Benešova politika domýšlivosti a mezinárodního naparování se dnes hroutí. Dostala již notnou ránu za jednání o čsl. reparacích, kdy imperialistické mocnosti - mezi nimi bratrská Francie - které byly dr Benešem vychvalovány jako nezištní osvoboditelé a nejlepší příznivci Československa, předložily Československu dodatečně se shylokovskou bezohledností účet za osvobození. Jestliže dr Beneš tento účet velmi zdvořile přijal a pracujícím masám Československa předal s usměvavou tváří k placení, nedovolil si nikdo veřejně mysliti s dr Benešem, že uložení osvobozovacího poplatku Československu je dokladem onoho význačného mezinárodního postavení, o jakém dr Beneš po léta básnil. Československé reparace - to byla jedna důkladná rána pro Benešovu zahraniční československou politiku. Uzavření celní unie německorakouské je druhou takovou ranou, ranou daleko citelnější, ranou, která znamená svým dosahem zdrcující bankrot čsl. zahraniční politiky, zdrcující bankrot politiky dr Beneše, bankrot imperialistické politiky Československa, prováděné od vzniku Československa po 12 let. Po 12 let pracoval český imperialismus nejen k tomu, aby si udržel kořisť, kterou mu přiřkly mírové smlouvy, nýbrž aby toto své panství za podpory svého mocného francouzského spojence rozšířil, aby rozšířil svoji hegemonii na celou střední Evropu, aby vybudoval panství, které by sahalo nejen od Šumavy k Tatrám, nýbrž které by přes Maďarsko a Rumunsko sahalo i k Černému moři a přes Rakousko a Jugoslavii sahalo k Adriatickému moři. Tomuto dobyvačnému cíli platila zahraniční politika Československa po 12 let, tomuto dobyvačnému cíli platil systém politiky Malé dohody, systém imperialistického spojenectví Československa s Jugoslavií a Rumunskem, tomuto cíli platila usilovná snaha československé diplomacie o získání Maďarska, o získání Rakouska tomuto cíli platil stále opakovaný, nikdy nezanechaný plán utvoření podunajské federace států pod hegemonií českého imperialismu. Pro tento cíl Československo šíleně po 12 let militaristicky zbrojilo, pro tento cíl cvičilo po 12 let každého roku 140.000 proletářů ve zbrani, pro tento cíl bylo vrženo 20 miliard do chřtánu militarismu, na stavbu děl, letadel, vojenských továren. Jako kdysi císař Vilém získával německé dělnictvo sliby, že čím bude větší panství a moc německé říše, tím lépe prý se povede i dělníkům, tak i česká buržoasie a její sociálimperialističtí lokajové, Hamplové a spol. snažili se dělnictvo Československa získati pro podporu imperialistických svých zájmů a plánů sliby, že čím mocnější bude imperialistické panství československé, tím lépe se prý povede také dělnictvu. Dnes jsou všechny plány a sny českého imperialismu ohroženy, krachují a jich krach znamená zároveň krach všech ilusí, slibů, nadějí, které v masách pracujícího lidu Československa šířily po léta zvláště sociálfašistické strany, které Benešovu zahraniční politiku nejhorlivěji podporovaly. Bankrot Benešovy zahraniční politiky je bankrotem zvláště sociálfašistických stran, bankrotem Hradu.

Pracující lid Československa dožívá se po 13 letech velikého sklamání, vida, kam byl doveden, co jej čeká a jaké perspektivy na poli zahraniční i vnitřní politiky před něho staví v nynějším období československý kapitalismus, snažící se o svoji záchranu.

Jaký vliv má Zollverein na mezinárodní situaci? Znamená nesporně událost, která vnáší do mezinárodní situace novou příčinu k zostření rozporů, která do stále se zostřujících mezinárodních imperialistických rozporů vnáší nové hořlavé momenty a rýsuje na obzoru úplně konkretně nebezpečí imperialistické války ve střední Evropě. Že tomu tak jest, přesvědčíme se, když uvážíme, jaké východisko imperialismu československému nakonec zbývá za situace, vytvořené uzavřením celního spolku německo-rakouského.

Jaká východiska má československý imperialismus? Jedním z nich jest nabídka Curtiova, aby Československo přistoupilo k celnímu spolku rakousko-německému. Je zřejmo, že toto východisko nemůže československá buržoasie voliti, poněvadž vstup do celní unie německo-rakouské by znamenal zardousení Československa, zničení celých průmyslových odvětví, dalekosáhlou zkázu hospodářské moci československého kapitálu. Znamenal by osud, kterého se českoslov. buržoasie bála za války, když vytýčena byla při vyhlídce na možnost vítězství ústředních mocností koncepce Mitteleuropy. Obava před hrozící zkázou českého kapitalismu v Mitteleuropě byla roku 1917 mocným podnětem, aby se česká buržoasie postavila nakonec proti Rakousku-Uhersku a přimkla se k táboru dohodového imperialismu. Toto východisko nemůže československá buržoasie s hlediska svých zájmů voliti.

Druhým východiskem je možnost konkurence s německo-rakouským celním spolkem. I toto východisko je zřejmě nanejvýš pochybné.

Třetím východiskem jest myšlenka, postaviti proti německo-rakouskému celnímu spolku hospodářskou Malou dohodu. Avšak viděli jsme, že všechny dosavadní snahy a pokusy o její vytvoření ztroskotaly za příznivější situace pro přepjatou agrárně-celní ochrannou politiku československou, kterou fedrovala agrární strana v čele se Zadinou a mají tím méně naděje nyní, kdy Německo může zřejmě nabídnouti Jugoslavii a Rumunsku mnohem více než Československo. Ostatně vidíme, že ministr zahraničních věcí dr Beneš ve svém krátkém prohlášení, učiněném v zahraničním výboru, se celkem o plánu hospodářské Malé dohody ani již nezmínil.

To jsou 3 možná východiska vzhledem k Anschlussu, ale žádné nevede k záchraně, všechna vedou k hospodářské záhubě a úpadku Československa. České buržoasii proto zbývá, aby společně s francouzským imperialismem snažila se se vší silou o jedno východisko, o to, zmařiti uskutečnění ohlášeného německo-rakouského celního spolku. Ale zmaření tohoto spolku není lehkou věcí. Německo i Rakousko prohlašují, že na uskutečnění smluveného celního spolku trvají. Naděje, že v řadách německého imperialismu a rakouské buržoasie ozývají se též hlasy proti vídeňskému paktu, je velmi zoufalou. Je velmi příznačné, v koho skládají naději česká buržoasie a čeští soc. demokraté, pokud jde o Rakousko. Čeští soc. demokraté zvlášť vidí naději v Ignáci Seiplovi, v jeho křídlu rakouské křesťansko-sociální strany, která se staví na odpor Anschlussu proto, že pracuje pro restauraci Habsburků v Rakousku a Maďarsku a pro obnovu starého Rakousko-Uherska. Prostě vytvořila se velice paradoxní konstelace: Socialistické strany v Československu přály by si raději, aby v Rakousku zvítězilo Seiplovo monarchistické křídlo a uskutečnilo se spojení Rakouska a Maďarska pod žezlem Habsburků, než aby se Rakousko spojilo s Německem. Jsou to ovšem jen zoufalé naděje. Reálnějšími by se mohly zdáti pouze naděje na zmaření celního paktu německo-rakouského pomocí diplomatického a finančního nátlaku a pomocí Společnosti národů. Čsl. vláda také obrací všechnu naději, jak zřejmo z prohlášení dr Beneše, na jednání rady Společnosti národů, jíž má býti podle dohody Briand-Hendersonovy vídeňský pakt předložen. Avšak i tato naděje je velmi problematickou nejen proto, že Německo a Rakousko se velmi rozhodně vzpírají tomu, aby o vídeňském paktu rozhodovala Rada Společnosti národů, z čehož již mohou vzejíti značné nové mezinárodně-politické komplikace, ale naděje Československa a Francie v pomoc Společnosti národů je velmi problematickou i tím, že za věc Francie a Československa, měla-li by dojíti úspěchu, musily by se postaviti všechny velmoci. U Anglie a Italie je však důsledné stanovisko proti Německu naprosto nepravděpodobné tak, jako je jisto, že Amerika celní spolek německo-rakouský přímo uvítala, jako je jisté, že malodohodoví spojenci při nejmenším kolísají a budou kolísati, a jako je celkem jisté, že stanovisko většiny velmocí a států v Evropě nebude určité a jednotné, takže rozpory v otázce stanoviska k německo-rakouskému celnímu paktu jsou s to dále zostřiti a zkomplikovati rozpory v táboře evropského imperialismu a zostřiti rozpory ve Společnosti národů a ohroziti i evropský výbor a připravovanou odzbrojovací konferenci. V každém případě ukazuje se francouzskému a českému imperialismu možnost zmaření smluveného německo-rakouského celního paktu jen cestou imperialistické války, jen pomocí válečného meče. A tuto perspektivu nebezpečí imperialistické války ve střední Evropě nynější situace vytvořená celním spolkem německo-rakouským velmi zřetelně na obzoru rýsuje a my již vidíme, jak o možnosti války začíná se mluvit, prozatím sice v negativní formě, totiž ve formě dohadů o možnosti výsledků, o příznivosti a nepříznivosti války. Ale do všech těchto ostýchavých úvah o válce zaléhají ozvěnou stále velmi jasně a velmi výstražně slova dr Beneše: Anšlus znamená válku.

Proletariát Československa, proletariát všech ostatních středoevropských států a veškerý mezinárodní proletariát musí proto nastoupiti na stráž, musí si plně uvědomit nebezpečí situace ve střední Evropě a zdvihnouti pohotově nejrozhodnější boj proti všem válečným štvanicím, hrozbám a piklům. Nechť se proletáři učí: jako teď přes noc za zády národů vypukl mezinárodní konflikt, tak náhle může vypuknouti i imperialistická válka. Nechť si dá proletariát pozor: již se začíná mluvit o "ohrožené samostatnosti" - "o obraně vlasti" - "nutnosti obětí všech tříd" "hradním míru" a pod. A to je luzná overtura buržoasie a socialfašistů k imperialistické válce, kterou vyluzují, kterou velmi dobře známe již z hesel světové války r. 1914 až 1918, určená pro zlákání pracujících mass, aby proletáři zapomněli na své třídní bratrství s dělníky druhých zemí, na své mezinárodně třídní bratrství, by zapomněli, že dělník v pravdě nemá vlasti [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Účelem této melodie jest, aby dělníci zapomněli na to, jak strašlivě byli vykořisťováni, utlačováni, deptáni a ponižováni vlastní buržoasií, která se k nim nyní obrací voláním o pomoc, aby se tak dali od mezinárodně třídního svazku s dělníky z druhých zemí svésti k solidaritě s vlastní buržoasií, se svými vykořisťovateli a utlačovateli, aby viděli jen úzkou buržoasní vlast, aby se nechali nacionálně a rasově poštvat proti dělníkům a národům druhých zemí. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Česká buržoasie volá v této hodině pracující lid Československa na pomoc. Na to vše máme však odpověď: jestliže česká buržoasie, která nyní vidí ohrožení svých zisků, volá společně se sociálfašisty a nacionálfašisty národ, volá úpěnlivě a dojímavě i pracující masy na pomoc a volá je, aby se postavily na obhajobu imperialistického panství české buržoasie, pak my pravíme: Nikoliv, pánové! Tato šalebná hra se vám nepodaří a nesmí podařit [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] po 12 let otrocky deptal a vyssával německý národ, který na něho uvalil strašlivá břemena, stupňoval po 12 let bídu německého pracujícího lidu v strašlivém utrpení sociálního a národního útlaku; pracující masy Československa nemají nejmenší vůle hájit hegemonní zájmy francouzského imperialismu. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Jestliže se snažíte vyvolávat vlasteneckou náladu a pohnouti i dělnictvo a pracující lid, aby šel za vaším heslem obrany vlasti a aby šel na ulici válečně hroziti Německu, jak tomu bylo s válečným štvaním před válkou z let 1914 až 1918, pak vám pravíme, že se vám podaří dostat do ulic zjednané bandy fašistických a sociálfašistických šovinistických agentů provokaterů, ale že my budeme ze všech sil proletariát a pracující masy varovat, aby se nedaly omámiti vaším vlasteneckým povykem. Jsme připraveni ukázati v této chvíli, že jsme bolševiky a revolučními internacionalisty. Budeme varovati proletariát a pracující masy, aby se nedal šovinisticky a válečně štváti, budeme ho varovati, aby nemyslil, že jeho zájmy jsou totožny se zájmy českého imperialismu. V konfliktu Francie a Československa s Německem v otázce celní unie rakousko-německé jde o konflikt imperialistických výbojných cílů a imperialistických zájmů; československý proletariát nemá příčiny podporovat imperialistické zájmy československého kapitalismu v boji s německým imperialismem, poněvadž by podporoval zájmy svého utlačovatele, svého vyssavatele; československý proletariát nemá důvodu zachraňovat podporou imperialistických zájmů československé kapitalistické hospodářství založené na třídním vyssávání před krachem, který mu hrozí ze ztráty zahraničních trhů. Proletariát Československa si naopak přeje jeho zhroucení a přeje si ho tím více, čím více důsledky krachu kapitalistického systému trpí. To je třídní stanovisko proletariátu Československa v situaci vytvořené faktem rakousko-německého celního spolku. Je to stanovisko třídního odporu proti československému kapitalismu, jehož profity a extraprofity a nikoli zájmy pracujícího lidu jsou ohrožovány.

S houževnatým a sebevědomým pohrdáním budeme odrážet šovinistické štvanice buržoasních, fašistických a sociálfašistických hafanů, kteří na nás budou štěkat, že jsme koupeni a podporujeme německý imperialism. Proti této štvanici, sloužící ke zmatení českých dělníků, budeme jasně stavěti své stanovisko: Tak jako proletariát Německa, Rakouska, Francie a veškerý mezinárodní proletariát, tak i proletariát Československa spatřuje v uzavření německo-rakouské celní unie, v takto provedeném "anšlusu", akt imperialistické expansivnosti německého kapitalismu, spatřuje v něm čin, jímž německý kapitalismus za pomoci rakouské buržoasie snaží se přivésti pod své třídní panství miliony pracujícího obyvatelstva Rakouska.

Pakt o celní unii rakousko-německé je dílem tajné diplomacie, je dílem pánů Curtia a Schobera, kteří se v zastoupení německé kapitalistické buržoasie obou států čachrářsky, zákulisně dohodli o osudu 9 mil. lidí, aniž by se pracujících mas rakouského lidu ptali, co chtějí. Pakt Curtia se Schoberem je aktem imperialistického čachrování s osudem národů a nemá nic společného se skutečným právem národa na sebeurčení.

Proletariát Československa stejně jako proletariát Německa, Rakouska, Francie a jako veškerý mezinárodní proletariát odmítá takovéto paktování s osudem německého lidu, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Tento úkol si staví proletariát Československa. Proletariát československý vědom si svých úkolů v boji proti mezinárodnímu imperialismu bude v nejužší solidaritě s proletariátem Německa, Rakouska a mezinárodním proletariátem bojovati nejen proti českému a francouzskému imperialismu, nýbrž také proti výbojům německého imperialismu, pokud se spojují k rozšiřování jeho panství a pokud směřují k imperialistickému podmanění a vyssávání národů v Podunají a na Balkáně.

Jestliže česká buržoasie a zvláště její nacionálně-fašističtí agenti snaží se v nynější kritické chvíli přitáhnouti pracující masy českého národa blíže k rázu českého imperialismu pod heslem, že uzavření německo-rakouské celní unie znamená chopení Československa do kleští německého panství a že znamená i ohrožení svobody českého národa německým imperialismem, pak my komunisté prohlašujeme před pracujícími masami českého národa, že revoluční boj proletariátu za svržení panství imperialismu směřuje i ke skutečnému zajištění národní svobody českého národa, jehož národní svoboda nebude nikdy zajištěna, dokud existuje mezinárodní imperialistický systém kapitalismu, dokud existuje třídní panství buržoasie, založené na sociálním i nacionálním utlačení pracujících mas.

Nyní k tomu, jaký vliv bude míti Zollverein na vnitřní situaci v Československu.

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že řečnická lhůta již dávno uplynula.

Posl. Kopecký (pokračuje). Je jasné, že hospodářské a zahraniční politické důsledky celního spolku německo-rakouského budou míti mocný vliv na vnitřní situaci v Československu a že přivodí ohromné zostření vnitřních rozporů. Jestliže již dosavadní ráz hospodářské krise a její důsledky nazvány byly min. Bechyněm národní katastrofou, pak německo-rakouský celní spolek znamená dovršení této katastrofy; ztráta zahraničních trhů, jež z uskutečnění německo-rakouského spolku hrozí, povede k úplné zkáze celých odvětví čsl. průmyslu, bude míti za následek obrovský vzestup nezaměstnanosti, ztrátu chleba pro miliony pracujících, bude znamenati novou širokou ofensivu na životní úroveň pracujícího lidu ve jménu "záchrany vlasti". Dělníci Československa se mohou připraviti na to, že přijde buržoasie a sociálfašističtí vůdcové pan Bechyně, Hampl, Tučný, Pohl, Brožík a budou apelovati na dělníky, aby v zájmu záchrany vlasti přinesli oběti, aby v zájmu záchrany vlasti si dali snížiti mzdy, dali se vyhazovati z továren, dali se ještě více vyssávati kapitalistickou racionalisací, zřekli se zbytků sociálních vymožeností, aby připustili prodloužení pracovní doby a aby z vlasteneckého zápalu zadarmo den nebo 2 dny v týdnu dřeli, jako to dělali po převratu, když je sociálfašističtí vůdcové přiměli k tomu, aby při budování republiky a její konsolidaci pomohli také svými obětmi. Ano, dělníci se mohou připraviti, že sociálfašističtí vůdcové přijdou apelovati na dělnictvo, aby svým potem a krví znovu sanovalo úplně zkrachovaný kapitalistický pořádek. Stejně jako malorolníci, živnostníci a obchodníci se mohou připraviti...

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji p. řečníka podruhé, že lhůta řečnická uplynula. (Výkřiky: Mluvte o silnicích! - Mluvte k věci!)

Posl. Kopecký (pokračuje): Vy mně budete rozkazovati, co mám mluviti, vy mluvíte k věci!

Stejně jako malorolníci a živnostníci se mohou připraviti, že přijde buržoasie na ně apelovati, aby v zájmu záchrany vlasti platili nadšeně a obětavě ukládané vyšší daně, zatím co kapitalistickým trustům, kartelům, bankám, velkokapitalistům se budou zase daně v zájmu "záchrany ohrožené výroby" odpouštěti a slevovati.

Také státní zaměstnanci se mohou připraviti, že na ně bude apelováno, aby si nechali vzhledem k těžké situaci státu a v zájmu záchrany vlasti opět snížiti gáže. Pracující lid to vše musí očekávati, a ať si při tom vzpomene, že na př. německá buržoasie, když Dawesův a Youngův plán uložily Německu břemena, přišla na německé dělnictvo s podobným požadováním obětí v zájmu záchrany vlasti.

Pracující lid se musí připraviti, aby ukázal, že na vlastenecké apely kašle, že požadování obětí v zájmu záchrany vlasti s rozhořčením odmítá a že nebude již tak naivním, aby dobrovolným zbídačením a otrockou dřinou sanoval krachující hospodářství čsl. kapitalismu.

Pracující lid se musí připraviti, aby hnal buržoasní, fašistické a sociálfašistické agenty, kteří se budou chápat paktu německorakouské celní unie, aby mohli sváděti nynější hospodářskou krisi na Němce místo na kapitalistický řád, kteří se budou snažiti buditi vlastenecké nacionální nálady frázemi o ohrožené vlasti, o příkazu národní solidarity a pod.

Pracující lid se musí však připraviti i na jinou mluvu buržoasie, než je lichocení a pokrytecké apelování na vlastenectví dělníků. Aby zachránil svou existenci ohrožovanou nyní katastrofálně německou konkurencí, bude čsl. kapitalismus odhodlán přinutiti dělnictvo a pracující lid Československa všemi násilnými prostředky k tomu, aby přinesl žádané oběti, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Ano, vnitropoliticky bude míti v Československu německo-rakouský celní spolek značný vliv na zostření nebezpečí fašismu a fašistické diktatury. Ohrožováním z venku, se strany německého imperialismu, důvody zahraničněpolitické situace bude se buržoasie snažiti odůvodniti stupňovanou fašisaci, odbourání zbytků demokracie a nastolování otevřené fašistické diktatury. Bude tvrditi, že jde o spojení všech tříd národa, bude tvrdit, že situace vyžaduje mimořádných opatření, že je nutna v zájmu soustředění a rozpětí všech sil národa diktatura. Pod titulem národní diktatury bude se buržoasie snažiti chytiti fašistický karabáč (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) a hnáti dělnictvo, aby se dalo bezuzdně v továrnách vyssávati [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Pracující lid proto musí pod vlivem situace, vytvořené německo-rakouským celním spolkem, nanejvýš zostřiti svoji ostražitost a svůj boj proti fašismu, proti fašistickému teroru a proti plánům na zřízení fašistické diktatury. Při tom musí věnovati svou pozornost zvláště nacionálně-fašistickému hnutí, od jehož demagogie hrozí největší nebezpečí. Buržoasie Československa se svými agenty je stále ještě ve stavu paniky. Ještě se nevzpamatovala. Nyní jsme ještě svědky toho, jak se buržoasie hádá, kdo zavinil krach, který celní spolek německo-rakouský zpečetil. Fašisté a měšťácká pravice říkají: Krach zavinil Beneš svou neschopností. Sociálfašisté odpovídají: Nikoliv Beneš, nýbrž Matoušek je vinen, neschopnost ministerstva obchodu, které ovládají národní demokraté a které pro úzkoprsé celní sobectví fabrikantů nebylo schopno plánovité obchodní politiky. Oba směry se pak sjednocují a říkají: Zadina je vinen! Agrárníci jsou vinni! Svou přepjatou celní ochranou znemožnili hospodářskou Malou dohodu a rozházeli Československo s Maďarskem, znesvářili Československo s Polskem, prostě agrárníci jsou vinni, že se Československo octlo téměř ve stavu isolace.

My však pravíme: Vy všichni jste vinni! Předně proto, že všichni jste svorně podporovali Benešovu zahraniční politiku, všichni jste svorně hlasovali pro Zadinova agrární cla, všichni jste drželi obchodní a průmyslovou politiku národně-demokratických ministrů. Vinni jste stejně, Beneš jako Kramář a Hodža, Hampl jako Zadina, Franke jako Matoušek, Bechyně jako Šrámek. Avšak vinni jste všichni proto, že jste nástrojem kapitalistického systému, že politika, jejíhož krachu se nyní dožíváme, je nutným výrazem českého imperialismu a že v rámci kapitalismu není jiná politika možná.

Jakmile česká buržoasie spjala osud národa s imperialistickými mírovými smlouvami [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.], musila nastoupiti takovou cestu a dojíti k takovým koncům, že nemáte jiného východiska než stupňovati zkázu a připravovati válku.

Opravdové východisko můžeme pracujícímu lidu ukázati pouze my, kteří jsme tyto konce předvídali, kteří jsme proti imperialismu vždy bojovali, kteří jsme zástupci jediné společenské třídy, která může lidskou společnost vyvésti z katastrof, zástupci revolučního proletariátu. Budete říkati: Národní katastrofa! Ano! Ale tato katastrofa je výsledkem 13letého "budování republiky", imperialistické republiky, je výsledkem budování společného, buržoasie a sociálfašistů. Budete říkati: Je v sázce chléb a práce pro další statisíce dělníků. Ano, ale k těmto koncům jste to přivedli vy, svým "konsolidováním", svým "stabilisováním", svým "pacifikováním", svým kapitalistickým řádem.

Budete říkati: je ohrožena samostatnost národa - a budete při tom myslet na své kapsy! Ano, samostatnost československého národa je vskutku ohrožena, avšak tím jste vinni vy, tím je vinen kapitalismus. V rámci imperialistického kapitalismu nemůže býti zaručena svoboda žádného národa a nemůže býti svoboden národ, který utlačuje národy jiné. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] a jakmile jste udělali z Československa žalář národů... (Místopředseda Roudnický zvoní.)... horší, než jakým bylo Rakousko. Vy jste pošlapali v prach myšlenku sebeurčení národů a teď se jí chcete dovolávat? Nikoliv! Český národ nemůže býti svoboden za trvání Československa.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Upozorňuji p. řečníka po třetí, že překročil řečnickou lhůtu.

Posl. Kopecký (pokračuje): Hned budu hotov. Může býti svoboden jen, když dá úplnou svobodu sebeurčení [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] těm národům, které dnes jeho buržoasie násilně utlačuje. Český národ může býti svoboden jen ve svobodném spolku ostatních národů sociálně a nacionálně osvobozených. Avšak tento úkol může splniti jen revoluční proletariát, tak jako revoluční proletariát může jen řešiti ony historické problémy střední Evropy, jež otázka Anschlussu nyní rozvinuje:

Otázku sebeurčení národa německého [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. března 1931 podle §u 9. lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] těch jeho částí, které jsou násilně potlačovány cizími imperialisty a až do svobodného připojení těch částí, kterým v tom brání imperialistické mírové smlouvy. Prohlašujeme - především my čeští komunisté, že budeme hájiti a prosazovati právo na sebeurčení českým imperialismem potlačovaných částí německého národa až do odtržení v zájmu proletářské revoluce až do nejzazších důsledků. Prohlašujeme, že stejně rozhodně budeme brániti a prosazovati právo na spojení všech částí německého národa v jeden celek. Prohlašujeme však dále, že definitivní splnění tohoto úkolu a zajištění svobody německého národa je možné nikoli na základě imperialistické expanse německého kapitalismu, v jehož znamení se dnes provádí anšlus, nýbrž jen ve znamení proletářské revoluce.

Anšlus navazuje i na druhou historickou otázku: otázku samostatnosti českého národa a jejího zajištění. My prohlašujeme v úplném souhlasu s našimi jinonárodními soudruhy uvnitř hranic i za nimi, že za sebeurčení českého národa bude bojovati pod vedením komunistické internacionály všechen světový proletariát, že však samostatnost a svoboda českého národa je právě možna jen tehdá, když se dá právo na sebeurčení [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] všem potlačeným národům a když český národ svrhna imperialismus kapitalistický vstoupí jako nový člen do rodiny nacionálně a sociálně osvobozených národů střední Evropy.

Proto apelujeme na pracující masy českého národa, aby si uvědomily, dokud strpí nad sebou třídní nadvládu buržoasie, dokud strpí, aby český národ utiskoval národy druhé za podpory cizích imperialistů, že do té doby jejich národní svoboda není skutečnou svobodou a není zajištěna a že český národ si zajistí svoji svobodu proti nebezpečí imperialistického útlaku, ať hrozí se strany německého imperialismu nebo francouzského, teprve tehdy, když jeho pracující masy pod vedením revolučního proletariátu a ve spojení s pracujícími masami všech potlačených národů Československa svrhnou třídní panství buržoasie v Československu.

Pracující masy českého národa musí si uvědomiti, že na př. francouzský imperialismus vidí v pracujících masách Československa jen objekt svých vykořisťovatelských, imperialistických snah a potravu pro děla, pro válečné výboje a obranu svého panství, že francouzským imperialistům stejně tak jako rumunským, jugoslávským a italským neleží ani trochu na srdci osud a svoboda českého národa a když to bude odpovídati jejich zájmům, že nechají český národ třeba opět zotročiti německým imperialismem, jako ho nechali staletí trpěti v žaláři rakousko-uherského imperialismu.