Je pochopitelno, že Francii nejvíc na Československu záleží proto, aby se Československo stalo přímým jejím vasalem. A kdo půjčuje? Říká se, že prý to není čistě francouzský kapitál, že prý je to mezinárodní konsorcium. Ale kdo je vlastně představitelem tohoto mezinárodního konsorcia? Je to silná finanční skupina v čele se Schneidrem-Creuzotem. Finanční skupiny, francouzské banky podřizují se při emisi zahraničních půjček intencím a cílům francouzské zahraniční politiky. Je to v prvé řadě ochrana lupičských mírových smluv, je to příprava války proti Sovětskému svazu, podřizovati imperialistickým choutkám státy Malé dohody. Socialista dr Patejdl vytýkal v rozpočtovém výboru komunistům, že prý vidí v předloze nebezpečí pro Sovětský svaz. Socialisté ovšem také toto nebezpečí vidí, ale oni to nesmějí přiznati, poněvadž oni vlastně slouží tomuto režimu, oni schvalují veškeré nejreakčnější předlohy.

Zúčastňují se činně na přípravách války proti Sovětskému svazu. O tom přece nám podal důkaz moskevský proces proti menševikům.

Jaký je finanční účel této půjčky? Jde prostě o krytí schodku. Proto je ten spěch. Znamená to krach finančního hospodářství. Prameny příjmů se ztenčují, přímé daně se nescházejí. O tom nás přesvědčila účetní uzávěrka z r. 1929. Naproti tomu rostou vydání, šíleně se zbrojí. Již podle uzávěrky z r. 1929 se potvrzuje, že pouze na militarismus byl rozpočet překročen o 61 mil. Kč. Kdo by v tomto případě chtěl tvrditi, že je to mírová položka, a chtěl hájiti stanovisko, že nemáme žádné úmysly, ten skutečně potvrzuje, že souhlasí s touto politikou imperialismu a s těmito plány naší vlády. Není to jen vydávání ohromných sum na militarismus, je to také soustavné zvyšování nákladů na potlačovací aparát. Této půjčky nemá býti jen využito militaristicky, ale má jí býti také využito na sanaci, na zajištění bank.

Dr Rosche sice v rozpočtovém výboru učinil zmínku o hospodářství v bankách v souvislosti s krachem vídeňské Kreditbanky, avšak dr Rosche to neřekl na plno, on to jen tak nastínil. Jaká je skutečnost? Banky dovedou předstírati prosperitu, seriosnost podniku atd., dovedou vypláceti ohromné dividendy, vysoké tantiémy, aby tím uváděly veřejnost v omyl, že je vše v nejlepším pořádku. A najednou jsme před faktem, že banka ohlásí krach, že se banka zhroutí, tak jako jsme toho byli svědky na př. u vídeňské Kreditbanky. Všechno bylo v nejlepším pořádku a najednou tak ohromný krach. A i v tomto případě pochopitelně nebude míti možnost vláda jiného postupu než tyto peníze uložiti v bankách, ale banky přece budou míti disposiční právo s těmito penězi. A vidíme-li, že na jedné straně se věnují ohromné sumy na sanaci bank, že se vypůjčují peníze z bank na vysoký úrok, a vidíme-li zase naproti tomu, že se ukládají peníze u bank bezúročně, pak je to jen posílení bankovního vlivu, pak stát se dává v plen bankám, které vlastně rozhodují o postupu ve státě. A dnes se konfiskuje jakákoliv zmínka o bankách, dnes nesmí míti nikdo ani odvahu napadnouti banku. Dříve si může dovoliti napadnouti vládu než naše banky. Skutečně se ta naše situace vytváří tak, že jsme úplně v područí bankovního kapitálu. Kdo dává vlastně k tomu všemu souhlas? Nejsou to socialisté? Bylo by možno, aby se takové hospodářství provádělo bez jejich souhlasu? Oni to nedělají zadarmo, jsou odměňováni různými sinekurami, mají možnost podržeti tyto své posice, nositi i ministerské fraky, seděti s buržoasií ve správních radách a podíleti se přímo na kořisti. Za těchto podmínek ovšem někdo na to doplácí. Vůdcové stran dělnických, když sedí ve správních radách, mají povinnost hájiti různé podniky a zabezpečují tak jejich prosperitu. Na čí úkor se to děje? Děje se to na úkor pracující třídy, proletariátu, který je soustavně zotročován, kterému se soustavně snižuje životní úroveň. Dělníkům se snižují mzdy, na jedné straně se jim prodlužuje pracovní doba a na druhé straně se vyhazují přímo ze závodů na dlažbu, kde jsou odsouzeni k pozvolnému umírání. Ovšem takovou politiku pracující třída těžce odnáší, dělníci tím trpí.

A nyní, kdo bojuje proti tomuto bezpráví, proti tomuto souručenství, které vlastně prodlužuje utrpení pracující třídy? Kdyby socialisté to myslili s bojem proti buržoasii vážně, musilo by se dávno končiti panství buržoasie; ale protože oni jsou mu oporou, poněvadž to kryjí svými jmény, proto se také tento zločinný plán buržoasie daří a proto má vláda možnost podávati takové zákony k odhlasování, má možnost persekvovati dělnické hnutí jedině proto, že našla své spojence. Proto jsou komunisté při odhalování těchto zločinů persekvováni, proto sedí v kriminále, jejich údělem je persekuce, důvěrníci komunističtí jsou vyhazováni z továren atd., aby byla zeslabena revoluční fronta. Ale pracující třída dnes už správně chápe, že bude její povinností, má-li učiniti konec dnešnímu útisku a tyranii, posíliti tuto revoluční frontu, která bojuje v prvých řadách.

Ke konci ještě bych se chtěl stručně zmíniti o posledních odstavcích důvodové zprávy. Podmínky, za kterých se půjčka nabízí, jsou pro státní finanční hospodářství výhodou, neboť potřeba na službu této půjčky bude znamenati po zaplacení 8%ní zahraniční půjčky roční rozpočtovou úsporu okrouhle 24 mil. Kč. Tyto příznivé podmínky půjčky jsou výrazem stoupající důvěry ciziny ve zdejší hospodářské poměry a dokazují, do jaké míry pokročila konsolidace státního finančního hospodářství, jehož dalšímu zlepšení jest určen i výtěžek této půjčky.

Jaká to ironie? Jak to vlastně nazvat? Na jedné straně uzavírají se půjčky, na př. invesstiční, které jsou vlastně deficitní, a na druhé straně se hovoří o finančním konsolidování. Skutečnost jest jiná, než se uvádí v této zprávě, skutečnost je ta, že se vytlouká klín klínem. Vybavujeme se z jedné půjčky, z jedné finanční skupiny, ale dostáváme se zase v plen druhé finanční skupině, která je stejně tak bezohledná. A co se týče úspor, samozřejmě se ukáže, jaké budou podmínky na peněžním trhu za rok, jaká bude situace. Zde se hovoří o 50 letech splatnosti půjčky a tak dále. Pánové se klamou, když se domnívají, že ještě 50 roků budou zotročovat pracující třídu. Pánové se domnívají, že ještě 50 roků budou vykořisťovat pracující třídu. Komunisté se přičiní, aby tomu tak nebylo. Máme dnes zářivé příklady, že dělnická třída má možnost se vymanit z jařma buržoasie; vidíme to v Sovětském svazu, vidíme ten ohromný rozdíl: na jedné straně krach kapitalistického hospodářství, úplný bankrot kapitalistického světa, na druhé straně úspěch výstavby socialistického hospodářství. Je to fakt a nikdo to již dnes neoddisputuje, dnes jest zbytečné, klamat veřejnost o poměrech v Sovětském svazu, dnes mají dělníci možnost sami se přesvědčiti na vlastní oči, že jsou klamáni buržoasií. Dělnická třída se vymaní z tohoto jařma, komunisté se přičiní, aby panství buržoasie byl co nejdříve učiněn konec. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. dr Mayr-Harting. Dávám mu slovo.

Posl. dr Mayr-Harting (německy): Slavná sněmovno! Kdo si přes těžkou dobu zachoval ještě zbytek humoru, vzpomene si mimovolně na muže, který před nepodařeným obrazem svého dědečka zvolal: Ubohý dědečku, jak jsi se změnil - a to když srovnává obraz nynějšího finančního postavení státu se stavem financí v době, kdy nynější vláda a většina převzaly panování. Nedivím se, že dnešní většina utíká před svými vlastními rozhodnutími, takže jest nutno tak dalekosáhlý návrh, při kterém jde o miliardy, projednávati před prázdnou sněmovnou. (Posl. Horpynka [německy]: Co mají pánové dělati? Chváliti to nemohou a haniti nesmějí!) Rozhodně zasluhuje podivu, jak lehkomyslně nynější většina vyhražuje vládě rozhodování o milionech a miliardách a vzdává se při tom jakékoliv kontroly. Jest to tím divnější, že se dosud po této stránce, jak se domnívám, udělaly jen špatné zkušenosti. Tážeme-li se na př., co se stalo s těmi 1300 miliony, které zde byly povoleny před několika týdny nebo měsíci, nikdo nám zde nemůže dáti zprávu a vláda nám dosud žádnou zprávu nedala a zvláště Němci v tomto státě z těchto 1300 milionů dosud velmi málo spatřili. Nyní se má zase povoliti 1700 milionů. Pan posl. dr Rosche včera vypočítal, že se těchto 1700 milionů povoluje zákonem, obsahujícím 136 slov, takže každé slovo tohoto návrhu stojí 12 milionů. Teprve se ukáže, stojí-li za tak mnoho a jsou-li peníze dobře uloženy. Konverse vysoko zúročitelných státních dluhů v zúročitelně níže jest totiž sama sebou veskrze vítaná a provádí se všeobecně. Ale zákon nekráčí touto cestou, vyžaduje nové půjčky a jen v §u 1 nanejvýš nejasně naznačuje, že se těchto peněz má užíti k umoření starších dluhů, z nichž se platí větší úrok. To jest velmi nejasný výraz proto, že vůbec nevíme, jak vysoké úroky se budou platiti z nové půjčky. Tím přicházím k choulostivému bodu, že se v návrhu samém o nové půjčce, na kterou se pomýšlí, nemluví skorem nic. Důvodová zpráva obsahuje několik poznámek, ale nejen že si každý právník musí říci, že to, co stojí v důvodové zprávě, není závazné ani pro samého zákonodárce, naprosto k tomu nehledě, údaje v těchto důvodech jsou tak nejisté a nejasné, že si nelze učiniti přesného obrazu o budoucnosti. Není řečeno, za jaký kurs bude vydána, není řečeno, s kým tato půjčka bude sjednána, jest také jen velmi nejasně naznačeno, jen se o tom mluví, že se má úrokovati 5 1/2% a z toho si vypočítáváte roční úsporu 24 milionů Kč. Velmi krásně, kdyby to zůstalo u těchto 5 1/2%, ale propočítáme-li to přesně podle nejistých údajů, sotva se dostaneme pod 8%ní zúročení, takže již tím jest otřeseno ustanovení zákona, že se půjčky má užíti k umoření starších půjček na vyšší úrok. Mohlo by se státi, že by se taková půjčka nedala nalézti a že bychom nevěděli, co se vůbec s penězi stalo. Nemluví se o vydáních a provisích, které při takových příležitostech vždy činí značnou částku, jen jedno jest nápadné: V důvodech se naznačuje, že půjčka jest určena především k umoření tak zvané anglické půjčky z let 1921 a 1922, která jest zúročena 8%. K umoření této půjčky bylo by zapotřebí asi 47 milionů anglických liber a přes to se upisuje půjčka ve výši 50 milionů anglických liber, t. j. s rozdílem asi 100 milionů Kč. Při tom se zřejmě pomýšlí na výdaje a provise, vždy velmi krásný peníz, o němž nevíme, kdo jej dostane. Podmínky, které zde slyšíme a které ve skutečnosti budou ještě mnohem horší, než se nám naznačuje v odůvodnění, zavdávají nám příčinu, abychom pochybovali o správnosti tvrzení důvodové zprávy, že půjčka jest sama sebou příznivá a jest především důkazem naší finanční konsolidace. O tomto posledním, že se tak příliš mnoho spoléháte na finanční konsolidaci státu, dlužno pochybovati již proto, poněvadž se v zákoně výslovně praví, že k zajištění této půjčky musí býti dán v zástavu nejlepší státní příjem, nejjistější, který vůbec máme, totiž tabák. Je-li to zvláštní projev důvěry, jest věcí vkusu. Nejpovážlivějším v zákoně jest však spěch, s kterým se musí projednávati. Bylo nám řečeno, nikoliv nám ve sněmovně, neboť ve sněmovně se lidem nic neříká, zde jest k tomu většina, aby slepě hlasovala a oposice, ta nemusí vůbec nic věděti, ale řeklo se nám v novinách, že proto jest zapotřebí s tím spěchati, poněvadž smlouva mezi vládou a skupinou, která dává tyto peníze, tajemnou skupinou, o které řeknu také ještě několik slov, musí býti podepsána dne 28. května. Nyní se bude každý tázati, proč tak naspěch, tím spíše, že anglická půjčka, která má býti touto půjčkou umořena, má býti zaplacena teprve v květnu 1932, takže výsledek jest ten, že po celý rok budeme zároveň platiti jak 8% za starou půjčku, tak také tolik a tolik procent za novou půjčku a nikdo neví, odkud se tyto úroky budou bráti a k čemu jest peněz zatím tak naléhavě zapotřebí, když teprve napřesrok se bude platiti dluh. Máme tedy jistě odůvodněné podezření, že se za touto půjčkou zase skrývá to, že stát potřebuje peněz a že se této půjčky, aspoň s počátku, má a musí užíti k docela jiným účelům, než se praví v odůvodnění zákona.

Tím přicházím k dalšímu kritickému bodu. Půjčka se uzavírá v cizině. My Němci nemáme opravdu důvodu, abychom ve všem souhlasili s činností bývalého ministra financí Engliše, ale domnívám se, že nikdo nemůže popírati, že ministr financí Engliš napínal všechny své síly, jen aby zjednal skutečně spořádané poměry a jeho úsilí, zvláště za dřívější koalice, mělo také úspěch. Ministr financí Engliš usiloval také za nynější koalice všemožným způsobem, což musíme říci, o udržení pořádku a bránil se proti všemu, co by mohlo tento pořádek porušiti, a proto se velmi namáhavě od něho vymáhaly rozličné finanční návrhy. Zdá se, že ho konečně síly opustily. Jest to politování hodné, že jest skutečně nemocen a že nemocemi v jeho rodině jest rozrušena i jeho nervová soustava, takže skutečně potřebuje zotavení. Ale při svědomitosti a obětavosti ministra Engliše nepochybuji, že by byl přese všechno vydržel, kdyby byl před sebou viděl možnost udržeti ve financích pořádek. Jednou z jeho neochvějných zásad bylo vyhýbati se za každou cenu cizozemským dluhům. Ale sotva Engliš opustil sněmovnu, již jest zde první zahraniční půjčka. Jistě nechybíme, budeme-li se domnívati, že mezi těmito událostmi jest příčinná souvislost.

Cizozemská půjčka se uzavírá ve Francii. Ovšem jako finančník měl by člověk státi na stanovisku: Non olet, jak řekl již císař Dioklecián, mají se vzíti dobré peníze, kde se dostanou. Nyní jest otázkou, zdali právě francouzské peníze jsou dobré. Dnešní situace mezinárodního finančního trhu nám ukazuje, že v jiných zemích lze peníze dostati mnohem levněji než právě ve Francii. Ale jistě to není náhoda, že zároveň s touto půjčkou se poskytuje francouzská půjčka Jugoslavii, Rumunsku, jedním slovem všem státům Malé Dohody a mimo to Polsku, s Malou Dohodou spřátelenému. Tím dostává toto domnělé sanační opatření silnou politickou příchuť. Tento dojem vzrůstá, vidíme-li, že se právě nyní zase odehrávají v Ženevě události, při nichž se velmi zřetelně ukázala těsná souhra a těsné přátelství právě našeho ministra zahraničních věcí s francouzskou politikou a francouzskými politiky.