Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "proti" pp. posl. dr Luschka, Hokky, Kliment, Hadek.

Dávám slovo p. posl. dr Luschkovi.

Posl. dr Luschka (německy): Vážené dámy a pánové! Dnešní plenární schůze poslanecké sněmovny, kterou přes neobyčejně obšírné a slavnostní podání zprávy lze nazvati přece jen schůzí z rozpaků, má se zabývati leteckou dohodou s Francií ze dne 26. května 1925 a ze dne 25. června 1930, jakož i s dohodou veterinární ze dne 3. října 1930. Již data zřejmě ukazují, že se tím chcete vyhnouti nejožehavějším otázkám vnitřní a zahraniční politiky. Když již nejožehavější a nejvýznamnější věc, totiž zaujetí stanoviska k vídeňskému protokolu o německo-rakouské celní unii, byla odsunuta na vedlejší kolej rozpravy ve výboru, byli bychom přece očekávali, že nový pan ministr financí hned dnes použije první příležitosti, aby na schůzi rozvinul svůj finanční program a aby parlamentu podal zprávu o stavu státních financí. S politováním konstatujeme, že toho neučinil, že my zástupci lidu tak jako dříve jsme v těchto důležitých věcech odkázáni jen na zprávy tisku, zvláště také o nové zahraniční konversní půjčce, o které se právě dnes lze dočísti v novinářských zprávách, že došlo k úspěšné dohodě se skupinou francouzských bank. Jak se zdá, domnívá se zde nejen pan ministr dr Beneš, nýbrž i nový pan ministr financí, že stačí, když se takové zprávy uveřejní v německém úředním listu nynější vlády "Prager Presse", a že tím jest věc pro parlament vyřízena. Jest to ostatně nový článek v řetězu opožděného parlamentního zpravodajství, které stále zřetelněji ukazuje opominutí, jichž se stále a stále dopouští nynější parlamentní většina.

Nechci nyní zkoumati, jde-li o úmysl nebo jen o chybu v režii parlamentu; určitě musím však konstatovati, že velice hanobená dřívější koalice nebo její osmička nebyla pro takovouto neúctu k parlamentu a nedovolovala takovouto nevážnost k parlamentarismu.

K dnešnímu dennímu pořadu nemohu se ostatně ubrániti dalšímu dojmu, t. j. že schválení smlouvy s Francouzskou republikou bylo úmyslně vybráno, aby se zaplnila tato schůze z rozpaků, aby se totiž splnil hlavní účel, abychom se před ženevskou schůzí Rady, která bude musiti projednávati velmi důležité otázky, znovu ukázali v nejpříznivějším postavení k Francii, a to nejužšího spojenectví v rozličných smluvních oborech. V tomto domnění posiluje mne ostatně, že při letecké dohodě s francouzskou mezinárodní vzduchoplaveckou společností "Cidna" jde o právní formulování letecké dopravy, skutečně trvající již od r. 1920, tedy již 11 let. O skoro 32 mil. Kč, které byly ze státních peněz na to již vydány, ví jen velmi málo lidí. Samo sebou nebylo by ostatně námitek proti takové letecké dohodě, kdyby neměla na sobě neobyčejného formálního příznaku pro své nynější projednávání v parlamentě. Naopak, bylo by lze vítati, že se letectví i zde lépe bude rozvíjeti než dosud. Beztoho dlužno velice litovati, že jsme přes svou středoevropskou polohu v letectví stále ještě tak pozadu a že až na smutné opakování vojenských úrazů sotva se co dovídáme o tomto dopravním prostředku. Rozhodně měla by býti letecká doprava nejen "Cidnou", nýbrž i jinými velkými mezinárodními společnostmi pro leteckou dopravu zcela jinak intensivně provozována, a to tím spíše, když přece při této dohodě s Francií jest jen příliš zřetelné vojenské pozadí této dohody. Potvrzuje to výborová zpráva, poněvadž se skoro výlučně zabývá vojenskou stránkou a výhodami vojenského druhu této dohody; jak se zdá, pozorují pánové leteckou dopravu jen brýlemi militarismu chtivého války, ačkoliv se jinak nemohou dosti nabažiti mírových frází. Pan zpravodaj zahraničního výboru zabývá se skoro jen touto stránkou výhod dohody, která má býti teprve právně zajištěna, ale ve skutečnosti jest již dávno provedena. Jako vedlejší účel se také oznamuje, že se pomýšlí na nutné vybudování letišť. Podle našeho mínění byl by to mnohem lepší, aspoň nikoliv nejhorší výsledek dnešního návrhu. Ovšem musilo by se příště u zdejších letišť postupovati jinak, než tomu bylo ve skutečnosti při zřízení letiště v obci Benešově, v politickém okrese hlučínském. (Posl. Geyer [německy]: Nebo než tomu jest v Karlových Varech!) Nebo jak se to stále jinde opakuje. V Benešově konala se dne 16. září 1928 velká slavnost Masarykovy ligy ke zřízení letiště, dne 17. srpna 1930 rovněž další velká slavnost k otevření letiště a při obou příležitostech vzlétly vzhůru horlivé české šovinistické řeči jako zábavní balony. Ale do dnešního dne se letiště neužívá. Asi 150jitrová plocha nejlepší hospodářské půdy, které se pro ně užilo, leží z polovice až do dneška úplně ladem a letiště samého nelze podle posledních zpráv českých novin ani dnes ještě užívati, poněvadž tak jako dříve má velmi velké provozní nedostatky. Za to byly pořádány dvě velké slavnosti. Smutné, ale pravdivé. Dokazuje to jen znovu zanedbávání letectví všeobecně a domnívám se, že smím také říci, ve slezském území zcela zvlášť. (Posl. Geyer [německy]: Tam také panuje obchodní duch!) Ano, jak ten panuje, uvedu hned ještě blíže. Při jednání o tak zv. správní reformě příslušná místa stále slibovala, že se náhradou za spojení Moravy a Slezska bude věnovati největší pozornost zlepšení dopravních cest, zvláště železnic ve Slezsku a že takovými kompensacemi bude nám snáze možno přemoci politické následky. Od té doby uplynula tři léta. Konstatuji, že i tyto sliby, jak jest, bohužel, zvykem, zůstaly do dneška naprosto nesplněny, ba že dokonce částečně nastal pravý opak, totiž že se doprava na slezských železnicích zhoršila. S nejnicotnějšími a nejbyrokratičtějšími vytáčkami soustavně a zásadně se nedbá slezských dopravních požadavků, které přednášejí jak povolaní zástupci, tak i zástupci v olomoucké radě železničního ředitelství. Rychlíkové spojení přes Svinov, spojovací stanici s hlavní tratí bývalé severní dráhy, se na př. znemožňuje tím, že mezinárodní rychlíky v této stanici prostě již nezastavují. Aby se někdo odpoledním rychlíkem dostal z Opavy do Prahy, musí dvakráte jeti osobním vlakem a dvakráte rychlíkem a z Opavy do Prahy neméně než třikrát přestupovati. Dříve bylo možno touto tratí dostati se sem přímo, nanejvýš s jedním přestupováním, nyní se musí přestupovati třikrát. Neméně dlužno odsouditi, že zvláště mezinárodní spojení do Vídně bylo pro západní Slezsko rovněž ztíženo. Ani zde již odpolední rychlík nestaví, prý proto, že přímo před tím zastavuje v blízké Moravské Ostravě a že by tím velice utrpěla doba jízdy, kdyby rychlík znovu zase zastavil. My, kteří nejsme z Prahy, musíme při této příležitosti poukázati, že proti tomu na cestě do Prahy vlak zásadně zastavuje v předměstí. Připřahá se elektrická lokomotiva, což vyžaduje zastávky 10 až 15 minut. U nás venku se jediná minuta, které by snad vyžadovala zastávka, líčí jako nemožná, poněvadž jízdní doba mezinárodních vlaků jest mezinárodně upravena a nesnese takových zastávek. Stejně jest tomu s dávno žádaným užíváním motorových vozů na slezských tratích, zvláště na tratích Svinov-Opava, Milotice-Vrbno a na tak zv. sudetské trati Krnov-Frývaldov-Hanušovice nebo Krnov-Bruntál-Olomouc. Těchto požadavků se rovněž nedbá, jak vysvítá z této žádosti vrbenské městské rady, kterou bych jako pamětihodnost rád zde přečtl: "Ředitelství státních drah v Olomouci zaslalo jako každoročně návrh jízdního řádu pro 1. květen s výzvou, abychom se k němu vyjádřili a oznámili případná přání. Poněvadž v minulých letech byl dodržován týž postup, ale projevené návrhy nebyly vůbec splněny, byly na návrh dopravního výboru pozvány k rozpravě všechny obce opavického údolí a tato rozprava se konala 17. února t. r. Na této schůzi bylo jednomyslně usneseno žádati, aby doprava byla zlepšena zavedením motorových vozů a úplným oddělením osobní dopravy od nákladní, poněvadž trať Milotice-Vrbno patří k nejvýnosnějším tratím olomouckého ředitelství státních drah, a toto přání přednésti jak písemně, tak i osobně deputací ředitelství státních drah. Při rozmluvě, která se pak konala v Olomouci, bylo uznáno, že jest nutno dopravu zlepšiti a zhustiti a poněvadž bylo by sotva lze dostati velký motorový vůz, byl přislíben vůz malý. Celé opavické údolí bylo velmi příjemně překvapeno, když dne 16. t. m. jak velký tak i malý motorový vůz podnikl na trati Milotice-Vrbno zkušební jízdu. Jelikož tam byli přítomni pánové z ředitelství státních drah s panem vrchním železničním radou inž. A. Stulpem v čele, byla nyní zaznamenána přání stran vlaků, které mají býti vsunuty, a dosaženo dohody o vypracování návrhu ministerstvu železnic. Tento návrh byl dne 22. března pod č. 486/V ex 31 předložen ministerstvu železnic. Ale návrh jen potud souhlasí s dosaženou dohodou, že od 15. dubna bude jezditi malý motorový vůz, který má zjednati kýžená připojení. Proti tomu byla odňata parní lokomotiva, čímž bylo úplně znemožněno odděliti osobní dopravu od nákladní a doprava byla tím tak zhoršena, že se celé obyvatelstvo opavického údolí musí proti tomu ohraditi a žádati, aby byl dodržen slib daný při zmíněné rozmluvě, že bude jezditi jeden motorový vůz a dvě parní lokomotivy. Snášelo dosud trpělivě paškvil každé moderní dopravy, že se totiž přibíraly nákladní vozy a pro to musily býti na celé trati posunovány, ale nemá ochoty dáti si to déle líbiti."

Proto byli všichni parlamentní zástupci vyzváni, aby se postarali o úplné splnění slibu daného ředitelstvím státních drah, a bylo ještě jednou konstatováno, "že návrh ředitelství podaný ministerstvu železnic lze označiti jen jako podstatné zhoršení, které, jelikož obce opavického údolí jsou zařízeny pro cizinecký ruch, bude míti pro ně katastrofální účinky, že cizinecký ruch jen ještě klesne a že již dosud nepříznivé dopravní poměry musí ještě více utrpěti."

Dámy a pánové! Přečtl jsem to proto, poněvadž bych rád konstatoval, že tato krajina jest jistě krajem, ve kterém by při podpoře cizineckého ruchu, která se stále ohlašuje, mohly státní dráhy dosáhnouti výnosu, ale kde se naschvál dělá všechno, aby se tomu zabránilo. Přání obyvatelstva se buď nesplňují nebo když se zdánlivě splňují, děje se to tak, že se doprava utváří ještě nepříjemněji, než tomu bylo dosud. (Výkřiky.) Jest to smutné, ale musíme konstatovati, že právě v těchto případech snad jde o politické pojetí, že pro železnice v našem kraji není nejdůležitější obchodní ani technická iniciativa, nýbrž že rozhodující jest jen užívaný baxaismus. (Souhlas.) Z poměrů, které z toho vyplývají, povstávají velice zvláštní věci. V našich krajinách se doprava zhoršuje, osobní doprava klesá, nákladní doprava upadá pro hospodářskou krisi. Ale přes to není ani stopy po nějakém zlepšení, nic se nedělá. Jinak v českém území. Tam se na stejná přání provedou hned potřebná šetření a motorisace trati, jako na trati Svinov-Klimkovice se provede beze všeho. Důsledkem bylo, že doprava stoupla a že pasivní trať se proměnila v aktivní. Ale u nás udělati totéž, i nám totéž poskytnouti, zdá se nemožné a toto brzdění znamená těžké odstrčení pro naše území a nikoliv na posledním místě našeho obyvatelstva. Pak se stát diví, že místo přebytků ve příjmech našich drah jsou na denním pořadu ohromné provozní schodky. Tím, že se nevyhovuje oprávněným požadavkům a přáním obyvatelstva, že se pro naše území, zvláště že se na našich místních drahách užívá velmi špatného vozového materiálu (Výkřiky posl. dr Hassolda.), že pokud jde o osvětlování, jsou poměry úžasné, toho si, jak se zdá, nikdo dostatečně neuvědomí, zvláště nikoliv po té stránce, že i to jest příčinou, že železniční doprava stále klesá a že přes všechna prohibitivní opatření, jako zdražení benzinu nebo všelijaké trýznění úřady, nelze automobilové dopravy potlačiti. Trnitá cesta - rád bych se o tom jen zmínil - za jízdy tak zvanou tratí sudetského pohoří vymyká se každému popisu. Lze namítnouti, že tam jezdí tak zvaný rychlík, ale není to nic jiného, než osobní vlak, který má ostatně ještě tu nevýhodu, že se stroj na trati Bohumín-Hanušovice neméně než pětkrát přepřahá, se zastávkami, které jsou ovšem paškvilem každého rychlíkového spojení. Pokud jde o vrchní stavbu a o vozy, nečiní se ani to nejmenší a tak se taková cesta hodí jen k tomu, aby člověk poznal utrpení, ale nikoliv radosti cestování. (Výkřiky a veselost.)

Ale nejžalostnější kapitolou po této stránce jest jistě Hlučínsko. Jízdní řád v tomto kraji jest tam úplně diktován národně-politickými hledisky a ani zdaleka ohledy obchodními nebo dopravními. Za všech okolností musí se zabrániti ve dne, aby německé školní děti nedojížděly do školy, večer, aby se zabránilo návštěvě divadel nebo koncertů v Opavě nebo v Moravské Ostravě. Vlaky z Opavy do Hlučínska jezdí dále tak, že na př. ranní poštu z Opavy do tohoto území může adresát v nejlepším případě dostati v poledne. Většinou se, ačkoliv toto území leží uprostřed ve střední Evropě, vydává teprve odpoledne. Všechny stížnosti proti tomu byly však dosud zcela marné, žádný z rozhodujících pánů neuzná za hodno námahy, aby se slitoval nad osvobozeným krajem nebo aspoň na místě jednou prozkoumal poměry. Tam poroučí výlučně člen Výboru, i na dráze, a četník svým "sic volo, sic iubeo".

Komise železniční správy přijíždějí nanejvýš do Opavy, ale i tam jen za zcela mimořádných příležitostí. Jako ilustraci chci uvésti jeden příklad. Nedávno bylo na městské pouliční dráze v Opavě přeloženo několik zastávek. Za tímto účelem přijelo několik pánů z Brna do Opavy. Žádost o přeložení byla předložena ministerstvu železnic a to ji postoupilo brněnskému zemskému úřadu. Proto přišlo několik pánů na komisi, aby se provedlo přeložení zastávek - u jedné šlo jen o metr. Když pánové celý den ztrávili na komisi, zase odjeli. Přeložení zastávek na pouliční dráze bylo povoleno, ale zároveň byl správě městských pouličních drah předložen účet asi na 2500 Kč za tuto komisi. To by nebylo bývalo nejhorší, kdyby se komise byla zabývala i jinými, důležitějšími dopravními otázkami ve Slezsku, zvláště také na Hlučínsku, aby se tamější zcela nemožné železniční poměry změnily a zlepšily.

Cítil-li jsem povinnost promluviti o tom zde při právní úpravě letecké dohody, stalo se to, abych upozornil železniční správu a její nejvyšší úřad, ministerstvo železnic, na skutečně často ostudnou zaostalost ve slezské železniční dopravě a abych žádal o brzkou, podstatnou nápravu. Nestane-li se to, pak nepomohou ani nejoslnivější mezinárodní smlouvy. Ať se týkají dopravy železniční nebo letecké, nemohou ani zastříti ani zameziti další pokles naší nákladní a osobní dopravy na veřejných dopravních cestách. Ale my chceme, aby i mezinárodní dohody byly tak uzavírány a prováděny, aby se nejdříve a především přihlíželo k potřebám domácího obyvatelstva. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Hokky. Dávám mu slovo.

Posl. Hokky (maďarsky): Ctená snemovňa! Zaiste bolo by zaujímavejším mluviť teraz o francúzskom ujednaní, ktoré bolo vraj uzavreté už v r. 1921, avšak parlament československý teprv teraz dostáva sa k tomu, aby toto ujednanie ratifikoval.

Mňa však o veľa bližšie zaujíma smutná udalosť, ku ktorej dojde v Podkarp. Rusi, že totiž továreň vo Svaljave zastaví dňa 1. mája prácu a že robotníci budú týmto dňom prepustení. Riaditeľstvo továrne už 15. apríla vydalo vyhlášku, ktorou dáva výpoveď všetkým svojim robotníkom a zamestnancom, čím prepúšťa z práce asi 2300 až 2400 robotníkov. Ako dôvod zastavenia provozu sa udáva, že pre hospodársku krízu nemôžu byť tovary odpredané, a keďže s Maďarskom sme v bezosmluvnom stave, správa továrne videla sa byť donútenou zastaviť provoz.

Na túto zvesť vzmohlo sa medzi robotníctvom vo Svaljave obrovské rozhorčenie a ako som sa sám mohol presvedčiť, situácia je naprosto beznádejná.

Zastupiteľský sbor obce konal poradu 20. t. m. od večera až do polnoci o tom, ako by sa dalo odpomôcť a akým spôsobom dalo by sa riaditeľstvo továrne prehovoriť k tomu, aby provoz nezastavilo. Po debatách konaných v rozhorčenej a rozvášnenej nálade zvolená bola šestičlenná deputácia, ktorá bola poverená, aby intervenovala u okresného úradu. Okresný náčelník prehlásil, že on pomôcť nemôže, ale že podá o prípade zprávu zemskému úradu.

Prednosta zemského úradu zemský prezident Rozsypal odcestoval osobne do Svaljava, avšak jeho cesta nemala priaznivého výsledku, lebo Rozsypal prehlásil, že nemá možnosti zabrániť správe továrne v tom, aby provoz bol zastavený. Deputáciu táto odpoveď neuspokojila a ona prehlásila, že pojde do Prahy. Rozsypal tento plán schvaľoval a povedal, že dobre urobia, pojdú-li ta, lebo tam že sa môžu dopracovať väčšieho výsledku, vzhľadom na to, že on sám pomôcť nemôže. Zemský prezident sľúbil dohromady len toľko, že plánované verejné práce, stavby ciest a regulovanie riečky Svaljavy dá čo najskôr zahájiť.

Prepustení robotníci nemôžu dostať podpory nezamestnaných, lebo neboli členami odborových organizácií. Rôzné politické strany následkom navzájomnej rivality byv. odborové organizácie rozbily. Tieto strany samozrejme snažia sa teraz situáciu využiť, lebo rad-radom schôdzujú a všetky jednosvorne požadujú ako jediný spôsob nápravy to, aby s Maďarskom uzavretá bola obchodná smluva.

Podnet k zastaveniu provozu zavdalo to, že tovary sa ohromne nahromadily, medzi nimi zvlášte drevné vápno, z ktorého získáva sa ďalšou destiláciou aceton, ktorý sa používa k výrobe bezdýmného streľného prachu. Avšak toto drevné vápno, ktoré v procese destilačnom vyrába sa v ohromnom množstve a ktoré v nedostatku potrebnej koncesie a tiež v nedostatku patričných destilačných prístrojov, nemôže byť v Svaljave v aceton zpracované, preplňuje v obrovských zásobách všetké skladištia, ba celý závod, takže sa tam ani hnúť nemožno.

Robotníci i správa továrne sama uznávajú, že najprednejšou príčinou zastavenia práce je to, že obchodné styky s Maďarskom sú prerušené, následkem čoho nahromadené zásoby tovaru nemajú odbytu.

Nezamestnaní potrebujú rýchlej pomoci. Okresný úrad sľuboval podporu nezamestnaným, t. j. prídel kukurice bezplatne. Avšak bolo by treba sriadiť i ľudové kuchyne pre tých, čo nemajú práce a výživy. Všetko to by však odpomohlo len momentánnej biede a radikálné riesenie by spočívalo v tom, keby už konečne došlo k uzavretiu obchodnej smluvy s Maďarskom.

A tu musím zmieniť sa o tom, že najväčsia stagnácia v tomto území pozoruje sa v obchode drevárskom. Podľa mienky odborníkov leží v Podkarp. Rusi vraj 1,600.000 kub. metrov neodpredaného dreva. Práve "Ľudová Politika", úradný to orgán čsl. ľudovej strany, uvádza, že len na krátkej, asi 60 až 80km-vej trati medzi Užhorodom a Užokom leží 20.000 m³ neodpredaného dreva. V doline rieky Naďágu bolo indy exploatované 100.000 m³ dreva, a teraz len 20.000 m3. Exploatácia a predaj zo štátnych lesných závodov takmer úplne odpočíva. O tom však podám podrobnú zprávu čo najbližšie.

Ku charakteristike zúfalej situácie stačí, budem-li citovať "Ľudovú Politiku". Dostačí uviesť len titulky: "Nebezpečenstvo hladu v Podkarp. Rusi." "Následky colnej války". "Drevársky obchod štagnuje". "Roľníci odpredávajú posledný svoj majetok, svoj dobytok". "Po celú zimu nezarobili ani haliera". "Ľudová Politika" píše i to, že na Verchovine sú ľudia tak chudobní, že podnikajú 50 až 60 km-ové cesty do mesta pešky, lebo nemajú peňazí na dráhu. Temnejší obrázok ani my by sme nemohli nakresliť, avšak keby sme tak urobili my, povedalo by sa, že sme kverulanti.

Avšak bieda je nie len na Verchovine. Spustila sa už ona i na južnú rovinu, kde dosiaľ obyvateľstvo ešte dosť spokojne nažívalo. Zúfalá situácia chlebovín však i tu pomalu uvrhne obyvateľstvo v biedu.

Tiež produkcia vína je na okraji úpadku. V pivniciach leží viac než 100.000 hl neodpredaného vína, a na odpredaj žiadné vyhliadky. Vláda pomôcť nechce. Čo do vinnej produkcie dobrý príklad dáva oproti tomu Nemecko, lebo poskytuje gazdom 3500 mariek na obnovenie viníc. Dostalo by sa na to hojne z tých 300 mil. Kč, čo obdržaly veľkobanky, alebo z tých 315,000.000 Kč, ktoré nám vzala správa finančná pri kolkovaní bankoviek. A k dovrcholeniu všetkého toho prichádza sociálné poistenie a nariaďuje, že vinári musia nabudúce snášať i bremená sociálné, ktoré dosiaľ neboli povinní platiť.

Vyzval som pozornosť vlády na tých 9040 jutár pôdy, ktoré chce teraz rumunská vláda vyvlastniť. Pán minister zahraničia hlboko mlčí, ako keby ani neišlo o štátnych občanov československých. A predsa i sám erár je tam zainteresovaný do 2400 jutár, ďalej školské fondy, obce, komposesoráty, a tedy právné osoby, na ktorých má priamy záujem sama vláda. Sú tu zainteresované i školské fondy, od ktorých vláda naprosto nespravodlivo požaduje, aby prispievaly k vecným výdavkom škôl štátnych, ač stojí v zákone, že obce na Slovensku a Podkarp. Rusi vo smysle zákonov č. 77/1927 a č. 169/1930 a vlád. nariadenia č. 170 vôbec nie sú povinné tieto príspevky platiť.

Podobne upozornil som vládu na vec penzistov v Solotvine, ktorí tiež biedačia, a zmienil som sa tiež o penzistoch v Rahove, ktorým bolo sľúbené, že im penzie budú desaťnásobne zvýšené, ač dosiaľ boly im tieto mizerné penzie zvýšené len na trojnásobok. Penzisti títo poberajú mesačne len 49 Kč, a keby im tieto penzie boly zvýšené na 165 Kč, nuž prosím, mohli by byť z toho jeden mesiac živí? Som zvedavý, ako by minister dokázal byť živým zo 165 Kč do mesiaca?

Sme preťažení strasťami, chudobou, biedou, avšak nikto sa o nás nestará, nikto na nás nemyslí, naše najpalčivejšie otázky nachádzajú len hluché uši, ako keby toto naše územie nepatrilo k republike, ako keby ani nebolo povinnosťou vlády republiky tiež o nás sa starať. Zdá sa, že vláda opravdu myslí len na to, aby toto územie bolo učinené len mostom pre Ukrajincov, ako vôbec sa Podkarpatská Rus pokladá za sťažajný bod ukrajinskej politiky.

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Kliment. Dávám mu slovo.

Posl. Kliment: Pracující lid, dělníci, malorolníci a maloživnostníci očekávali, když parlamentní mašina, která se nemohla rozejet, konečně se sejde, že bude jednat o poměrech pracujícího lidu, že bude jednat o chlebě a práci. Zatím parlament jedná o bezvýznamné letecké předloze, páni mají starost o letecké majáky, které za nějaké desetiletí budou stavěny, ale zájmy pracujícího, hladovějícího lidu jsou jim vedlejší věcí.

Celá naše vládní většina i se sociálfašistickými poslanci a ministry nechce a nemá zájmu, aby jednala o poměrech pracujícího lidu také proto, že by musela přiznat úplný bankrot politiky, kterou provádí, musila by přiznat podvody a klam, které na pracujícím lidu nechala.

Všechny vládní strany, i sociální demokraté s národními socialisty snažili se ve svém tisku v poslední době a obzvláště v měsících po Novém roce vylíčiti situaci tak, že se lepší, že není pravda tvrzení komunistů, že krise se stále prohlubuje, že nezaměstnanost poroste, nýbrž snažili se namluvit pracujícímu lidu, že bude nezaměstnanost klesati, že bída a hlad mezi pracujícím lidem bude menší. Prohlašovali, že nezaměstnaní nemají důvodu, aby byli nespokojeni, aby revoltovali, aby demonstrovali proti pořádku, proti vládě, která místo chleba a práce dávala dělnictvu cítiti svoji moc, posílala na dělníky policii, ukazovala, jakými způsoby a prostředky chce řešiti krisi, nezaměstnanost a hlad a bídu nezaměstnaných lidí. Vykládali a popsali celé strany svých listů o tom, jak velké investiční práce budou konány, že byla povolena velká půjčka investiční v částce 1300 mil. Kč, a touto částkou snažili se omámiti pracující lid a nasypat mu písku do očí. Investiční půjčka byla parlamentem povolena. Byla také provedena, ale dostavilo se to, co tvrdili jsme my, komunisté, úplný krach všech opatření, kterými se slibovalo a zaručovalo pracujícímu lidu, že mu bude pomoženo, úplný bankrot investiční půjčky. Částka 150 mil. Kč, které byly před tím povoleny prý na snížení a zmenšení krise nezaměstnaných dělníků a trpících a hladových malých zemědělců, nemohoucích starostí spát, je pryč. Ale nezaměstnaní dělníci, chalupníci a domkáři neviděli ani jedné koruny. Zrovna tak je to s investiční půjčkou. Investiční půjčka v částce 1300 mil. Kč byla vlastně dobrým kšeftem pro banky, aby zúročily dobře své přebytečné kapitály. Dnes peníze jsou pryč a ještě ani žádné práce nebyly zahájeny a ani nikdo neví, kde jaké práce se budou zahajovati. To je takový krach investiční půjčky, že se to ani vládní strany, ani sociální demokraté s národními socialisty, celé to sociálfašistické panstvo, nesnaží a ani nemůže popírati.

Nezaměstnanost roste. Tvrzení, se kterým se v poslední době operovalo a které se opíralo prý o státní statistický úřad, že nezaměstnanost v měsíci březnu poklesla - ani ne o celých 6000, ze 342.000 nezaměstnaných koncem měsíce dubna na 337.000, totiž registrovaných nezaměstnaných u zprostředkovatelen práce koncem března - není nic jiného než pustý švindl a podvod. Všechny zprostředkovatelny práce hlásí, že v měsíci březnu nezaměstnanost stoupla nemůže také ani býti jinak - ve všech odborech; ve všech závodech a dolech se propouštělo a další hromadné propouštění se připravuje. Doly na Ostravsko-karvínsku propustily pouze v březnu i podle samého měšťáckého tisku 1002 aktivní horníky. Ale vedle toho přeložily nebo propustily několik set horníků, kteří byli dáni do provise. Vítkovické železárny samy propustily kolem 2000 dělníků a propouštění pokračuje. Nyní jenom jediné oddělení připravuje znovu vyhození 200 dělníků z rourovny do náručí zoufalství a hladu. Sta dělníků Vítkovických železáren chodí na několikatýdenní neplacenou dovolenou. Dnešní noviny přinášejí zlé zprávy z východočeského textilního průmyslu. Nár.-sociální sekretář textilníků, Stejskal, který je také členem posl. sněmovny, již před několika měsíci říkal dělníkům na schůzích: "Krise se bude lepšit, už bude brzo konec"; když dělníci na něho útočili, aby jim řekl, jak dlouho to bude trvati, dokonce jim říkal, že za 6 neděl bude po krisi. Ale dnes po několika měsících přinášejí noviny nové zprávy, že zaměstnanost ve východočeském textilu se v březnu zhoršila a že na duben jsou vyhlídky ještě horší.

V Hořicích, kde převládá textilní průmysl, je z 8000 obyvatel 1000 dělníků, živitelů rodin, bez zaměstnání. V Hořicích v továrně na Borku zastavuje se práce. Dělníci žádali, aby továrna zastavena nebyla, ale majitel továrny jim cynicky odpověděl: Kdybyste snížili mzdy o 30%, kdybyste chtěli dělati zadarmo, továrna bude zde státi a budete všichni vyhozeni. Strakonická fezárna šla tak daleko, že dokonce vyhazuje 39 těhotných dělnic, pravděpodobně proto, aby ukázala, jak je u nás v republice při všech těch všelijakých institucích a při veškeré papírové sociální péči o všechny potřebné lidi postaráno. Oslavanské doly vyhodily několik set dělníků, sta a sta dělníků je na několikaměsíční neplacené dovolené. Postavíme-li otázku, budou-li se poměry lepšiti, musíme říci: Nikoliv! Poměry se budou horšiti. Drátovna v Bohumíně oznámila v úterý závodnímu výboru, že bude propuštěno 600 dělníků - také dala seznam tedy plná jedna třetina osazenstva dostává výpověď. V Rotavě se zastavuje úplně válcovna. K 800 dělníkům, kteří jsou venku, přibude nových 900. Právě jako podniká Báňská a hutní společnost útok na drátovnu v Bohumíně, na válcovnu v Rotavě a Nýdku, podnikají útok na dělnictvo i jiní, vyhazují také sklárny, doly a železárny všechny dělníky. Ve Svaljavě na Podkarpatské Rusi, kde se mají dělníci hůře než černoši a koloniální národové někde v Africe, 1. května, snad proto, aby dělníci ve Svaljavě nezapomněli, co je 1. květen, bude propuštěno 1000 dělníků ze zaměstnání. Jistě že svaljavští dělníci 1. května řeknou pánům, co si o jejich opatření, o celém jejich kapitalistickém pořádku a svinstvu myslí. Sociálfašističtí vůdcové, sekretáři, poslanci na schůzích stále se snažili dělnictvu namluviti: není pravda, co tvrdí komunisté. Já sám jsem se srazil na schůzi nezaměstnaných dělníků s posl. Chalupníkem, se sen. Joklem z německé soc. demokracie, kteří dokazovali dělníkům, kteří se účastnili schůze, že komunisté nemají pravdu. Na Bohumínsku bude prý taková zaměstnanost, že ještě tisíce dělníků vezmeme z jiných okresů. Na Bohumínsku jsou však tisíce dělníků bez zaměstnání - nemají do čeho klepnouti, nemají práci, podporu, ani chléb a poměry se stále horší. Desetitisíce dělníků letí na dlažbu. Investiční půjčka, se kterou se chtělo alespoň na oko něco zachrániti, je pryč. Nové desetitisíce nezaměstnaných jsou výsledkem starostí naší vlády, našich "socialistických" - ve velkých uvozovkách ministrů ve vládě, taková je péče o nezaměstnané, tak vypadá řešení krise, o kterém se v parlamentě již tolik měsíců mluví. Naše vláda a vládní většina pod vedením sociálfašistických ministrů již rok řeší krisi nezaměstnaných dělníků, ale nezaměstnaných je čím dále tím více a mezi nimi je stále větší bída a hlad. Nebude to dlouho trvati a budeme státi před skutečností, že budeme míti 1 milion nezaměstnaných dělníků. Aspoň naše vláda a vládní většina se snaží, aby tohoto rekordu co nejdříve docílila. Snad chce dostati od někoho pochvalu, jenže ta pochvala bude pravděpodobně ve znamení tvrdých proletářských pěstí. Roste nejen počet nezaměstnaných, nýbrž i jejich bída. Ze 3/4 milionů nezaměstnaných dělníků, přiznaných samotným ministrem soc. péče v měsíci únoru, dostávalo podle statistiky podporu v nezaměstnání podle gentského systému jen 64.000. Za tohoto stavu, kdy 700.000 dělníků je dlouhé měsíce úplně bez podpory a prostředků, bez chleba se ženami a dětmi, můžeme počítati nejméně s armádou 1 1/2 až 2 miliony lidí, napíše hlavní sekretář, hlavní vůdce odborového sdružení československého posl. Tayerle velký oslavný článek o mravnosti gentského systému, toho systému, který je nejvýše nemravným zločinem, jaký mohl býti za dobu trvání tohoto státu na dělnické třídě spáchán, toho zákona, který 700.000 nezaměstnaných dělníků odsuzuje k smrti hladem. 700.000 nezaměstnaných dostává nebo je odkázáno na t. zv. nouzovou stravovací akci, ale v té nouzové stravovací akci se tolik šetří, že je řada míst, měst a dědin, kde nezaměstnaní za celý měsíc nedostanou ani jednu poukázku na 10 Kč. Okr. úřady, když intervenujeme v té věci, prohlašují: Dostáváme tak malé příděly, že to v žádném případě na tolik nezaměstnaných dělníků nestačí.