V tomto článku mezi jiným měšťácký pisatel uvádí, aby se každý vžil do duše pracujícího člověka, který přijde do Ruska a vidí, že tisíce rudých vojáků, tisíce rudé jízdy, že celá ta veliká rudá armáda, ta síla a opora proletářského hnutí a proletářské revoluce mezinárodního proletariátu je v rukou pracujících lidí, že veliteli jsou dělníci, že generály této armády jsou dělníci a sedláci. Tyto delegace vidí že závody jsou v rukou dělníků. Tyto delegace vidí, že kolchozy jsou v rukou sedláků, že se staví desítky a sta nových závodů, že nezaměstnanosti v Rusku není, tyto delegace vidí, jak vzorně je prováděna sociální péče a jaká je starost o všechny pracující lidi. Tyto delegace vidí, že proletariát má v Rusku veškerou moc, že má v Sovětském svazu zajištěn chléb, práci, půdu a svobodu. Sám měšťácký, kapitalistický redaktor praví, že jedinou záchranou je pro kapitalistickou Evropu před Sověty, zajistí-li kapitalismus dělnické třídě, pracujícímu lidu práci, chléb, půdu a svobodu.

Dá kapitalismus pracující třídě chléb? Nedá a nejenže nedá, kapitalismus bere dělnickým třídám poslední žvanec okoralého chleba, snižuje dělníkům mzdy, vyhazuje je ze zaměstnání. Dá kapitalismus dělnické třídě práci? Nedá, nýbrž desetitisíce dělníků vyhazuje, novým desetitisícům dělníkům bere práci. Dá kapitalismus pracujícím rolníkům půdu? Nedá, pracující rolníci jsou hnáni do konkursů, pracující rolníci jsou nuceni vzdávati se své půdy. Léta čekají na zaknihování půdy z pozemkové reformy a nemohou se zaknihování dočkati, musí platiti vysoké úroky a jsou nuceni vzdávati se své půdy. To je výsledek vaší pozemkové reformy. Dá kapitalismus dělnické třídě svobodu? Nedá, ale bere dělnické třídě svobodu. Na každý projev nespokojenosti, na každý projev odporu proti vyhazování ukazujete mu svobodu v podobě desítek a stovek četníků, na každý projev svobodného slova odpovídáte vydáváním komunistických poslanců; na každý projev svobodného slova odpovídáte rozpouštěním schůzí, rozháněním jich a zatýkáním řady účastníků. Místo svobody denně konfiskace rudého tisku. Tak vypadá skutečnost, pokud se týká toho, dá-li kapitalismus dělnické třídě chléb, práci, půdu a svobodu. Nedá, kapitalismus ještě bere a připravuje na proletářskou třídu vedle bídy, hladu a vedle toho, že mu vzal chléb, práci, půdu a svobodu, imperialistickou válku proti Sovětskému svazu za pomoci sociálfašistů, sociálních demokratů a nár. socialistů. Buržoasie a sociálfašistické panstvo již vidí ve svých snech budoucí slovanské Rusko. Potvrdil to pan Klofáč na sjezdu nár. socialistické strany za potlesku pana ministra Beneše. Je dobře, že tito pánové, stejně jako p. dr Soukup, předseda senátu i náš předseda, odhalili svoji [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. dubna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] tvář před celou dělnickou třídou.

Dělnictvo a pracující třída, i soc. demokratičtí a nár. socialističtí dělníci nestojí na straně vašeho budoucího všeslovanského Ruska, nýbrž na straně toho nynějšího Ruska, na straně nynější diktatury proletariátu, (Potlesk komunistických poslanců.) a delegace, které se vracejí z Ruska, vracejí se, jak i sám ten měšťácký redaktor musil přiznati, s tím vědomím a přesvědčením, že musí celou dělnickou třídu a všechen pracující lid o tom uvědomiti [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. dubna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

A proto pracující třída bude s komunisty bojovati a bude také letos za pár dní 1. května demonstrovati proti vašim přípravám k imperialistické válce, proti válečnému nebezpečí, bude demonstrovati pod prapory a společně s komunisty a s rudými odbory za chléb, práci, půdu a svobodu. Bude 1. května demonstrovati jednotně, tak jako jednotně bojuje proti propouštění, proti útokům na mzdy, jako jednotně se připravuje k boji proti kapitalistické ofensivě, jejímu zastavení a přechodu do proletářské revoluční protiofensivy.

Celá řada bojů v poslední době ukázala, že dělnictvo vypovídá poslušnost sociálně-fašistickým vůdcům a staví se do jednotné fronty a pomáhá ji budovat. Krásný příklad dělnické solidarity v poslední době prokázala stávka Wilczkových dolů na Ostravsku. Sociálně demokratičtí, indiferentní i dělníci organisovaní v Národním sdružení spolu s komunistickými dělníky stávkovali, bojovali proti propouštění dělnictva a útokům správy závodu, za svá práva a existenci. Sociální demokraté napsali, že prý jsme s nimi nevyjednávali. Ano, nejednali jsme s nimi a ani jednati nebudeme. Jednalo se několik let se sociálně demokratickými a národně socialistickými odborovými vůdci, a jaký byl výsledek? Buďto úplná zrada nebo stažení stávkujících z boje. Stávka Velké Prahy, ve které stávkovali listonoši, jest jeden takový příklad, boj proti zhoršení sociálního pojištění je druhý takový příklad. Takových příkladů máme více, když masy dělníků vyšly na ulici a buržoasie se tetelila strachy. Na to jste dovedli udělati jenom jedno gesto, říci dělníkům, aby v pokoji a pořádku šli domů. Na Ostravsku má dělnictvo zkušenosti z r. 1925, kdy společně a za souhlasu všech dělníků šlo se do stávky. Soc. demokraté hned druhý nebo třetí den štvali na stávkující dělníky a stávkové hlídky četníky. Výsledek toho byl orlovský rozstřel a základ pro vybudování žlutého hnutí na Ostravsku.

Tyto zkušenosti zde i v jiných státech, v Anglii, při generální stávce anglických horníků a anglického proletariátu, v Německu, Francii vedly k usnesení o samostatném vedení hospodářských bojů pod vedením rudých odborů. Tyto zkušenosti vedly rudé odborové svazy k usnesení o samostatném vedení hospodářských bojů. Ne s vůdci, ale s dělníky jsme jednali a dělníci byli solidární a budou také i v budoucích bojích solidární. Zrovna tak s nimi jednáme nyní a voláme je do jednotných, mohutných demonstrací na 1. května, aby se dostavili pod rudé prapory třídního boje, pod rudé komunistické prapory, aby odmítli vaše námluvy, sociálních demokratů a národních socialistů, kteří jen mluvíte, že budete bojovati nebo že žádáte zkrácení pracovní doby a řadu jiných věcí, ale před pracujícím lidem stojí skutečnosti, že jste hlasovali pro 300 mil. bankám, ale že jste se postavili a hlasovali jste proti zrušení gentského systému, že jste souhlasili mlčky s odpisem 2.300 mil. na daních kapitalistům v letech 1927-1929, ale že jste se postavili proti osvobození od daní malých poplatníků, hlasovali jste pro to, aby stamiliony dostali maďarští grófové z titulu pozemkové reformy, ale hlasovali jste proti výpomoci nezaměstnaným, proti rozdělení 150 mil. pro nezaměstnané, domkáře a chalupníky, hlasovali jste pro to, aby další dary byly dány bankám, Baťovi a Moravské bance a jiným, hlasovali jste pro válečné reparace, odhlasovali jste, aby československý lid platil po celá desetiletí poplatky za osvobození, ale pro chudé neměli jste nic. Mluvíte na májových manifestacích pro zkrácení pracovní doby, pro zkrácení pracovního týdne na 40 hodin, ale když zde byl podán návrh klubem komunistických poslanců na zkrácení pracovní doby, hlasovali jste s celou vládní většinou proti. Právě proto, že dělníci a pracující lidé vědí, že 1. května budete zase mluviti a slibovati, ale že vaše skutky budou úplně jiné, pozná pracující třída, dělníci, pracující rolníci, malí živnostníci, nezaměstnaní, že mají pouze jedno místo. Toto místo je pod prapory komunistické strany a rudých odborů a oni se tam také zařadí a postaví. Vláda i sociálfašisté, vy všichni, jak jste zde, cítíte, kam půjdou pracující nezaměstnané masy dne 1. května a proto se pokoušíte zakázati na Slovensku v jednotlivých místech projevy dne 1. května, zakazujete demonstrace ohlášené komunistickou stranou - pan okresní hejtman v Opavě má dokonce starost, kdo prý to bude na náměstí v Kravařích pořádati tábor lidu - ale pracující třída 1. května bude všude demonstrovat i přes vaše zákazy. My s tohoto místa vyzýváme všechny dělníky, zaměstnané i nezaměstnané. soc. demokratické i nár. sociální dělníky, křesťansko-sociální dělníky i malorolníky, aby 1. května na vaši politiku bídy a hladu, kterou provádíte, dali odpověď tím, že 1. května budou demonstrovati v jedné frontě s komunisty a rudými odbory. Soc. demokratické a nár. sociální lidové manifestace budou sice přeplněny nasládlými řečmi, ale dělníci a všichni pracující lidé musí si býti vědomi, že kdo 1. května jde s nimi, se soc. demokraty a nár. socialisty, je pro snížení mezd, ke kterému oni dávají souhlas, pro propouštěni, ke kterému dávají kapitalistům instrukce, jako posl. Brožík v uhelné radě, že je proti zkrácení pracovní doby, proti podpoře nezaměstnaným, pro omezení svobody tisku, pro zasahování četnictva do dělnických bojů, že souhlasí s politikou bídy a hladu a války a válečného tažení proti sovětskému Svazu. Dělníci nemohou s tím souhlasiti a také všichni pracující lidé nemohou dáti a nikdy nedají souhlas k této politice a nepůjdou 1. máje se sociálfašisty, nýbrž s komunisty a rudými odbory, jak dělnictvo rozhodlo na desítkách schůzí, půjdou 1. května na revoluční demonstrace s komunisty a rudými odbory a dokáží mohutností a odhodlaností svých velkých projevů, že jednotná bojovná fronta se tvoří, že její základna je zde, že není daleko doba, kdy na československé proletářské ulici bude svátek, dokáží tím, že pracující třída je připravena, aby svrhla panství buržoasie, fašistů a sociálfašistů, aby prosadila požadavky vytčené komunistickou stranou, aby prosadila nejen tyto požadavky, nýbrž aby také pracující třída nastolila řád, kde ten, kdo nebude pracovat, nebude jíst a nebude vládnout, kde pracující budou mít chleba, práci, půdu a svobodu. (Výborně! - Potlesk poslanců strany komunistické.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Hadek. Dávám mu slovo.

Posl. Hadek (německy): Dnešní schůzi poslanecké sněmovny byl předložen k usnesení zákon o vybudování letecké dopravy mezi Československem a Francií. Oba zpravodajové, posl. Šeba a Srba projevili při odůvodňování tohoto zákona takovou horlivost a nadšení, jako bychom kromě vybudování letecké dopravy s Francií neměli vůbec naléhavější otázky, jako kdyby nebylo nezaměstnanosti, jako kdyby se týdně nezastavovaly tucty podniků, jako by v nynější době nebylo nic naléhavějšího než vybudovati letectví, jakoby se poslanecká sněmovna v nynější době neměla zabývati žádnou větší otázkou.

Nepochybně jest tato letecká smlouva, vybudování letecké dopravy mezi Československem a Francií, velmi důležitou věcí, totiž k přípravě nastávající války. Každý, kdo prožil poslední válku, bude věděti, jak význačnou zbraní bylo letadlo, aeroplán ve službě ničení lidí a pan posl. Srba, český sociálfašista, ví dobře, že se vybudováním letectví vystupňuje průbojnost imperialismu. Proto se domáhá povolení těchto úvěrů právě jako se jeho sociálfašistický kolega ve Francii Paul Boncour zasazuje o vybudování francouzského letectví, aby se touto vzdušnou zbraní znovu mohly vražditi tisíce a tisíce proletářů.

Tato letecká smlouva jistě vytáhne nové miliony z kapes pracujícího obyvatelstva a to v době, kdy pro nezaměstnané nezbývá nic nebo jen maličkost. Řečník přede mnou kol. Kliment již uvedl, že 70% nezaměstnaných v Československu nedostává podpory, že 70% nezaměstnaných jest bez podpory vydáno všanc bídě a hladu. 70% nezaměstnaných, ohromný počet, může v tomto demokratickém státě, jenž má miliony na podporu letectví, zahynouti hladem a zdechnouti. Mají k tomu ještě útěchu, že mohou zahynouti hladem podle zákonů tohoto demokratického státu, podle zákona o gentské soustavě, podle něhož nedostávají žádnou podporu, poněvadž nebyli odborově organisováni buď jeden rok nebo vůbec. Žebrati jest podle zákonů československého státu zakázáno. Nesmějí jíti krásti, to jest zakázáno podle §u 171 tr. z. Ale nesmějí ani demonstrovati, nesmějí podle mínění předsedy vlády Udržala, které vyhlásil s tohoto místa, demonstrovati, nesmějí si na ulici vybojovati větší kus chleba. Mají zahynouti hladem podle zákonů československého státu.

To jest váš systém, systém hladu, bídy a přípravy k válce. A abyste provedli tento systém, proto budujete státní fašistický mocenský aparát, budujete jej úředně sty miliony korun. V dřívějších letech byly tyto miliony vydávány oklikami, jak ukazuje aféra Františka Stříbrného a zatčení z poslední doby. Dnes se zcela otevřeně zařazuje do státního rozpočtu sta milionů, aby byli dělníci potlačeni, když si již nechtějí dáti klidně líbiti toto utlačování.

Měl jsem v poslední době příležitost seznati účinky tohoto fašistického mocenského aparátu a jeho zuřivosti na vlastní kůži. Dne 18. února v půl osmé ráno zatkli mne v Šumperku dva strážníci, ačkoliv jsem jim ukázal legitimaci poslanecké sněmovny. Prohlásili mi, že kašlou na tuto legitimaci. Strážník, tak zvaný demokratický orgán, kašle na zákony, které jste si prý v této sněmovně dali. Tito dva strážníci mne odvlekli na policejní komisařství a tam mi policejní komisař Večera znovu potvrdil, že jsem zatčen, aniž uvedl důvod, proč jsem byl zatčen. Byly mi ihned odňaty mé věci, prohledány kapsy, zkrátka a dobře bylo mi vzato vše, co jsem měl ve své aktovce a v balíčku. O věcech, které mi byly odňaty, nebyl sepsán žádný protokol, a musím konstatovati, že když mi na šumperském policejním komisařství byly vráceny mé osobní věci, byl mi zadržen zápisník, v němž jsem měl své osobní poznámky, že mi schází kniha "Pětiletka", že mi dále schází velmi mnoho spisů, které jsem měl ve své aktovce. Šumperské policejní komisařství páše tedy zřejmě krádež na tak zvaném imunním poslanci.

Z šumperského policejního komisařství byl jsem odeslán do policejního vězení. (Výkřiky na levici.) Poměry v tomto policejním vězení učiním předmětem interpelace, aby naši páni ministři, náš pan ministr vnitra, náš pan ministr spravedlnosti, měli příležitost se přesvědčiti, jaké tam jsou poměry. Ve 20. století jest toto policejní vězení umístěno v prastaré budově, která nemá oken. V tomto policejním vězení jest úplná tma a mimo to taková čistota, že by se za ni musily styděti i nejnevzdělanější národy. V tomto policejním vězení jsou vši, ohromné množství vší. Jest příznačné pro naši demokratickou spravedlnost, pro naši demokratickou správu, že se lidé zavírají do tohoto tak zvaného policejního vězení. (Výkřiky posl. dr Sterna.) Příštího dne byl jsem odeslán k olomouckému krajskému soudu. Musím konstatovati, že mi po celou tuto dobu až na několik hodin po mém odeslání k olomouckému krajskému soudu nebyl oznámen důvod, proč jsem zatčen. Ačkoliv zákon předpisuje 24 hodiny, bylo mi teprve 48 hodin po zatčení oznámeno, že byly u mne nalezeny pobuřující letáky, ale nedovedli mi říci, jaký obsah tyto letáky měly. Poslanecká sněmovna s největší horlivostí vyhověla žádosti o vydání mé osoby a seděl jsem 53 dní ve vyšetřovací vazbě u olomouckého krajského soudu, 53 dní konstruovalo olomoucké státní zastupitelství případ, abych mohl býti potrestán. 53. dne došlo k líčení a při tomto přelíčení musil jsem býti přes námahu státního zástupce, přes nejlepší vůli soudu sproštěn žaloby, pro kterou mne poslanecká sněmovna vydala. Byl jsem vydán podle §u 15, odst. 3 zákona na ochranu republiky a pro tento paragraf musil jsem býti zproštěn. Dodatečně pak, aby se získalo jakési alibi pro mé věznění a aby bylo přitaženo za vlasy, byl jsem podle §u 14, odst. 5 a §u 15, odst. 2 zákona na ochranu republiky odsouzen na 6 neděl žaláře. Byl jsem zřejmě odsouzen podle paragrafů, podle kterých jsem nebyl oficiálně vydán. Zde se rovněž ukazuje nestrannost měšťáckého soudu a spravedlnosti pod správou sociálfašistického ministra.

Nyní k případu samému. Byl jsem obviněn, že jsem prý měl v balíčku nebo v aktovce letáky k policii nebo četnictvu a že prý jsem měl u sebe leták, jenž obsahoval výzvu k vojsku, aby porušovalo poslušnost. (Výkřiky posl. dr Sterna.) Nevím, je-li vaše vojsko již tak slabé, že by mohlo býti letákem podníceno k porušení poslušnosti. Ale i když předpokládám, že žaloba má ze 100% pravdu, přece bych se tázal: Kde jest pokus o rozšiřování letáků, jak můžete dokázati, že jsem letáky rozšiřoval? To nemůžete dokázati a konstruujete tento případ z toho, že prý podle udání policejních špehounů a několika koupených osob byly takové letáky nalezeny. Postupujeme-li takto logicky dále, musil by každý člověk, který má u sebe revolver, býti obžalován z pokusu vraždy. Musilo by se učiniti ještě více, musil by se každý muž a každá žena, kteří jsou na ulici, obžalovati z pokusu cizoložství, i to jste schopni učiniti.

U olomouckého kraj. soudu jsem ztrávil 53 dní. Měl jsem tam příležitost uvnitř tohoto krajského soudu studovati celou sociální bídu, která jest dnes v této republice. Olomoucký krajský soud pojme normálně 170 vězňů. Dnes je jich tam 400, většinou pro přečiny proti majetku, přečiny, které přímo vyplývají z nouze uvězněných. Najdete tam lidi, kteří po celý svůj život byli bezúhonní a celý svůj život si poctivě vydělávali svůj kus chleba, ale dnes již to nemohou dělati, nouze je nutí, aby si kus chleba nebo něco jiného ukradli, jen aby udrželi svou existenci. Tací lidé sedí u olomouckého krajského soudu a pravděpodobně i u všech jiných kraj. soudů v republice. Ale ti, kdož mají tuto nouzi na svědomí, kdož jsou vinni těmito poměry, jsou v tomto státě a ve všech kapitalistických státech v úřadě a hodnostech. Případně sedí i na ministerských křeslech. Dovolím si vrátiti se k poměrům u olomouckého krajského soudu rovněž v interpelaci. Nevěřím, že poměry u olomouckého krajského soudu jsou ojedinělé, naopak mohou býti přeneseny na celou spravedlnost, na veškerou správu věznic v Československu. U olomouckého krajského soudu sedělo dočasně 20 politických vězňů, dělníků, a to proto, že vyšli na ulici, aby bojovali o větší kus chleba. Sedělo tam 16 dělníků z Šumperku, kteří se nedopustili ničeho jiného, než že 31. ledna vyšli na ulici, kteří nespáchali nic jiného, než že se klidně nepostavili a nedali se sraziti policejními pendreky. Proto bylo 16 dělníků - neorganisovaných, soc.-demokratických, českých národních dělníků - přes 2 měsíce drženo u olomouckého krajského soudu. Dva dělníci sedí ještě dnes, dělníci Kocour a Macek, a jsou nuceni, aby u krajského soudu bojovali o své právo a aby byli vyslechnuti, proti této neslýchané justiční ostudě, která se zde páše, zahájiti hladovku. Již 8 dní provozují tito oba dělníci proti methodě inkvisice olomouckého krajského soudu hladovku. Provádějí hladovku za režimu sociálfašistického ministra Meissnera. (Výkřiky.) Domnívá-li se buržoasie a sociálfašisté, že nás těmito methodami zlomí, klamou se. Jdeme do žalářů jako protivníci tohoto kapitalistického systému a vycházíme z nich jako jeho smrtelní nepřátelé. Nebudete nikdy schopni zlomiti vůli dělníků a činovníků komunistické strany, které zavíráte, právě tak jako ruský carismus nebyl schopen zlomiti bolševiky. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. dubna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 117. schůzi sněmovny.] Ale my jsme silnější než vy, my budeme jednoho dne soudci a budeme účtovati o všech těchto hanebnostech, které má na svědomí nynější režim.

V této souvislosti rád bych promluvil ještě o jiné věci. Právě dnes, kdy jest jako hlavní bod na pořadu dnešní schůze posl. sněmovny taková vedlejší otázka, rád bych promluvil o neudržitelných poměrech, které jsou dnes v obcích. Velmi mnoho obcí jest přímo před finančním zhroucením, zákony o obecních financích a byrokratická správa v okrese, v zemi, ve finanční správě a v berní správě přispívají k tomu, že se tyto obce, které dříve měly zdravý finanční základ, musejí prostě zhroutiti. Typickým příkladem takové obce jest obec Hlubočky u Olomouce. Tato obec po léta provozovala aktivní finanční politiku. Spravují ji dělníci; hlavním poplatníkem jest tam železářská společnost "Moravia". Tato železářská společnost má nésti daňovou základnu 80% veškerého obecního hospodářství. Za dobu od r. 1921 do r. 1931, za kterou neplatila daní a za kterou daně dosáhly výše 13 milionů Kč, bylo jí odepsáno 11 milionů Kč. Tedy kapitalistům z "Moravie", kteří z této železářské společnosti berou své zisky, bylo za 9 let odepsáno 11 milionů Kč daní, kdežto dělníkům, když vydělali byť jen haléř více než 191 Kč, sráží se týdně haléř za haléřem, koruna za korunou. "Moravia" jest milionový podnik, který dosáhl ohromných zisků; a jí ministerstvo financí odepsalo těchto 11 milionů Kč. S tímto odepsáním padá ovšem i daňový základ obce Hlubočky. Tato obec má letos podle tohoto odepsání vrátiti firmě "Moravia" 2 miliony Kč. Tato obec, která stejně musila čekati celá léta na peníze, které jí poukazoval berní úřad, má letos této velice bohaté milionové firmě vrátiti 2 miliony Kč.

Obec podala rozličná odvolání finanční správě, zemskému úřadu, ministerstvu financí, mnoho odvolání, která nejen že nebyla vyřízena, nýbrž na která nebyla vůbec dána odpověď. A dnes stojíme před faktem, že obec Hlubočky musila uzavříti obecní kancelář, že propustila svého tajemníka na neurčitou dobu na dovolenou a že dokonce obecního strážníka postavila mimo službu. Příští soboty bude obec musiti propustiti své obecní dělníky, protože jí berní úřad od r. 1930 neodvedl ani haléře. Starosta obce Hluboček mi prohlásil, že ještě několik týdnů bude moci udržeti vyučování ve škole, ale pak že bude musiti uzavříti i školu i dětskou opatrovnu. R. 1931 byly vydány 2 miliardy na válečná zbrojení a při tom vidíme, že děti v srdci Evropy pro finanční těžkosti nemohou docházeti do školy.

Tyto fakty, jakož i projednávání letecké smlouvy dokazují zřetelně, jak se ignorují všechny samozřejmé věci, dokazují zcela jasně, že dnešní režim nemůže dostáti svým nejprimitivnějším úkolům, že nemůže financovati nejen světového hospodářského systému s jeho politikou, nýbrž ani nejprimitivnějšího hospodářství obce. Tento systém musí se zhroutiti a dělníci pod vedením komunistické strany se postarají, aby se tomuto zkrachovanému systému učinilo přítrž, aby se učinilo přítrž tomuto neschopnému režimu, který není schopen dáti lidem práci a chléb, který není schopen financovati byť i nejprimitivnější kulturní požadavky. Dělníci budou pod rudým praporem komunistické strany demonstrovati proti sociálfašismu. Budou demonstrovati proti vládě hladu, budou demonstrovati za práci, chléb, půdu a moc. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Stern. Dávám mu slovo.

Posl. dr Stern (německy): Slyšeli jste zde právě nyní, jak se pod záštitou p. ministra spravedlnosti dr Meissnera nakládá s dělníky, i sociálně-demokratickými, nejen s komunistickými, kteří se dopustili zločinu, že mají hlad a dožadují se chleba, jak se nakládá s komunistickými poslanci, kteří spáchali zločin, že hájí zájmů dělníků. Ale docela jinak nakládá se v tomto státě s ministry, poslanci státotvorných stran, kteří se dopustili něčeho, což i podle občanských zákonů musíme nazvati zločinem.

Jest to nyní asi rok, co jsem zde v této síni konstatoval, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. dubna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 117. schůzi posl. sněmovny.]

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Žádám pana řečníka, aby se mírnil ve svých výrazech.

Posl. dr Stern (pokračuje): Dokáži vám, že nejen já tak smýšlím, nýbrž že podobně smýšlejí i měšťáčtí třídní soudcové. Tenkráte, když jsem zde tyto věci konstatoval na základě konkrétních událostí, a kdy jsem panu ministrovi spravedlnosti poskytl příležitost, aby mě před své vlastní soudy pohnal k odpovědnosti, kdy jsem tato obvinění přednesl také mimo parlament a prohlásil jsem, že jsem ochoten souhlasiti se svým vydáním, tenkráte pan ministr spravedlnosti neshledal nutným mne žalovati. Trvalo to rok, než bylo možno dostati pana ministra spravedlnosti před jeho vlastní soud, aby tam vystoupil jako žalobce. Odvážil se toho také jen proto, poněvadž se domníval, že výraz, který zároveň také obsahuje urážku, poskytne mu příležitost, aby se z této zápletky lacino dostal a svou čest očistil. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Ale věc dopadla jinak, než jak si představoval pan ministr spravedlnosti dr Meissner. Ministr spravedlnosti tohoto státu utrpěl v soudní síni před vlastním třídním soudem hanebnou porážku. Svým vlastním třídním soudem byl mravně odsouzen. A nyní se zde tážeme, zda měšťácká kapitalistická vláda zabředla tak daleko, že snese i nadále takovéhoto ministra, který byl před měšťáckým soudem mravně odsouzen, jako ministra spravedlnosti, jako nejvyššího správce spravedlnosti v tomto státě.

Co se stalo v soudní síni? Slovo za slovem bylo tam prokázáno vše, co jsem zde přednesl. Bylo tak prokázáno, že obhájce pana ministra spravedlnosti musil to přiznati a nemohl to popříti. Ale v soudní síni vyšlo najevo ještě více, než jsem zde přednesl. Nejen skutky, které jsem zde líčil, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. dubna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] vyšly tam na denní světlo. Bylo tam prokázáno, že ministr spravedlnosti skutečně vypracoval tuto smlouvu, podle níž úředník Komerční banky, který věděl o zločinech, které v ní byly spáchány, vzal na se závazek, že bude mlčeti, mlčeti i tehdy, ví-li, že to, co tvrdí, jest pravda, vzal na se závazek, že vydá všechny doklady, které mohou tyto zločiny dokázati, že nebude nic takového vypovídati ani o bývalých vedoucích banky, i když ví, že jest to pravda; a za to dostal pan ministr spravedlnosti dr Meissner 15.000 Kč honoráře. To bylo prokázáno. Pan dr Winter, jeho zástupce, snažil se vylíčiti těchto 15.000 Kč jako přiměřený honorář za výkony. Podle jeho pojmů není to skutečně honorář ani příliš vysoký. Vyžádal si posudek od advokátní komory, ale obhájce obžalovaného zcela správně poukázal na celý ten podvod, jehož se při tom použilo. I s takovou maličkostí musil pan ministra spravedlnosti a jeho obhájce přímo klamati, přímo podváděti, jinak to nelze nazvati. Poslali totiž k Advokátní komoře účet, kde pan ministr spravedlnosti prohlásil: "To všechno jsem vykonal pro ředitele Grünwalda, tolikrát a tolikráte jsem telefonoval, tak a tak často jsem zakročoval atd." Tento účet nebyl předložen řediteli Grünwaldovi, ten napsal prostě p. advokát dr Meissner sám, nikdo tento účet nekontroloval, byl poslán Advokátní komoře a tam potvrdili: Za tyto úkony není 15.000 Kč příliš mnoho. Bylo tam na příklad celá spousta telefonních rozhovorů, snad 30 nebo 40, které záležely v tom, že se pan ředitel telefonicky zeptal, je-li p. dr Meissner v kanceláři, že by s ním rád mluvil, a tam mu řekli, že pan doktor v kanceláři není. To byly všechny ty telefonní rozhovory. Nevím, kolik set bylo za to účtováno. To jest malý, příznačný detail, abych ukázal, jak se cítilo panstvo slabé. Přece však vyšlo najevo, že dr Meissner, který již tenkráte byl ministrem spravedlnosti, přesně věděl, že jde o těžké zločiny, které měly býti ututlány touto smlouvou, kterou provedl a za niž dostal 15.000 Kč. Neboť tento dr Meissner sám prohlásil řediteli Grünwaldovi: "Kdybyste byl nepoužil slova "lupiči", nýbrž kdybyste byl užil slova "zločinci", byli bychom provedli důkaz pravdy a mohli jsme proces vyhrát." To znamená, že podle úsudku samotného dr Meissnera byly tyto věci, které tam byly v bankách spáchány, takového rázu, že bylo lze provésti důkaz pravdy, že šlo o zločin. Ředitel prohlásil: "Jste organisovaná banda lupičů" a za to, místo aby byl bez náhrady propuštěn, dostal 300.000 Kč odbytného, ovšem 50.000 Kč teprve po desíti letech s podmínkou, že nic neřekne a že musí býti vráceny, kdyby nyní chtěl něco říci. Proto ředitel Grünwald nechtěl před soudem říci vše, co věděl. Prohlásil jen: Sestavil jsem jen celý seznam takových zločinů a předložil jsem je dr Meissnerovi. Pan dr Meissner o těchto věcech věděl, a přes to, že ředitel Grünwald nemohl před soudem vypovídati, a to pro tuto špinavou smlouvu, kterou vypracoval pan dr Meissner - tato smlouva zabránila svědkovi vypovídati, poněvadž na základě této smlouvy byl by musil vrátiti 50.000 Kč - přes to mezi jiným vyšlo najevo, že tam bylo obchodováno s rentami, čímž stát byl ošizen o mnoho milionů, že vkladatelé banky byli podvedeni o mnoho milionů a tyto podvodníky, tyto zločince chránil p. dr Meissner touto smlouvou, a tu již musíme říci: Přechovavač je právě takový jako zloděj, když pomáhá tyto věci ututlati, když prokazatelně dostal 15.000 Kč - kolik dostal neprokazatelně, nevím když tyto zločince takto chrání, aby jejich zločiny nevyšly na světlo boží. Bylo tam zjištěno, že tyto banky byly okradeny podle všech pravidel umění. Nikoliv ovšem páni bankovní ředitelé, neboť právě tito pánové kradli, banka byla okrádána podle všech pravidel umění vedoucími osobnostmi banky, byl způsoben schodek 100.000 Kč. Aby tyto krádeže byly opět napraveny, aby tam byly opět dány peníze, aby na to byly dány nové peníze, aby pánové mohli uspokojiti zloděje miliony a statisíci odbytného, na to vláda, v níž seděl již dr Meissner, povolila nezákonně i podle zákonů tohoto státu přes 300 milionů a dr Meissner v této vládě pro tyto věci hlasoval, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. dubna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] ačkoliv dobře věděl, nač se těchto milionů, které pro nezaměstnané nemáte, potom ještě použije, jaká odbytná budou dávána a jaké obchody byly dělány s placením akcií za daleko vyšší kurs, než jakou měly hodnotu. To vše dr Meissner věděl a přes to s touto sanací souhlasil.

Tyto skutečnosti, které byly v soudní síni prokázány, kterých nemohl popříti ani obhájce dr Meissnera, působily dokonce i na měšťáckého třídního soudce, který vynesl rozsudek, který ve skutečnosti znamená odsouzení dra Meissnera, ministra spravedlnosti. Obhájce dr Meissnera měl v soudní síni v jedné věci úplně pravdu. Prohlásil, že při posuzování skutkové podstaty přečinu, který se přičítá za vinu posl. Tyllovi, musí se přihlížeti k tomu, že žalobce stojí v čele státu, zastává odpovědné místo ministra spravedlnosti, a že byl na veřejné schůzi obviněn z korupce. Soud také vycházel z předpokladu, že byl obviněn na veřejné schůzi, že vzal úplatek. To jest úplně jasné. Pronese-li někdo takovéto obvinění, nezakládá-li se na pravdě a je-li předneseno za takovýchto okolností - tu měl dr Winter pravdu - jde-li o utrhání na cti, že dr Meissner má právo dožadovati se zvlášť těžkého potrestání, jehož se také dožadoval dr Winter. Ale co učinil soudce? Poslance, komunistu, proti němuž se beztoho postupuje vždy mnohem přísněji než proti jiným, který ministru spravedlnosti vytkl na veřejné schůzi takovéto věci, který prohlásil: Ty, ministře spravedlnosti tohoto státu, jsi korupčník, vzals úplatky - toho soudce odsoudil k pokutě 1000 Kč a prohlásil, že si vyhrazuje vysloviti tento trest podmíněně. T. j. soudce prohlásil - pro každého, kdo dovede mysliti, jest to jasné: Musil bych tě osvoboditi, to si však v tomto státě netroufám, kde jest ministrem spravedlnosti dr Meissner, proto tě musím na oko, pro formu odsouditi. Ve skutečnosti však to, co zde bylo prokázáno, jest takového druhu, že tě to opravňuje, abys ministra spravedlnosti takto nazval. A soudce dokonce totéž, co zde prohlašuji, řekl ještě zřetelněji.

V předběžném odůvodnění rozsudku totiž soudce prohlásil, že se důkaz pravdy nepodařil, aspoň "ne takovým způsobem" - uvádím doslova - "jak by to bylo bývalo nutno, aby způsobil osvobození," to jest měšťácký soudce prohlašuje do určité míry, jistým způsobem, který ovšem nestačí na osvobození, ale do jisté míry se podařil, v soudní síni důkaz pravdy. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. dubna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]