Předseda: Odvolány žádosti imunitní.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Okr. trest. soud v Praze přípisy ze dne 16. května 1931, čís. Nt IV 1/31, Nt IV 2/31 a Nt IV 4/31, odvolal žádosti:

ze dne 28. ledna a 7. února 1931 vesměs za souhlas s trest. stíháním posl. Krosnáře pro přestupek podle §u 2 zákona ze dne 15. listopadu 1867, č. 135 ř. z. (č. J 311, 312, 314-III, presid. sdělení 104. schůze),

ze dne 28. ledna 1931, č. Nt IV 3/31, za souhlas s trest. stíháním posl. Krosnáře pro přestupky podle §u 2 zákona ze dne 15. listopadu 1887, č. 135 ř. z., a podle §u 312 tr. z. (č. J 313-III, presid. sdělení 104. schůze).

Přistoupíme k projednávání pořadu, na němž jest:

Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě za souhlas s další vazbou a s trest. stíháním posl. Majora (tisk 1188).

Páni posl. Štětka a soudr. podali návrh, aby místo odst. 1 pořadu bylo zařazeno prohlášení min. předsedy nebo jeho náměstka, ministra vnitra a ministra spravedlnosti o událostech v Košútech a o věznění posl. Majora.

O tomto návrhu nemohu dáti hlasovati z toho důvodu, že § 39 jedn. řádu nepřipouští, aby odstavec, který jest na pořadu, byl nahrazen odstavcem, který na pořadu není.

Budeme tedy projednávati dnešní pořad.

Zpravodajem výboru je p. posl. dr Suchý, dávám mu slovo. (Výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.)

Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr Suchý: Slavná sněmovno! Dne 25. května 1931 o 15. hodině pokusil se... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr Suchý (pokračuje): ... komunistický posl. Major přes zákaz okresního úřadu v Galantě uspořádati v obci Košútech, okres Galanta, veřejné shromáždění lidu. Za tím účelem sešlo se také do Košút množství příslušníků komunistické strany v čele s posl. Majorem. Zástup byl v Košútech na návsi četnickým kordonem, jemuž velel nadporučík Janošík, vyzván... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr Suchý (pokračuje): ... několikráte jménem zákona k rozchodu, kteréžto výzvy nebylo uposlechnuto. Posl. Major vyzýval naopak demonstranty k útoku a tito počali na četnictvo dorážeti, házeli kamením... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr Suchý (pokračuje): ... a padla i střelná rána. Několik četníků bylo tak zraněno. Četnictvo nacházející se v tísni, použilo střelné zbraně, (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr Suchý (pokračuje): ... při čemž byli tři demonstranti usmrceni a několik zraněno. Po tomto činu byl posl. Major zatčen.

Imunitní výbor... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr Suchý (pokračuje): ... zabývaje se touto věcí, dospěl k přesvědčení, že zatčení posl. Majora možno ve smyslu právních předpisů platných pro Slovensko kvalifikovati jako zatčení při trestném činu. (Výkřiky komunistických poslanců.) Současně zjistil, že skutková podstata trestných... (Hluk a výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr Suchý (pokračuje): ... činů posl. Majorovi za vinu kladených je svědeckými výpověďmi dokázána. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr Suchý (pokračuje): ... Proto imunitní výbor navrhuje posl. sněmovně, aby a) dala souhlas k další vazbě, jakož i b) k trest. stíhání posl. Majora. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 20 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "proti": pp. posl. Kopecký, Kubač, Zápotocký, Krosnář, Hodinová, dr Stern, Dvořák, Vallo, Hrubý, Steiner, Hadek, Juran, Haiblick, Novotný, K. Procházka.

Dávám slovo prvému řečníku, p. posl. Kopeckému.

Posl. Kopecký: Imunitním případem soudr. Majora, k jehož projednání byla poslanecká sněmovna na dnešní den zvláště svolána, má se dostati na parlamentní půdě uzávěru krvavé události, která se odehrála o svatodušním pondělí v malé slovenské obci a která způsobila jako ohromující rána ohlas v celém Československu, vyvolávajíc všude nejhlubší rozechvění, úžas a pobouření.

V Košútech, v zemědělské vsi galantského okresu, stříleli četníci do dělníků a dělnic shromáždivších se na návsi ke schůzi. 3 dělníci byli kulkami z četnických pušek usmrceni, 5 těžce zraněno a značný počet dělníků byl zraněn lehce. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 125. schůzi posl. sněmovny.]

Po Krompaších, Trenčíně, Kereškýně, po Hlohovci, po Vráblech a nesčetné řadě slovenských obcí, kde tekla již dělnická krev, prolitá bezcitnými utlačovateli, přibylo nové slovenské místo, kde klidná náves změnila se příchodem českých četníků v jednom dni v několika minutách ve štvanici, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] kde dělníci padali k zemi, koseni deštěm kulí, a kde tekly potoky krve. Přibylo další slovenské místo, jehož jméno, Košúty, bude vždy plamenně žalovati, že zemědělští dělníci na Slovensku byli stříleni proto, že nechtěli pracovat za 5 korun denně, že chtěli o 30 hal. více, že sáhli ke stávce, k boji proti svým vykořisťovatelům, že velkostatkářští zaměstnavatelé poslali četníky, aby utracením tří životů a prolitím krve desítky dělníků ztrpčili zemědělským dělníkům větší kousek chleba, který si stávkou úspěšně vydobyli, a aby tak zahnali těmto i druhým zemědělským dělníkům chuť na další boj, na vybojování lepšího života. Toť historie Košút a smysl Košút. Nejen proletariát Slovenska, nýbrž i dělnictvo a pracující lid celého Československa pochopilo tento smysl Košút a volá i zde našimi ústy, že lžete, když jinak vykládáte Košúty, když zapíráte, že v Košútech bylo stříleno proto, že dělníci si stávkou vybojovali vyšší mzdy, že lžete, když se snažíte namluviti, že košútské krveprolití nebylo inscenováno vámi, nýbrž komunisty. Proč by komunisté chtěli způsobiti zemědělským dělníkům v Košútech bolest a utrpení, když jim pomohli vybojovati si větší kus chleba, vyšší mzdy? Nikoli! Svádíte na komunisty vinu [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] jen proto, že komunisté vybojovávají dělníkům vyšší mzdy, větší kus chleba, že chtějí lepší život dělnictva, jeho svobodu.

Toť smysl štvanice, kterou rozpoutala buržoasie proti komunistické straně pro košútské krveprolití, toť smysl štvanice, která začala již o svatodušním pondělí tím, že na místě četníků, kteří zabili dělníky, bylo zatčeno a uvrženo do vazby 7 slovenských dělníků a dělnic, na něž četníci stříleli. Toť smysl štvanice, která začala o svatodušním pondělí tím, že na místě skutečných strůjců košútského krveprolití byl polapen a vsazen do vazby posl. soudr. Major. Toť smysl štvanice, jejíž součástí je i dnešní jednání poslanecké sněmovny, (Výkřiky komunistických poslanců.) která má za svorného hanobení komunistické strany [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle § 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] jimiž byla veřejnost po celý týden zahrnována vaším špinavým tiskem, dovoliti, aby byl hnán před soud a odstraněn do kriminálu soudr. Major.

My však vašemu náporu lží se nevzdáme. Budeme se brániti ze všech sil vašemu hanobení a používáme i tohoto místa, i této tribuny, abychom rozbili vaše lži a pomluvy, abychom odhalili a usvědčili pravé vinnníky [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] abychom řekli, že dnešní schůzí poslanecké sněmovny a vydáním poslance soudr. Major a nejsou Košúty vyřízeny, dokud pracující lid Československa nepožene viníky košútského krveprolití před svůj nemilosrdný soud. (Tak jest! - Potlesk poslanců strany komunistické.) Zdůrazňuji: košútské krveprolití nebylo dílem nějaké náhody. Má své hluboké příčiny. Odehrálo se v době, kdy nejen na Slovensku, nýbrž v celém Československu a v celém kapitalistickém světě se vyvíjí v důsledku hospodářské krise atmosféra dusného napětí, které každým dnem hrozí výbuchem a krvavými srážkami. Nebylo náhodou, nýbrž má své příčiny, že dusná atmosféra vydala v této době krvavé ovoce právě na Slovensku. Nebylo náhodou, že rány z četnických pušek třeskly na Slovensku a že se na Slovensku z dusné atmosféry prvně zablesklo a prvně uhodilo. Košútské krveprolití má své specielní příčiny, jako mělo své specielní příčiny krveprolití v Duchcově a krveprolití v Radotíně. Četnická střelba v Duchcově platila snaze zarazit hnutí nezaměstnaných. Košútský [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle § 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] platil snaze zarazit a potlačit mzdové hnutí slovenského zemědělského dělnictva. Ano, bylo možno se vší určitostí očekávat, až letos na jaře v květnu budou v plném rozsahu zahájeny na Slovensku zemědělské práce a až velkostatky budou najímat sezonní dělnictvo, že dělnictvo nebude chtíti pracovati za tak hladové a otrocké mzdy, za jaké velkostatkáři chtějí nutiti dělnictvo pracovat. Proč? Poněvadž se poměry živobytí během roku tak zhoršily, že za 5 Kč nemůže a nebude chtíti pracovati ani sebe zuboženější a zdeptanější slovenský zemědělský dělník. Velkostatkáři dobře cítili, že hrozí mzdové hnutí zemědělského dělnictva, ale oddávali se naději, že dělnictvo se živelného boje neodváží, že komunistická strana nebude schopna mzdový boj organisovat, velkostatkáři oddávali se naději, že kritický moment nebezpečí mzdového hnutí zeměrobotníků projde a že dělnictvo se dá znovu přes léto odírat za hladovou mzdu 5 Kč denně. Velkostatkáři se však přepočetli. Komunistická strana dovedla zorganisovat mzdový boj. Bude sloužit vždy ke cti soudr. Majora, že s neúnavnou obětavostí se věnoval tomu, aby si zeměrobotníci vybojovali vyšší mzdy. Jeho námaha vedla ke zdaru. V galantském okrese na poli diosegského panství vybojovalo si 2000 zeměrobotníků pod vedením soudr. Majora zvýšení mezd o 30%. Toto vítězství změnilo a zostřilo situaci všeobecně pro celé Slovensko. Velkostatkáři a úřady jasně vystihli: Vítězství galantské bude působit, zvýší nejen sebevědomí zeměrobotníků na velkostatku diosegského cukrovaru, nýbrž bude působit na dělnictvo druhých velkostatků a okresů a podnítí vůli k vybojování si vyšších mezd u veškerého slovenského zemědělského dělnictva. Buržoasie vycítila, že hroz na Slovensku obrovský boj jako r. 1929, který se jí jevil tím hrozivějším, děsnějším nebezpečím, že všeobecná situace r. 1931 je vzhledem k hospodářské krisi jinačí než r. 1929 a že vzhledem k této situaci by velký sociální zápas na Slovensku, boj desetitisíců slovenského zeměrobotnictva měl mocné účinky na rozpoutání bojovného hnutí a na vývoj poměrů v celém Československu.

A tu je moment, z něhož se zrodila vůle prolíti krev zeměrobotníků v Košútech. Ano, výsledkem obav slovenských velkostatkářů, úřadů a celé buržoasie před rozpoutáním mzdového hnutí slovenského zemědělského dělnictva bylo dirigování četnictva do Košút, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] která měla nejen sraziti sebevědomí dělnictva košútského a druhých vsí diosegského panství, která měla nejen paralysovati účinky vítězného mzdového boje, nýbrž v zárodku udusit hrozící společný mzdový boj veškerého zemědělského dělnictva, udusit jej tím, že v Košútech bude nejen inscenováno krveprolití, nýbrž po střelbě vyhlášen výjimečný stav, nastolen režim teroru a že tak za stavu četnického teroru uplynou nejkritičtější chvíle hnutí dělnictva a že tak přes léto bude dělnictvo donuceno pracovat za nezvýšené mzdy. Ano, košútské krveprolití, krveprolití v obci, která byla ohniskem mzdového hnutí slovenských zemědělských dělníků, nebylo náhodou, bylo promyšleným činem teroru, a jestliže všechny snahy buržoasie směřují k zakrytí této záměrnosti košútského krveprolití, chceme my vůči všem lživým zprávám, vůči překrucování skutečností a výmyslům o košútských událostech ukázat, jak krok za krokem postupovali velkostatkáři, úřady a četnictvo, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

My podáváme vylíčení průběhu události na podkladě bližších informací a vlastních šetření, která jsme mohli na místě krveprolití a v jeho okolí provésti jako delegace komunistického parlamentního klubu.

Kdo skutečně připravoval krveprolití v Košútech? Nejjasnějším dokladem, že to byly úřady a četnictvo, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] je okolnost, že po celý týden před svatodušním pondělím bylo do galantského okresu stahováno četnictvo z východního Slovenska. Dokladem toho je okolnost, že od svatodušní neděle byly v okolí Košút činěny disposice pro umístění četnictva. Četnický velitel objížděl v neděli obce galantského okresu, přijel i do Košút a po obhlédnutí terénu a situace a po zjištění, že v Košútech má referovati soudr. posl. Major, dirigoval pak hlavní síly četnictva do Košút, kde doufal inscenovati útok na dělnictvo. Ministr vnitra a vyšetřující orgány v úřední zprávě tvrdili, že četnický velitel konal tuto objížďku po obcích galantského okresu a že četnictvo činilo tyto disposice proto, že byly připravovány komunistické nepokoje. Pro toto tvrzení nemají a nebudou míti úřady žádného dokladu. Faktem je, že komunisté chystali na svatodušní pondělí v Košútech schůzi, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Že v Košútech se o svatodušní pondělí sejdou dělníci, bylo naprosto jisté. Bylo to bezprostředně po stávce. Ohlášená schůze nebyla vlastně v obvyklém smyslu veřejnou schůzí, nýbrž byla svoláním dělníků, kteří vedli stávku a kteří po jejím skončení měli pojednati o docíleném úspěchu a o tom, jak se utvářejí po stávce poměry dělnictva. Ohlášená schůze spadala ještě prostě do kampaně stávkového boje. Měla se konati v pondělí, protože následujícího dne se již šlo do práce. Zákaz košútské schůze měl a mohl míti jen provokativní význam. Představme si, zdali by nebylo provokací v historických zemích, kdyby úřady zakázaly, že stávkující dělníci nesmějí na ulice, nesmějí s sejíti a nesmějí na společné schůzi pojednati o výsledku stávky a dalším postupu. A tak provokativně zakročily úřady v Košútech. Bylo jisté, že dělníci sejdou se o svatodušním pondělí v Košútech. Bylo to jisté právě proto, že bylo po stávce a že sejití se dělníků na návsi o svatodušním pondělí bylo zcela přirozené, jako v předcházejících dnech stávky. Ohlašování schůzí za stávkového boje je ostatně vždy jen formalitou. Nikdo na zákaz schůze vůbec nepomyslí, právě proto, že jde o schůzi spojenou se stávkou, že jde o výkon koaličního práva, spíše než o výkon shromažďovacího práva. Na zákaz schůze nepomyslili ani dělníci v Košútech. Bylo v plánu, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle § 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] že výměr o zákazu schůze byl doručen dělníkům teprve v pondělí dopoledne. Je naprostou lží, když se v úřední zprávě a v prohlášení pana ministra vnitra tvrdilo (Výkřiky komunistických poslanců.), že zákaz schůze byl vybubnován. V Košútech nenajdete nikoho, kdo by vám řekl, že slyšel vybubnování zákazu schůze. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Avšak i kdyby zákaz byl znám, bylo přirozené, že dělníci se na návsi přesto sejdou. V takové dědině, jako jsou Košúty, nemají obyvatelé ani kam jinam vyjíti a s druhými obyvateli se jinde sejíti než na návsi u kostela. Jen otrokář by si mohl mysliti, že zákaz schůze znamená, že obyvatelé celé vsi nesmějí vůbec ani z domu vyjíti a že musejí zalézti a nesmějí se ani hnouti. Dělníci si to nemyslí a, věřte, nikdy mysliti nebudou. Nemyslili si to ani košútští dělníci a tak se u vědomí svých práv shromažďovali na návsi. Nebo měly snad četnické kordony býti znamením, že zákaz schůze znamená, že se nikdo nesmí na návsi ukázati a zastaviti? Kdo by si myslil, když se ve vsi objeví četníci, že všichni obyvatelé mají ve strachu prchat a zalézati do svých příbytků. Nikdy si to dělníci mysliti nebudou a nemyslili si to ani košútští dělníci a obyvatelé. Naopak v takové vsi, jako jsou Košúty, musí příchod takové síly četnictva, více než 30, s několika důstojníky vyvolati vzrušení a vylákati tisíce lidí na náves. A tak se před četnickým kordonem shromažďovaly hloučky dělníků a dělnic, rokujících mezi sebou a pohlížejících na četníky. Nikdo ze shromážděných ovšem nepomyslil, že četníci připravují na ně krvavý útok. Copak si musí chudí lidé mysliti, když stojí tváří v tvář četníkům, že četníci budou střílet, že se v několika minutách náhle rozzuří jako vzteklé bestie a vrhnou se na hlouček bezbranných dělníků? (Výkřiky komunistických poslanců.) Košútští dělníci si to nemyslili, tím méně, že četníci nebránili, aby se lidé na návsi shromažďovali; četníci tvořící se hloučky nerozptylovali, nepřikazovali "rozejíti se", naopak pouštěli lidi četnickým kordonem a umožňovali shromažďování. Četnická hlídka, stojící na silnici před Košúty, jak známo, propustila bez překážek i skupinu dělníků, která do Košút přišla z Hegy, s níž šel i soudr. posl. Major. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Rozptýliti shromažďující se dělníky, znemožnit jejich shromažďování, to se zdálo velícím orgánům a jejich nadřízeným málo pro zastrašení dělnictva v Košútech a v okolí, kde byla vyhrána stávka. Buržoasie, velkostatkáři, úřady potřebovali k účinnějšímu zastrašení vítězného zemědělského dělnictva více, potřebovali prolití krve, potřebovali rozsáhlý krvavý masakr a proto z četníků, kteří se nejprve tvářili mírumilovně, kteří pokojně propouštěli lidi kordony a dovolovali shromažďování, v krátké chvíli, v několika minutách staly se zuřivé, vraždící bestie, když shromážděno bylo více dělníků a když scenerie k provedení díla krvavého teroru byla dokonána, totiž, když přišla do Košút skupina dělníků i z Hegy.

Při pokusu smýti vinu za krvavé dílo s beder zakročující ozbrojené státní moci a na důkaz lživého tvrzení, že komunisté připravovali útok na četníky a srážku s nimi, operoval pan ministr vnitra, operovala úřední zpráva a veškerý tisk hlavně tím, že do Košút přišla skupina dělníků a dělnic z Hegy a že ji sem vedl posl. Major. Toto lze tvrditi jen za předpokladu, že není známo topografické položení obou míst, totiž, že obec Hegy je vzdálena od Košút pouze čtvrt hodiny, že dělnictvo z obou míst pracuje na týchž polích diosegského panství, že dělníci obou míst bojovali společně ve stávce a že když byla svolána schůze, nebyla svolávána zvlášť v Hegya zvlášť v Košútech, nýbrž společně pro dělnictvo obou tak blízce sousedících obcí.

Že tedy přišli do Košút i dělníci z Hegy, bylo zcela přirozeným a není to naprosto žádným důkazem pro lživé tvrzení, že komunisté připravovali útok na četnictvo a že se na ně chystali sebráním sil z více okolních obcí.

A nyní k tomu, co dělal soudr. Major. Úloha, kterou hrál v průběhu událostí od stávky až do krvavého vyvrcholení v Košútech, zůstane pro vždy největší ctí pro soudr. Majora, tohoto statečného a obětavého vůdce slovenského proletariátu. Jeho chování zůstane největší ctí pro komunistickou stranu a celé revoluční hnutí. A kdybyste sebe více a sebe ničemněji hanobili soudr. Major a, nepodaří se vám snížiti jeho čest a zmenšiti sympatie, jež veškeren proletariát, a nejen proletariát, nýbrž všechny vrstvy lidu na Slovensku bez rozdílu chovají k soudr. Majorovi, poněvadž na Slovensku každý ví, jak ničemné jsou lži, jimiž napadáte soudr. Majora a komunistickou stranu, poněvadž každý ví, co je pravdou a proč na soudr. Majora soustřeďujete útoky a štvanici, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle § 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Konstruování důkazu, že soudr. Major je iniciátorem košútské krvavé srážky, začíná v úřední zprávě tvrzením, že soudr. Major se prý po řadu dní před svatodušním pondělím v galantském okrese "potuloval", v čemž bylo spatřováno zločinné počínání. Je to příznačná věc pro poměry v demokratické Československé republice a věru, celý svět by měl slyšet, že v Československu, v demokratické republice je zločinně podezřelým poslanec, který jde mezi lid a má s lidem styk!

Předseda (zvoní): Pane řečníku, upozorňuji vás, že řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Kopecký (pokračuje): Ano, soudr. Major se v galantském okrese "potuloval". Kdyby se nebyl "potuloval", ještě dosud a celé léto dostávali by zemědělští dělníci v galantském okresu 5 Kč denní mzdy od pana dr Preisse.

"Zločinné" štvaní a podněcování soudr. Majora spočívalo v tom, že organisoval a vedl boj 2000 zemědělských dělníků a že si tito dělníci vybojovali 30% zvýšení mezd. To byla okolnost, která rozzuřila velkostatkáře a vedla úřady a četnictvo, aby se snažili za každou cenu činnost, "potulování" soudr. Majora zameziti. Ano, soudr. Major se "potuloval" mezi zemědělskými dělníky i o svatodušní pondělí a přišel do okolí Košút, přišel do Hegy a s dělníky pak do Košút, poněvadž se zemědělskými dělníky v těchto obcích bojoval ve stávce a poněvadž měl s nimi na schůzi pojednati o výsledku stávky a dalším postupu. Účast soudr. Majora v Hegy a v Košútech nebyla naprosto žádnou neobyčejnou událostí a důkazem přípravy k nějaké akci, poněvadž velkou bojovnou akci, vítězný boj za vyšší mzdy mělo zemědělské dělnictvo těchto obcí právě za sebou.

Vykonstruovat pozadí košútské schůze jinak, je marnou prací. Košúty, účast soudr. Majora v Košútech, zůstanou navždy spjaty jen s tím, že tu dělnictvo bojovalo za vyšší mzdy, za větší kus chleba a že proto tu tekla krev. Faktem, který nikým nebude a nemůže býti vyvrácen, zůstává, že žádná zakázaná schůze se fakticky v Košútech nekonala a že, pokud jde o zákaz schůze, neměli četníci vůbec žádného důvodu k zákroku proti dělníkům ani proti soudr. Majorovi. Nikdo se neodváží tvrdit, že k útoku četníků na soudr. Majora došlo proto, že by byl chtěl schůzi konat a ke shromážděným dělníkům mluvit. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Když soudr. Major přišel do Košút se skupinou dělníků z Hegy a dověděl se od dělníků košútských, tvořících hlouček před četnickým kordonem, o zákazu schůze, bylo jemu a všem ostatním dělníkům zcela jasno, že svolanou veřejnou schůzi nelze přes zákaz konati, poněvadž by byla četníky, jichž byla v Košútech taková spousta, okamžitě rozehnána, dělníci ztlučeni a pozatýkáni.

Soudr. Major po úřadě s dělníky okamžitě zakročoval u velícího důstojníka četnictva o řešení situace, poněvadž věděl, že četníci se dovedou chytiti slova, výkřiků, aby si zjednali záminku ke krvavému zásahu. Soudr. Major také několikrát důrazně varoval velícího četnického důstojníka před provokacemi a snažil se dosíci intervencemi toho, aby dělnictvo mohlo konati aspoň členskou důvěrnou schůzi, když již se sešlo a chtělo pojednati o výsledku stávky a o svých nových pracovních a mzdových podmínkách. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Předseda (zvoní): Pane řečníku, upozorňuji vás po druhé, že jste řečnickou lhůtu překročil.

Posl. Kopecký (pokračuje): Velící četnický důstojník však neměl úmyslu a zřejmě ani rozkazu k takovémuto klidnému, nekrvavému, normálnímu zákroku v Košútech, nýbrž sáhl k neslýchaně pobuřujícímu činu. Když soudr. Major po druhé odcházel od četnického kordonu k rozmluvě s velícím četnickým důstojníkem, jenž odmítal členskou důvěrnou schůzi, a chtěl jíti od velícího četnického důstojníka ke skupině dělníků, vrhl se na něho zezadu četnický velitel a zasadil mu ránu do týla na krku plochou šavlí a druzí četníci se vrhli na soudr. Major a pažbami pušek a začali ho bíti, až těmito ranami sražen soudr. Major klesl k zemi, ztlučen do bezvědomí, za kterého byl na zemi dále četníky kopán. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Kopecký (pokračuje): [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Když shromáždění dělníci uviděli, jak soudr. Major je [Další slova byla usnesením posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] tlučen, byli přirozeně krajně pobouřeni a někteří se hnali, aby soudr. Majora chránili a křísili. V tom však již četníci vyrazili a dříve než dělníci mohli učiniti krok, do davu vystřelili salvu [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Soudr. Major neprobral se ještě z bezvědomí a četníci, kteří divoce nastupovali proti dělníkům, po něm, ležícím tváří k zemi, surově šlapali. Tak se fakticky odehrály košútské krvavé události. Všichni, ať zranění nebo nezranění, všichni obyvatelé Košút, kteří viděli, co se stalo v Košútech o svatodušním pondělí, potvrzují a dosvědčují jen takto průběh událostí. Všichni viděli, že soudr. Major neučinil nic, než že jako poslanec vyjednával s četnickým velitelem, všichni viděli a dosvědčují, že soudr. Major nezavdal vůbec příčiny k nějakému zákroku četníků, že byl bezdůvodně, náhle a úkladně napaden a že byl četníky do bezvědomí zbit. Všichni viděli, jak soudr. Major, ležící na zemi, byl četníky dále kopán a všichni viděli, jak četníci útokem na soudr. Major a zahájili vlastně osnovaný krvavý útok na dělníky.

Jak známo, ani četníci [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] nevěděli o nějakém deliktu soudr. Majora. Když se soudr. Major probral z bezvědomí a s napětím všech sil a námahou mohl se země povstati a shlédl, jaké krvavé dílo bylo zatím provedeno, s pobouřením celé své duše protestoval, dorážel výčitkami na četníky a ohlásil, že chce na okresní úřad galantský, aby žádal okamžité úřední zjištění celého průběhu událostí a násilnického krvavého postupu četnictva, před nímž velícího četnického důstojníka dříve varoval. (Výkřiky komunistických poslanců.) Četníci šli se soudr. Majorem výslovně prohlásivše, že jich doprovod neznamená zadržení soudr. Majora, nýbrž že jdou proto, aby sdělení o událostech na okresním úřadě v Galantě byli přítomni. Ano, je faktem, že soudr. Major při činu zadržen nebyl, poněvadž ani nemohl býti při žádném trestném činu zadržen, neboť se žádného trestného činu nedopustil. Soudr. Major byl zadržen teprve večer. Do té doby zcela na svobodné noze soudr. Major zakročoval ve své poslanecké funkci na okresním úřadě. Zatčení a věznění soudr. Majora odporuje nejhruběji a nejkřiklavěji zcela jasnému znění ústavy o imunitě poslanců. Pokus pana zpravodaje imunitního výboru dr Suchého o obhajobu tohoto křiklavého porušení ústavního práva s poukazem na uherské trestní právo je naprosto nicotnou a právnicky neudržitelnou výmluvou. Faktem zůstane, že četníci soudr. Majora vůbec nezadrželi, že vůbec o nějakém jeho trestném činu nemluvili a na jeho zatčení vůbec nepomyslili. Zůstane faktem, že četníci a okresní náčelník vůbec byli až do večera na naprostém ústupu vůči výčitkám a zákrokům soudr. Majora, naléhajícího ostře na okamžité zjištění viny četníků za košútské dílo.

První úřední zpráva, která byla z okresního úřadu galantského o košútských událostech vydána, neobsahuje proto ještě žádnou tendenci proti soudr. Majorovi, naopak pravdivě uvádí, že soudr. Major je mezi zraněnými.