To jsou skutečně účinná opatření proti nezaměstnanosti a proti propouštění. Tím způsobem možno dáti práci pracujícím, možno zaměstnat převážnou část nezaměstnaných a předejíti dalšímu propouštění.

Je to snad demagogie? Podívejme se, co opět říkají čeští socialisté. Hle, na svém sjezdu se usnesli: "V souvislosti se zvýšením mezd budiž zkrácena pracovní doba." Soc. demokratické odborové sdružení má již snad tucet resolucí a usnesení, v nichž se "žádá" rovněž snížení pracovní doby. Nám jde ovšem o to, nejen žádat, nýbrž i bojovat za tyto požadavky. V tom se od sociálních demokratů lišíme. Ale sociální demokraté, kteří venku před dělníky demagogicky žádají zkrácení pracovní doby, zde postupují jinak. Winter, tento velmi šikovný advokát Eskomptní banky, po měsíce má v šuplíku náš návrh na sedmihodinnou dobu pracovní.

Navrhujeme konečně zákon na zaopatření chleba nezaměstnaným. Žádáme, aby bylo ihned obnoveno stravování a vyplácení podpor v obcích. Žádáme zrušení gentského systému a zavedení podpor všem nezaměstnaným na účet státu a kapitalistů. Do té doby, dokud to nebude zavedeno, žádáme, aby obce vyplácely povinně nezaměstnaným, kteří nemají jiné podpory, nejméně 30 až 50 Kč týdenní podpory. Je to demagogie? Je to nemožné? A copak bylo do r. 1923? Tehdy byla všeobecná podpora v nezaměstnání, tehdy dostávali všichni nezaměstnaní podporu. (Výkřiky komunistických poslanců.) Ovšem proč? Protože tehdy ještě nebyl pan Meissner tak silný. A on bude znovu jednou tak slabý, že by byl rád, kdyby mohl dávat tu podporu, kdy však nezaměstnaní budou chtíti daleko více než podporu.

Navrhujeme současně prameny prostředků k uskutečnění těchto našich návrhů a opatření. Vlastně z velké části by stačilo, kdyby byly vybrány od kapitalistů dlužné daně. Jak sám Remeš doznal, dluží kapitalisté pouze za rok 1929 přes 5 miliard daní. Navrhneme, aby na tyto kapitalisty byli posláni exekutoři při nejmenším stejně tak, jako chodí k ševcům a malým rolníkům. Dále navrhujeme, aby na stavby levných bytů, škol a nemocnic zaopatřeno bylo půl druhé miliardy zvláštní dávkou z majetku na milionáře. Navrhujeme, aby na obecní a okresní investice byla vypsána mimořádná daň na příjmy nad 24.000 ročně a zákaz škrtati již povolené položky na nezaměstnané. Navrhujeme, aby na stravování a na podpory nezaměstnaným do té doby, dokud nebude zákon o všeobecné podpoře nezaměstnaných, vzaty byly prostředky z téhož pramene, a vedle toho, aby se k tomu použilo oněch 300 mil., které byly dány Anglobance.

Pokud se týče event. úhrady na naše protidrahotní návrhy, navrhujeme, aby byly provedeny škrty v rozpočtu: především aby byla zrušena kongrua, pense generálů, sníženy výdaje na militarismus a potlačovací aparát. Z druhé poloviny aby byly tyto výdaje hrazeny zvláštní protidrahotní daní ze zisků bankovních spekulantů, bursiánů a velkokapitalistů. Navrhujeme, aby všeobecná podpora v nezaměstnání byla provedena na účet zaměstnavatelských zisků. Naše návrhy předpokládají ovšem silnější zdanění kapitalistů nebo při nejmenším neúprosné vybírání těch daní, které již platí. Je to snad demagogie?

Co říkají nár. socialisté, pokud se týče zdanění bohatých? Nár. sociální sjezd praví: "Omezování nepřiměřeně vysokého důchodu jedinců, zejména pokud jde o důchod kapitálový, což nechť se stane progresivním zdaněním vyšších důchodů." Čeští socialisté mají nyní příležitost uskutečniti své návrhy tím, když budou hlasovati pro naše návrhy.

Podobně žádal také Bechyně ve svém známém projevu k bohatým: ostřejší zdanění bohatých; podobně to žádal Czechův "Sozialdemokrat", podobně to žádal také soc. dem. Remeš mluvě o daňových defraudacích kapitalistů. A pokud se týká toho, aby obcím a okresům bylo nejenom možno, nýbrž aby byly povinny investiční práce prováděti a k tomu účelu vybírati zvláštní účelovou daň na větší příjmy, tu sociální demokraté sami brojí na venek proti omezování obecní samosprávy. Mají zde nyní příležitost velmi důležitou součást samosprávy, t. j. svobodné bilancování, svobodné budgetování uskutečniti tím, že budou hlasovati pro náš návrh.

Jsou na to peníze? Říkáme: Ano. Je možno dáti lidu práci a chléb, je dosti materielních prostředků, je dosti možnosti, a to u boháčů. Je nutno bráti tam, kde peníze jsou. A jsou tam. Krise se vyznačuje nejenom nezaměstnanými dělníky, nýbrž také nezaměstnanými penězi. Banky tonou v penězích. Hle, sám soc. demokrat, jinak Baťův teoretik, pan Macek ve svém článku ze 17. května o konversní půjčce praví: "Hospodářská krise způsobila, že svět tone v nadbytku peněz." Prosím, tedy soc. demokrat přiznává, že peníze jsou. Chcete adresy těchto peněz? Máme vám ukázati, kde tyto peníze jsou? Mohli bychom začíti zde jednoho po druhém, že ano? (Veselost komunistických poslanců.) Ale nemusíme, jsou ještě větší žraloci. Hle, několik příkladů. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Tak na př. čistý zisk, reservy a odpisy za 2 léta, 1928 a 1929, - byly u bank a podniků tyto: u Živnobanky 480 milionů Kč, u Anglobanky 197 milionů Kč, té se již dalo 300 milionů Kč, - u Agrární banky 47 milionů Kč, u Eskomptní 330 mil. Kč, České průmyslové 118 mil. Kč, Unionky 263 mil. Kč, České banky 29 mil. Kč, Länderbanky 161 mil. Kč, Slovenské banky 59 milionů Kč, Moravské banky, ta, která byla sanována státem přes Baťu, 108 milionů Kč, u Legiobanky 83 mil. Kč, Slovenské úverné banky 17 mil. Kč, Tatrabanky 23 milionů Kč, Škodovky 962 milionů Kč, Českomoravské 524 milionů Kč, První brněnské banky 29 milionů Kč, Ringhofferovky 84 mil. Kč, Žižkovské kapslovny 80 mil. Kč, Tatry 31 mil. Kč, Waltrovky 25 mil. Kč, Wichterle a Kovařík 32 mil. Kč, Báňsko-hutní, která nyní vyhodila 1.600 Karlohuťáků z práce, 1.139 mil. Kč, České obchodní banky 90 mil. Kč, Mostecké uhelné společnosti 308 mil. Kč, Duchcovsko-podmokelské 94 mil. Kč, Ferdinandovy severní dráhy 408 mil. Kč, Poldinka 85 mil. Kč, Pražská železářská, podnik rodiny Stránských, 108 mil. Kč, Rima-Muránské 31 mil., Západo-český uhelný spolek 292 mil., Rotava-Nýdek, která zastavuje, zatím ovšem dělá s pomocí sociálfašistů stávkokazeckou práci, 22 mil., Královodvorská cementárna 181 mil., Solo 76 mil., Dynamit Nobel 98 mil., Ústecký chemický spolek 542 mil., Káblovka v Bratislavě 96 mil., Křižík 59 mil. atd. atd. Nuže, peníze jsou a zde jsou jejich adresy.

"Právo Lidu" si dovolilo nedávno "vtip". Psalo, že v Československu není strany, která by trpěla tak parlamentním kretenismem, jako jsou komunisté. Parlamentní kretenismus podle sociálních demokratů pravděpodobně není hlasovati proti lidovým zákonům, ale parlamentním kretenismem podle nich je podávat návrhy ve prospěch pracujícího lidu. My ovšem se sociálními demokraty o parlamentním kretenismu polemisovati nebudeme, my klademe požadavky kapitalistickému státu stejně, jako klademe požadavky fabrikantům, zaměstnavatelům a ti přirozeně tyto požadavky sami nesplní. Nám přirozeně ani nenapadne, abychom pracujícímu lidu říkali, že tyto požadavky na zaměstnavatelích je možno vymodliti, vyjednati, jako to říkají soc.-demokraté, nýbrž my jim říkáme, že tyto požadavky je možno pouze vybojovati právě tak, jako při požadavcích mzdových ve fabrikách, stávkou, demonstrací, bojem: právě tak při požadavcích zde v parlamentě. Nutno o tyto požadavky svésti s kapitalisty velmi tvrdý a rozhodný boj. Soc. demokraté mohou říci: Vždyť v parlamentě není pro ty návrhy většiny. Dobře, ale znamená to, že musíte tu většinu, která hlasuje proti, rozmnožovat, že sami hlasujete s ní? Přirozeně, vy musíte, poněvadž jste její součástí, jste součástí buržoasie. Zde sice jste vy většina, ale venku má většinu pracující lid. Vy, zejména sociální demokraté, se k této většině venku neodvoláte. Proti té se odvolává váš Meissner a Slávik k četníkům, kriminálům a soudcům, ale my se k této většině pracujícího lidu měst a venkova odvoláváme a říkáme jim: Dělníci v závodech, je nutno se sjednotiti, pracovati jako jeden muž proti vyhazování, proti snižování mezd, je nutno projeviti solidaritu s Karlohuťáky a vésti boj, pod heslem: ani jeden muž ze závodu, ani haléř ze mzdy. Nezaměstnaní ve všech místech bouřlivě žádejte znovu podpory, znovu stravování, znovu práci, vyjděte znovu na ulice, vyjděte znovu před úřady, před radnice. Podporu anebo práci všem, takové je naše heslo.

Pracující ženy ve všech místech rozpoutejte bouři proti drahotě. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 33 této těsnopisecké zprávy.] Drobným rolníkům a živnostníkům říkáme: Nedejte se vyhnat ze závodů, povstaňte proti daňovému vykořisťování, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] exekutory do bank a do paláců. A všemu pracujícímu lidu říkáme: Je vás většina, semkněte se v jednotnou frontu, zvolte všude své vedení a vyjděte ven na ulice, na schůze, na demonstrace. V tomto pevném, jednotném bojovém šiku můžete odraziti nápor zaměstnavatelů, můžete se zachrániti od smrti hladem, můžete vybojovati své požadavky [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Rosche. Dávám mu slovo.

Posl. dr Rosche (německy): Velectěné dámy a pánové! Opožděně předložený zákon, jímž se prodlužuje platnost celních slev pro dovoz strojů a přístrojů, vítáme co nejživěji a budeme pro něj hlasovati. Že jsem si dovolil zasáhnouti v této chvíli do rozpravy, učinil jsem proto, abych zaujal krátce stanovisko k předběžným výsledkům v Ženevě a pak také k polemice v českém tisku, kterou vyvolaly mé vývody na mosteckém krajském sjezdu strany. Stanovisko sudetských Němců k československé zahraniční politice v Ženevě budeme moci zaujmouti teprve po řeči ministra Beneše. Nevím, zda dnes tak zvaná positivní práce jest těžší, či zda lehčí jest oposiční kritika. Tvrdím, že poslední jest právě tak těžké jako prvé, poněvadž v podstatě stanovisko k problémům zůstává přece úplně stejné, lhostejno, je-li člověk ve vládě nebo v oposici, poněvadž problémy jsou tak vážného rázu, že se dotýkají všech parlamentních zástupců, stavů a povolání voličstva. Řekl bych, že této chvíle měli bychom upustiti od rekriminací, v této chvíli neměli bychom také dovoliti, aby mluvil pocit zášti. Naší vlastí nemůže býti včerejšek, nýbrž zítřek. Musí jíti o to, jak se utvářejí věci v budoucnosti, poněvadž všem nám jest jasno, že rozvrat, který prožíváme, musí přece také skončiti. Myslím, že mohu říci, že v Evropě nejde dnes o politiku slovanskou či německou, nýbrž o evropskou. Posuzujeme-li dnes události světové politiky, jde vlastně o všeobecnou krisi, o odzbrojení a reparace, kdežto evropská politika jest úplně zaujata rozpravami o celní unii, zatím co československá politika vedle krise stojí ještě před nerozřešeným problémem národním.

Než promluvím několik slov o celní unii, dovolil bych si rád otázku: Kdo vlastně prohrál válku? Válku neprohrálo ani Německo, ani Rakousko, válku prohrála Evropa a vyhrála ji Amerika. To nechť si konečně přece také jednou uvědomí diplomati, vlády a parlamentní zastupitelstva evropských států a národů, poněvadž na tom velmi mnoho závisí. Jest přece úplně podivu hodné, že se dnes v Ženevě hlavně bojuje o přípustnost celní unie mezi Německem a Rakouskem, kdežto na druhé straně naprosto postrádáme jednotného stanoviska k Americe a Rusku, ačkoliv přece oba tito komponenti působí proti ostatní partikulárně rozdělené Evropě tak, že zeslabují její síly a musí se časem strašlivě projeviti. Jistě smím uvésti jako příklad toho, že Anglie platí ročně 6˙3 miliardy říšských marek úroků z dluhů, Francie platí ročně 3˙6 miliard ř. m. úroků z dluhů, Německo platí přes 2 miliardy jen reparací vedle pravidelných úroků z dluhů, které činí několik miliard, a ze tato částka, dohromady asi 15 miliard, většinou odchází do Ameriky a tyto úroky z dluhů vracejí se pak z Ameriky jako drahé zápůjčky, či-li jinými slovy, že si Evropa draze vypůjčuje opět z Ameriky své vlastní peníze. Na druhé straně se však zdá, že se také přehlíží, jaký význam má již dnes Rusko a jaké postavení ještě zaujme v několika letech k ostatní Evropě; k ilustraci uvedl bych vám tu jen dvě čísla a prohlašuji, že finanční plán, který jest předložen pro letošní rok, činí 32 miliard rublů proti vydáním 30˙5 miliard rublů. Abych vám to vyložil, račte vzít na vědomí, že tento finanční plán činí 537˙6 miliard českých korun příjmů proti 512˙4 miliard českých korun vydání a že z této částky přes 500 miliard Kč použije se 352˙8 miliard Kč na vybudování průmyslového a zemědělského aparátu. Tu jest vlastně jen jediné heslo: Evropo, naslouchej! Evropo, pozoruj, co se tam děje! Přes tyto věci se dnes přechází bez povšimnutí a sovětské Rusko se zaměňuje s naším komunismem. To jest velký omyl a chyba. Naším přáním pro jednání o otázce celní unie v Ženevě bylo, aby se v Ženevě přešlo od teoretických diskusí k praktickému řešení pro spolupráci evropských národů, jinými slovy, aby se od krásných řečí přešlo k činům, od evropských resolucí ke skutečným usnesením, od teorie k praksi.

Pozorujeme-li však správně věci při jednání v Ženevě, působí to dojmem, jako by Ženeva, nebo lépe řečeno dnešní diplomacie, nebyla s to, aby vyvedla Evropu z bludů, z dnešního rozvratu, z této hospodářské nouze, kterou prožívají země a státy a miliony nezaměstnaných. Sledujete-li věci, tak jak ve skutečnosti jsou, působí to dojmem, jako by Ženeva stála pod kletbou nezvoleného kandidáta presidentství Brianda, neboť pletichářská hra diplomacie, která se předvádí v Ženevě, přesahuje již míru dovoleného. Presidentská volba ve Francii byla skutečným přiznáním francouzské politiky v tajném hlasování, kdežto votum důvěry Briandovi ve sněmovně bylo projevem stranické discipliny vůči Briandovi. Není podivu hodné, že před zcela krátkou dobou ratifikovala Francie úmluvu o celním míru a že příčinou ztroskotání konference o celním míru jest Francie? Není to zcela zvláštní, že právě Francie spolu s Československem bojuje proti celní unii, k níž podnět konec konců dalo ztroskotání konference o celním míru? Táži se, bylo by došlo k celní unii, kdyby bylo došlo ke konferenci o celním míru? Nikoliv! Francie zmařila konferenci o celním míru, nyní musí také zabrániti celní unii. Česká politika prohlásila: "Nepřinesla-li otázka celní unie Československu žádné výhody, přece jistě ukázala, že obchodní politika Československa se octla v těžkém stadiu a že my v Československu se musíme dáti jinými cestami". To jest všeobecné mínění nejen sudetsko-německé politiky a hospodářství, nýbrž mínění všeobecné, i mínění ministra Beneše, že obchodní politika Československa jde špatnými cestami.

Nyní jednu otázku. Ženeva skončí tím, že se přijde domů a bude se moci tvrditi: "S celní unií je konec, při nejmenším jest odsunuta." A já se táži: Celní unie jest zmařena, jest odsunuta, ale co nyní? Tu se ukáže, že jsme na témž místě, že stojíme před týmiž potížemi, jako před tím. A tu bych rád hned vyvrátil jednu poznámku v polemice českého tisku. Tvrdil jsem, že celní unie mezi Československem, Rumunskem a Jugoslavií jest nemožná. A na tom trvám, z toho prostého důvodu, poněvadž hospodářské zájmové sféry těchto zemí jsou od základu různé a poněvadž by unie mezi těmito státy znamenala prostě smrt českého zemědělství. Ale tyto tři státy, kdyby přistoupily k dohodě s Německem a Rakouskem, způsobily by ohromné vyrovnání hospodářských rozporů, poněvadž by se spojily průmyslové státy se státy agrárními. Vždyť jest to na konec totéž, co navrhuje Briand ve svém plánu, který v podstatě není nic jiného než vyrovnání mezi agrárními a průmyslovými státy, neboť preferenční soustavou chce přiměti průmyslové státy, aby odbíraly agrární produkty ze zemí agrárních, kdežto na druhé straně - myslím, že dnes ještě o tom nemůžeme debatovati - chce pomoci průmyslovým státům vybudováním kartelnictví.

Nastalo rozčilení pro způsoby, jak byla vyhlášena úmluva o celní unii mezi Německem a Rakouskem. Ale to není ta pravá příčina. Příčinou odmítavého chování jest jednostranný politický názor. "Celní unie" není pro Československo neznámý pojem. Či nevíte, že již v květnu 1919 za Rennera v Rakousku byla na vysokém českém místě nabídnuta Rakouskem Československu celní unie Rakousko- Jugoslavie-Rumunsko-Maďarsko-Polsko se zárukou vzájemného odbírání výrobků? Víte, že panu ministrovi Benešovi byla dvakráte nabídnuta Berlínem celní unie s Československem? V obou případech Československo odmítlo. Vždyť jest velmi podivu hodné, že stanovisko v otázce celní unie a k Maďarsku, čteme-li správně mezi řádky, jest tam dnes již tak daleko, že se dnes Maďarsku ponechává obsaditi trůn, jen aby se zabránilo případnému připojení Rakouska k Německu. To jest změna v politických názorech, která vlastně musí působiti velmi podivně. Ale uhlídáte, že věci se budou vyvíjeti v tomto směru.

Hospodářství Československa a všech evropských států bylo by musilo nezbytně očekávati od Ženevy positivní výsledek pro spolupráci národů. A dnes se dostáváme tam, že se od toho nechcete odpoutati, že se nemůžete odpoutati od tvrzení, že celní úmluva mezi Německem a Rakouskem jest politické opatření. Velectění, domnívám se, že diplomacie zachází příliš daleko, přichází-li s takovýmto tvrzením, zatím co Henderson právě naopak prohlašuje v Ženevě, že Německo a Rakousko přiměly k tomuto kroku nutkavé hospodářské důvody. To říká anglický ministr zahraničních věcí. Italský ministr věcí zahraničních, Grandi, říká, že není pochyby, že v Německu a Rakousku vedle všeobecných zjevů krise jsou také zvláštní známky svědčící o krisi. Co říká Briand? Briand stojí dnes na stanovisku, že jest nezbytně nutno, aby se Rakousku dostalo hospodářské podpory, i když mezi řádky čtete, že toho také potřebuje Německo. A přes to, že oni tři zahraniční ministři, anglický, italský a francouzský, uznávají hospodářskou nouzi Německa a Rakouska, trvají na tom, že jest to politické opatření. Ano, pánové, je-li to politické opatření, pak by přece bylo účelné, abyste se toho zúčastnili a spolupůsobili, abyste viděli, co se děje. Domnívám se, že je to velký omyl a chyba zmařiti celní unii, vždyť to není přece nic jiného než pokus změniti věci od dola nahoru, poněvadž to právě od shora nejde. Panevropa, jak ji navrhoval Briand, přece byla již kdysi v Ženevě pohřbena. Jest to těžká chyba potírati pokus o výstavbu od zdola nahoru, nemůžete-li místo toho dáti něco jiného. Posuzujeme-li věci správně, musíme říci, že konec konců u Francie nejde o nic jiného, než o zachování hegemonie, to jest přeloženo do češtiny - o nadvládu v Evropě. Politikové, kteří začínají Versaillemi a Versaillemi přestávají, musili by se vzdáti nadvlády, hegemonie v Evropě a musili by se podříditi dobrovolné úmluvě mezi státy. To dnes ještě nechtějí. A víte proč? Francie, jak známo, má nejmenší procento nezaměstnaných, Francie při různém rozdělování zlatých reserv žije v docela jiné situaci než Německo a Rakousko, Francie může dnes v boji proti celní unii poskytnouti politické zápůjčky. Neboť konversní zápůjčka, velectěné dámy a pánové, upřímně řečeno, není přece nic jiného než politická zápůjčka, právě tak, jako dostane politickou zápůjčku Jugoslavie a jako ji také dostane Rumunsko.

Pánové s české strany! Máte nám, sudetským Němcům, za zlé, že vítáme první pokus od zdola nahoru. Vidíte v tom od nás, sudetských Němců, nepřátelský čin proti státu. Jest to od vás velký omyl. Právě tak jako v Německu a Rakousku jsou hospodářské poměry špatné, tak také v Československu, u nás sudetských Němců, jsou, pánové, mnohem horší než u vás na české straně. A nechci býti prorokem, jestliže vám zde prohlašuji: Kdyby dnes poměry na české straně po stránce hospodářské byly takové jako u nás, u Němců, již zítra byste hlasovali pro úmluvu o celní unii. Budeme míti příležitost promluviti o těchto věcech a budoucnost nás poučí, zda máte pravdu vy, či my na německé straně. Jedna věc jest však jistá, a tu otázku budete si musiti předložiti: Jestliže za uznaných poměrů v Německu a Rakousku dáte přednost dohnání Německa na stranu Ruska, domnívám se, že se dopouštíte téže chyby, jako když tímto krutým politickým bojem proti těmto dvěma státům, konec konců přece místo poznání politického rázu, vyvoláváte revoluci, násilnou cestu. Neboť také v té věci jest nám přece, pánové, jasno, že Československo pro své úzké hospodářské vztahy k Německu utrpí, jestliže se poměry v Německu změní a zhorší. Nezapomínejte, že r. 1928 Německo s Rakouskem odebralo od Československa ještě za 7˙1 miliardy zboží, r. 1930 za 5˙5 miliardy a že dnes, myslím, stojíme již asi na 3 miliardách. Nezapomeňte, že náš celkový vývoz v prvých 4 měsících r. 1931 jest proti posledním 2 letům pozadu asi o 5 miliard. Mám pocit, že dnes diplomacie, jak se sešla v Ženevě, posuzuje celý problém jen politicky, že celou tu otázku vůbec neposuzuje po stránce sociální. Mluvíte-li dnes o krisi, krise přece nikdy nezmírníte, nemluvě již o tom, že byste ji zdolali, nepřikročíte-li k tomu, abyste odstranili její příčiny. Takovýmto chováním se však příčiny naprosto nezmění, a já vám prohlašuji, aniž chci prorokovati: Diplomati mají pokdy, ale hladovějící miliony nezaměstnaných v Evropě čekati nemohou. A tu se naskytá také otázka, která cesta bude lepší, zda se chcete bráti cestou politického poznání, či zda se chcete dáti na cestu revolučního násilí. Nezapomínejte však: frázemi lze snad vystačiti v politice, ale s frázemi nevystačíte v hospodářském životě, poněvadž hlad milionů lidí nezná mezí a dožaduje se změny. Hleďte, to jest ono nepřátelské stanovisko proti státu, na kterém stojíme my, sudetští Němci. A domnívám se, že se v budoucnosti ukáže, že naše stanovisko bylo konstruktivnější, a dovolíme si v budoucnosti otázku, kdo jednal nepřátelštěji proti státu, zda státu nepřátelské pojetí nebylo především u vás, kteří jste se dívali jen politicky, zatím co vaše skvělé zemědělství, vaše průmyslová zařízení spěla k úpadku a statisíce lidí ztrácelo práci. Jest to lehkomyslné od českého tisku, staví-li se na toto stanovisko proti sudetským Němcům. Myslím, že dnes stojíme ve znamení nejen nejostřejší hospodářské krise, stojíme také ve znamení nejostřejší krise důvěry k našim diplomatickým, k našim parlamentním a našim mezinárodním hospodářským institucím. Z tohoto důvodu musím vám docela poctivě říci, že jsme tímto způsobem projednání tohoto důležitého problému celní unie, touto taktikou průtahů, když jsme se přece nyní již dostali do Haagu, aby byla provedena nová právnická zkoumáni Společností národů, že jsme tímto úmyslným změřením a úplným nepochopením skutečností nanejvýš ohromeni a také pobouřeni a také proti tomu energicky protestujeme.

V této souvislosti jen několik slov - týkají se sice mne osobně - k polemice, která byla připojena na české straně k mým vývodům na mosteckém krajském sjezdu strany dne 10. května. Na mosteckém krajském sjezdu strany, dne 10. května, vylíčil jsem věc tak, jak jsem ji nyní přednesl. Slyšeli jste tam, že my, sudetští Němci, jsme zajedno s Benešem v názoru na nutnou spolupráci evropských národů, že však neschvalujeme jeho stanovisko k celní unii, nýbrž že celní unii vítáme jako první pokus od dola nahoru a že prohlašujeme jednotné stanovisko sudetských Němců. To bylo tenorem řeči na krajském sjezdu strany. To přimělo "Lidové Noviny", "Československou republiku", myslím také "Lidové Listy" a "Národní Politiku", aby napadly osobně mne a také moji stranu. Předem bych vám rád řekl: To, co v parlamentě hájíme, hájíme z přesvědčení, a z toho, co jsem prohlásil, nevypustíme ani slovo. Ale u Čechů jest podivuhodná jedna věc: mluví-li člověk, jak se vám to hodí, pak jest demokracie diskusí; postaví-li se však člověk na kritické stanovisko, aniž při tom chce býti osobně nenávistný, pak jest to u vás nepřátelství proti státu, šovinismus, pak zaslouží takovéto stanovisko nejhorší osobní boj. Za jednu věc jsem však této věci vděčný, že český tisk zahájil tuto polemiku, poněvadž český tisk projevy německých politiků úplně sabotuje. Do českého tisku dostávají se jen tehdy, jsou-li proniknuty nadměrnou loyalitou, nebo je-li kritika ostrá. Pak saháte ke kritice, zaujímáte stanovisko a charakterisujete věc jako nepřátelskou proti státu. Má to však také něco dobrého do sebe, že se česká veřejnost dovídá také o stanovisku sudetsko-německých politiků, poněvadž se na konec v budoucnosti jednou ukáže, kdo z obou stran měl pravdu. Nezapomeňte, že jest to přece klamání politické veřejnosti, zatajuje-li se vlastnímu lidu stanovisko protivníkovo. Nevěřím, že jest to snad správná cesta. Tolik chtěl jsem říci o těchto věcech.

V této souvislosti mám si s vámi promluviti ještě o něčem. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) To, o čem chci s vámi mluviti, jest otázka rakouského Úvěrního ústavu. Divíte se, proč chci o tom promluviti několik slov. Dotýkám se otázky rakouského Úvěrního ústavu proto, abych vám v souvislosti s německo-rakouskou celní unií řekl, že jest to známka hospodářské krise, že banka vykáže ztrátu 140 milionů šilinků. Na druhé straně musím však učiniti porovnání mezi Rakouskem a Československem. Odůvodnil bych to tímto: V Rakousku sanuje se zákonem - pan kolega Hodáč mi ihned porozuměl - tam se rozdělí 140 milionů šilinků na vládu, Národní banku a Rothschilda. Vláda dala si dáti souhlas k tomu prostřednictvím Národní rady. Jest to velmi smutné znamení, že se ukáže ztráta 140 milionů šilinků, když se o 6 nebo 8 měsíců dříve zjistil ještě čistý zisk k vyplácení dividendy akcionářům a k vyplácení tantiem správní radě. Není přece možno, aby se příští měsíc poté zjistila ztráta 140 milionů šilinků. To zavdalo mi příčinu k otázce: Není obyvatelstvo oprávněno žádati od vlády, od parlamentu, aby provedly opatření, aby mohlo míti plnou důvěru v tyto ústavy? Prohlásil jsem: V Rakousku se sanovalo veřejně. Není tajemstvím, že v Československu se sanovalo tajně. Jen jednou se to udělalo veřejně, to bylo 310 milionů. V této souvislosti dovoluji si přece jednu zdvořilou otázku: Kolik to dělá, co se použilo u nás na sanaci bank? Dovolte mi jako německému poslanci také otázku, jaká část připadá z toho na německé banky, dovolte mi však také otázku, zda by bylo možno sanovati banky a aby pak směly zvýšiti dividendy nebo prováděti skvělé stavby za 30, 40, 60 milionů? Jak to přijde, že ve správní radě rakouského Úvěrního ústavu nikdo nepřijde na to, že je tu ztráta 140 milionů? Je to proto, že správní rada jest jen loutkou a do spekulace ředitelů nemá co mluviti. Jak je možno, že vládní komisař, tedy státní dozor nemá o tom potuchy? Jaký pak účel má státní dozor, je-li postaven před hotovou věc, před ztrátu 140 milionů šilinků? A tu se domnívám, že máme proklatou povinnost, abychom v tomto směru přece také jednou pátrali a zkoumali, aby naše obyvatelstvo mohlo míti založenou důvěru k našim peněžním ústavům.

Několik slov ke konversní zápůjčce. Konversní zápůjčka jest nyní sporným bodem v koalici. Myslím, že i s našeho stanoviska můžeme říci, že jí v té formě, jak jest nyní zamýšlena, pokud můžeme posouditi z časopisů, přijmouti nemůžeme. Předně nemůžeme přijmouti, aby se konvertovalo, dokud nevíme, jak budou poměry v době, kdy se chce konverse provésti. Za druhé musíme zkoumati, zda by se nenašla cesta k levnější konversi. Za třetí dlužno za všech okolností odsouditi, aby se uzavírala větší zápůjčka, než jest nutno k samotné konversi a za čtvrté musíme konečně odmítnouti zaplacení tak zvaného státovkového dluhu v tomto stadiu, kdy neplatíme z něho úroků.

Velectění! Nezapomeňte přece jedné věci. Prožíváme stadium nejhorší krise, a dnes, kdy se dáváme na cestu zápůjček a při tom si chceme vypůjčiti více, než jest nutno, ještě vůbec nevíme, kolik budeme potřebovati v příštích měsících nebo snad v příštích letech na naléhavé sociální potřeby ke zdolání a zmírnění nezaměstnanosti. V této těžké chvíli nesmíme si ucpati cestu k zápůjčkám, nýbrž musíme si ji nechati otevřenou pro těžké kritické doby.

Tolik bych řekl k této věci. Domnívám se, že vám ke všem těm věcem, jak jsem se o nich zde krátce zmínil, mohu říci, ať již to byla ním devisovým a úvěrovým poměrům, či ať celní unie nebo stanovisko k našim sudetským Němcům, či stanovisko k veškerým bankov- již jde o stanovisko ke konversní zápůjčce, v dnešních kritických poměrech rozhoduje ne samotná politika, nýbrž jen spojení mezi politikou a hospodářstvím, poněvadž veškerá politika vám nakonec nepomůže, máte-li na druhé straně k disposici dýchavičný hospodářský aparát, který vám nemůže nic přinésti, poněvadž s vyčerpaným hospodářstvím není možno řešiti sociální otázky. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru zemědělského, p. posl. Koudelkovi.

Zpravodaj posl. Koudelka: Vzdávám se slova.

Místopředseda Taub (zvoní): Pan zpravodaj se vzdává slova.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru živnostensko-obchodního, p. posl. dr Zadinovi.

Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno! Konstatuji jako referent výboru živnostenského, že v provedené debatě nebyla přednesena žádná námitka proti zákonu, který projednáváme. Jestliže někteří pánové, jako dr Rosche, použili této příležitosti, aby zde rozvinuli svůj názor na otázky obchodně-politické a na řešení hospodářské krise, nepokládám tuto příležitost za vhodnou, abych zaujímal k tomu stanovisko. Proto trvám na návrhu, aby slavná sněmovna dala souhlas k této předloze zákona. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru rozpočtového, p. posl. dr Hodáčovi.

Zpravodaj posl. dr Hodáč: Slavná sněmovno! S hlediska výboru rozpočtového byla vznesena proti předloze jediná námitka kol. Gottwalda, že není odůvodněno, aby se vláda vzdávala částky cca 70 mil., aby ji slevovala, a to proto, že podle p. Gottwalda není účelné podporovati racionalisaci, na jejíž podporu tento zákon směřuje. Přes to doporučujeme, aby zákon byl beze změny schválen, poněvadž nedostatek technického pokroku by znemožnil naši soutěživost a jen rozmnožil onu nezaměstnanost, do níž si kol. Gottwald stěžoval. A chtěl bych jen říci, že situace je poněkud podivná. Není tomu dávno, před několika lety kol. Novák musil hájiti domácí hospodářství proti výtkám, jako by neprovádělo racionalisaci dostatečně. Dnes je musíme hájiti proti výtkám, že racionalisaci provádí. Mám za to, že v této věci nemůže se československé hospodářství odpoutati od velkého světového pokroku, který znamená racionalisace. My to uvidíme teprve v době, kdy se opět vrátí lepší konjunktura. Pak se teprve ukáže, zda tato soustava znamenala pokrok. Ukáže se, že pokrok znamenala.

Mám proto za to, že jest odůvodněno, aby tato sleva byla nadále přiznávána. Doporučuji přijetí zákona beze změny. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): Nebude-li námitek, odložím hlasování o tomto odstavci pořadu a přistoupíme k projednávání dalšího odstavce. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme tedy k projednávání dalšího odstavce, jímž jest: