2. Zpráva výborů technicko-dopravního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 970) zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 14. července 1927, č. 116 Sb. z. a n. o silničním fondu (tisk 1050).

3. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 971) zákona o spotřební dani z minerálních olejů (tisk 1049).

Přihlášeni jsou ještě tito řečníci: na straně "proti" pp. posl. Prause, dr Pružinský, dr Luschka, dr Hassold, Dvořák a Kopecký; na straně "pro" pp. posl. Kremser, inž. dr Toušek, dr Patejdl, Košek a Jos. Tůma.

Řečníkem je nyní p. posl. Prause. Dávám mu slovo.

Posl. Prause (německy): Vážené dámy a pánové! Než zaujmu stanovisko k návrhu zákona o spotřební dani z minerálních olejů, dovoluji si upozorniti poslaneckou sněmovnu na protestní projevy živnosti obuvnické, obchodníků s kůžemi a obuví a všech jiných obchodníků a živnostníků, které se konají v celé republice a nacházejí živou ozvěnu v nejširší veřejnosti.

Volání pochází ze srdcí tísněných starostí o spravedlnost a pomoc, o udržení existence 65.000 samostatných obuvnických mistrů, mnoha desetitisíc obchodníků s obuví a kůžemi, jejich rodin a zaměstnanců, kteří si již nemohou vydělati denní chléb.

Bída v tomto stavu, který přes těžkou, namáhavou práci, přese všechno namáhání těžce bojuje o holou existenci, nedá se vypsati. Jest to boj, v němž hrozí záhuba statisícům lidí zvyklých na práci, neposkytne-li se jim co nejdříve pomoc.

Pomoc proti jedinému muži, který v nenasytné ziskuchtivosti chladnokrevně svými pobočkami a správkárnami olupuje obuvníky o poslední možnost k práci - proti Baťovi. Jistě nikde na světě nenalezneme, že by velkoprůmyslník dělal také práce příštipkářské. To zůstalo vyhrazeno Baťovi za němého souhlasu vlády. V žádném demokratickém státě není možné, aby jediný nenasyta s chladným úsměvem nechal statisíce strádati a hladověti a hověl jen své ziskuchtivosti.

Tyto statisíce lidí odvolávají se nyní k vašemu svědomí, pánové zástupci lidu, a očekávají od vás pomoci v nejkrutší bídě. Tyto statisíce jsou nejen Němci, nýbrž i vaší rodáci, vážení pánové z českých vládních stran. Prosím vás tedy, abyste návrh tisk 929, který byl sněmovně předložen již před dvěma měsíci, co nejdříve přijali.

Ale i pana ministra financí, celou vládu a finanční úřady naléhavě vyzývám, aby vyhověli této nevypsatelné bídě obuvnické živnosti a příbuzných povolání při předpisování a vymáhání daní a aby jejich daňová břemena co nejvíce snížili, zvláště aby pro řemeslo obuvnické plně a docela užívali §u 54 daňového zákona. Případný úbytek pro státní pokladnu bude lze jistě mnohokráte nahraditi, když se řádně zachytí správná daňová základna u firmy Baťovy, která se se zřetelem na úžasně nízké daňové sazby této firmy, jak se zdá, bohužel těší zvláštní blahovůli berních úřadů.

Tyto protestní projevy živnostníků a obchodníků byly však i ve znamení vnitřní semknutosti a rozhodné vůle k odporu veškerého stavu obchodnického a živnostenského, který pod ostrými účinky hospodářské krise a pod nevyslovitelně tísnivými daňovými břemeny úpí a stená. Ale z jednomyslných projevů vůle těchto dojímavých projevů bylo lze usuzovati, že to tak dále nemůže a nesmí jíti, nemá-li se výdělečný střední stav zhroutiti.

Vážení pánové! Nedopusťte, aby tento výkřik nouze jednoho stavu vyzněl na prázdno, neboť zoufalství může za jistých okolností vésti i k zoufalým činům. Zabraňte, aby nebyl zničen celý stav, dokud není příliš pozdě.

Nyní bych se rád zabýval tím, že zavedením daně z minerálních olejů hrozí našemu hospodářství nové zatížení. Jest příznačné, že vláda přistupuje k vybírání nových daní v dobách nejhoršího hospodářského poklesu. Od hospodářství se žádá, aby snižovalo ceny. Místo aby se zde předcházelo dobrým příkladem, děje se právě opak: Po zvýšení poštovních a železničních sazeb, zostření daně z obratu, uvalují se na hospodářství ještě nová břemena. A pak se očekává snížení cen v obchodu a živnostech.

Pan ministr financí Engliš stal se znovu nevěrným svým slovům, vyřčeným při daňové reformě: "Hospodářským krisím lze pomoci jen snížením daní." Přímo typické jest odůvodnění k zavedení daně z minerálních olejů: "Poněvadž ceny benzinu poklesly, nebude zvýšení spotřební daně příliš citelné." Když tedy hospodářství s napětím všech sil za těžkých finančních ztrát sníží ceny, aby tak přispělo ke zmírnění krise, jest to pro finanční správu vítané odůvodnění, aby toto snížení cen zmařila zavedením nových daní.

To ovšem musí hospodářství nabádati k opatrnosti, když oběti na cenách, které přineslo ve všeobecném hospodářském a sociálním zájmu k nápravě krise, ke zvýšení kupní síly a k oživení trhu, pozbyly hned účinnosti novými daněmi. Jest tedy samozřejmé, že akce vlády ke snížení cen musí ztroskotati. Vláda si přece musí ujasniti, že tato nová daň neobyčejně zatěžuje všechny podniky, které přizpůsobivše se moderním poměrům užívají motorových vozidel k obchodním účelům.

Faktem jest, že benzin, který od pohraniční stanice stojí 1 Kč za 1 kg, jest clem, dovozním povolením, dosavadní spotřební daní, paušalovanou daní z obratu a dovozní daní úhrnem zatížen 1˙07 Kč, takže stát již nyní činí pro sebe nárok na více než 100% původní výrobní ceny. Až bude zavedena nová daň, zvýší se podíl na daních na 182 Kč za 100 kg čili na 182% původního výrobního nákladu. Co by se stalo živnostníkovi, kdyby pracoval se 182% čistého zisku? (Posl. dr Schollich [německy]: Bude zavřen!) Velmi správně, to by se mu stalo. Logicky by tedy měly státní lichevní orgány zakročiti proti finanční správě. (Výkřiky posl. dr Schollicha.)

Jak pronikavě bude zvýšení daně z benzinu působiti na automobilový provoz, budiž vylíčeno těmito číselnými výpočty. Předpokládáme-li, že vůz ročně ujede průměrně 30.000 km a že se průměrně spotřebuje 10 kg benzinu na 100 km, působí daň z benzinu dosud zatížení 3.210 Kč a až bude zavedena nová daň, bude jej zatěžovati 5.460 Kč ročně. Poněvadž spotřeba benzinu u silných nákladních automobilů a autobusů jest ještě značně větší, lze se domnívati, že budou více zatíženy ročně asi 3.000 Kč. Že tedy tato daň musí ovšem ochromovati veškeré hospodářství, jest zřejmé. Touto novou daní bude postižen životní nerv zvláště podniků nájemních automobilů a autobusů.

Jest v tom snad jistý úmysl, aby se těmto vozidlům pro osobní dopravu připravily nové nesnáze, aby se tím zvýšila výnosnost železnic. (Výkřiky posl. dr Schollicha.) Že to není ani v zájmu moderního, časového vývoje a ještě méně v zájmu hospodářství, jest jasné. Místo aby vděčně uznaly, že se vůbec najdou soukromí podnikatelé, kteří nastupují trnitou cestu k podniku osobní dopravy za velkých a riskantních obětí, připravují jim státní úřady všechny těžkosti, které si jen mohou vymysliti. Ani železnice, ani pošty nedovedly se dosud přizpůsobit požadavkům cizinecké dopravy a potřebám obyvatelstva moderními dopravními prostředky.

Jest to přímo výsměch modernímu duchu doby a demokratickým zařízením tohoto státu, jak úřady úmyslně sabotují výstavbu dopravní sítě, jaké překážky kladou do cesty uchazečům o koncese, a když po usilování trvajícím často celá léta a po několikerém osobním zakročení se jim konečně podaří dosíci autobusové koncese, státní správa všemi silami pracuje, aby provoz těchto automobilových podniků, sloužících zájmu státu a obyvatelstva, ztížila, a klade přímo neuvěřitelné podmínky pro koncesi.

Dávky, které platí autobusové podniky, jsou přímo ohromné. Daň z motorových vozidel, která státu ročně vynáší 85 milionů Kč, 30 % ní dávka z jízdenek, 2%ní daň z obratu, nájemné ze stanovišť, dávky železniční správě, dlažebné, parkovací poplatky, daň důchodová, daň výdělková, pojišťovací poplatky atd. jsou již samy sebou skoro nesnesitelným zatížením. Mimo to ještě dovozní clo na pneumatiky, které vyneslo 33 1/2 mil. Kč ročně a nová daň z benzinu, která má těmto podnikům zasaditi smrtelnou ránu, aby se zbavily konkurence železnice a pošta, které, jak jsem se zmínil, se dosud nedovedly přizpůsobiti požadavkům obyvatelstva a cizineckého ruchu.

Vidíme tedy, jak zachází stát se svými poplatníky, kteří berou na sebe velké risiko podniku nájemních automobilů.

Obracím se tedy k národohospodářskému úsudku, pokud jej někdo má, a prosím, aby od nové daně z benzinu byly osvobozeny pohonné látky pro všechna motorová vozidla, jichž se užívá k živnostenským účelům. Rovněž obracím pozornost slavné sněmovny k tomu, že touto novou daní budou postiženy také minerální oleje, jejichž užívání není v žádné souvislosti s užíváním cest. Když podle §u 4 zákona mohou býti nižší daňové sazbě podrobeny jen ony pohonné látky, jichž se užívá pro stabilní motory a zemědělské traktory, vyhovuje tato úleva jen v nepatrné části hospodářským poměrům. Neboť v chemickém průmyslu se užívá lehkých minerálních olejů k vyrábění průmyslových výrobků, tak zvláště při výrobě laků a krémů na obuv, při výrobě tuků, při chemickém čištění, při výrobě lékárnické atd. Dále se užívá lehkých minerálních olejů také k osvětlování.

Jest tedy příkazem spravedlnosti, aby tyto minerální oleje byly od daně úplně osvobozeny, a proto prosím, aby byl také přijat náš příslušný pozměňovací návrh.

Že osvobození hnacích látek pro stabilní motory má býti vázáno předpisy, které má ministerstvo financí teprve vypracovati, vzbuzuje podle zkušenosti obavu, že tyto předpisy budou nanejvýš spletité a že s tím spojená kontrolní opatření, zápisky atd. nebudou v naprosto žádném poměru k dosažené daňové úlevě. Tyto minerální oleje, jichž se užívá pro živnostenské a chemické účely, měly by tedy býti osvobozeny od daně úplně.

Z daně měly by býti vyňaty dále i látky k pohonu vozidel, jichž se užívá v hasičství a při záchranných pracích. Jest jen příkazem spravedlnosti, aby tyto spolky, které se dobrovolně a nezištně stavějí do služeb účinné lásky k bližnímu, byly osvobozeny od nespravedlivého zatížení touto novou daní. A to tím spíše, že tyto organisace nepodporoval dosud přiměřenými finančními částkami ani stát, ani země, ani okresy. Doporučuji tedy naléhavě, aby náš příslušný návrh byl přijat.

V souvislosti s tímto zákonem byla učiněna zmínka i o zamýšleném nuceném přimíchávání lihu ke hnacím látkám pro motory. Konstatuji tedy, že se majetníci motorových vozidel zcela rozhodně ohražují proti tomuto nucenému míchání, neboť - nehledě k pravděpodobnému dalšímu zdražení - líh dosud vyráběný k mísení se naprosto nehodí za hnací látku pro jeho obsah vody a pro kratší odolnost strojů při užívání lihu.

I když se nebráníme nutnosti, že fondu ke stavbě a udržování silnic se má dostati přiměřených peněz, není přece přípustné, aby se těchto peněz užívalo tak nevhodně, jak se to dělo dosud při rekonstrukci silnic. Neboť není tajemstvím, že velmi často se peníze ze silničního fondu promarnily na drahocenné pokusy, které bohužel neměly kýženého výsledku, jak dokazuje dnešní stav rekonstruovaných silnic. Dlužno tedy trvati na zásadě, aby se peníze pro silniční fond opatřily především půjčkami a aby se těchto peněz také skutečně účelně užilo. Při stoupajícím počtu motorových vozidel bylo by snadné opatřiti zúročení této půjčky silniční daní.

Předpokladem však jest, aby stát takovými opatřeními nebrzdil zdravého vývoje automobilismu, jak to lze očekávati touto novou spotřební daní z minerálních olejů.

Dlužno také hluboce litovati, že ministerská rada schvaluje a parlamentu předkládá návrhy tak významných zákonů, jako jest tento zákon, bez předchozího styku s hospodářskými vrstvami, které na tom mají zájem, ačkoliv v tomto případě jistě by zbylo ještě trochu času pro odborné porady, i když se návrh projednával jako naléhavý.

Pro velké zatížení hospodářství touto novou spotřební daní, která jest schopna zabrzditi zdravý vývoj vpřed v duchu moderní doby, musíme tento návrh zákona odmítnouti.

Po těchto pochybnostech, které jsem přednesl k zákonu, jenž nám byl předložen, rád bych ještě v zájmu našeho těžce utiskovaného tvůrčího středního stavu upozornil odpovědná místa, aby se konečně jednou učinila vhodná opatření i pro tuto vrstvu, aby se střední stav, pro celý stát nanejvýš důležitý, zachránil před zbídačením a úplným úpadkem. Neboť není možné, aby se poskytovala pomoc všem ostatním vrstvám a jen tvůrčí a výdělečný střední stav byl odstrčen a ještě všemi možnými veřejnými břemeny vháněn do zkázy.

I trpělivost středního stavu se jednou skončí a žádám s tohoto místa, aby se konečně jednou udělala přítrž trýznivému a zhoubnému zacházení se živnostníky a obchodníky a aby se těmto činitelům, pro každý státní útvar nanejvýš důležitým, ponechala možnost vývoje a schopnost k životu. Dovolávám se tedy ještě jednou svědomí všech odpovědných míst a žádám účinných opatření k ochraně a k udržení živnostenského a obchodnického stavu. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. inž. dr Toušek.

Posl. inž. dr Toušek: Slavná sněmovno! Projednáváme-li dnes zákon o dani z minerálních olejů a novelisaci zákona o silničním fondu, jistě je velmi těžké po všech těch jednáních, která byla tak obtížná a při nichž s největším napětím bylo docíleno dohody, aby strany a kluby, které dnes svými řečníky vyslovují stanovisko k předlohám, zaujímaly kritické stanovisko k jednotlivým odstavcům zákona, resp. předloh, které zde projednáváme. Došlo by to tak daleko, že bychom slyšeli snad s této tribuny nesouhlas s každým paragrafem, nesouhlas takřka všeobecný, a přece konec konců by všecky strany oba zákony odhlasovaly, snad s nepatrnými změnami, které se ještě chystají. Proto nechci výtky, které jsme i v zásadě i pokud se týče jednotlivostí přinášeli a které byly již mnohokráte projednávány, znovu opakovati. Chtěl bych jen konstatovati, že v otázce předlohy benzinové, která vyvolala tolik obtíží a jednání, pokládám za důležité, že byly vyňaty všechny obory, které potřebují benzin pro živnostenskou a průmyslovou výrobu, že byly vyňaty v textu, jak je předkládán sněmovně, stabilní motory a traktory. Doufám, že také v budoucnosti vhodnými opatřeními, o kterých v tom směru byly určité přísliby již udělány, budou i obory, které pokládám za velmi důležité, jako jsou auta sanitní, hasičská, kropicí, zametací a pod., osvobozeny a že vhodnou formou bude refundováno, co za provoz těchto vozidel bude na dani z benzinu zaplaceno, poněvadž jde o podnikání veřejně užitečné. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Velmi litujeme, že se nepodařilo, prozatím alespoň, ostatní politické strany přesvědčiti, o nutnosti, aby ze zdanění benzinu byly vyňaty živnosti autodopravní. Myslím, že bylo by bývalo třeba vyjíti těmto živnostem co možná nejvíce vstříc, poněvadž úleva, které se dostává živnostem autodopravním slevou daně z motorových vozidel, není tak podstatná, aby přinesla tomuto oboru, který velmi trpí, úlevu. Upozornil bych, že by bylo, zvláště pokud se týče daně z motorových vozidel, potřebné v tomto oboru sleviti daleko více, poněvadž je třeba uvážiti, že daň z motorových vozidel má vedle svého účelu pro silniční fond ještě účel jiný, do jisté míry obchodně politický, který právě při autodopravních živnostech nepřichází v úvahu, poněvadž autodopravní živnosti vesměs musí míti již na základě koncesní listiny auta domácí výroby. Tedy zde obchodně politický moment v úvahu nepřichází. Jestli jsme v zásadě a jednotlivostech stáli na tom, že je třeba posuzovati benzinovou osnovu s takových hledisek a stanovisek, že v této době není dosti dobře možno zatěžovati naše hospodářství novým břemenem, novými veřejnými dávkami, pak myslím, že jsme plně splnili své povinnosti vůči těžkým hospodářským poměrům, v nichž naše hospodářství dnes je. Nepodařilo-li se nám ostatní politické strany přesvědčiti, že není účelno v této chvíli takovouto daň benzinovou zavésti, podrobili jsme se na druhé straně loyálně koaliční disciplině při vyloučení věcí, o kterých jsem mluvil a které se podařilo v dohodě s ostatními ve prospěch všeho hospodářství vyloučiti, a bude náš klub pro osnovu hlasovati.

Prohlásili jsme to ostatně včera ústy našeho řečníka v rozpočtovém výboru a mluvím dnes o těch věcech jen proto, aby to bylo zdůrazněno také v plenu sněmovny, a to tím spíše, poněvadž k osnově druhé, o silničním fondu a novelisaci jeho, která se zde projednává, je třeba říci zase docela stručně jen několik slov. V záplavě různých kritik a návrhů v té chvíli, kdy vidíme, že samospráva velice oprávněně žádá, aby byla podepřena v oboru, který pro nás je a stane se stejně důležitým jako obor státních silnic, tedy v oboru silnic nestátních, se domnívám, že nebudeme se moci dlouho vyhýbati, abychom udělali co největší a nejdále jdoucí program inkamerace silnic nestátních. Když uvážíme, že na př. na Moravě máme 1400 km silnic státních, v Čechách 4400 km a na Slovensku 2000 km, tedy myslím, že bude třeba při těch 70.000 km nestátních silnic ještě řadu tisíců kilometrů zavésti do systému dálkových silnic inkamerovaných, do systému, který by byl v péči státní a pro budoucnost zabezpečen. Nechci mluviti o detailech.

Je těžko měniti něco na tom, co se zde předkládá a co se tu má odhlasovati, ale chci upozorniti na jednu věc, na kterou jsem upozorňoval minulý pátek při projednávání zákonů vodocestného a melioračního. Slavná sněmovno! Bolí člověka srdce, když vidí na př. Masarykův okruh, který jsme loni postavili nákladem několika milionů jako závodní automobilovou dráhu, po neceloročním používání v takovém stavu, že neví, jestli může někdo s dobrým svědomím chtíti, aby při takovém způsobu - třebas při stavbě Masarykova okruhu byly všechny možné technické vymoženosti použity, aby se dosáhlo trvalého upevnění povrchu - dělání silnic nám někdo tyto silnice jednou v budoucnosti za 10, 15 ba až 20 let platil, ty silnice, které rozbíjíme během tří let po jejich výstavbě. Namítá se, a snad právem, že ve chvíli, kdy se všech stran se volalo po co nejrychlejší úpravě silnic, kdy se všech stran se volalo, aby silnice naše byly sjízdné nejen se zřetelem k našemu automobilovému ruchu, nýbrž i cizineckému ruchu, bylo těžko nejen sehnati prostředky finanční, nýbrž také technicky postupovati a stavěti sta a tisíce kilometrů dlažby, po případě silnic betonových. Ale aby těch několik set milionů, které byly dány do silnic a z nichž jsme značnou část dali i do zahraničí za materiál exotických jmen, kterým společnosti také exotických jmen naše silnice spravovaly, nezdálo se býti docela vyhozenými, bude vyžadovati ještě mnoho dalších prostředků, kterými se, co se postavilo, bude musiti spravovati a dělati definitivně.

Vážená sněmovno! Politika investiční, kterou děláme v otázce silnic, je stejná, jako ji děláme v některých jiných oborech, na př. letos u železnic, jak jsme ji dělali nedávno při investiční půjčce, že totiž nerozeznáváme mezi tím, co mohu nechati spláceti 30 let, a tím, co musím zaplatiti během doby daleko kratší. Já jsem se o tom zmínil minulý pátek. Nemohu nechati lokomotivu spláceti 30 let. Tu musím míti splacenu v době daleko kratší. Jako každý stroj v řádné továrně musí býti amortisován mezi 10 a 15 lety, nenechám lokomotivu platiti za 30 let, kdy už je nepotřebná, poněvadž pak se dopouštím křivdy na tom, kdo má pak na lokomotivu platiti. Stejně je tomu se silnicemi. Nechám-li budoucí generace za 30-40 let platiti - já vím, že se to dá dělati různým způsobem - silnice, které jsme narychlo dělali a upravovali, abychom měli co nejrychleji velký počet kilometrů silnic upravených, pak se dopouštím křivdy, bezpráví. A ten, kdo na tyto silnice bude jednou platiti, řekne: prosím, tehdy když se ty silnice spravovaly, když se dělala investiční půjčka a silniční fond, nedělalo se to úplně odpovědně.

Proto, vážená sněmovno, je třeba, abychom co nejrychleji dospěli k tomu, aby se veškerá práce na silnicích dělala jako práce trvalá, aby budoucí poplatníci, kteří budou platiti různé dávky ať cestou benzinové dávky nebo motorové daně, nebo jakoukoliv jinou dávkou nebo jakýmkoliv jiným veřejným břemenem, mohli opravdu říci: ano, jsme k tomu právem přinuceni, že na to platíme.

V tom je celý problém. Budou-li se takto silnice dělati, jistě silniční zákon a silniční fond, jak jej novelujeme i při těch nedostatcích, jednou bude něčím, co v budoucnosti budeme moci pokládati za dobrou práci, kterou jsme opravdu vykonali kus hospodářské, kus produktivní činnosti, za něco, co v budoucnosti může republiku jenom podpořiti, co jí může v budoucnosti prospěti. Každý jiný způsob - a nechci o tom rozhodovati, jestli se to má dělati betonem nebo dlažbou nebo tak či onak - než ten, který zabezpečí, že silnici, kterou uděláme na určitý počet let, také v těch letech zaplatíme, je nesprávný, poněvadž, opravuji-li nebo dělám-li novou silnici, tu již přicházím s prostředky opatřenými a není správné, abych je opatřoval nově, zatím co tu starou opotřebovanou silnici musím ještě platiti. A my máme k placení několik set milionů za silnice podobným způsobem udělané.

Při této příležitosti chci upozorniti - a činím tak na žádost klubu - ministerstvo veř. prací, aby nebylo při projednávání subvencí pro město Prahu, specielně pro most, který je rozestavěn, příliš úzkoprsé, a je-li to možno, aby v rámci silničního fondu v tomto směru městu Praze bylo také vyhověno. (Výborně!)

Vážená sněmovno! Nemám dále, co bych k těmto věcem dodal, nechci-li zacházeti do detailů, jako na př., že je samozřejmý, že při stavbě silnic, ať státních nebo nestátních musí se hleděti na to, aby se průtah obcemi dělal bezprašně atd. Je spousta takových poznámek, které bych mohl ještě přinésti, ale nechci tím zdržovati a prohlašuji jménem poslaneckého klubu naší strany, že budeme hlasovati pro obě předlohy. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. dr Pružinský.

Posl. dr Pružinský: Slávna snemovňa! Cesty majú veľký význam nielen po stránke hospodárskej, ale aj po inej. Hospodársky a vôbec národohospodársky život národa a štátu vyžaduje k vôli uhájeniu svojich existenčných a konkurenčných záujmov bezvadnú komunikáciu: cestovnú sieť. Bez ciest by sa ocitnul tak verejný, ako aj súkromný život na mrtvom bode. Ten názor, ktorý panoval asi pred 30 rokmi, koncom 19. a začiatkom 20. storočia, totižto že cesty sú len spojkami medzi obcami a železnicou, dnec vôbec neobstojí. Rozmach automobilizmu zapríčinil, že cesty získaly na význame a sú teraz tak dôležitým komunikačným prostriedkom ako boly v stredoveku, keď zaujaly prvé miesto medzi komunikačnými prostriedkami. Preto každý rozumný človek súhlasí s tým, že je potrebná rozvetvená cestová sieť, ktorá je riadne vybudovaná a udržovaná, a preto ani naša strana zásadne nemá nič proti tomu, že sa zákon o silničnom fonde novelizuje, nemá nič proti tomu, aby sa hľadal spôsob pre zdokonalenie ciest. Úvodom nech je mi dovolené poznamenať následovné.

Správné by bolo bývalo, keby prv, než by sa bol tento návrh predostrel, sa boly riešily niektoré otázky. Tak rozdelenie úkolov medzi štátom a samosprávou, prípadne racionálizácia verejnej správy a na každý pád unifikácia cestovných zákonov. Dnes ohľadom ciest v historických zemiach sú platné staré rakúske zákony, na Slovensku staré uhorské, ktoré sú prevzaté z Francie. Táto rozličnosť je najvýš škodlivá pre Slovensko, poneváč naše zákonodarstvo - najmä sa to vzťahuje na financie samosprávnych sväzkov - má vždy pred očima pomery historických zemí. Slovensko žiada unifikáciu cestových zákonov, najmä premenu vicinálnych ciest na okresné a inkameráciu krajinských ciest. Prizvukujem, že tejto reforme rázu finančného mala predchádzať reforma rázu organizačného.

Posudzujúc tento návrh objektívne, musím uznať, že znamená isté zlepšenie oproti terajšiemu stavu. Tak úverové zmocnenie pre silničný fond je presnejšie upravené, ako to bolo dosiaľ, pre neštátné cesty venovaný obnos je určený pevnou čiastkou. Má ale tento návrh aj svoje stienné stránky. Nemôžem súhlasiť s tým, aby obnos venovaný pre neštátné cesty obnášal len 90, poťažne 100 mil. Dľžka štátnych ciest odhaduje sa okruhle na 8500 km, kým dľžka neštátnych ciest obnáša okruhle 58.000 km v celej republike. Pomer je teda 1:7. A tie neštátné cesty sa nachádzajú v hodnej miere na Slovensku, kde máme niekoľko tisíc km krajinských ciest, kým v historických zemiach je dĺžka zemských ciest nepatrná. Na Slovensku máme vicinálné cesty, ktoré nemajú to právné postavenia, čo cesty okresné, a preto nemajú nárok na tie výhody, ktoré užívajú cesty okresné. A tie cesty neštátné plnia ten istý úkol, slúžia podobne verejnému dobru, ako cesty štátné, a požiadavky na ne kladené sú tiež nie menšie. Nemôžeme tvrdiť, že cesty neštátné majú význam len lokálny, slúžia len záujmom lokálnych interesentov. Snáď dakedy bolo to tak, ale rozmachom automobilizmu získaly tieto cesty na význame. Sme proti prv spomenutý obnos 90 až 100 mil. Kč aj preto, lebo ako včera v rozpočtovom výbore kol. posl. Bečák dokázal na základe terajšieho zákona, neštátné cesty by dostaly asi 133 mil., takže uzákonením do návrhu pojatého obnosu vo výške 90 poťažne 100 mil. by neštátné cesty nezískaly, ale ztrácaly. Preto osvojujem si stanovisko slovenského krajinského zastupiteľstva v plnej miere, ktoré žiada, aby patričná čiastka určená pre neštátné cesty bola určená 180 mil., z ktorého obnosu podiel Slovenska by bol 33 1/3%. Táto posledná požiadavka je tiež odôvodnená. Ponajsamprv, lebo je potrebné, aby slovenská krajina už pri sostavení rozpočtu vedela, s akým obnosom môže počítať. Ale sú aj iné dôvody. Predovšetkým máme trpké zkúsenosti s dosavádnym rozdeľovaním obnosu, ktorý je určený pre neštátné cesty. Dosiaľ dostávalo Slovensko 13·7%, v budúcnosti má kvota pre Slovensko činiť 14·95%. Táto kvota je pre Slovensko nedostatočná, a to preto, že výpočet, na podklade ktorého sa horeuvedená kvota navrhuje, neuvažuje všetky faktory, ktoré sú pre Slovensko priaznivé, pominúc okrem toho ďalšie momenty, ktoré bárs aj sa nedajú matematicky presne vyjadriť, sú predsa len záväznými dôvodmi, aby ích bolo na osoh Slovenskej krajiny uvažované.

Výpočet prv spomenutej kvoty opiera sa jednak o dĺžku neštátnych ciest, z ktorých pripadá na Slovensko 20·8%, jednak o počet motorových vozidiel z februára 1930, ktorých pripadlo na Slovensko 9%, konečne na príjem dávky z jazdného z osobnej dopravy autobusovej, na ktorej bolo zaplatené na Slovensku 9·2%.

Po stránke matematickej by bola najspravodlivejším meriatkom intenzita prenávky. A tu treba si všimnúť, že keď má slovenské auto prejsť ten istý počet kilometrov ako zamoravské, musí ísť po tej istej ceste dva razy, teda naša slovenská cesta je dvakráť toľko namáhavá ako zamoravská. Ďalej si musíme všimnúť, že cestová sieť slovenská je nie vybudovaná, preto pri dĺžke ciest treba aj túto okolnosť do povahy brať.

Čo sa týče počtu automobilov, treba poznamenať, že práve následkom zlepšených silníc sa teraz to procento zvýšilo z 9 na 10. Ináč je to circulus vitiosus. Lebo prečo máme málo aut? Poneváč je málo ciest a sú zlé. Jestli bude viacej ciest a budú tie cesty lepšie, ovšem budeme mať aj viac aut.

Čo sa týče spomenutej dávky, je to tiež celkom nespravodlivé, lebo podľa zákona táto dávka v istých prípadoch s ohľadom na verejné záujmy môže sa celkom alebo čiastočne odpustiť a to je takmer pravidlom na Slovensku. Tedy je to nie spravodlivá cinosura.