Pro dělnictvo plzeňské Škodovky je zřízení nové zbrojní továrny zvlášť výstrahou pro jejich další život mimo válečné snahy imperialistů a po této stránce velikou výstrahou. I propouštění dělnictva z tohoto koncernu děje se ve vztahu s plánem mezinárodního generálního štábu. Propouštění dělníků ze Škodovek neděje se proto, že by tento koncern byl zachvácen rostoucí hospodářskou krisí. Koncern tento nepropouští dělnictvo proto, že by neměl objednávek, hlavně válečných objednávek, nýbrž používá hospodářské krise k propouštění dělníků ze dvou hlavních příčin: za prvé, aby se zbavil revolučních a nepohodlných dělníků, za druhé dělníků zedřených, starých, kteří se brání šikanám a zlodějským metodám, za třetí, aby u té části dělníků, kterou ještě zaměstnává, neustálým strachem před ztrátou zaměstnání dosáhl snížení úkolových cen, a v poslední době činěn je útok i na nejmenší základní mzdy.

Není to dlouho, co přinesly "Národní listy" interview generálního ředitele Löwensteina, v němž reagoval na uveřejnění zpráv v "Prager Presse" o poklesu dividend akcií společnosti "Škoda". Generální ředitel vyvrátil nejenom to, co přinesla "Prager Presse", ale zdůraznil, že vyhlídky Škodovky do budoucnosti nejsou toho druhu, aby mohl býti z toho odvozován pokles dividend, naopak podle přesného odhadu plánů dividendová míra akcií v budoucnosti stoupne. Že Škodovka má vyhlídku na spoustu objednávek, o tom svědčí stálé rozšiřování objektů a hlavně projekt nové velké zbrojní továrny na Slovensku, o které jsem se již zmínil.

Systematické snižování úkolových cen, které umožnila sociálfašisty Hamplem a Šťastným podepsaná kolektivní smlouva, dokazuje, že generální ředitel v interviewu znal již celý plán na snižování a proto mohl zdůrazniti zajištění zisků akcionářům.

V této době jest dělnictvo tohoto koncernu v nejdůležitějších závodech v plzeňské Škodovce, v Mladé Boleslavi a Adamovské strojírně na Moravě před volbami do závodních výborů dělnických. Dělníci těchto továren musí si uvědomiti nesmírnou důležitost těchto voleb nejen po stránce chystané války proti ruským dělníkům, nýbrž i po stránce dalšího vytváření životních podmínek a pro hospodářské zápasy, které se rýsují do budoucnosti celé dělnické třídě. Dělnictvo vedle příprav k boji musí připraviti také nutné zúčtování se všemi zrádci a nepřáteli dělnické třídy. Chce-li dělnictvo bojovati a odraziti útok na jeho úroveň, musí odstraniti hradby, které kryjí akcionáře a správní rady, to je zeď sociálfašismu, hradbu třídní zrady.

Až dosud sociálfašisté v těchto závodech za vydatné pomoci - a to podtrhuji - správy závodů, policie a fízlů násilně ovládali dělníky. Po celých 13 roků byli vydatnými pomocníky jednotlivých správ závodů na zbídačení a vykořisťování Škodováků. Život dělníků Škodovky provází řada důkazů, které mluví jasně o zrádné a hanebné úloze, kterou provozují sociálně-demokratičtí a nár. socialističtí funkcionáři pod komandem svých sociálfašistických vůdců v závodech.

Je to především kolektivní smlouva, o které jsem se již zmínil, kde nastavěna je spousta sociálfašistických formulací k okrádání dělníků Škodovky, smlouva, na které jsou podepsáni představitelé politiky třídní zrady, dvou sociálfašistických třídních táborů, širokoplecí Hampl a kovopracovník Šťastný.

Po uzavření této smlouvy r. 1928 hlásali prostřednictvím svého aparátu a novin, že dělnictvo získá touto smlouvou 35 mil. Kč. Dnes dělníci vědí, že to byla lež jako vše, co sociálfašisté slibovali. Smlouva tato odbourala drahotní přídavek 1·15 Kč až 1·50 Kč na hodinu, ale nezajistila základní hodinové mzdy, aby odpovídaly cenovému indexu životních potřeb. A to je právě doklad o zradě, která umožnila stlačování mezd dělníkům Škodovky. Nízké úkolové ceny mohly býti stanoveny systémem Škodovky jen na základě nízkých základních hodinových mezd.

Abychom si mohli učiniti představu o této veliké a hanebné zradě, podívejme se na základní mzdy, které - a to podtrhuji - byly v této smlouvě stanoveny pro t. zv. první kategorii závodů, což znamená, že jsou to mzdy nejvyšší. Samostatný dělník zvlášť kvalifikovaný dostane podle tabulky A, což značí opět nejvyšší platovou stupnici, 4 Kč za hodinu. K tomu přiznává smlouva úkolovou záruku 30 haléřů, tedy 4·30 Kč. Aby však dělník - a to je zvlášť zdůrazněno v této smlouvě - mohl býti do této stupnice zařazen, musil před vejitím této povedené kolektivní smlouvy v platnost pracovati několik let ve Škodovce a podle staré smlouvy z r. 1921 míti 2·10 Kč za hodinu. Kvalifikace podle této smlouvy byla stanovena podle počtu odpracovaných let, a to podmiňovalo u dělníka majícího 4·30 Kč, že musil dříti ve Škodovce 10 až 12 let. Týdenní výplata dělníka vyzbrojeného vším tím, co jsem uvedl, činí po sražení firemních a zákonných srážek 178 Kč týdně za 48 odpracovaných hodin.

Jak vypadá ve výrobním procesu mládež, která podle frází sociálfašistických vůdců je budoucností národa, ukáži na číslicích. Po vyučení v prvním roce má v první stupnici 2·25 Kč. 15 haléřů k tomu, to znamená tedy týdenní výdělek 106 Kč. Pomocný dělník má jen 2·15 Kč, musí však býti nejméně 19 roků stár; pak má týdně 98 Kč. Vezmeme-li v úvahu tyto základní mzdy a položíme-li si otázku, je-li možno, aby ženatý dělník, řemeslník, pomocný dělník nebo dělník svobodný mohl býti živ v době, kdy lidé podepsaní na kolektivní smlouvě odhlasovali zvýšení agrárních cel, ponechávám soudu dělníků Škodovky. Sociálfašisté říkali při popularisaci této smlouvy, poněvadž se pracuje v úkolu, že může dělník při své pilnosti vydělati prý více, to znamená nad základní mzdu. A skutečnost: 75% dělníků vydělává 2·50, 3, 3·50 Kč za hodinu při pohaněčském, vražedném, racionalisačním tempu. Nejhanebnější část, která dokázala, že sociálfašisté jsou přímými zrádci, jest odstavec, který pojednává o t. zv. porušení provozu se strany dělníků a který zní: "Opustí-li část dělnictva, pro nerušený provoz nepostradatelná, práci již zahájenou (t. j. stávka), nebo nedostaví-li se některý den bez "dohody" se správou závodu do práce, čímž ekonomický provoz znemožňuje, považuje se to za rušení pracovní povinnosti a správa závodu může zavésti klid pro celý závod bez jakékoli náhrady i pro ostatní dělnictvo." Tento odstavec odhaluje dokonale tvář sociálfašistických stávkokazů a prakticky usvědčil kontrahenty kolektivní smlouvy jako vydatné pomocníky buržoasie při lámání "hospodářských bojů" Škodováků.

My již dávno víme, že sociálfašistické špičky srostly s buržoasií. Bylo to dokumentováno ideologickým vůdcem prof. dr Mackem při rozpravě o hospodářské krisi, který uvedl doslova: Pokud se týče psychologie dělnických mas, rozumí jim Baťa zlínský lépe nežli sociolog Karel Marx.

Dnes přichází druhé cenné poznání, které má nesmírný význam hlavně, a to podtrhuji, pro dělníky sociálně-demokratické a národně-socialistické.

Zde je, prosím, "Nová svoboda" (ukazuje časopis). Majitelem jejím je druhý sociálfašistický povedenec, bývalý ministr dr Winter a redigue ji soc.-demokratický prof. dr Václav Pacák. Ten píše v článku, který je nadepsán "Co dělat" doslova: "Shrneme-li nyní všecky uvedené požadavky s ohledem na budoucí perspektivy socialismu, docházíme k důležitému a již na počátku těchto úvah zdůrazněnému předpokladu, že vývoj socialismu československého souvisí s upevněním a vývojem československého průmyslu. Tato skutečnost má již dnes a bude míti stále více vlivu na utvoření politické fronty: politický vliv socialismu musí směřovati proti všem snahám agrarismu o jednostranné podporování zemědělské výroby a o soustavné omezování výroby průmyslové. Dojde jistě k situaci, kdy budou zájmy socialismu totožné se zájmy průmyslového kapitálu a kdy budou zástupci dělnictva i průmyslu státi v jedné společné politické frontě."

Myslím, že nemůže býti cennějšího dokladu pro dělníky soc.-demokratické, než je tento dokument. Stávky, které vybuchují v jednotlivých odděleních ve Škodových závodech, byly až dosud pomocí tohoto odstavce sociálfašisty ve spojení se správou závodu udušeny. Dělníci na svých životech se předsvědčili, ať to byli soustružníci, dělníci dělovky, slevači, elektrosvařeči a v poslední době modeláři, jak sociálfašisté dovedou zlomiti každý boj, vedený proti vykořisťovatelským metodám tohoto koncernu. Když v jednom oddělení vede dělnictvo boj, dělníci druhého výrobního oddělení, výrobním procesem vázaného, jsou posíláni domů, ovšem po částech, a jest jim zvláště zdůrazněno, že je to proto, že jejich kamarádi stávkují. Tím se vráží mezi dělnictvo klín řevnivosti, aby ten, který je násilně poslán správou Škodovky domů, byl zaujat proti svým kamarádům, kteří se domáhají nápravy a vedou hospodářský boj. Této situace využije pak aparát sociálfašismu k zasetí nedůvěry a k předsvědčování stávkujících dělníků, že jejich boj škodí jejich kamarádům, aby šli pracovati, že se nedá nic dělati. Tuto práci ve prospěch akcionářů až dosud prováděli ve všech stávkách Škodováků, za co jsou ovšem dobře odměňováni mistrovskými místy a p. správní rada Pik zvláštním honorářem na tantiemách ke konci správního roku. Tak vypadá v praxi 35 mil. Kč, které sliboval Hampl a Šťastný dělníkům Škodovky.

Generální vedení tohoto koncernu při provádění plánu na zajištění klidného chodu ve výrobním procesu vyhodilo až dosud z plzeňské Škodovky a pobočných závodů 12 tisíc dělníků. Toto propouštění odpovídá přesně tomu, co odpověděl generální ředitel "Národním listům", a má hlavní účel zbaviti se nepohodlných dělníků, kteří se brání nepohodlnému systému a šikanám, vyházeti staré zedřené dělníky, kteří nemají potřebné fysické síly a jsou překážkou vražedného racionalisačního tempa.

Druhá část dělnictva je udržována v neustálém strachu o zaměstnání a při tom zlodějský systém provádí plánovitě snižování úkolových cen. Je tomu právě rok, co dělnictvo plzeňské a mladoboleslavské Škodovky bylo také před volbami do závodního výboru jako dnes. Tehdy časopis dělnictva Škodovky přinesl zprávu z bezpečného pramene, že se chystá vyhození 8000 dělníků. Sociálfašistické plátky řvaly o komunistické demagogii, správní rada Pik s odborovými bonzy honem provedl švindlintervenci u ředitele Stiebra a vydali zvláštní prohlášení, že se propouštěti nebude, že prý jim to p. generální ředitel slíbil. Ano, to je pravda, on jim slíbil, poněvadž bylo před volbami, že se před volbami propouštěti nebude, aby dělnictvo nebylo rozrušováno a volilo a věřilo znovu sociálfašistům.

Draze zaplatili Škodováci na svých existencích tento svůj omyl, o kterém se přesvědčili hned po volbách. Rafinovaný plán, který sociálfašisté smluvili se správou závodu, počal se prováděti. Počalo se vyhazováním dělnictva, při kterém aparát kovodělníků a kovopracovníků prováděl "nejhnusnější práci", poněvadž sami označovali dělnictvo, které má býti propuštěno. Když rudí důvěrníci bojovali proti propouštění a mobilisovali dělnictvo k obraně, byli za jásotu těchto povedenců a za jejich přímého souhlasu v rozhodčích komisích ze závodů propuštěni. Tak v plzeňské Škodovce propuštěni byli důvěrníci Bolehovský, Pašek, Nezbeda, Soukup a Telím, v Ml. Boleslavi Patzl a Kupec.

Sociálfašisté nejprve tvrdili, že jde jen o několik set dělníků, kteří budou znovu přijati. Když správa závodu vyhodila však 10% dělníků, to je 2000, říkali, že nemohou nic dělat, poněvadž prý jde o hromadné propouštění, a zákon o závodních výborech prý jim nedává možnost, aby mohli dělnictvo hájiti. Chodili dále dělníky vybírati a při tom drze tvrdili na omluvu svým vlastním nespokojeným důvěrníkům, že hájí potřebné a slabé. Smluvili se správou továrny formu, jak to budou prováděti. Správa továrny udávala jim vždy dvojnásobný počet na propuštění, než který chtěla fakticky vyhoditi. Potřebný počet - to znamená polovinu - vybrali a pro utišení svých vlastních funkcionářů šli na oko k jednání na ředitelství a tvrdili, že prý druhou část se jim podařilo zachrániti. Tak zachraňovali Škodováky celý rok. Výsledek - 12.000 dělníků venku. Jen v Plzni tímto způsobem vyhodili přes 8000 dělníků. Mezi propuštěnými byli především, jak jsem uvedl, nepohodlní dělníci, kteří se bránili proti špinavému a zlodějskému systému. Bylo však mezi nimi na 1000 dělníků, kteří dřeli ve Škodovce 10, 20, 30 roků ba i více a byli vyhozeni ve stáří od 50 do 60 let. Zde právě ukázala se v celé nahotě zrada sociálfašistů, kterou provedli při projednávání zákona o starobním a invalidním pojištění, kde postavili věkovou hranici 65 roků. Jakou odpověď dostali tito zedření dělníci na svoje žádosti od ústředny povedeného pojištění, kde je předsedou širokoplecí kovodělník Hampl? Že jsou ještě ku práci schopni, že jim ještě není 65 roků a tudíž nemají nároku na přiřknutí pense. Zde vyniká celá zrada těchto pomocníků buržoasie. Na straně jedné tvrdí, že dělník jest ještě k práci schopný, na druhé na přání akcionářů a správních radů vyhazují jej z práce, poněvadž nestačí vražedné racionalisaci. Na popud dělníků a jejich vlastních důvěrníků opět jsme připravili návrh na novelisaci zákona o starobním a invalidním pojištění a zase poskytujeme možnost všem dělníkům sociálně-demokratickým a národně sociálním, aby se přesvědčili, až přijde jednání a hlasování o této novelisaci, o snížení věkové hranice ze 65 na 55 let, jak budou jejich zástupci zde hlasovati.

Teď otázku: Co dostalo těch 8000 Škodováků od ředitelství? Bylo mezi nimi 50% těch, kteří pracovali několik let ve Škodovce. Mzdu 14denní, kterou měli akcionáři po všechna ta léta jako provozní kapitál za přímého souhlasu sociálfašistů úplně bezúročně? Úplně nic, ač mzda dělníků, které používali jako provozního kapitálu, činila 35 mil. Kč a za ta léta vydělala správa Škodových závodů těmito penězi nové desítky milionů. Jak však naproti tomu odměňovala Škodovka kontrahenty kolektivní smlouvy a celý aparát třídní zrady? Řada funkcionářů, národních socialistů a sociálních demokratů je mistry a pohaněči ve Škodovce. Sociální demokraté mají dokonce Škodovkou placený sekretariát v předsednictvu závodního výboru. Mají svůj aparát placený ve správě spolkového domu "Nebe", který patří Škodovce, a v haléřovém fondu dělníků Škodovky. Jak odměněni byli představitelé této politiky třídní zrady, Hampl, Pik, Šťastný, to zůstalo většinou tajemstvím buržoasie, kterým drží tyto své spojence na šňůře poslušnosti. Avšak i to, co je známo, přesvědčuje dělníky dostatečně o zradě a jidášství těchto bývalých zkorumpovaných vůdců. Zemřelý ředitel Havránek, který byl několik let vedoucím ředitelem v Plzni, odkázal při své smrti kontrahentu kolektivní smlouvy, širokoplecímu kovodělníkovi Hamplovi, 10.000 Kč. A teď se podívejme, jak je honorován zaměstnanec Škodovky, pan správní rada a posl. Pik. Ten dostal za r. 1930 na tantiemách 340.425 Kč za namáhavou ovsem práci ve správní radě, kde, jak on říká a jak píše jeho plátek "Nová Doba", prý hájí zájmy dělníků Škodovky. (Posl. inž. Nečas: Jenže vy neříkáte, že všechny peníze vrátí zpět!) Počkejte, dovíte se. Tato namáhavá práce sestávala ze tří schůzí a jedné valné hromady, které trvaly v celku 51 minutu. Potom ovšem tito vůdcové chodící po schůzích mohou říkati venkovským nevědomým dělníkům: ve Škodových závodech, kde jsme kontrahenty smlouvy, tam se platí ještě vysoké mzdy. Ano, pan zaměstnanec Škodovky posl. Pik, který sedí ve správní radě, má nejvyšší mzdu, neboť dostává zaplaceno za jednu minutu 5892 Kč. (Posl. inž. Nečas: To je od vás nepoctivost, když víte, že to vrátí nazpět a zúčtuje veřejně. Jak můžete tak jednat? To je hanebnost!) To, co bylo zúčtováno veřejně za r. 1930, činilo na haléř 3620 Kč. Kde jsou ty druhé peníze, přes 300.000 Kč? Každý Škodovák položí si otázku, zač tento skvělý honorář. A odpověď je jasná všem dělníkům a srozumitelná. Za to, že prodali a zradili Škodováky, za to, že se přimlouvali za vražednou racionalisaci, za to, že uzavřeli hanebnou kolektivní smlouvu, která umožnila Škodovce okrádání dělníků, za to, že schvalovali pokutový systém, za to, že stali se špicly a denuncianty mezi dělnictvem Škodovky a procují společně s akcionáři a státní policií proti dělníkům Škodovky. Taková je bilance sociálních demokratů a národních socialistů za léta jejich hájení zájmů Škodováků. Dělnictvo nejdůležitějších továren tohoto koncernu stojí před volbami do závodního výboru dělnického. Bude to zápas ve znamení světových problémů, zápas otroků s otrokáři, zápas revoluce s kontrarevolucí. Bude to boj dělníků o existenci, práci a chleba, bude to boj mezinárodního štábu imperialistů, české buržoasie a sociálfašistů o válku proti Sovětskému Svazu, bude to boj akcionářů o zisky a bude to boj sociálfašistů o tučné sinekury. (Výborně! - Potlesk poslanců strany komunistické.) Škodováci musí pochopiti důležitost těchto voleb, které v dnešní době mají ohromný význam a v nichž nepřátelé dělnictva použijí vše, aby znovu ovládli Škodováky. Dělníci Škodovky počínají chápati, že je nutno nastoupiti jinou cestu, cestu třídního boje, kterou jim ukazuje komunistická strana československá a revoluční rudé odbory. Přes hospodářský, politický i sociální teror projevují sympatie revolučnímu předvoji v demonstracích dělníků Škodovky i dělníků nezaměstnaných a v odběru svého časopisu "Škodovák." Ač buržoasie se svými pomocníky sociálfašisty vyhodila 8000 dělníků, stoupl náklad časopisu dělnictva Škodovky za poslední měsíc o 2000 kusů. Buržoasie a její pomocníci třesou se strachy před soudem Škodováků a rostoucí oposiční hnutí ve skupinách kovodělníků a kovopracovníků jim to jenom nesporně dokazuje.

Proto Škodovka, sociálfašisté a policie již dva měsíce provádějí zběsilý teror proti revolučnímu předvoji. Organisuje se nejprve útok na účinnou zbraň Škodováků, jejich tribunu, jejich časopis "Škodovák". Dva měsíce jest již denně konfiskován pravidelně, každé číslo, ačkoli zabavené články podle kapitalistických zákonů této země nejsou s to - jak to vždycky zde zdůrazňujete - otřásti a ohroziti bezpečnost tohoto vašeho systému.

Myslím, že takto dokazujete jen ohromný strach před dělnictvem, když i věci, které dříve prošly, z obavy před dělníky konfiskujete.

Několik ukázek konfiskací a co všechno je konfiskováno v časopisu dělníků Škodovky.

"Rozhodný krok k organisovanému útoku hladu. Dne 15. března sejde se v Praze v Lidovém domě ve Vysočanech první říšský sjezd nezaměstnaných. Několik týdnů po 25. únoru, kdy desetitisíce nezaměstnaných vzdor všemu teroru ovládly ulice měst i venkova masovými demonstracemi za - chléb a práci, shromáždí se delegáti nezaměstnaných z celé republiky, aby po zkušenostech svých dosavadních akcí a bojů tvořili podmínky k ještě masovějšímu rozmachu hnutí nezaměstnaných. 3/4 milionu nezaměstnaných a statisíce příslušníků jejich rodin, kterým kapitalistický systém vzal práci a chleba, organisují svůj bojovný sněm, který od počátku až do konce bude ovládán myšlenkou ženoucí nezaměstnané do ulic, demonstrací a každodenního boje..........." To bylo konfiskováno. Též bylo konfiskováno prosté oznámení: "Říšský sjezd nezaměstnaných 15. března v Praze. V neděli 15. března sejde se v Praze v Lidovém domě ve Vysočanech o 9. hod. dopol. I. Říšský sjezd nezaměstnaných s programem: 1. Masová nezaměstnanost a boj proti ní. 2. Organisování nezaměstnaných. 3. Volba Ústředního akčního výboru. Všechny akční výbory učiní ještě ve zbývajících dnech všechno, aby masy nezaměstnaných zabývaly se říšským sjezdem a aby zajistily účast silných delegací ze svých krajů. Ústředí rudých odborů. Akční výbor V. Prahy." (Výkřiky.)

A prosím, to byl legální sjezd nezaměstnaných dělníků, to znamená, že oznámení legálního sjezdu bylo ve strachu před touto nespokojenou masou nezaměstnaných dělníků konfiskováno.

Jest ovšem velmi zajímavé pro charakteristiku uvésti, co všechno se konfiskuje, obzvláště, když zde vychází na venek pravda, co všechno tato vláda tento systém udržující provádí.

Tak byl zabaven ve včerejším "Rudém právu" článek, který zní: "Malým ševcům fendují kopyta, ale vláda financuje Baťovu koupi. Ze 150 milionů má dostati Moravská banka 40 mil. Kč. Kde jsou peníze a pro koho nejsou? - Před několika dny roznesla se zpráva o koupi podniku Busi a Budišovský Baťou. Baťa pohlcuje tak další podniky a stává se jediným ševcem v Československu, což znamená zničení celé řady existencí drobných obuvníků, pokud ještě jsou, a zostření vykořisťován dělníků od "Busi" a Budišovského Baťovým systémem. Daleko zajímavější jsou ještě podrobnosti. Podle našich informací činí kupní cena obou podniků, jejichž faktickým majitelem je Moravská banka, 70 mil. Kč. Dluhy těchto podniků u Moravské banky činí však 110 mil. Kč. Činila by tedy ztráta Moravské banky 40 mil. Kč, neboť prodejní cena je daleko menší než skutečná cena závodů. Moravská banka je majetkem agrárně-klerikální kliky za vedení ministra financí dr Engliše. Takový podnik přirozeně nesmí míti ztráty a proto, jak se dovídáme, těchto 40 mil. Kč má býti hrazeno státem. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.) Úhrada má býti vzata ze 150 mil. Kč - o kterých jste zde lživě tvrdili, že mají býti jen a jen pro nezaměstnané dělníky. Vláda se 6 t. zv. socialistickými ministry mírní následky krise u Moravské banky, mírní následky koupě Baťovým podnikům."

Jako další doklad uvádím článek dělníka z dílny, který byl taktéž konfiskován: "U nás díky tomu, že máme "socialistickou" většinu v závodním výboru, a snad i proto, že tu "fungoval" náš býv. důvěrník jako mistr, nosíme si v pátek 100 Kč výplaty domů a "blahořečíme" všem našim "příznivcům" a "zastancům", kteří měli na tom lví podíl. Jsme dřeni bez nože! Není možno dále snášeti tento vyděračský stav a musíme se všichni, kamarádi, postaviti proti dalšímu našemu zbídačování. Jednou to prasknouti musí a proto čím dříve, tím lépe! Jest na nás, abychom k tomu pracovali a v dílně se dobře domluvili, co nás bolí a trápí, a zakroutili tomu co nejdříve krk. Po dobrém nám žádný nic nedá. Jen bojem, společným bojem za lepší život a rudý závodní výbor dobudeme si větší kus chleba. Půjde to! Věřte tomu, že to půjde, jen se nebát."

Prosím, to bylo konfiskováno.

Ještě jeden zajímavý doklad je velmi charakteristickým již proto, poněvadž ministrem spravedlnosti je soc. demokrat dr Meissner. "Pravda" krajinský časopis plzeňský, přinesl tuto zprávu: "Dne 24. ledna t. r. nabídl nezaměstnaný dělník Ladislav Adam z Č. Budějovic dopisem, otištěným v našem listě, svůj život za uvězněného J. Haruse. V těchto dnech byla mu a odpovědnému redaktoru našeho listu doručena žaloba, podle níž je stíhán ministrem spravedlnosti soc. demokratem Meissnerem pro urážku, protože prý v dopise je viněn ministr Meissner z pomstychtivosti."

Prosím, tuto žalobu již máme, byla doručena zmíněnému dělníku, a toto jednoduché konstatování fakta bez zvláštního komentáře bylo zabaveno.

"Nová Doba" a "České Slovo", časopisy soc. demokratů a nár. socialistů, píší o neúčinnosti "Škodováka", při tom však ve spojení s policií organisují útok na jeho hospodářské zničení.

"Škodovák" je zbraní dělnictva Škodovky. Každý dělník bez rozdílu politického a odborového přesvědčení nalezne v něm svého obhájce. Dělníci si jej redigují, dělníci do něho píší, a proto veden je útok na jeho odstranění, a zvláště nyní v tomto důležitém předvolebním období. Škodováci však se postarají, aby odrazili tento vás organisovaný útok, který se rozbíjí o jejich solidaritu, o solidaritu dělníků soc. demokratů, nár. socialistů, indiferentních i komunistů. Dělníci vědí, že je to jen část vašeho teroru v plánu boje proti revoluční kandidátce. Síla Škodováků jest však větší nežli všechno vaše běsnění a váš teror. Soud, před kterým se třesete, Škodováci připravují, a ten přijde. Škodováci budou voliti třídně, proti válce, proti ziskům, které znamenají v dělnických rodinách menší kus chleba, proti sinekurám zrádců, kteří je získali za hlad a bídu dělníků Škodovky.

Všichni Škodováci budou voliti revoluční kandidátku, na které budou jejich kamarádi, bez rozdílu přesvědčení. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Rosche. Dávám mu slovo.

Posl. dr Rosche (německy): Slavná sněmovno! Politik stojí před politickou látkou ohromné velikosti, rozsáhlosti, dosahu a významu. Třeba že není celní smlouva mezi Německem a Rakouskem na denním pořadu, přece sluší politiku promluviti o tom několik slov. Není možné ponechati takovou aktuální otázku bez diskuse, zaujetí stanoviska a kritiky. Otázka byla se směrodatné české strany nadhozena jako veliká evropská otázka, jako otázka světové politiky a myslím, že právě z této otázky poznáme, zda česká politika umí dělati dobrou státní politiku, zda Němci, pokud jsou aktivisty, umějí dělati politiku konstruktivní. Nepochybné jest však jedno, že velkou otázku rozřeší jenom ten, kdo má v tuto chvíli překotnosti a nervosy silnější nervy. (Výkřiky: To je správné!) Nervosa a bázeň jsou v politice špatnými rádci. Jménem pracovního a hospodářského souručenství prohlašuji stran smlouvy mezi Německem a Rakouskem, že se nesmíme na toto tema dívati po stránce národnostněpolitické, nikoliv po stránce politické a nikoliv po stránce mezinárodněprávní, také nikoliv po stránce sentimentální, nýbrž jedině objektivně, střízlivě, s jasným rozumem a úsudkem toliko po stránce hospodářskopolitické. (Posl. dr Zadina: To nestačí!) Pane kol. Zadino, v několika minutách budete mně lépe rozuměti, právě vy agrárníci budete muset dojíti k tomu, abyste to chápali jen po stránce hospodářskopolitické. (Posl. dr Zadina: Ne! Ne!) Pane kol. Zadino: Ano, poněvadž jinak právě vy agrárníci jste odsouzeni k zániku, poněvadž právě vy agrárníci jste odsouzeni, abyste v tísni zašli, nepodaří-li se vytvořiti pro vás větší hospodářské území, území smíšeně průmyslové a agrární. Pak již nestačíte s politikou, s politikou národnostní, nýbrž jen s čistě hospodářsko politickým myšlením. Také politika a národní hospodářství, pane kol. Zadino, se dá jen dělati, nechá-li se stát žíti, mohou-li žíti národy státu. Jen s tou podmínkou. (Posl. dr Zadina: To je tendence!)

Poněvadž jste načal právě tuto otázku, pravím přímo vám, známému zástupci této velké politické strany, že tato otázka a její vyřešení možná znamená osudovou hodinu tohoto státu. Na dobrém či špatném vyřešení bude možná záviseti osud Československa vůbec. To se také opět dovíte z mých pozdějších vývodů.

Jsme-li úplně poctiví, můžeme snad dokonce tvrditi, že stojíme před zhroucením, při nejmenším před velikou porážkou naší zahraniční politiky - a s ní spojené obchodní zahraniční politiky. Můžeme dobrým právem označiti zahraniční a také zahraničně obchodní politiku Československa jako politiku promeškaných příležitostí. Dělali jste v počátečních letech politiku klapek na očích a myslili, že mimo vás není nic ani na pravo, ani na levo. V pozdějších letech jste promeškali, ačkoliv jste měli politickou samostatnost, obnoviti hospodářskou federaci dřívějšího hospodářského celku. Dnes byste snad o to usilovali. Nejde to a nepodaří se vám to, poněvadž doba pokročila a právě nepřipouští, aby politika z doby před deseti lety byla ještě správnou, aby byla ještě r. 1931 správnou politika z r. 1918.

V této otázce smlouvy mezi Německem a Rakouskem nejde o evropský klid a mír, nýbrž se stanoviska evropskopolitického o osud milionů lidí, kteří nevinně se octli bez práce. Nechápu, proč právě Praha se stala v této otázce střediskem nejostřejšího odporu. Rád bych na pana ministra věcí zahraničních zavolal dojista s plným oprávněním: Právě řešení této otázky, pane ministře, může přivoditi jen klid, tato otázka nedá se řešiti nervosou a psychosou úzkosti, jen klid může to přivoditi. Vypráví se mezi zlomyslnými lidmi, že v těchto dnech se telefonní drát řečmi mezi vládami skorem strhal a ztenčil, poněvadž bylo shledáno, že jest záhodno cizí vlády naštvati, aby tuto smlouvu přivedly k pádu, a nebylo dojista správné - dá se to ještě napraviti - označovati smlouvu předem za nepřijatelnou. Budeme snad v budoucnosti viděti, že bude mnohem důležitější neříkati: "Smlouva jest nepřijatelná", nýbrž, že bude důležitější říci: "Chceme se teprve s jinými státy sesednouti ke konferenci a zkoumati, jak věc vyhlíží, budeme-li držeti spolu, jak vyhlíží, nebudeme-li držeti spolu, a jak vyhlíží, jestliže jsme ji sabotovali, a co se stane potom?" To jsou naléhavé otázky, které si musíme položiti.