Předseda (zvoní): Pane řečníku, volám vás k pořádku za urážlivá slova, kterých užíváte.

Posl. dr Stern (pokračuje): To nejsou moje slova, to jsou slova soudce, to jest obžaloba, soudce prohlásil, že do určité míry se důkaz pro toto obvinění podařil. To nesmí potlačiti ani censura, nemluvě již o tom, že bych to nesměl říci v parlamentě.

Vláda, celý parlament, poslanci zde mají nyní na vybranou, buďto nechati padnouti ministra spravedlnosti, nebo otevřeně, před celým světem ukázati celé to bahno, které znamená celý tento systém. Při tom se panstvu přihodila ještě malá nehoda, která dává celé věci ještě docela jiný obraz a ukazuje, jak tato zchátralost, jak toto morální bahno jest mnohem hlubší, jak jest mnohem více rozšířeno, jak se panstvo chová, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. dubna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

V soudní síni obvinil advokát omylem, jak zde musíme přiznati, pana ministra spravedlnosti dr Meissnera, že za zakročení, jímž byla snížena pokuta banky, která se dopustila nezákonných činů a podvodů, čímž si banka zajistila ohromné výdělky, že za to dostal 100.000 Kč. Advokát tam prohlásil, že je to korupce, že je to podplácení, jestliže vedoucí politik jde k ministrovi a tam dosáhne, že banka jest potrestána mírněji, že musí zaplatiti jen půl milionu, ačkoliv by jinak musila zaplatiti mnohem více, poněvadž smí dále obchodovati s devisami, ačkoliv se provinila proti zákonům a že dostane-li za to 100.000 Kč, že jest to podplácení a korupce. V téže soudní síni seděl pan dr Winter, straník a obhájce pana dr Meissnera. Kdyby mi někdo v soudní síni něco takového řekl, musí přece můj obhájce vstáti a říci: To není pravda! To však pan dr Winter neučinil, mlčel, neřekl proti tomu ani slova a řekl jen s počátku, když to bylo řečeno po prvé: To sem nepatří, to nemá s korupcí nic společného. A později, kdy to bylo řečeno docela jasně, mlčel vůbec a nic na to již neodvětil. To udělal pan dr Winter, který v tomto případě docela dobře věděl, že pan dr Meissner jest nevinen, to učinil straník pana dr Meissnera, který docela dobře věděl, že to byl on sám, který shrábl těchto 100.000 Kč. Tím ukázal své špatné svědomí. Kdyby to nebyla bývala korupce, byl by pan dr Winter musil vstáti a říci: "Pardon, těchto 100.000 Kč není nic špatného. Ale neudělal to pan dr Meissner, nýbrž já, dr Winter." Nikoliv, měl strach, že by to mohlo vyjíti najevo, že on byl tím darebákem, který vzal těchto 100.000 Kč a svého straníka, svého ministra, abych tak řekl, nechal v louži, mlčel, a tím přispěl k tomu, že měšťácky soudce pana ministra spravedlnosti odsoudil. Neboť jest to úplně samozřejmé, že také tato věc působila na měšťáckého soudce. Potom dr Meissner, který neměl asi velké radosti z takovéto kolegiality a pravděpodobně měl s dr. Wintrem v tiché komůrce velmi vážné jednání, přišel s prohlášením: "Hleďte ty komunisty, takoví lumpové tvrdí o mně, že jsem dostal 100.000 Kč. Není to pravda. Těchto 100.000 Kč jsem nikdy nedostal." [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. dubna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Přichází pan dr Winter a prohlašuje: "Těchto 100.000 Kč jsem dostal já." Musí to přiznati v tisku a k tomu prohlašuje: [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. dubna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] to jest čin socialismu. Přijme-li člověk od bohaté banky 100.000 Kč, pak odnímá se bohatým bankám, co vyrvaly našim dělníkům. Tak hluboko jste klesli, že to musíte prohlašovati za samozřejmou věc. To jsou lidé, kteří žádají od dělníků, aby šli 1. května demonstrovati pod jejich prapory, lidé, kteří dnes musí prohlásiti, že jest samozřejmé, že jest slušné, dostane-li někdo za takovéto čisté obchody 100.000 Kč. Co si máte navzájem vyčítati, vy Stříbrný, Meissnere, Wintře atd. Jste jeden jako druhý, jen číslem se lišíte! Jednou je to 15.000 Kč, po druhé 100.000 Kč a po třetí 10 milionů. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. dubna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Nahlédnutím do stenografického protokolu zjistil jsem, že p. posl. dr Stern užil několik urážlivých a hrubých výrazů. Volám jej za to k pořádku.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru zahraničního, p. posl. Šebovi.

Zpravodaj posl. Šeba: Slavná sněmovno! V debatě nebyly přineseny žádné nové podněty, na které bych měl reagovati. Pouze mi slavná sněmovna dovolí, abych se několika slovy zmínil o kritice pronesené zde p. posl. Hadkem. Pan posl. Hadek tvrdil ve své řeči, že smlouva tato má za účel, aby připravila válku anebo vpád do sovětského Ruska.

Myslím, že pan posl. Hadek je sám přesvědčen, že povídal nesmysl. Letecká smlouva s Francií a válka se sovětským Ruskem jsou tak sobě vzdáleny jako asi rozum a výrok pana poslance. (Posl. Hadek: Tedy máte patent na rozum!) A vy na hloupost.

Nemusím dokazovati, že tvrzení pana poslance nemá se skutečností naprosto nic společného. Několikráte jsme zde prohlásili, že jsme pro všechna opatření, abychom se dostali do normálních styků s ruským národem, a proto věříme, když letecká linie půjde z Československa přes Varšavu do Moskvy, že spojení toto bude sloužiti pouze dobrým cílům, k vzájemnému poznání, což také chce a k čemuž cílí i řada opatření sovětské vlády. Kdyby pánové byli tak důkladní a podívali se na př. na náměstí berlínské, kde sovětská vláda zřídila zvláštní úřad pro podporu cizineckého ruchu, viděli by, jak sovětská vláda sama stojí o to, aby cizinecký ruch pozvedla. Mluviti k vám o tom, je zrovna tak, jako mluviti k slepému o barvách.

Jinak bych neměl nic podotknouti a žádám, aby slavná posl. sněmovna schválila toto schvalovací usnesení beze změny. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji, jímž je pan posl. Srba.

Zpravodaj posl. Srba: Slavná sněmovno! Ze všech řečníků jedině pan posl. Hadek zmínil se několika slovy o věci, o níž se právě jedná, o smlouvě letecké. Pan kol. Šeba již řekl, že je to názor naprosto pošetilý. Kdyby páni si přečetli odůvodnění, které bylo dáno k této předloze, viděli by, že v programu, který tam jest, je také naše spojení s Moskvou a navázání na ostatní spojení, které z Moskvy vychází. (Posl. Juran: Proč jste dávno toto spojení neuskutečnili?) Pane kolego, mluvíte o věcech, o nichž nemáte nejmenšího ponětí. K tomu, aby se mohlo lítat do Moskvy, je třeba souhlasu Polska a Ruska. V programu je to, jedná se s nimi a tato věc možná bude vyřízena během tohoto roku za souhlasu ruské vlády, která má právo vymíniti si reciprocitu. Učinili byste lépe, kdybyste nemluvili o věcech, kterým nerozumíte, a neblamovali ty, kterým sloužíte.

Kol. Stern použil příležitosti jednání o letecké smlouvě k tomu, aby způsobem jemu obvyklým napadl čest posl. soudr. dr Wintra a soudr. dr Meissnera. Oba dva jsou svým charakterem a svou prací pro dělnickou třídu a svými vědomostmi vysoko povznesení nad pana posl. Sterna i jeho útoky a není mezi lidmi, kteří znají je a pana posl. Sterna, žádným způsobem třeba dále je hájiti.

Předseda (zvoní): Přistoupíme ke hlasování. (Hluk.) Prosím o klid.

Schvalovací usnesení má jeden odstavec a dám o něm hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly. - Hluk.)

Námitek není.

Prosím o klid.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením ve znění doporučeném pp. zpravodaji, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím vyřízen jest 1. odstavec pořadu.

Nebude-li námitek, projednáme ještě imunitní případy pořadu dnešní schůze. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Budeme tudíž projednávati 3. odstavec pořadu, jímž jest:

3. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Liberci v trest. věci posl. Höhnela (tisk 855).

Zpravodajem jest p. posl. Jan Tůma. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Jan Tůma: Slavná sněmovno! V trestní věci proti posl. Höhnelovi, tajemníku komunistické strany, předkládá krajský soud v Liberci opis trestního oznámení a žádá za souhlas ke stíhání posl. Höhnela pro trestné činy podle §§ 81, 82/2, 279 tr. z., §§ 3 a 19 zákona o právu shromažďovacím, kterých se dopustil tím, že dne 7. února 1930 v Liberci a dne 10. února 1930 v Jablonci nad Nisou pokoušel se řečněním zahájiti nepovolený tábor lidu a ve svém počínání neustal ani po zákazu policie, dále tím, že byv v Jablonci nad Nisou zatčen, vybízel slovy: "Vy mne necháte takto odvésti", shluknutý dav k společnému úspěšnému odporu a sám strážníky, kteří ho odváděli, v úmyslu, aby své předvedení zmařil, zranil.

Imunitní výbor navrhuje posl. sněmovně, aby posl. Höhnel pro uvedené trestné činy k trest. stíhání vydán byl.

Předseda: K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji řečnickou lhůtu v trvání 15 minut. Námitek proti tomu není? (Námitky nebyly.)

Námitek není. Lhůta je schválena.

K slovu je přihlášen posl. dr Stern. Dávám mu slovo.

Posl. dr Stern (německy): Tento případ vydání jest typický pro nové fašistické metody, jimiž se ruší imunita poslanců. Posl. Höhnelovi se vytýká, že na schůzi nepřestal na rozkaz ihned mluviti. Při teroru, jehož se používá proti dělnickým schůzím, kdyby se komunističtí poslanci drželi této zásady, by to znamenalo, že by shromažďovací právo dělníků bylo zakrátko vůbec úplně vyřízeno a my bychom měli již jen právo přihlížeti, jak se ve vládě shromažďuje šest socialistických ministrů a používá takovýchto způsobů proti proletariátu. Dále se mu vytýká, že když byl odváděn, zranil prý jednoho ze strážníků. Ani se netvrdí, že ho nějak uhodil nebo něco podobného. Zřejmě byl odvlečen surovým násilím, zřejmě byl sám ztýrán, při čemž se snad některý četník nebo strážník - to je docela dobře možno - poranil na ruce. Za to má nyní býti potrestán posl. Höhnel, který byl tak surově ztýrán.

Zkušenost učí, že tato oznámení soudu nejsou vždy naprosto pravdivá; sám jsem byl před několika dny osvobozen a rozsudek proti mně musil býti zrušen, poněvadž vyšlo najevo, že údaje státního zástupce neměly podkladu. Byl jsem odsouzen pro docela jiné věci. Zpravidla totiž jest to tak, že vyjde-li u soudu najevo, že údaje proti komunistickému poslanci nejsou pravdivé, není osvobozen, nýbrž odsouzen pro nějaké jiné věci, pro něž nebyl vůbec ani parlamentem vydán.

Takovýmito způsoby hledíte komunistické poslance skutečně umlčeti a odstraniti. V poslední době se množí vydávání poslanců takovým způsobem, že, hodí-li se to panstvu, můžete skutečně dostati všechny komunistické poslance do vězení jen proto, poněvadž se komunističtí poslanci brání proti surovému způsobu, jak se provádí shromažďovací právo dělníků, toto nejprimitivnější právo dělnictva. Dělníci nemají ani práva, aby na shromážděních volali po chlebu a práci.

Protestuji proti těmto surovým způsobům. Žádáme, aby tento návrh na vydání byl zamítnut, a vyzveme dělníky, aby bojovali proti tomuto fašistickému systému. Poučíme dělníky, že hrozí nebezpečí, že buržoasie a její fašističtí agenti jednoho krásného dne přemění tento fašismus na sucho ve fašismus otevřený a surový.

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji p. posl. Janu Tůmovi.

Zpravodaj posl. Jan Tůma: Slavná sněmovno! Pan posl. dr Stern neuvedl nic, co by ospravedlnilo, aby návrh imunitního výboru posl. sněmovny byl změněn. Jestliže p. posl. dr Stern si stěžuje, že by bylo nějak příkře postupováno proti poslancům komunistickým, mohu za imunitní výbor prohlásiti, že pro takový čin, jakého se dopustil v tomto případě p. posl. Höhnel, který dokonce orgány, které byly určeny, aby dělaly pořádek, zranil, musil by býti v každém případě vydán.

Opětuji tedy návrh imunitního výboru, aby slavná sněmovna svolila k trest. stíhání.

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání posl. Höhnela.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se svoliti k trest. stíhání posl. Höhnela.

Tím vyřízen jest 3. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

4. Zpráva výboru imunitného o žiadosti hlav. štát. zástupitelstva v Bratislave v trest. veci posl. Majora (tisk 856).

Zpravodajem jest p. posl. dr Markovič. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Markovič: Slávna snemovňa! Podľa trest. oznámenia polic. riaditeľstva v Bratislave dňa 1. mája t. r. usporiadala komunistická strana v Bratislave májový demonstračný sprievod zakončený táborom ľudu na Nám. Slobody. Tento tábor bol intervenujúcim úradníkom, keď predsedníctvo táboru neuposlechlo výzvy, aby s tribuny bol odstranený školou povinný chlapec, poverenný vedením strany k predneseniu reči, rozpustený.

Posl. Major, ktorý bol za komunistickú stranu poriadateľom májových osláv, na výzvu zakročujúcej stráže, aby sa účastníci ihned rozišli, vyskočil na stôl a počal kričať: "Hanba policii". "Na ne", "Utvorte frontu proti policii", takže účastníci tábora vrhli sa po tejto výzve ako na povel na postupujúcich strážnikov, bili do nich holemi a tyčemi od standard. V tejže dobe sosypal sa na stráž dážď kameňov vrhaných účastníkmi táboru zo zadných radov.

Následky sa ihned dostavily, lebo lietajúcimi kameňami, po prípade holemi poranení boli siedmi strážnici, ktorých lekárske parere je pri spisoch.

Imunitný výbor vzhľadom na povahu prípadu navrhuje, aby posl. snemovňa svolila k trest. stíhaniu posl. Majora.

Předseda (zvoní): K této věci je přihlášen řečník. Zahájíme proto rozpravu.

Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby řečnická lhůta byla stanovena 15 minutami. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Ke slovu je přihlášen na straně "proti" p. posl. Juran. Dávám mu slovo.

Posl. Juran: Je charakteristické pro vládu Československé republiky, že po dlouhé přestávce předložila parlamentu vedle dvou podřadných předloh celou serii imunitek. Tři komunističtí poslanci mají býti vydáni soudu k trest. stíhání. V době, kdy dělníci jsou vyhazováni na dlažbu po celých stovkách, v době, kdy dělníci jsou odsuzováni k smrti hladem, v době, kdy drobní živnostníci a malí rolníci se ohýbají pod tíží daňových břemen, kdy exekutor je na vesnicích denním hostem, řeší vláda dnešní krisi vydáním komunistických poslanců soudu. Vedle soudr. Höhnela má býti vydán soudr. Major a soudruh Stern. Soudr. Major má býti vydán pro první květen, kdy komunistická strana v Bratislavě uspořádala demonstrační projev.

Podle policejní relace byl intervenujícím úředníkem rozpuštěn tábor lidu prostě proto, že nebylo uposlechnuto jeho rozkazu, aby s tribuny byl odstraněn školou povinný chlapec. Soudr. Major je obviněn, že volal hanbu policii, v důsledku čehož prý došlo k srážce. Tedy překážkou konání táboru byla účast školou povinného chlapce na tribuně, školou povinný chlapec ohrožuje dnešní zřízení a dnešní kapitalistický řád. Buržoasie se čerta zajímá, jak jsou živeny děti proletářů. Buržoasie klidně přihlíží, jak dělnické děti umírají podvýživou, jak umírají na tuberkulosu. Účast dětí se povoluje na klerikálních oslavách, na klerikálních parádách, na různých průvodech sociálních demokratů, českých socialistů resp. Sokolů. Jde ovšem o státotvorné složky, kde jsou děti vychovávány k úctě k vrchnosti, kde jsou vychovávány k poddanství, otroctví, aby buržoasie měla povolnější materiál pracovní, který se dá bez odporu vykořisťovati a ždímati. Proto ty zákazy účasti dětí na komunistických projevech, proto ty zákazy cvičení dětí v jednotách proletářské tělovýchovy, proto také ty zákazy vydává ministerstvo školství, kde je ministrem soc. demokrat dr Dérer. Rodiče si však právo na výchovu svých dětí, na takovou výchovu, která odpovídá třídnímu revolučnímu hnutí, vzíti nedají.

Policejní relace obviňuje soudr. Majora, že na základě jeho volání "hanba policii" byla tato napadena. Známe ty policejní relace. V policejním státě není ani jinak možno. Policie je neomezeným pánem. Poslanci komunistické strany jsou pod policejním dozorem. Chci poukázati na svůj případ. Minulý čtvrtek jsem přijel do Znojma. Již od samotného nádraží bezprostředně v mé blízkosti, v patách za mnou šel jeden policejní agent, kterého dobře znám. Počínal si tak provokativně, že občané ze Znojma, kteří vědí, že je policejním agentem, se pozastavovali nad tím, jak je to možné, aby byl člověk policejním agentem tak pronásledován. Poslanec je stavěn do světla nějakého zločince. Přesto, že jsem si stěžoval na policejním komisařství, náprava se nestala. Šel jsem do potravního spolku, šel jsem k soudu a stále jsem měl toho policejního agenta v patách. Šel jsem do dělnického domu ve Znojmě, do sekretariátu a tento policejní agent byl tak drzý, že za mnou vlezl i do sekretariátu. Pánové, jak je to možné, aby poslanec byl takto střežen policejním agentem. Dáváte si špatné vysvědčení, že vaše svědomí není čisté, že se bojíte pouhé návštěvy komunistického poslance v pohraničním městě.

Věznění soudr. Babela v Olomouci, o kterém sám zde hovořil, dokazuje, že sněmovna vydává poslance pro skutky a zločiny, které jim nemohou býti ani soudem dokázány, a jen aby blamáž nebyla tak velká, je poslanec odsouzen. Máme řadu takových případů, kde jsou vydáváni komunističtí poslanci. Proč se to děje? Děje se to proto, že buržoasie má strach z komunistického hnutí, že buržoasie již není schopna řešiti dnešní hospodářskou krisi, že není schopna nasytiti veškeré nezaměstnané dělníky, že není schopna je zaměstnati. Proto používá fašistických forem vládnutí, aby byli dělníci udržováni na uzdě, proto se posiluje potlačovací aparát, proto ta persekuce dělnického hnutí. Ale je to východisko z dnešní krise? Snad se vám podaří na nějakou krátkou dobu si prodloužiti život na základě této persekuce a zákroků proti revolučnímu hnutí, ale vaše námaha je marná. Vaši dnové jsou sečteni. Dělnická třída vám dokáže, že se nedá soustavně zotročovati, že si nedá toto soustavné bezpráví líbiti, že nebude klidně přihlížeti k této persekuci. První květen vám ukáže, že dělnická třída nesouhlasí s vaší politikou bídy a hladu, s vaší politikou násilí a fašismu. Dělnická třída vám ukáže, že souhlasí s komunistickou stranou a s komunistickým hnutím. (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji posl. dr Markovičovi.

Zpravodaj posl. dr Markovič: Vzdávam sa slova.

Předseda: Pan zpravodaj posl. dr Markovič vzdává se slova.

Přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání posl. Majora.
Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se svoliti k trest. stíhání posl. Majora.

Tím vyřízen jest 4. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

5. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu ve Znojmě v trest. věci posl. dr Sterna (tisk 857).

Zpravodajem jest p. posl. Richter. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Richter: Slavná sněmovno! Krajský soud ve Znojmě žádá za souhlas s trest. stíháním posl. dr Sterna pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky.

Podle oznámení policejního komisařství ve Znojmě užil prý posl. dr Stern na veřejné schůzi komunistické strany, konané ve Znojmě 31. října 1929, mezi jiným i výroku, který, pakli byl vskutku užit, je v příliš zřejmém rozporu se zákonem na ochranu republiky a útočí přímo na bezpečnost republiky.

Poněvadž výrokem posl. dr Sterna je veřejný zájem, resp. zájem státu silně dotčen, navrhuje imunitní výbor, aby posl. dr Stern k trest. stíhání vydán byl.

Předseda (zvoní): K této věci je přihlášen řečník. Zahájíme proto rozpravu.

Navrhuji podle usnesení předsednictva řečnickou lhůtu 15 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Ke slovu je přihlášen na straně "proti" p. posl. Hadek. Dávám mu slovo.

Posl. Hadek (německy): Posl. Stern má býti vydán proto, že prý na znojemské schůzi - výslovně se praví "prý" - učinil výrok, který ohrožuje existenci této republiky a tohoto státu. Vydávajíce poslance řídili jste se zdánlivě dosud tím, zda tito poslanci napadli policii skutkem či nikoliv, učinili jste prohlášení, že pro řeči a takové věci k vydání dojíti nemá.

V dnešní schůzi stojíme před třetím vydáním komunistického poslance a nejpříznačnější z toho jest vydání posl. Sterna, který prý má býti vydán proto, poněvadž prý učinil výrok, který se neshoduje se zájmy tohoto státu podle zákona na ochranu republiky. (Německé výkřiky: Co prý řekl?) To asi ve zprávě nebude. Loňského roku nazvali nás sociálfašističtí poslanci a z části také měšťáčtí poslanci politickými dětmi, nazvali nás frázisty a dnes jest jim fráze, kterou prý pronesl posl. Stern na znojemské schůzi, tak nebezpečná, že ho vydávají noži kapitalistické justice. Jest to příznačné pro vývoj, jaký dostala tato justice a tato demokracie a tento parlamentarismus za účasti sociálfašistů, jak českých tak také německých sociálfašistů ve vládě. Jest příznačné, že dnes, kdy nouze mezi širokými vrstvami pracujícího obyvatelstva dostoupila vrcholu, snažíte se mluvčí, imunní poslance dostati do káznice, imunní poslance komunistické strany, kteří byli dříve nazýváni politickými dětmi a frázisty! Váš systém musí býti proklatě slabý, musí státi na slabých nohách, je-li řeč nebo výkřik poslance tak nebezpečný, že ho vydáváte. Ale nevěřte - prohlásil jsem to dříve ve své řeči ke svému případu - nevěřte, že můžete revoluční hnutí zlomiti! Můžete nás zavříti, máte právě k tomu moc. Ale my jsme silnější než vy, rozrazíme vaše vězení. Vaše zdi nejsou tak silné, aby udusily naše slova a naše výkřiky. Přejdeme přes vás právě tak, jako kdysi komunistická strana v Rusku pronásledovaná tisíci katy, přejdeme přes vás právě tak, jako to učinila ruská dělnická třída pod vedením pronásledovaných komunistických vůdců. Pronásledujte nás, strkejte nás do káznic! Najdou se naši nástupci, na naše místo nastoupí za jednoho sta proletářů, místo jednoho komunistického poslance vyplní sta provozních dělníků, kteří budou říkati totéž, co jsme řekli my. Vydejte nás noži kapitalistické republiky! Nemůžete nás zničiti, jsme silnější než vy a přese všechno nad vámi zvítězíme! (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji posl. Richtrovi.

Zpravodaj posl. Richter: Vzdávám se slova.

Předseda (zvoní): Pan zpravodaj vzdává se doslovu a přistoupíme ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání posl. dr Sterna.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se svoliti k trest. stíhání posl. dr Sterna.

Tím vyřízen jest 5. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

6. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Praze v trest. věci posl. Zápotockého (tisk 879).

Zpravodajem je pan posl. dr Moudrý. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Moudrý: Slavná sněmovno! Soukromí žalobci Mezinárodního Všeodborového Svazu žalují posl. Zápotockého pro některé výroky letáku, za jehož nakladatele jest zmíněný poslanec označen. Imunitní výbor dospěl k názoru, že obsah i znění letáku odpovídá běžným prostředkům politického a odborového zápasu, neobsahuje důvody, pro něž by měla býti poslanecká imunita rušena, a navrhuje, aby posl. Zápotocký vydán nebyl.