Předseda (zvoní): Dávám slovo třetímu zpravodaji, panu posl. dr Hodáčovi.

Zpravodaj posl. dr Hodáč: Slavná sněmovno! S hlediska rozpočtového výboru dlužno poznamenati, že rozpočet na r. 1931 již počítal s prodloužením platnosti tohoto zákona, takže na rozpočet nemá usnesení tohoto zákona dalšího vlivu.

Dále dlužno podotknouti s hlediska rozpočtového, že sleva cla pro r. 1929 činila, jak podotčeno již kol. dr Zadinou, 69,500.000 Kč. Tato sleva přes to jest odůvodněna, poněvadž slevu cla na stroje nemůžeme posuzovati s hlediska cla finančního, nýbrž národohospodářského. Je pravda, že tento dovoz strojů má umožniti technický vývoj a technický pokrok. (Výkřiky komunistických poslanců.) Ano, tento dovoz strojů má umožniti racionalisaci, poněvadž bez technického pokroku a bez racionalisace bychom nemohli soutěžiti s cizinou. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr Hodáč (pokračuje): Je proto národohospodářsky odůvodněno, aby tato sleva cla byla poskytována. Ještě dále by bylo třeba zmíniti se o tom, že tento zákon je dělán ve formě zmocňovací. Pokud se týče této formy, mám za to, že formy zmocňovací má se užívati co nejméně a že v každém případě, kde jde o pouhé zmocnění, musíme zkoumati, zdali toto zmocnění skutečně je věcně a technicky odůvodněno. V tomto případě zmocnění technicky a věcně odůvodněno je. Před časem činil se pokus, aby tyto položky byly přesně vyjmenovány; konalo se velmi obsáhlé šetření obchodních komor a zájemníků, a ukázalo se, že přesné vyjmenování těchto položek není možné.

Proto tedy věcně, technicky jest odůvodněno v tomto případě, že se tento zákon dělá formou zmocňovací, ačkoliv i přes to jsme zkoumali, zdali skutečně toto zmocnění jest odůvodněno. Podotýkám, že neslouží toto zmocnění a tento zákon pouze velkému průmyslu, on slouží také zemědělství, on slouží také drobným živnostem a právě v drobných živnostech je celá řada strojů, které jsou zvláště přizpůsobeny tomu, aby také tato výroba mohla býti racionalisována.

Konečně bych řekl, že platnost tohoto zákona jest omezena na 3 roky. Jistě by bylo správné, aby omezována nebyla, poněvadž každé přerušení této platnosti znamená určitou mezeru a po případě i znamená, že se objednávky těchto strojů zpomalí. Ale tato doba tří let je kompromisem mezi názory zúčastněných kruhů a názorem ministerstva financí. Poněvadž je nanejvýš naléhavé, aby byl tento zákon uskutečněn co nejdříve, rozpočtový výbor navrhuje, aby byl přijat beze změny. (Výkřiky komunistických poslanců. - Potlesk.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pan posl. Gottwald; na straně "pro" pan posl. dr Rosche.

Dávám slovo p. posl. Gottwaldovi.

Posl. Gottwald: Nevím, je-li to náhoda, anebo úmysl, je-li to úmysl režie, zde pana Malypetra, Stivína a Tauba, že na první pohled jasně staví před oči celé veřejnosti poměr tohoto parlamentu k tomu, co je venku, co je mezi lidem.

Venku zuří drahota, způsobená neslýchanými agrárními cly, a zde se projednává zákon, kterým se zrušují cla, případně prodlužuje se zákon o zrušení cel, ovšem ne na chleba a mouku, nýbrž na stroje, které slouží k zostření kapitalistické racionalisace. Venku zastavují v obcích a okresech vyvařování, pan Czech přestává posílati své žebračenky prý není pro to peněz - ale zde bude odhlasování tohoto racionalisačního zákona stát, jak sami páni zpravodajové přiznali, stát přes 60 milionů Kč. Poněvadž průmysl, jak pan Zadina pravil, má za to, že předpoklady tohoto zákona jsou dále dány, proto se tento zákon odhlasuje.

My komunisté předkládáme návrhy proti drahotě, nezaměstnanosti a hromadnému propouštění, tedy návrhy ve věcech, které jsou dnes pro pracující lid nanejvýš ožehavé. Naše návrhy však nejsou rozdány, ale je rozdán návrh p. Meissnera na státní vězení a na programu je kopa imunitek. Venku jsou vyhazováni dělníci z fabrik, pan Meissner pro ně opatřuje kriminály. (Výkřiky komunistických poslanců.) Venku fabriky zastavují, ale Meissnerův "Betrieb" pracuje dokonale a důkladně. A tak skutečně nevím, je-li to úmysl nebo náhoda, že zde pánové zařizují svou režii tak, aby bylo na prvý pohled jasno, že jedinou prací, kterou oni dovedou obstarati, je práce soudcům, policajtům, žandarmům a vězeňským strážníkům, že jediné zaopatření, které dovedou obstarati, je zaopatření v kriminále, že jedinou lácí, kterou oni dovedou přivoditi, je láce pendreků a soudních rozsudků.

My naproti tomu navrhujeme, aby se jednalo - a to již v příští schůzi - o tom, co dnes hýbe pracujícím lidem. Navrhujeme zákony proti drahotě, na zaopatření práce a chleba nezaměstnaným, navrhujeme opatření proti hromadnému propouštění. Žádáme, aby v příští schůzi byla zahájena rozprava o těchto věcech a připomínáme hned při tom, že o celé serii protilidových zákonů rozhodoval tento parlament expresním tempem. Uvádím jen zákon o míchání mouky, zvýšení cel, daň z obratu, dovozní listy, daň z piva a pod. Co se děje dnes venku mezi pracujícím lidem, je úplně přesvědčivým a důkladným důkazem bankrotu tohoto systému, důkazem, že celý tento systém nedovede dáti lidu chléb a práci.

1 1/2 roku máme zde hospodářskou krisi, 1 1/2 roku se vede proti ní "boj", a dnes máme větší hlad, větší bídu a větší nedostatek než před 1 1/2 rokem.

Zejména pustým švindlem se ukázaly sliby, kterými zde pánové krmili pracující lid v souvislosti s nynějším jarem. Je potřebí zrekapitulovati tyto sliby, oživiti paměť, aby byla jasná cena nového pytle slibů a ilusí, které chtějí pánové mezi lid hodit.

Vzpomeňme jen, co se nadělalo hluku se zaopatřováním práce. V "Právu Lidu" denně mobilisovali miliardy proti nezaměstnanosti. Vypůjčilo se 1300 milionů. Kde jsou, kdo za ně dostal práci? 70 milionů vydělaly a stáhly si hned banky, 600 milionů padlo na deficit železnic, 64 miliony na sanaci různých zkrachovaných koryt politických, 150 milionů na černý fond a na t. zv. investice 416 milionů. Ale kde? My jsme tehdy řekli: Ani jeden nezaměstnaný neuvidí za ty peníze práci, a stalo se - ani jeden nezaměstnaný nedostal za tyto peníze práci.

Dále, co se nadělalo křiku s investicemi obcí a okresů. Udržal zde ve vládním prohlášení slíbil, jak rychle budou vyřizovány žádosti obcí a okresů o investice. Sociální demokraté a čeští socialisté ve svých novinách nestačili nadávati na zdlouhavou starorakouskou byrokracii, která jejich investiční úmysly hatí a dnes máme ve všech místech hromadné škrtání i těch položek, které byly obce nuceny dáti do rozpočtu pod tlakem nezaměstnaných na nouzové práce, stravování, vyvařování a podpory. Výsledek toho ovšem pak nemůže býti jiný než je. Ne nové zaměstnání, nýbrž propouštění, ne nové nouzové práce, ne nové investice, nýbrž propouštění ze starých. A důsledek toho je, že nezaměstnanost v dubnu nepoklesla ani sezonně, že se v dubnu vykazuje úředně nadále přes 289.000 nezaměstnaných. Když se v lednu úředně vykazovalo 313.000 nezaměstnaných, pan Czech odhadl skutečný počet na 600.000, ačkoliv byl ještě větší. Vezmeme-li toto měřítko pana Czecha na nynější úřední odhad, vypočteme si, že v dubnu, v době stavební sezony, v době zemědělských prací je v Československu daleko přes půl milionu nezaměstnaných. To je výsledek těch velkých investic. A k tomu provádí se další propouštění v tisících hromadně: propouštění z nouzových prací, propouštění v kovoprůmyslu - viz výluku v Karlově Huti, která má toto propouštění na celé čáře uvolniti, viz jednání Hampla a Preisse v hornictví, kde se propouští podle směrnic navrhnutých soc. demokratickým posl. Brožíkem. Takové jsou výsledky zaopatřování práce. Věděli pánové o tom, že to tak dopadne? Věděli ti, kteří v novinách psali, jak mobilisují miliardy a jak zaopatřují lidem práci, že nezaopatřují práci, nýbrž že budou dále vyhazovati? Věděli to a vědomě dále podváděli pracující lid. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Když jim bylo v zimě hodně úzko, volali: Chleba pro nezaměstnané! Co mluvili? Bechyně prohlašoval: Žádný nezaměstnaný nesmí zůstati bez chleba, národní sociálové na svém sjezdu šli proti hladu, Bechyně a všichni ostatní apelovali na dobrá srdce boháčů. Odhlasovali si černý fond 150 mil., a co nyní máme? Máme zastavování těch mizerných, nezaměstnanými v zimě pod velkým tlakem vynucených podpor v obcích a okresech, máme skutečnost, že Czech zastavuje zasílání svých žebračenek, máme skutečnost, že stále menší procento nezaměstnaných dostává i tu podporu podle gentského systému. A tak dnes po té velké péči o chleba pro nezaměstnané máme mezi nimi větší bídu a hlad; místo chleba mají více hladu.

Věděli pánové, že to tak dopadne? Věděli a vědomě pracující lid podváděli. A nejpodlejší podvod prováděli se svým tažením protidrahotním. Co mluvili, když jim hodně teklo do bot, na příklad před 25. únorem? "Právo lidu" psalo: "Ceny chleba a masa musí jíti dolů. To není heslo ulice, to je zájem nejširších a nejpotřebnějších vrstev konsumentských". Národní sociálové na svém ústředním výboru přijali resoluci, v níž praví: "Strana bude usilovati o největší snížení cen denních potřeb v přesvědčení, že tím zmírní tíseň hospodářskou všech stavů, jí postižených". Tak se psalo a tak se mluvilo. To je jen zlomek toho, co se vše psalo. Ale co se dělalo především zde v tomto parlamentě, především v ministerstvu, kde sedí šest t. zv. socialistů? Zvýšily se železniční tarify, zvýšila se daň z piva, daň z obratu, zvyšovala se vesele každoměsíčně t. zv. klouzavá cla na obilí, usnesl se zákon o míchání mouky, zákon o pečení chleba, zákon o nuceném vymílání obilí atd. (Výkřiky.) Co se dělalo? A dnes ovšem musilo se dostaviti to, co se dostavilo: zvýšení cen na celé čáře. Chleba, maso, všechny životní potřeby pracujícího lidu jsou dražší. Vědělo se, že to tak dopadne? Věděli ti, kteří psali t. zv. protidrahotní resoluce, věděl Bechyně, když táhl proti drahotě, že to skončí zvětšením drahoty? Věděl, věděl (Výkřiky.) a "Právo lidu" to samo přiznává! V "Právu lidu" z 13. května se praví o příčinách nynějšího stoupání cen: "Poukázali jsme již v minulých dnech, že základní příčinou zdražení žita a chleba jsou zemědělské zákony z r. 1930." Prosím, kdo ty zákony zde odhlasoval, kdo je přijal a kdo je prováděl? Nebyl to Bechyně, Czech, Franke? Nebyli to tito poslanci, kteří to přijali? Dnes přiznávají sami, že si dělali z pracujících kašpary! (Výkřiky.)

V otázce mezd provádějí pánové stejně pustý zločin a švindl. Co se namluvili proti snižování mezd! Zase cituji. Sociální demokraté při volebním provolání při posledních volbách mimo jiné psali: "Všechnu svou péči věnujeme zvýšení dělnických mezd a celé životní úrovně." Národní sociálové na svém sjezdu se usnesli: "Zvyšování mezd a platů budiž vodítkem celému našemu národnímu hospodářství."

Bechyně prohlásil, že prý vláda hnala fabrikanty k čertům, když přišli se snižováním mezd. Tayerlovo odborové sdružení přijalo desítky resolucí proti nemravnému snižování mezd. To se psalo a mluvilo. Ale co se dělalo a dělá? Byla to vláda, která loni přišla si na železniční zaměstnance a odbouravši jim celou řadu t. zv. režijních výhod, snížila jim tím mzdy. Jsou to podniky státu, v jehož vládě sedí 6 t. zv. socialistů, kteří jsou v jedné frontě s ostatními kapitalisty a dělníkům snižují mzdy. Případ v Požárech jest jen malý příklad. Snížili mzdy dělníkům už r. 1930 v kovoprůmyslu o 15%, lučebníkům o 10%, textilákům o 30%, kožedělníkům o 20% a zemědělským dělníkům o 30%. Kdo podepsal tato snížení? Kdo nás nazýval hazardéry, když jsme proti tomu brojili a volali dělnictvo k odporu? Kdo dělal stávkokaze, kdo posílal četnictvo na stávkující, kdo zavíral stávkové hlídky, kdo dělal stávkokaze vždy a v každém případě? Kdo se raduje dnes z výluky v Karlově Huti, která má uvolniti cestu k dalšímu snižování mezd v kovoprůmyslu? Kdo sjednává a sjednával snižování mezd? Kdo se chystá ještě k horšímu stávkokazectví? Soc. demokratičtí a českosocialističtí vůdcové.

Proti snížení mezd mluvili, snižování mezd spolu s fabrikanty prosazovali a na dělníky, kteří se proti tomu bránili, posílali Meissner, Slávik, Czech a Franke četníky a kriminál. Věděli ti páni, když ve svých novinách dali psáti proti snižování mezd, že zítra nebo týž den budou podpisovati pakty o snižování mezd? Věděli a dělníky vědomě podváděli.

Obzvláště pečlivou starost měli o rolníky agrárníci. Ta starost však probíhala po téže linii jako starost sociálfašistů o dělníky. Co se toho namluvilo o obraně dělníků! Agrárníci zabezpečovali po žních malým zemědělcům sklizeň. Bechyně na sjezdu své strany s nimi souhlasil. Všichni měli plnou hubu starostí o drobné rolníky. Ale co se dělalo? Po žních byly ceny stlačeny a teď jsou hnány do výše. (Výkřiky.)

Několik čísel: pšenice červená stála po žních 120, teď 168 až 172 Kč, pšenice žlutá 100, teď 155 až 160 Kč, žito 72, teď 150 až 155 Kč, ječmen 115 a teď 140 až 155 Kč atd.

Po žních, kdy drobnému rolníkovi seděl na krku exekutor a žid, kdy musel prodati za každou cenu, stlačili ceny dolů. Teď, když je přede žněmi a kdy nejen dělník a drobný živnostník, nýbrž i mnohý domkář a malorolník musí chléb a mouku přikupovati, ženou ceny do výše. Kdo to dělá? Kdo je největší keťas v Československu? Jsou to agrárnická družstva. Takto se tedy postarali o zabezpečení skli zně drobným rolníkům. Sebrali jim to hned na stojato, dali jim za to babku a teď s tím keťasí a lichvaří.

Druhý příklad pečlivé starosti agrárníků o rolníky, o kterém mohou zejména drobní řepaři mluviti celé kapitoly: donutili v této kampani rolníky v Československu, drobné řepaře, aby snížili o 10 až o 30%, a snížili jim cenu řepy o více než 20%, ale cukr ovšem je stejně drahý. Podobně postupovali u malých chmelařů. Udělali syndikát a ty drobné nutí, aby pěstovali méně chmele.

A pokud se týká daní, podobná kapitola: daňové zatížení pracujícího lidu stoupá. R. 1919 činilo 143 Kč na hlavu, r. 1929 činí 779 Kč. To jsou pouze státní daně, nehledě k obecným přirážkám. Pro rolníky si objednává ministerstvo financí 5.000 nových exekutorů, ale bankám se nejen nebere, co podle zákona mají platiti, nýbrž se jim ještě přidává. Když drobný živnostník anebo malý rolník nezaplatí daně, pošlou na něj exekutora, ale když nezaplatí předepsané daně banka anebo velkofabrikant, tak mu je prostě odepíší anebo ti tam pošlou advokáta jako pana Meissnera, Wintra atd., kteří to za pěkný bakšiš na ministerstvo financí už vyřídí.

Tak na př. Živnobanka, která r. 1925 zaplatila 27 milionů, zaplatila r. 1930 pouze 10 milionů na daních. Unionka, která r. 1925 zaplatila 26 milionů, zaplatila loni pouze 5 mil. Kč. Eskontní banka, která r. 1925 zaplatila 28 mil. Kč, zaplatila loni pouze 5 milionů Kč. (Hlasy: Ale při tom mají zisky stejné anebo ještě větší!) Ale kdyby to bylo tak, kdyby tyto banky a tito fabrikanti platili aspoň to, co jest jim předepsáno podle odhlasovaného zde zákona, ale oni to prostě neplatí, oni to zdefraudují. Nebo je to snad bolševická demagogie, se říká. Ale já se dovolávám svědka, který nebude moci býti vinen z bolševické demagogie. Já čtu: "Odepsala-li finanční správa r. 1919 až 1929 na obou výdělkových daních skoro 1 miliardu, odepsala zároveň nejméně šestkráte tolik přirážek samosprávných, tedy asi 6 miliard, dohromady 7 miliard odpisů." A dále: "Výše nedoplatků a protekčních daňových odpisů je důkazem, že s občanskou vyspělostí to není valné, zejména ne mezi vrstvami zámožnými. Na r. 1929 činily nedoplatky úhrnem skoro 4.941 mil Kč ročně." - Toto přiznává sám soc. demokrat Remeš, jak možno čísti v "Právo lidu" z 23. února t. r.

Na ty, kteří pouze za jeden rok nezaplatili tolik na předepsaných jim a předtím již hodně snížených daních, nepošle se exekutor, ti pošlou za sebe advokáta jako Wintra, Meissnera a podobnou společnost a odepíše se jim to, ale na rolníky se musí najmouti nových 5.000 exekutorů. Poněvadž je nebezpečí, že za chvíli nebudou míti ti drobní dělníci v chlívku ani kozu a v jizbě ani peřinu, aby exekutoři měli co bráti, tak si páni před několika dny odhlasovali zákon, podle kterého budou moci exekvovati malorolníkům beze všeho i tu půdu, kterou dostali draho od pozemkového úřadu. Mám na mysli přijatý t. zv. malý přídělový zákon. Taková je tedy péče o malorolníky: 5.000 nových exekutorů, zákon na vyvlastnění drobných rolníků, po žních sebrati jim úrodu za babku a na jaře a přede žněmi vyhnati drahotu do výše! Věděli páni, kteří mluví o své starosti o rolníky, o tom, jak to dopadne? Věděli, a ovšem vědomě rolníky klamali. Jaký je tedy závěr z této serie podlostí, podvodů, švindlů? Takový: Ukazuje se nad slunce jasněji neschopnost tohoto systému, dáti lidem chleba a práci, ukazuje se, že pracující lidé jsou vědomě podváděni, ukazuje se, že dnes jest léto přede dveřmi, ale práce se neotvírá, nýbrž vyhazuje se dál, drahota neklesá, nýbrž stoupá, ale snižují se mzdy. Bída a hlad se nezmenšují, nýbrž zvětšují. Před pracujícím lidem je perspektiva, že z hladové zimy půjdou do hladového léta. Taková je bilance půldruhaletého boje proti krisi.

A nyní místo chleba, místo práce sypou pánové pytel nových slibů, poněvadž venku jest nejen bída, nýbrž také to vře, jest nespokojenost. Čelit této nespokojenosti mají vedle Meissnerových kriminálů, Slávikových četníků také různé manévry, a my tyto manévry odhalujeme lidu. Máme zde především Bechyňovo protidrahotní tažení č. 2. Jaká opatření navrhuje tento ministr hladu proti drahotě, kterou spoluvyvolal? Prý mělo býti sníženo clo. Bude sníženo? Clo na obilí a na žito nebude sníženo. 25 Kč za 1 q žita, to dostane keťas a bursián a tomu přirozeně ani nenapadne, aby o to zlevnil žito. Tedy clo nebude sníženo. Dovoz žita bude nadále podroben povolovacímu řízení, vývoz žita bude nadále podporován exportními premiemi a dovozními listy, míchání mouky, které urychlilo celní válku s Maďarskem a stálo 10.000 dělníků, textiláků chleba, nebude zrušeno. Je jasno, že ceny v malém neklesnou v důsledku těchto t. zv. opatření ani o haléř; ovšem po žních klesnou ceny obilí ve velkém znovu, aby mohlo býti laciné obilí skoupeno od drobných rolníků, aby mohlo potom po žních v zimě a na jaře býti vyhnáno znovu do výše a aby se komedie, které jsme nyní svědky, mohla opakovati znovu.

A pánové mají další tahák: vývozní záruky, exportní pojištění. To je stejný švindl jako ta pověstná půjčka 1.300 mil. Oč jde? Jde zde hlavně o zrychlování vývozu zbraní a výzbroje, zejména do Polska a Rumunska. Československý pracující lid má z peněz, které jsou na něm vydřeny, garantovati, že kanony ze Škodovky, mašinkvery ze Zbrojovky a dynamit ze Semtína, který je posílán do Polska a Rumunska proti Sovětskému svazu, bude akcionářům Škodovky, Zbrojovky a semtínské dynamitky zaplacen. Takový je hlavní smysl zákona o vývozních kreditech. A vedle toho se nyní pánové dohodují v zákulisí o řadě dalších presentů bohatým, a poněvadž jde o kořist velmi tučnou, nemohou se ovšem tak snadno dohodnouti, kolik na koho přijde, a proto také mimo jiné parlamentní "betrieb" až tam na imunitky, státní vězně atd. je zabrzděn.

Jaké jsou ty nové presenty stamilionové? Je to především míchání lihu s benzinem to znamená zdražení bramborů. Ani na brambor nebude mít pracující člověk. Je to dále dražší jízdné v autobusech, ale ovšem pro agrární kapitalisty, pro majitele lihovarů stamilionové profity. Je to za druhé chystaný zákon o zákazu stavby nových cukrovarů, zákon přímo neslýchaný, zákon, který více než tisíc teoretických traktátů dokazuje prohnilost kapitalistického systému. Zastavovat výrobu, vyhazovat dělníky z práce, utvořit půlmilionovou armádu nezaměstnaných, to se kapitalistům zakázati nemůže, ale zakazovat otevříti výrobu, to patrně lze. Zde se nám předkládá zákon o zákazu staveb nových cukrovarů, kterýžto zákon, jak pravím, je klasickým dokladem prohnilosti tohoto systému. Co je jeho účelem? Udržení posic cukrovarního monopolu, udržení domácího trhu, to znamená převážné většiny pracujícího lidu pod knutou, pod diktátem tohoto monopolu, další zvýšení stamilionových zisků Živnobanky a všech bank, které vlastní cukerní průmysl, zkrátka utužení toho, co řekl ústřední výbor českých socialistů.

Poslyšte, co řekl ústřední výbor českých socialistů: "Je možno žádat za 1 kg cukru 80 haléřů na konsumentu zahraničním a vyrovnávati tuto dumpingovou cenu zahraniční 6 Kč na konsumentu domácím? To není hospodářská politika, to je tyranie finančního kapitálu, který vyvlastnil soukromého podnikatele cukrovarnického a tyranisuje nyní milionový kruh domácích konsumentů. Domácí cena cukru musí býti přizpůsobena konsumní schopnosti domácí. Nebudeme přece ročně dopláceti stamiliony na finančníky, kteří vyvlastnili cukrovarnický průmysl." - To říkali čeští socialisté, a prosím, teď jsou hotovi hlasovati pro zákon, který tuto tyranii cukerního kapitálu má zvěčnit. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Pracující lid posoudí tento druh politiky. Čeští socialisté i soc. demokraté vědí, co to znamená, vědí, že to znamená brzdění výroby, že to znamená udržování monopolního postavení cukerního trustu, že to znamená stamilionové vykořisťování všech pracujících v republice, ale oni budou pro ten návrh hlasovati. Třetí opatření prý pro rolníky jest pod titulem zemědělský úvěr. Co to bude? Ze státních peněz bude se platit pro velké sedláky, velkozemany, pro zbytkáře, pro agrární družstva rozdíl mezi obvyklou úvěrovou sazbou a mezi tím, co stát sleví - snad 3%. To znamená, že na tom kšeftu vydělají banky, že vydělají velkosedláci a zemani, ale drobný rolník? Tomu přec nikdo nic nepůjčí, poněvadž nic nemá, ten bude z této úvěrové akce vyloučen.

Stejného druhu je t. zv. živnostenský úvěr. Zase jen podniky živnostenské strany a velcí keťasi a obchodníci, kteří dostanou na základě tohoto zákona na účet poplatníků zvláště levný úvěr. Vydělají na tom banky, političtí živnostníci, jejich strana a jejich podniky a velkokeťasi.

Úplně záhadnou věcí je t. zv. lidový úvěr. Ale podle dosavadní prakse dá se předpokládat předem, co to bude. Budou to peníze na zaopatření koryta sociálfašistickým předákům za jejich služby finančnímu kapitálu. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.)

A konečně nová deficitní půjčka, nějaké 2 1/2 miliardy Kč, pod titulem konverse zahraniční půjčky. Fakticky proto, aby několik bankovních skupinek mělo tučné kšefty, aby mohly býti kryty deficity.

Mimo to chce také pan ministr Bechyně zdokonaliti své ministerstvo na ministerstvo spotřeby. Co za tím vězí? Hlavně to, že sociální demokraté a čeští socialisté, ale zejména sociální demokraté začínají se třást o své posice v dělnickém družstevnictví. Vědí, že proletářské opatření v dělnickém družstevnictví jde jim na kůži. Oni chtějí ještě více pomocí státního aparátu upevniti svě posice proti proletářským družstevníkům v tomto hnutí. Připravují zákon, kerý jim umožní, aby sesadili beze všeho nepohodlné jim vedení tohoto družstevnictví, zejména mají spadeno na pražskou "Včelu". A tak za tím křikem po ministerstvu spotřeby skrývá se především snaha po ovládnutí družstevnictví sociálními demokraty, po případě snaha po vyvlastnění tohoto družstevnictví dělníkům.

Taková jsou opatření, takový je ten pytel těch nových věcí, o kterých se páni nyní radí a které hodlají pracujícímu lidu přinésti. Jaký bude výsledek těchto opatření? Výsledek těchto nejnovějších opatření bude: stamiliony bankám, fabrikantům, velkostatkářům a bursiánům, miliony jejich sociálfašistickým lokajům a pomocníkům, zvýšení daňového břemene, větší nezaměstnanost, větší drahota a na konec vyvlastnění dělnického majetku, dělnických družstev. A proto "betrieb" Meissner pracuje tak produktivně. (Výkřiky komunistických poslanců.) Takový je zákon kapitalismu. Zákon kapitalismu je, vykořisťovat pracující a důsledky krise tohoto systému převalovat na pracující lid. Kapitalisté sami o sobě z dobré vůle nebudou dělat nic jiného, nebudou dělat jinou politiku. Kdo mluví opak, jako sociální demokraté nebo čeští socialisté, ten lže, ten klame pracující lid. Kapitalisté sami svůj zákon vykořisťování nikdy nezruší, tento zákon však může býti prolomen, a to sjednocenou silou a náporem pracujícího lidu. Říkáme dělníkům a pracujícímu lidu vůbec: Byla hladová zima, bude hladové léto a ještě strašlivější podzim a nová zima, nepostavíte-li se jako jeden muž na odpor a nezahrajete-li pánům tak, až jim z toho bude horko, neboť jenom v tom případě páni povolí.

Navrhujeme dnes řadu opatření proti drahotě, nezaměstnanosti a propouštění. Tato opatření mohou býti prosazena, když se za ně postaví pracující lid, když za ně povede boj v závodech a na ulicích. Návrhy naše vyplývají z bídy a hladu mas a obsahují pouze to nejnezbytnější, nejnutnější, co dnes lid potřebuje: chleba a práci. Navrhujeme zákon proti drahotě. Vycházíme při tom z tohoto hlediska: Kdo zdražuje? Zdražují monopoly, kartely, trusty. Kdo jim pomáhá zdražovat? Kapitalistický stát, tedy i tento parlament. Čím? Svojí celní a daňovou politikou. Lze proto drahotě čeliti snížením těchto zdražovacích opatření kapitalistického státu. Proto navrhujeme skutečně účinná opatření proti drahotě, a to: Zrušení agrárních cel, zrušení daně z obratu na denní potřeby pracujícího lidu, zrušení systému dovozních listů, zrušení zákona o míchání mouky. Je to demagogie? To říkají nár. socialisté. Proti agrárním clům r. 1927 vedli obstrukci. Knejzlík to byl, tuším, který tu dokonce rozbil lavici. Zřejmě tedy to nebyli pouze bolševici, kteří byli proti clům. Pokud se týká daní, tu volební provolání soc. demokratů...

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta je překročena.

Posl. Gottwald (pokračuje): Budu již hotov.

Volební provolání soc. demokratů praví: "V oboru politiky daňové budeme usilovati o odstranění nebo zmírnění tíživých daní konsumních, především daně z cukru, a navrhneme novou úpravu daně z obratu".

To slibovali soc. demokraté ve svém volebním provolání r. 1929. Jejich činy jsou ovšem opačné. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Navrhujeme, aby se provedlo, co i oni kdysi slibovali, anebo ještě teď slibují. Dále navrhujeme zákon o zaopatření práce. Navrhujeme, aby stát a obce stavěly laciné byty, školy a nemocnice a aby obecní a okresní zastupitelstva měla nejen právo, nýbrž i povinnost provésti veškeré pro pracující lid potřebné investice. Navrhujeme, aby byl vydán zákaz škrtat v položkách - nouzové práce investiční - v položkách "na nezaměstnané", které již v obcích pod tlakem nezaměstnaných povoleny byly. Navrhujeme konečně 7hodinnou dobu pracovní bez zkrácení mezd.