Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Schäfer. Dávám mu slovo.

Posl. Schäfer (německy): Slavná sněmovno! Při poradách o návrhu zákona, který jest na denním pořadu, dlužno si připomenouti, co se dělo při reformě zákona o pensijním pojištění, který dne 1. ledna 1929 nabyl účinnosti. Jako tehdy jde i u tohoto zákona o práci, která se vykonala ve zvláštní poradní komisi, které se zúčastnili zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců. Poradní komise tentokrát projednávala návrh jinak. I při reformě zákona o pensijním pojištění šlo o dohodu, která byla docílena v namáhavém vyjednávání. Výsledkem dlouholetých porad ministerské komise byl návrh zákona, který v široké míře přihlížel ke přáním a požadavkům soukromých zaměstnanců. Ale když vládní návrh přišel do sněmovny, byli jsme my všichni, a zaměstnanci zvláště, trpce zklamáni. Z elaborátu poradní komise byly odstraněny nejdůležitější a nejcennější části, byly škrtnuty paragrafy, ačkoliv zaměstnanci kladli velký důraz na to, aby se k ním přihlíželo. Mezi jiným byl škrtnut i paragraf, který to, co nyní doháníme, chtěl provésti již v první novele k zákonu o pensijním pojištění, § 194, který byl v návrhu zákona umístěn pod titulem "Státní příspěvek" a vycházel ze zásady, že se pojištěným zaměstnancům mají započítati služební leta dříve ztrávená a podle toho že se mají zvýšiti i dávky pojištěncům. Ovšem byl tento podnět udělán v předpokladu, že stát převezme útraty této části reformy. Jsem přesvědčen, že kdyby poradní komise byla mohla předvídati, že toto ustanovení bude hladce škrtnuto, byla by se již tehdy pokusila nalézti jiné východisko. Ale zaměstnanci neponechali ani na chvíli vládu a státní správu v nejistotě, že naprosto rozhodně stále bojují o požadavek, aby pojištěným zaměstnancům byla započtena doba jejich zaměstnání již z dřívějších let, než zákon o pensijním pojištění nabyl účinnosti. Od vydání novely k zákonu o pensijním pojištění také se boj o tento požadavek ani na chvíli nezastavil. Poradní komise zabývala se znovu utvořením nějakého východiska, vypracovala návrh zákona právě předložený, ale ministerstvo sociální péče a vláda přijaly jinak tuto práci komise, než se to dříve stalo při obsažné práci na novelování zákona o pensijním pojištění.

Při rozpravě o projednávaném návrhu zákona bylo řečeno s občanské strany, že to jest jen kusé dílo, které se zde tvoří. Nuže, vždyť jde především o to, zdali kus sociálně-politického zákonodárství, ztělesněný v tomto návrhu, jest dobrý či nikoliv. Připomínáme si velmi zřetelně léta, ve kterých všechny věci sociálně-politické povahy, které vycházely od tehdejších většinových stran, obracely se proti pokrokovým zařízením. Panovala nepřátelská tendence proti sociálně-politickým vymoženostem z dřívějších let a když vidíme, že se nyní mají napraviti nedostatky v zákoně o pensijním pojištění podle zásad, které poradní komise již dříve marně vytýčila, nesmí se proto tento návrh snižovati, poněvadž zlepšuje jen jednu část pensijního pojištění. Jest sice pravda, že zákon o pensijním pojištění má četné vady. Úsilí vytvořiti již r. 1928 vzorný zákon o pensijním pojištění byla marná, nevedla k výsledku. Mohl bych vypočítati velmi mnoho takových nedostatků. Mezi jiným bylo marné usilování rozšířiti okruh pojištěnců. Ještě nyní jsou skupiny duševních pracovníků, kteří trpce pociťují, že stojí mimo zákon o pensijním pojištění. Pak připomínám omezení samosprávy, proti němuž se pojištěnci marně bránili.

Můžeme tedy vždy říci, že zákon o pensijním pojištění ani po novelování r. 1928 naprosto nemůže býti označen jako dílo ve všech směrech dokonalé. Ale to, co nejhůře postihlo většinu zaměstnanců, bylo odstranění §u 194 z návrhu poradní komise pro reformu zákona o pensijním pojištění, a aby tato vada byla napravena, aby se aspoň částečně vyhovělo zaměstnancům, byl tento návrh zákona předložen k parlamentnímu projednání. Tím se učiní přítrž boji, který v letošním lednu a únoru v četných územích vedl k projevům svobodně organisovaných zaměstnanců. Jistě ani tento návrh zákona neobsahuje všechno, co soukromí zaměstnanci zdůrazňovali. Nejde tak daleko, jak toho žádali ve svých požadavcích. Jest to však pokrok, a soukromí zaměstnanci rádi uznají, že tím parlament vykonal dobrou práci, až bude tento návrh zákona usnesen.

Nesmí se uvažovati o zákonu odděleně pro sebe, vyňatém ze všech obklopujících ho událostí, nýbrž musí se poněkud přihlížeti k tomu, v jakých časových poměrech byl takový zákon vypracován. R. 1928 žili jsme v hospodářsky lepší době než dnes. Tehdy nebylo důvodu vystupovati proti sociálnímu zákonodárství snad tak, jak se to v oněch dnech často a zase znovu stávalo. Dnes máme těžkou hospodářskou krisi, pro kterou jest pečovati o to, aby starší zaměstnanci mohli vystoupiti ze služby a nemusili při tom zemříti hladem. V době hospodářské tísně a zatížení pracovního trhu jest právě u zaměstnanců nutné umožniti starším, aby se dovolali dobrodiní zákona o pensijním pojištění. To mnohým nebylo možné; vždyť výhoda tohoto zákona, který se projednává, týká se jistě polovice pojištěnců této skupiny povolání.

Ale to není samo, k čemu dlužno přihlížeti, přistupuje k tomu ještě to, že se za hospodářské krise nepřátelský duch proti sociálnímu zákonodárství neobyčejně zesiluje. Jsou národní hospodáři, politikové, kteří se domnívají, že příliš daleko sahající sociální zákonodárství také přispělo k poškození národního hospodářství a že také zavinilo hospodářskou krisi, kterou dnes trpíme. V Německu jsou zástupci podnikatelů, kteří mluví o přetížení průmyslu sociálně politickými zákony. U nás se děje totéž. Všude pozorujeme útoky proti sociální politice, útoky proti sociálním břemenům, která prý se stala nesnesitelnými, a když se tak v těžké době v namáhavé vyjednávací práci může přece dosáhnouti pokroku v tomto oboru sociální politiky a s ním proraziti, zasluhuje to vždy pozornosti. Jistě není zákonem učiněno všechno, co by se mělo učiniti v otázce pensijního pojištění zaměstnanců, aby byli uspokojeni zaměstnanci podléhající pojistné povinnosti. Zákon o pensijním pojištění zanechal zklamání, více než bylo nutno. Ani tento zákon neznamená, že budou splněna přání všech skupin zaměstnanců; jsou některé, které litují, že se odstoupilo od zásady, které dbala dříve komise pro novelování, když vypracovala § 194, že se měla započítati nejen služební doba, která by byla bývala podrobena pojistné povinnosti podle dnešního zákona, nýbrž že se nemá činiti rozdíl mezi odbytou služební dobou v poměru zaměstnance a v poměru dělníka. V průmyslu se často stává, že dělník teprve po letech postoupí na předáka nebo dílovedoucího. Zvláště četní horničtí zaměstnanci, kteří byli dříve pojištění v bratrských pokladnách, jsou krutě postiženi tím, že se jim podle tohoto zákona nezapočítává v polovici jejich služební doba, po kterou byli pojištěni v bratrské pokladně. Těch se úplně nedbalo. Není to tedy naprosto zákon uspokojující všechny zaměstnance, ale jest to rozhodný pokrok a dobrý počátek. I dále budou zaměstnanci zákonodárnou cestou usilovati o odstranění těch vad zákona o pensijním pojištění, které se pociťují jako škodlivé. Jen malichernost, úzkoprsost a odpor uznati, že i jinou cestou a jiným způsobem lze provozovati sociální politiku, než se to stalo v letech, ve kterých byla vydána novela k zákonu o pensijním pojištění, může někoho zadržeti před uznáním, že se zde vykonal dobrý kus práce, (Souhlas.) že mimo to tímto návrhem zákona ještě v poměrně krátké době - neboť víme, jak těžce se v Československu dříve zpravidla právě s takovými zákony mohlo pokračovati kupředu - bylo napraveno zlo, které zaměstnanci pociťovali jako trpkou křivdu. V téže době, ve které se zaměstnáváme zlepšením zákona o pensijním pojištění, vyslovují se stran sociálního pojištění takové úmysly, které jsou velice povážlivé. Již jsem na to poukázal, že jsou zastánci podnikatelů a ovšem i podnikatelé, kteří celou hospodářskou bídu vysvětlují tím, že průmysl jest přetížen sociální politikou. Ale podobná mínění hájí nejen vyslovení zástupci podnikatelů, nýbrž i strany, které se ostatně rády zahalují do sociálně politického pláštíku, když se v parlamentě projednává návrh zákona takového druhu.

Máme krisi v nemocenském pojištění v Československu, která však netrvá naprosto teprve od počátku hospodářské krise. Již po vydání zákona o sociálním pojištění musily nemocenské pojišťovny bojovati s nesnázemi a již v letech 1927 a 1928 vzrostla vyšší vydání v nemocenských pojišťovnách v Československu na miliony. Nyní se k tomu přidružila ještě i krise, která ovšem, jak to vidíme v Polsku, Německu a jinde, má nepříznivý zpětný účinek na hospodaření v sociálním pojištění, zvláště v nemocenském pojištění. U nás jest tento zpětný účinek v nemocenském pojištění tím horší, že jsme již v době lepších obchodů měli těžkosti v hospodaření nemocenských pojišťoven. Ale ty se předpovídaly. K vydání zákona o nemocenském pojištění přikročilo se tehdy pod heslem, že nemocenské pojištění musí býti zlevněno, a nyní pro krisi stal se finanční stav nemocenských pokladen úzkostlivý. Volá se nyní po změnách a podnikatelé pomýšlejí na to, podle příkladu, který dal Brünning v Německu, aby dávky byly sníženy. Dělnická třída vystoupí zcela ostře proti každému pokusu, který by chtěl dosíci zlepšení stavu nemocenských pojišťoven tím, že by dávky byly sníženy a zařízení nemocenského pojištění byla zhoršena. Kdyby se tehdy při vydávání zákona o sociálním pojištění bylo poslechlo našich výstrah, kdyby se bylo dbalo podnětů uložených v našich návrzích, které všechny byly zamítnuty, bylo by mnoho věcí dnes podstatně lepších.

Tak se nesmí nedostatky odstraňovati, neboť pojištěncům se dává právě jen tolik, aby nebyli vydáni všanc nejtrpčí nouzi.

Nyní jsme přímo před vyřízením tohoto zákona. Prohlásili jsme již ve výboru, že nemáme za to, že by tím bylo zlepšování zákona o pensijním pojištění úplně ukončeno. Zaměstnanci mají ještě jiné, dále sahající požadavky ve svém programu, dosud ještě jen čekají na to, aby zákon o obchodních pomocnících byl přizpůsoben moderním poměrům. Jeho ustanovení jsou dávno předstižena vývojem, zaměstnanci však jsou také mínění, že jednotlivé paragrafy zákona o pensijním pojištění již se zřetelem na dnešní hospodářský stav se nedají udržeti, že věk nápadu pro starobní pojištěnce musí býti snížen, aby se pokud možno co nejvíce zaměstnancům umožnilo vystoupiti z hospodářského procesu a učiniti místo mladším lidem, ale také aby se vyhovělo oněm četným zaměstnancům, které pro hospodářskou krisi zaměstnavatelé prostě restringovali, vyhodili a tak vydali všanc těžké nouzi. Zaměstnanci nepouštějí se zřetele ani požadavku, aby se konečně pomýšlelo i na to, aby celá nepojištěná služební doba byla započítána. V prvním náběhu se to nedalo udělati. Máme co dělati s kompromisem, kterého bylo dosaženo dohodou, s kompromisem, o němž prohlásili i zaměstnanci a jejich zástupci, že s ním souhlasí, a živě vítají, že k němu došlo.

Připomínám ještě omezující ustanovení týkající se samosprávy a ke konci bych rád vyslovil svůj úžas, že jednotlivé vrstvy, které v dřívějších letech nedbaly našich několikerých požadavků, aby se provedly volby, nyní, odekdy socialistické strany jsou ve vládě, stále znovu naléhají na volby, v době, kdy pro hospodářskou krisi při provádění voleb tisíce a tisíce nemohlo by prostě vykonati svého práva. Ale počítá se s tím, že pro hospodářskou krisi četní sebevědomí dělníci a zaměstnanci jsou mimo podniky a že by tak jisté politické strany při takových volbách měly snadnou hru. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Upíráme těmto skupinám právo dožadovati se toho, když po celá léta klidně nedbaly všech těchto přání.

Naše stanovisko k tomuto návrhu zákona jest takové, že jej považujeme za pokrok, za radostný úspěch zaměstnanců, jest světlým bodem v pracích parlamentních, pokud se týkají sociální politiky. Ale tím není ještě řečeno poslední slovo v otázce výstavby pensijního pojištění.

Ale jak všeho lze dosáhnouti jen ve stálém zápolení a v nepřetržitých bojích, tak také další pokrok v pensijním pojištění bude moci býti dosažen jen bojem, bojem, jejž budou musiti vybojovati především organisovaní zaměstnanci.

Vítáme tento zákon jako pokrok jsouce přesvědčeni, že zaměstnanci pochopí, že se jedním rázem nedá napraviti vše, co se v dřívějších letech bez důvodu a bez oprávnění zamezilo a znemožnilo. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Štětka. Uděluji mu slovo.

Posl. Štětka: Paní a pánové! Vládní návrh zákona, o zvýšení dávek pojištěnců ve vyšších službách, který se tu projednává, otáčí se na ose zvýšení příspěvků pojištěnců, a to o 3 až 5.5%. To je hlavní důvod, proč dochází ke změně pensijního zákona.

Zpravodajem tohoto vládního návrhu je soc. demokratický poslanec Klein, ten Klein, který je zároveň sekretářem odborové organisace soukromých zaměstnanců, těch zaměstnanců, kteří budou platiti zvýšené pojišťovací příspěvky po dobu 40 let a na nichž má býti ve formě zvýšených příspěvků vyždímáno 17 milionů Kč ročně, neboli za 40 let 430 mil. Kč.

Vzniká zde otázka, proč, pro koho a za koho? To ovšem p. zpravodaj, poslanec a sekretář odborové organisace, neřekl. Pan zpravodaj mluvil s této tribuny jako zpravodaj a zároveň jako odborový sekretář, ale mluvil s oken této budovy, a to tak, že sehrál dvě úlohy najednou: socialisty a fašisty, tedy dohromady sociálfašisty.

Otázku, proč musí zaměstnanci platiti zvýšené příspěvky, přešel hezky zticha. Řekl jenom: "Pro pojištěnce ve vyšších službách je velkým potěšením vládní předloha, že totiž poprvé v životě a v sociální reformě dochází k uzákonění solidarity zaměstnanců. Tato solidarita je prý ke cti pojištěnců, vyjádřená v tom, že budou zaměstnanci dosud pracující přispívati prý pakatelem 2 až 10 Kč měsíčně na své kamarády, na ty, kteří nemohou prý již pracovat. Tuto solidaritu vykořisťovaných, utlačovaných, vyjadřovali fabrikanti před 30 lety. A dnes přichází soc. demokratický poslanec a sekretář odborové organisace soc. demokratické a prohlašuje to za sociální úspěch, ve kterém prý se musí ještě pokračovati. Tím tedy řekl, že zaměstnanci musí sami podporovat nezaměstnané. Pan poslanec a sekretář neřekl však ani slova o tom, že budou platiti zvýšené příspěvky pojištěnci, ba dokonce i takoví zaměstnanci, kteří mají měsíční plat 600 Kč, kteří v pravém slova smyslu živoří a pro něž zvýšení příspěvku a každá koruna, kterou na tento účel více vydají, znamená zmenšení jejich malého kousku chleba.

Jenom pánům poslancům vládních stran a také p. posl. Kleinovi a jeho druhům [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 30 této těsnopisecké zprávy.] nejsou 2 až 10 Kč ničím, neboť oni jsou zvyklí počítati na statisíce ba miliony, oni žijí v přepychu a přebytku.

Že musí pojištěnci dnes platiti zvýšené příspěvky za ty fabrikanty, zaměstnavatele, kteří celý svůj život ubohého zaměstnance nejen vykořisťovali, nýbrž i o zaplacené příspěvky jej přímo okrádali, o tom neřekl p. poslanec a sekretář ani slova. Proč? Z pochopitelných důvodů. Vždyť by musel napřed také říci, že se to děje za jeho spoluúčasti a že i podle platných měšťáckých zákonů měly býti zadržené nebo neplacené příspěvky pojištěnci vymáhány. A poněvadž pan posl. a sekretář odborové organisace zaměstnanců Klein je zároveň obhájcem kapitalistického řádu a tím přímým obhájcem věcí fabrikantů, nemůže pochopitelně nic jiného prohlašovat - a také prohlásil ve svém závěru: že zvýšení příspěvků pro zaměstnance je sociálním úspěchem, že je to sociální solidarita. (Výkřiky komunistických poslanců.)

A nyní k druhé otázce. Pan zpravodaj řekl, že budou na 50% vyrovnána nepojištěná léta staropensistů nebo dnešních pojištěnců, kteří by bývali měli být, ale nebyli pojištěni, po případě, že budou zvýšeny také pense starým invalidům a starodůchodcům. Pan poslanec jako zpravodaj řekl, že asi 28.000 starodůchodců, kterých se předložený návrh týká, bude míti zvýšeny své provise, ale že musí prokázati, že by bývali podle platných zákonů měli býti pojištěni, že tu však budou případy sporné, že se nepodařilo všem staropensistům zaručiti zvýšení pensí. To nebylo ani úmyslem strany pana zpravodaje, jak ve svém závěru řekl. Podle doznání p. zpravodaje a sekretáře odborové organisace budou tedy platit všichni pojištěnci zvýšené příspěvky, až na ty, kteří jsou v prvé třídě a kterých je nepatrný počet. Ale ohromná armáda na 200.000 pojištěnců bude platiti ze solidarity ke svým třídním bratřím - ne na zlepšení svého sociálního zabezpečení, nýbrž proto, aby v dohledné době mohli páni - a mezi nimi i p. posl. Klein a jeho druzi - přijíti, až poteče voda do bot buržoasii, a říci: Vezměte nastřádané peníze z pensijního ústavu. Už je tam zase miliarda, a byla-li už vzata jedna miliarda na vodocestný a vodohospodářský plán bez souhlasu pojištěnců z pensijního pojištění, proč by nemohla býti vzata na nové kanony, když je vlast ohrožena? To se bude opakovati i v Ústřední sociální pojišťovně s nastřádanými penězi dělníků, přes hlad a bídu statisíců nezaměstnaných, nemocných a starých dělníků. Tak vypadá a bude vypadati vaše solidarita, kterou vyjadřuje projednávaný návrh.

My komunisté podali jsme návrh, aby z nastřádaných fondů pensijního ústavu bylo aspoň části použito k podporování všech těch, kteří do pensijního fondu platili, dnes jsou bez zaměstnání a o své zaplacené premie, nemohouce pokračovati v pojištění, přišli. Navrhovali jsme, aby zejména všem bývalým pojištěncům, kteří jsou 55 let staří, nemocní, nezaměstnaní, byl vyměřen důchod.

Proti našemu návrhu hlasoval nejen p. zpravodaj, ale všichni poslanci strany sociálně-demokratické, jak české tak německé, i poslanci strany národně-sociální s měšťáky ve společné frontě, poněvadž tento návrh vyjadřoval solidaritu proletářskou, aby byla poskytnuta podpora těm, kdo ji potřebují, a odtud, kde jsou peníze dělníků a pojištěnců. Takovou solidaritu p. zpravodaj ovšem neměl na mysli.

Podali jsme ve výboru k této vládní předloze návrhy, aby započítání let bylo provedeno ne polovinou, nýbrž celé. Když se mohla započítati léta takovým Gajdům, takže těch let mají více než jsou staří, všem rakouským generálům, celé té havěti, proč by se neměla započítati léta poctivým dělníkům, poctivým zřízencům a úředníkům? Proto podáváme svůj návrh, nejen aby všem plná léta byla započtena, ale aby také byly zvýšeny důchody všem staropensistům a za druhé, aby zvýšené příspěvky platili celé zaměstnavatelé ze svého, a tyto zvýšené příspěvky že nesmějí převaliti na pojištěnce.

Pan zpravodaj a jeho druzi, jakož i všichni měšťáci náš návrh zamítli. Pan zpravodaj i zde vzpomenul našeho návrhu a řekl: Licitace už byla ve výboru soc.-politickém správně odbyta. Pan zpravodaj považuje návrhy, které znamenají aspoň částečné odčinění páchaného bezpráví na staropensistech, za licitaci a zatím jako věčný žid licituje a prodává bídu všech zaměstnanců fabrikantům a finančnímu kapitálu. Takové jsou všechny ty vaše sociální vymoženosti, které zde pod firmou "sociální" pácháte na pracující třídě. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Vy všichni, zejména sociál-fašističtí vůdcové, věříte jinému sociálnímu pojištění a jinému sociálnímu zabezpečení. (Výkřiky.) Váš recept přineslo "Právo Lidu" v neděli 21. června t. r. v lokálce těmito slovy: "Vkladní knížka Všeobecné dělnické záložny je nejlepší oporou ve stáří a nemoci." Tím sami říkáte, že prachy jsou prachy a že sociální pojištění je zde proto, aby jednotlivcům pomáhalo k prachům, a ne proto, aby dalo a zabezpečilo té ohromné mase aspoň to skromné žití. Sami tomu nevěříte a proto prachy jsou rozhodující, jak ukázala také korupční aféra: brát všemi čtyřmi, ukládat, a kašlat na sociální pojištění, poněvadž to je pro vás v kapse. (Výkřiky.)

Nyní k otázce, jakou úlohu mají sociální reformy v Československu. V kapitalistickém státě, zejména v Československu, sociální reformy neznamenají snad odčinění křivd, páchaných na pracujících, na sociálně-slabých vládnoucí majetnou třídou, neznamenají snad zmírnění třídního vykořisťování a utlačování pracujících, nýbrž znamenají zostření hlubokých třídních protiv. Znamenají objektivní pomoc sociálfašistických vůdců fabrikantům a finančnímu kapitálu, objektivní pomoc kapitalistickému řádu, který je dnes ve smrtelné krisi a může býti zachraňován jen na účet pracujících.

Právě jedna z takových pomocí zkomírajícímu kapitalistickému řádu je vládní návrh na zvýšení příspěvků pro pojištěnce ve vyšších službách. My komunisté a s námi celá pracující třída stavíme sociální reformy a celou sociální politiku v kapitalistickém státě jako otázku třídního boje, neboť v kapitalistickém státě má a bude vždycky míti pracující třída jen takové sociální zajištění a sociální pojištění v době nemoci a neschopnosti ku práci, jaké si vybojuje. Jen třídním revolučním bojem může dojíti pracující třída k úplnému sociálnímu zaopatření a zajištění v době nezaměstnanosti, nemoci a neschopnosti ku práci.

Chce-li proto pracující třída žíti, musí kapitalisté a všichni vykořisťovatelé a jejich pomahači zhynouti! Jiné cesty zde není. My komunisté nejsme proti sociálním reformám a sociálnímu pojištění, to, myslím, nemusím zdůrazňovati, ale chceme a vedeme boj, aby sociální reformy a sociální pojištění sloužilo jen pracujícím, aby boj o sociální reformy v kapitalistickém státě vedla pracující třída po linii třídního revolučního boje, aby pracující třída vedla tak rozhodující ránu do fundamentu, na němž stojí třídní panství vládnoucí majetné třídy, aby pracující třída svrhla toto panství a vzala vládu svých věcí a řešení sociálních otázek do svých rukou. Jenom po linii třídního revolučního boje může býti pracující třída osvobozena, jenom tehdy bude sociální politika a sociální zařízení sloužiti pracující třídě.

Proto my komunisté vedeme ten neúprosný boj, proto voláme a mobilisujeme dělníky bez rozdílu národnosti a politické příslušnosti do boje, aby sociální pojištění a sociální zařízení sloužilo jen pracujícím. Proto hned od počátku vedli jsme boj: 1. aby sociální pojištění zahrnovalo a vztahovalo se na všechny pracující, 2. aby sociální pojištění bylo sjednoceno a nebylo tříštěno ke škodě pojištěnců, 3. aby důchody a jejich výše byla dostatečná, aspoň taková, aby dělník, zřízenec a úředník byl slušně živ se svojí rodinou a aby rodina po jeho smrti měla životní existenci zajištěnou, 4. aby na sociální pojištění platili příspěvky zaměstnavatelé ze svého a nesměli pojišťovací příspěvky převaliti na pracující pojištěnce, a konečně za 5. aby všeobecné dělnické sociální pojištění, pensijní pojištění ve vyšších službách, hornické pojištění, pojištění státních zaměstnanců spravovali jedině volení zástupci pracujících pojištěnců a aby zaměstnavatelé byli z rozhodování v sociálních pojišťovnách vyloučeni.

Za tyto zásadní, ale všeobecné požadavky všech pracujících vede jediná strana komunistická třídní boj v pevné víře, že jedině probojováním těchto požadavků cestou třídního revolučního boje bude pracující třída zbavena všech těch pijavic a vyžíračů v sociálních pojišťovnách, kteří všemi prostředky se brání, aby nedošlo k volbám do sociálních pojišťoven dělnických a do sociální pojišťovny ve vyšších službách. Proto k pracujícím masám dělníků závodů, na polích, ke zřízencům a malým úředníkům voláme:

Spojte se k boji za zlepšení sociálního pojištění, spojte se k boji za odražení útoků proti zvýšení pojišťovacích příspěvků, za okamžité vypsání voleb do všech sociálně-pojišťovacích ústavů. Do boje za okamžité vypsání voleb do nemocenských pojišťoven, do Ústřední sociální pojišťovny. Do boje za okamžité vypsání voleb do Všeobecného pensijního ústavu. Do boje za svržení panství sociálfašistických vůdců v sociálních pojišťovnách, největších pijavic a upírů nemocných, sedřených, starých dělníků, zřízenců a malých úředníků.

V závěru své řeči musím jménem dělnických poslanců strany komunistické s tohoto místa odmítnouti se vším důrazem a rozhodností [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] napadení komunistických poslanců místopředsedou této sněmovny posl. Stivínem, který ve své zášti, ve službách finančního kapitálu v nedělním "Právu lidu" hrubě napadl a urážel dělnické poslance komunistické strany (Výkřiky posl. Čižinské.), kteří si za zájmy a v boji pracující třídy vysloužili ne zbytkové statky, ne miliony, nýbrž léta kriminálu, jak to dokazuje věznění posl. Haruse a jiných a jak to dokazuje případ se soudr. posl. Majorem. Dne 30. června bude postaven před soud v Bratislavě komunistický posl. Major a nedlouho po něm mají býti postaveni před soud zemědělští dělníci, zatčení pro krveprolití v Košútech. Proč má býti souzen posl. Major a zemědělští dělníci z Košút? 25. května, po stávce, kterou si zemědělští dělníci v galantském okrese vymohli na velkostatkářích zvýšení svých hladových mezd, po stávce, kterou vedl jménem rudých odborů posl. Major, stříleli četníci české buržoasie v Košútech. 3 zemědělští dělníci, 3 vaši bratří byli usmrceni. Jiní těžce raněni. Tak trestají páni, tak trestá vláda, ve které sedí t. zv. socialističtí ministři, tak trestají lid, který nechce za všechnu úmornou dřinu pojít hladem. A nyní chtějí ještě soudit komunistického posl. Majora, komunistického vůdce, vůdce slovenského a maďarského chudého lidu, chtějí ho na roky poslat do kriminálu, aby nemohl státi v čele boje slovenské chudiny proti útlaku české i "vlastní" buržoasie. Má být oslabena jediná vůdkyně pracujících - komunistická strana, aby si mohli fabrikanti a velkostatkáři dělati s dělníky, co chtí, aby mohli býti nezaměstnaní úplně vyhladověni, aby exekutoři mohli ještě více řádit u malorolníků a drobných živnostníků, aby měli čeští okresní náčelníci, četníci a policajti "volnější" pole na Slovensku. S Majorem má býti souzen celý slovenský pracující národ. Celý slovenský pracující národ se staví za Majora.

Komunistická strana vás vyzývá: Dělníci, zemědělci, v den zahájení procesu 30. června t. r. vstupte do demonstrační stávky! Nezaměstnaní dělníci, demonstrujte spolu se svými dosud zaměstnanými kamarády! Malorolníci, drobní živnostníci, slovenská inteligence, protestujte, demonstrujte za okamžité propuštění posl. Majora a ostatních dosud ve vazbě držených košútských vězňů! Pryč s potlačovacím aparátem české buržoasie se Slovenska! Bojujte soustavně proti pronásledování, žalářování a týrání slovenské chudoby a pomáhejte obětem útlaku - vstupte do rudé pomoci, sbírejte pro pozůstalé po košútských obětech! Spolu s českým proletariátem k osvobození z jařma kapitalismu, z pekla jeho krise! [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. června 1931 podle §u 9 lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Horpynka. Uděluji mu slovo.

Posl. Horpynka (německy): Dámy a pánové! Se sociálně politickým zákonodárstvím v tomto státě vláda a zákonodárné sbory zacházely vždy velmi macešsky. Líně plyne proud parlamentní práce, když jde o to, aby byl puštěn do světa nějaký sociálně politický zákon, a co bylo vytvořeno, o tom se v krátké době ukáže, že to již potřebuje nápravy. To jest nepochopitelný zjev; neboť právě v oboru sociálně politického zákonodárství bylo lze se opírati o zkušenosti z minulosti v jiných státech, nalezly se hotové vypracované matematické a statistické podklady, takže bylo dosti studijního materiálu a tím i možnosti, aby se skutečně vytvořilo něco aspoň poněkud vhodného. Ale místo toho vidíme, že každý nový sociálně politický zákon se vydává s velkým zpožděním, po neodůvodněně dlouhé přípravě a že již brzy poté musí býti podroben jednomu nebo několika novelováním. Konečně i to bylo by lze ještě pochopiti, kdyby tato novelování měla vždy ráz odůvodněného a naléhavě potřebného zlepšení. V rozporu s tím jsou zdejší novely k zákonům jen kusým záplatováním, takže jednotlivá zlepšená ustanovení nemohou vůbec míti praktického účinku. Sociálně politické zákonodárství se přece musí vždy prováděti jednak ve směru přizpůsobení k poměrům přítomnosti a minulosti a jednak ve směru reformy, která spíše navazuje na budoucnost a na poměry očekávané.