Projednávaná osnova zákona uvolňuje disposiční právo nabyvatelovo činíc jej skutečným vlastníkem přiděleného pozemku a rusí hlavní neblahá ustanovení přídělového zákona a přídělových listin, kterými mohl se nabyvatel pokládati sotva za pachtýře přidělených pozemků. Dosud podle platných zákonů byla uvalována sekvestrace jen na pijany a lidi, o nichž se dalo prokázati, že nejsou vůbec s to svěřený jim majetek řádně spravovati. Zde tato méněcennost byla zákonem přisouzena všem nabyvatelům půdy zabrané, a to i přes to, že se prováděl, vlastně měl prováděti, pečlivý výběr uchazečů o příděl této půdy.

Po uplynutí tímto zákonem předepsané doby od zaknihování pozemků stane se tedy nabyvatel plnoprávným majitelem svého hospodářství. Je to ústupek naší zákonodárné moci všeobecnému kvašení mezi zemědělským lidem a jeho touze po neodvislém vlastnictví svého majetku. My tuto novou správnou tendenci v nazírání na pokrok v zemědělském podnikání a na poměr zemědělce k majetku a na poměr státu k zemědělcům vítáme se zadostiučiněním, poněvadž byli jsme to právě my, kteří se důsledně bránili snahám po obmezování vlastnických práv majitelů zemědělských podniků a tím eo ipso i proti výjimečným zákonům, obmezujícím zbytečně vlastnické právo jen jedné části občanstva.

Již jednou byl učiněn pokus upraviti resp. doplniti přídělový zákon. Bylo to tuším r. 1928, kdy ministerstvem zemědělství vypracován byl návrh zákona, kterým se doplňuje zákon přídělový, a to v ten smysl, aby, pokud dosavadní zákon přídělový obmezení vlastnických práv nabyvatelů zabrané půdy jen naznačoval, příslušnou novelou a jasnými ustanoveními doplňků zákona byla obmezenost vlastnická u nabyvatelů půdy z pozemkové reformy a jejich odvislost od pozemkového úřadu na věky věkův zpečetěna.

Vzpomenutý návrh na novelu zákona přídělového měl tato ustanovení:

Za § 27 vsunují se ustanovení jako § 27 a:

1. Práva Státního pozemkového úřadu vůči přídělcům, omezení přídělců ve volném nakládání přídělem a závazky jim uložené zákony a rozhodnutím o přídělu zajistí se toliko stručnými zápisy na příslušných listech pozemkové knihy s odkazem na toto ustanovení, a to:

A. Poznámkou omezení vlastnického práva podle § 27 a) přídělového zákona a

b) vkladem zákazu nakládati nemovitostí bez svolení Státního pozemkového úřadu.

2. Tyto zápisy zahrnují samy sebou:

A. Omezení vlastnického práva přídělcova zejména:

a) právem Státního pozemkového úřadu k výkupu (§§ 23, 51),

b) právem Státního pozemkového úřadu odníti příděl za náhradu určenou podle §u 52, jestliže přídělce nesplní zákonných nebo smluvených podmínek přídělu nebo poruší povinnosti uložené mu zákonem nebo rozhodnutím o přídělu nebo projeví úmysl přidělené nemovitosti zciziti nebo propachtovati (§§ 23 a 52);

c) rozhodnutí příslušných úřadů o veřejnoprávních oprávněních a břemenech spojených s vlastnictvím nemovitostí;

d) přídělcovým závazkem podrobiti přidělený i svůj svobodný nemovitý majetek pozdějšímu zcelení a zcelovacímu plánu (§§ 21, 23);

e) závazkem řádně a osobně hospodařiti, podrobiti se trvalému dozoru, po případě úřední správě Státního pozemkového úřadu, podle zákona ze dne 12. února 1920, č. 118 Sb. z. a n., a jeho opatřením podle §u 23, zvláště aby zřízený nebo doplněný podnik byl zachován v celku neztenčený a nebyl dělen právními jednáními ani mezi živými, ani na případ smrti;

f) závazkem státi se členem melioračního družstva, jehož působnost a účel se vztahují na pozemky náležející přídělci z přiděleného nebo ze svobodného vlastnictví;

g) závazkem chrániti přírodní a umělecké památky (§ 50);

B. Zákaz zciziti nemovitost mezi živými, ji propachtovati a zatížiti bez svolení Státního pozemkového úřadu (§§ 23, 35, 37 a 38);

C. Věcné břímě přenechati pozemky potřebné pro veřejné nebo státní účely za nabývací cenu, po případě i za nižší cenu než obecnou.

3. Bylo-li by přídělci uloženo mimo to další omezení, které se hodí podle ustanovení knihovního zápisu, bude účinným proti třetím osobám jen bude-li zvlášť do knih zapsáno.

Zde tedy v zákoně samém měla býti přesně vypočtena ona velká řada povinností a vlastnických obmezení přídělců, jak je předpisuje přídělová listina zvaná "Souhlas nabyvatelů." Inspirátoři této novely dobře věděli, že zákon sám v mnohém ohledu nebyl tak jasný, aby se jeho ustanoveními mohly odůvodniti a trvale udržovati všechna břemena uložená nabyvatelům půdy přídělovými listinami. Chtěli to míti, jak se říká, na "beton" a proto ta snaha doplniti zákon tak jasnými ustanoveními, dělajícími z vlastníků půdy pachtýře pozemků, jejichž vlastníkem de facto byl by pozemkový úřad. Ke cti jejich dlužno říci, že nezapomněli na nic, aby odvislost nabyvatelů zabrané půdy na pozemkovém úřadě byla úplná. K vůli úplnosti vzpomínky budiž také podotknuto, oč ještě dále šlo tehdy při této akci. Jest známo, že byla tu také snaha knihovati půdu přidělenou z pozemkové reformy do zvláštních pozemkových archů, jejichž jeden stejnopis byl by u soudu a druhý u pozemkového úřadu. Správně bylo tehdy směrodatnými činiteli z ministerstva spravedlnosti poukázáno, jak nebezpečným byl by tento zásah do dosavadní praxe vedení pozemkových knih. Oficielně se tomu říkalo: "urychlené zaknihování přidělené půdy". Ve skutečnosti to mělo býti úplné podřízení pozemků přidělených z pozemkové reformy pravomoci pozemkového úřadu a tím také zavedení odvislosti nabyvatelů od tohoto úřadu. Slyšeli jsme výmluvnými ústy z určité strany vykládati, že pozemkovou reformou byla vlastně provedena demokratisace půdy - kdyby však bylo šlo podle chuti těchto demokratisátorů, byl vlastně pozemkový úřad největším latifundistou, poněvadž do jeho faktického držení byla by přešla všechna půda, která byla předmětem pozemkové reformy.

Klademe si za čest, že to byla právě lidová strana, která v předešlém vládním souručenství uskutečnění akce této znemožnila a v této vládě svým iniciativním návrhem novely zákona uvolnění podpořila. Navrhovaným zákonem plní nynější vládní většina proti drobným nabyvatelům půdy aspoň částečně prostý akt spravedlnosti, činíc z nich rovnoprávné držitele půdy, jako jimi jsou majitelé pozemků získaných nikoliv z pozemkové reformy, nýbrž svobodnou koupí. Teprve nyní tímto zákonem má býti uskutečněno heslo, které před a za provádění pozemkové reformy velmi často bylo zdůrazňováno: "Svobodný lid na svobodné půdě", heslo, které, bohužel, nejvíce zdůrazňováno bylo těmi, kdož si jeho uskutečnění přáli nejméně.

Budiž mi dovoleno, abych při této příležitosti dotkl se velmi důležité zásadní věci. Je to nedůvěra, kterou jistí činitelé, kterým je toho nejméně třeba, mají ve zdravou soudnost a zdravý rozum venkovského lidu. Jedněmi a týmiž ústy chválí konservatismus venkovského lidu, kterým odolává všem svodům hesel podvratných, avšak víra v jeho konservatismus jde bohužel tak daleko, že se mu upírá zdravý smysl pro pokrok ve výrobě zemědělské, kterážto vlastnost přiznává se majitelům půdy od 50 ha nahoru. Zatím co ostatní stavy snaží se uvolniti síť zákonů, kterou jsou ty které výrobní celky spoutány, u zemědělské výroby volí se postup opačný. Bývalé pány France pomalu nahrazuje zákon, který bude říditi každý krok zemědělcův. Vlastní rozum bude pomalu u zemědělce luxusem, jehož nebude směti použíti. Všechno bude mu nadiktováno zákonem. O svobodě rozhodování nebude u něho možno pomalu vůbec mluviti. Kdyby to šlo podle chuti některých pánů, nejen že by rolník choval a pěstoval dobytek podle zákonných předpisů, nýbrž i pole obdělával, plodiny sel, klidil a prodával a snad dokonce jedl a spal podle toho, jak mu to zákon poroučí. Pomalu by bylo nutno do každé vesnice dáti státního zemědělského komisaře, který by nad plněním zákonů přísně bděl. Kdyby páni popřáli jen trochu sluchu hlasům toho lidu, o jehož dobro pečují, přesvědčili by se, co je nespokojenost s tímto způsobem péče a jak drasticky, ač ne nepřiléhavě, lid o tom soudí.

Venkovský lid, pravda, nepodléhá tolik honbě za novotami, ale že by ten jeho odpor k novotám byl tak tuhý a prudký, že by nedovedl rozeznati, co je mu ku prospěchu a co nikoli, to nutno co nejrozhodněji popříti. Laskavostí ministra zemědělství bylo loni popřáno členům zemědělských výborů posl. sněmovny a senátu prohlédnouti si výzkumné ústavy zemědělské, Průhonický park s pokusným hospodářstvím a zemědělské školství v Chrudimi. Měli jsme příležitost shlédnouti obrovskou vědeckou práci, směřující k pokroku zemědělské výroby a její výsledky. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Ptejme se, jakou cestou se poznatky tyto dostávají mezi lid? Pomocí Zemědělské jednoty a pak pomocí zemědělských škol. Zemědělské rady nejsou na to zařízeny. Není v tom ani plán ani soustava. Návštěva vyšších škol zemědělských neodpovídá potřebě a t. zv. lidové školy zemědělské nedostaly se ještě z dětských plének. Zřizování lidových zemědělských skol vyhradilo si ministerstvo zemědělství, které chce býti neustále úřadem první instance, nebylo přikázáno nějaké instanci, která by mohla školy tyto plánovitě realisovati; věc ponechává náhodné dohodě místních činitelů a tím také budování těchto důležitých učilišť vázne. Zemědělství nemá potřebné organisace, která by se mohla chopiti iniciativy v usměrňování a zdokonalování zemědělské výroby v malých podnicích zemědělských, organisace, která vybavena určitou zákonnou pravomocí, soustřeďovala by v sobě veškeren živel zemědělský, o jehož hmotné blaho by pečovala.

Diktát zákona tuto organisaci nenahradí v žádném směru. Zemědělcům musí býti poskytnuta možnost, aby si své věci sami spravovali, nutno jim poskytnouti možnost poznání, co je jim ku prospěchu, a můžeme býti jisti, že svobodně a rádi rozhodnou se pro věc, která jim měla býti vnucována. Venkovský lid po vzdělání touží nejlepším důkazem jest toho okolnost, že učitelé a profesoři hospodářských škol nejsou s to vyhověti žádostem o vzdělávací odborné přednášky. I v tom je třeba soustavy a usměrnění. O nutnosti řádné organisace zemědělské, která by zabezpečovala účast, spolupůsobení a spolurozhodování nejširším vrstvám zemědělským nemůže býti sporu. Pan ministr zemědělství dal v zemědělském výboru této sněmovny slib, že dá vypracovati a předloží k projednání osnovu zákona o zemědělských komorách a okresních zájmových zemědělských společenstvech. Letos je k tomu vhodná příležitost, poněvadž funkční období zemědělských rad uplynulo.

Ostuda, aby volby do zemědělských rad provedeny byly na nové funkční období podle starého volebního řádu nesmí se opakovati. Upozorňujeme na tuto okolnost, dokládajíce, že klub lidových poslanců podal před časem již návrh osnovy nového zákona o zemědělských komorách, který může zcela dobře sloužiti za podklad jednání. Nynější organisace zemědělských rad nejen že nevyhovuje nynějším poměrům v zemědělství, nýbrž také není důstojná úrovně a inteligence dnešního zemědělce.

Nynější zákon uvolňuje po předepsané době vlastnická obmezení na pozemcích nabytých z pozemkové reformy. Po uplynutí této lhůty může nabyvatel pozemky volně a svobodně zciziti, zadlužiti, může jimi nakládati právě tak jako s pozemky zděděnými nebo volně koupenými. Nezrušuje však všechny podmínky, které byly nabyvatelům smluvně uloženy. Jsou to zejména podmínky o povinné účasti na akcích zcelovacích a melioračních. Je zajímavo, že u dlouholetých pachtů přichází se se zákonem, kterým i tyto po uvolnění vlastnictví naprosto bezpředmětné podmínky se zrušují. Uvolňuje-li se v určité době vlastnické právo na tyto pozemky, nemají další podmínky smyslu, poněvadž zde nebude postihového práva, které by plnění podmínek mohlo vynutiti. Proto pro úplnost a pro vědomí vlastnické bezpečnosti měl zákon obsahovati i další ustanovení o zrušení všech ostatních obmezení vlastnických.

I když bez prakticky tíživých následků zůstávají tyto podmínky formálně v platnosti, přece jen tu zůstane nepříjemný fakt, že z nabyvatelů zabrané půdy - a to zejména drobných - děláme zemědělské občany druhé garnitury. Má-li tento stav býti podkladem pro nějaký radikální zcelovací zákon, či pro radikální provádění agrárních operací vůbec, je třeba s důrazem prohlásiti, že není možno, aby zákon předpisoval zvláštní a těžší podmínky pro část občanů a druhé části nějak ulehčoval. Nové zákony musejí obsahovati stejné podmínky pro všechny občany, a nemá tedy nijakého praktického smyslu, ponechávají-li se, byť jen ve formální platnosti, předpisy zákona, o jejichž výjimečnosti nemůže býti sporu.

Jedna kategorie nabyvatelů půdy zůstává tímto zákonem ve svých obmezeních nedotknuta - to jsou nabyvatelé t. zv. rolnických nedílů. Nabyvatelům zbytkových statků dává se po uplynutí zákonné lhůty úplné disposiční právo nad přidělenou půdou, ale u nedílů zůstává v platnosti ostrá forma předpisu zákona přídělového. Jsme ujišťováni, že se tak děje proto, že bude vypracován a k projednávání předložen zákon o selských fideikomisech čili nedělitelnostech selských statků, jehož předpisy vystřídají předpisy zákona o rolnických nedílech. Chceme tyto důvody respektovati, avšak tím spíše jsme oprávněni prositi, aby slibovaný zákon také byl brzy předložen, abychom neudržovali v potupné porobě nečetnou část nabyvatelů rolnických nedílů.

Čsl. strana lidová vítá tento zákon, který nás přibližuje zase poněkud k osvobození venkovského lidu od upřílišněných pout potřebou neodůvodněných zákonných předpisů, vítá jej proto, poněvadž svoboda zemědělského podnikání jest jejím stěžejním požadavkem. Dejte zemědělství takovou organisaci, aby si samo mohlo své záležitosti spravovati, a nebude třeba zákonem dekretovati povinnosti, jejichž potřebu zemědělec dobrovolně uzná a svobodně se pro ony úkony rozhodne. Heslo: "Svobodný zemědělec na svobodné půdě" nebude jen šlágrem volebním, nýbrž najde tu svého ocenění a praktického uplatnění. Pryč se zbytečným poručníkováním. Nechť žije pravá selská demokracie! (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Richter. Dávám mu slovo.

Posl. Richter: Slavná sněmovno! Malý přídělový zákon, který se rozrostl z původních sedmi normálních paragrafů vládní osnovy na 11 tučných, znamená proti dosavadnímu stavu právnímu, jak byl určen zákonem přídělovým č. 81 z r. 1920 nesporný pokrok. Byl-li přídělce vázán ve svých nejdůležitějších disposicích s přidělenou půdou na svolení Státního pozemkového úřadu časově neomezeně, zákon, který projednáváme, toto omezení časově určuje zásadně lhůtou 4, event. 10 let, podle velikosti přídělu, pro některé případy menší pak vůbec omezení disposičních práv přídělce odstraňuje. Ovšem, přiložíme-li k osnově zákona měřítko podle toho, co dereglementací dosaženo býti mohlo a mělo, je už naše spokojenost menší. Jest litovati, že snahy naše v tomto smyslu nesetkaly se s plným porozuměním ostatních stran. Mám za to, že mezi přídělci, zejména drobnými, nebude se zákonem plná spokojenost, pozná-li se, že zákon mohl dereglementaci řešiti rázněji a řekněme přímo, i spravedlivěji. Jde tu o okamžik, od něhož má býti počítána 4letá lhůta - jde nám především o drobné přídělce - jejímž uplynutím nastává pro přídělce volnost pachtování, zatížení a zcizení přidělené půdy. Byla-li vypočítána tato lhůta ode dne účinnosti zákona, jak jsme navrhovali, mělo by to za následek, že takřka všechna přidělená půda by se rázem stala svobodnou a zejména že by rázem a zároveň stali se svobodnými všichni drobní zemědělci. Řešení, jež přijímá osnova podle návrhu výborového, znamená, že se dereglementace u některých drobných přídělců protáhne bez jejich viny na 7 až 8 let a že vůbec vzniknou různé kategorie přídělců podle toho, jak byla jejich půda zaknihována. Máme za to, že právě redukováním dereglementace na určitý okamžik časový, a to na účinnost zákona byla by smazána všecka nespravedlnost mimoděk z postupného přídělu půdy a postupného jejího zaknihování. Výjimečné případy celkem poměrně nepočetné, 1 až 2%, mohly se upraviti zvláštními ustanoveními zákona. Uvážíme-li, že pro peněžní ústavy, pokud poskytly úvěr, pravidelně se vtělují poskytnuté jim zápůjčky s vkladem práva vlastnického k přidělené půdě, mám za to, že i tu by se bylo našlo východisko, které by vyhovovalo jednak zájmům peněžních ústavů - na př. poznámka pořadí - jednak zájmům přídělců a které by nevnášelo neklid a spěch do úvěrních poměrů. Administrativně má značný význam ta okolnost, že by celkem neplodná agenda Státního pozemkového úřadu, vznikající ze žádosti za svolení k pachtu, zatížení a zcizení přidělené půdy brzy a najednou odpadla. Máme také obavy, že nyní nastane zápas mezi přídělci, aby právě jejich půda byla co možná brzy zaknihována, poněvadž podle toho se řídí její uvolnění, což je nemalou výhodou pro přídělce.

Ovšem hlavním naším odůvodněním úsilí za brzkou dereglementaci jsou ohledy hospodářské. V dnešní hospodářské krisi je podle našeho názoru potřebí, aby vlastník půdy měl volnost disposice půdou a mohl se zařizovati volně a rychle podle svých hospodářských potřeb, jak zde zdůraznili pp. kol. dr Zadina a Knotek. To má význam zejména, pokud jde o hypotekární úvěr. Problém levného úvěru zemědělského jest podmíněn především možností hypotekárního úvěru. To by bylo konec konců věcí peněžních ústavů, aby se zařídily podle svých zásad při udělování úvěru přídělcům na přidělenou půdu, rozhodně však by byl úvěr pro přídělce lacinější. Není obav a nemohou také býti, že by drobným přídělcům přidělená půda stala se předmětem nějaké spekulace.

V rozpočtovém výboru p. president SPÚ správně prohlásil, že u malých přídělců je zcizování půdy omezeno na míru velice nepatrnou, ani ne celé procento ročně. Také pokud jde o malé přídělce, soudíme, že jim přidělená půda je prostředkem výživy rodiny a že není žádných obav ze spekulačních zcizování. To by mohlo spíše platiti pro půdu městskou určenou k stavbám domů, ale ta se právě dereglementuje ihned. (Výborně!)

Nestalo-li se plně tak, jak jsme žádali, potom aspoň nutno apelovati, aby zaknihování přidělené půdy bylo prováděno co možná nejrychleji. Záleží tu nejen na Státním pozemkovém úřadě, nýbrž také na ministerstvu spravedlnosti, aby soudy, zejména soudy zemských desek, byly vybaveny dostatečným počtem kvalifikovaných sil. Jde tu o případy většinou velice obsáhlé, vyžadující neúměrnou normálním poměrům práci. Dovoluji si upozorniti na poměry u kraj. soudu brněnského, kde v zemských deskách byli podle posledního stavu pouze 3 kvalifikovaní úředníci, ačkoliv v normálních dobách byli u zemských desek úředníci 4 a v době knihování dlouhodobých pachtů dokonce 5 sil a 1- pensista jako síla výpomocná.

Proti osnově vládní obsahuje předloha, jak vyšla ze sněmovních výborů, četná zlepšení, která jsou uvedena ve zprávě p. referenta ústavně-právního výboru. Musím zdůraznit také, že projednávaný malý zákon přídělový jest dobrým dokladem, jak důkladný rozbor zákona může vésti k jeho zdokonalení a zejména k doplnění takovými ustanoveními, jejichž potřeba je jasná. Upozorňuji na nová ustanovení, jimiž byly z ingerence Státního pozemkového úřadu vyňaty některé případy zcizení, zatížení a propočítání; v §u 2 a 3 dále ustanovení, jímž se upravují liberálně podmínky přídělových listin, ustanovení o určení pořadí zápůjček, poskytnutých Státním pozemkovým úřadem, zvýšení zadlužitelnosti přidělené půdy, rozšíření privilegia Hypoteční banky české na Slovensko a možnost intervence Státního pozemkového úřadu při dražbách.

Pokud se týče zaměstnanců na přidělené půdě - týká se to zbytkových statků - zákonem tímto není nic změněno, poněvadž dosavadní ustanovení přídělových listin a úmluv zůstává.

Straně naší i při tomto zákoně, jako vždy, šlo nikoliv o otázku prestižní anebo o objekty kompensační, nýbrž jediné o zlepšení zákona ve prospěch drobných zemědělců. (Výborně!) Ve mnohých bodech jsme toho zlepšení také dosáhli, třebas ne úplně.

V celku posuzováno je to zákon dobrý, přinášející úlevu přídělcům, a máme-li k některým jeho ustanovením své zvláštní stanovisko, uznáváme nesporný pokrok v zákoně uložený a budeme pro něj také hlasovati stejně jako pro obdobný návrh zákona, jímž se mění zákon ze dne 27. května 1919, č. 318 Sb. z. a n., o zajištění půdy drobným pachtýřům. (Výborně!)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Kubač.

Posl. Kubač: Ctená snemovňa! Tento malý prídelový zákon sa má prejednávať v takej atmosfére, keď na tomto zákone skoro si polámala zuby celá koalícia. Tento zákon bol tvrdým orieškom na rozluštenie, lebo nevedeli ste sa dohodnúť, ako ktorý a koľko z tohoto zákona bude môcť koristiť. Už sám záborový zákon z r. 1920 bol zákonom korupčným a zlodejským, poneváč na úkor malých a stredných roľníkov obohacovali sa jednotliví predáci jednotlivých strán.

Prečo musel byť tento zákon? Musel byť prevádzaný na oklamanie malých a stredných roľníkov, aby bola odvrátená pozornosť a revolučná vlna, ktorá bola medzi roľníkmi silne zakotvená a bola prichystaná na opravdivé prevádzanie rozdelenia veľkostatkov, ako to bolo prevedené v sovietskom Rusku. Bol to zákon korupčný na utláčanie a okrádanie národnostných menšín na účet bohatých zbytkárov, je to zákon národného šovinizmu na účet maďarských veľkostatkárov a zbytkárov a pre bohatých sedliakov. Záborový zákon bol už len preto korupčným, (Místopředseda Roudnický zvoní.) lebo na Slovensku a Zakarpatskej Ukrajine a v historických zemiach na pozemkových úradoch bola burza korupčníkov. Kto viac dával, ten viac dostal. To vidieť z toho, že ešte dnes, po 12ročnom trvaní republiky, sa ešte robia také veci, ako teraz na pr. jeden pravotár bratislavský bol následkom takéhoto prevádzania pozemkovej reformy zatknutý, ktorý oklamal na státisíce roľníkov, ktorí túžili po tej pôde. A nemohlo by sa to stať ináč, keby nebola bývala pozemková reforma tak prevádzaná. A ako jej následok vyzerá? To je korupcia vo veľkom.

Záborový zákon mal byť taký, aby dostali pôdu len malí a strední roľníci a zemerobotníci, ktorí na tejto pôde pracovali. Ale vskutku nedostali nič, alebo len veľmi málo, ale za to bola pôda prideľovaná takým, ktorí absolutne nemají nič na zaoberanie pôdy čo činiť. Doktori, učitelia, direktori rôznych inštitucií a rôznych partajných organizácií, politickí exponenti agrárnych strán, politickí exponenti strán sociálfašistických.

Pôda bola prideľovaná na rozkaz agrárnej strany, na rozkaz len preto, že kto sa vedel legitimovať u toho alebo onoho úradu prednostom oddelení legitimáciou agrárnej strany, tomu bol prídel pridelený.

Na Slovensko a na oblasti maďarské boli priamo na rozkaz vlády pozvaní zbytkári z Jugoslavie, aby obsadili toto územie, aby sa stali hraničiarmi čsl. buržoazie proti maďarským malým a stredným roľníkom.

Pôda bola prideľovaná t. zv. legionárom, ktorí sa zaslúžili za vlasť, a najmä za vlasť v Rusku proti sovietskému Rusku, ktoré prechádzalo k utvoreniu vlády robotníkov a roľníkov, a za skutkové prevedenie záborového zákona. V záborovom zákone § 11 a § 20 ukazujú jasne podstatu tohoto zákona, ako sa môže obchádzať tento zákon, že na rôzné intervencie agrárnych a sociálfašistických veličín bolo ponechávané veľkostatkárom na stá a stá katastrálnych jutár polí, čo maly byť rozdelené, lebo zákon znie, že od 250 kat. jutár pôda všetka mala byť rozdelená a rozparcelovaná.

A pozrite sa, ako je to rozdelené? (Výkřiky komunistických poslanců.) Ponechala sa väčšia časť pozemkov v držbe týchto veľkostatkárov, nechali ste všetku pôdu cirkvám a biskupom na vonku. Tedy odhlasovali ste im modus vivendi. Toto je tá vaša skutočná práca. Vaše frázovité heslo: Pôdu roľníkom, továrne robotníkom, ktoré ste po válečnom období hlásali, bol ten najväčší švindl, ktorý sa môže zaznamenať vo svetových dejinách. A čo mal a bude mať z tohoto zákona záborového malý a stredný roľník a zemerobotník, ktorý sa dostal náhodou medzi tých šťastných, ako vy to nazývate? Títo chudáci dostávali tú najhoršiu kvalitu pôdy a boly prípady, že ju ani nechceli vziať a sú prípady, že ešte dnes nie je pridelená pôda jednotlivcom. Ale jeden príklad je obec Šintava, okres Galanta, kde mal byť rozparcelovaný veľkostatok. Títo malí roľníci od r. 1927 majú uložené peniaze na pozemkovom úrade. čakajú na túto pôdu, ale títo roľníci túto pôdu nedostali, za to veľkostatkárovi, pachtierovi židovskému, ktorý intervenoval na pozemkovom úrade, ponechaná bola táto pôda ešte naďalej, aby mohol z tejto pôdy, ktorá sa mala dostať roľníkom, zbohatnúť a mať milionové zisky. Môžem to nazvať, a myslím zcela správne, reformou na okrádanie chudobných roľníkov.

Na oblastiach maďarských boly žiadosti vrátené vo stovkách s tým odôvodnením, že je pochybné štátne občianstvo toho alebo onoho uchadzača. Ale keď sa nechal organizovať v agrárnej strane u t. zv. Domovín a keď pri schôdzach nadiktovaných notármi, učiteľmi a četníkmi demonštroval pod práporom agrárnej strany a kričal, "Éljen Hodža apánk!", tenkrát mu bola pridelená pôda a stal sa československým občanom. Ale kto nesúhlasil s vašou politikou, s prevádzaním tohoto zákona, ten žiadnu pôdu nedostal. Táto vaša korupčná reforma na okrádanie malých a stredných roľníkov je ešte väčšou zlodejinou vo väčšom meriatku na Podkarpatskej Rusi. Tam sa dostala pôda do rúk rôznym individuám s rôznymi vysvedčeniami. Tisíc katastrálnych jutár pôdy je ešte v rukách Šomborcov a iných zlodejov. Podkarpatoruský ľud nemá, čo by dal do úst. To je počiatok vášho zdarného diela na olupovanie a okrádanie malých roľníkov na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, to je dielo vás všetkých, agrárneho Hodžu, Meissnera, Beneša a Hlinku a od iných vašich pomahačov. A nemyslite, že títo vydedenci zapomenú. Nezapomenú. Ale budete nimi súdení za tento zlodejský čin a odsúdený revolučným tribunálom malých a stredných roľníkov v celom svete a menovite v Československu. I bývalý agrárny minister pred dvoma rokmi prehlásil, že pozemková reforma mala hlavným účelom zastavenie prenikania bolševizmu na dedinách, lebo ste mali strach, že roľnícky ľud prevedie záborový zákon sám. Ale sa vám nepodarilo zastaviť ani týmto vaším zákonom pochod bolševizmu a ani sa vám už nepodarí zastaviť tento pochod revolučných roľníkov a robotníkov, lebo má dobrého vodca, t. j. komunistickú stranu Československa a komunistickú Internacionálu celého sveta a odčiní krivdy páchané na tomto ľude [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 7. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 119. schůzi sněmovny.]

Tento záborový zákon nielen že oklamal roľníkov, ale na základe jeho prevádzania tisíce zemedelských robotníkov bolo vyhodené zo služby, mnoho bez akéhokoľvek odstupného; boli vyhodené na dlažbu, na pospas biede a hladu, aj takí, ktorí slúžili na parcelovanom statku 30 až 40 rokov a veľmi malá čiastka bola tých, čo dostali za tak dlhoročnú prácu malú almužnu a viac sa nikto o nich nestaral. Stá a tisíce t. zv. sezonných robotníkov, ktorí mali mať nárok podľa zákona, keď odpracovali ročne od 150 do 250 dní, na odškodnenie na tomto statku, nedostali nič, bárs na tom statku pracovali dlhé roky. Sú prípady, že ktorí majú dostať, nedostávajú iba almužny, na pr. Batorkesi, Perbete, Dioseg, Galanta, Sered a iných veľkostatkov a majierov. Jednotlivým bola pridelená pôda. Prácu na tých veľkostatkoch, alebo u zbytkárov nebol vstave tento robotník vykonávať a preto bol prepustený, vyhodený na dlažbu, ale nebolo úradu, ktorý by bol donútil, aby tento robotník na statku rozdelenom záborovým zákonom mohol pracovať. Ale riaditelia a rôzní pomahači veľkostatkov, ktorí vedeli dobre okrádať v prospech agrárnych zemänov a najmä i štátnych veľkostatkov pracujúcich robotníkov, dostávali odškodné až do 100.000 Kč, lebo vedeli držať otrokov pre otrokárov. Z jednotlivých prípadov robotníci vydedení z majierov a vyhodení podávali si žiadosti a písali prosby až k pánu prezidentovi Masarykovi. Nikto nebol tu, ani tá humanita, ktorá by sa mala povzniesť nad tým sociálnym ubiedením. Nebolo tu úradov, ktoré by týmto chudákom boly pomohly, ale naopak stupňovalo sa vykorisťovanie a stupňuje sa naďalej následkom kapitalistickej racionálizácie.