Nyní musím si dovoliti svědomitě se vás otázati: jest rozsah prací v zákonech, tak jak jsou nyní předloženy, oněmi nejdůležitějšími a nejnaléhavějšími pracemi, jsou dnes regulace řek - nevím jak se všechny jmenují až k Berounce aktualitami dne, což program, který jest zde sestaven, není již několikaletý? Shoduje se tento program s pravidly a nutnostmi dopravy? Tyto návrhy neposuzuji s naprosto žádného jiného stanoviska, než se stanoviska krise a nezaměstnanosti. S tohoto stanoviska jsou tyto návrhy aspoň v úzkém rámci oprávněny. Ale táži se vás, zda již program těchto návrhů na 10 let jest oprávněn, a tu tvrdím: Nikoliv! Při nejmenším u návrhu o vodních cestách. Z meliorací připouštím beze všeho nutnost upraviti bystřiny v krajinách, kde lze očekávati katastrofy z povodní. Nezapomeňte, že tyto návrhy jsou přímo mamutí návrhy, v podstatě vlastně z největší části opět návrhy pro zemědělsví. Tu si dovoluji v této souvislosti znovu zdvořilou otázku, co jest s melioracemi pro ostatní? Přemyslím-li všechny ty tři návrhy společně se silničním fondem, naskýtá se jako druhá otázka otázka dopravy. Již v rozpočtovém výboru jsem dovozoval a prohlásil, že bych se vsadil o jakoukoliv částku, že kdybychom v Československu byli měli dopravní ústřednu, ministerstvo dopravy, nebyli bychom nikdy dostali návrh o vodních cestách, při nejmenším nikoliv v takovémto rozsahu, takovýchto rozměrů. Ale, poněvadž nemáme ústředny pro dopravu, poněvadž vodní cesty podléhají ministerstvu veřejných prací a ministerstvu zemědělství, pošty ministerstvu pošt, vzduch ministerstvu veřejných prací, dráhy ministerstvu železnic, jednotlivá ministerstva mezi sebou konkurují. Vždyť musí také konkurovati, vodní cesty se přece musí osvědčiti. Kdybychom však měli ústředí pro dopravu, toto by se vše posuzovalo jen se stanoviska konkurence a jinak s žádného jiného hlediska. Máme tedy konkurenci drah, pošty, silnic, vody a vzduchu. Propočte-li se finanční efekt návrhu o vodních cestách, pánové z ministerstva veřejných prací tvrdí, že všude jest dána výnosnost. Ano, jestliže jest dána výnosnost proti dráze, jestliže vodní cesty přijdou ještě levněji než dráha, co pak potom vlastně s drahou? Pak vodní cesty dráhu ubijí. Jestliže se však domníváte, že pak oba budou moci dělati obchody, to se mýlíte. Jeden z obou těchto podniků musí zkrachovati a já prohlašuji: Dráhu s jejími podniky, s jejími úředníky již máme, kdežto vodní cesty se teprve musí stavěti a snad na to zakupovati lodi. Proč nezkomercialisujeme a nezorganisujeme dráhy? Což vedle drah nemáme jako nejbližší věc silnice? Což chceme býti tak nemoderní a uzavírati se dnes automobilismu? Dnes máme opět konkurenci mezi drahou a silnicí. Aby silnice byla dražší, aby vynášela daně, aby nedělala tak velkou konkurenci dráze, potřebujeme daň z benzinu, a aby agrárníci prodali líh, musíme míchati benzin s lihem. Může se nám ještě státi, že budeme nalévati do motorů plnotučné mléko. Se stanoviska konkurence jest to pochopitelné, ale nahromaděná doprava, soustředěná doprava podala by docela jiný obraz.

Pozorujete-li však číslice podrobněji, uhlídáte, že pokud jde o silnice, jest vlastně projektováno nejméně, ačkoliv potřebuji rekonstrukce nejvíce. Prohlédneme-li si ony tři zákony, uhlídáme, že máme tři fondy. Fondové hospodářství jest v Československu velmi oblíbeno, podniká-li se někde něco, zmrzne-li někde několik stromů, založí se fond pro čerstvé stromy. Pan generální zpravodaj dr Hnídek sám již konstatoval, že Československo má 75 fondů. Do toho počítal také fondy zemí. Nejnebezpečnější na fondovém hospodářství jest, že všechny tyto fondy, jsou-li povoleny, dostávají se do oboru a působnosti byrokracie. Pak je konec a nevíte již, co se s fondy děje. Nechci se nikoho dotýkati - jsou v rozpočtu a v závěrečném účtu. Nevíme nic určitého, nikdo se v tom nevyzná. Všude máme poradní sbory, máme poradní sbor pro vodní hospodářství, pro vodní cesty, silniční poradní sbor, meliorační atd., které mají jen podávati posudky, neboť na správu fondu nemají vlivu. Proto při nejbližší příležitosti podám návrh, aby se zřídilo fondové ústředí. Neboť zde fond, tam fond a tam opět fond a nikdo neví, kde je uložen, nikdo neví, jak se fondy úročí, jak jsou fundovány, nikdo nezná příjmů fondu. O tom nás bude velmi krásně poučovati ústředí fondů. Ostatně není věcí ministrů, aby byli representanty fondů, není věcí ministra veřejných prací, aby representoval takové dva velké kolosy, silniční fond a fond pro vodní cesty, a je spravoval. Pan ministr má jiné věci. To nepatří do jeho oboru působnosti, to patří do zvláštní ústředny fondů.

V této souvislosti smím jistě docela otevřeně a svobodně prohlásiti, že se na německé kraje pamatuje naprosto nespravedlivě a nepoměrně. My němečtí zástupci nesmíme se v této věci dáti klamati. Právě tak jako naše německé podniky nejsou téměř účastny na státních dodávkách nebo na tak zvaných nouzových pracích - vždyť ještě nebyly žádné rozepsány - tak také tímto návrhem nezdolá se v těchto krajích nezaměstnanost. Bylo by ji lze zdolati, kdyby se hlavní důraz kladl na silniční fond a na dráhy.

Promluvím-li nyní jen několik slov k melioracím, rád bych upozornil na to, že proti melioracím, pokud se týkají regulací bystřin, nelze nic namítati, že jsem si však v rozpočtovém výboru dovolil upozorniti pány agrárníky, že plošné meliorace v době, v níž prožíváme velmi těžkou krisi, způsobenou hlavně nadprodukcí, lze odsunouti na pozdější dobu. Proč mají býti odsunuty? Řeknu vám hned. Do r. 1928 byl výtěžek žní zvýšen melioracemi o 188 milionů, kapitalisováno na 3.8 miliard. V programu se počítalo se zvýšením hodnoty žní na 10 let o 4 miliardy, to kapitalisováno činí 80 miliard. Pánové z agrární strany, malý zloduch tvrdil u nás v nížině na základě mých vývodů, že jsem proti melioracím. Prohlašuji zde, v posl. sněmovně, že to není pravda, nýbrž že jsem doporučoval agrárníkům, aby se v době, kdy prožíváme beztoho hospodářskou nouzi i se zemědělstvím, jejíž příčinou jest hlavně nadprodukce, aby se v takové době meliorace neprováděly, nýbrž teprve v době pozdější. Říkám vám to proto, poněvadž když se v melioračním programu ustanoví 3.5 miliard a stanou se také zápůjčkou, domnívám se, že by to i od agrárníků byla největší chyba. Tvrdím, že se může státi, že by agrárníci mohli těchto milionů, jak jsou ustanoveny zákonem, potřebovati mnohem nutněji a mnohem naléhavěji pro jiné věci. S tohoto stanoviska se domnívám, že mohu doporučiti, aby se tyto meliorace odsunuly na dobu pozdější, neboť myslím, že tento program jest pro přítomnou dobu a pro těžkou dobu, kdy agrárníci sami tvrdí, ze následky krise potrvají ještě dlouhá léta, poněkud velkorysý. Do r. 1929 bylo meliorováno 161.000 ha v ceně 600 milionů korun a plochy, které mají býti ještě meliorovány, činí 1,850.000 ha. Tyto meliorace vyžadují nákladu 7.5 miliard. To jest věc, která i u vás musí vzbuditi těžké pochybnosti, a to prostě s hlediska praktického. Vždyť nemůžete jistě chtíti zvýšiti výtěžek žní melioracemi ploch, zvýšiti výtěžek sám o sobě o mnoho set milionů a pak snad říci, že se to napraví zavedením ochranných cel. (Posl. Hodina [německy]: Pane kolego, co udělal průmysl, když viděl, že je tu nadprodukce? Tu došlo k odpisům daní, dělala se narovnání a ještě nové investíce v cizině!) Pane kol. Hodino, vy jste tu před tím nebyl, když jsem právě říkal, že zatížení rolníků daněmi jest veliké, ale zatížení jiných jest ještě větší, mnohem větší, a táži se vás, kde jsou meliorace pro ostatní. Mluvíte-li o nadprodukci a o clech, byl jsem to právě já - obracíte se na špatnou adresu - kdo přednesl nejenergičtější protest proti této politice ochranných cel, jak se má projeviti cly na automobily. Pane kolego, my všichni dohromady nemůžeme potřebovati politiky ochranných cel a sám pan ministr Spina ve své řeči na teplickém sjezdu strany prohlásil, že to, čeho potřebujeme - a tím chci skončiti - to, čeho všichni dohromady potřebujeme, není politika ochranných cel, nýbrž spíše racionální dohoda pro větší hospodářské oblasti, není-li již spojení samo o sobě možné. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníkovi, jímž je p. posl. Vičánek.

Posl. Vičánek: Slavná sněmovno! Budiž mi dovoleno, abych k oběma právě projednávaným návrhům vládním o zřízení fondu vodocestného a fondu pro hospodářské meliorace docela stručně promluvil.

Především k zásadní věci. Bylo zde vytýkáno, že fondové hospodářství není se stanoviska demokratického dosti odůvodněné, dosti přípustné. Jsem poněkud jiného názoru, zejména v této věci. Námitka, že fondové hospodářství není dostatečně kontrolovatelné, u těchto obou zřizovaných fondů odpadá, poněvadž výslovně v obou návrzích vládních zákonů stojí, ze příslušná ministerstva jsou povinna každoročně vyúčtovati částky, kterých z obou fondů bude pro vodní práce použito. Mně jest fondové hospodářství právě v této věci daleko příjemnější a milejší nežli hospodářství rozpočtové. A proč? Mám zkušenosti z vlastního okolí. Při regulaci Moravy, kde práce jsou vázány přesně a přísně povolenými částkami rozpočtovými, po vyčerpání těchto částek musí se práce přerušiti, i když tu vzniká velmi vážné nebezpečí, že přes zimu nebo podzimními a jarními povodněmi bude vykonaná práce značně poškozena a častokráte zničena a když obyvatelstvu toho kraje nedokončenou prací vzniknou značné škody. Stalo se i v jednom případě, že občané sami se nabídli, že si vypůjčí značnou statisícovou částku a budou hraditi úroky, jen aby si vynutili dokončení práce, na kterou nebylo již rozpočtové úhrady. Mám za to, že hospodaření fondové bude daleko pružnější, že bude možno podle fondového hospodářství dokončiti všechny nezbytné práce a učiniti zadost potřebám a požadavkům toho kterého kraje.

Fondy jsou dva: fond vodocestný pro splavnění, pro velké vodní cesty, a fond meliorační pro vodohospodářské meliorace, který je spravován ministerstvem obchodu a ministerstvem zemědělství. Budiž mi dovoleno, abych k oběma těmto fondům se vyjádřil se stanoviska svého kraje slováckého. Měl jsem nutnost a povinnost předložiti návrh, aby regulace řeky Moravy, nebo lépe řečeno, úprava toku řeky Moravy byla převedena z resortu ministerstva zemědělství pod pravomoc ministerstva veř. prací. Dovoluji si zdůrazniti, že to nebyl návrh demonstrační, nýbrž že návrh vyplýval opravdu z potřeb celého našeho slováckého kraje, z potřeb celého kraje v povodí řeky Moravy. Voda je živel, který, jak se často říkává, je výborným služebníkem, ale zlým pánem. V posledních letech střední a jižní Morava byla ušetřena velkých katastrof vodních a právě to ukolébalo jak obyvatelstvo toho kraje, tak pravděpodobně i příslušné úřady do jakési jistoty, že není více možno, aby se opakovaly vodní katastrofy, jaké tato část Moravy zažila r. 1910 a pak r. 1919. Leč loňský podzim ukázal, že to byl klid pouze před bouří a říjnová a pak listopadová povodeň byla opravdu takového rozsahu a měla takové katastrofální následky, že pobouřila veškeré obyvatelstvo kraje, takže velmi důrazně žádalo, aby s úpravou vodního toku řeky Moravy a jejích přítoků se urychleně něco učinilo. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Na Moravě dlouho byl tradován plán vybudování kanálu dunajsko-oderského s přípojkou do Labe. Tento plán stal se jaksi životním cílem profesora brněnské techniky inž. Smrčka. Mám zato, že inž. Smrček s tímto plánem začal svoji životní dráhu a že také se nedočká uskutečnění, poněvadž podle nynějších hospodářských poměrů ve státě není možno očekávati, že to, co bylo kdysi před půl stoletím započato jako přípravná práce k vybudování jistě významné vodní cesty, důležité pro celou naši republiku a snad významem přesahující hranici našeho státu, přece jenom ani nebude v budoucí polovici století uskutečněno. Je tu nutno hledati řešení jiné.

Morava byla regulována, ale jak sami odborníci doznávají, regulace Moravy, prováděná po částech, bez jakéhokoli celkového pevného plánu, byla spíše na škodu nežli k užitku celého toku a kraje kolem Moravy se nacházejícího. Regulace byla prováděna vždycky v délce 1 až 2 km, a jak říkají odborníci, podle lineálu - pravítka, nepřihlíželo se k potřebám vodního toku, který přece jenom má své choutky a vynucuje si, když to nejde po dobrém, tedy po zlém, aby jeho vůle bylo dbáno i při úpravě celého říčního toku.

Takováto částečkovaná regulace byla provedena zejména u větších měst a nebyla prováděna ani co do rozsahu jednotně. U větších měst byla prováděna regulace na velkou, katastrofální vodu, naopak zase u venkovských obcí bylo pouze regulováno na nízkou vodu, a rozdíl v tom je velmi značný.

Dovoluji si pouze upozorniti na zjevy z poslední povodně. Regulace Moravy na nízkou vodu je zařízena na 300 krychlových vteřinových metrů, a již u Kroměříže, kde je regulace provedena na katastrofální vodu, bylo naměřeno 612 krychlových vteřinových metrů, tedy množství přesahující více než 100% normální koryto zregulované Moravy. Že takovým způsobem nelze zabrániti ani regulací celého toku záplavám, které znemožňují jakýkoli hospodářský život v poříčí Moravy, které ničí každoročně ohromné hodnoty na zemědělských statcích, které ničí domovní majetek, které znemožnují průmyslu usazovati se u těch tepen, kterých nezbytně potřebuje, velkých vod, je samozřejmé. Taková regulace naprosto nevyhovuje.

Velmi správně to napsal továrník Baťa, že právě neurovnané poměry vodní při řece Moravě činí z tohoto kraje, který má všecky nezbytné podmínky k blahobytu a hospodářskému rozkvětu, kraj, který se příliš neliší od doby, ve které žili mamuti.

Voda každoročně zaplavuje celé rozsáhlé území, obsahující výměru několika set čtverečních kilometrů. Mění pole a luka v bažiny a močály, které jsou pak po celé letní období pařeništěm nakažlivých chorob, jichž má naše Slovácko opravdu velmi mnoho, které jsou sídlem miliardových hejn komárů, kteří znemožňují jakoukoli činnost člověka i zvířectva. Tyto poměry odstraniti jest naším přáním a přáním celého našeho slováckého kraje. Musí býti odstraněny za každou cenu, a právě nám se zdá, že ministerstvo zemědělství nemělo za celou tu dobu, pokud mělo regulaci Moravy ve správě, dosti času nebo snad chuti vypracovati podrobný celkový plán úpravy řečiště Moravy a jejích přítoků. Regulace se stále a stále prováděla jen částečková a podle nejnovějšího projektu měla býti i celková regulace Moravy provedena zase jen na nízkou, po případě střední vodu a k zabránění zaplavení celého úvalu dolnomoravského měly býti vybudovány další inundační hráze, které by chránily alespoň větší část této nížiny před zátopou. Těmito věcmi trpí naše zemědělství, nánosem štěrku a bahna znehodnocují se louky a ničí se úroda.

Dovoluji si připomenouti, že loňské škody na Moravě, a to hlavně v poříčí Moravy, byly úředně odhadnuty na 280 mil. Kč. Každoročně jsou to milionové škody, které stát není s to a nemůže ze svých prostředků občanům tohoto kraje nahraditi, takže tyto škody nesou z největší části, snad z 99% obyvatelé tohoto kraje. Proto neustále volají, aby byl tomuto stavu učiněn konec, aby byla Morava upravena tak, aby neohrožovala lidský majetek, aby nezabraňovala lidem přístup k toku, aby nezabraňovala ani průmyslu, kterého Slovácko má tak poskrovnu, usazovati se při vodních tocích. Jaký průmysl byl u nás? Cukrovarnický. A co z něho dnes zbývá? Nepatrné trosky. Byl zavřen cukrovar v Uh. Ostrohu, velmi moderně vybudovaný, letos byl zavřen sice malý, ale významný cukrovar v Napajedlích a mluví se, že v tomto zavírání slováckých cukrovarů bude pokračováno. Přijde prý na řadu cukrovar ve Starém Městě, má přijíti na řadu i cukrovar v Hodoníně, ač v Břeclavě již jeden cukrovar byl uzavřen. Co nám pak zbude z průmyslu na celém Slovácku? Dělnictva, pracujícího lidu máme na Slovácku dosti, ale ten musíme vyvážeti, posílati do světa za prací - a dnes ta práce i ve světě se těžko hledá. Doma nemáme pro lid zaměstnání. Jsou tu dnes jediné podniky Baťovy ve Zlíně. A když tento Baťa chtěl rozšířiti podniky a usaditi se a u Moravy - nezbytně každý průmysl potřebuje většího vodního toku - když přes všechny překážky, které se stavěly v cestu, začal stavěti v Otrokovicích při vtoku Dřevnice do Moravy, přišla povodeň a způsobila na staveništi milionové škody.

Nechci obhajovati nebo chrániti zájmy firmy Baťa, ale upozorňuji, že při tom opravdu hrozném nedostatku průmyslu, velkém nedostatku práce pro takové množství schopných a pracovitých rukou, které jsou na Slovácku k disposici, je nutno si vážiti každého průmyslového podniku a je nutno umožniti každému průmyslovému podniku existenční podmínky, podmínky rozvoje a všechno, čeho k svému rozvoji zdokonalení a vývinu potřebuje. To je právě také úprava vodních toků moravských.

To byly důvody, které mne vedly k tomu, že jsem se svými klubovními kolegy podal návrh, aby řeka Morava a její úprava byla svěřena ministerstvu veř. prací, které je dostatečně vybaveno odborným personálem, které má dosti technických sil, aby v krátké době mohl býti vybudován podrobný, důkladný a účelný plán pro úpravu řeky Moravy. Regulovati nebo splavňovati, to je nám m konečně úplně lhostejno. My potřebujeme pouze, aby Morava dostala tak pevné hráze, to aby neškodila více majetku. Potřebujeme, to aby úprava toku Moravy byla co nejrychleji provedena, poněvadž škod, které po celá desetiletí Morava tam dělá, je příliš mnoho. Potřebujeme, aby všechno bylo rázně a rychle o řešeno, aby tu nebyly jednotlivé obce příliš přepínány požadavky o příspěvky na provádění těchto prací při úpravě vodního toku. Až dosud bylo žádáno po obcích 20% příspěvku na provádění regulace v obvodu každé s obce. Slavná sněmovno! Uvažme, že obce v poříčí Moravy sice by mohly býti bohaté, kdyby nebyly stále a stále vodou ožebračovány, že mají všechny podmínky ke zdárnému hospodářskému rozvoji, že však přes to jsou - dnes skutečně chudé; a když taková chudá l obec má přispívati částkou 3/4 mil. až jedním a milionem na úpravu řeky v jejím obvodu tekoucí, pak myslím, že to není spravedlivý požadavek a že každá taková obec, i když se zaváže tento příspěvek složiti, činí to pouze pod nátlakem zbaviti se za každou cenu té trýzně, kterou jí hrozí povodně řeky Moravy, a že nebojí se při tom ani těch strašných částek ani strašného zadlužení, které absolutně nebude moci splatiti.

To je právě druhá věc, která nás nutí k tomu, abychom žádali úpravu Moravy buď vůbec bez příspěvku jednotlivých obcí, nebo pouze s takovým příspěvkem, který obce mohou snésti. Žádali jsme splavnění v tom návrhu, který jsem si dovolil slavné sněmovně podat. Vyskytly se zde námitky rázu zemědělského, že splavnění toku Moravy by ohrozilo existenci našeho zemědělství. A je zajímavo, že jsou tu dvě úplně extrémní výtky. Jedna výtka praví, že splavněním řeky Moravy veškerá půda v nížině podél Moravy ležící by podmokala, stala by se bažinatou, pro účely zemědělství naprosto nevhodnou. Tak to bylo tradováno v různých časopisech pražských i krajinských na Slovácku. Na druhé straně vystupuje výtka, že splavněním odejme se nezbytně nutná voda pro meliorace, pro zaplavení luk, které budou tím úplně zničeny. Slavná sněmovno! To nebezpečí by bylo opravdu vážné. Tam, kde byla regulace provedena, kde Morava více nezaplavuje, jsou přes všechny velice nákladné investice ve formě hnojiv a různého zlepšování všechny naše louky čím dále tím méně cennější a čím dále tím méně výnosnější. Před 20 lety nebo snad více, když se začalo s regulací, nikoho nenapadlo, že regulací louky vyschnou a že bude nutno pomýšleti po provedení regulace zase na zavodňování. Po několik let zejména v hradištském kraji se činí vážné porady, že bude třeba louky umělým způsobem zavlažovat. K tomu by ovšem bylo třeba nákladných pohyblivých jezů, aby voda do příslušné výše se zvedla, aby se mohla na louky napouštět. Bez zavlažování naše louky absolutně nemohou existovati a právě v této věci mám za to, že splavňování by bylo daleko účelnější a že by tu bylo dostatek vody i dostatečná výše vody, aby se mohla napouštěti v době potřeby kalná voda jak k zavodňování, tak i k pohnojení a k zlepšení našich luk.

V §u 20 zákona o hospodářských melioracích octla se jakýmsi divným způsobem věta, která má býti vypuštěna. Dovolil bych si k tomu podotknouti jedno: Nám velmi na tom záleží, aby i v případě usplavňování řeky Moravy bylo vždycky postaráno o potřebnou vodu k zaplavování a zúrodňování našich luk v poříčí Moravy, a to úplně zdarma. Dostalo se nám ujištění z naprosto kompetentních míst, že veškeré obavy v tom směru vyslovované, že by se snad zemědělcům nedostávalo dostatek vody k zavlažování luk, anebo že by ji musili jakýmkoli způsobem platiti, postrádají naprosto podkladu a že je naprosto zaručeno, že o všecku vodu k zavlažování a zúrodňování našich luk bude bezpodmínečně a bezplatně postaráno.

Slavná sněmovno! Nám toto ujištění stačí. Stačí nám to, poněvadž to je vše, co chceme. Nechceme býti zkracováni na svých dosavadních právech, bráníme se velikým povodním, poněvadž působí škodu. Ale právě tak velikou škodu v našem lukařství by působila sucha, kdyby nebylo možno získati žádné potřebné vody k tomu.

Slavná sněmovno! Jsem tomu velmi povděčen, že aspoň teď - nechci říci, že je to brzy, snad už je to dost pozdě - vláda přichází s oběma fondovými návrhy a že aspoň teď k tomu přichází, že hospodařením v rámci obou těchto zákonů bude možno celý ten náš vodohospodářský státní problém, jehož vyřešení dosavadním způsobem a podle dosavadních prostředků by vyžadovalo lhůty prý téměř staleté, vyřešiti v období poměrně krátkém, během 25 až 30 let. To je nesmírný krok kupředu a v našem vodním hospodářství, krok, který současně upřímně vítáme a k jehož uskutečnění chceme všemi silami pracovati.

Vyřešení vodního problému v celé naší republice a zejména na Moravě je opravdu životní existenční otázkou nejen našeho zemědělství, nýbrž také našich živností, našeho průmyslu, řeší současně otázku jak zemědělskou, tak sociální, tak ovšem také zdravotní v celém kraji a právě pro tento velký význam obou těchto fondových zákonů jsme povděčni, že budou uskutečněny. Přáli bychom si, aby provádění obou těchto zákonů dálo se opravdu v tom duchu, v jakém jsou předkládány a v jakém budou zde v této slavné sněmovně odhlasovány. Přáli bychom si, aby jich bylo užíváno k dobru veškerého lidstva, aby jich bylo užíváno k dobru všech stavů, aby žádný nebyl při tom vylučován, aby jich bylo užíváno opravdu nestranně, spravedlivě a poctivě a aby veškeré práce podle nich byly se všemožným urychlením, všemožnou přesností a pečlivostí prováděny.

Slavná sněmovno! S tímto dovoluji si prohlásiti, že pro oba dva zákony budeme s velkou radostí hlasovati. (Potlesk.)