A tu bych se chtěl zastaviti u zprávy o košútském krveprolití, kterou uveřejnil v "Robotnických novinách" soc. demokratický senátor Zimák. Nedělní "Právo lidu" z článku Zimákova přineslo část a předložilo ji veřejnosti jako doklad a kus nestranné objektivní zprávy o košútských událostech.

Já zde s plnou odpovědndností prohlašuji, že zpráva soc. demokratického sen. Zimáka není žádnou objektivní zprávou, nýbrž pouze směsí denunciace, lží a cynické demagogie. Soc. demokratický senátor Zimák vystupuje ve své zprávě jako obhájce četníků, jako obhájce košútské vraždy a jako pomocník státního zástupce. A při tom se dopouští hnusné denunciace, když udává ze zatčených dělníky jako iniciátory srážky. Na podkladě této denunciace dnes mluvil ministr vnitra. Sen. Zimák dopouští se denunciantské lži, když tvrdí, že na schůzi v Košútech bylo 14 dní agitováno, ačkoliv to byla schůze souvisící se stávkou, která končila, jak musil ministr vnitra sám uvést, dva dni před košútským krveprolitím. Sen. Zimák se dopouští úmyslné lži, když tvrdí, že shromážděných dělníků bylo 150 a četníků jen 20, ačkoliv pravda je ta, jak jsem uvedl, že dělníků bylo 70 a četníků 30. Sen. Zimák denuncuje ve své zprávě košútské zeměrobotníky jako násilníky a potvrzuje ve své zprávě, že se přesvědčil, že na četníky bylo útočeno a že jejich životy byly ohroženy. A slyšte, jak soc. demokratický senátor Zimák nabyl tohoto přesvědčení o ohrožení životů četníků! Se vší vážností napsal, že viděl, jak na četnické bluze byl rozbitý gombik. Víte, co to je gombik? Česky knoflík. Ano, knoflík! V utrženém knoflíku četnické blůzy vidí soc. demokratický senátor Zimák důkaz ohrožení životů četníků. Utržený gombik četnické bluzy vydává soc. demokratický senátor Zimák za vážný důvod nutnosti obrany četníků. Pro utržený knoflík z četnické bluzy byli v Košútech zastřeleni 3 dělníci a 5 těžce zraněno. Takové řešení práv slovenského dělnictva v poměru vůči četnictvu shledává odůvodněným a správným soc. demokratický senátor Zimák.

Třeba ovšem ještě k úplnému podání denunciantské role soc. demokratického senátora Zimáka podotknouti, že ačkoliv viděl jen utržený knoflík s četnické blůzy, neštítil se potvrzovat, že viděl "akorát" 29 kamenů, jimiž bylo na četníky útočeno. Tedy 29 kamenů, ale účinek? Jeden utržený knoflík s četnické blůzy a žádné, ani to nejmenší a nejlehčí zranění četníků. Uznejte, není-li to jasným dokladem, že naprosto ztroskotal pokus o důkaz, že dělníci na četníky útočili, že četníci byli na životech ohroženi a že v nutné sebeobraně do dělníků stříleli a dělníky zabíjeli.

Jak se hroutí tvrzení o útoku davu na četníky, tak hroutí se stejně i tvrzení, že četníci nepřekročili meze nutné sebeobrany, jak dnes znovu pan ministr vnitra ujišťoval. Několik jasných otázek to osvětli. Jestliže četníci stříleli v sebeobraně, jak to, že nebozí dělníci byli v Košútech usmrceni ranami ze zadu, jak to, že těžce zranění dělníci, ležící v trnavské nemocnici, mají většinou též zranění, způsobená ranami ze zadu? Jestliže četníci stříleli v sebeobraně, jak to, že střelení dělníci padali k zemi při útěku, jak to, že četníci stříleli po lidech, kteří zděšeni vražedným útokem četnictva, prchali, aby před deštěm kulí nalezli úkryt ve vratech stavení, jak to, že četníci cílili puškami na lidi a kulkou sráželi právě ty, kteří již již dosahovali úkrytu, aby se zachránili, ale kteří zasaženi padali u vrat mrtvi nebo těžce zraněni?

Jestliže četníci stříleli v sebeobraně, jak to, že stříleli po lidech, kteří se skláněli k umírajícím a raněným, aby jim pomohli, a jak to, že ještě pak [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.], když na návsi zůstali jen umírající a zranění a když náves byla četnickými kulkami od živých lidí vyčištěna, že ještě pak četníci ojediněle stříleli po lidech, kteří se z úkrytů plížili a přibližovali k umírajícím a sténajícím raněným, aby jim pomohli? Nikoliv. Střílení do dělníků v Košútech nebyla sebeobrana, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Prosím, vždyť se již ani nikdo nepokouší tvrditi, že velící četnický důstojník by se byl staral o nějakou výstrahu před střílením, nikdo se již ani nepokouší tvrditi, že bylo nejprve vystřeleno do vzduch pro výstrahu. Měšťácký a sociálfašistický tisk všeobecně přijímá, že bylo do dělníků stříleno přímo, bez jakékoliv výstrahy, prostě jako do zvěře. "Národní osvobození" konstatovalo výslovně, že nelze nic tomuto postupu vytýkati, že četníci stříleli přesně podle předpisů, bez výstrahy, bez výstřelů do vzduchu na poplach. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Průběh střelby, jak musil dnes sám pan ministr přiznati, byl ten, že nejprve byla do dělníků vystřelena hromadná salva, ale pak mohl každý četník stříleti podle libosti a strefovat se do prchajících dělníků s rozkoší střeleckého umění.

Rozsah vražedného košútského masakru se vám ukáže, když uvážíte, že do dělníků bylo stříleno po dobu téměř 10 minut a že bylo zřejmě stříleno projektily druhu dum-dum, jak o tom svědčí zranění dělníků, ošetřovaných v trnavské nemocnici. Tak byli bestiálně zabiti 3 dělníci a 5 těžce zraněno, ale krvavé účinky strelby nejsou tím zcela vypočteny. Byl značný počet raněných, kteří se mohli s místa krveprolití odvléci, aby nepadli do rukou četníků. Tito zranění utajují ještě dnes následky četnického útoku, aby nebyli stíháni, bojíce se četníků, policejních agentů, soudních orgánů a teroru, který byl v Košútech a okolí po Svatodušním pondělí nastolen.

Jak bezcitně si četníci v Košútech počínali, svědčí i okolnost, že odmítli žádost Žabkových, aby k jejich umírajícímu synu byl povolán kněz. Ostatně tento kněz, hlasatel přikázání "Nezabiješ", se ukázal také v pravém světle. Díval se s klidem z okna fary na vraždění dělníků a dělnic, mezi nimiž byly i jeho věřící ovečky, a nijak nepocítil povinnost ukázati v těžké hodině křesťanskou lásku k umírajícímu a těžce raněnému člověku. Že četníci nestříleli v sebeobraně, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] a že si tohoto zločinu jsou úřady vědomy, to potvrdil jejich postup o Svatodušním pondělí. Úřady učinily okamžitě všechna opatření, aby utajeny byly důkazy, svědčící viditelně proti četníkům.

Nejděsnější je historie s mrtvolami zabitých. Mrtvol zastřelených dělníků se okamžitě chopili četníci, mrtvoly byly dány do márnice na hřbitov a nikdo k nim nesměl. Rodiče zabitého Žabky prosili četníky se slzami a na kolenou, aby se směli podívat do márnice na zabitého syna, ale nebylo jim to dovoleno. Rodiče zabitých nesměli vůbec rozhodovat o pochování svých mrtvých synů. Je něco úžasného a neuvěřitelného, že úřady si vzaly moc, zasahovat tak [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] do lidských soukromých práv a že rodičům přímo mrtvoly ukradly a dělaly si s nimi, co chtěly! Naložily s mrtvolami zabitých tak, že již druhého dne, ani ne za 24 hodin, byly mrtvoly po rychle provedené pitvě pohřbeny, při čemž se pohřeb dál za mimořádných opatření: hodina pohřbu byla tajena: hřbitov byl obsazen četníky, jichž silná pohotovost asistovala i při pochovávání.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta minula.

Posl. Kopecký (pokračuje): Již budu hotov.

Připuštěni byli jen příbuzní a ostatní obyvatelé obce, dověděvše se o chvíli pohřbu, musili si přístup na hřbitov vynucovat. Na náš dotaz ohledně nepřípustnosti takového postupu odpověděl zástupce galantského okresního náčelníka, že se náhlý pohřeb děje se souhlasem příbuzných. Nebyla to však pravda. My jsme se přesvědčili u rodičů zabitých, že se jich nikdo na souhlas netázal. Na košútském hřbitově pochován byl také zabitý dělník Turzay, který pochází z Diosegu; jeho příbuzní žádali, aby byl převezen a pochován na hřbitově diosegském, kde bydlí, aby k jeho hrobu měli blíže, ale úřady neměly tolik ohledů a daly pochovat přes všechny protesty zastřeleného dělníka na košútském hřbitově. Ano, my upozorňujeme dělnictvo v českých zemích, aby si na tomto strašlivém případě uvědomilo, co se na Slovensku děje. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Úřady se snažily také znemožniti styk s těžce raněnými dělníky v nemocnici. Když tito těžce zranění byli v trnavské nemocnici fotografováni, a když pořízeny byly snímky, které máme v rukou a které viditelně ukazují, jak dělníci byli stříleni zezadu a jak jejich těla byla rozdrásána střelami dum-dum, zakročovali ihned četníci a návštěvy zraněných v trnavské nemocnici byly zakázány. Musily býti opět povoleny, když všichni nemocní, nalézající se v trnavské nemocnici, se solidarisovali s protestem proti zákazu návštěv a hrozili, že vyjdou s fáči, berlami a v nemocničních šatech na ulici, nebude-li zákaz návštěv u košútských zraněných okamžitě odvolán.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Po druhé upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta minula.

Posl. Kopecký (pokračuje): Postup úřadů a četnictva po košútském krveprolití byl počínáním vinníka, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] ale který na každém kroku prozrazuje svoje špatné svědomí a svoji vinu. Tážeme se pana ministra vnitra: Jestliže nejsou za Košúty vinni četníci a jsou-li vinni komunisté, jak tvrdí úřady, soudní orgány, tisk, proč nebylo dovoleno kontrolování úředního vyšetřování a proč nebyl dovolen nikomu, kromě četníků, policejních agentů, soudců, státního zástupce, styk s obyvateli Košút? Proč nesměl nikdo do Košút vcházet a z Košút vycházet? Proč nebylo dovoleno nám, delegaci komunistického parlamentního klubu, přesvědčiti se na místě o průběhu událostí? Proč nebylo dovoleno nám, členům Národního shromáždění, co bylo dovoleno soc.-dem. senátoru Zimákovi? Proč nám nebylo dovoleno, zkontrolovat výsledky úředního vyšetřování a srovnat je na místě vlastním naším vyšetřováním a zjištěním? Proč nám nebylo dovoleno vejíti ve styk s obyvateli Košút? Proč? [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] že nám a nikomu nedovolily šetření na místě a styk s obyvateli Košút a že nedovolily docela navštíviti rodiny zabitých a zatčených a odevzdati jim sebrané peníze, ale i tím, že za nejhrubšího porušení zákonů dal vyšetřující soudce za asistence četníků a policejních agentů vykázati z obce Košút obhájce dr Clementise, který opatřen plnou mocí soudr. Majora a druhých zatčených dělníků měl plné právo činit a na místě činu zjišťovat okamžitě vše v zájmu obhajoby svých klientů.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Po třetí upozorňuji pana řečníka, že řečnická lhůta minula.

Posl. Kopecký (pokračuje): Už končím. Pokládám při tom za nutné pozastaviti se u toho, kdo to byl, jenž ve funkci vyšetřujícího soudce vykazoval obhájce dr Clementise z Košút a dal jej četníky eskortovati. Byl to dr Béla Fodor, muž, s nímž náhodou dr Clementis studoval na gymnasiu. Tento dr Béla Fodor byl za studií nejzarytějším maďarským šovénem a nepřítelem Slováků a šel ve svém nepřátelství vůči Slovákům tak daleko, že svého spolužáka, Slováka dr Clementise, označoval jako Pansláva a slovenského spiklence. Dnes tento bývalý maďarský šovén a nepřítel Slováků dr Fodor je ve službách československého státu a jemu je dovoleno, aby dal četníky eskortovat dr Clementise spolu se slovenským básníkem Luco Novomeským, kteří náležejí k předním představitelům mladé slovenské inteligence, jež věrně a statečně se bije spolu se slovenským lidem za jeho práva. Je to též typický zjev, že zatím co mladá slovenská inteligence se čím dále více odvrací od vlivů české buržoasie a jejích slovenských pomocníků, Hodžů, Dérerů a Sláviků a čím dále těsněji se přimyká ke hnutí pracujícího lidu Slovenska, orientuje se česká buržoasie a její slovenští spojenci na takové živly z řad inteligence, které jsou ochotny pracující lid Slovenska s takovou záští a nenávistí utlačovat, jakou slovenský lid stíhali, když vyznávali program maďarského šovinismu.

Pan ministr vnitra zde operoval, že jeho údaje jsou potvrzeny svědeckými výpověďmi. Ale já chci říci, jak to získávání svědectví se v Košútech dálo. Není příkladu, aby se soudní vyšetřování dálo za takového stavu, jako v Košútech. Celá obec byla od Svatodušních svátků obsazena četníky; nikdo nesměl a neodvážil se ani na ulici. Vládu nad obcí vzali do rukou důstojníci četnictva a státní zástupce a policejní agenti z policejního ředitelství bratislavského; byla suspendována veškerá práva občanská; nikdo nesměl do obce a stýkat se s obyvateli. Činilo to podobný dojem, jako vpád trestních expedicí Pilsudského do obcí v ukrajinském území. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Civilní a soudní úřady jsou na Slovensku jen pomocným, úřednickým aparátem řádícího četnictva a policie.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Třikrát jsem pana řečníka upozornil, že řečnická lhůta uplynula.

Poněvadž mého vyzvání neuposlechl, odnímám mu podle §u 50 jedn. řádu slovo a žádám jej, aby hned opustil řečnickou tribunu. (Posl. Kopecký mluví dále. - Místopředseda Roudnický zvoní.)

Přerušuji schůzi na 3 minuty.

(Schůze přerušena v 6 hod. 45 min. večer - opět zahájena v 6 hod. 48 min. večer.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Dalším řečníkem na straně "proti" je p. posl. Kubač. Dávám mu slovo.

Posl. Kubač: Pokračujem v podaní zprávy prerušenej touto snemovňou: Ešte raz musím uviesť čitateľa na miesta košútskych ulic, kde sa váľajú ranení a mrtví. Kúsok od nich leží ešte posl. Major, dľa slov ministra Slávika "simulujúci ťažké zranenie", vo skutočnosti: v hlbokom bezvedomí, spôsobenom mnohými ranami. Majorovi po niekoľkých marných pokusoch sa podarilo vstať a žiadal svoje okamžité pripustenie k okresnému náčelníkovi. Veliteľ četníkov pristúpil na žiadosť Majorovu a dal ho doprevadiť na galantský okresný úrad. Na mieste zatknutý nebol. V tých prvých okamžikoch po strašnej streľbe nebola ešte peršpektíva úradnej relácie jasná. Tá sa vyjasnila až po niekoľko hodinovom odstupe, plnom telefonických rozhovorov medzi Košútami, Galantou, Bratislavou a Prahou. Až po takomto odstupe bola vina Majorova zistená, až po týchto okolnostiach bol Major "uznán podezrelým z viny na krveprolití a vzat do zajišťovací vazby".

Na Slovensku sa strieľalo, na Slovensku tiekla krv, krv tých najbiednejšich, najvykorisťovanejších zemerobotníkov, na Slovensku tiekla krv už nie jedenkráť. Boly to Krompachy, Hlohovec, Močonok, Sered a teraz Košúty. V tých Košútach, kde vlastní diosegský cukrovar všetku pôdu, strieľalo sa vždy a vtedy, keď robotníctvo na tomto statku nemohlo už ani chleba do úst kúpiť a muselo si variť riezky z repy a vyvareného cukru, poneváč inak by muselo umrieť hľadom. To sa môže dokázať v niekoľko okolných obciach tohoto okresu. Strieľalo sa vtedy, keď riaditeľ Pfeffer tohoto cukrovaru bere 45.000 remunerácie, strieľalo sa vtedy, keď akcionári diosegského cukrovaru dostávajú ohromné dividendy, strieľalo sa vtedy, keď z krve a potu týchto robotníkov stavia sa pre ministerstvo zemedelstva, ktoré je na tomto cukrovare zainteresované 40%, ohromný palác. Strieľalo sa do týchto robotníkov a z jich krve a potu má pán Preiss 45.000 Kč denných príjmov. Strieľalo sa vtedy, keď barón Kuffner a Gutmann hýria v cudzine, strieľalo sa vtedy, keď diosegský cukrovar má z tejto krve a potu 3 1/2 mil. Kč ziskov, vtedy, keď slovenská liga chce chrániť kulakov v Maďarsku, za to sa tu strieľalo do maďarského zemerobotníka a tiež českí a rakúskí išpáni a pohaňači fackovali ženy na poliach.

Nechali ste strieľať za to, abyste nasýtili týchto hladoviacich zemerobotníkov olovom, vraždili ste preto, leboť títo chudáci dostávali a dostávajú 6 až 7 Kč denne a deťom platia až 40 halierov na deň. Deputátníci dostávajú 84 Kč mesačne. Chcete vyvraždiť týchto slovenských a maďarských robotníkov, lebo sa vám nezdajú byť dobrými otroky. Chcete spraviť koloniu zo Slovenska na vaše české imperialistické chútky a vy slovenskí ľudáci a sociálfašisti, vykrestanskí sociálovia, čo vy rieknete [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 125. schůzi posl. sněmovny.] (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pan posl. Krosnář.

Posl. Krosnář: Dnes, kdy roste bída a hlad, kdy statisíce dělníků v Československu nemají co do úst, je svolána sněmovna ne proto, aby se starala o bídu nezaměstnaných dělníků, ne proto, aby proti stále více a více se rozmáhající drahotě byla udělána opatření, nýbrž schází se proto, aby byl vydán soudr. Major. Dnes by měla sněmovna rozhodovati o tom, aby byla vydána vláda, že dává stříleti do dělníků, že mezi dělnictvem je bída a hlad. Drahota neustále roste. Dnes, kdy se sejde sněmovna, nejedná o tom, jakým způsobem by čelila drahotě, nýbrž jedná o nových daních, jsou uzákoněna stále nová a noví cla, nové a nové zákony na větší zbídačení pracující třídy.

Dnešní schůze jedná o vydání soudr. Majora. Obvinění opírá se o relaci četníků. My víme nejlépe, jak tyto relace vypadají, že totiž policie a četníci v Československu si mohou dělati, co chtějí. Snad první výjimka stala se onehdy před táborským soudem, kde policejní komisař Rubeš a strážníci Vošta, Vacek a Chomout byli odsouzeni, ovšem jen k mírnému trestu 7 až 10 dní vězení pro těžké ublížení na těle. Předvedli totiž 6 mladíků na komisařství, tam je zmlátili, až jednomu téměř vyrazili oko. S dělníky se tak ovšem jedná při každé příležitosti. Nikdy se jim za to nic nestalo; ale tentokráte vyšlo na jevo, že ztýraní mladíci pocházejí z měšťáckých rodin a že to nejsou žádní buřiči, že to nejsou hladující dělníci a proto - co se ještě nikdy nestalo - byla policie dána soudu. Ovšem nejednalo se o obyčejné rušitele, nýbrž o buržoasní synky. Proto teď pojednou protestuje "Právo lidu" a "Polední list", protože běží o měšťáky. Dnešní "Právo lidu" píše pojednou o ukázkách mravů pražské policie. Protože se občan hlásil strážníku, že byl okraden o peníze, byl jím uchopen za límec, bylo mu vyhrožováno policejním revolverem a byl vláčen na policii.

Ve druhém případě byl to zase jeden starší pán, který byl bez příčiny strážníky násilím vyvlečen z elektriky, na cestě ho štípali do podloktí, dloubali do zad, spoutali ruce v zápěstí a děvče, které protestovalo slovem "surovost", bylo rovněž sebráno. Na žižkovské strážnici občana lživě obviňovali, že prý chtěl proti stráži použíti hole, dali ho do separace a na cestu mu dali ještě pár ran.

To jsou ovšem mravy, které my velice dobře známe, to jsou mravy manšaftu pana Slávika, to je ta jeho výchova. Těmto lidem se věří. Slávikovým policajtům a četníkům. A to ještě podporují sociál-fašističtí vůdcové.

Ovšem jinak jedná se s nezaměstnanými dělníky. 25. února demonstrovali nezaměstnaní dělníci na Dobříšsku. Nezaměstnanost v tomto chudém kraji je velká. Dělníci, jichž je daleko více než sto, byli všichni odsouzeni k trestu 100 Kč pokuty nebo k dvěma dnům vězení. Když se tito dělníci hromadně chystali trest si odseděti, byli vráceni, poněvadž prý není v kriminálech místa. Teď však jest jim znovu posílán povolávací list, ve kterém se praví, že jsou odsouzeni ke 100 Kč pokuty nebo třem dnům vězení. Poslední dobou došel třetí výměr, podle kterého, pakli nezaplatí těchto 100 Kč, dostanou za každých 10 Kč 24 hodin vězení, takže za 100 Kč dostanou 10 dní vězení.

A proč to je? Proto, aby z těchto nezaměstnaných dělníků byla vymáhána ta pokuta, aby nezaměstnaní dělníci tuto pokutu státu zaplatili. Peníze pro ně na podporu nemají, ale na druhé straně z těchto nezaměstnaných chtějí peníze vytahovat.

Zatím co v Československu průmyslníci a velkostatkáři dluží přes 8 miliard daní, chtějí na nezaměstnaných dělnících peníze vymáhati tímto způsobem, který jest jen v Československu možný. Na druhé straně vidíme, že krise v Československu se neustále více a více šíří. Zavírá se spousta nových závodů, dělníci jsou vyhazováni na dlažbu, práce se omezuje a tak bída dělníků roste. V Československu je doposud přes půl milionu nezaměstnaných dělníků. Tento počet právě v posledních měsících neustále roste. A jaká péče se věnuje těmto nezaměstnaným? Více než 90% těchto dělníků je bez jakékoliv podpory; žebračenky, které páni ministři hladu mají pro nezaměstnané dělníky, jsou v nepatrném počtu a teď v poslední době jich nezaměstnaní takřka vůbec nedostávají. Všude v obcích jsou již odbourávány obědy a veškeré podpory, které nezaměstnaní dostávali, taktéž se zavírají takřka ve všech obcích nouzové práce. I Praha bude propouštět několik set dělníků, které pod tlakem před 20. a po 25. únoru vzali na nouzové práce. Iluse nezaměstnaných dělníků jsou dnes již pryč. Nezaměstnaní dělnici dnes již vidí, že z těch 150 mil. Kč, které se tehdy tím zmocňovacím zákonem daly vládě k disposici, neviděli takřka nic. Těchto 150 milionů je pryč a doposud nebyly nikde veřejně vyúčtovány. Iluse nezaměstnaných dělníků i o těch 1.300,000.000 Kč investiční půjčky jsou také pryč. Tato investiční půjčka je už také dávno prožrána a nezaměstnaní neviděli z ní ani kousek práce, ani žádnou podporu, takže nezaměstnaní dělníci nedostali fakticky nic, než to, což je jediné jídlo, kterého má v Československu vláda dosti (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.), to jest pendreky, kolby, kriminály a střelbu četníků do hladovějících dělníků. Toho jídla ještě v Československu buržoasie má dosti. Dokázali to v Duchcově, když se báli nezaměstnaných dělníků, a také v nastávajícím rozvíjení hospodářských bojů na Slovensku báli se rozmachu revolučních dělníků, báli se stávkového hnutí a proto sahali k těmto metodám, aby dělníci v Československu se nebránili.

Mezi našimi návrhy, které jsme podali, byl návrh na zavedení 7hodinové resp. 6hodinové doby pracovní při nezkrácených mzdách. Tento návrh leží již od 30. ledna v šuplíku p. předsedy soc.-politického výboru dr Wintra. Snad budou musit nezaměstnaní dělníci udělat v Československu sbírku, aby tomu podařenému pánovi zaplatili pořádné prachy, aby tento návrh vytáhl a aby se o něm jednalo Vedle toho podali jsme návrh, aby škrtání v rozpočtech, které teď začíná, přestalo. Obecní zastupitelstva při projednávání rozpočtů z obavy před nezaměstnanými zařadila položky na nouzové práce, které jsou však nyní okresy škrtány. Vedle toho podali jsme návrh, aby, dokud nebude zrušen gentský systém, byla vyplácena nezaměstnaným 30 Kč podpora svobodným a 50 Kč ženatým na účet obcí nebo státu, aby okamžitě byla zaopatřena práce všem nezaměstnaným, aby se stavěly byty, nemocnice a silnice. Tyto návrhy byly zamítnuty sociálfašisty, kteří o nich prohlašovali, že tyto návrhy jsou demagogické. Jsou prý demagogické proto, že není na ně žádné úhrady. My jsme pánům říkali: "Vezměte těch 300 mil. Kč, které jste dali bankám, zdaňte boháče, vymáhejte dlužné miliardy na průmyslnících, kapitalistech a velkostatkářích". Tímto způsobem by byli bývali pánové našli úhradu pro tyto návrhy.

Ale nezaměstnaní a dělnická třída odpovědí na tyto věci tím způsobem, že budou svolávat zase své schůze a schůze nezaměstnaných, kteří nastoupí do boje. Na každé vísce a v každém městě musí existovat akční výbor. Tyto akční výbory musí postaviti své požadavky a vésti za ně boj. Jako hlavní požadavek bude okamžité zahájení práce pro všechny nezaměstnané. Pryč s gentským systémem! A požadavky, které nezaměstnaní v dotyčných obcích mají, musí postavit a za ně bojovat. Nezaměstnaní dělníci v nastávajících hospodářských bojích musí se spojovati s dělníky v závodech, musí bojovati proti propouštění, proti snižování mezd a na vesnicích se musí spojiti s hnutím malorolníků v boji proti exekucím a daním.

Nezaměstnaní dělníci musí si býti vědomi toho, že musí zase nastoupiti do ulic tak, jako před vánocemi, kdy naplnili síně radnic a sídla okresních správ, kdy páni měli plné kalhoty, kdy se nezaměstnaných báli a kdy jim tehdy dali aspoň tu skývu chleba, kterou jim nyní odpírají. A proto také nezaměstnaní už začínají nastupovat k boji v Československu a spojují jej s požadavky celé dělnické třídy. Dnes právě ukázali pražští nezaměstnaní, že dovedou reagovati i na takové věci, které se staly v Košútech, kde bylo stříleno do dělníků. Dnes byly pražské ulice pomalovány hesly nezaměstnaných dělníků: [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 125. schůzi posl. sněmovny.] I zde v poslanecké sněmovně měli pánové velkou práci, aby dali smýt nápisy, které tentokráte ještě psali dělníci na zdi [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Tisíce dělníků už dnes nastupují pod vedením komunistické strany a rudých odborů a připravují se k boji a dají vám odpověď za Košúty, Duchcov a Radotín tím, že budou stupňovat svůj boj do svržení dnešního režimu, režimu hladu, bídy a imperialistické války. (Potlesk komunistických poslanců.)