, jejichž důchod činí podle §u 177 (6) ročně 7200 Kč, přiráží se k těmto 7200 Kč zvýšení z polovičního započítání nepojištěné služební doby.

(11) Starobní důchodci, kteří dostávajíce nepodmíněný starobní důchod zůstanou dále v postavení podléhajícím pojistné povinnosti, získávají nárok na zvýšení důchodu ze započtení poloviny nepojištěné služební doby teprve, když opustí místo podléhající povinnému pojištění.

(12) § 24 a § 44 (3) zákona ze dne 21. února 1929, č. 26, se ruší.

(13) V §u 68 (5) se ruší ustanovení "nenastal-li dosud pojistný případ".

(14) § 118 (2) mění se částečně v ".... z čák, vyměřený podle §§ 177, 21 a 176 a tohoto zákona...."

(15) Státní příspěvek podle §u 176 se vypočítává důchodcům, kteří pro válečné poškození stali se trvale neschopnými vykonávati své povolání, dále vdovám, sirotkům a předkům pojištěnců padlých ve válce, jakoby jejich vojenská služební doba trvala až do konce války. Kdo má býti považován za válečného poškozence neschopného vykonávati své povolání, určí se do tří měsíců vládním nařízením.

(16) Nepojištěná služební doba se má prokázati buď služebním vysvědčením nebo potvrzením zaměstnavatele, nebo kde ho nelze již dosáhnouti, potvrzením starosty s podpisem dvou svědků z té obce, ve které bydlel pojištěnec v době svého zaměstnání, nebo obce, ve které bylo jeho pracovní místo."

3. Doplňovací návrh posl. Horpynky a druhů:

Článek I, obsahující § 177 a), budiž doplněn odstavci:

"(8) Důchodcům podle §u 187 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., započítává se nepojištěná služební doba rovněž polovinou.

(9) Služební doba ztrávená v cizině, pokud nebyla zhodnocena již podle §u 188, považuje se za ztrávenou ve zdejší zemi.

(10) U důchodců, jejichž důchod činí podle §u 177 (6) ročně 7200 Kč, přiráží se k těmto 7200 Kč zvýšení z polovičního započítání nepojištěné služební doby.

(11) Starobní důchodci, kteří dostávajíce nepodmíněný starobní důchod zůstanou dále v postavení podléhajícím pojistné povinnosti, získávají nárok na zvýšení důchodu ze započtení poloviny nepojištěné služební doby teprve, když opustí místo podléhající povinnému pojištění.

(12) § 24 a § 44 (3) zákona ze dne 21. února 1929, č. 26, se ruší.

(13) V §u 68 (5) se ruší ustanovení "nenastal-li dosud pojistný případ."

(14) § 118 (2) mění se částečně v ".... z čák, vyměřený podle §§ 177, 21 a 176 a) tohoto zákona...."

(15) Státní příspěvek podle §u 176 se vypočítává důchodcům, kteří pro válečné poškození stali se trvale neschopnými vykonávati své povolání, dále vdovám, sirotkům a předkům pojištěnců padlých ve válce, jakoby jejich vojenská služební doba trvala až do konce války. Kdo má býti považován za válečného poškozence neschopného vykonávati své povolání, určí se do tří měsíců vládním nařízením.

(16) Nepojištěná služební doba se má prokázati buď služebním vysvědčením nebo potvrzením zaměstnavatele, nebo kde ho nelze již dosáhnouti, potvrzením starosty s podpisem dvou svědků z té obce, ve které bydlel pojištěnec v době svého zaměstnání, nebo obce, ve které bylo jeho pracovní místo."

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji posl. Kleinovi.

Zpravodaj posl. Klein: Vážená sněmovno! Mohu jako zpravodaj se zadostiučiněním konstatovati, že projednávaná osnova vzbudila ve vážené sněmovně poslanecké zasloužený zájem. Mohu také jistě s velkým povděkem konstatovati, že až na dvě strany, na stranu komunistickou a ľudovou, ostatní strany se vyslovily kladně o zákonu. Je to také samozřejmé, poněvadž projednávaná osnova zákona o započítání poloviny nepojištěné doby soukromým zaměstnancům znamená i přes různé nedostatky nesporný sociálně politický pokrok.

Budiž mně dovoleno, abych s tohoto místa reagoval na některé vývody pánů z různých klubů, abych jednak vysvětlil snad některá nedorozumění a jednak zdůraznil některé zásady, na kterých tento zákon jest vybudován.

V prvé řadě bylo si četnými pány stěžováno, že tento zákon nevyrovnává rozdíly mezi starochůdci a novochůdci resp. pokud jde o aktivní zaměstnance mezi staropojištěnci a novopojištěnci. Je pravda, že zákon o drahotních přídavcích, platný do 31. prosince 1928, vytvořil určitou anomalii tím způsobem, že pojištěnci, kteří byli pojištěni od 1. července 1920 a získali čekací dobu 60ti měsíců, měli podle tohoto zákona o drahotních přídavcích, který byl pouhým doplněním pro přechodnou dobu platného tehdy zákona o pensijním pojištění, zpravidla přípustnou maximální hranici důchodů ročních 7.200 Kč. Naproti tomu důchodci, kteří byli pojištěni od 1. ledna 1909, tedy od počátku platnosti původního zákona o pensijním pojištění, i přes to, že se připočítávalo 300 % k těmto důchodům, nedosáhli této výše.

Ovšem to vyplývá z fakta, že pojištěnci, kteří byli pojištěni do 1. července 1920, odváděli nízké měsíční příspěvky, a proto tedy nebylo možno, aby se tento nepoměr, který se prostě opírá o suchou cifru, mohl vyrovnat.

Nový zákon o pensijním pojištění, platný od 1. ledna 1929, vyrovnává do značné míry tuto protivu v tom smyslu, že valorisuje příspěvky měsíční, placené do 1. července 1920 dvěma třetinami zaplaceného obnosu a příspěvky po 1. červenci 1920 až do platnosti zákona nynějšího jednou třetinou.

Tato valorisace nesporně přichází vstříc také všeobecnému volání starodůchodců, aby se jejich důchod zlepšoval. Připouštím ovšem také, že snad přes to částky valorisované nejsou příliš vysoké a že i dnešní důchody starodůchodců nedosahují obecně žádoucí míry.

Ale zde, pánové, nesmíme opominout jednoho fakta, a já bych tím chtěl zároveň odpověděti na různé námitky, které zejména se strany pánů republikánské strany byly vzneseny do hospodářství pensijního ústavu a na které velmi správně reagoval kol. Hatina, že každé pojištění je dílem vědeckého badání a počítání a že každý haléř, který se vloží do pojištění, se prostě nějak uloží a nesmí se ztratiti. Solidní dílo pojistně matematické garantuje nynější i budoucí generaci právo, které podle zákona každému náleží. A bylo by chybou, abychom tuto basi poctivé práce sociálně pojišťovací nějakým způsobem politického vlivu nebo jiným způsobem měli měniti, poněvadž bychom nesli zejména do budoucna odpovědnost takovou, která pravděpodobně by asi byla těžko slučitelná s pojmem práce sborů zákonodárných.

A proto myslím, že zde bylo velice správně řečeno: Pánové, nerozhazujte miliony a miliardy, které vám nepatří, buďte opatrní ve vývodech a zejména nečiňte zbytečnou animositu a náladu proti sociálně pojišťovacím ústavům, neboť jakákoliv pohroma sociálně pojišťovacích ústavů neznamená jen útok na zájmy pojištěnců, dělníků a zaměstnanců, nýbrž logicky znamená také poškození zájmů zaměstnavatelů i státu. Proto tedy i tento zákon, pánové, je pojistně-matematicky podložen. Měsíční přirážky k pojistnému nevyplynuly z nahodilé nálady někoho, ty jsou vypočteny, podloženy pojistně-matematicky. Jestliže se zde tvrdilo, že Všeobecný pensijní ústav disponuje velikými přebytky, pak jsem už ve výboru soc. politickém i s tohoto místa jako jeho zpravodaj velmi jasně konstatoval, že těchto přebytků není. Dovolávají-li se pánové důvodové zprávy, která byla vládou předložena r. 1928 k platnému zákonu o pensijním pojištění, kde byl přebytek 80 mil., nesmějí zapomínati, že mezitím se provedla velkorysá valorisace zaplacených příspěvků, na kterou Všeobecný pensijní ústav neobdržel ani haléře, a že kromě toho Všeobecný pensijní ústav provádí nemocenské ošetření důchodců, ačkoli k tomu není povinen.

Proto tedy: není přebytků. A konec konců, i když snad pojistně-matematická bilance, která se připravuje, bude vykazovati přebytek 15 až 20 milionů korun, to přece neznamená, že to ten ústav může honem rozdati. Veliký ústav musí míti k disposici nějaké prostředky, již také proto, že veliké úkoly, které jsou mu dány zákonem v době krise, jako je nynější, jsou toho druhu, že převyšují dovolenou míru, která jest jinak stanovena zákonem nebo důvodovou zprávou. Poukazuji zde na fakultativní povinnost pensijního ústavu, pokud jde o podporu v nezaměstnání. My jsme vyplatili ve Všeobecném pens. ústavu za 3 měsíce tohoto roku více podpor než za celý rok minulý. Kdyby se byl pensijní ústav dovolával, že smí vyplácet podpory jen do určité míry, bylo by to prakticky znamenalo, že by byl po celé měsíce tohoto běžného roku velké krise, zejména v řadách soukromých zaměstnanců, pojištěnců Všeobecného ústavu, nemohl podporu vypláceti. Jsou zde ještě jiné případy léčebné péče, která je také ohraničena. Pensijní ústav také nemůže bez plánů a propočtů tvořiti ochranné podniky jako sanatoria, ozdravovny a pod., aniž by předem věděl, kolik smí do těchto podniků investovati.

Ale jsou také případy, že nemůže snadno přesně na haléř vypočítati příslušné oddělení ústavu, že léčebná péče bude vyčerpána už tou hranicí, která je předepsána. Snad i zde překročíme dovolenou hranici, a to v zájmu pojištěnců, v zájmu všeobecném. Veliký ústav nemůže míti úplně svázané ruce.

Ale jedno můžeme velmi jasně předem říci:

Není zde oněch legendárních přebytků, o kterých někteří páni neustále mluví, a přes to, že jsem věci vysvětlil ve výboru, znovu se opakují v plénu, jako kdyby se bylo ve výboru vůbec nic nestalo.

Myslím, že tento zákon ještě důkladněji vyrovnává nepoměr mezi starodůchodci a novodůchodci v tom smyslu, že starodůchodcům, kterým napadl důchod před 1. červencem 1920, bude započítána celá nepojištěná doba, tedy ne polovina. Konstrukce zákona ovšem praví, že se započítávají částky, uvedené v §u 177 a). To je jen pouhá konstrukce zákona. Fakticky se těmto osobám započítává celá nepojištěná doba. My jsme v komisi, ve které jsme také zasedali, apelovali na pány, aby v rámci finančních možností a nutné odpovědnosti pamatovali na to, abychom starodůchodcům pokud možno tímto zákonem pomohli. Teprve v dalším jednání podařilo se nám přesvědčiti pany o nutnosti toho, aby těmto nejstarším důchodcům bylo pomoženo tím způsobem, že se jim skutečně započte celá doba nepojištěná na rozdíl té poloviny, která se započítá ostatním důchodcům a pojištěncům. Páni, kteří si stěžovali, že ještě nejsou upraveny důchody starodůchodců, snad zapomněli porovnati původní návrh ministerské komise, který byl ovšem koncipován v tom smyslu, že stát bude hraditi polovinu doby nepojištěné. Ale v tomto návrhu shledáváme, že se všem pojištěncům započte polovina doby a když někdo velmi podrobně porovná oba návrhy, shledá, že se těmto starodůchodcům skutečně uznává plná doba nepojištěná.

Bylo si tu stěžováno, že se neuznává doba dělnická nebo doba, řekněme, sporná. Já jsem patřil k těm, kteří houževnatě hájili tuto zásadu v komisi, a to nejen v zájmu pojištěnců, nýbrž i v zájmu ústavu pensijního, který bude prakticky prováděti tento zákon. Račte uvážiti, že půjde o to, aby se prokázaly služby třebas před 40 nebo 50 lety a nejen že bude těžko dosíci případných dokladů, nýbrž také půjde o to, aby se zkoumalo, jaká to byla služba v tehdejších letech, zdali povaha té služby za docela jiných okolností hospodářských, výrobních a distribučních je shodná s platným paragrafem prvním, který je zásadou uznání služby, podle které se může započítávati polovina doby nepojištěné. Byla by tedy i pro nositele pojištění daleko snadnější práce, kdyby si prostě dal předložiti doklady, že někdo byl jakkoliv zaměstnán, aniž by musil zkoumati, jaké služby konal. Tedy velmi hladce by se to vyřizovalo.

Ale, pánové, my jsme měli komisi, která se měla dohodnouti. Každá dohoda nese určité nedostatky pro obě strany, a když páni z konfederace zaměstnavatelské řekli: prosím, to je casus belli pro nás, my na to nemůžeme přistoupiti - a oni tam své důvody řekli také, nebylo možné, abychom nechali tuto celou věc nevyřízenou a poškodili tak těch 29.000 důchodců, kteří celé měsíce čekají na tuto úpravu.

Pánové, nesmíme zapomenouti na fakt, že tato osnova reparuje určité nedostatky se zpětnou platností, že důchodci, jichž se to týče, obdrží doplatky od 1. ledna 1931, aniž by nositelé pojištění měli okamžité úhrady pro zvýšení důchodu a také proto, že jsme stáli před tisíci malých důchodců, invalidů, starobních důchodců, vdov a sirotků, nemohli jsme zde riskovati, aby se věc tato vůbec neprojednávala a vyčkávati nějaké lepší doby, kde bychom se nemusili dohodovat, nýbrž kde bychom také mohli jako strana zastupující zájmy zaměstnanců prostě diktovati. To jest zatím vroucí přání, ale skutečnost jest jiná.

Vážení pánové! Tím není ještě řečeno, že je věc vyřízena. Sociálně-politický výbor prohlásil při projednávání tohoto návrhu: tento vládní návrh nevyřizuje iniciativní návrhy, které byly některými pány poslanci vážené sněmovně předloženy. - Tyto iniciativní návrhy jednak žádají, aby byla uznána celá doba nepojištěná, jednak žádají, aby stát hradil náklady z titulu nepojištěné doby.

Tím, že výbor soc. politický nevyřídil zároveň návrhy iniciativní, prohlásil jasně, že považuje toto řešení za první etapu ve snaze docíliti reparací na 100%, pokud jde o nepojištěnou dobu dělnickou nebo úřednickou, která by nebyla uznána podle §u 1 platného zákona a pokud zejména ještě je tady otevřena ta druhá polovina doby nepojištěné. V souvislosti s tím vytýkali někteří páni, že stát ani tentokráte nepřispívá na náklady vyplývající ze započítání doby nepojištěné. Znovu chci připomenouti, že stát nese náklady za dobu válečnou a za běžnou dobu presenční, která se konala nebo bude konati po 1. lednu 1929. To je tedy dosti značné břemeno pro stát, uvážíme-li, že celá doba vojenská, tedy doba válečná, se uznává za určitých kautel podle platného zákona o pensijním pojištění.

Náklady nese stát. Je pravda, že také platí plně argument, který jsme my sami při různých příležitostech uváděli, i páni s tohoto místa, kteří se ujali slova v rozpravě, že stát přispívá podle zákona o sociálním pojištění k důchodům starobním, invalidním, vdovským atd., že stát má přispívati také podle zákona o pojištění osob samostatně hospodařících, kterýžto zákon není zatím uveden ve skutek, ale platí, je sankcionován, že i tam má stát přispívati určitou částkou k důchodům a že tedy není podobného příspěvku v pensijním pojištění zaměstnanců soukromých.