Pohlíží-li se s tohoto hlediska na předložený návrh zákona tisk 1191 na novelování zákona č. 26/1929 Sb. z. a n. o pensijním pojištění zaměstnanců ve vyšších službách, pokud jde o započtení nepojištěné služební doby, musíme dojíti k úsudku, že naprosto neodpovídá výše uvedeným zásadám.

Účelem tohoto návrhu zákona přece má býti, aby jednak zvýšení důchodů mělo pro důchodce skutečný účinek, a jednak aby se pro staré pojištěnce vytvořila možnost odejíti do výslužby, aby nezaměstnanost, kterou dorost a mladší zaměstnanci musejí tak strašně trpěti, byla poněkud zmírněna. Ale kdybyste byli chtěli vážně dosáhnouti tohoto cíle, pak jste měli využíti příležitosti a odstraniti všechny krutosti a nepřesnosti zákona č. 26/1929 Sb. z. a n., poněvadž tato zlepšení jsou částečně dokonce předpokladem pro to, aby ustanovení novely vůbec mohla vejíti v platnost. Poněvadž však zákonodárce nedbal této zásady, koná se dnes porada o novele, která svou nepostačitelností a svým nešťastným zněním vylučuje celou skupinu pojištěnců a důchodců buď ze zvýšení jejich důchodů při započtení nepojištěné služební doby nebo dokonce z tohoto započtení samého.

Jako důkaz dovoluji si uvésti, že přestárlí a důchodci podle §u 187, tedy ti, kdož nejnaléhavěji potřebují zvýšení důchodů, dále obyvatelé Hlučínska podle §u 188 jsou vůbec vyloučeni ze započtení služební doby, a že se také pojištěncům, kteří vykazují nepojištěnou služební dobu na státním území bývalého mocnářství, které dnes leží v nástupnických státech mimo Československo, tato služební doba nezapočítává. Mimo to však musí se zvýšení důchodů částečně ztratiti, poněvadž ustanovení o omezení důchodů podle §u 24 a §u 44, odst. 3 a 4 nebylo zrušeno, poněvadž dále se neodpočitatelnost zvýšení podle §u 118 vztahuje jen na zvýšení podle §u 177, nikoliv vsak i na zvýšení podle nově utvořeného §u 176a), dále poněvadž těm důchodcům, kteří podle §u 177, odst. 6 dostávají důchod 7.200 Kč, nebylo připočteno přes tuto hranici důchodu.

Otázka započtení činné vojenské služby před rokem 1929 jako nepojištěné služební doby nebyla vůbec projednávána a bližší ustanovení o průkazu nepojištěné služební doby byla přenechána prováděcímu nařízení. Podle takové úvahy musíme úhrnem přijíti k úsudku, že tento návrh zákona ve svém účinku naprosto nedosáhne kýženého cíle. Pojištěnci musejí po celou dobu svého pojištění přinášeti velmi značné oběti, neboť se přece započtení nepojištěné služební doby finančně hradí zvýšením pojistného. Proti tomu se však starým pojištěncům neposkytuje možnost odejíti do výslužby v té míře, aby se uvolnila pracovní místa a aby se pojištěncům umožnilo postoupiti. Celá tato věc bude jen dobrým obchodem pro pensijní pojištění. Uvážíme-li, že v této chvíli žijeme ještě i za zcela nenormálních těžkých hospodářských poměrů, na které se novela zákona vůbec neohlíží, pak úsudek o vládním návrhu musí vypadnouti ještě hůře. Sněmovna těžce zklamala veřejnost tímto zákonem, neboť vykonala jen polovici práce a tuto také ještě neúplně.

Jest to stále týž obraz. Ode dne narození této velké koalice mají všechny návrhy bez rozdílu, ať jsou hospodářsko-politické, sociálně politické nebo finanční, znamení jen těžce dosaženého kompromisu mezi nepřátelskými politickými stranami.

Ačkoliv se účinky všeobecné hospodářské krise po celá léta již stále tísnivěji projevují na národnostní směsi tohoto státu, přece Udržalova vláda předstoupila před Národní shromáždění v prosinci 1929 bez určitého programu a dala si svůj pracovní úkol zcela prostě předepisovati sobeckými a stranicko-demagogickými přáními jednotlivých vládních stran. Zákonitá opatření ke zmírnění hospodářské a sociální nouze objevila se konec konců jako opatření, která uvolnila miliony ve prospěch určitých politických stran, naprosto vsak ani napolo nevyčerpala možností, s nimiž by vláda byla mohla dosíci aspoň okamžitých úspěchů v boji proti účinkům všeobecné krise.

Přes těžké hospodářské poměry byly zvýšeny daně a veřejné dávky a přes to rozpočet zabředl bez záchrany do pasiva, takže se musejí dělati nové dluhy. Starostlivě se všeobecně pohlíží na podzim, poněvadž při předložení nového státního rozpočtu ministr financí pravděpodobně poslouží novými daněmi a zvýšením daní a zároveň přiškrtí rozpočtené výdaje. Pro skrytá napětí mezi jednotlivými bloky vládních stran stala se celá sněmovna neschopnou pracovati.

Z týdne na týden neví předsednictvo posl. sněmovny, bude-li moci sehnati nějaký denní pořad pro plenární schůze. Vždyť jsme měli teprve před několika dny plenární schůzi, na jejímž denním pořadu jako jediný bod programu se skvěl jediný imunitní případ komunistického poslance.

Jediné politické aktivum v této pasivní vládě jest ještě jen ministr pro věci zahraniční dr Beneš. On v Ženevě ucházeje se o místo předsedy odzbrojovací konference skvěle propadá, svou nenávistnou zahraniční politikou ničí těch několik málo obchodních styků, které právě v době hospodářské krise jsou pro náš vývoz nezbytné, nechává pokusy o navázání nových obchodních styků soustavně ztroskotati, pokouší se pošramocený štít své firmy nově nalakovati ostudou s Perglerem a ostudou se Stříbrným, konečně [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 30 této těsnopisecké zprávy.] nepochopitelně útočí proti zamýšlené celní dohodě mezi Německem a Rakouskem, při čemž sám [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] před světovou veřejností tvrdí, že při svém ostudném a celou Evropu poškozujícím chování jest v dohodě se sudetskými Němci, ba dokonce dovoluje svému vyslanci v Paříži, aby jménem 14 milionů obyvatelů Československa, tedy i jménem sudetských Němců, pronesl [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] urážky německého národa. Proti těmto [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] musíme se ovšem s tohoto místa co nejenergičtěji ohraditi.

My sudetští Němci si jednou provždy zakazujeme, aby nějaký československý ministr zahraničních věcí nebo československý vyslanec konali nějaké projevy i jménem sudetsko-německých nucených občanů tohoto státu. Pro neschopnost vlády se hlasitě projevuje přání, aby vláda konečně odstoupila a trýzněné národy tohoto státu osvobodila od své přítomnosti. Staré přísloví sice praví: "Zřídka kdy přichází něco lepšího." Ale zmizí-li tato vláda, můžeme se potěšiti aspoň tím, že vláda ještě horší již vůbec není možná. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Chloupek. Uděluji mu slovo.

Posl. Chloupek: Slavná sněmovno! Dnes projednávaná předloha o pojištění odsloužených, ale nepojištěných let soukromých zaměstnanců ve vyšších službách znamená zajisté pokrok v etapě sociálního pojišťování, které musí také republikánská strana zeměděl. a malorol. lidu přivítati.

Při této příležitosti budiž mi dovoleno, abych se dotkl stručně historie vývoje pojištění zaměstnanectva soukromého ve vyšších službách. Byl to r. 1909, kdy vstupuje pojištění soukromých zaměstnanců v platnost za Rakouska a kdy se toto pojištění vztahovalo pouze na úřednictvo. Nelze zapírati, že pojištění toto znamenalo tehdy, v dobách rakouských, pro úřednictvo soukromé daleko víc, než znamenají předlohy dnešní, než znamená pojištění potomní, zejména pokud se týká úřednictva a vyšších kategorií zřízenectva, neboť pojištěny byly tehdy obnosy daleko vyšší, počítáme-li s dnešně valorisací, a z toho také následovaly poměrně daleko vyšší nároky, než jak jsou vyjádřeny dnes, zejména u staropojištěnců.

R. 1919 popřevratový přináší nám další pokrok v pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách tím, že rozšířeno bylo toto pojištění na široké vrstvy všeho soukromého zřízenectva. To byl jistě pokrok značný! Ale vadou tohoto pojištění zvláště pro úřednictvo a pro zřízenectvo vyšších kategorií byla ta okolnost, že zde byla velká nivelisace, která nám nepřipouštěla pojistiti větší obnos než pouze 9.000 Kč ročně. Ať měl kdokoli sebe vyšší službu, nemohl míti tuto službu podle tohoto zákona pojištěnu, byl pojištěn maximálně na 9.000 Kč ročních. Když tedy uvážíte, slavná sněmovno, že té části pojištěnců ze soukromých zaměstnanců, která vstoupila do pojištění r. 1909, t. j. úřednictvo a část zřízenectva, které zejména mnohé velkostatky a mnohé jiné závody dobrovolně pojistily, nebylo jejich pojištění valorisováno, že bylo naopak potom tou nivelisací zaraženo, všecko maximálně 9.000 Kč, tedy vidíme, že je zde doposud křivda, a také dnešní předloha neodstraňuje, bohužel, křivdu, která byla spáchána na těchto staropojištěncích. Po roce 1919, zase za 10 let - máme takové 10leté etapy, r. 1909, 1919 přichází rok 1929, kdy se odstraňuje ta nivelisace. To byl již značný pokrok, ale neodstranila se ta špatná valorisace zcela, nýbrž jen dvojnásobkem, maximálně trojnásobkem. Tak se musíme dívati na vývoj soc. pojištění, abychom mohli posouditi, zda a pokud bude toto pojištění potřebovati nápravy.

Slavná sněmovno! Bedlivě jsem sledoval práce komis ve Všeobecném pensijním ústavu a když tato komise přišla svého času s návrhem, kde se sjednotili zaměstnavatelé se zaměstnanci, že se započítají ta nepojištěná léta, ale že to prostě zaplatí stát, tu bylo přirozeno, že stát řekl: Když se dva o něčem dohodnou bez hospodského, ten účet stát platiti nebude. A bylo to tehdy chybou, poněvadž kdyby tehdy byla přišla tato komise, které jistě vděčíme za dnešní předlohu, v lepších hospodářských dobách s tím, aby byla řekla: Ano, část zaměstnavatelé, část zaměstnanci a třetí část stát, nemuseli jsme dnes celou tíhu toho zákupu let převaliti na zaměstnavatele a na zaměstnance. Na tolik si dovolím upozorniti, aby bylo v tomto směru jasno, abychom po druhé, když klademe požadavky, kladli je úměrně a počítali se všemi momenty. Dnes je přirozeno, že vláda nemohla za těchto těžkých finančních poměrů zde přispěti, ale před 3, 4 lety by ta věc byla šla daleko snáze, než jde dnes.

Podíváme-li se, slavná sněmovno, dále na to, jak si představujeme my zlepšení křivd, které jsou zejména u těch staropojištěnců, je to podle mého soukromého názoru velmi důležité, že ve staropojištěncích máme nedostatek. Proč je to neobyčejně důležité? Prostě proto, že tito staropojištěnci budou přicházeti v nejbližších 10-15 letech do pense. Jejich pense budou nedostatečné a nebudou moci odcházeti, bude nám moci odcházeti jenom část té nejnižší kategorie zřízenecké, která nebyla postižena nivelisací a které budou nyní započítána léta. Ta bude moci odejíti, ale na vyšší vrstvy úřednické, dokonce vyšší vrstvy zřízenecké, se ten případ vztahovati nebude, tam se bude muset tato otázka řešiti.

Nyní se tážete: Bude možno převaliti další břemena na pojištěnce ze řad zaměstnanců nebo snad na zaměstnavatele? Tato věc půjde jistě těžko. Budeme žádati, slavná sněmovno, úhradu. A mám za to, že tu úhradu bude možno dobře nalézti ve Všeobecném pensijním ústavu a v jeho náhradních ústavech. Mám čest zasedati ve správním výboru zemské úřadovny a Všeobecného pensijního ústavu a mohu přece jen sledovati, že ta ukládací politika tam je toho druhu, že při půjčkách, které jsou průměrně kolem 5 1/2 až 5 3/4, musí se projevovati přebytky takové, že z těchto přebytků bude možno, ale nejenom možno, nýbrž i nutno odstraniti ty křivdy na staropojištěncích bez ohrožení celé rovnováhy. Na toto kladu velký důraz a dovolil bych si poukázati také na to, aby celá naše veřejnost navykla si posuzovati celé naše sociální ústavy, ať se jedná o Všeobecný pensijní ústav, náhradní pensijní ústav či jiné sociální instituce s toho hlediska, že zejména v těchto ústavech musí se úzkostlivě šetřiti, že musí se úzkostlivě počítati. Proč, slavná sněmovno? Právě proto, že se jedná o to, aby zbylo něco pro ty, resp. aby zbylo nejvíce pro ty, pro které to pojištění bylo vlastně vytvořeno, t. j. pro staré, invalidy, vdovy a sirotky. Kdybychom se na to dívali obráceně a chtěli dělati politiku tak, že bychom hodně proorganisovali v těchto ústavech, kdybychom se měli tak na to dívati, jednoho dne bychom se ocitli u vyjedeného krámu, tak, jak, promiňte, dodnes vidíme v bratrském hornickém pojištění a jinde. K takovým koncům nesmíme, slavná sněmovno, nechati dojíti a musíme velice pečlivě sledovati celé hospodaření v těchto ústavech. Netvrdím, že je špatné, ale přál bych si zejména, aby ukládací politika Všeobecného pensijního ústavu byla toho druhu, aby poskytoval úvěry hladce a levně jednotlivým podnikatelům, zejména také pojištěncům, ale také zaměstnavatelům, kteří pojištěnce mají, aby se tam kapitály nehromadily, aby zejména bylo pamatováno na úvěry zemědělské, které jsou v dnešní době tolik potřebné a které skýtají také ústavu nejlepší uložení a nejlepší jistotu. V posledních letech se to trochu zlepšilo, ale před třemi, čtyřmi roky byla tato politika ve Všeobecném pensijním ústavě naprosto nemožná, naprosto nedostatečná a byly půjčovány velké obnosy na stavební družstva, byly půjčovány velké obnosy komunám, ale zemědělských úvěrů v pravém slova smyslu hypotekárních tam téměř nebylo vůbec, snad jen mizivé procento. Konstatuji rád, že se nyní tato politika poněkud lepší, ale bude se musiti hodně zlepšiti v zájmu pensijního ústavu samého, aby byla risika tohoto ústavu náležitě rozložena. Obracím se tu na ministra soc. péče, který má povinnost, aby dbal úzkostlivě ukládací politiky také náhradního ústavu, neboť přesvědčili jsme se zvláště za války, že nám zmizely ohromné miliony z těchto náhradních ústavů, zejména jsme to viděli také u Všeobecného pensijního ústavu, který ve válečných půjčkách přišel o velké peníze, a pak jsme zde stáli jako u vyjedeného krámu. Když zde bylo kolegou zpravodajem správně řečeno, že prolamujeme zásadu pojištění v tom směru, že se začínají uznávati odsloužená nepojištěná léta, já bych si dovolil poukázati na jiný zásadní průlom zase v tomto pojištění. Ten spočívá, slavná sněmovno, v tom, že se dnes konečně uznává, že nebude možno do nekonečna při všech druzích našeho pojištění postupovati tím způsobem, že sebereme běžnému životu, celkovému hospodářskému dění, celou krev, že všechen peníz stáhneme do těchto pojišťovacích ústavů, že na konec nebudou peníze nikde jinde, než v těchto pojišťovnách, bankách atd., a že na konec nejen stát, ale každý soukromník bude dlužníkem těchto ústavů.

To, myslím, by byla politika povážlivá a já se domnívám, že děláme určitý průlom již touto předlohou zákona o zákupu let a sice v tom směru, poněvadž se dnes uznává, že ty věci jdou, řeší se to prozatím jenom příspěvky zaměstnanců a zaměstnavatelů. Já jsem přesvědčen, že by to bylo šlo vyřešiti přebytky Všeobecného ústavu pensijního a náhradních ústavů. A promiňte, slavná sněmovno, že to, co se nám předkládá pojistnými matematiky mám k nim všechen respekt, ale bohužel nemáme pojistného matematika v našem sboru, ani ve sněmovně ani v senátě - abychom mohli ty cifry prozkoumati. Nám se dostalo velmi mnoho a krásných cifer, ale ty konce vypadají docela jinak, jak jsme to zejména viděli při sociálním pojištění. My nikde nemáme názorných cifer, které by nám na příkladech ukázaly, jak to vypadá.

Já bych si přál - bylo to také řečeno v soc. politickém výboru - praktických příkladů. Na takových deseti až dvaceti příkladech by se ukázalo, jak se to projeví u zřízence, který byl pojištěn tolik a tolik let, kolik bylo započítáno a kolik bude brát. Ale to všechno nevíme, nám se zde mluví o průměrných cifrách. Když někdo přijde a řekne: Já jsem tolik nedostal, já jsem dostal jen třetinu, tak se řekne: To může být, poněvadž stojí pod průměrem. Já jsem přesvědčen, že těch, kteří budou nad tím průměrem, bude velmi málo. Říkám to proto, abychom těmto otázkám do budoucnosti věnovali daleko větší pozornost, abychom tyto případy měli stále na zřeteli a abychom zde dbali o tu část a o řešení všech druhů sociálního pojištění do budoucnosti tím způsobem (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.), že bychom nesbírali na 40 až 50 let napřed premie, abychom mohli za 40 až 45 let vypláceti předem pensi, nýbrž, my se na konec dostaneme k tomu, jak to máme v této zásadě, že řekneme: Nebude třeba to sbírat a bude každý přispívat běžně na ty staré invalidy a nebudeme potřebovat ty obrovské miliardy, které nás, slavná sněmovno, dusí, poněvadž to jsou velmi značné miliardy.

Řekl to zde nedávno kol. Dubický velmi správně a vypočetl to, až přijdeme k tomu hrazení těžkých miliard v pensijním pojištění a desítek milionů z Léčebného fondu a pokladen, slavná sněmovno, že se otřeseme a že řekneme: Tímto systémem to dále nepůjde.

Ano, my chceme pojištění soukromých zaměstnanců a také dělníků, ale, proboha, jen ne, prosím, chtíti, abychom měli víc pojišťoven, aby se na tu režii ve všech možných pojišťovnách vydalo více, nežli na konec dostanou renty ti staří a mrzáci, vdovy a sirotci. Já se domnívám, že se dostaneme brzy k tomu, že se bude vypláceti renta běžná, poněvadž na konec se pozná, že vyšší renty závisí od současných hospodářských poměrů a zejména také od situace státu a jeho poplatnictva. Nejlépe by se o tom přesvědčila slavná sněmovna při soukromém pojištění, že k tomu budeme musit sáhnout velmi brzo. Dovolím si říci jen malý příklad. Znám případ, kdy úředník resp. jeho vdova, měl nárok r. 1913 na 3.000 roční renty vdovské. Vdova tohoto úředníka, který od onoho r. 1913 je pojištěn dalších 18 let, čili 18 let platil, by dostala dnes, slyšte, 5.500 Kč. Tedy je-li zde, prosím, možno mluviti o nějakém pojištění, je tu vidět, co se stalo s penězi za 31 let nasbíranými v tomto případě, jak válka, rozvrat státu, pak nivelisace v r. 1919 atd., tedy osud si s tímto pojištěním zahrál, a jak na konec ty cifry vypadají. Já bych rád, aby mně pánové ze Všeobecného pensijního ústavu v tisku - veřejně nebo soukromě dali k disposici cifry takové, které mne přesvědčí, že budou míti větší výhodu ti, kteří si dnes zakupují polovinu odsloužených let. Jsem přesvědčen, že na konec budou míti větší výhody než staropojištěnci, kteří měli léta pojištěna a kteří si platili celé příspěvky resp. kteří zakoupili si celou řadu let za tisíce korun předválečné hodnoty. Zde bude třeba obrátiti zřetel na tyto okolnosti i do budoucnosti a já proto s tohoto hlediska vítám předlohu, že prolamuje tuto zásadu, která dosud zněla zcela jinak a která hleděla jen na zkapitalisovanou rentu, na hromadění velkých a těžkých milionů, které se odnímaly celému veřejnému podnikání a které na konec učinily a do budoucnosti chtějí učiniti z pojišťoven jedině kapitalistické podniky, řekl bych, a aby ti druzí si šli od nich vypůjčiti.

Slavná sněmovno, dovoluji si dále obrátiti svoji pozornost na to, že u zaměstnavatele soukromého dělá mnoho zlé krve, když vidí, že se zbytečně stavějí paláce sociálně pojišťovacích ústavů. Měl jsem příležitost ve správním výboru zemské úřadovny A Všeobecného pensijního ústavu protestovati proti úmyslu Všeobecného pensijního ústavu stavěti zase nový palác. Konstatuji: Znám ty úřadovny, a jsou dostatečné. Jestliže se, prosím, projeví potřeba nějakých 10 nebo 20 místností po dobu nějakých 10 let, má, slavná sněmovno, takový ústav, který půjčuje na hypotéky, možnost, aby si v těchto domech zajistil kancelářské místnosti a věc je vyřešena. (Posl. Dubický: Ať vypoví nájemníky!) Ano.

Proč to říkám? Říkám to proto, poněvadž každá stavba paláce dnes poplatníky československé a pojištěnce dráždí. A my máme všechny příčiny, abychom dělali politiku takovou, která by občanstvo naše nedráždila. Byty ano, podnikání druhé ano, ale stavbu paláců nikoli. Tolik si dovoluji docela otevřeně a jasně říci za souhlasu celé strany a jistě značné části této slavné sněmovny, že si nepřejeme toho, aby se v dnešní době investovaly těžké miliony do takových paláců, že si nepřejeme, abychom takto hospodařili.

Budiž mně dále dovoleno, abych se při této příležitosti dotkl otázky pojištění přestárlých pojištěnců velkostatkářských. Tito zaměstnanci mívali své renty, pokud byli staří, zabezpečeny z titulu t. zv. darů z milosti, dobrovolného pojištění. To bylo podchyceno zákonem č. 103. Ale bohužel, že výše těchto rent nedosahuje nikterak té nejnutnější potřeby, kterou tito staří důchodci vyžadují ke svému živobytí. Tak dnes nejvyšší rentou pojišťovací tohoto pojištění je 333 Kč měsíčně u vdov nejvyšších úředníků na velkostatku. A je přece známo, že se zajišťovaly na velkostatcích při záborech tyto povinnosti velkostatků, a bude proto také třeba, abychom přišli co nejdříve s novelou zákona, který by rychle vyřešil nutnou potřebu zvýšených pensí těchto velkostatkářských staropensistů resp. starodůchodců, jsoucích mimo povinné pojištění, a který by těm chudákům, kteří valem vymírají, alespoň těch několik let života osladil.

Upravili jsme pense staropensistům státním, je také povinností této slavné sněmovny, aby si všímala kategorie pensistů velkostatků, neboť tato kategorie vykonala pro stát jistě hodně, dobře hospodařila na velkostatcích a my jsme se shledali po těchto lidech s dobře zachovanými lesy, dobře obhospodařovanými poli a jsme povinni jako národ a stát zajistiti těmto lidem aspoň nejpotřebnější důchod.

Končím s přáním (Posl. Dubický: A by byly vypsány volby!), ano, aby byly také co nejdříve vypsány volby, jak to kol. Dubický tlumočil v sociálně-politickém výboru, neboť dnešní stav je dále nemožný i v nemocenských pojišťovnách, i v sociální pojišťovně a je dvojnásob nemožný ve všeobecných i náhradních pensijních ústavech.

Přál bych si, slavná sněmovno, abychom se častěji zabývali těmito věcmi, abychom uznali jistě dobrou práci odborné komise, která na této věci pracovala s panem předsedou Hotowetzem v čele, ale také, abychom tuto komisi častěji požádali o určité informace a aby se nám jich dostávalo, aby celá sněmovna pomýšlela již dnes na změnu celé sociálně-pojišťovací struktury v tom směru, jak jsem ji byl naznačil: v pensijních ústavech a ve všech sociálních ústavech úzkostlivě hospodařiti, poněvadž jde o peníze, o nemocné, staré, mrzáky, vdovy a sirotky. Toho si buďme vědomi a v tomto směru veďme celou politiku, aby se dostalo také na ty, pro které je pojištění určeno. Tím nechci říci, že bychom nedbali oprávněných přání zaměstnanců sociálně-pojišťovacích ústavů, tedy také Všeobecně pensijního ústavu, ale, prosím, tato starost musí býti úměrná a nesmí býti na jedné straně desetitisícové pense u těch, kteří jsou v ústavech - jako se nám stalo v úřadovně A, kde jsme dávali z trestu do pense jednoho, který dostal po 20 letech asi 30.000 Kč - ale důchodce tohoto ústavu dosáhne maximálně 7.200 Kč. Takto hospodařiti nesmíme, musí býti jasno před námi i mezi námi a musíme hospodařiti tak, abychom se mohli každému podívati do očí.

Vítám ještě jednou dnešní předlohu jako první krok k zlepšení poměrů a přál bych si jménem strany republikánské, aby následoval další krok, aby také následovala náprava. Nekritisovali jsme s negativního, nýbrž s positivního hlediska, poněvadž pro kritiku nesmíme mít oposici, nýbrž musíme si zdravou a věcnou kritiku v této slavné sněmovně obstarat sami. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále p. posl. Hadek.

Posl. Hadek (německy): V několika dnech bude celé pracující obyvatelstvo Československa a celého světa míti příležitost [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 131. schůzi posl. sněmovny.]

Místopředseda Zierhut (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku.

Posl. Hadek (pokračuje): [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

V posledních dnech dostali jsme velmi mnoho protestů, dali jsme velmi mnoho protestů do tisku, byly však veskrze zabaveny censurou ministra spravedlnosti, soc. demokrata Meissnera. V posledních dvou číslech došly k uveřejnění tyto protesty, které censura zabavila: Proletářští volnomyšlenkáři Velké Prahy zaslali ze své schůze, která se konala dne 17. t. m., tento telegram:

"Státnímu zastupitelství v Bratislavě. Proletářští volnomyšlenkáři Velké Prahy protestují proti žalářování posl. Majora a žádají, aby ihned byl propuštěn na svobodu."

Soudr. Majorovi, který sedí u bratislavského krajského soudu, byl zaslán tento telegram jako projev sympatie:

"Shromáždění slováckých drobných sedláků v Kunovicích u Uh. Hradiště zasílá soudr. Majorovi srdečné bratrské pozdravy a bude bojovati, aby soudr. Major pokud možno co nejrychleji vyšel ze žaláře."

Krajská konference v Uherském Hradišti protestovala proti zatčení soudr. Majora, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] dělnictvo na novostavbách rodinných domků v Pelhřimově se ve své schůzi usneslo zaslati proti žalářování soudr. Majora resoluci ministrovi spravedlnosti a presidiu bratislavského krajského soudu. Schůze organisace rudé pomoci ve Slatině se usnesla zaslati protestní telegram. Schůze komunistické strany na Žižkově a veřejná schůze rudé pomoci v Loděnicích přijaly protestní resoluce proti Majorovu zatčení [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Rovněž schůze nezaměstnaných v Chomutově protestovala proti krvavým methodám panující třídy. Čtyři uliční buňky komunistické strany ve Vršovicích přijaly resoluce, jimiž protestují proti vraždám dělníků v Košútech a proti žalářování soudr. Majora. Členové FPT spojili svůj protest proti vraždění proletářů v Košútech se sbírkou na podporování rudé pomoci, která vynesla 50 Kč, a 100 Kč bylo sebráno pro dělníky vyloučené v Karlově Huti. Další protest zaslala Závodní skupina rudých odborových organisací firmy Podhajský v Hostivaři, která svůj protest spojuje s požadavkem, aby byli propuštěni Harus a soudr. Bienert.

Ale nejen že censura překáží uveřejnění těchto protestů, nýbrž soustavně se potlačuje každé uveřejnění Majorova případu, každé zaujetí stanoviska a dokonce každá prostá zpráva o zatčení soudr. Majora a o nastávajícím sporu.

Zabavuje se na př. tento článek:

"Nejlepší demokrat. Nebylo vhodno svolávati sněmovnu, aby vydala posl. Majora. Zájem ciziny pro Majorův proces musí býti podporován akcí dělnictva. Za týden bude v Bratislavě proti posl. soudr. Majorovi v plném proudu. Úřední orgány učinily již všechny přípravy, aby proces znamenal aspoň delší dobu trvající vzdálení posl. soudr. Majora od revolučního hnutí na Slovensku. Nelze uváděti všech těchto podrobností, jimiž se vyznamenávalo vyšetřovací řízení; stačí uvésti fakta, že se obávali dovoliti obhájcům, aby vyšetřovali okolnost při košútském střílení a vinu soudr. Majora, že se toho obávali, takže si můžeme aspoň poněkud představiti, jak se za týden před bratislavským soudem bude vyhledávati "pravda, jen pravda a nic jiného než pravda." Ale přes všechny tyto přípravy mají kruhy, které se připravují k pádné ráně proti revolučnímu hnutí na Slovensku, jistotu, kterou předstírají. Proslavená schůze sněmovny, svolaná jen proto, aby byl vydán člen sněmovny Štěpán Major, udivila cizozemské politiky. Ke svolání sněmovny, aby vydala soudr. Majora, došlo, jak známo, v době, kdy tento sbor nebyl schopen říci byť jen jedno slůvko o hospodářské krisi. Jak se dovídáme, upozornil dokonce president své politiky na tuto věc a odsoudil ji jako "nevhodnou" a doporučil pro příští podobné případy vhodnější formy boje proti komunistickému hnutí, které zdejší sněmovnu tak nepřipravují o důvěru. Jsou zde okolnosti nejen "vnitřního" rázu, které působí pánům nesnáze při provádění jejich úmyslů. Jest to zájem ciziny na Majorově procesu, kde se zvláště odhalí většina košútského dramatu a také velká část slovenské tragedie. Buďme si vědomi významu toho zájmu. Ale bude znamenati jen velmi málo, nebude-li podporován rozhodujícím činitelem, hlasy dělnictva. Četné osady se již přihlásily. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]