S počátku byly český tisk a česká politika v odmítnutí vlastně dosti jednotny. Ale po hodinách klidné úvahy pozorovalo se se strany českých agrárníků a sociálních demokratů, že také mohou nastati jiné úvahy, a proto říkám zcela poctivě, že jsem nerozuměl tendenčnímu kasání "Prager Presse", takže si musím jinak v této souvislosti dovoliti dotaž na předsedu vlády nebo ministra věcí zahraničních, zdali jest za vládu srozuměn se stanoviskem, které zastupoval pan ministr obchodu na banketu Ústřední obchodnické rady. Schůzovými řečmi, řečmi tak nezodpovědného obsahu, jak to učinil pan ministr obchodu, nedělá se pro Československo upotřebitelná obchodní politika, prohlašuje-li pan ministr obchodu na banketě, "že vše to jest demonstrací proti hakenkrajclerům", (Veselost na levici.) - promiňte - že je to děláno z důvodů jakési národní politiky, z důvodů hegemonie, z důvodů Naumannovy Mitteleuropy Berlín-Bagdad. Tak nesmí mluviti ministr obchodu, který má povinnost zastupovati zájmy obchodu, živností a průmyslu v dobách nejtěžší tísně. Proti tomu se ohrazujeme co nejrozhodněji. Bylo by bývalo povinností právě ministra obchodu, aby se v těchto vážných momentech sesedl s ministrem věcí zahraničních k vážným poradám a projednal tuto otázku ryze hospodářskopolitickým myšlenkovým pochodem. Celá otázka není přec otázkou československou, jest otázkou evropskou, která musí vyvésti Evropu z procesu rozkouskování. Jest počátkem řešení otázky, kterou všichni vlastně teoreticky chtějí a jež má býti nyní, poněvadž byla Německem a Rakouskem prakticky začata, náhle zničena. Myslím, že právě v této otázce mají veškeré evropské státy velké kulturní poslání vůči nesčetným milionům nezaměstnaných. Zdá se mi to skoro jako politické farisejství, přivádí-li se na jedné straně na svět panevropská myšlenka Briandova, a na druhé straně vidíme, jak zástupce Briandův maří ujednání o celním míru, a jest to jako samoprznění, odpravuje-li dnes Briand jedno ze svých dětí ve stavu embrya a vystupuje proti celní unii mezi Německem a Rakouskem, která není v zásadě ničím jiným než pokusem v rámci Panevropy. Neboť Panevropa přijíti musí, nemá-li zahynouti Evropa, a Panevropa nepřijde shůry, nýbrž zdola, cestou a jako Unie, cestou a na způsob Spojených států středoevropských a potom Států panevropských.

Jest přece zcela komické, že v životě zůstane vždy pravdivou věta: Činí-li dva totéž, není to totéž. Jako hlavní zásada a protidůvod se uvádí, že se spojuje velmoc s malými mocnostmi, že by se měly spojovati jen mocnosti stejně veliké nebo v přibližně stejných hospodářských poměrech, a teprve kdyby se spojily, pak by teprv bylo možno mluviti s velmocemi. Kde je to psáno? Nikde. Argumentum a contrario: Kdo se o to staral, když došlo k celní unii v daleko větším rozsahu mezi Belgií a Lucemburskem? Nikdo, nikdo nekladl odporu. Dovolím si otázku: Kladlo by Československo odpor, kdyby došlo k celní unii mezi Francií a Belgií? Ne, nikterak. Jaký by se kladl odpor, kdyby došlo k unii mezi Francií a Československem? Žádný! Jaký by byl odpor, kdyby došlo k celní unii mezi Československem a Polskem? Žádný! Odpor vychází z pocitu nenávisti na straně jedné a pocitu strachu na straně druhé, na počátku však jsem již řekl, úzkost a strach jsou špatnými politickými rádci. Právě hospodářskopolitické kruhy československé by byly těmi, kdož by možná přivedli vlastní stát na pokraj záhuby, kdyby nenabyli oné míry sebedůvěry, odpovídající hospodářství a mravním silám své země. Nemluvím se stanoviska sudetskoněmeckého hospodářství: Dáte-li dnes přednost tomu či onomu systému územního rozšíření, vše vyžaduje obětí; jen jest třeba se tázati: V čem spočívá oběť větší? Tuto otázku budete si musit také položiti, a nemáte o věci dáti rozhodovat oněm hospodářským vrstvám, které snad již dobyly vysokých celních hradeb. Bude nutno se poraditi s jinými kruhy a zvláště s kruhy kol. dr Zadiny: "Co si počneme s naším cukrem, s naším chmelem, pro mne a za mne s naším pivem, s naším lnem? Musíme ven, bezcelně ven, musíme míti větší území!" (Výkřiky posl. dr Zadiny.) Co je hlavní věcí, pane kolego? Zachování politické samostatnosti. Je-li zachována politická samostatnost, jest dáno všecko. Jen o to jde, o nic jiného. Dopouštíte se, myslím, největšího bezpráví, zaměňujete-li Německo a Rakousko z r. 1931 s Německem a Rakouskem r. 1914, když vidíte, jak v obou zemích zavládl republikánský duch s jinými metodami. (Posl. Richter: A co volby z minulého roku?) Pane kolego, mohu si představiti, že z počátku nebudete se mnou souhlasiti. Přes to praktické řešení absolutně nedopadne jinak.

Co pak jest hlavním smyslem a hlavním účelem této dohody vůbec? Tato dohoda mezi Německem a Rakouskem zrodila se z nouze, z příkazu hospodářské nouze. A zde bych vám přečetl místo z jedné rozmluvy mezi Saengrem v Berlíně a směrodatným německým politikem: "My v Německu a daleko více ještě Rakušané nesmíme ztráceti mnoho času. Prožíváme strašlivé chvíle a nemůžeme svět mající na nás zájem z donucení obtěžovati věčným opakováním známých stesků, nýbrž jen vyburcovati k energické spolupráci v tichu připraveným činem svépomoci. To jest v Německu a to jest v Rakousku příkazem doby, příkazem hospodářské nouze." Velectění, dívám-li se na věc při světle, táži se vás jako českých politiků: Proč nepostavíte, je-li zde tato předběžná smlouva mezi Německem a Rakouskem, proti tomuto spolku spolek rovnocenný? Víte proč? Protože žádný nemáte. (Souhlas na levici.) Nemáte. Již dnes jste hluboko ve stadiu osamocení. Podívejte se na politickou Malou Dohodu. (Posl. dr Zadina: Jste na omylu!) Pane kol. Zadino, jste argárník. Jak málo vynesla smlouva s Rumunskem, smlouva s Jugoslavií není ještě podepsána. Jest to politické přátelství? Místo aby vám v tomto stadiu vlastního osamocení přišli jugoslávští a rumunští přátelé na pomoc a řekli: Slyšte bratři, my tu založíme proti tomuto bloku unii Československa, Jugoslavie a Rumunska - místo toho, kde jsou vaši političtí přátelé? Nechávají vás na holičkách, nestarají se vůbec o to. (Posl. dr Zadina: Německo nemělo s Rakouskem 5 roků obchodní smlouvu!) Pane kol. Zadino, předpovídám vám, že Československo hospodářskou unii s Jugoslavií a Rumunskem nesvede. Tu jsou vzájemné hospodářské a zvláště agrární zájmy příliš mnohotvaré. Hospodářskou unii byste vy agrárníci přece vůbec nesnesli. (Posl. dr Zadina: A myslíte, že celní unie je lék na krisi hospodářskou? To je omyl!) Pane kolego, nyní zbývá jen hospodářská unie s Polskem. Dovolte mně otázku: Jest hospodářská unie s Polskem rovnocenným elaborátem? Kdo pak zná styk s Polskem? Víte, jak to chodí, znáte hospodářství? Pane kol. Zadino, to není nic rovnocenného a není také v kapse. Tedy Jugoslavie a Rumunsko s vámi unii neuzavrou. Učiníte-li však obráceně unii s Německem a Rakouskem, půjde Rumunsko a Jugoslavie s sebou. S hlediska krise ukazuje se právě pro agrárníky jediná možnost, jak vyváznouti z hospodářských obtíží.

Nelze chápati při pohledu na smlouvu, že mohlo s české strany dojíti k takovému rozčilení. Jsou-li obavy před připojením, pak by se mělo jíti s sebou již z toho důvodu, poněvadž myslím, že tak by se mu dalo vůbec nejspíše zabrániti. Čtěte a studujte přec tuto předběžnou smlouvu! -Jest to tak nádherné právnické dílo - pane kol. Zadino, uvidíte, že tato předběžná smlouva v Ženevě se pevně udrží; ta je tak dobře udělána, že všichni právníci Anglie a Francie, soudí-li objektivně, nemohou jí otřásti. Odpovězte mně však, pane kol. Zadino, na otázku: Proč není toto spojení hodno, aby se k němu přistoupilo, je-li předem zaručena politická samostatnost. (Posl. dr Zadina: Jak dlouho?) Jak dlouho chcete, pane kol. Zadino. Nyní k tomu přijdu. Přehlédl jste, že tuto smlouvu možno kdykoliv vypověděti. Můžete smlouvu na rok vypověděti. Můžete smlouvu, rozhodne-li rozhodčí výbor, který jest paritní a jehož předsedové se střídají, na půl roku vypověděti, jenom na po prvé nelze ji vypověděti na tři léta. Pane kol. Zadino, považuji vás za příliš silného, než abyste se mohl v takové pospolitosti vzdáti politické samostatnosti. Na to jste přece příliš bojovný kohout, než abyste to strpěl. Podívejte se, pane kol. Zadino, vám agrárníkům musíme to přece říci přímo, stojí-li na jedné straně Německo a na druhé straně účastní se této unie Rakousko, Maďarsko, Československo, Rumunsko, Jugoslavie (Posl. Knirsch [německy]: Samí přátelé!), samí přátelé, jak pan kolega správně říká, kteří přec všichni chtějí samostatnost, může zde Německo proniknouti s myšlenkou hegemonie, pane kol. Zadino? Považoval jsem hospodářství českých agrárníků a také československého průmyslu za mnohem vyšší, než aby vám mohlo srdce tak rychle spadnouti do kalhot. (Souhlas.) Jest přece zcela komické, že se jinak vždy mluví o malém Rakousku. Rakousko má 7 milionů obyvatel a jednalo se s ním vždy jako s ošlapkem. Ono musí zůstati samostatné, ale nesmí žíti a nesmí zemříti. A náhle se spojí tento malý nárůdek s Německem a v celé Evropě a na celém světě je oheň na střeše. Co pak se stalo? Mámení, politické farizejství obchází kolem. Podívat se do očí holým skutečnostem! Věc se má jinak. Musíme se v zahraniční obchodní politice modernisovati, musíme změniti revoluční duch, který jsme měli v letech 1918, 1919 a 1920, v duch evoluční, musíme budovati jako národové, kteří si vzájemně pomáhají a se podporují, poněvadž jinak ve vzájemném boji proti sobě samým zaniknou, poněvadž mezi Amerikou na jedné straně a Ruskem na druhé musí rozkouskovaná Evropa býti bez milosrdenství rozdrcena jako mezi mlýnskými kameny. Řeč pana ministra věcí zahraničních dr Beneše, kterou pronesl v zahraničním výboru jako prohlášení, jest tónem klidnější, obsahem nesprávná. Formule by nesměla zníti: Nepřijatelné; formule by měla zníti: Dáti hlavy dohromady a zkoumati! Jest přece komické, že se v minulých letech zahraniční politika nikdy o hospodářství nestarala a náhle se v této souvislosti nedá politika a hospodářství rozděliti, náhle se nedají rozděliti tyto dva pojmy, poněvadž chtějí na druhé straně činiti Rakousko odpovědným za tak zvané porušení mírových smluv nebo ženevského protokolu ze 4. října 1922. O jednom se mohu zajisté zmíniti, že stanovisko Anglie přivésti otázku smlouvy mezi Rakouskem a Německem na schůzi Svazu národů jest hrubým vyzváním Německa a Rakouska jako států svobodných.

A nyní malou otázku národním demokratům: Pan kol. Toušek bude snad tak laskav, aby mně v jednom bodě dal za pravdu, že sluší obchodní politiku Československa za každou cenu vyrvati z drápů ministerstva zahraničí, že se k tomu přejíti musí, aby byl učiněn ve vnitřních věcech pořádek, že nutno také obchodně-politický program osedlati trochu moderněji. Jeden národní demokrat mně řekl: "Není-li to celé k ničemu, jest to celé pro Československo mementem, aby jinak připravilo budoucnost." Na to jsem pravil: "Pane kolego, dejte pozor, aby to nebylo memento mori, přijdete-li pozdě." Nepřipojí-li se dnes Československo k této unii, dovoluji si otázku svědomí: Dojde k celní unii s Rumunskem a Jugoslavií, dojde k celní unii s Polskem? Nebo dejme otázku obráceně: Možno zabrániti celní unii mezi Německem a Rakouskem? Tvrdím: Nikoliv! Celní unie může snad doznati neobjektivním výkladem v Ženevě několika změn smlouvy, ale jest vyloučeno chtíti dva státy nutiti, že nesmí spolu uzavříti smlouvu. Následkem toho přicházíme k závěru, že se této unii nedá zabrániti, a jest otázka, v čem pro Československo spočívá menší zlo. Ostatně jest rozkošné, že se dnes vystupuje proti dvěma státům, které jsou hospodářskopoliticky pro Československo po desetiletí nejlepšími a největšími zákazníky. Rakousko a Německo odebraly r. 1930 z Československa zboží za 5.5 miliardy Kč, Rakousko a Německo odebraly r. 1928, kdy krise nebyla ještě tak veliká, z Československa zboží v ceně 7.8 miliardy. Přezkoumejte přece jednou, co odebrala Jugoslavie a Rumunsko, co Polsko a přezkoumejte přec jednou, kdo je pro Československo odběratelem.

Nepostrádá jisté veselosti, smím-li zde vplésti, že se při rozmluvách s cizími vládami ukázalo, že Československo nemůže telefonovati s Bukureští, poněvadž Československo nemá s Bukureští přímého telefonického spojení, nýbrž musí telefonovati přes Maďarsko, a Maďarsku se v této věci nedůvěřovalo. Následkem toho nemohlo Československo dostati mínění Rumunska telefonicky, nýbrž musilo si toto nechat dáti jinou cestou, cestou šifrovanou.

V této otázce dostal jsem se ke konci svých vývodů. Chtěl jsem k tomu zaujmouti stanovisko krátkou řečí. Pro Československo zůstává osudovým zkoumání těchto otázek: Co se stane, jestliže věc sabotujeme, a co učiníme potom? Neboť že něco učiniti musíme, v tom jsou přec zdejší učenci téhož mínění. Že ano? Ale co učiníme potom? Jen nevěřte, že Francie má tento zvláštní zájem na Československu v hospodářském ohledu. Nikoliv! Nevěřte, že by Anglie nerada viděla tuto smlouvu Německa s Rakouskem a také na druhé straně rozšířenou unii. Poukázal jsem ve své poslední řeči na to, že právě Anglie jest v úzkostech a starosti o svůj obchod následkem expanse Německa, způsobené reparacemi. Praví-li ministr Beneš: "Vzhlížíme k Ženevě s plnou jistotou", pak musím se ho vlastně tázati: "Jak to víš?" Řekne-li: "Jsme připraveni na veškeré eventuality", musím se tázati: "Na které eventuality?" To musí ministr věcí zahraničních říci, neboť nemyslím, že může o eventualitách rozhodovati sám a že se může sám k tomu odhodlati.

Směrodatným bude: Jest nesprávné říkati: Nepřijatelno! Správné jest zkoumati, sami a také s ostatními státy dohromady: Můžeme, smíme, chceme k tomu přistoupiti? Jaké jsou výhody, jaké nevýhody? Československo bylo by bývalo povoláno iniciativně kráčeti v čele Střední Evropy. Československo si dalo vymknouti iniciativu z rukou. Sabotuje-li Československo první pokus, potom jsem zvědav, kam dospěje vaše iniciativa nového pokusu a s jakým výsledkem.

A proto bych rád své vývody zakončil, odvolávaje se na vývody k silničnímu fondu a k dani z benzinu v rozpočtovém výboru, takto: Nejprve zkoumati, než se řekne nikoliv. Osudová hodina Československa pro budoucnost odbila! (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Pik. Dávám mu slovo.

Posl. Pik: Slavná sněmovno! Přimlouval jsem se v klubu našem, aby koaliční strany podaly návrh, aby o silničním fondu nebyla žádná debata, aby návrh zákona mohl býti rychle schválen a aby podle něho byly činěny disposice pro rozvoj silničních prací, na které čeká celá veřejnost, ale na nichž jsou zejména interesovány tisíce a tisíce nezaměstnaných. Tito nezaměstnaní právem očekávají, že stát i Národní shromáždění vykonají v investičním ohledu svou povinnost a že urychleně vše, co souvisí s investičními pracemi, bude uvedeno v proud. Myšlenka projednání zákona bez debaty nebyla uskutečněna. Projevily se určité obtíže, které způsobily průtahy. Je smutno, že nejeví se ochota vyříditi tento zákon cestou urychlenou. Máme také četná přání a četné stížnosti do obsahu obou zákonů, ale náš klub akceptoval dohodu hlavně se zřetelem k tomu, aby zákon stal se skutkem, aby práce silniční mohly se rozvinouti.

Jen poznamenávám, že zejména ve věci zákona o spotřebních daních z minerálních olejů žádali jsme, aby při kompromisním řešení této věci bylo splněno alespoň minimum, aby se dostalo určitých úlev pro autonomii. Resolučně sice se doporučuje, aby obce byly podpořeny nějakým příspěvkem pro případ, mají-li auta zdravotní nebo hasičská, která nejsou pro luxus osobní, nýbrž slouží veřejnosti. Obce jsou povinny pořizovati vozidla pro dopravu nemocných a zřizovati hasičský inventář na ochranu občanstva. Jest zřejmo, že zde zákon již s ohledem na velice obtížný stav samosprávných financí měl vyjíti vstříc samosprávě, aby alespoň tato vozidla sloužící veřejnosti byla zbavena povinnosti platiti zvláštní daň. Nevím, jak to bude v praksi provozováno a zda apel rozpočtového výboru bude působiti na ministerstvo financí, aby ze zdrojů nových příjmů se podporovaly obce, které pro zdravotní a hasičské účely musejí zřizovati vozidla. Dále jsme žádali, aby v zákoně o silničním fondu byla vymezena větší dotace pro podporu úprav nestátních silnic nejen okresních, nýbrž i obecních. Je pro to zvláštní důvod: Spravuje-li se silnice státní, zastaví se na ní provoz a je řízen pobočnými cestami a silnicemi okresními a obecními. Těchto silnic užívá se po řadu měsíců, jsou přímo demolovány, takže je pochopitelno, že zde má se dostati podpory na úpravu a správu těchto poškozených silnic, poněvadž samospráva obecní a okresní nemá tolik prostředků, aby sama hradila nezaviněné poškozování těchto cest.

Dále jsme žádali, aby privilegium průtahových silnic státních, které procházejí zemskými městy, tedy městy sídel zemských úřadů, bylo také poskytnuto aspoň pro průtahové silnice měst, která jsou sídly okresních úřadů. Bylo by to spravedlivé, poněvadž zejména okresy nemají dostatečných prostředků, aby tyto průtahové silnice státní mimořádně svým nákladem dotovaly.

Je tedy vidno, že i náš klub měl by řadu požadavků a námitek, a spokojil-li se obsahem obou osnov, učinil tak proto, aby nezdržoval uzákonění osnovy, aby se dostalo nezaměstnaným zaměstnání, na které čekají.

V rozpravě byly proneseny četné řeči, které měly ráz politický. Příležitosti jednání o silniční věci použila také komunistická strana, která svým řečníkem dala zde pronésti věci útočné, demagogické a lživé (Výkřiky komunistických poslanců.) proti socialistickým stranám a proti jednotlivým osobám. Pan posl. Dvořák již podle svého známého způsobu nejen zde ve sněmovně, nýbrž i ve svém listě, jehož je redaktorem (Výkřiky komunistických poslanců.) podniká neustálé útoky na socialistické strany a lživé útoky (Výkřiky komunistických poslanců.) na jednotlivé osobnosti, za které ovšem odpovídá a bude odpovídat u soudu tiskového. (Výkřiky komunistických poslanců.) Pan posl. Dvořák jako odpovědný redaktor jest autorem oné lži pronesené o mně a mojí ženě, oné lži, za kterou již řada listů byla odsouzena a kterou již řada listů odvolala, za kterou bude odsouzen také posl. Dvořák, nebo pěkně Pika odprosí. (Výkřiky komunistických poslanců.) Dnes pan posl. Dvořák... (Výkřiky posl. inž. Nečase a komunistických poslanců. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.) Posl. Dvořák řekl zde o poslanci, předsedovi naší strany Hamplovi, že zemřelý vrchní ředitel Havránek odkázal "širokoplecímu kovodělníku Hamplovi 10.000". Dal jsem si předložiti stenografický zápis o řeči pana posl. Dvořáka a konstatuji, že toto je tam doslovně řečeno. Naproti tomu konstatuji, že je to proti Hamplovi ničemná lež, a to proto, poněvadž Hamplovi vrchní řed. Havránek neodkázal nic, nýbrž vrch. řed. Havránek - a my bychom si přáli, aby tak činil každý, kdo prostředky má - ve svém odkazu věnoval ve prospěch nezaměstnaných úředníků a ve prospěch nezaměstnaných dělníků Škodovky po 10.000 Kč, nikoli Hamplovi, nýbrž ve prospěch nezaměstnaných. To zde konstatuji, aby bylo zjevno, jak ničemným způsobem vystupuje se proti osobnostem socialistické strany. (Výkřiky.)

Dále posl. Dvořák zde pronesl o mně snůšku nepravd a demagogických věcí. Prohlásil, že prý Pik dostal z r. 1930 tantiemy 340.000 Kč a že z tohoto obnosu veřejně kvitoval jako věnování pouze 3600 Kč. Naproti této zřejmé, úmyslné nepravdě konstatuji, že od té doby, co jsem jako starosta města Plzně ve správní radě Škodových závodů, každoročně a do posledního haléře rozděluji tantiemu správně radovskou na účely dobročinné, sociální a kulturní a že pro svoji osobu neponechávám si ani haléře. (Výkřiky komunistických poslanců.) Podpory rozděluji zejména na ozdravovnu haléřového spolku dělníků Škodových závodů. Posl. Dvořák uvedl, že prý se vydalo na věnování pouze 3600 Kč. Konstatuji, že haléřový spolek dělníků Škodových závodů každoročně dostává na ozdravovnu 8000 Kč a 2000 Kč na vánoční nadílku. Tedy jen tento jediný případ ukazuje, jak zde úmyslně posl. Dvořák lhal. Konstatuji, že na vánoční nadílku vdovám a sirotkům po dělnících Škodovky rovněž činím každoročně věnování a téměř všem dobročinným spolkům v Plzni na vánoční nadílky, dále poskytuji podpory a dary všem chovancům plzeňského sirotčince a chorobince, Spolku pro podporu vdov a sirotků po legionářích, tisícové podpory na vánoční nadílky v menšinách, Habrmanovu fondu pro vdovy a sirotky, podpůrnému fondu invalidních dělníků při odborovém sdružení v Plzni, spolku Komenský v Plzni (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.), ústavům mrzáčků, slabomyslných a hluchoněmých, na účely tělovýchovné, turistické a na jiné účely na povznesení dělnictva.

Tato věnování předkládám každoročně s úplným vyúčtováním župnímu výkonnému výboru čsl. soc. dem. strany dělnické v Plzni a jsou také veřejně tímto orgánem kvitována. Je lží, že tantiema činí 340.425 Kč a že jsem z tohoto příjmu rozdal jen 3600 Kč. Tantiema r. 1930 t. j. za r. 1929 nejvyšší, činila 208.738.90 Kč. Po zaplacení tantiemové dávky a daně důchodové, jak jsem již pravil, rozdal jsem do posledního haléře vše, neboť mám socialistický a mravní názor, že nemohu si ponechávati bezpracný příjem. Vracím Škodovákům, dobročinným účelům a humanním zařízením vše, co jsem ze své funkce po zákonu a podle znění stanov přijal. (Výkřiky komunistických poslanců. - Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Já vím, proč páni komunisté zde i ve svém tisku proti nám útočí. Pánům komunistům nedaří se loviti mezi dělnictvem, pánům komunistům nedaří se v Plzni. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) Poněvadž se vám v Plzni nedaří, jste šílení, jste demagogičtí a jste lháři. My vaše lži odmítáme jako ničemnost, která je možná jedině a jedině u zvrhlých a prolhaných lidí. (Výkřiky komunistických poslanců. - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Prosím o klid. Slovo má dále pan posl. Kopecký.

Posl. Kopecký: K prohlášení pana posl. Pika chtěl bych poznamenati pouze toto: Kdyby pan posl. Pik dělal třeba sto podobných prohlášení, nikdy nedocílí toho (Výkřiky posl. Pika.), aby odčinil jednu všeobecně známou skutečnost, a to, že pan posl. Pik patří v soc. demokratické straně k vůdcům, kteří mají nejvíce a nejvíce výnosných funkcí. (Výkřiky posl. Pika.)

Kdyby pan posl. Pik učinil podobných prohlášení třeba sto (Výkřiky soc. demokratických a komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.), nikdy se mu nepodaří vyvrátiti to, co dělníci o panu poslanci Pikovi vědí. (Výkřiky komunistických poslanců.) Nejenže nikdo z dělníků nevěří prohlašování p. posl. Pik a o jeho chudobě a nezištnosti, ale my jsme přesvědčeni, že ani nikdo v této sněmovně není přesvědčen o pravdivosti ujišťování p. Pika o jeho chudobě a nezištnosti. K jeho obhajobě pokud se týká... (Výkřiky posl. Srby a komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Žádám o klid.

Posl. Kopecký (pokračuje): Ale k tomu, co říkal pan posl. Pik o tím, jak on nakládá k s velikým příjmem, který má jako člen správní rady Škodovky, chtěl bych něco poznamenati ze své vlastní zkušenosti. Byl jsem 2 měsíce redaktorem "Plzeňské svobody" a tam jsem veřejně na p. posl. Pika vznášel výzvu, aby vyúčtoval a řekl, co dělá s velikým svým příjmem jako člen správní rady. A tehdy pan posl. Pik to učinil tak, jako to dělá každého roku: veřejně vyúčtuje nanejvýš 10.000 Kč, 1000 Kč tam a 1000 Kč tam, vyúčtuje nejvýš 10.000 Kč, a pak napíše: Atd. A to "Atd." znamená, že 250.000 Kč pan Pik prostě vstrčí do své vlastní kapsy, aniž by se to odvážil v novinách přiznati.

Panu posl. Pikovi se též nepodaří vyvrátiti, že plzeňská soc. demokracie dělá takovou politiku, která plně odpovídá zájmům největšího zbrojařského závodu v Československu a jeho velikým ziskům a že od Škodovky plzeňská soc. demokracie dostává všecko to, co potřebuje ke klamání dělnictva a k provozování své činnosti.

Chci se dále nejprve vrátiti k včerejšímu postupu předsednictva posl. sněmovny proti komunistickým řečníkům. Musíme opět protestovati proti tomu, že nám je bráněno, abychom mohli mluviti o významu celního paktu německo-rakouského. My také především pracujícím lidem a veřejnosti poukazujeme na to, že zatím, co tisk je plný zpráv a úvah o významu německo-rakouského celního paktu, neuznaly parlamentní vládní strany za nutno, aby o této věci daly jednati v poslanecké sněmovně anebo aspoň v zahraničním výboru, a že parlament i veřejnost byla z vládních míst odbyta naprosto nedostačujícím prohlášením ministra zahraničí dr Beneše. My poukazujeme na to, že dr Beneš omezil se i v tak kritické a vzrušující chvíli a v tak důležité otázce, jako je pakt celního spolku německorakouského, pouze na několik slov, vyhradiv si jinak veškeré informace pouze pro sebe. Zatím co celý čsl. tisk křičí, že Curtiův pakt se Schoberem byl sjednán tajně, a zatím co v Československu se nyní křičí o tajné diplomacii, dr Beneš prohlašuje, že z důvodů státních zájmů se nemá o celním paktu a o tom, co Československo proti němu podniká, jednati. My se tážeme, co to znamená? Co je to? Je to stejně tajná diplomacie, jakou uplatňuje Curtius a Schober. Proč dr Beneš neřekne, co sjednává v této chvíli Československo s Jugoslavií, Rumunskem, co sjednává v Paříži? Proč dr Beneš neřekne, co je to za eventuality, na které je - podle jeho prohlášení - Československo připraveno? Ne, my se nemůžeme od dr Beneše nic dověděti. Dr Beneš pěstuje stejně překvapující metodu, jako pánové Curtius a Schober. My na to poukazujeme, aby si pracující lid Československa uvědomil, jak se dělá imperialistická diplomacie a jak se při tom dělá demagogie.

A nyní bych chtěl navázati na vývody, ve kterých jsem byl ve včerejší schůzi přerušen. Chtěl bych navázati na ono místo, které pojednává o Panevropě, o problému, o kterém zde přede mnou mluvil p. posl. dr Rosche, od něhož se přirozeně zásadně lišíme tím, že on Panevropu a panevropskou ideu pokládá za výraž upřímných snah, zatím co my pokládáme Panevropu za podvod imperialistů a chceme to právě na případě rakousko-německého celního paktu ilustrovati.

Vídeňský pakt obsahuje výzvu, že Německo a Rakousko nečiní překážek, aby se celní spolek německo-rakouský rozšířil, chtějí-li druhé státy k celnímu spolku přistoupiti. Curtius a Schober adresují toto pozvání i Francii a Československu, adresují toto pozvání i pánům Briandovi a Benešovi, autorům a nejhorlivějším hlasatelům panevropské idee, celního míru a regionálních smluv. Tímto pozváním donutili němečtí imperialisté Francii a Československo, aby před celým světem odhalily své plány v otázce Panevropy, v otázce celního míru a regionálních smluv.

Celý svět nyní vidí, že Francie a Československo reagují na vídeňský pakt, vydávaný za krok na cestě k Panevropě, za úmluvu o celním míru, nejprudším odporem. Je to skutečně historická podívaná: Německo říká, že se v duchu panevropské myšlenky sbližuje s Rakouskem, a pánové Briand a Beneš, hlasatelé Panevropy, hlasatelé pacifikace a federalisace Evropy, reagují na to válečným řevem.

Pan ministr dr Beneš včera v zahraničním výboru opět v potu tváři dokazoval, že dohody o sbližování států se mohou díti pouze na evropské bási, ačkoli po léta dr Beneš vykládal regionální úmluvu tak, když se nemohou spojiti najednou všechny evropské státy, že se mají pro počátek sbližovati státy skupinově, úsekově, a tak postupně že se má dospěti k celkové evropské federaci.

Zkrátka vídeňský pakt stačil, aby se Briand a Beneš, hlasatelé pacifikace a federalisace Evropy, hlasatelé celního míru, odhalili před celým světem [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 87 této těsnopisecké zprávy.] vídeňský pakt stačil, aby se ukázalo, že Briand a Francie jsou sice pro Panevropu, ale jen tehdá, když Panevropu bude organisovati Francie, neboli když sbližování evropských států bude se díti tak, že evropské státy se budou podrobovati hegemonii francouzského imperialismu: Briand a Beneš jsou sice pro regionální úmluvy, ale jenom pro takové, které odpovídají imperialistickým zájmům Francie a Československa, jen pro takové regionální úmluvy, které by umožnily, aby politicky, hospodářsky nebo celním spojením států byla upevněna a rozšířena sféra hegemonního vlivu francouzského a československého imperialismu.