Agrární krise u nás a zemědělství v SSSR. Monopolistický kapitalismus, tvořící v některých zemích možnost zvýšené a levnější agrární výroby zaváděním nových vynálezů a technických method do zemědělství, racionalisací velké průmyslové výroby, nejen že nerozšiřuje zároveň možnost odbytu, nýbrž zmenšuje ji tím, že životní podmínky širokých pracovních vrstev městských a venkovských se zhoršují. Na venkově nastává podobná krise jako ve městě. Hlad a nouze zachvacuje široké zástupy drobných rolníků a chalupníků, ačkoliv skladiště a sýpky velkostatkářů jsou plny obilí a potravin. Rozvoj kapitalistického hospodářství na venkově vede k úpadku drobného sedláka a obohacení velkých statků.

Ale politika vítězného proletariátu v SSSR. k venkovským rolníkům jest úplně jiná, zavádí do zemědělství tytéž moderní technické prostředky a methody velkého průmyslu, jako finanční kapitál, jenom s tím rozdílem, že je dává k disposici selským masám a dělá z nich prostředek hmotného povznesení mas, jejich sjednocení s dělnickou třídou při společném díle řízení a výstavby socialismu. Táž technika, která u kapitalismu obohacuje hrstku velkých kapitalistů a ničí miliony dělnických a selských mas, tato technika jest pod diktaturou proletariátu pramenem blahobytu pro tyto miliony a přináší záhubu nepatrné hrstce statkářů, kulakům jako třídě.

Radikalisace pracujících selských mas. Proces radikalisace a aktivisace mas venkovské chudiny zachvacuje nejen český, nýbrž i polský venkov ve Slezsku, důkazem čehož jsou demonstrační výstupy v okolí Jablunkova, Třince a Fryštátu a sjednocení s továrním proletariátem na podkladě KSČ (skupina slezských drobných rolníků se soudruhem Brzeżkem v KSČ). Sociální otroctví zvyšuje ještě útisk národnostní a vyhlazovací politika.

Chalupník, drobný rolník nebo horal náš musí ročně platiti ohromné daně. Z každého kusu zabitého domácího dobytka musí předem zaplatiti vysoké částky. Jinak ho čeká přísný trest. Daně pozemkové, domovní, z movitých a nemovitých věcí vzrůstají do nebývalé výše. Agrární velkostatek přesunuje všechny daně na drobného rolníka, který je musí platiti za statkáře. Množí se exekuce, zabavování věcí. Nastává odpor a odboj proti daňovým pochopům a vyděračům.

Beznadějně jsa opuštěn hledá ten slezský sedlák pomoci. Nevěří již podvodníkům, kteří pod záminkou ochrany republiky uložili mu jen daně. Zde komunistická strana svými lidmi ukazuje mu cestu třídního boje na venkově proti magnátům, proti osadníkům, proti kulakům a státním latifundiím, na které a za které slezský drobný rolník platí ohromné daně. Zastrašený jablunkovský horal, který má co dělati s panskými lesy a služebnostmi, lesní dělník nebo vozka, zničený vládou nízkými dopravními akordy a chalupník, drobný rolník od Těšína, Fryštátu, Těrlicka nebo Bohumína se přesvědčil, že všechny krásné sliby pánů agrárníků českých a polských se rozplynuly. Před bankrotem a nevyhnutelnou exekucí zbývá mu boj. K boji ho vyzývá a v boji mu pomáhá jedině komunistická strana. Tato strana na svém VI. sjezdu zdůraznila povinnost spolupráce potlačovaných sedláků a zemědělských dělníků s revolučním proletariátem v boji proti velkostatku, o získání bez výkupu půdy statkářů a odevzdání jí selským kolektivům k užívání a vykořisťování pro blaho celého společenství. Slezský sedlák nemá jiného východiska. Buď zůstane pasivní a podlehne kapitalistické přesile, hmotné zkáze a vyvlastnění v exekucích, nebo v činném boji proti kapitalistické přesile získá moc do svých rukou, vyrve pánům půdu a zavede si kolektivní ústroj pro blaho své vlastní a celého veškerenstva. Slezského drobného rolníka čeká v objetí agrárníků zkáza. Ale ve spojení s komunistickou stranou čeká ho vítězství a lepší budoucnost, jako rolníka v Sovětském svazu.

Válka o chléb jest naší prací v odborářství. Boj o chléb, to jest nyní ten nejdůležitější úkol, neboť nyní kapitalisté v nynější hospodářské krisi zbavují dělníky chleba; kapitalistické zřízení stává se ústrojem hladu statisíců a milionů lidí, ale brániti chleba, to znamená tolik, co bojovati proti kapitalistům o tento chléb, čili připravovati stávky a zároveň vésti akce na ochranu nezaměstnaných za jejich požadavky.

Velké hromadné bojovné akce, demonstrace, stávky výdělkové a demonstrační, to jsou nyní nejaktuálnější věci, chceme-li skutečně, aby útok kapitálu na výdělky, na existence milionů restringovaných dělníků byl zaražen. V těchto hospodářských bojích proletariátu hromadí se maximum revoluční energie dělníků. Proto také dlužno nejvíce práce a námahy věnovati organisaci těchto bojů. Jedinou organisací, způsobilou k tomu, jest odborová organisace, které také VI. sjezd KSČ doporučil tyto úkoly souhlasně s požadavky revoluční potřeby a s potřebou chvíle.

Druhého dne sjezdu ujal se slova soudruh Szwerma, jenž obšírně a velmi zajímavě referoval o revolučních úkolech odborových svazů. Kapitalisté útočí. Odírají dělníky o poslední groš. Zbavují je všech kořistí, vybojovaných kdysi pod hrozbou revoluce rozednívající se na východě. V Československu máme již přes 600.000 nezaměstnaných a mimo to asi 1 1/2 milionu dělníků jen částečně zaměstnaných, 2 až 3 dni týdně. A při tom všem, přes tuto všeobecnou bídu kapitalisté snižují výdělky. Po likvidaci rozličných přídavků a kořistí z r. 1920 sahají drze na základní platy a výdělky, na základy kolektivních smluv.

Když dělník proti tomu vznese protestující hlas, když počne reptati anebo dokonce jde na poradu nebo schůzi, jako to bylo v Karvinné v srpnu 1930 proti měsíčním výplatám, nebo v Těšíně 25. února 1931 na obranu nezaměstnaných, anebo nyní v Karlově Huti proti výluce 1.700 dělníků, pak kapitalistická vláda posílá policii a četníky. Stráže stávkujících se vrhají do vězení, činitelé, členové důlních rad nebo závodního výboru jsou drženi ve vězení atd.

Když ani to nepomáhá a dělníci přes to drží se v bojích dobře a rozhodně, pak přicházejí buržoasii na pomoc zkorumpovaní vůdcové sociálfašistických, t. j. sociálně-demokratických organisací polských a českých. Tito vůdcové pomáhají pánům, nezřídka s pomocí nižších činovníků, srážeti dělnické výdělky, propouštěti dělníky z práce, a za tím účelem klamou dělníky, že to tak musí býti pro zahraniční soutěž; nebo zase si musejí dáti dělníci snížiti výdělky, aby zboží bylo lacinější nebo z ohledu na republiku, aby měla dost peněz atd. Každou stávku hledí zardousiti rozličnými obraty a úskoky a nejčastěji stávkokazectvím.

Oni zavedli ve sněmovně gentskou soustavu, která 90% nezaměstnaných úplně zbavuje podpory. Jedním slovem sociálně-demokratické organisace a jejich vůdcové jsou přáteli pánů, buržoů - sami jsou již buržoy - a jdou všemi cestami proti dělníkům a jejich požadavkům.

Stejně postupují také křesťansko-sociální organisace Čuříkovy a Šrámkovy (chlupatí) a konečně nejnovější již zřejmě panské organisace stávkokazů: fašistické Národní sdružení, které zde v ostravsko-karvinské pánvi bylo založeno v r. 1925 po nádherné stávce, později potlačené, hanebně a mrzce zlomené a zrazené sociálfašisty. Jejich sociálfašistická zrada stávky, její zlomení a dovolení restrikce v revíru otevřelo dveře rozvoji fašistů. A tak pracují nyní všechny tyto nepřátelské, pro dělnictvo vražedné odborové organisace společně.

Proti nim stojí jediná rudá odborová organisace, která v jednotné frontě shromažďuje všechny dělníky bez ohledu na národnost a povolání k práci a boji. Jen tato revoluční organisace stojí v čele bojujících dělnických řad a v čele nezaměstnaných, volajících po svém vezdejším chlebu. Rudá odborová organisace volá: Ani jeden dělník z továrny, ani haléř z výdělku. To jest heslo, které elektrisuje dělnickou masu. Sociálfašisté a likvidátoři říkají, že proti krisi nelze bojovati. Ale příklad Karlovy Huti, která se hned nepoddala - přes zradu sociálfašistů - a také množství jiných příkladů praví, že brániti se jest možno a třeba. Ale aby byl někdo k tomu schopný, musí se zbaviti chyb. Těmito chybami jsou: podceňování hromadných hospodářských bojů, dále nedostatečná příprava takových bojů, oportunismus a odborové sektářství.

Jak se to má dělati? Příprava každého hospodářského boje nedá se provésti agitacemi, fanfárami, nýbrž bojem na ochranu i té nejmenší kořisti, na ochranu nejmenších požadavků. Bojovati proti propuštění každého jednotlivého dělníka z továrny, proti každé křivdě nejchudšímu nezaměstnanému atd. Jednotná fronta zdola. Zatáhnouti do boje o tyto požadavky dělníky nejen lhostejné, ale také, a to zvláště, organisované v jiných a hlavně v sociálně-demokratických organisacích, svolávati s nimi porady, konference, přibírati je do výborů atd. Rozšiřovati každý boj. Jen ve velkých sociálních třídních zápasech jest zárodek většího štěstí a záruka jistějšího vítězství.

Stávkový boj jest věcí nikoliv jednoho svazu, nýbrž všech dělníků a nezaměstnaných a z každého takového boje má se udělati velké, všeobecné hnutí lidu. Žádati odstranění četníků, odstranění nátlaku úřadů na dělníky a teroru.

V otázce nezaměstnaných: Místní a okresní akční výbory nezaměstnaných s důvěrníky jsou orgány nezaměstnaných, které bojují o základní požadavek úplné státní podpory v nezaměstnanosti. Jen silné, masové rudé odborové svazy mohou zdolati úkoly, které jim nyní v té kritické době ukládá dělnická třída. Drobnou prací v hutích, dolech, továrnách nebo na poli mezi dělníky získávati stejně smýšlející členy nejen z lidí lhostejných, nýbrž i z jiných organisací; na faktech každodenního života v práci, v dílně, na vlastním příkladu třídní práce ukazovati jiným, jak se má bojovati po bolševicku. Závodní výbory, důlní rady, důvěrníci, to jsou všechno prostředky k práci, které získají důvěru mas v revoluční odborové organisace a tak vytvoří předpoklad k utvořeni mohutné organisace, která společně s komunistickou stranou povede k vítězství sociální revoluce a k osvobození dělníka z okovů hospodářského otroctví.

Tím směrem musí kráčeti i naše rudá odborová organisace v českém Slezsku, úsilovně pracovati mezi polským pracujícím lidem, aby společně s českým a německým dělnictvem dospěla k cíli. Karvinský hornický sekretariát a třinecký sekretariát spolu se svými odborovými činiteli, otuženými v bolševickém ohni kritiky a důvěry, jistě kráčejí vytyčenou cestou, získávajíce většinu dělnické třídy pod prapory revolučních odborových svazků.

Než sejdu s této tribuny, dovolte mi, pánové, abych obrátil vaši pozornost na hanebný útok kapitalistů, vlády a sociálfašistických organisací proti proletariátu Karlovy Huti, dosud se rekovně bránícímu, a zároveň proti proletariátu celé republiky. Dovolte mi, soudruzi, vznésti zde s této tribuny nejostřejší protest proti zavádění stanného práva v Karlově Huti a okolí, proti shromažďování četnictva v hutích a okolních vesnicích a provokaci celého obyvatelstva.

Musím jménem všech vrstev frýdeckého obyvatelstva přibíti na pranýř hanebné chování úřadů, které ihned vyslaly kapitalistům na pomoc sta četníků ozbrojených od hlavy až k patě, zřejmě s úmyslem, aby tekla dělnická krev.

Na pranýř dělnického mínění celé republiky stavíme nepochybnou skutečnost, že 6 vládnoucích sociálfašistických ministrů dalo kapitalistům povolení k útoku v Karlově Huti. A když se dělníci brání, když neustupují, nýbrž bojují, bojují prozatím klidnými prostředky, hromadnou akcí, když tito dělníci v počtu přes 1600 živitelů rodin jsou uprostřed boje o svou existenci, kterou vláda společně s kapitalisty chce zničiti, tenkrát vláda posílá proti bojujícím dělníkům četnictvo a množství tajné policie.

Pánové říkají, že se hospodářské boje nemají politisovati, ale oni sami ukazují, že každý boj dělnický jest zároveň bojem nanejvýš politickým, v němž jde jak vládě, tak kapitalistům o to, aby udrželi dělníky v otroctví a úplné existenční zkáze, aby nepřipustili zlepšení živobytí pracující třídy a zvýšení jejího vlivu a síly.

Ale můžete býti jisti, pánové, že neodpovíme na tyto provokace, které jste nalíčili na dělníky v Karlově Huti, aspoň nikoliv tehdy a ne tak, jak si myslíte. Boj vnucený dělníkům v Karlově Huti a zároveň celé pracující třídě přijímáme s plným vědomím své síly a pracující lid užije všech sil a pomůcek, aby se tento boj skončil vítězstvím dělnické třídy a jeho slušných požadavků a odvoláním výluky a přijetím všech dělníků zpět do práce.

Třinec, Bohumín, Vítkovice půjdou společně s Karlovou Hutí do boje pod praporem komunistické strany a proletariát v Karlově Huti jistě zvítězí. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava jest skončena.

Žádám o přečtení podaných pozměňovacích návrhů.

Sněm. tajemník dr Říha (čte):

1. Pozměňovací návrh posl. Kubače, Novotného, Jurana a soudr.:

Zaknihování přídělů malých přídělců musí být bezplatně provedeno nejpozději do 31. prosince 1931.

Malí přídělci zprošťují se povinnosti zaplatiti nedoplatky za přidělenou půdu a úroky z těchto nedoplatků.

Závazky malých přídělců, že své hospodaření podrobují nařízením Státního pozemkového úřadu, obzvláště vynucené svolení k zcelování jejich pozemků a podobně jsou neplatné.
§ 4.

Malí přídělci jsou oprávněni úplně volně nakládat svou půdou a s půdou jim přidělenou.

Státní pozemkový úřad není oprávněn své pohledávky proti malým přídělcům vymáhat exekučně.

Státní pozemkový úřad není oprávněn k nucenému výkupu půdy malých přídělců.

Malými přídělci ve smyslu tohoto zákona jsou přídělci, jejichž roční příjem nepřesahuje 24.000 Kč.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej všichni členové vlády.

2. Pozměňovací návrh posl. Scharnagla a druhů:

Ve čl. I nechť § 1 zní:

"Opatření podle §u 19 zákona přídělového za účelem ochrany již trvajících práv vodních, nové úpravy užívání vodních sil, zřízení služebností vodních i cestných a vůbec všeho toho, čeho vyžaduje řádné hospodaření, může učiniti Státní pozemkový úřad nejpozději do jednoho roku po knihovním vkladu vlastnického práva jednotlivým nabyvatelům zabrané půdy."

3. Resoluční návrh posl. Kubače a soudr.:

Na Slovensku následkem živelních pohrom a spodních vod bylo zatopeno na 1000 katastrálních jiter pole chudých rolníků, čímž jsou majitelé přivedeni na žebráckou hůl a jsou bez jakýchkoli prostředků.

Žádáme proto vládu, aby ihned dala k disposici takový obnos, aby všem malým rolníkům, jichž příjem nepřesahuje 24.000 Kč ročně, nahradila celou škodu, způsobenou živelními pohromami.

Místopředseda Stivín (zvoní): Přistoupíme k doslovům pp. zpravodajů, a to nejprve o osnově zákona, kterým se vydávají další předpisy o právním poměru k přidělené půdě (malý zákon přídělový) (tisk 1105).

Dávám slovo k doslovu nejprve zpravodaji výboru ústavně-právního, p. posl. dr Černému.

Zpravodaj posl. dr Černý: Slavná sněmovno! Význam a důležitost projednávaných osnov byly dokumentovány obsáhlou debatou, které se zúčastnili jak pánové z kruhů vládních, tak pánové z kruhů oposičních. Všichni páni řečníci, kteří se osnovami zabývali objektivně a kriticky, konstatovali, že vládní návrh, tak jak příslušnými výbory byl přijat, znamená jistý a značný úspěch, zejména pro ty, pro které byl určen, pro drobné přídělce. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Z těchto důvodů opakuji slavné sněmovně svůj návrh již učiněný, aby vládní osnova přijata byla tak, jak ji přijal ústavně-právní výbor. (Souhlas.)