Dělníci, samozřejmě chudáci, kteří dřeli za 90 až 60 hal., rozuměli, že toto "štvaní" je v jejich prospěch a šli do stávky, šli do boje proti svým vykořisťovatelům a ten boj také vyhráli. Vyhráli svoje požadavky, které položili, zaměstnavatelé museli ustupovat a z toho byl okamžitě strach v celém vydřidušském a vykořisťovatelském táboře. Byly obavy, když v Galantě byl udělán průlom do snižování mezd, že za příkladem tamějších dělníků, kteří vyhráli bojem zlepšení své existence, půjdou ostatní slovenští dělníci a dělníci v jiných místech republiky. Proto se musely dělati přípravy, aby byla učiněna tomuto komunistickému štvaní přítrž, aby dělníci nebyli bouřeni, aby nebyla budována jednotná fronta dělníků proti jejich vykořisťovatelům a vyhladovovatelům. A proto byly zakázány projevy, proto se nesměl v Košútech konat projev, na kterém měl býti sdělen stávkujícím výsledek stávky a na kterém - otevřeně to říkám - mělo býti řečeno ostatnímu slovenskému dělnictvu zemědělskému, že musí po příkladě košútských zemědělských dělníků za zlepšení svého postavení proti vykořisťovatelům a vydřiduchům také bojovati. Nyní se říká: komunisté jsou vinni, že se nepodrobili zákazu a přes zákaz svolávali schůzi. Nebudu rozebírat, kdy ten zákaz přišel a zdali jej všichni znali nebo neznali, položím docela klidně jen otázku: jsou dělníci, jsou ti, kteří jsou dnes vykořisťováni, jsou ti, které dnes vyssáváte, které trápíte hladem, které po statisících vyhazujete na dlažbu, povinni podrobovati se té vaší persekuci, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Ano, to říkáme dělníkům a budeme to říkati dělníkům dále. (Správně!) Když pánové tu říkají, že je potřebí zachovávat zákazy, podrobovat se zákazům, že vina posl. Majora spočívá v tom, že přes zákaz chtěl tam k dělníkům mluviti, uvedu druhý případ. Já v tentýž den, kdy posl. Major dopustil se přestupku, jak se říká, že přes zákaz chtěl mluviti k dělníkům, spáchal jsem tentýž přečin a, chcete-li, tentýž zločin. V Praze v tentýž den, kdy se střílelo do dělníků v Košútech, konal se sjezd rudých odborových organisací. Ten sjezd byl úplně legálně svolán, byl omezen na členy odborových organisací, kteří předem byli zváni, všichni byli opatřeni legitimací, všichni vedle pozvánek, které měli, museli se vykázati ještě členskými legitimacemi. A prosím, přišel policejní komisar za asistence několika desítek policajtů, vtrhli do sálu a žádali vědět, co se zde koná. Prokázalo se, že se tam koná všeodborový sjezd, prokázali jsme, že všichni účastníci mají legitimace; policejní komisař se tím nespokojil, prováděl kontrolu, kontroloval asi 15 účastníků, já jako svolavatel jsem všech 15 účastníků znal a komisař musel zjistiti, že není žádné závady, ale na konec mi prohlásil: Pane poslanče, já si nemohu pomoci a musím to přece rozpustit. A na můj dotaz, proč to musí rozpustit, když nezjistil žádné závady, odpovídá policejní komisař: Pane poslanče, to je příliš mnoho lidí na sjezd, na důvěrnou schůzi. Zde je 300 lidí a to je příliš mnoho, to já nemohu trpěti. A když jsem položil otázku: A půjdete také na sjezd česko-socialistických odborových organisací, který se současně koná, a budete tam provádět takovou kontrolu, kterou provádíte zde, a budete rozpouštěti, na to mi odpověděl komisař: Ale, pane poslanče, to je přece vládní strana. (Výkřiky posl. Jurana.) Ale, pánové, pak je potřebí, abyste řekli: My máme v Československé republice dvojí zákonodárství: Jedno pro vládní a jedno pro oposiční strany. Je potřebí, aby pan ministr spravedlnosti dr Meissner zde vyvstal a řekl: V Československé republice neplatí zákony pro každého občana. Jsou jedny zákony pro ty, kteří vyžírají republiku, a druhé pro ty, kteří proti tomu vyžírání protestují. (Potlesk komunistických poslanců.) [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Přátelé, co se vyžaduje od pořádného občana? Abychom, když vládní orgány takovýmhle [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] způsobem rozpustí nám sjezd, se sebrali a šli domů a řekli, že se nedá nic dělat. Ne, my jsme nešli domů, my ten sjezd [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] konali a vy jste tam mohli poslati znova policajty - a vy jste je poslali - jenže přišli pozdě, když jsme byli už se vším hotovi. Ti policajti mohli také použíti svých zbraní a zastřeliti tam několik lidí a já jsem byl podle toho zrovna tak vinen jako posl. Major, protože jsem se nespokojil tím zákazem a přes zákaz jsem sjezd prováděl. My otevřeně říkáme: Přes vaše zákazy, přes vaši persekuci dělnických mas budeme takové věci dále organisovat. (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)

Dnes dělníci v Karlově Huti stojí v boji proti kapitalistické Báňské a hutní společnosti. Proč stojí v boji? Společnost, která vydělala za poslední rok z potu a mozolů dělníků 46 mil. Kč čistého přiznaného zisku, vyhazuje dělníky po stech na dlažbu ulice, nechá je s jejich rodinami hladovět. Dělníci se proti tomu brání a společnost jako na odpověď vyhazuje všech 1700 dělníků z práce, připravuje o živobytí a existenci 1700 dělnických rodin. (Posl. Juran: To je v pořádku!) Ano, podle kapitalistického zákona úplně v pořádku. Nevyvstane pan ministr vnitra, nevyvstane pan ministr spravedlnosti, nevyvstane nikdo a neřekne: Vy kapitalističtí žraloci, kteří jste za 1 rok vymačkali z dělníků 46 mil. Kč, musíte také sáhnouti do kapsy a musíte pro ty dělníky, i když snad okamžitě nemáte tolik práce, něco udělati. Ne, skomandují se okamžitě četníci, kteří tam patrolují kolem závodu a kteří tam hlídají. Koho? Báňskou a hutní společnost. Rozhánějí stávkové hlídky, nechtějí dovoliti bojujícím, aby postavili stávkové hlídky. Společnost shání stávkokaze, chce podlamovati dělnický boj. A co se má raditi dělníkům? Máme raditi Karlovohuťákům: Ano, přátelé, nezbývá nic jiného za vlády soc.-demokrokratického a českosocialistického ministra, musíte si toto nechati líbit a musíte odvolat stávkové hlídky, ať závod hlídají četníci? Máme tohle dělat? Ne! My říkáme dělníkům: Možnost, abyste mohli stávkové hlídky stavěti, musíte si probojovat, musíte o toto své právo zápasit.

Může se stát každou chvíli, že necháte četníky stříleti do karlovohuťských dělníků, každou chvíli může dojíti ke srážce; když dělníci budou hájiti své právo na stávkové hlídky, vy pošlete své žandarmy, aby střílelli do dělníků, vždycky podle receptu, podle kterého jste stříleli do dělníků v Košútech a budete říkat dělníkům: To vás komunisté do toho veštvali. Když vás, 1700 dělníků Báňská společnost vyhodila z práce, měli jste si sednout za kamna a když nemáte co jíst, měli jste si kousat neht, ale za žádnou cenu ne bojovat za své právo, stavěti stávkové hlídky, svolávati veřejné shromáždění a pod.

Přecházím ke svolání dnešní schůze. Dnešní schůze byla svolána nakvap. Proč byla svolána? Proto, aby mohl býti kolega Major vydán soudu, aby mohlo býti schváleno (Vykřiky.) věznění soudr. Majora. Tatáž vláda, tatáž sněmovna, která celé měsíce nenajde času k tomu, aby jednala, jak odpomoci bídě a hladu nezaměstnaných dělníků, titíž soc. demokraté a čeští socialisté, kteří sedí ve vládě a kteří píší ve svých časopisech dělnictvu o vzrůstající bídě, kteří dovedou dnes psát i o té bídě, kterou trpí zemědělští dělníci na Slovensku, jsou okamžitě pohotově a aportují to, když vláda a buržoasie velí, aby jí dělali přisluhovače, biřice a dráby, a aby vydávali komunistické poslance soudům. A tito poslanci, kteří říkají, že jsou zástupci dělného lidu ve vládě a ve vládní koalici, se nebouří a nedovedou si vynutiti, aby vláda svolala parlament a jednala, jakým způsobem odstraniti bídu, nezaměstnanost a jakým způsobem pomoci těm, kteří tou bídou opravdu v republice trpí.

Teď další otázka, na kterou je tu potřebí upozorniti. Pan ministr vnitra i zpráva imunitního výboru, když dovozuje toto vydání posl. Majora, když mluví o událostech v Košútech, mluví o tom, že se strany demonstrujících dělníků padla předem střelná rána. To tvrdí pan ministr. Pan zpravodaj nám v imunitním výboru předčítal svědecké výpovědi jednotlivých - ne komunistů, ne účastníků demonstrace, nýbrž, jak on prohlásil, nestranných lidí, a nikdo z nich se tam neopovážil tvrditi, že tu ránu slyšel. Ve všech těch relacích, které nám byly v imunitním výboru předloženy, nikdo to netvrdil ve všech těch svědeckých výpovědech, to tvrdil jen pan ministr s tohoto místa. A bylo by potřeba říci, kde se pan ministr dověděl, že ta rána padla předem. Kdo ho o tom informoval? (Ministr dr Slávik: Zo svedeckých výpovedí!). [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] To nejsou směrodatné svědecké výpovědi. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.) Je možné, že pánové mají nějaký protokol, který nepředkládají, poněvadž pan zpravodaj imunitního výboru byl ohromně kusý v informování, proč má býti Major vydán. Má býti vydán a basta, hotovo. A teprve v závěrečném slově, když jsme proti jeho řeči protestovali, přečetl nám několik svědeckých výpovědí, kterými vsak nám nic nedokazoval. Všichni lidé, kteří tam vypovídali, tvrdili, že žádnou ránu neslyšeli a že žádná střelná rána nepadla, že první střelná rána byla salva četníků do bezbranných dělníků. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.)

Otázka další: Svolení k ponechání Majora ve vazbě. Přátelé, souhlasem, aby soudr. Major byl ponechán ve vazbě, tato sněmovna porušuje přímo ústavu a ústavní zákony Československé republiky. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Výkřiky komunistických poslanců.)

Cituji tu ze senátní řeči pana ministra vnitra, když mluvil bezprostředně po těch událostech v senátě a dělal své prohlášení. Co říká pan ministr vnitra o otázce zatčení Majorově? Mluvil [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] o tom, jak si Major zbaběle lehl na zem, když věděl, že četníci budou stříleti a pod., a na to pravil dále: "Posl. Major teprve na obecním úřadě se legitimoval a žádal štábního kapitána Součka, aby byl předveden před okresního náčelníka." Tedy Major to žádal! Dejte si pozor, to řekl sám pan ministr v senátě! Major nebyl zatčen, na obecním úřadě se legitimoval a žádal četnického kapitána, aby byl předveden na okresní úřad.

Ale pan ministr mluvil dále: "Protože zástupce okresního náčelníka byl v Galantě a telefonické spojení s ním nebylo možno, odvezl štábní kapitán Souček posl. Majora v doprovodu strážmistra Aloise Pavla Chmoutky z četnické stanice Velký Dioseg nákladním autem do Galanty."

Tedy po žádosti posl. Majora četníci neuznali za vhodné a nutné Majora na místě činu zatknouti, neviděli k tomu žádného důvodu, na jeho žádost odvezli ho do Galanty před okres. náčelníka, kde Major intervenoval v této věci, a tam teprve, jak pan ministr řekl, v 8 hodin večer, tedy několik hodin po činu, byl na nějaký jiný pokyn - a pan ministr vnitra by mohl dobře znáti a věděti, čí to byl pokyn a odkud přišel, a od koho, kdo na místě události nebyl přítomen - že je potřebí Majora zatknout a proti němu vystupovat.

A teď prosím, co praví ústava o imunitě poslanců? Co praví ústavní listina Československé republiky? V §u 25 úst. listiny se říká: "Byl-li člen některé sněmovny dopaden a zatčen při trestném činu samém (Hlasy: Kde je ten čin?), soud nebo jiný příslušný úřad je povinen ihned oznámiti zatčení předsedovi příslušné sněmovny. Neprojeví-li sněmovna nebo - nezasedá-li Národní shromáždění - výbor, zvolený podle §u 54, do 14 dnů ode dne zatčení souhlasu s další vazbou, vazba přestává."

To říká ústavní zákon Československé republiky. [Další slova byla unesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

V tomto se objevují ty věci a já mám tu nový doklad. Pochopitelně, když takhle postupuje ministr vnitra, nijak za ním pozadu nezůstávají jeho pochopové, které má v těch jednotlivých okresních úřadech, v politických správách a podobně. Okresní úřad v Šalech, to jest na Slovensku, tam, kde také dělníci položili požadavky, poslal po tomto krveprolití výměr všem obecním starostům, a v tomto výměru se mluví, že je potřebí sezvati dělníky k vyjednávání o jejich požadavcích.

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že lhůta jeho vypršela.

Posl. Zápotocký (pokračuje): A výměr ten říká: Okresní úřad v Šalech. Tímto svolávám na žádost dělnických zástupců anketu, jejímž cílem jest ustálení mzdových sazeb pro zemědělské dělníky, na den 29. května 1931 na 9. hod. před polednem do zasedací síně okresního úřadu, na kterou se tímto povolávají. - Já to překládám ze slovenštiny, výměr je slovenský. Vyjmenovávají se zástupci velkostatků, velkostatkáři, kteří tam mají přijíti, obecní starostové a konečně se obecním starostům tímto ukládá, aby určili z každé obce jednoho staršího a politicky neexponovaného zemědělského dělníka vážnější a usedlejší povahy, který by přišel jako zástupce dělníků na anketu a byl s to jménem dělníků při anketě spolu jednati. V žádném případě nesmí to býti však exponent nebo docela snad vůdce komunistické organisace. Podpis a štampilka okresního náčelníka.

Prosím, zase jeden vládní příkaz: Dělníci smějí přijíti k jednání, ale nesmí tam přijíti ti zástupci, které si dělníci vyšlou, nýbrž ti, které si vláda vybere, aby za dělníky vyjednávali. A soudruzi, co pak měli....

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Žádám pana řečníka po druhé, aby skončil, poněvadž překročil řečnickou lhůtu.

Posl. Zápotocký (pokračuje): .... dělníci dělat v Šalech? Měli se podrobit? V Šalech však dělníci naplivali na tyto výměry a poslali k jednání své zástupce, zástupce rudých odborových organisací, a pánové s nimi přes tyto výměry musili jednat, musili s nimi uzavírat smlouvu (Potlesk komunistických poslanců.) a dělníci si vynutili zvýšení mezd a splnění svých požadavků.

A nyní ke konci něco o prohlášení pana ministra vnitra dr Slávika dnes zde ve sněmovně. Pan ministr vnitra odhalil zde to pozadí, které bylo příčinou střelby, a říká tu, proč se střílelo. No, pánové, jak pak bychom nestříleli. Vždyť se na Svatodušní svátky chystala na Slovensku revoluce. (Výkřiky komunistických poslanců.) A docela vážně vykládá: Revoluce byla chystána napřed v Diosegu, tam se to komunistům nějak nelíbilo, tak to přeložili do Galanty, ale tam jim to také nešlo, tak to přeložili do Košút. V Košútech měla býti provedena revoluce, v Košútech měl býti pan ministr vnitra stržen se svého ministerského prestolu i s celou vládou. No, pánové, jak pak bychom nestříleli, když šlo o naše ministerská křesla, vykládá tu docela vážně pan ministr vnitra a říká, v čem se jevily přípravy k té revoluci. Chodili agitátoři po okresu. Bodejť by nechodili, když tam dělníci mrou hladem při těch mzdách, které jim platí vaši kamarádi, pane ministře vnitra.

Chystal se projev mládeže. To je opovážlivost v Československu, chystati projevy mládeže na Svatodušní svátky, vždyť již za to by měli býti komunisté postříleni! A ještě dále: Malozemědělci demonstrovali proti daním. Bodejť by nedemonstrovali. Kdyby ti malozemědělci měli statisíce korun, zjednali by si dr Wintra, aby za ně intervenoval a nemuseli by daně platit. (Potlesk komunistických poslanců.) Vy a váš kolega, finanční ministr, byste jim odpustili daně, kdyby malozemědělci p. dr Wintrovi nebo jinému advokátu pořádně zaplácli hubu, ale ti malozemědělci nemají ty statisíce, chudáci nevědí, jak se jinak proti exekutorům bránit než tím, že demonstrují. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Pan ministr pravil dále: Docela se někde hovořilo o strojní pušce. Podívejte se, co všechno bylo! Nu, pak se pan ministr pustil do moralisování, začal nám tu dělat přednášku o tom, co je povinnost zákonodárců, ten pan ministr, který, kdyby chtěl kázat morálku, měl by se obrátit proti těm korupčním loupežím ve vládních stranách (Potlesk komunistických poslanců.), ty učiti morálce, zameziti korupci, kterou je prožrán celý váš vládní režim. Tam se obraťte, pane ministře, tam mluvte o povinnostech zákonodárců a o tom, aby jednotlivci z vládních stran nevyužívali a nezneužívali svých mandátů a své zákonodárné činnosti k nesmírnému, nemírnému a zločinnému sebeobohacování. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.).

Teď máte takový příklad ve vyšetřovacím výboru, co dělal váš ministr, který seděl před vámi na ministerském prestolu. Protože se s vámi teď rozkmotřil, bude ho dr Stránský hnát před soudní tribunál, ale bylo by třeba se obrátiti na ty ministry, kteří dnes sedí na ministerských křeslech, a podívat se jim na prsty, přezkoumat jejich činnost a hnáti je k odpovědnosti za činy, kterých se dnes dopouštějí.

Pan ministr na konec hrozil a docela otevřeně říkal: Budou-li se takové věci opakovat, budeme znovu střílet. My docela otevřeně odpovídáme: Ano, to vy dovedete. Vy nedovedete lidem dáti práci, nedovedete dáti lidem chléb a právě proto, že to nedovedete, musíte je těšiti jediným způsobem, to jest olovem. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců. - Výkřiky posl. Hudce.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu zapsanému řečníku, jímž jest pan posl. Kopecký. (Výkřiky posl. Zápotockého a Hudce.)

Posl. Kopecký: Myslím, že sněmovna neslyšela dosud od člena vlády tak otevřeně nepřátelského projevu proti pracující většině obyvatelstva tohoto státu (Výkřiky komunistických poslanců) a projevu tak nenávistně nepřátelského vůči dělnické třídě Československa, jaký zde dnes učinil ministr vnitra dr Slávik. Ministr vnitra dr Slávik použil ve svém projevu slov nejhlubší protidělnické zášti, aby řízně obhájil košútské krvavé mordování a aby pohrozil, že proti dělníkům v Československu hodlá postupovati nadále tak, jako to učinili četníci v Košútech. Protidělnický, fašistický projev ministra vnitra má svůj politický význam. Ministr vnitra nemluvil dnes pouze za sebe, nemluvil pouze za policisty, za četníky, ministr vnitra mluvil za vládu, ve které sedí také 6 tak zv. socialistických ministrů. Projev pana ministra vnitra, tak nepřátelský dělnictvu a pracujícímu obyvatelstvu tohoto státu, poučí pracující lid, že s obhajobou, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 125. schůzi posl. sněmovny.] s protidělnickým, fašistickým projevem pana ministra vnitra a s jeho hrozbami dalšího krveprolévání se také solidarisují socialističtí ministři ve vládě. Ostatně v dnešní schůzi sněmovny demonstrovali za projevu pana ministra vnitra soc. demokratičtí a nár. socialističtí poslanci viditelně a přímo cynicky, že souhlasí. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Pan ministr vnitra prohlašuje, že četníci v Košútech právem do dělníků stříleli, a my jsme viděli, že soc. demokratičtí a nár. soc. poslanci tomuto prohlášení pana ministr vnitra nadšeně tleskali. Pan ministr vnitra hrozil ve svém projevu dělnictvu dalším krveproléváním, a my jsme viděli, že nár. soc. a soc. dem. poslanci těmto hrozbám pana ministra nadšeně tleskali. Ano, soc. dem. a nár. soc. poslanci ukázali otevřeně a cynicky, že jsou pro střílení do dělníků stejně jako reakcionář ministr vnitra dr Slávik. Ubezpečujeme vás, pánové, že se postaráme, aby se dělnictvo v továrnách a všude dovědělo, jak se zde zachovali za protidělnického, nenávistného projevu ministra vnitra soc. dem. a nár. soc. poslanci. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Je jistým dokladem pokroku fašisace poměrů v Československu, že ministr vnitra, člen vlády, se exponuje tak horivě v hanobení komunistické strany. V případě radotínském a duchcovském byl to měšťácký a soc. fašistický tisk - bylo to "České slovo", "Právo lidu" - který na sebe vzal tehdy iniciativu ve vymýšlení lží, že komunističtí vůdcové kryjí svůj život, zatím co dělníci umírají. Tentokráte, v košútském případě, je to člen vlády, ministr, který je za košútské krveprolití odpověden, ministr dr Slávik, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Roudnický zvoní.)

Posl. Kopecký (pokračuje): Pan ministr vnitra ve svém dnešním prohlášení znovu opakoval urážku, že soudr. Major hodil sebou na zem, jak se dovede ve slušném stylu pan ministr vnitra vyjadřovat (Místopředseda Roudnický zvoní.), že sebou hodil na zem, když prý viděl, že četníci budou střílet. Pan ministr vnitra pronáší tu nízkou a neslýchanou urážku, za jejíž podklad nemůže sloužiti nic jiného než jeho vlastní výmysl nebo výmysl politických agentů bratislavského policejního ředitelství, na úroveň jejichž method, na úroveň Šafránků, se pan ministr vnitra neštítil klesnout, aby zhanobil komunistickou stranu. Avšak tento urážlivý výmysl pana ministra vnitra, se kterým operoval už ve svém senátním prohlášení, se už dávno zhroutil, poněvadž je jasné, že střelba četníků následovala právě po [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] napadení soudr. Majora, po jeho sražení k zemi a ztlučení do bezvědomí. K uvěření pomluvám, kterých použil pan ministr vnitra a které obsahovala jím přednášená relace, jest skutečně potřebí důvtipu, rovného důvtipu původce těchto nízkých výmyslů a pomluv. Pravda vůči lži má tentokráte vůči vám, pane ministře vnitra, velmi snadnou práci. Můžeme vás ubezpečit, že váš výpad proti soudr. Majorovi, vaše snahy o zhanobení komunistické strany naprosto selhávají a selžou. Na pranýři před dělnictvem Československa a před veřejností československou nestojí soudr. Major jako zbabělec, jak byste si vy přál,

[Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] aby zhanobil svého třídního odpůrce, aby pomocí neodpovědných pomluv vůči proletářům odvrátil pozornost od toho, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] a že v Košútech padali mrtvi k zemi slovenští dělníci v touž dobu, kdy pan ministr Slávik hostil ve Waldštýnské zahradě přepychově panskou společnost [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk poslanců komunistických.)

Pan ministr zde opakoval znovu ten výmysl o útoku dělníků proti četníkům. Já jsem již uvel, že již pouhé srovnání počtu dělníků shromážděných s počtem četníků nejpádněji ukazuje, jak je naprosto nesmyslným mluvení o jakémkoli útoku. Uvedl jsem, že shromážděných dělníků a dělnic bylo celkem pouze 80, zatím co četníků bylo více než 30 a že nemůže tedy nikdo věřit, že 80 neozbrojených lidí by se odvážilo útoku na 30 četníků po zuby ozbrojených. Prostě již fakt tohoto poměru, tohoto srovnání sil zvrací všechny lživé konstrukce o útoku. Jestliže se v úřední zprávě a dnes znovu v projevu pana ministra v nitra uvádí, že z řad shromážděných dělníků bylo na četníky vystřeleno pistolí, je to tak lživý a nesmyslný výmysl, že ani sociálfašiststický a měšťácký tisk se ve své štvanici neodvážil již toto tvrzení opakovati, poněvadž uznal, že výmysl o výstřelu z davu, obvyklý se strany úřadů při srážkách ve městech, se naprosto nehodí při omlouvání krveprolití ve venkovské vsi, jako jsou Košúty. Přes to, že zatýkání a vyšetřování v Košútech se dálo okamžitě a tím nejdrakoničtějším způsobem, nedověděli jste se, že by se u někoho snad nalezla ta pistol, z níž mělo býti na četníky vystřeleno. A já říkám panu ministrovi vnitra: V příbytcích košútských zemědělských dělníků naleznete bídu a nuzotu, naleznete tam podlahu z hlíny, lůžka z hadrů, drůbež v místnostech, které obývají lidé, naleznete tam stěny, ověšené svatými obrázky, ale nenajdete tam pistoli, leda že by ji tam podstrčili agenti bratislavského policejního ředitelství, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Druhým výmyslem, jímž měla býti podepřena lež o útoku na četníky, bylo tvrzení, že na četníky bylo házeno kamení. I toto tvrzení je naprosto neudržitelné, poněvadž na místě, kde ke krveprolití došlo, na návsi před kostelem, která je po straně silnice ve stínu řady stromů, před budovou potravního družstva, je písek, hlína, ale sebe menšího kaménku tam nenajdete, tím méně kamenů, jimiž by mohlo býti útočeno a četníkům ublíženo. Avšak dále; když podle úřední zprávy a podle prohlášení pana ministra vnitra bylo na četníky útočeno a když se uvádí, že četníci teprve, když byli ohrožováni na životech, do davu stříleli, kde jsou stopy, kde jsou důkazy jakéhokoli zranění a ohrožení životů četníku? Důkazy, jimiž se operuje, jsou směšné, jsou přímo cynickým výsměchem a jsou-li uváděny na obhajobu četníků, pak právě naopak svojí směšností jsou nejurčitější obžalobou a usvědčením četníků a jim nadřízených strůjců košútského krveprolití. Lékař, který měl u četníků zjistiti domnělá zranění, musil konstatovati po nejpečlivějším prohledání, že o žádné, ani to nejlehčí zranění kteréhokoliv z četníků nejde, nýbrž jen u některých zjistil, že mají zcela nepatrné pošramocení, které ani z fysického útoku pocházeti nemůže, poněvadž jakýkoliv přímý fysický útok by musil vésti k patrným zraněním. Četníci, kteří měli simulovat zranění, po marném pokusu o získání lékařského důkazu svého zranění musili velmi brzy zanechat svého simulování a po noci, během které byli vystřídáni, okamžitě v úterý ráno nastoupili opět službu.

Když selhal tento hlavní pokus o důkaz, že četníci byli ohroženi, o pokus získání lékařského potvrzení domnělého zranění četníků, musili se četníci, jejich obhájci a soudní orgány posléze utéci k ještě směšnějším důkazům. Důkaz, že dav na četníky útočil a že četníci byli na životech ohroženi a že stříleli v sebeobraně, se na konec omezil na to, že se poukazovalo na pošramocené uniformy četníků.

Bylo až komické čísti slovenský tisk, který za štvanice proti košútským zeměrobotníkům palcovými literami dokazoval ohrožení životů četníků líčením poškození jejich uniformy a výstroje, nehledě k tomu, že je známo, jak si dovedou četníci a policisté podle potřeby takové roztržení blůzy atd. eventuelně provést.