Dostavil se nejen úplný krach všech těch opatření, vyplývajících ze slibovaného opatření investiční půjčky, nejen krach všech prací, které byly slibovány, ale i úplný krach celé stravovací akce, která byla s tohoto místa posl. Hamplem a řadou lidí vychvalována. Kapitalisté za pomoci sociálfašistů samozřejmě dělají ještě jiná opatření, aby zachránili svůj hnijící kapitalistický řád a zabránili rozšíření krise kapitalistické výroby, jenže všem těmi opatřeními krise stále roste a rozšiřuje se. Provádí se t. zv. koncentrace průmyslu. Nedávno byla provedena v obuvnickém průmyslu, kde firma Baťa koupila v Třebíči továrnu Busi. V obuvnickém průmyslu se provádí koncentrace takového druhu, že nejen desetitisíce obuvnických dělníků budou zbaveny práce, nýbrž i zbytek obuvnických živnostníků jest přiváděn na mizinu. V Opavě konala se v neděli před 14 dny protestní schůze všech obuvnických živnostníků z celého Slezska. Sjelo se přes 2.000 obuvnických živnostníků. Na schůzi někteří vládní poslanci mohli slyšeti výroky těchto živnostníků, kteří se vyjadřovali tak, že kdyby bylo v jejich moci, tak toto svinstvo, kterému vy říkáte pořádek, za 5 minut by neexistovalo a vy byste byli v horoucích peklech, kam jedině patříte za to, do čeho jste přivedli dělnickou třídu. Tam někteří živnostníci uváděli případy, na př. že Baťa v Mor. Ostravě v prodejně, kde má 8 mil. Kč ročního obratu, platí 143 Kč daně z obratu. Uváděli celou řadu drastických případů, kde obuvnickým živnostníkům prodány byly jejich poslední stroje, se kterými pracovali a přes to, že v té době pracovali bez dělníků, bylo jim vyměřeno sta a v některých případech i 2.000 Kč ročně daní.

Baťova koncentrace zničí poslední obuvníky, kteří ještě někde jsou. Až bude Baťa míti v rukou neomezenou výrobu obuvi, pak bude psáti, jako po novém roce v "Prager Tagblattu", článek o volné konkurenci a soutěži, bude psáti, že kapitalistický řád pro zmenšení krise potřebuje volnou soutěž.

Koncentrace, která se provádí mezi Zlínem a Busi v Třebíči, je velkým kšeftem mezi panem Baťou a Moravskou bankou. V továrně podle inventury bylo za 82 mil. Kč zboží. Továrna byla koupena za 70 mil. Kč. Všechny tovární budovy a za 12 mil. Kč zboží dostal Baťa nádavkem. Vedle toho Moravská banka má na továrně 110 mil. Kč dluhů. Ptám se, kdo zaplatil těch 100 mil. Kč, které Moravské bance někdo musil přece dát. Dala je vláda ze státních prostředků? Místo nezaměstnaným cpou se miliony do chřtánu bankám a kapitalistům.

Koncentrace ovšem neprovádí se jen v obuvnickém průmyslu, nýbrž i v jiných oborech, na př. v železářském průmyslu. Nedávno prováděly Vítkovické železárny koncentraci s fryštátskými železárnami takovým způsobem, že sta a sta dělníků bylo zbaveno práce a vyhozeno. Ve Frýštátě desítky a desítky malých živnostníků, odkázaných na dělnictvo zaměstnané ve fryštátských železárnách, bylo přivedeno na mizinu. Zrovna tak koncentraci provádí Báňská a hutní společnost ve válcovně plechů v Karlově Huti, kde postavila novou válcovnu, ve které podle samotných měšťáckých zpráv při tamních strojích a technickém zařízení, při počtu dělníků 1100 bude výroba o 1/3 větší, než byla dříve ve všech jejích válcovnách, které měla v Schindelwaldu, Rotavě, Nýdku a ve staré válcovně v Karlově Huti 1100 dělníků bude zaměstnáno místo 5 tisíc dělníků dříve a výroba stoupne ještě o třetinu.

Všechna tato opatření, kterých používají kapitalisté za vaší pomoci, za pomoci soc. demokratů i nár. socialistů, mohou přinášeti jen jeden výsledek: usilování statisíců, které byly zbaveny chleba a práce, aby celý váš pořádek byl poslán k čertu, a to tím více, že na pracích, které se semtam konají, na kterých je zaměstnáno několik desítek dělníků, neplatí se dělnictvu nic. Jsou takové případy, že na př. na stavbě silnice ke Zlínu vydělávají dělníci přes to, že jim bylo slibováno a zaručováno 30 korun denně, od jednoho kubického metru 3·50 a při velké dřině 9 korun za den. Když za týden byla jim dávána výplata 45 Kč při dlouhé a velmi těžké dřině, bouřili se proti takovému vyloženému okrádání a tu popohaněč, který je vyplácel, zavolal si k výplatě četníky a pod ochranou jejich bajonetů vyplácel dělníkům týdenní výplatu 45 korun. Soc. demokraté a nár. socialisté se tam sešli a dělali, jakoby za to nemohli - oni jsou "muzikanti", nic o tom nevědí. Četníci jsou tam posíláni, ale socialističtí ministři o tom nic nevědí. Četníky diriguje každý sám, jak chce, a vláda dělá, že jí do toho nic není a že nemá do toho co mluvit.

Jaké poměry jsou na nouzových pracích, to dokazuje v poslední době řada stávek dělníků na těchto pracích zaměstnaných, jako v Teplicích a v Nymburku. V Ostravě byly dvě stávky, kde zaměstnavatelé nutili dělníky podepsati reversy, v nichž bylo uváděno, že budou pracovati o 30% laciněji než podle kolektivní smlouvy, a vedle toho revers, který je přímo trestným, kde nutili dělníky, aby pracovali přes čas, za čež nebudou požadovati žádného příplatku. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.)

Ministr soc. péče je soc. demokrat, ale zaměstnavatelé kašlou na zákon o 8hodinové době pracovní. Kašlou na všechna opatření a dělají si, co chtějí. Poměry jsou takové, že páni zaměstnavatelé využívají této doby, aby požadovali na dělnictvu, které nutí k práci, práci úplně zadarmo. Vaším přičiněním a vaší vinou zbídačili jste pracující lid, a když poměry dostoupily takového stupně, že sta dělníků nemá práce, chleba a prostředků k existenci, když se dělnické třídě dohromady nevyplácí skoro žádná mzda, drahota najednou utěšeně stoupá. Stále jste mluvili o boji proti drahotě. Máme ministerstvo zásobování a vláda stále bojuje proti drahotě, ale ceny ustavičně stoupají. Když se jednalo o prodloužení smlouvy mezi Československem a Maďarskem, upozorňovali jsme na to, jaký kšeft umožňují soc. demokraté s nár. socialisty velkostatkářům, velkoobchodníkům s obilím a majitelům zbytkových statků, kteří skoupili po žních od malorolníků a domkářů, od chudáků na vesnici, kteří musili po žních prodati, za 70 až 75 Kč žito, za 100 až 105 Kč pšenici, a dnes, když malozemědělec nemá co prodati, prodávají si pšenici za 145 až 160 Kč, žito za 145 až 150 Kč 1 q. Až si agrární keťasové, velkostatkáři namažou kapsy, až vydělají miliony, potom přijdou páni sociální demokraté a národní socialisté - bude před obecními volbami - a budou malým lidem říkat: naším přičiněním, naší zásluhou je smlouva mezi Maďarskem a Československem znovu uzavřena, prodloužena. Ale to se stane, až bohatí velkostatkáři nacpou desítky milionů do svých kapes pomocí "dělnických" zástupců národně socialistických a sociálně demokratických.

Nyní dostavují se důsledky neuzavření této smlouvy a celé politiky, která byla až dosud prováděna. Chléb se zdražuje až o 60 hal. na 1 kg a řada pekařských společenstev oznámila úřadům na podkladě kalkulací, že je třeba zvýšiti ceny chleba nejméně o 1 Kč až na 2.50 Kč za 1 kg, má-li se jejich výroba rentovat. V Bratislavě už bylo dáno svolení k tomu, aby chléb byl zdražen o 30 hal. Zrovna takovým způsobem byl zdražen chléb v Karvinné, kde je tisíce horníků, z nichž tisíce pracuje jen 2 dny v týdnu a jejichž výplata za 14 dní - po provedení všech srážek na bratrskou pokladnu atd. - činí 100 až 120 Kč, ba dokonce u táčníků a vozačů 80 Kč. A těmto dělníkům byl také zdražen chléb o 30 hal., zase pravděpodobně proto, že máme ministerstvo zásobování, které pracuje ke snížení cen.

Společenstvo pekařů v Praze také žádá, aby mu bylo dovoleno zdražiti chléb, který dnes se prodává za 1˙45 až 1˙80 Kč, na 2˙50 Kč. Podle dnešních zpráv, které proskočily tiskem, je už toto zvýšení ceny prý schváleno.

Jaké jsou u nás drahotní poměry, ukazují nejlépe markantní případy z Čes. Těšína. Tam je přes řeku Polský Těšín, kam lidé ovšem nakupovat jíti nemohou, co tedy dělají? Chodí do Polského Těšína se najíst, poněvadž se tam najedí o 60% laciněji než v Českém Těšíně.

Taková je starost našeho ministerstva zásobování o dělníky a láci. Až toto ministerstvo bude změněno snad v ministerstvo spotřeby, budou poměry ještě horší. Také zde se ukazuje úplný krach, bankrot dnešní politiky. Na jedné straně roste nezaměstnanost, na druhé straně stoupá drahota. Při tom omezuje se ještě stále víc a více výroba, snižují se mzdy, akordní mzdy dokonce až o 30%. Mohl bych uváděti desítky takových případů, jako ve Vítkovicích, u Hahna v Bohumíně a v řadě jiných závodů. Stalo se tak za souhlasu soc. demokratických a nár. sociálních sekretářů. Sníženy byly mzdy zemědělským dělníkům, sklářům, kožedělníkům, kovodělníkům, textilákům, stavebním dělníkům. Bylo jistě zajímavé, jakým způsobem toto snižování se provádělo. V severních Čechách uzavřeli a ujednali reformističtí sekretáři pro tisíce textiláků za součinnosti anebo spolupomoci něm. křesťanských socialistů a hakenkreuzlerů snížení mzdy o 6%, a to takovým způsobem, že textilním dělníkům o tom žádnou vědomost nedali. Když podepsali tuto hanebnou smlouvu, oznámili dělníkům letákem, co udělali za veliký úspěch, že smlouva je uzavřena. Ale nejen že touto smlouvou, ke které přistoupili bez vědomí dělnictva, byla mzda dělníkům o 6% snížena, oni udělali ještě něco jiného: rozdělili dělnictvo, aby dělnictvo nebylo schopno jednotné obrany. Pro dělníky, kteří jsou celý týden zaměstnáni, vešlo toto snížení v platnost již od 1. dubna. Pro dělníky omezeně zaměstnané nastoupí toto snížení v platnost až od 15. května. Rozdělili dělnictvo takovým způsobem, že dělníci, pro které snížení mezd ještě ujednáno nebylo, samozřejmě ještě nemají zájem o obranu. V letáku se dále upozorňovali dělníci, aby nedali nic na komunistické svody, aby se nedali vehnat do stávky, že prý nezaměstnaní dělníci jsou připraveni, aby v případě stávky nastoupili na jejich místa a dělali stávkokaze. Když se to nezaměstnaní dělníci dověděli, na velikých schůzích rozhořčeně odmítli toto tvrzení reformistických vůdců, toto tvrzení kontrahentů smlouvy. Toho skutku se dopustili reformističtí sekretáři nejen v severních Čechách, nýbrž také ve Frýdku, v Místku, kde bez vědomí dělnictva přistoupili na snížení mezd a odbourání rodinných přídavků a na zhoršení pracovních podmínek. Jinak sociální demokraté a národní socialisté mluví a jinak jednají, pouze komunisté a rudé odbory jsou to, které všude bojují, nabádají dělníky k jednotné frontě, připravují je, aby znemožnili diktát zaměstnavatelů a ubránili se proti jejich ofensivě a jejich útokům.

Ovšem nebyli to jen textiláci, byli to také jiné odbory, jako skláři v Boru, kterým byla snížena mzda, byli to kovodělníci a dřevodělníci v severních Čechách, kterým byla snížena mzda za souhlasu reformistických sekretářů, kde zejména u dřevodělníků pomáhal známý likvidátor Hanke. Přesto že u firmy Fischl v Mimoni dvě třetiny dělnictva tajným hlasováním se rozhodly pro stávku, reformističtí sekretáři se svými kontrahenty podepsali snížení mezd a dělníkům dokonce zakázali stávkovat a řekli jim, že s jejich podpisem při uzavření smlouvy musejí býti spokojeni. U sklářů v Pojizeří, kde byla smlouva ještě platná půl roku, pan zaměstnavatel přišel a oznámil, že jest pro nové snížení a reformističtí sekretáři se s tím spokojili a o půl roku dříve, než vypršela smlouva, přistoupili na snížení mezd. Dala by se uváděti řada jiných případů, jak sociálfašisté jinak jednají a jinak mluví, jak pracují a postupují. Pracující člověk, dělník, malý živnostník a zemědělec, všichni pracující lidé přesvědčili se, že žvaníte o řešení krise, ale že vám nejde o řešení krise pro malý pracující lid, nýbrž o zajištění kapitalistického řádu, o zajištění kapitalismu, o udržení jeho moci, o možnost dalšího vykořisťování pracujících lidí, o nadvládu nad nimi. Dělníci a pracující lid jsou přesvědčeni, že pouze komunismus jest východiskem z krise pro chudé pracující vrstvy a pro nezaměstnané, že pouze komunistické návrhy a požadavky: ani muže ze závodu, ani haléře ze mzdy, odstranění zločinného gentského systému, zákona o vyhladovování nezaměstnaných, zkrácení pracovní doby na 7 a 6 hodin při plných mzdách, zastavení všech daňových exekucí pro všechen pracující lid, osvobození od placení daní všech malých zemědělců, zastavení placení úroků z hypotekárních dluhů, škrtnutí všech hypotekárních dluhů, že pouze tyto požadavky a jejich splnění mohou rozřešiti stav, ve kterém vaší vinou, krachem celého kapitalistického řádu, který vy zachraňujete, pracující masy jsou.

Pracující masy poznávají na základě toho, že jen rozbitím kapitalistického řádu, jako to radí a prohlašují komunisté, mohou vyjíti z krise, z bídy a hladu. Pracující masy poznávají, že [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. dubna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 117. schůzi posl. sněmovny.] mohou se osvoboditi z politického, hospodářského a národnostního útlaku.

A proto také pracující masy nastupují k boji, brání se proti propouštění, proti snižování mezd. Nezaměstnaní, celá dělnická třída usiluje o povalení gentského systému a prosazení a probojování všech požadavků, o kterých jsem již mluvil. Demonstrační stávky jsou na denním pořádku. Státní statistický úřad nemůže popírati a vykazuje zvýšené číslo stávek. Tyto vzpoury dělníků všech směrů jsou předzvěstí, že se blíží doba, kdy proletářská třída, všechen pracující lid povstane. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. dubna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Chcete se zachraňovati před tímto nebezpečím organisací evropských kapitalistických států. Ale ani tento vás recept nebude účinný, poněvadž nestačí jenom organisace kapitalistických států Evropy, poněvadž tato organisace musila by zajistiti pracujícím chléb, práci, půdu a svobodu.

Ale vy chcete organisaci kapitalistické Evropy, kde by byli jedni pány a druzí otroky, jak to bylo prokázáno při oznámení, že vytvořena byla celní unie německo-rakouská, kde až do naha odhaleny byly zájmy imperialismu. A nejde vám a všem těm vašim pomocníkům v zahraničí o žádný spolek míru, nýbrž o spolek války proti Sovětskému svazu, dokazují nové válečné přípravy. Současně však rozmach Sovětského svazu ukazuje masám kapitalistického světa jediné východisko z krise, cestu svržení panstva buržoasie, cestu nastolení diktatury proletariátu. Jedině tím může býti zabráněno existenční katastrofě mas, fašistické diktatuře a imperialistické válce. Akutním úkolem komunistické strany v této situaci je získání většiny dělnické třídy, získání hegemonie proletariátu v masách kapitalismem expropriovaného rolnictva a středních vrstev městských. Úkolem je organisování masového odporu proti kapitalistické ofensivě a přechodu k proletářské protiofensivě. Akutním úkolem komunistické strany je v procesu těchto bojů dokázati masám v praksi, že chtějí-li pracující masy žít, musí kapitalismus zemříti.

Dělnictvo a pracující lid se přesvědčuje o tom, že jiné cesty není, přesvědčuje se také tím způsobem, že vracejí se delegace pracujících dělníků a rolníků ze Sovětského svazu. Tyto delegace přesvědčují se nejen samy, nýbrž po svém návratu přesvědčují i dělníky o jediné správnosti cesty hlásané komunisty, že je to jediná cesta, která vede z dnešní krise. A proto nedávno i měšťácký kapitalistický "Berliner Tagblatt" byl nucen zabývati se touto věcí a ve článku "Evropa na cestě k Sovětům" píše o velikém významu dělnických a rolnických delegací jedoucích do Sovětského svazu.