Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Stivín, dr Lukavský, Roudnický, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Dubický, Vávra.

156 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Czech, Mlčoch, dr Šrámek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 131. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou dal jsem na tento týden posl. Suroviakovi pro neodkladné zaměstnání.

Došla oznámení o změnách ve výborech. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Do výboru vyšetřovacího vyslal klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické posl. Richtera za posl. dr Stránského; klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeits- u. Wirtschaftsgemeinschaft" dne 24. června posl. Zierhuta za posl. Hodinu, dne 25. června posl. Hodinu za posl. Zierhuta.

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Kaufmanna za posl. Hackenberga; klub poslanců komunistické strany Československa posl. Štětku za posl. Kopeckého.

Klub poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické vyslal do výboru zdravotnického posl. Seidla za posl. Neumeistera; do výboru zahraničního posl. dr Mareše za posl. dr Macka.

Předseda: Došly tyto dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Dotazy:

posl. dr. Hassolda:

ministru železnic o nezákonitém jazykovém nátlaku u železničního staničního úřadu v Sušici (č. D 566-III);

ministru nár. obrany, že nebyl povýšen Jan Kreus z Baldy, pošta Kvilda (č. D 567-III);

posl. Windirsche ministru železnic o nepřístojnostech v dopravě na stanicích Kadaň- Prunéřov a Kadaň (č. D 569-III);

posl. Simma a druhů ministru vnitra, že jest naléhavě nutno, aby sčítacím komisařům při sčítání lidu byly vyplaceny odměny (č. D 570-III);

posl. Sladkého ministru školství a nár. osvěty o zreformování němčiny na národních školách, zejména po stránce praktické (č. D 580-III).

Předseda: Počátkem schůze byl rozdán tištěný vládní návrh.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

1275. Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňují ustanovení o soudních poplatcích.

Předseda: Počátkem schůze byly rozdány tištěné zprávy.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

1276. Zpráva výborů živnostensko-obchodního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 1092), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní úmluva mezi Československem a Tureckem, podepsaná v Ankaře dne 17. ledna 1931.

1277. Zpráva výborů živnostensko-obchodního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 1201), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dodatková úmluva k obchodní a plavební smlouvě ze dne 14. listopadu 1928, sjednaná mezi republikou Československou a královstvím Jihoslavií v Praze dne 30. března 1931 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. června 1931, č. 79 Sb. z. a n.

Předseda: Počátkem schůze byla rozdána tištěná Těsnopisecká zpráva o 127. schůzi posl. sněmovny.

Posl. Hadek ve své řeči ve 130. schůzi sněmovny dne 23. června t. r. pronesl výroky ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé.

Předsednictvo se usneslo podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučiti výroky tyto ze zprávy těsnopisecké.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru soc.-politického o vládním návrhu (tisk 1191) zákona o zvýšení dávek pensijního pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, odpovídajícím započtení poloviny nepojištěné doby služební (tisk 1215).

Budeme pokračovati v rozpravě započaté ve 129. schůzi posl. sněmovny dne 19. června t. r.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "pro" pp. posl. Petr, Böhm, Hatina; na straně "proti" p. posl. Barša.

Dávám slovo panu posl. Petrovi.

Posl. Petr: Slavná sněmovno! Osnova zákona právě projednávaná je předmětem sporů. Oposiční strany tvrdí o ní, že vlastně neznamená nic, některé pak z vládních stran, jak vidno z řečí jejich poslanců zde ve sněmovně, přisvojují si zase zásluhu o tuto osnovu jako výhradní zásluhu svoji. Je nutno tyto spory korigovati a mínění o ní, jakož i přisvojování zásluh uvésti na pravou míru.

Já uzákonění této předlohy vítám jako značnou sociálně-politickou vymoženost soukromých zaměstnanců. Vítám ji tím spíše, protože již jako zpravodaj soc. politického výboru o novelisaci pensijního pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách hleděl jsem prosaditi zásady této osnovy do nového zákona. Ovšem tenkráte jsme žádali, aby náklad na toto zvýšení pensí soukromých zaměstnanců nesl stát, který jinak vůbec na ně nepřispívá, ač v jiných odborech přispívati musí. Ale moje snaha a všech, kteří tenkráte spolupůsobili, zmařena byla odporem státní finanční správy, která se obávala, kdyby vyhověla této úpravě pro soukromé zaměstnance, že by vyvolala snahu dělnictva o započítání nepojištěné doby. Toho se obávala pro veliký náklad, který by vznikl a odmítla proto nésti i tento náklad na soukromé zaměstnance. Leč my věc vedli v patrnosti a v nové sněmovně moje strana opětně podala návrh zákona, aby nepojištěná léta soukromých zaměstnanců byla nákladem státu započítána a pojištěna. Poukazuje na tuto snahu mohu tedy prohlásiti, že projednávaná předloha není výlučným dílem kterékoliv ze stran, nýbrž výsledkem společného úsilí, na kterém moje strana pracovala na místě prvním.

Proč toto naše úsilí o započtení nepojištěné doby soukromých zaměstnanců? Je diktováno jednak ohledem na sociální spravedlnost, jednak ohledem na dnešní hospodářskou situaci soukromých zaměstnanců a hospodářskou situaci v našem státě vůbec. S hlediska sociální spravedlnosti je, myslím, příkazem, abychom lidem, kteří nebyli pojištěni proto, že pojištění neexistovalo, umožnili ve stáří jejich existenci. Nezapomínejme, že jde zde o vrstvy, které jsou v hospodářském životě, ať v průmyslu, obchodě, bankovním podnikání faktorem velice důležitým, že jejich práce je hybnou pákou hospodářského podnikání a je spravedlivo jim v odměnu za ni umožniti lidský život ve stáří.

Jde zde dále o ulehčení v našem hospodářském životě vůbec, jde o zmenšení počtu nezaměstnaných soukromých zaměstnanců. Kolik jich starých, jistě již potřebujících odpočinku, právě pro nízký nárok na pensi pracuje, zůstává na svých místech ředitelů, vedoucích závodů, na místech, kde je potřebí sil, energie mladých lidí! A jak tím trpí provoz, jak tím trpí zaměstnanost a jak tím trpí ostatní zaměstnanci! Každé zvýšení pensí je vítáno, poněvadž se jim tak umožní odchod z práce a uvolní místa pro mladé, dnes nezaměstnané síly. Nejde však, slavná sněmovno, jen o tyto lidi na vyšších místech pracovních, kde mohou zůstati v zaměstnání i ve stáří, poněvadž jejich poměr k zaměstnavateli je takový, že je bezohledně propustiti nemůže, jde zde v první řadě o tisíce zřízenců a zaměstnanců na místech nižších, kde v určitém věku při pozbytí sil, energie a schopností jsou přeřazování na podřízená místa, často do kategorií dělnických nebo vůbec propouštěni. Máme dnes celé tisíce starých propuštěných soukromých zaměstnanců, kteří se již nikdy do práce nevrátí, protože je pro stáří nikdo již do práce nepřijme.

Projednávanou osnovou 28.000 pojištěncům, kteří již pensi berou, zvyšujeme pense se zpětnou platností od 1. dubna t. r. a 160.000 dnes ještě zaměstnaným započítáním let zvýšíme pense a umožníme jim včasný, zasloužený odchod na odpočinek. Není to provedeno plně podle našich požadavků, my chtěli pojistiti celou nepojištěnou dobu, my chtěli, aby stát nesl náklad a nebyli v dnešní svízelné situaci zatěžováni pojištěnci a zaměstnavatelé, ale i toto je pokrok a přáli bychom si alespoň ve všech oborech sociální politiky tolik porozumění, pokroku a práce.

Je mnoho těch, a mezi nimi i strany většinové a jejich pracovníci ve sněmovně, kteří pokládají provádění tohoto zákona v dnešní hospodářské situaci za nevhodné a rádi by s provedením jeho posečkali. Já jsem ovšem opačného názoru a jsem přesvědčen, že právě v dobách krisí a zvláště v době tak těžké krise, jakou prožíváme loni a letos, nutno úsilí sociální politiky zvýšiti a že je nutno učiniti vše, aby bída z krise plynoucí byla zmírňována a odstraňována. Mám dojem, že vlivem komplikovaných našich politických poměrů neděje se vše nutné v tomto směru.

Minulý týden konána byla v ministerstvu obchodu konference o pomoci textilnímu průmyslu. Nebudu líčiti, jaká bída byla vylíčena v řečech zástupců dělnických organisací, ale chci poukázati na to, jak zástupci průmyslu stěžovali si na celně-obchodní politiku našeho státu, jak celní spor s Maďarskem zvýšil počet nezaměstnaných dělníků a zřízenců asi o 30.000, jak se obávají, nebude-li včas hotova smlouva rakouská, že vyvolá pohromu ještě větší, jak zkrátka značná jednostrannost obchodně-celní politiky zvyšuje krisi v našem státě. Vím ovšem, že příčiny krise jsou rázu světového, ale nemohu upříti i oprávněnosti těmto výtkám, že ku příčinám rázu světového přistupují příčiny prýštící z naší vnitřní situace. Bylo by nebezpečno zavírati oči před skutečností a pokračovati v cestě zhoršující naši hospodářskou situaci ještě více. Vždyť jinak vyprovokujeme nespokojenost mas do nebezpečných forem. Netřeba snad opakovati, že máme 250.000 nezaměstnaných, jistě rovněž tolik zaměstnaných jen částečně a že je další hrozné nebezpečí pro vývoj hospodářských poměrů. Máme statisíce lidí bez práce vůbec, máme statisíce lidí, vydělávajících 80 až 100 Kč týdně, a tito lidé musí viděti, že je pro ně uděláno vše, aby jejich hlad a bída byly zmírněny. A jestliže je možno zlepšiti jejich situaci změnou naší obchodní politiky, pak jest povinností vlády i sněmoven, aby hledaly cestu tuto změnu umožňující.

Jest potřebí pomáhati i jinak. My máme poměrně nejnižší vydání státu na nezaměstnané.

To je s hlediska státních financí, dnes tak stísněných, jistě velmi dobré, ale s hlediska státní bezpečnosti politika velmi krátkozraká. Jest úmysl omeziti vydání na produktivní péči o nezaměstnané, ač tím zaměstnáváme desetitisíce dělníků a umožňujeme výstavbu značných obecně prospěšných prací.

Ve Strakonicích bylo nedávno jednáno o kolektivní smlouvu v tamních velkých závodech, jejichž dělnictvo je organisováno převážně v odborových organisacích státotvorných. Konala se schůze 1.500 dělníků, na níž vystoupilo 10 komunistů se svou agitací a ovládlo schůzi. Myslí někdo, že je těžko vyprovokovati lidi, žijící týdně z 80 korun, jimž hrozí, že za měsíc nebudou mít ani těch 80 korun? To je velmi lehko a my musíme zabrániti vhodnými opatřeními tvoření se takové atmosféry. (Výkřiky.)

Proto vítám projednávanou předlohu, i když se dotýká jen jednoho úseku práce a upravuje pense asi 200.000 lidí a i když není tak, jak jsme si jí přáli, aby totiž započítána byla všechna léta a náklad nesl stát. I tato předloha jest pokrokem.

Rád bych viděl, kdybychom mohli uzákoniti předlohu podobnou, započítávající nepojištěná léta i dělnictvu. Tam je potřeba ještě naléhavější a větší. V době dnešní krise jsou to hlavně a především starší dělníci, kteří jsou z práce propouštěni a také nejobtížněji hledají novou práci. Máme-li řady starých soukromých zaměstnanců, kteří se pro stáří do práce již nevrátí, pak počet dělníků v této situaci se octnuvších jde do desetitisíců. Zde nutno především snížiti hranici věkovou, abychom jim umožnili starobní rentu vůbec bráti, ale pak je nutno započítati jim i nepojištěná léta, aby jejich starobní renta opravdu něco znamenala. Vím, že tento požadavek narazí na odpor jak ve vrstvách zaměstnavatelů, kteří se budou brániti zvýšení nákladů na sociální opatření v dnešní situaci, tak také jistě u státní finanční správy, rovněž z tohoto důvodu. Ale upozorňuji, že obě tyto otázky musí býti vyřešeny, nechceme-li zde míti stálou armádu nezaměstnaných, stojících úplně bez prostředků, a chceme-li alespoň z části vyřešiti hospodářskou krisi v našem státě.

Dnešní světová krise nemá své příčiny jen v těžkostech hospodářských a finančních, nýbrž je to ve své podstatě krise morální. Bohatí a mocní tohoto světa zapomínají na svou křesťanskou a společenskou povinnost, v době těžké krise pomáhati chudým a bědným, podporovati je a zmírňovati jejich bídu. Naopak jejich sobectví ve své slepotě místo podpory a pomoci často chce řešiti krisi na jejich účet, jejich těžkosti ještě rozmnožovati a zvyšovati. Slepá chtivost mamonu žene je za ziskem bez ohledu na následky z toho hrozící. Neuvědomí-li si tuto stránku věci, nebude-li znovu zaveden do společenského řádu duch křesťanské lásky k bližnímu a nebude-li hospodářský život podložen těmito zásadami, hrozí zhroucení tohoto společenského řádu, které ovšem postihne především ty, kteří jsou vinníky. Hledejme proto cesty k nápravě a snažme se upraviti poměry, abychom těmto hrozným perspektivám, z hospodářské krise hrozícím, zabránili. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen, p. posl. Hatina. Dávám mu slovo.

Posl. Hatina: Slavná sněmovno! Při projednávání tohoto vládního návrhu řada řečníků poukazovala na výhody a nevýhody tohoto opatření pro pensijní pojištěnce. Za klub, k němuž mám čest náležeti, podrobné a objektivní kritice podrobil tento vládní návrh kol. posl. Bergmann.

Velmi rád bych při této příležitosti poukázal na některé neblahé zjevy v našem soc. pojišťovacím zákonodárství. Jsou to zejména politické úřady okresní i zemské, které v rozhodování při pojistné povinnosti pojištěnců velmi dlouho vyšetřují zbytečné maličkosti, a tak spor o pojistnou povinnost táhne se nejen několik měsíců, ale někdy i řadu let. Spor o pojistnou povinnost dílovedoucích, obchodních cestujících a jiných zaměstnaneckých povolání rozhodují zemské úřady pravidelně také až po smrti pojištěnce. Ale nejen u zákona o pensijním pojištění, nýbrž stejně tak jde-li o pojištěnce podle zákona o pojištění dělníků pro případ nemoci a stáří, vidíme řadu dalších neblahých zjevů, které musíme kritisovat a dovolávati se nápravy na odpovědných činitelích naší veřejné správy.

Na příklad ministerstvo nár. obrany v poslední době zřejmě postupuje proti zákonu, a to proti ustanovení §u 176 pensijního zákona, kde odpírá vydávati potvrzení oněm pojištěncům a důchodcům, kteří se hlásí o příplatek k důchodu ze státního příspěvku, a to za dobu, po kterou byli povoláni k válečným úkonům. Ministerstvo soc. péče na základě žádosti ministerstva nár. obrany dalo nositelům pensijního pojištění oběžník, podle kterého nesmějí pensijní ústavy, tedy Všeobecný pensijní ústav a náhradní pensijní ústavy vydávati ani výměry. (Slyšte!) V důsledku toho pojištěnec nemá ani možnost, aby se bránil proti nesprávnému postupu ministerstva nár. obrany nebo ministerstva soc. péče, ačkoliv jasné znění zákona je naprosto nesporné. V zákoně je přímo řečeno, že tento státní příspěvek bude poskytován také těm pojištěncům, kteří určitou dobu byli povoláni k válečným úkonům. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Stejně tak zemský úřad postupuje proti soukromým zaměstnancům a pojištěncům podle zákona o pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří tam, kde veřejné nemocnice vymáhají na pojištěncích, živitelích domácnosti, léčebné po 28denním ošetřování buď přímo na pojištěncích, nebo na rodinných příslušnících. Tento postup zemského úřadu je naprosto nesprávný a protizákonný. (Tak jest!) Jako v prvé věci rozhodl již jednou Nejvyšší správní soud, tak i v druhé věci, pokud jde o náklady za rodinné příslušníky, rozhodl Nejvyšší úřad, že pojištěnec, byl-li pojištěn u některé nemocenské pojišťovny, měl-li svého rodinného příslušníka v nemocnici, ve veřejném ústavu za souhlasu pojišťovny, není povinen dopláceti rozdíl mezi ošetřovací taxou, kterou stanovilo ministerstvo zdravotnictví, tedy denně 2 Kč, po případě taxou stanovenou zemským úřadem pro tu kterou nemocnici, kterýžto rozdíl činí také 18 až 20 i více Kč denně. V tomto případě bylo rozhodnuto, že veřejné nemocnice nejsou oprávněny tento rozdíl na pojištěncích, pokud jde o rodinného příslušníka, vymáhat. Přes to však, slavná sněmovno, je celá řada exekucí, které se vedou proti zaměstnancům, proti dělníkům, a drakonickým způsobem vymáhají se na nich rozdíly léčebných tax a není možno dovolati se u zemského výboru nápravy; ač zemský výbor má před sebou jasné rozhodnutí Nejvyššího soudu, prostě k němu nepřihlíží a neřídí se podle něho. (Hlasy: Skandál!) Žádám p. ministra vnitra, aby dal příkaz zemskému výboru, aby okamžitě všechny exekuce proti zaměstnancům a proti pojištěncům nemocenských pojišťoven byly zastaveny (Výborně!) a aby léčebné náklady nebyly vymáhány. (Výborně!)

Průběhem debaty bylo zde několikráte zdůrazňováno, že ukládací politika našich sociálně pojišťovacích ústavů je nesprávná, že se tam hromadí miliardy, které dusí celé naše národní hospodářství. (Výkřiky posl. Sladkého.) Toto zde jasně a určitě prohlásil za klub strany republikánské kol. Chloupek, a já bych chtěl jeho nesprávné vývody uvésti na pravou míru poukazem na některé číslice, jak skutečně naše sociálně pojišťovací ústavy hospodaří a jakým způsobem své jmění ukládají. Ještě než přijdu k tomu, abych některé číslice uvedl, zmíním se o tom, že je naprosto mylný názor kol. Chloupka, jako kdyby pensijní ústav měl prý ze svých přebytků v budoucnosti hraditi všechny náklady, oč budou zlepšeny pojistné dávky, tedy pensijní požitky pensijním pojištěncům.

Proti tomuto tvrzení, že by pensijní ústav měl nějaké přebytky, dovoluji si konstatovat, že to není pravda. Pensijní ústav nemá žádných přebytků a nelze spojovat - nechci se o tom ani podrobně rozhovořit - stavební akce pensijního ústavu s dávkami, resp. se zvýšením dávek, které touto předlohou budou odhlasovány. Tato akce pensijního ústavu nemá co činiti s dávkovou částí pensijního zákona a já bych řekl, že je spíše rozumným ukládacím prostředkem pensijního ústavu, než abychom mohli tvrditi, že v pensijním ústavu jsou veliké miliony, miliardy, které tam leží a nás dusí.

Slavná sněmovno! Pensijní ústav dosud povolil na zápůjčkách hypotekárních na statky a činžovní domy a na zápůjčkách melioračních 440,176.857 Kč; na zápůjčkách obcím a okresům, zemím a státu 1.059,558.946 Kč; na zápůjčkách podle zákona o stavebním ruchu družstvům a obcím 710,013.475 Kč. Fondu vodocestnému po dobu 10 let bude poskytovati Všeobecný pensijní ústav ročně 70 mil. V poslední chvíli schválil pensijní ústav půjčku elektrisační, za niž ručí země Slovenská, v částce 5 mil. Kč. Pensijní ústav má, slavná sněmovno, celkem jmění asi 23/4 miliardy. Při tom ovšem má již dnes veliké závazky. Na ročních důchodech vyplácí přes 150 mil. Kč. Pensijní ústav tedy po této stránce nemá přebytků jmění. Musíme posuzovati závazky, které má jednak k důchodcům, jednak k pojištěncům, kterých jest již dnes veliký počet a kteří si přes 20 roků platí pensijní pojištění. Nemůžeme tedy číslice, které zde byly tvrzeny, ty miliony a miliardy, kterými se zde nešetřilo, posuzovati jen podle novinářských článků. Je nejlépe, když si vezmeme zprávu o výsledcích hospodářství pensijního ústavu a budeme se na tyto věci dívati trochu objektivněji.

Stejně tak Ústřední sociální pojišťovna plní svoji rozumnou ukládací politiku a povinnost. Díváme-li se na její pětiletou činnost od 1. července 1926, posuzujeme-li její ukládací politiku, vidíme, že na úvěru komunálním přímo zapůjčila 605,827.600 Kč, prostřednictvím účelových vkladů 5, 40.000 Kč. Na úvěru hypotekárním podle zákona o stavebním ruchu poskytla přímo obcím včetně úvěru za zlevněný úrok 247,732.120 Kč; stavebním družstvům 334,565.804 Kč; prostřednictvím účelových vkladů obcím 472.000 Kč; stavebním družstvům 68,901.800 Kč; ostatním žadatelům 149,935.350 Kč. Ostatní úvěr hypotekární činí 251,919.284.76 Kč.

Úvěr meliorační přímo vodním družstvům, okresům a obcím činí 112,999.950 Kč. Z toho úvěr okresům a obcím činí 62,114.000 Kč, přímo vodním družstvům 9,893.300 Kč. Úvěr lombardní, dlouhodobý investiční, činí 7 mil. Kč, úvěr silničního fondu 520 mil. a úvěr průmyslový 156,297.000 Kč. Konečně úvěr, poskytovaný na základě opatření Stálého výboru 15 mil. Kč. Pravda, Ústřed. soc. pojišťovna soustředila v sobě premie, zrovna tak jako pensijní ústav, ale uvážíme-li, že půjčila na stavební ruch a na všechny půjčky, které jsem zde přečetl, téměř 2.548,198.000, nelze tvrditi, že tyto peníze nás dusí, naopak, jsem přesvědčen, že tyto peníze nám pomohly dýchati, když uvážíme, kde bychom byli s prováděním zákona o stavebním ruchu, kdybychom tu neměli pensijní ústav, úrazovou pojišťovnu dělnickou a Ústřední sociální pojišťovnu. (Tak jest!) Jsem pevně přesvědčen, že toho, co se vybralo na pojistných premiích u všech nositelů našeho pojištění, bylo velmi účelně a velmi rozumně použito, že tyto ohromné kapitály vracejí se do našeho národního hospodářství a nejen do jedné složky, vracejí se do naší průmyslové výroby k rozumným účelům investičním, vracejí se i našim zemědělcům, vracejí se konečně i do hospodářství naší veřejné správy a nelze jen tak říci, že sedíme na těch milionech, že nic se s nimi neděje. (Výborně!) Stejně nebylo správné, jestliže se při projednáván tohoto návrhu v této sněmovně tvrdilo, že naše sociálně pojišťovací břemena jsou tak těžká, že jsou prostě pro naši výrobu již nesnesitelná. Mám za to, že toto tvrzení neodpovídá pravdě. Kdo z nás měl možnost posuzovati soc. pojišťovací břemena v cizích zemích, ať jde o Rakousko, o Polskou republiku nebo republiku Německou, viděl a číslicemi se přesvědčil, že u nás jak sociálně pojišťovací břemena, tak také náklady výrobní jsou nejmenší. Přál bych si, aby i pánové z kruhů zaměstnavatelských všimli si výsledků šetření komise, která byla ustavena k tomu účelu, aby u nás zkoumala výrobní náklady na jednoho zaměstnance, a která o sociálně pojišťovacích břemenech zjistila, že Německo je zatíženo téměř 3 1/2krát více než my a že také Rakousko je sociálně pojišťovacími břemeny proti nám nesmírně zatíženo. Srovnáme-li tyto číslice, připadá v Německu na jednu hlavu, přepočítáno na naši měnu, 700 Kč ročně, u nás však připadá na jednu hlavu všech břemen nemocenského pojištění, úrazového, invalidního, starobního, pensijního pojištění, hornického pensijního pojištění a léčebného fondu pouze 200 Kč ročně, tedy o 500 Kč méně než v Německu, čili v Německu je zatížení 3 1/2kráte vyšší. R. 1929 bylo u nás zatížení pouze 185 Kč na jednu hlavu, kdežto v Německu 600 Kč. V procentech mzdy činí zatížení soc. pojišťovacími břemeny v Německu přes 18%, v Rakousku 17.5%, a až bude provedeno invalidní pojištění, bude to 19%. V Československu všechna sociálně pojišťovací břemena, tedy příspěvek na nemocenské pojištění, na úrazové pojištění, na pensijní pojištění, na pojištění horníků atd. je pouze v rozpětí 9.50 až 11.50%. Tak nízko stojíme se sociálně pojišťovacími břemeny za jinými státy.

Velmi se žehrá, slavná sněmovno, na poskytování pojistných dávek, ať již jde o dávky z titulu pojištění nemocenského, úrazového nebo pensijního. Slyšeli jsme při projednávání tohoto návrhu, velmi, myslím, nedomyšlené výroky. Nikdo se v této sněmovně nezabýval hospodářským významem soc. pojišťovacích dávek. Já se ptám, kam odnese ten pojištěnec nemocenské pojišťovny těch 500 milionů Kč, které dostane na nemocenské podpoře? Dá je do spořitelny, nese je do banky, nese je do nějakého pojišťovacího ústavu? Nikoli! Tento pojištěnec odnese těch 500 mil. Kč k obchodníkovi, k živnostníkovi, prostě vrací je zase do chodu našeho hospodářského života, poněvadž nemá jiných prostředků; vždyť všechny tyto dávky z titulu našich soc. pojišťovacích zákonů nejsou ničím jiným než náhradou mzdy. A tak je to i s důchodem úrazového pojištění dělnického. Vyčítá se dělníkům těch 100 mil. Kč, které dá úrazová pojišťovna dělnická. Nevím, je-li to zrovna správné a domyšlené, kritisují-li řečníci tyto dávky, jako by právě ony byly tím celým břemenem našeho hospodářského života, když přece každý ví, že důchodce s těmito penězi nehospodaří jinak, než že je odnese za nájem a nákup potravin. Tak je tomu také s důchodem horníků, který dostanou na podporách nemocenské, starobní a invalidní, tak je tomu se všemi dávkami soc. pojišťovacích ústavů, a proto dávky mají býti především posuzovány s hlediska hospodářského. A jestliže tyto dávky dělají ročně přes 1 miliardu, jsme oprávněni říci, a těžko by to kdo vyvracel, že toto pojištění není i v tom dávkovém smyslu jen pro ty chudáky a zaměstnance, z kteréhokoli titulu pojištění, nýbrž také pro všechny zaměstnavatele a pro všechny, kdož prodávají.

Slavná sněmovno, my ovšem s některými ustanoveními této předlohy nemůžeme souhlasit. My se budeme domáhati zlepšení jednotlivých ustanovení celého pensijního zákona. Zatím však apelujeme na vládu, aby tak jako s Německem byla uzavřena mezistátní smlouva pokud se týče důchodu pojištění pensijního, invalidního, starobního a úrazového, aby tato smlouva co nejdříve byla sjednána také s Rakouskem a s Polskem.

Byly zde stížnosti, že ani důvodová zpráva, ani pan zpravodaj neuvedl, co bude znamenati toto zvýšení u pensijních pojištěnců podle jednotlivých kategorií. Odvolávám se na publikovaná čísla p. prof. dr Schönbauma, která uveřejnil, tuším, v "Národohospodářské Politice", a kde jsou vypočteny rozdíly, co bude získávati pensijní pojištěnec podle projednávané předlohy. Hospodářský správce, který měl celkovou příspěvkovou dobu 228 měsíců, nepojištěnou dobu 104 měsíce se služným 17.893 Kč, měl by bez započtení nepojištěné doby služební roční důchod 8.312 Kč, po započtení nepojištěné doby služební bude míti však 9.872 Kč, čili získává tedy 1.560 Kč ročně. Cestující, který měl celkovou příspěvkovou dobu 120 měsíců, nepojištěnou dobu 348 měsíců a služné 23.400 Kč ročně, měl by bez započtení nepojištěné doby roční důchod 7.200 Kč, bude nyní však míti 12.084 Kč, získává tedy 4.884 Kč ročně. Účetní, který měl celkovou příspěvkovou dobu 194 měsíců, nepojištěná doba činila 62 měsíců, služné 9.600 korun pens. důchod 7.244 Kč, bude nyní po provedené novelisaci míti 8.174 Kč, čili o 1.930 Kč více. Mám za to, že tato čísla jsou naprosto spolehlivá a že nelze proto jen tak říci, že tato novelisace nepřináší nic. Naopak jistě vydatně zlepšuje důchody našich pensijních pojištěnců, a to způsobem, u některých kategorií ovšem podle pojištěné doby, velice pronikavým.