Český národ si musí uvědomiti, že v hájení jeho svobody bude při něm upřímně státi jen jeden stát na světě: ruský proletářský stát, Sovětský svaz, záštita všech národů utlačovaných a ohrožovaných imperialismem a že proto k Sovětskému svazu musí v zájmu své svobody pracující masy českého národa tím více utužovati své vztahy jako ke své záštitě.

Anšlus navazuje jako třetí historickou otázku: otázku jednotné hospodářské organisace střední Evropy. My prohlašujeme, že tento problém, na němž tak úžasně ztroskotalo a vždy ztroskotá umění buržoasie, může se úspěšně rozřešiti jen proletářskou revolucí, utvořením bratrského svazku proletářskou revolucí osvobozených národů. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] My použijeme každé příležitosti, abychom masám osvětlili na stávkách, schůzích a shromážděních, v závodech, ve městech, ve vsích tyto otázky a ukázali jim jedině revoluční východisko, revoluční boj. Rozvineme boj za chléb a práci a budeme přesvědčovati dělníky, aby nepřinášeli obětí imperialistické vlasti, nýbrž bojovali s nasazením všech obětí za své vlastní třídní zájmy, nyní především proti ofensivě na mzdy, za jich zvýšení, za požadavky nezaměstnaných, za zrušení gentského systému, za zkrácení pracovní doby. Rozvineme boj proti nebezpečí fašistické diktatury, proti všem zjevům teroru, proti sociálfašismu a nacionálnímu fašismu. Rozvineme boj proti nebezpečí imperialistické války, osvětlíme masám tajemnost okamžiku, v němž vzniká válka, osvětlíme smysl imperialistické války, prolhanost obrany vlasti, povinnosti proletariátu a leninské revoluční metody boje proti imperialistické válce. Rozvineme boj na obranu Sovětského svazu. Osvětlíme pracujícím masám, že událost, jakou je uzavření německo-rakouského celního spolku, znamená prozatím sice zesílení rozporů mezi imperialisty, ale že zkušenosti učí, jak rychle se zostření meziimperialistických rozporů může obrátiti ve zostření intervenčního nebezpečí proti Sovětskému svazu. Upozorníme proletariát, že se okamžitě objeví tendence k dohodě mezi imperialisty na účet třetího, Sovětského svazu, že celní spolek se může státi v ruce Německa kompensačním objektem pro revisi reparací, revisi hranic na východě a revisi v otázce polského koridoru za účelem definitivního vřazení Německa do protisovětské fronty. Ukážeme dělníkům na to, že Francie může za služby Německa v protisovětské frontě zmírniti svůj odpor proti anšlusu, a poukážeme na to, že nástup německého imperialismu za hegenomii ve střední a jihovýchodní Evropě je zároveň oproti Francii nástupem za hegenomii v protisovětské válečné frontě.

Budeme volati proletariát ke zvýšenému boji na obranu Sovětského svazu a poukážeme, že úkol obrany Sovětského svazu je pro československý proletariát tím světějším a akutnějším úkolem, poněvadž čsl. buržoasie, vidoucí při německo-rakouském celním paktu nebezpečí ztráty trhů, zesílí tím více své tužby, aby při válečném nástupu proti Sovětskému svazu si nahradila ztracené trhy, jak o tom svědčí psaní měšťáckého nacionálního reakčního tisku, jak o tom svědčí Kramářův projev i návrhy na celní spojení Československa s Polskem, s blokem agrárních států, organisovaných proti Sovětskému svazu, a jak o tom posléze svědčí i projev nacionálního fašisty dr Perglera, který po dr Kramářovi opakuje, že Československo musí dělat slovanskou politiku a počítati s budoucím slovanským Ruskem. Proletariát Československa musí ukázati, žes budoucím slovanským Ruskem může sice počítati česká buržoasie a její reakční augurové, Kramář a Pergler, ale že 95% většina obyvatelstva Československa počítá s nynějším Ruskem, se Sovětským svazem, se státem diktatury proletariátu a že s ním počítá nyní tím více, kdy se ukazuje katastrofa čsl. kapitalismu, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Toť příkaz doby, v němž chceme my komunisté splnit svou historickou revoluční úlohu.

Voláme proletariát Československa, aby byl v této chvíli pohotově zmařiti všechny plány směřující k tomu, aby z rozvratu imperialistického systému vypukl a rozpoutal se nový požár imperialistické války. Voláme proletariát, aby byl pohotový změnit rozvrat imperialismu v jeho konec [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] a pracovat, aby rozvrat imperialismu nevyústil v ještě větší zbídačení a zotročení proletariátu. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Výborně! - Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Bečák.

Posl. Bečák: Slavná sněmovno! Je mně vskutku líto, že mnozí z předešlých pánů řečníků v tomto domě při projednávání tak důležitých hospodářských zákonů věnovali všechen čas své řečnické lhůty věcem, které nijak nezapadají do dnešního programu. (Tak jest!) Je to zdržování ostatních a znevažování věci a parlamentu samého. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Slavná sněmovno! Když se jedná o otázky rázu národohospodářského, které jsou velikého dosahu, je nutno, aby byly se všech hledisk uváženy a aby nebylo zapomenuto ničeho, co by mohlo zdar té myšlenky, po které zákonodárci toužili, brzditi a znemožniti. Vážení přátelé! Světová válka, kterou byly postiženy všecky evropské státy, velice se dotkla našich veřejných silnic, které v době nynějšího rozmachu motorových vozidel, v době automobilismu, nabývají velkého hospodářského významu. Světová válka ruinovala silnice státní, ruinovala silnice okresní, na Slovensku silnice zemské a vicinální. Dnešní silnice jsou vlastně tepnami celého hospodářského života a nemůže proto nikdo jejich význam přehlížeti.

Také tato slavná sněmovna již r. 1927 pochopila význam našich silnic a přikročila k vytvoření zákona, podle kterého mělo se dostati na stavbu, zlepšení a udržování silničního hospodářství potřebných prostředků, aby silnice mohly vyhovovat těm, pro které byly vybudovány a kterým také mají sloužiti. Bohužel, že zákon, který jsme r. 1927 odhlasovali, nedává správě silniční tolik prostředků, aby silnice vypadaly skutečně tak, jak si je ti, pro které se stavějí a udržují, přáli a představují.

Ale, vážení přátelé, když byl tvořen tento zákon, když docházelo k jeho schválení, vycházelo se ze zásady, že prostředků, kterých je potřebí na údržbu nových silnic, má se dostati fondu především také od těch, kteří těchto silnic ve větší míře užívají. Ovšem že automobily, které projíždějí nejen na silnicích státních, nýbrž i okresních, jsou jedním z činitelů, který velmi značně těchto silnic užívá, je roztmeluje a v důsledku toho nutí také ty, kteří mají správu silnic ve svých rukou, k daleko nákladnější jejich údržbě.

Podíváme-li se, vážení přátelé, na rozsah silnic v tomto státě, můžeme konstatovati, že v zemi České máme státních silnic v rozsahu 4423 km, v zemi Moravskoslezské 1483 km, na Slovensku 2016 km, v Podkarpatské Rusi 551 km, celkem 8474 km státních silnic, které ovšem nevydržuje stát sám, nýbrž z tohoto počtu kilometrů je ještě 274 kilometrů státních silnic, které musí vydržovati jednotlivá města. Percentuálně vyjádřeno, máme v Čechách 52% státních silnic, v zemi Moravsko-slezské 17%, na Slovensku 23˙8%, v Podkar. Rusi 6·5%. Není zde poměr jednak ke struktuře hospodářské, jednak k rozloze jednotlivých zemí i jejich poplatnosti.

Jinaký poměr je u silnic nestátních. Nestátních silnic máme v republice 58.000 km, z toho 30.862 km v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 13.987 km, na Slovensku 12.271 km, v Podkarpatské Rusi 1774 km, tedy v Čechách 52%, v zemi Moravskoslezské 23%, na Slovensku 20% a v Podkarpatské Rusi 3%. Přirozeně, slavná sněmovno, že náklady na těchto 58.000 km silnic jsou přímo horentní, a jak okresy v Čechách i na Moravě, tak i země Slovenská mají velmi mnoho a velkých starostí, jak sobě upraviti úhradu ve svém řádném rozpočtu, aby mohly také vždy na komunikace, na silnice věnovati takovou částku, jaká je jen možná. Tyto nestátní silnice jsou v rukou okresů, něco málo v zemi České spadá do správy zemského výboru, na Slovensku je zase větší část ve správě zemské. Na Moravě nemáme zemských silnic, máme pouze silnice okresní. A když dnes, slavná sněmovno, schvalujeme zákon, na který jsme čekali a od kterého jsme také něco očekávali, totiž že tíživé situaci naší samosprávy, našich okresů bude nějak ulehčeno, tu je mně líto, že musím konstatovati, že se dožíváme pravého opaku. Abych zdůraznil, že se zde děje křivda, je třeba, abychom si přece několik cifer nadhodili, jak to v tom okresním hospodářství vypadá. Budu mluviti o své rodné zemi Moravě.

R. 1929 byla potřeba země moravské, upravená zemským výborem - tedy ne tak, jak se usnesla okresní zastupitelstva, ale již po redukci, 133,801.765 Kč. Úhrada byla 36,535.433 Kč. To jest úhrada z běžného hospodářství. Schodek činil 42,217.911 Kč. A poněvadž se zemi z vyrovnávacího fondu nedostávalo prostředků, mohla země Moravská tehdy dáti okresům na jejich schodky pouze 72%, což činilo 30 mil. Kč, takže neuhrazených zůstalo 11,832.673 Kč. Podíváme-li se na výsledek rozpočtu na rok 1930, vidíme, že cifry zde stoupají, že stoupá potřeba a že budou-li věci do budoucna se pohybovati na této linii, nebude dřívější zákon znamenati zabrzdění zadlužení, nýbrž nové zadlužení, poněvadž nejnutnější věci budou v okresech musit býti přece udělány, a budou-li udělány jen ty nejnutnější, není možné, aby samospráva s prostředky, které jsou jí dány, vystačila.

R. 1930 byla potřeba 164 mil., úhrada 53 miliony, výnos z přirážek 58 milionů, takže schodek činil 63 mil., tedy o 21 mil. více než r. 1929. Z vyrovnávacího fondu r. 1930 mohly moravské okresy dostati pouze 58%. R. 1929 dostaly 72 miliony, tedy pouze 58%, takže jeví se zde neuhrazený schodek ve výši 21,909.720 Kč. To je řádné hospodaření.

Vedle toho máme také mimořádné hospodaření, kde potřeba r. 1929 činila 96,695.000 Kč, r. 1930 162,165.000 Kč. Když se potom podíváme do rozpočtu blíže, když vidíme tu hru cifer a porovnáme, kolik stát dává na správu silnic a kolik musí přinášeti naše okresy, přicházíme teprve k cifrám závratným. Jest otázka, je-li možno, aby se tak dále mohlo pokračovati.

V řádné potřebě na r. 1929 bylo zařazeno po úpravě, t. j. po seškrtání částek na štěrk a všechny možné potřeby, na udržování okresních silnic na Moravě 90,759.000 Kč, to znamená 68% celého rozpočtu našich moravskoslezských okresů. Připočítáme-li k tomu ještě 96,659.000 Kč, kterých bylo - to je potřeba mimořádná - plně využito na stavbu silnic, přicházíme k závratné výši, že na Moravě naše okresy věnovaly roku 1929 187,418.531 Kč na úpravu svých okresních nestátních silnic. R. 1930, poněvadž rozrývání, znehodnocování silnic neustále pokračuje, tato cifra stoupá a dosahuje výše 264,960.000 Kč, t. j. téměř o 80% více než r. 1929.

Silnice jsou ve zbědovaném, žalostném stavu, a tu čekaly okresy, že při novelisaci zákona o silničním fondu dostane se jim zvýšené dotace, poněvadž i běžné příjmy fondů podle návrhů, které byly ohlašovány, měly býti značně zvýšeny. Jde zde o daň z minerálních olejů, která má vynésti asi 90 milionů, a porovnáme-li ty rozpočty tak, jak bylo počítáno s dávkami, které podle dřívějšího zákona plynuly do státního silničního fondu, jsem přesvědčen, že těch 90 mil. Kč je velmi málo a že tento obnos bude daleko a daleko překročen. Očekávali jsme zlepšení. Bohužel, musím konstatovati, že novelou zákona o silničním fondu béře se okresům z toho, nač podle zákona měly právo. Novou osnovou zákona, která se právě projednává, snižuje se dotace, která by samosprávě podle zákona byla příslušela.

Slavná sněmovno, řekne se snad a řeklo se to už včera ve výboru dopravním a rozpočtovém, proč my s těmi věcmi přicházíme dnes, vždyť vláda o tom jednala, vláda se o tom dohodla. Já nevím, jestli mluvím chybně. Já jsem už v dřívějších dobách i za starého Rakouska sledoval, jak dělají se zákony, a vím, že tehdy zákony hospodářského rázu byly vždy dávány zájemníkům k připomínkám. Což je třeba, aby tento hospodářský zákon pekl se v nějaké černé kuchyni a pak přišel ven, kde poznávají ti, pro něž se ten zákon tvoří, že je chybný a že je třeba na něm opravovati? Solidárně, aniž by spolu mluvily, všechny korporace samosprávné, je to ústředí moravskoslezských obcí a okresů, je to české zemské ústředí svazu českých měst, je to regionalistický svaž na Slovensku, jsou to zemský sněm český a moravský, je to státní silniční rada, je to krajinský úřad a zemský výbor slovenský, prosím, všechny jednotně žádají. Tedy děje se zde chyba. Napravte ji. Nechte samosprávě tolik, co jí patří, a nebeřte jí, nač má nároky do budoucna. A, slavná sněmovno, všechna tato slova, všechny tyto petice, žádosti od desítek okresů jsou, jak kdyby se hrách na stěnu házel. A přece děje se zde křivda, béře se okresům. Silniční fond od doby své působnosti od r. 1930 přijal na svých příjmech 511,417.841 Kč na státní silnice. Přesně podle zákona, § 5, mohl použíti jistých částek, a prosím, kolik mohl použíti, plně také vyčerpal; činí to celkem 117,400.000 Kč. A zbytek? Zákon řekl "zbytku běžných příjmů použije se na zlepšení silnic nestátních, uvedených v §u 2 ". Tohoto zbytku, slavná sněmovno, nemělo býti jinak použito a nepatří žádnému jinému podle zák. č. 116/1927, než k podpoře silnic nestátních. A mohu konstatovati, že tedy 334 mil. do konce r. 1930 mělo býti dáno okresům k disposici, zatím však okresy dostaly do konce r. 1930 pouze 119,934.000 Kč (Slyšte!), takže na nestátní silnice by měly dostati koncem r. 1930 ne méně a ne více než 214,073.841 Kč.

A teď přichází vláda s návrhem a nám se už ve státní silniční radě ústy zástupce ministerstva financí dostalo oznámení, že vlastně dostáváme více, než jsme měli dostati, že dostáváme 112,000.000 Kč a že ročně budeme dostávati 90 mil. Kč.

Slavná sněmovno! My máme dostati 214 mil., a dostaneme-li podle předlohy pouze 112 mil. Kč, pak se těm zbídačelým okresům béře celých 100 mil. Kč! Nemají prostředků. Silnice mají rozbité, lidé venku nadávají, nemají peněz, a jak by si je jinak opatřili? Podle osnovy zákona se bude dostávati podpora, ale zase ne na všechny silnice, nýbrž na zlepšení silnic, které převezme stát a které mají význam dálkový a budou později inkamerovány. Slavná sněmovno, podle zákona o státním silničním fondu měly býti podporovány pouze silnice nestátní, které mají tento dálkový význam, aby potom je mohl stát převzíti do vlastní správy, ovsem momentánně se nedá očekávati, že by prostředky naší státní správy byly takové, aby tyto upravené silnice převzala, a snad proto dnes děje se to tak nejednotně, aby je převzíti nemohla. Byl bych velmi rád, kdyby tedy při podporách, kde se disponuje prostředky na nestátní silnice, bylo pokračováno tak, aby byly upraveny dlouhé, souvislé trati a aby okresům, které tyto dálkové silnice musejí vydržovati a nemají ani metr státní silnice, všechno nesou na vlastních bedrech, bylo konečně inkamerací odlehčeno. Máme takové kraje na Moravě a máme je i v Čechách. Bohužel, bylo již včera ve výborech konstatováno a já jsem četl dnes také v novinách, tuším v "Českém Slově", že vlastně prý strana naše, strana moje, která zdůrazňovala ve výborech, aby se otázkám zákona o silničním fondu věnovala větší pozornost, sabotuje ten zákon, že vlastně se tím neubližuje samosprávě dnes, nýbrž že se jí ubližovalo dřívějšími zákony.

Slavná sněmovno! Není tomu tak. Zákony č. 77 a 169 omezily přímo naši samosprávu, okresy, ale nebránily a nemohly zabrániti, aby bylo využito peněz, které dnes státní silniční fond nestátním silnicím má dávati. Vždyť § 4 vlád. nařízení povídá, že peněz určených pro nestátní silnice má býti použito na silnice s dálkovou dopravou a při udělování příspěvků má se přihlížeti k hospodářskému a finančnímu stavu žadatele. Příspěvky mají býti od 70 až 90%. A tu třeba říci jedno. Je třeba viděti tu křížovou cestu, než konečně dostane se našim okresům vyřízení, jak dlouho to trvá, jaké jsou to potíže! A pokud jsem sledoval statistiku, vím, že jsou to velmi ojedinělé výjimky, kde ministerstvo veřejných prací jako správce silničního fondu dalo subvenci nějakých 90%. Většinou se tato subvence pohybuje od 70% a pod 70%, v málo výjimečných případech nad 80%. Proč se toto děje, když tolik prostředků bylo po ruce, když tolik se mohlo ulehčiti zuboženým okresům? Je třeba si všimnouti, jak macešsky se hospodařilo, jak macešsky byly okresy dotčeny. R. 1928 je zbytek, který patřil okresům, ve výši 97,520.000 Kč. V rozpočtu bylo 16 mil., poněvadž se nevědělo - byl to první rok existence zákona o silničním fondu - jak velké budou příjmy, a ministerstvo veřejných prací povolilo z fondu r. 1928 pouze podporu 2,548.000, tedy z 97 mil. povolilo 2 1/2 mil. a vyplatilo 1,210.000 Kč. V r. 1929 patřilo nestátním silnicím 101,687.000 Kč, povoleno bylo 38 mil. a vyplaceno 32 mil. Kč. V r. 1930 ze 136 mil. Kč povoleno 81 mil. Kč a my čteme ve zprávě o státní uzávěrce, že ten obnos nebyl vyčerpán, že nemohly se sdělat rozpočty a že okresy neměly dostatečných prostředků, které by stačily na doplnění částky, které je třeba na nestátní silnice. Ve státní silniční radě bylo referováno, že je tam celá řada žádostí, bohužel nemohou býti realisovány, nemůže se okresům dát podpora, a přece tu máme takové reservy, které nestátním silnicím patřily.

Nebudu dlouho unavovat a chtěl bych k tomu říci jen ještě toto: Řekl jsem, že okresům béře se, co jim po právu náleželo. Řekl jsem také, že novelou zákona se jim zmenšuje příjem, který po zákonu jim náležel. V zákoně určuje se, že podpora, příspěvek pro nestátní silnice se stanoví na 90 mil. Kč. Od trvání státního silničního fondu částka, která měla sloužiti na podporu silnic nestátních, nebyla nikdy tak malá. Již první rok 1928 činila 97.5 mil. Kč, v r. 1929 101,687.000 Kč, v r. 1930 109,656.000 Kč, v r. 1931 31 mil. Kč, podle rozpočtu měla dělati 133,700.000 Kč, a měla-li by býti uměrná nebo jen trochu spravedlivá, pak by okresům na podporu nestátních silnic měla býti zabezpečena část a aspoň ve výši 130 mil. Kč, na kterou měly letošního roku nárok po právu a podle zákona dosud platného.

Je třeba konstatovati, že nejsme nijak proti tomu, aby ministerstvu veř. prací dostalo se potřebných prostředků na úpravu silnic státních. Já nebudu také mluviti o tom, pokud se týče úpravy a technického provádění úprav na našich státních silnicích, zabývám se pouze otázkou finanční. Když propočítáme příjmy silnic nestátních a státních, které by dostaly, kdyby zůstal v platnosti zákon čís. 116/1927, a kolik tyto okresy na státní silnice dostanou v tom případě, když bude uzákoněna novela, o které právě jednáme, přicházíme k těmto cifrám: podle starého zákona dostaly by okresy minimálně 1450 mil. Kč, podle nového návrhu zákona dostanou tuto částku zmenšenou, a to pouze na 929 mil., ovšem maximálně, ta částka se nemůže zvýšiti, kdežto naopak jsem přesvědčen, ne podle svých výpočtů, nýbrž podle odhadu odborníků, že kdyby starý zákon zůstal v platnosti, bylo by se z těch příjmů dostalo okresům ne 1 1/2, nýbrž téměř celé 2 miliardy korun. Upravuje-li se zákonem rozdělení nových, zvýšených příjmů silničního fondu, zvyšuje se příjem fondu a podíl na silnice státní z 986,919.259 Kč podle dřívějšího zákona na 2.228,619.000 Kč, jak je navrhuje novela zákona. Tedy mění se to. Dříve měly okresy 1 1/2 miliardy. stát 1 miliardu, podle nového zákona dnes nemají okresy ani celou 1 miliardu, ale stát má 2 1/2, a jsem přesvědčen, že to budou celé 3 miliardy. A má-li státní správa silnic ještě možnost výpůjček k rozředění těch příjmů, kterých potřebuje na výstavbu silnic, je třeba k tomu přičísti jednu až půldruhé miliardy; a vidíme podle novely zákona, že okresům nedostane se ani 1 miliardy, kdežto na druhé straně na státní silnice věnujeme podle tohoto zákona přes 3 miliardy, téměř 4 miliardy Kč.

Řada kolegů velmi často v tomto domě hovořila o samosprávě, hořela láskou pro samosprávu, když toho venku na ulicích snad bylo potřebí, ale bohužel, není tak dnes, kdy jde skutečně o velkou pomoc, kdy jde o velmi důležitou otázku, kterou nemůže nikdo přezírati, kde jde o věc, která bude v řadách sta našich členů okresních výborů a zastupitelstev hodně boleti a na kterou potom následkem toho, že nemohou plniti své úkoly, bude nadávati naše široká veřejnost.

Slavná sněmovno! Ke konci své řeči nemohu říci nic jiného než to, že strana naše, strana, kterou mám tu čest v této sněmovně zastupovati, uznala a uznává plně důvody, které jí byly předneseny v ústředích moravských obcí a okresů, v českém zemském ústředí Svazem měst a obcí, Regionálním svazem pro Slovensko, krajinským presidentem v Bratislavě, celou řadou podání okr. výborů, okr. samosprávných sborů, usnesením zem. zastupitelstva v Čechách, moravského zastupitelstva tento týden na Moravě, usnesením státní silniční rady. Prosím, kdo je zde ještě, kdo by měl mluviti za samosprávu? Téměř všechny složky její volají a chtějí nápravu. A tu moje strana nemohla nic jiného učiniti než postaviti se plnou vahou za tlumočené požadavky těchto samosprávných sborů.

Strana snažila se ještě v poslední chvíli učiniti vše, co v daném případě o zlepšení nestátních silnic učiniti bylo možno. Bohužel, veškeré snahy moje a mé strany zůstaly pro nepochopení ostatních politických stran pouze ozvěnou v této sněmovně a samospráva, pro kterou tak často se ozývají z různých stran krásná slova uznání, nyní, kdy jde o to, aby zachováno jí bylo po právu a spravedlnosti jako samozřejmé, co jí náleželo, nenalezla, a žaluji, nenalezla u ostatních, ani u koalovaných stran jednoho přítele ani jednoho ochránce, který by se mužně postavil po bok naší republikánské strany a bil se za její požadavky. Lituji, že sněmovna, aniž by brala zřetel na tyto oprávněné naše hlasy, jde přes ně. Samozřejmě ubližuje samosprávě a znemožňuje jí plniti svěřené jí úkoly. Končím. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pan posl. Krosnář.

Posl. Krosnář: Již jsem zde mluvil o sjezdu nezaměstnaných a jeho velkém politickém významu v dnešní době. Byl to soud, kde byl režim hladu a násilí na soudě mas. Co naplat, že Lidový dům je oblezen policií a že za předsednický stůl sedá si zástupce vlády šesti socialistických ministrů, policejní komisař. Jeho moc sahá až k pendrekům, moc delegátů je mocí statisíců, mocí zdrcující většiny národa. Vy, sociálfašisté, jste se zde smáli, ale smích vás brzy přešel. Dnes sta delegátů se šikují k boji. To nejsou pokoření otroci zločinného systému, ale nadšení rebelové a bojovníci za spravedlivou věc dělnické třídy, stateční vojáci proletářské revoluce. Mobilisace první třídy je provedena. Probíhá sta důvěrných a veřejných schůzí. Je podáno sta nových požadavků a ustanovena spousta nových akčních výborů. Ani persekuce, kterou nyní proti akčním výborům děláte, vám nepomůže, neboť boj se bude ještě přiostřovati a stupňovati. Volám ke všem nezaměstnaným, aby všude tam, kde jim budou chtíti šikanovati akční výbor, stupňovali boj a demonstrace. Budujte všude náhradní vedení, za jednoho nastupujte dva! Mobilisujte všechny nezaměstnané! Provádějte všude registraci nezaměstnaných a stavte na každých 10 nezaměstnaných důvěrníka, aby tak kádr každodenních pracovníků byl co největší! Agitujte u každé zprostředkovatelny práce, v noclehárnách, v jídelnách a všude tam, kde jsou nezaměstnaní, a šikujte je k boji! Kde bude zasedati okresní nebo obecní zastupitelstvo, přiveďte nezaměstnané, jejich ženy a děti, naplňte radnice a žádejte důrazně, aby pro vaše hladovějící rodiny byl dán chléb a práce! Buržoasie vám po dobrém nic nedá, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 87 této těsnopisecké zprávy.]

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku.

Posl. Krosnář (pokračuje): Pro vás má jen pendreky, kolby četníků, kriminály [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Klid a pořádek musí býti zachován a kdo má hlad, ten ať zaleze za plot a zcípne, to je heslo dnešní sociálfašistické vlády. Vláda myslí, že teď, když bude zelená tráva, budou se moci lidé na ní pásti a pak se jíti napíti k vodě. Ale ovšem, varuji je, aby ji nepili v Praze z vodovodu, neboť by museli pak platiti přebranou vodu. Tak si představují pánové klid a pořádek. Ale teď je třeba, aby nezaměstnaní chodili hromadně na úřady a žádali zaplacení nájemného, neboť vás čeká osud, že budete i s rodinami vyhozeni na ulice. Žádejte všude zaplacení činží pro všechny. Když mají peníze na parády, žranice a zlodějny, ať zaplatí za vás nájem! Dělejte u radnic demonstrace za požadavky, které sjezd nezaměstnaných vytyčil. Spojujte se s dělníky na závodech, žádejte svolání celozávodních schůzí na přípravu hospodářských bojů, které vás čekají. Bojujte společně za povalení gentského systému. Ani muže ze závodu, ani haléře ze mzdy! Bojujte za sedmihodinovou, resp. šestihodinovou dobu pracovní při nezkrácených mzdách a za přijetí všech propuštěných do závodů, za okamžité zahájení nouzových prací, placených podle kolektivních smluv! [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám pana řečníka po druhé k pořádku.

Posl. Krosnář (pokračuje): Ministerstvo soc. péče dává na nouzové práce osm až deset korun denně a agrární balíci dřou nezaměstnané dělníky na odvodňovacích pracích za 6 až 8 Kč denně, a tak na částce, kterou dává ministerstvo soc. péče, ještě vydělávají a práci mají zadarmo. Myslím, že děje se to za patronance ministerstva soc. péče. Proto heslo "krást a nebát se" je dnes heslem těžké buržoasie a velkostatkářů. Malé zloděje zavíráte a velké chráníte zákonem. Proto nezaměstnaní bez pořádného zaplacení nikde nic nedělejte [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Dnes chtějí stavitelé stavebnímu dělnictvu, o které mělo velké starosti a péči celou zimu sociálfašistické ministerstvo hladu, ještě snižovati mzdy. Dnes, kdy se otvírá pár staveb, chtěli by je stavitelé dřít zadarmo a platiti jim pod kolektivní smlouvu. Ale stavební dělníci odpovídají bojem a nastupují boj za novou kolektivní smlouvu se vším dělnictvem.

Buržoasie provádí k udržení svých posic útok na celou dělnickou třídu, třídní rozpory se přiostřují, jsme v období velkých hospodářských bojů. Již jsou v boji skláři na Borsku, připravují se textiláci na severu, kovodělníci ve středních Čechách, jimž chtějí ubrati dovolenou, odbourati drahotní výpomoc a snížiti jejich hubené základní mzdy. Zemědělští dělníci jsou dnes bez smlouvy a agrární zemani chtějí snižovat jejich mzdy. Stojíme dnes před velikými hospodářskými boji většiny pracující třídy. Úkol nezaměstnaných je zburcovati třídní vědomí dělníků, říci jim, že jim v boji pomohou, neboť mají stejné požadavky: spojiti dělnickou třídu v jednotný šik k povalení buržoasie a nastolení diktatury proletariátu. Dělnická třída již chápe, že, chce-li žít, musí kapitál zemřít. Marx říkal, že proletariát nemůže nic ztratit než své okovy, ale získat že může celý svět. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

A proto na stále se množící útoky se strany fašismu, se strany buržoasie a jejích orgánů na naše schůze a na naše projevy staví se před naše hnutí úkol, aby byla vlastními silami nezaměstnaných dělníků tvořena dělnická obrana proti těmto útokům. Za tím účelem budují akční výbory ve spojení s dělnictvem v závodech dělnické pořadatelské sbory, které mají za úkol brániti schůze a projevy nezaměstnaných dělníků proti útokům našich nepřátel.