Předseda (zvoní): Dále má slovo zpravodaj výboru zemědělského pan posl. dr Zadina.

Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno! Jako referent výboru zemědělského konstatuji, že tento vládní návrh zákona, tak zv. malý přídělový zákon, byl připraven vládou pro Národní shromáždění na podnět zemědělského výboru. Zemědělský výbor vyslovil roku loňského ve zvláštní resoluci ze dne 14. února přání, aby vláda předložila osnovu zákona, která by řešila dvě důležité myšlenky pro přídělce půdy, a to především myšlenku urychleného zaknihování všech přídělů a dále myšlenku právní úpravy poměrů přídělců k této půdě.

Co se týče urychleného zaknihování půdy přídělové z pozemkové reformy, není potřebí legislativního řešení, a to z toho důvodu, že pozemkový úřad a ministerstvo spravedlnosti ubezpečily nás, že učinily administrativně nutná opatření, která umožní rychlé zaknihování, a přímo se hovoří o době, nejdéle do dvou nebo tří roků. Tomuto ubezpečení těchto úřadů věříme a doufáme, že tato důležitá úloha, rychlé zaknihování, bude provedena, aby takovýmto způsobem byla zjednána přídělcům úplná právní bezpečnost jejich vlastnického práva.

Pokud se týče druhé myšlenky, totiž uvolnění všech těch různých omezení a vázaností, které byly uloženy přídělcům, ať zákonem přídělovým nebo listinou přídělovou nebo jiným způsobem, obsahuje podrobná ustanovení nový, tak zvaný malý přídělový zákon.

Vyzvednu z jeho obsahu toliko hlavní důležitá ustanovení. Především se stanoví, že přídělce jest vázán na souhlas Státního pozemkového úřadu při propachtování, při zcizení mezi živými a při zatížení u výměry do 5 ha toliko do 4 roků a v ostatních případech do 10 roků. Tyto lhůty se počítají od knihovního vkladu vlastnického práva. Když však knihovní vklad byl proveden před účinností tohoto zákona, počítají se lhůty od účinnosti tohoto zákona. Po uplynutí lhůt je třeba souhlasu pozemkového úřadu jen potud, pokud vázne na půdě nějaká pohledávka státu nebo státních fondů nebo náhradové banky.

Souhlasu pozemkového úřadu k těmto právním úkonům, ať ke zcizení nebo k propachtování nebo k zatížení není vůbec třeba v těchto případech: především když jde o zcizení nebo pacht mezi manžely nebo o převod s rodičů na potomky a jejich manžely, dále o pronájem obytných místností nebo budov, a za určitých podmínek, které jsou v zákoně uvedeny, když jde o pacht, zcizení nebo zatížení půdy nabyté, tedy podle účelu ke zřízení zahrádek, rozšíření stavenišť, dvorků a zahrádek do výměry 10 arů, nebo ke stavbě hospodářských budov, vlastních rodinných obydlí nebo živnostenských provozoven.

Zákon obsahuje také ustanovení, že opatření pro ochranu trvajících práv vodních, pro užívání vodních sil, zřízení služebností a pro řádné hospodaření může činiti pozemkový úřad toliko do dvou roků od účinnosti tohoto zákona a jen výminečně, je-li toho nutně třeba pro půdu dodatečně přidělovanou, při čemž tato všechna omezení mají vliv na snížení přídělové ceny a případně, když ta byla stanovena a zaplacena, na poskytnutí přiměřené náhrady.

Právo Státního pozemkového úřadu na zpětný výkup, který je normován v zákoně, omezuje se rovněž na tyto uvedené doby, tedy na 4, případně 10 roků.

Uvolnění všech těchto různých omezení vztahuje se nejenom na případy, kde hovoříme v užším slova smyslu o přídělovém řízení, nýbrž i na všecky případy, které byly praktikovány při pozemkové reformě, tedy i na případy dohody a jiných způsobů nabytí půdy v pozemkové reformě.

Také všechna různá omezení, která byla uložena přídělcům v tak zv. přídělových listinách, se ruší anebo aspoň zmírňují. Jsou to především tato omezení: ustanovení o patronátním právu a břemenech při výměře do 30 ha, jakož i závazek ohledně svobodného vlastního majetku pro případ zcelovacího řízení nebo meliorací, kde tyto závazky se úplně ruší. A závazek o osobním hospodaření na přidělené půdě zaniká po uplynutí uvedených lhůt, 4 nebo 10 let.

Nabyvatel půdy může ihned po zániku těchto omezení resp. vyhrazených práv pozemkovému úřadu zakročiti o výmaz z veřejných knih.

Toto opatření stran uvolnění disposičního práva s nabytou půdou nevztahuje se však na rolnické nedíly, poněvadž o nich platí kapitola, kde jsou podrobná ustanovení, a nevztahuje se dále na lesy, přesahující výměr 100 ha.

Dále obsahuje zákon bližší ustanovení stran vykonatelnosti platebních příkazů pozemkového úřadu. Pořadí zápůjček při vkladu zástavního práva zároveň s právem vlastnickým stanoví pozemkový úřad. Tento úřad může povoliti zápůjčky i nad meze zadlužitelnosti zákonem stanovené ve zvlášť odůvodněných případech. A dále v posledním paragrafu se určuje podrobně postup při řízení dražebním.

Slavná sněmovno! V závěru konstatuji, že všechna uvedená ustanovení nového zákona znamenají podstatné uvolnění disposičního práva nabyvatelů půdy, a to především širokých vrstev malých přídělců, kteří uvítají tento zákon z důvodů nejenom majetko-právních, nýbrž i hospodářských.

Zemědělský výbor pojednal o tomto zákoně ve schůzi dne 5. t. m. a usnesl se doporučiti posl. sněmovně, aby dala jemu svůj souhlas ve znění upraveném výborem ústavně-právním.

Zároveň doporučuje ke schválení resoluce, týkající se předložení zákona o právu patronátním a o ochraně památek. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo třetímu zpravodaji, p. posl. Koudelkovi.

Zpravodaj posl. Koudelka: Slavná sněmovno! Vláda předložila posl. sněmovně k projednání vládní návrh zákona, tisk 898, kterým se vydávají další předpisy o právním poměru k přidělené půdě. Zákon tento přináší těm, kteří nabyli půdy z pozemkové reformy, neobyčejné výhody a bude jistě vděčně kvitován, jmenovitě statisíci drobných přídělců, kteří až dosud podléhali přísné reglementaci vykonávané Státním pozemkovým úřadem. Zákon tento především znamená omezení pravomoci Státního pozemkového úřadu vůči nabyvatelům zabrané půdy. Zákon tento přináší jasno stran časového stanovení dozoru Státního pozemkového úřadu na přidělené nemovitosti. Konečně zákon ten usnadňuje v široké míře provedení žádoucího konečného zaknihování půdy a právního pořádku k přidělené půdě. Upravuje četné mezery platného práva o pozemkové reformě, jmenovitě zákona přídělového a zákona záborového. Jsem přesvědčen, že tento zákon přinese dílu pozemkové reformy a drobným přídělcům zabrané půdy značné výhody a že je zbavuje v mnohém směru dosavadních tíživých starostí. (Posl. Barša: Nechtěl byste na to sázet hlavu?) Chtěl. (Posl. Barša: Máte jen jednu, na to nezapomínejte!) Mně stačí.

Jsem přesvědčen, že nyní je třeba jen publikace, popularisace těchto předpisů, aby jich bylo těmi, jimž má zákon tento přinésti jisté výhody a užitek, v plné míre využito. Vládní návrh byl přepracován v četných schůzích subkomitétu ústavně-právního výboru, řeší složité otázky právní, jeho textace je velmi složitá a těžko pochopitelná. Vyslovuji proto přání, aby administrativní cestou obsah tohoto zákona, jmenovitě Státním pozemkovým úřadem, byl náležitě vyložen, objasněn širokým kruhům interesentů tak, aby po každé stránce jeho ustanovení bylo využito.

Není pochyby o tom, že tento zákon vynucuje otázku budoucí existence Státního pozemkového úřadu, že je likvidována značná část materie, která byla předmětem pozemkové reformy a již musil Státní pozemkový úřad obstarávati. Upozorňuji na to s přáním, aby včas bylo přihlédnuto k řešení této otázky, neboť je třeba, aby tato otázka byla řešena s hlediska věcného, s hlediska státních zájmů.

Rozpočtový výbor uváživ neobyčejnou vhodnost a užitečnost tohoto návrhu, schválil jej ve znění upraveném ústavně-právním výborem a nezměněně akceptovaném výborem zemědělským, při čemž konstatoval, že z provádění vládního návrhu nevzejdou státní pokladně žádné výdaje.

Jménem rozpočtového výboru doporučuji tedy slavné sněmovně, aby tento vládní návrh tak, jak byl všemi třemi výbory na stůl náš položen, byl schválen. (Souhlas.)

Předseda: Zpravodaji o odst. 4 jsou za výbor ústavně-právní posl. dr Černý, za výbor zemědělský posl. Nejezchleb-Marcha.

Dávám slovo prvému zpravodaji, p. posl. dr Černému.

Zpravodaj posl. dr Černý: Slavná sněmovno! Jde o vládní návrh zákona, kterým se mění zákon ze dne 27. května 1919 o zajištění půdy drobným pachtýřům. Podle §u 22 citovaného zákona podrobeni jsou drobní přídělci, tedy v daném případě pachtýři, těmto ustanovením:

Nabyvatel může podle tohoto zákona zciziti pozemek teprve po uplynutí 10 let, jinak potřebuje k jeho zcizení schválení Státního pozemkového úřadu. Nabyvatel jest povinen podrobiti přidělený pozemek řízení zcelovacímu a konečně je povinen přidělený pozemek směniti, nabídne-li mu Státní pozemkový úřad v náhradu pozemek jiný, a to jde-li o zamezení tříštění přídělu převzatého zabraného majetku.

Projednávaný vládní návrh nese se podobnou tendencí jako malý přídělový zákon, sleduje totiž cíl, aby drobní přídělci byli pokud možno v disposičním právu s přiděleným pozemkem, tedy v právu vlastnickém, neomezeni.

Pokud se týče prvého omezení, zákazu zcizení, stává se ustanovení toto bezpředmětným tím, že od přijetí zákona uplynulo již 10 let, a tedy podmínka tato jaksi ipso iure odpadá.

Pokud se týče dalších podmínek, že nabyvatel je povinen přistoupiti s pozemkem svým k zcelovacímu plánu, platí asi stejná ustanovení jako v malém přídělovém zákoně, pouze v tom smyslu odchylná, že zde zákonodárce chce drobného přídělce zbaviti vůbec této povinnosti, a to z těch důvodů, že jde o příděl nejdrobnějším přídělcům a také o příděl, v porovnání s ostatními příděly, které se v průběhu pozemkové reformy staly, nejmenší. Tedy zde chce zákonodárce této povinnosti přídělce úplně zbaviti.

Pokud jde o třetí omezení, které se dotýká povinnosti přídělcovy, směniti pozemek za jiný pozemek nabízený Státním pozemkovým úřadem k zamezení tříštění přidělované nebo zabrané půdy, řídí se zákonodárce úmyslem, aby přidělená půda byla, pokud možno, jakýchkoliv omezení vlastnických zbavena, a to z těch důvodů, že každé omezení vlastnického práva působí nejen interně pro samotné přídělce jistým pocitem omezenosti, ale že zejména každé takové omezení, je-li zaknihováno, vrhá svůj reflex zejména na cenu pozemků a objevuje se v těch případech, kdyby dotčený pozemek měl býti přídělcem prodáván.

Z těchto důvodů, které jsou opakováním důvodů obsažených ve zprávě důvodové k vládní osnově, přijal ústavně-právní výbor tuto vládní osnovu bez jakýchkoli změn a doporučuje ji slavné sněmovně ku přijetí rovněž beze změny. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodajovi, p. posl. Nejezchleb-Marchovi.

Zpravodaj posl. Nejezchleb-Marcha: Slavná sněmovno! Pan zpravodaj ústavně-právního výboru vylíčil celou podstatu změny zákona ze dne 27. května 1919, č. 318 Sb. z. a n.

Zemědělský výbor projednávaje tuto záležitost usnesl se připojiti se k usnesení výboru ústavně-právního, a já jako jeho zpravodaj doporučuji v nezměněném textu schválení této osnovy. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Nyní přistoupíme ke společné rozpravě.

Podle usnesení předsednictva navrhuji řečnickou lhůtu 40 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Ke slovu jsou přihlášeni řečníci: na straně "proti" pp. posl. Gottwald, Kubač, Sedorjak; na straně "pro" pp. posl. Knotek, Richter, dr Suchý.

Dávám slovo prvému řečníku, přihlášenému na straně "proti", p. posl. Gottwaldovi.

Posl. Gottwald: Předložený návrh tak zv. malého přídělového zákona dá se charakterisovati jednou větou jakožto návrh zákona na vyvlastnění drobných zemědělců, zejména drobných přídělců. K meritu tohoto zákona bude za náš klub mluviti soudr. Kubač. Já chci mluviti o události, která nanejvýš vzrušuje a pobuřuje pracující lid celé ostravsko-karvínské průmyslové oblasti a nadto všechen proletariát Československa. Běží o výluku dělnictva v Karlově Huti u Frýdku.

Včera došlo v Karlově Huti u Frýdku k výluce veškerého dělnictva tohoto závodu. Důvodem k výluce byl odpor dělnictva proti chystanému hromadnému propouštění. Správa závodu dala výpověď 420 dělníkům. Veškeré dělnictvo Karlovy Huti však tuto provokaci nejrozhodněji odmítlo. Vyslalo k řediteli závodu deputaci, s níž ředitel závodu odmítl vyjednávati a odpověděl výlukou všech 1600 dělníků. Tímto činem přikročuje správa Karlovy Huti k uskutečnění svého starého plánu. Dosud si zaměstnavatelé Karlovy Huti vylámávali vždy na této rudé baště zuby. Před několika týdny provedli změnu ve správě závodů, vyhodili značnou část úřednictva, dosadili nového ředitele a tento nový ředitel zahajuje změnu režimu, která se vyznačuje provedenou výlukou.

Komu patří Karlova Huť? Kdo jsou ti, kteří dnes v Karlově Huti vyhazují 1600 dělníků na dlažbu? Karlova Huť patří Báňské a hutní společnosti, jejímž presidentem je známý hrdlořez Evžen Schneider. Místopresidentem této společnosti je pan Preiss, velký přítel p. Antonína Hampla. Schneider - jeden ze zaměstnavatelů pana Beneše, Preiss - přítel a zaměstnavatel p. Hampla. To jsou vedoucí muži hornohutní společnosti. Vedle toho je ve správní radě mimo jiné známý Fürst Schwarzenberg, který kdysi před válkou nazval české Husity bandou lupičů a žhářů. Přes polovinu akcií Báňské a hutní společnosti patří Schneiderově Union Européenne a zbytek je v rukou Živnobanky a vídeňského Creditanstaltu. To jsou činitelé, jimž patří Karlova Huť, to jsou lidé, kteří vyhazují 1600 českých a německých dělníků v Karlově Huti na dlažbu, Schneider, Preiss, Fürst Schwarzenberg. Báňská a hutní společnost je jedním z největších žraloků a vydřiduchů v Československu. Vedle Karlovy Huti patří jí třinecké železárny, drátovna v Bohumíně, řetězárna v Malé Morávce, řada dolů na Ostravsku a Karvínsku jako Gabriela, Hohenegger, Barbora, Hedvika, Pokrok, Ignác, Odra, Ludvík; koksovny v témže revíru: Třinec, Hohenegger a Ignác, velká elektrárna na šachtě Ignác, rudné doly na Slovensku v Bindtě, v Mariánské Huti, Švábovce, vápenice ve Varíně na Slovensku atd. Mimo to má Báňská a hutní společnost v hrsti železárny v Rotavě a Nýdku a Mannesmann-Coburgovy závody v Trnové. Historie tohoto velkého vydřiducha v Československu je znamenána dělnickou krví. Báňská a hutní společnost koupila spolu s vítkovickým Rotschildem r. 1921 od známé Rima-Muraňské-Šalgo-Tarjanské společnosti a od společnosti Union ve Zvoleni kartelovou kvotu ocele a železa za 10 tisíc vlastních akcií. Tímto způsobem byly zrušeny závody v Krompaších a železářský závod ve Zvoleni. V souvislosti se zrušením těchto závodů, což přineslo nezaměstnanost více než pro 6 tisíc proletářů, došlo v Krompaších r. 1921 ke známému střílení do dělnictva v zájmu Báňské a hutní společnosti, která nyní provádí výluku v Karlově Huti. Již r. 1921 bylo zastřeleno několik krompašských dělníků a zbaveno přes 6 tisíc slovenských dělníků práce. Nyní se pokouší tato společnost zastaviti také závody v Rotavě a Nýdku, když byla již úplně zastavila závody v Schindelwalde, a tak z krve, potu a mozolů českých, německých i slovenských proletářů tučněli a tuční hlavně šlechtičtí a nešlechtičtí akcionáři v Praze, v Paříži a ve Vídni. (Výkřiky posl. Jurana.) Dividendy této společnosti nepřetržitě utěšeně rostly a rostou. Roku 1918 vyplácela tato společnost 56 Kč na akcii, r. 1919 60, r. 1920 64, r. 1921 72, r. 1922 rovněž 72, r. 1923 72, r. 1924 92, r. 1925 92, r. 1926 již 100, r. 1927 již 120, r. 1928 150, r. 1929 již 160 a r. 1930, v roce krise, rovněž 160 Kč. To je 16%, čili dividendy přímo koloniální, dividendy, které se vyskytují v plantážích Indie, Sumatry a Indonesie. Mimo to dostali majitelé této společnosti r. 1928 mimo řádnou dividendu 150 milionů, a to ve formě nakolkování akcií ze 400 na 1000 Kč. Čistý zisk této společnosti roste. R. 1928 činil 44 mil., r. 1929 47 mil., r. 1930, v době krise, 46 mil. A právě v den, kdy byla výluka provedena, jako na posměch dělnictvu, jako demonstraci, konala schůzi správní rada Báňské a hutní společnosti, která vykazuje zisk 46 mil. Kč za poslední rok a vyplácí dividendu 160 Kč, to jest 16% na akcii.

Vedle těchto ohromných zisků svědčí o prosperitě tohoto podniku ohromné odpisy a reservní fondy. R. 1927 bylo odepsáno 118 mil., r. 1928 126 mil., r. 1929 151 mil., r. 1930 127 mil., za 4 léta bylo tedy odepsáno 522 mil. Kč, to jest dvojnásobná částka, nežli činí celý akciový kapitál této akciové společnosti. Na reservních fondech vykazuje tato společnost v r. 1929 229 mil., na stabilisačním fondu 541 mil.

Zisky této společnosti nejsou tedy krisí dotčeny. Právě v zájmu těchto zisků byly zničeny existence tisíců proletářů, kteří je pro akcionáře vydřeli, v zájmu udržení, zvětšení těchto zisků, v zájmu dalšího plnění těchto peněžních žoků jsou nyní karlohuťáci vyhozeni na dlažbu.

Na obranu této vydřidušské společnosti Schneidrů, Schwarzenbergů a Preissů postavili se jejich spojenci. Jsou to především naši sociální demokraté, soc. demokratičtí vůdcové, jejich "Právo lidu". Dnes vyšla v "Právu lidu" o boji v Karlově Huti noticka, která i při zlotřilosti a otrlosti společnosti, která diriguje. "Právo lidu", je neslýchaná. "Právo lidu" se raduje nad tím, že nový ředitel Doderer vyhlásil výluku. "Právo lidu" nazývá komunisty hazardéry proto, poněvadž dosud dovedli uhájit zájmy dělnictva Karlovy huti, poněvadž dosud pod jejich vedením si kapitalisté vylámali na Karlově huti zuby. "Právo lidu" s radostí píše: "Karlova huť v osobě nového ředitele Doderera dostala nového vůdce, který začal nový režim. Po několik let v tomto závodě přímo se strany závodu byla komunistům ponechána téměř volná ruka. Komunisté mohli psáti o revoluční baště, zvláště když nebylo dělnictvo propouštěno, ale nyní je situace jiná. Správa závodu nejen propouští, ale zahájila nový kurs proti komunistům."

Ejhle, z čeho má největší radost "Právo lidu"? Že Schneider, Schwarzenberg a Preiss propouštějí 420 karlohuťských dělníků! K tomu "Právo lidu" ještě drze lže. Chce postaviti věc tak, jako kdyby komunisté výluku vyprovokovali, jako kdyby komunisté byli odpovědni za to, co se v Karlově huti nyní děje. Píše: "Ještě v této chvíli mohli komunisté jednati, neboť ředitel jim vzkázal, aby se hned sešel závodní výbor, že s ním chce vyjednávati. Komunisté však zase nejednali."

Mám při ruce zde orgán velkoakcionáře Pražské železářské, který - možná z konkurenční zášti k Hornohutní - píše seriosněji, ale přece charakteristicky. Cituji "Lidové noviny" z dneška, které o této věci píší toto: Dnes v 15 hodin odpoledne uspořádali komunisté v Karlově Huti demonstrace. Asi 700 lidí s ženami i dětmi shromáždilo se před ředitelstvím závodů, kde k nim promluvil komunistický sen. Kliment a předseda závodního výboru Karlovy Huti komunista Stříž. Demonstranti vyslali pak deputaci k centrálnímu řediteli závodů inž. Dodererovi a žádali ho, aby výpověď odvolal. Inž. Doderer to briskně odmítl a naopak prohlásil, že jestliže demonstranti neopustí co nejdříve prostranství před budovou, zastaví ihned provoz závodu. Demonstranti vyslali k němu deputace ještě několikráte, ale vždy s nepořízenou. Konečně dal generální ředitel inž. Doderer rozkaz, aby byl vypjat proud a provoz v závodě okamžitě zastaven.

Tedy i orgán velkoakcionáře Pražské železářské společnosti musí přiznat, že provokatérem byla správa závodu, že komunisté chtěli jednati, ovšem ne o tom, jak těch 420 dělníků propustiti, nýbrž jak je nepropustiti. Podle známé prakse sociálfašistů jest to ovšem hazardérství a zločin. Proč zde Hampl a jeho kol. Šťastný přiskakují Schneidrům, Schwarzenbergům a Preissům na pomoc? Především v důsledku celé své politiky i svého osobního přátelství s těmito lidmi. Zájmy dělníků jsou jim ničím a zájmy Preissů a Schwarzenbergů vším. Ale Hampl a Šťastný mají v této situaci ještě zvláštní zájem, aby zaměstnavatelé na Ostravsku a zejména v Karlově Huti zvítězili nad dělnictvem. (Výkřiky komunistických poslanců.) Tento zvláštní zájem spočívá v tom, že právě nyní v těchto dnech a týdnech Hampl a Šťastný vyjednávají za zavřenými dveřmi a za zády dělníků s Českomoravskou a Škodovkou a vůbec s koncernem kovobaronů ve středních Čechách o pronikavé snížení mezd, o zhoršení kolektivní smlouvy ve středočeské smluvní oblasti. Aby mohli středočeským kovákům vnutiti tento zrádný pakt, o nějž nyní tajně se zaměstnavateli jednají, potřebují, aby rudá bašta v Karlově huti, rudá posice na Ostravsku byla rozdrcena. Právě proto, aby mohli pomoci zaměstnavatelům stáhnouti kůži s ostatních kováků, zejména zde v Praze, Plzni a na Kladně, jsou radostí bez sebe, že signál k útoku dal Doderer, zaměstnanec Preissův, Schneiderův a Schwarzenbergův. Soc. demokraté a čeští socialisté přiskakují však Báňské a hutní společnosti na pomoc také jinak. Dostáváme zprávy, že do Karlovy Huti, Frýdku a do ostravského revíru vůbec jsou z celé Moravy stahovány silné četnické oddíly. Četníci páně Slávikovi, kriminály páně Meissnerovy mají dodělati, co nezmůže Hamplova zrada, Hamplovo mrvovství. Ukazuje se tak na tomto příkladě jasně jednotná fronta zaměstnavatelů, sociálfašistických vůdců a státní moci. Proti této jednotné protidělnické frontě postaví dělnictvo jednotnou frontu svoji.

My protestujeme co nejrozhodněji proti obsazení Karlovy Huti a Frýdku četnictvem. Žádáme okamžité odvolání četníků z výlukového území. Pranýřujeme neslýchanou zradu a mrvovství sociálfašistických vůdců. Voláme všechny dělníky k aktivní solidaritě a podpoře napadených karlohuťáků. Voláme všechny dělníky, aby se postavili jako jeden muž k obraně svých napadených kamarádů a aby jako jeden muž se postavili v boj za vlastní požadavky. Voláme: Ruce pryč od Karlovy Huti! Ani muže ze závodu, ani haléře ze mzdy! Pryč se sociálfašistickými Mrvy a pomocníky Schwarzenbergů a Preissů! Pryč s Meissnerovými a Slávikovými četníky ze stávkového území! (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan posl. Knotek.

Posl. Knotek: Slavná sněmovno! Snaha projevená v právě projednávané předloze zákona je v přímém odporu s tendencí směrnic a zákonů, podle nichž byla naše pozemková reforma prováděna. Tendence přídělového zákona směřovala k vázanému hospodaření se zemědělskou půdou. Orgány provádějící pozemkovou reformu plně využily oprávnění ze zákona vyplývajících a zaváděly úplnou vázanost hospodaření s přidělenou půdou, ba šly dokonce tak daleko, že nabyvatele půdy z pozemkové reformy zavazovaly k nemalým povinnostem i pokud se týče dozoru na hospodaření na pozemcích vlastních. Kdo obdržel pozemky pozemkové reformy, byl vázán tak zv. smlouvou nabyvatelů, že podrobí i své vlastní pozemky každé agrární operaci, která by byla z nařízení úřadů předsevzata.

Podepsáním listiny označené jako "souhlas nabyvatelů" zavazoval se přídělce k splnění řady v listině té vyjmenovaných povinností.

Tak v odst. 9 se praví: "Přídělce jest povinen podle §§ 21 a 23 zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n., podrobiti přidělený i svobodný svůj majetek pozdějšímu scelení a scelovacímu plánu a práva příslušející mu v té příčině přecházejí na státní pozemkový úřad." Nijak se nepozastavuji nad podmínkami, jimiž mělo býti zabezpečeno řádné hospodaření na přidělené půdě, třebaže po "přísném výběru" či cezení oprávněných uchazečů nelze je pokládati za odůvodněné.

Odst. 11 ukládá dále nabyvateli: "Přídělce jest dále povinen státi se členem všech melioračních družstev, jichž působnost a účel by se vztahoval na obec, v níž přidělené pozemky leží, a pokud by se tato působnost a účel družstva vztahoval i na pozemky jemu náležející ať z přídělu nebo ze svobodného vlastnictví."

Odst. 12, 13 a 14 ukládají pak nabyvatelům tyto povinnosti, resp. obmezují jejich pravomoc jako vlastníků přidělených pozemků.

Odst. 12: "Přídělce nesmí přidělených nemovitostí mezi živými ani na případ smrti zciziti ani děliti, leda se souhlasem státního pozemkového úřadu a za podmínek §u 37 zákona z 30. ledna 1920, čís. 81 Sb. z. a n. Toto obmezení práva přídělcova musí býti vyznačeno v knize pozemkové."

Odst. 13: "Pokud se týče propachtování, jest přídělce obmezen ustanovením §u 38 zákona z 30. ledna 1920, čís. 81 Sb. z. a n.; i toto omezení musí býti vyznačeno v knize pozemkové."

Odst. 14: "Přídělce nesmí bez předchozího souhlasu státního pozemkového úřadu přidělenou mu nemovitost zatížiti. Toto obmezení musí býti vyznačeno v knize pozemkové §§ 35 a 23 zákona z 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n., a §§ 1 a 2 zákona z 11. března 1921, č. 166 Sb. z. a n."

To nejsou všechny podmínky uložené "přídělcům" t. zv. "souhlasem nabyvatelů". Přidržuji se jen těch nejhlavnějších, které právně zavazují či zavazovaly celý majetek přídělcův.

Poslední odstavec "Souhlasu nabyvatelů" má toto ustanovení:

"Po vtělení přídělové listiny přísluší státnímu pozemkovému úřadu, kdybychom nesplnili některé z podmínek přídělovou listinou nám uložených, jakož i v případě, že by nastaly podmínky v §u 51 zákona z 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n. uvedené, právo okamžitého výkupu tímto paragrafem a následujícím upravené."

Podmínky přídělových listin pamatovaly zkrátka na všechno, aby nabyvatel pozemku z pozemkové reformy byl řádně k pozemkovému úřadu přikován. Státní pozemkový úřad z moci zákona vzal na sebe těžký úkol chůvy, která bedlivě ochraňovala nezkušené zemědělské batolátko schopné každé chvíle upadnout a potlouci se a která tuto péči byla ochotna poskytovati mu po celý, ne jeho a jeho dětí, nýbrž svůj život.

V uložených podmínkách šlo se dále, než jak předpisoval sám přídělový zákon. § 21 tohoto zákona ukládal orgánům pozemkovou reformu provádějícím, aby půda přidělována byla způsobem co nejúčelnějším, aby pokud možno docíleno bylo scelení půdy v obcích, při čemž může pozemkový úřad příděl učiniti závislým na tom, že uchazeč o příděl podrobí svůj svobodný majetek scelovacímu plánu, který úřad míní provésti. Přídělový zákon měl na zřeteli takovou pozemkovou reformu, při které by se dle možnosti při parcelaci panské půdy provedlo i potřebné scelování zemědělské půdy malozemědělské. § 21, odst. 2 výslovně praví, že pokud scelování nebude provedeno současně s přídělem půdy, zavazují se ti, kterým se půda přidělí, že nebudou činiti námitek proti pozdějšímu scelení a scelovacímu plánu. Pozemkový úřad si předepsanou povinnost zjednodušil tím způsobem, že provedl jenom onu populární část plánu pozemkové reformy, a tu nepopulární, t. j. scelování, prostě nechal a zavázal všechny nabyvatele půdy k povinnosti "podrobiti přidělený i svobodný svůj majetek pozdějšímu scelení a scelovacímu plánu."