Druhý případ: Jistý Josef Berger z přerovské stanice, který jest 26 let nepřetržitě ve službách státních drah, jest topičem na lokomotivě a pracuje k úplné spokojenosti. Nyní najednou ředitelství našlo, že jako 15letý hoch prý jednou někomu ukradl 50 K. To stačilo, aby byl tento muž bez pense ihned propuštěn. Při tom se mu stalo neštěstí, neboť upadl před stroj a těžce se zranil, takže dlouho byl nemocný a dokonce v blázinci a ještě dnes jest naprosto k práci neschopný. Jest otcem rodiny s několika dětmi, a jen proto, že prý před mnoha lety jednou ukradl 50 K, odpírá se mu nyní pense.

Jiný případ: Jistého Kotoučka v Přerově, který dostal přídavek na osvojené dítě, náhle vyrozuměli, že nemá nároku na tento přídavek a těchto 2000 Kč bylo mu ve splátkách znovu sraženo. Ačkoliv se nyní vysvětluje, že podle zákona může uplatňovati tento nárok a musí dostati tyto peníze, srážejí se mu přes četné naléhání splátky dále, aby byl poškozen na svých příjmech. Z nejchudších zaměstnanců se takto vymačkávají peníze a na nich se provádějí úsporná opatření. Ale jedná se ještě šikovněji a uvádím zde neslýchaný případ. V Chomutově byl před disciplinární senát pohnán zaměstnanec František Turber, poněvadž se odvážil vystoupiti proti dílovedoucímu, který při práci nechal zaměstnance při elektrických revolverových pracích v dílnách pracovati bez gumových rukavic, čímž již po třetí došlo k těžkým úrazům. Jen pro stížnosti, že se nevydávají gumové rukavice k této nebezpečné práci, byl pohnán před disciplinární senát a potrestán 2%ní srážkou se mzdy, což zároveň znamená ztrátu jeho 13. měsíčního platu, tedy jen v jediném roce poškození o více než 700 Kč. Jiný případ. Jistého Josefa Horu v Plzni, který vždy konal svou práci k úplné spokojenosti, pro jeho politické přesvědčení nepřetržitě trýznil jistý dílovedoucí, který jest znám jako silný alkoholik a kterého železniční správa měla již dávno pro jeho opilství ze služeb propustiti. Ten se nyní stal denunciantem tohoto Hory, vyhledal si ještě 6 činovníků sociální demokracie, kteří měli potvrditi, že v podniku agitoval pro komunistické hnutí, a to stačilo, aby byl povolán před disciplinární senát a rovněž po 12leté služební době bez pense propuštěn; jest rovněž otcem rodiny. Ve zvoleňských dílnách odvážil se dělník Emil Mydlář dostaviti se k volbám do výboru nemocenské pokladny jako volební důvěrník za federaci; jen to stačilo, aby byl vytlačen z dílen a přidělen k práci, kde vydělává průměrně o 200 až 300 Kč měsíčně méně. A jen proto nebyl úplně propuštěn, poněvadž za ním stojí celý personál. Ještě horší jest případ v Berouně, kde se úsporná opatření prováděla tak, že zaměstnanci Josef Čermák a Václav Hůrka, kteří se před volbami do výboru nemocenské pokladny propůjčili k tomu, aby sbírali podpisy na kandidátní listinu, byli povoláni před disciplinární senát. Ačkoliv československý stát předstírá, že jest demokratický, musilo se nyní celé dělnictvo a železničáři v Berouně dověděti, že tomu tak není, že naopak není dovoleno svobodné mínění a není ani řeči o tom, že by se mezinárodní federace směla účastniti voleb jako jiné organisace. Disciplinární senát odsoudil oba rovněž ke snížení platu o jednu platovou stupnici, což zároveň znamená ztrátu 13. měsíčního platu, tedy těžkou škodu asi 1000 Kč; a tento Čermák, který dosud desítky let konal svou službu jako strážník návěstního hradla, byl jako čistič lamp přeložen do lampárny, čímž jest poškozen o více než 100 Kč měsíčně a ročně úhrnem o 2000 Kč. Ještě krásněji pokouší se železniční správa o teror u železničářů, kteří docela nesouhlasí s tímto pronásledováním a touto politikou hladu: Pokouší se je trestati výpovědí ze služebních bytů. V Nymburce železniční správa dosáhla toho, že jedním rázem vypověděla 20 rodin železničářů ze služebních bytů a vyhodila je. Celé nymburské obyvatelstvo stojí za těmito lidmi a ještě se něčeho dočkáme. Jest jisto, že se železniční správa náramně zklame a že si železničáři nedají líbiti, aby se proti nim zakročovalo takovým pronásledováním. Další případ, který byl právě dnes hlášen, se stal v Trutnově, kde byl jistý dělník již 6 let ve státní službě u dráhy zaměstnán jako dělník při vrchní stavbě a vykonal své zkoušky uspokojivě a jejž traťmistr a přednosta uznávají za dobře kvalifikovanou sílu a ničeho se dále úředně neúčastnil; ale poněvadž se hledaly cesty a prostředky, aby se dosáhlo kýženého počtu nutných propuštění, našlo se i u tohoto člověka něco, aby ho nemusili nyní stále zaměstnati, když vykonal své zkoušky. Stačilo, že když v jeho domě před 1. květnem četnictvo provedlo prohlídku u jeho domácího a žena domácího vzala tohoto železničáře za svědka k domácí prohlídce, že ho trutnovská policie a politický úřad denuncovaly u královéhradeckého ředitelství státních drah již jako podezřelého komunistu a že byl prostě na rozkaz královéhradeckého ředitelství propuštěn bez jakéhokoliv udání důvodů. Zde máme pronásledování spojené s úsporným opatřením na nejchudších z proletariátu. Vláda se neostýchá zostřovati tyto způsoby a pro odborové organisace nezbývá již skoro žádná jiná práce než účastniti se jako přísedící věčných disciplinárních řízení, která se každého dne konají proti železničním zaměstnancům. Při nejmenším poklesku trestají se železničáři těžkými pokutami nebo propuštěním bez výslužného, i když sloužili 26 let. Na tyto případy musím poukázati a rozhodně je zde uvésti, aby se veřejnost dověděla, na kom se šetří a pro koho stále zase při zestátňování těchto soukromých drah zbývají sta milionů. Jsme zásadně pro vyvlastnění soukromých drah bez náhrady, o čemž nemluvila ani jediná z těchto tak zvaných takésocialistických stran.

Musíme dále poukázati na to, že ačkoliv obyvatelstvo v krajinách mezi Plzní a Brnem po léta žádá, aby tato trať byla vystavěna, československá vláda neměla na to nikdy peněz a také neměla času, aby o tom vyjednávala; a právě v této chvíli, kdy prý mají stamilionový schodek, nemají peněz pro podporu v nezaměstnanosti, uvádějí, že naprosto nemohou nezaměstnaným pomoci, tu najednou mají miliardy na stavbu dráhy Plzeň-Brno. Víme velmi dobře, kdo dával podnět ke shromážděním v tomto území. Byli to vůdcové občanských stran, kteří mluvili lidu o národohospodářské nutnosti přimlouvati se o stavbu této trati. Ale po léta nikdo si toho nevšímal, a nyní, ve chvíli příprav k válce, v této době, kde se rovnoběžně s povolením stavby této dráhy naléhá na to, aby ještě letos byly ihned ukončeny trati k východu, dvě nové trati, povolují se takové peníze, jak v nejbližší době budou na denním pořadu, a to všechno proto, poněvadž dráha nebyla snad povolena proto, že ji obyvatelstvo žádá z hospodářských důvodů, nýbrž poněvadž jest jí rozhodně ihned zapotřebí, jak zdůraznil sám zástupce ministerstva národní obrany v dopravním výboru, jako strategické spojovací trati mezi nejdůležitějšími továrnami na střelivo v Brně a Plzni, aby se střelivo mohlo rychleji dovážeti. Tím jest potvrzeno, co se tím zamýšlí, připomenu-li ještě slova, která pronesl zástupce ministerstva národní obrany, že trať Plzeň-Brno musí býti za každou cenu prodloužena až do Košic.

Proč právě trati proti východu, proč najednou miliony a sta milionů na zestátnění dopravních tratí k východu? To jest důkaz válečných příprav, na které jsou peníze, ale není peněz pro nezaměstnané, pro státní zaměstnance a ty, kdož, jak potvrzuje iniciativní výbor, dnes se naléhavě obracejí na vládu, kde však komunistická strana byla se dvěma konkrétními požadavky prostě odmítnuta, poněvadž prý jich nelze bráti vážně.

Prohlašujeme, že sice nejsme zásadně z hospodářských důvodů proti takovým stavbám drah jako mezi Plzní a Brnem, ale že je musíme otevřeně zamítnouti v době válečných příprav, kde se jen ze strategických důvodů sehnaly miliardy na stavbu dráhy, pro kterou v této chvíli není hospodářského odůvodnění, nýbrž právě se odůvodňuje rychlým převozem válečného materiálu pro očekávanou válku proti Sovětskému svazu. Proti tomu protestujeme. Kdyby vláda skutečně chtěla vyhověti hospodářským požadavkům obyvatelstva, mohla by zesíliti místní trati v pohorských krajinách, zlepšiti automobilovou dopravu a snížiti sazby.

Vznášíme ještě jednou nejostřejší protest proti tomuto neslýchaně vyzývavému postupu při odmítnuti požadavků nezaměstnaných a proti vyhazování milionů akcionářům za zestátnění drah v době největší nouze. Naším úkolem bude ukázati, jak se zde znovu zachovaly tak zvané socialistické strany, když hladce souhlasí s povolováním milionů akcionářům a zamítají návrhy na podporu nezaměstnaných. Budeme masám dělníků a nezaměstnaných vypravovati o vaší činnosti, jak ve skutečnosti vypadá, mobilisovati je k boji, a váš plán, který připravujete, abyste co nejrychleji zahájili válku proti Sovětskému svazu, nebude splněn, nýbrž zmařen hromadným nástupem proletariátu, který vás smete s povrchu v tomto státě. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji technicko-dopravního výboru, p. posl. Staňkovi.

Zpravodaj posl. Staněk: Slavná sněmovno! Jednotliví kolegové, kteří mluvili k vládnímu návrhu o nabytí dráhy v údolí Gelnice státem, stěžovali si ponejvíce na to, že zadávání prací na stavbě dráhy Červená Skala-Margecany jde příliš pomalu. Poukázal jsem již na to ve zprávě, že zestátnění místní dráhy v údolí Gelnice sleduje účel, aby tato stavba mohla býti urychlena.

Jde nyní o úsek asi 20 km dlouhý, který byl již zadán, a bude na tento úsek dále navázáno, čímž bude požadavku tohoto kraje aspoň zčásti vyhověno.

Jinak zde nebyly proneseny žádné věcné námitky a doporučuji proto návrh zákona ku přijetí tak, jak byl usnesen senátem. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji rozpočtového výboru, p. posl. Ježkovi.

Zpravodaj posl. Ježek: Slavná sněmovno! Mohu se jenom připojiti k vývodům pana zpravodaje technicko-dopravního výboru, který již uvedl, že se v debatě mluvilo ponejvíce o tom, aby práce, spojené s výstavbou trati Červená Skala-Margecany, byly co nejvíce urychleny.

Kol. Polívka zde naznačil, že není to snad jenom státní železniční správa, která má na starosti urychlení této stavby, nýbrž že jsou zde ještě jiné závady, které zdržují výstavbu. Zejména nám uvedl některé případy, které se týkaly Státního pozemkového úřadu.

Kol. Bečko dožadoval se ve své řeči jednak propočítání tarifů, což je stará slovenská bolest, ke které se ovšem připojuji, ale také vytýkal, že je zde při zestátňování určitá, jak on řekl, bezprogramovost, že prý železniční správa nedodržuje program, který měl napřed zestátňovati dráhy na Slovensku a teprve potom ostatní dráhy.

K tomu bych dal malé vysvětlení potud, že se sice postupuje podle programu a že se hledí v prvé řadě zestátňovati dráhy na Slovensku, ale jestliže se státní správě naskytne příležitost zestátniti za výhodných podmínek nějakou dráhu jinde, je přirozené, že ihned tuto dráhu zestátní. Na př. u dráhy, o které budeme později mluviti, Jablonec-Liberec-Tanvald, šlo přímo o to, aby byla rychle zestátněna, poněvadž byly na té dráze nutné investice, na které neměla společnost místní dráhy potřebný kapitál a poněvadž by si jej musila vypůjčiti a stát by musil za tento kapitál garantovati, čili vlastně zase by stát zde vydával peníze na tu dráhu sám a neměl by ji, je přirozené, že stát místo garantování, když již musí peníze vydati, současně při té příležitosti zestátní tuto dráhu.

Myslím, že výtka bezprogramovosti není tak zcela správná a že se ovšem při zestátňování přece jen v prvé řadě pomyslí na dráhy slovenské.

O ostatních vývodech, které zde byly předneseny, pokud se dotýkaly nezaměstnanosti a byly rázu všeobecného, nebudu se zmiňovati, jen bych reagoval na to, co zde řekl p. posl. Babel.

Posl. Babel řekl, že zde najednou z důvodů vojenských se má stavěti dráha a že je zde velké hnutí občanských kruhů - ačkoli to není hnutí jen občanských kruhů, nýbrž všech kruhů bez rozdílu, socialistických stran jako občanských, prostě všech vrstev obyvatelstva příslušného kraje - aby byla vystavěna dráha Plzeň-Brno z důvodů čiře vojenských (Posl. Kopecký: Můžeme vám dáti dobrozdání Škodovky a všech vojenských úřadů!), že je to přání vojenských úřadů - a jak doplňuje ještě posl. Kopecký - také Škodovky, že prý tu jsou najednou stamiliony přebytečné na stavbu této dráhy. Musím konstatovati vůči posl. Babelovi, že to s těmi miliony tak není. Ty miliony na tu dráhu nejsou připraveny, stát jich nemá a výslovně prohlásil, že ze svých financí nebude absolutně moci tuto dráhu stavěti. Jde tedy pouze o koncesní povolení, na základě kterého by si mohl komitét, který tam je, opatřiti kapitál, aby sám ve prospěch toho kraje tuto dráhu stavěl. Dedukce, které z toho dělal posl. Babel zejména vůči státu, jsou naprosto falešné a nesprávné. O žádné stamiliony neběží a stát jich také nemá. Jde prostě o koncesní povolení, na základě kterého bude teprve moci tato společnost provésti kalkulaci, bude-li moci přistoupiti k této stavbě čili nic. Nejde tedy naprosto o nějaký militaristický úmysl, jak říkal posl. Babel, nebo dokonce, jak říkal, o úmysl prodloužiti dráhu až na Košice a o těch vojenských plánech Československé republiky.

Já řeknu přímo, že bych si velmi přál, kdyby zde byly takové stamiliony, které by se mohly dáti na stavbu nejen této dráhy, nýbrž i jiných drah, poněvadž čím více drah, tím je větší ruch, tím jest daleko více možno průmyslu postaviti a také více lidí zaměstnati a myslím, že všichni v této sněmovně bez rozdílu stran budeme zajedno, že bychom měli skutečně provésti všechno, abychom čelili nezaměstnanosti, která zde je.

Z těchto všech důvodů, o kterých jsem se zmínil, navrhuji, aby byla předloha o zestátnění místní dráhy v gelnickém údolí schválena tak, jak se usnesl senát Národního shromáždění. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): Nyní dám slovo k doslovu p. zpravodaji o dalších dvou osnovách, t. j. osnovách: zákona o nabytí místní dráhy Litovel-Senice státem (tisk 1125) a zákona o nabytí místní dráhy Liberec-Jablonec-Tanvald státem (tisk 1109).

Zpravodajem o obou osnovách za výbor technicko-dopravní je p. posl. B. Procházka. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. B. Procházka: Slavná sněmovno! V řečech kolegů posl. sněmovny nebyl nikde projeven odpor proti zestátňovací akci, ani se strany komunistické, i když kol. Babel projevil přání, aby byly zestátněny dráhy tím, že by se prostě převzaly bez náhrady. Bohužel, p. kol. Babele, tak daleko dosud nejsme a nebudeme do té doby, dokud, vážení pánové, vy budete cesty socialismu křížiti.

Tvrdím, že je požehnáním, že dráha tato má býti zestátněna. Zejména kol. Babel by to měl vítati, jako to vítal kol. Simm proto, poněvadž ona dráha je v zněmčeném území a jest velmi důležitou spojkou dopravní mezi hlavními liniemi právě na severu mezi městy Libercem a Jabloncem, dotýká se nejvíce obcí, kde jest vybudován průmysl jednak textilní, jednak sklářský a strojařský, takže myslím, že nikdo nemůže proti tomu mluviti.

Výhodnost koupě jest velmi jasně zřetelná z předlohy samotné proto, poněvadž právě, jak řekl p. referent rozpočtového výboru, naskytla se správě státních drah možnost využíti okamžiku, kdy byla dráha již ve velmi podřadném stavu a kdy bylo nutno provésti celou řadu investic, neměla-li zůstati zakrnělou a stále a stále vznikající deficit rozmnožovati.

Tu pravím také kol. Simmovi: Správa státní nepřebírá to jenom proto, aby byla zestátněna tato dráha. Je to sice také účelem a státní správa musí pokračovati co nejrychleji v zestátňování, aby měla možnost právě na základě racionalisace zasáhnouti v prudké soutěži, která se v Evropě provádí, tarifální politikou také do tohoto soutěžního procesu.

P. kol. Simma, který uvítal zestátnění této dráhy, ale kladl požadavky a přál si celou řadu věcí, mohu ubezpečiti, že státní správa železniční má připravenu celou předlohu a, abych tak řekl, celou úpravu této trati, její zmodernisování a doplnění. Mohu sděliti, že přání, které p. kol. Simm projevil, že zejména je nutno v Jablonci postaviti novou budovu, státní dráhy chtějí vyhověti. Státní správa bude investovati daleko přes 16 mil. Kč do této dráhy. Jednou z prvních věcí bude právě nádraží v Jablonci, které jest připraveno úplně a pro něž bude v nejbližších dnech po zestátnění vypsána politická pochůzka, aby mohlo býti přikročeno k práci. Stejně tak Litovel-Senice. Je to stejně tak důležitá dráha a tvoří určitou spoj mezi hlavními liniemi.

Jest v celku nutno tuto akci, opřenou o zákon zestátňování, vítati, opakuji znovu, přál bych si jenom, aby tato zestátňovací akce byla prováděna rychleji, aby tak dosaženo bylo toho, o čem jsem právě před chvíli mluvil.

Právě tyto důvody všechny nutí mne k tomu, abych doporučil slavné sněmovně jménem technicko-dopravního výboru, aby tato předloha byla ve znění, které bylo předloženo, také schválena. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): Zpravodajem o obou osnovách za výbor rozpočtový je p. posl. Ježek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Ježek: Slavná sněmovno! Myslel jsem, že po vývodech, které jsem měl při prvním referátu o obou předlohách o zestátnění dráhy Jablonec-Liberec-Tanvald a dráhy Litovel-Senice, nemohlo býti žádné pochybnosti o tom, že oba dva projekty pro státní správu jsou finančně výhodné. Myslím, že to byl řečník ze strany komunistické posl. Babel, který uváděl, že není to zestátnění finančně výhodné. Chtěl bych mu odpověděti, aby si uvážil, že na př. správa čsl. státních drah u obou těchto drah nedává za kmenové akcie vůbec nic a pokud se tkne prioritních akcií, že je honoruje 2%. Tedy, odpusťte, já již nevím, co bychom ještě mohli chtíti, aby bylo jaksi výhodnější než to, co právě se dělá. Není možno tedy vytýkati čsl. státním drahám, že by zde dělaly něco finančně nevýhodného, naopak musíme konstatovati, že celý jejich postup po stránce finanční má skutečně na zřeteli zájem státní.

Co se tkne vývodů kol. Simma o zestátnění dráhy Jablonec-Liberec-Tanvald, bylo zde již odpověděno z větší části p. zpravodajem technicko-dopravního výboru. Já bych snad jeho vývody doplnil potud, že nejen že bude správa čsl. stát. drah uvažovati - a také snad již dokonce zahájila přípravné práce - o stavbě nádraží v Jablonci, nýbrž že také i druhému přání, které zde vznesl p. posl. Simm, totiž, aby mezi Josefovem a Smržovkou byla zúžena doprava pomocí kolejového autobusu, správa železniční chce tomuto oprávněnému požadavku místnímu vyjíti v nejbližší době vstříc.

Pokud se týče tarifů, již i senát Národního shromáždění projevil přání, aby tyto tarifní věci byly upraveny, a my můžeme se zde v poslanecké sněmovně jen k tomuto přání připojiti, poněvadž má-li pro obchodní stránku podniku míti zestátnění skutečně význam, musí se přirozeně také uvažovati o jednotné tarifní politice a k tomu směřuje také přání, které bylo proneseno v senátě Národního shromáždění.

Proti jedné věci však, o které mluvil p. posl. Simm, musím přece se jaksi ohraditi a říci, že není možno, aby byla provedena ze státních prostředků. Posl. Simm totiž žádal, aby mezi Jabloncem n. N. bylo přímé spojení na hlavní linii, čili, aby byla vybudována spojka mezi Jabloncem a Rádlem. Dle mého názoru je to ze státních prostředků absolutně nemožné. Uváží-li někdo, v jakém finančním stavu jsou čsl. stát. dráhy a jak veliké úkoly mají před sebou, uzná, že není možné, aby k vůli zajížďce, která činí asi 15 km a která by se zkrátila asi na polovinu, možná jen o 1/3 - jde tedy o zkrácení 5 až 6 km - mohla státní správa k tomuto účelu věnovati 35 mil. Kč. To, myslím, uzná každý v této sněmovně, i posl. Simm, že není možné takovýmto způsobem hospodařiti se státními prostředky, neboť tato dráha, která by měla délku asi 6 km, měla by asi 1 1/2 km tunelů, poněvadž to vyplývá z horské povahy území, kudy by vedla; byla by to trať neobyčejně nákladná, která by stála, jak jsem již řekl, asi 35 milionů Kč. Kdyby snad chtěli pánové v tom místě postaviti tuto dráhu jako dráhu drobnou z prostředků vlastních nebo vypůjčených, to je jiná věc, o které by se snad dalo mluviti, ačkoli myslím, že taková malá zajížďka nehraje takovou úlohu a že zde nejsou hospodářské ani technické podmínky pro to, aby se tato věc provedla.

V celku musím konstatovati, že byl převážný souhlas s našimi vývody a s tím, aby toto zestátnění bylo schváleno, a proto se přimlouvám, aby posl. sněmovna přijala jak předlohu o dráze Litovel-Senice, tak předlohu o dráze Liberec-Jablonec-Tanvald ve znění, jak se usnesl senát Národního shromáždění. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): Nebude-li námitek, odložím hlasování o těchto odstavcích pořadu a přistoupíme k projednávání odst. 5 pořadu. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Přistoupíme tedy k projednávání odst 5 pořadu, jímž je: