Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále p. posl. Štětka.

Posl. Štětka: Paní a pánové! Už melete hezkých pár týdnů hubami, ale jen hubami a nanejvýše novinářskými plátky o hospodářské krisi, o práci pro nezaměstnané, ale pořád jste na jednom fleku. To znamená, že melete na prázdno pro nezaměstnané, ale na plno pro finanční piráty. Zapřáhli jste Preissův finanční mlýn, aby se vám aspoň nějaké kolečko roztočilo, ale marně. Kolečka se zastavují čím dále tím více. Začali jste tedy mlíti na finančním mlýně Preissově se 150 mil. Kč, o nichž jste tvrdili před vánočními svátky, že jsou z větší části a snad úplně pro nezaměstnané, pro zmírnění jejich hladu a nouze. Dosáhli jste však, že je nedostali nezaměstnaní, nýbrž vydřiduši, přežraní a zahálčiví, a na nezaměstnané dělníky jste poslali své žoldáky, pendreky, bajonety, vintovky a kriminály. Přišli jste, když se vám první tah nezdařil a nezaměstnaní brzy prohlédli celý ten švindl se 150 miliony, s investiční půjčkou 1300 mil. Kč, kterou jste však promleli v Preissově finančním mlýně, než spatřila světlo světa a z níž nezbylo pro nezaměstnané a hladové dělníky ani na otruby.

Teď jste přehodili mletí na vodní kola Preissova finančního mlýna, který má mlíti zrychleným tempem všechny přípravy k imperialistické válce, zejména k válce proti Sovětskému svazu. Jiného významu projednávaná předloha nemá.

Vodocestný projekt a využití vodních sil není žádným hospodářským plánem, ani po kusem o nějaký hospodářský plán. Rádi byste veřejnosti, zejména dělnické, namluvili, že je to něco ohromného, že vodní projekty mají velký význam národohospodářský, ba soc.-demokratické "Právo lidu" napsalo, že je to československá desetiletka, která dá dělníkům prý více než sovětská pětiletka. Takovéto hovadiny může ovšem napsati jen "Právo lidu". Tato argumentace je založena nejen na omylu, nýbrž na úmyslném klamání a podvádění pracujících, zejména nezaměstnaných, neboť ztotožňovati poměry u nás s poměry v sovětském svazu a nevidět základní rozdíl v hospodářské, sociální a politické struktuře sovětského systému a systému u nás, který je kapitalistický, je podvod. Nevidět v Československu milionovou armádu nezaměstnaných a v sovětském Rusku nedostatek pracovních sil, je idiotství. Žádného srovnání nesnese plánovité hospodářské budování vodních a hospodářských projektů sovětského svazu s projekty československými, zejména nelze zamýšlenou vodocestnou předlohu srovnávati na př. s takovým gigantickým technickým dílem, jako je Dněprostroj, který sovětské hospodářství rozvíjí, zatím co vodocestný projekt československý hospodářství ubíjí. Je podvodem tvrzení se strany sociálfašistů, že vodocestné a vodohospodářské projekty dají nezaměstnaným práci a chléb.

Napřed k otázce národohospodářského významu vodocestných projektů a využití vodních sil u nás a v sovětském svazu. Z projektů staveb vodních cest u nás se vyvozuje naděje, že se získají nové cesty pro dopravu zboží, výrobků, že bude tak využito přírodního bohatství a podobně, že v tom spočívá velký národohospodářský význam projektovaných vodních staveb, tím že bude naříznut problém hospodářské krise a odbourána nezaměstnanost. Tato naděje, tento jásot je ironií, uvážíme-li, jak se vyvíjejí výrobní poměry v Československu v posledních letech, a vidíme-li nynější úpadek a rozvrat výroby za hospodářské krise. Jak si někdo může mysliti, že je třeba hledati nové dopravní cesty, když nynější dopravní prostředky a cesty mají stále méně a méně co dopravovati. Vezměme železnice i říční dopravu na vodních cestách z Prahy po Vltavě a Labi. Nevyužity stojí nejen obrovské parky vagonů, nýbrž ani lodě nemají co vozit, nemají co dopravovat, poněvadž výroba klesá, poněvadž odbyt a obchod zkomírá. A nejde zase jen o zjevy přechodného poklesu výroby, odbytu a obchodu, nýbrž jde o zjevy trvalého úpadku čsl. hospodářství na celé šíří vyjma zbrojního průmyslu, který má místní i mezinárodní příčiny. Věří na př. někdo, že výroba cukru bude stoupat? Naopak, cukerní výroba československá má býti redukována o 20%. Ovšem již omezení cukerní výroby, pro export důležité, musí míti vliv, a to trvalý na dopravu a snižuje její kapacitu. Trvale je ubíjen sklářský a textilní průmysl. Je téměř likvidován vývoz chmele, sladu, dřevařský průmysl, který přichází na př. nejvíce v úvahu při dopravě, ať již jde o železnice nebo již zřízené vodní cesty. V Československu se budou budovat nové dopravní cesty, kdy výroba klesá, kdy československé hospodářství jde s kopce ať již pro vnitřní nebo mezinárodní příčiny.

Přirozeně, že pro vyhlídky říční dopravy má velký význam hlavně obchodní styk s cizinou, poněvadž československé splavné řeky směřují ven, do druhých států.

Při zamýšlených projektech vodních cest a přístavů je patrna orientace na hlavní řeky: Labe, Vltavu, Odru. Dunaj a Moravu. To jsou řeky směřující do Německa, Polska a Maďarska. Ale statistika nám jasně ukazuje, že československý export do těchto států klesá. Klesá vývoz do Německa, klesá vývoz do Polska. S Maďarskem je nyní Československo v celní válce a opět nelze mysliti, že by se obchodní a hospodářské styky s těmito státy mohly v budoucnu zlepšiti, naopak budou se určitě zhoršovat. A je-li dnes Československo v celní válce s Maďarskem, může býti zítra v celní válce s Polskem.

Mezi hospodářskými zájmy Německa, Polska a Československa jsou takové rozpory, které musí vésti ke stálému zhoršování obchodních styků. Ukazuje se tak jasně, jak jsou, pokud jde o posuzování projektů vodních cest s hlediska obchodní politiky, perspektivy a naděje na význam říční plavby po Labi, Dunaji a Odře nesmyslné. Pravda je, že řešení hospodářských obtíží kapitalismu bylo by možné, ale jen po cestě mezinárodní dohody. Vtip však spočívá v tom, že takovéto mezinárodní řešení klidnou cestou není možné. Nikdy se nemohou dohodnout Československo s Polskem na př. o tom, že československý agrární kapitál nemá pěstovati vepře, že je má pěstovat jen Polsko. Nikdy se na trvalo nemohou dohodnout Československo s Maďarskem v otázce mouky a textilního průmyslu. Nikdy se na trvalo nemohou obchodně dohodnout Československo se státy Rumunskem a Jugoslavií, že nemají budovat vlastní průmysl a že mají užívat jen československých průmyslových výrobků. Nikdy se nemohou dohodnout Československo s Německem, že nemá míti vyspělejší průmysl a že má zůstati pozadu za československým průmyslem a že mu nemá konkurovat na př. na Balkáně, v Rakousku a Rumunsku. Obchodní smlouvy jsou vždy jen příměřím v hospodářských bojích států nebo regulativy, které padají, jakmile se hospodářský boj přiostří. A tu nastávají hospodářské celní války, které jsou jen předzvěstí imperialistické války.

S tím vším souvisí doprava a také zřizování vodních cest i takové projekty, které obsahuje projednávaná osnova, kterou musíme posuzovati s toho hlediska, že kapitalistické hospodářství je v krisi, že kapitalistická výroba upadá, že hospodářské rozpory mezi kapitalistickými státy se zostřují a že tím vším je vyvolávaná i dopravní krise a že rozmnožení dopravy není schopno kapitalistické hospodářství zachrániti, nýbrž ještě rychleji krisi přiostřiti. Je to opravdu ironie, když se tvrdí, že se nesmí pohlížeti na vodocestný projekt s konkurenčního hlediska, nýbrž že vodní doprava je doplňkem železniční a automobilní dopravy, když naproti tomu vidíme, jak se doplňují železniční doprava a automobilní, když se nemůže řešiti problém konkurence železniční a automobilní dopravy jinak než že železnice krachují, a to miliardovými schodky. Takový, ba ještě zostřenější vznikne nový problém konkurence zřizováním dopravy po vodě.

Tvrzení, že vodocestnými projekty se pomůže hospodářskému rozkvětu jednotlivých krajů, je rovněž klamáním veřejnosti. Krajům se nepomůže, ale pomůže se několika vodocestným plantážníkům k ohromným ziskům. To jsou zjevy, které ukazují, že za kapitalismu není možné plánovité přizpůsobení dopravy potřebám, nýbrž že rozhodující činitel, ziskulačnost a dravost, vnáší do dopravy chaos, zmatek, vzájemné potírání.

Již obraz jednání o těchto předlohách v technicko-dopravním výboru a výboru rozpočtovém dal za pravdu našemu tvrzení, že jde jen a jen o zájmy plantážníků vodocestných, vodohospodářských. že vám jde o to, jak nejlaciněji stáhnouti kůži s hladových dělníků, že vám nejde o to, dáti nezaměstnaným práci a chléb, nýbrž jedině kolik a která skupina plantážníků z těchto 5 miliard více utrhne. (Výkřiky posl. Jurana.)

Druhá otázka: Jak je tomu se stavbou vodních a jiných děl v sovětském svazu? Zcela jinak. Velká technická díla, směřující ke splavnění vodních cest a k využití vodních sil, vyvolávána jsou skutečnými potřebami hospodářskými, ohromným rozvojem hospodářství. Gigant obilní: donská pánev, uhlí, nafta, na to nestačí dráhy. Hledají se proto v sovětském svazu také vodní cesty. Vodní cesty k přírodnímu bohatství a vodní stavby znamenají skutečný rozvoj v hospodářství, aniž by konkurovaly drahám. Co znamenají vodní stavby v sovětském svazu, uvedu z ohromného hospodářského plánu jen jediný příklad, který postačí. Je to gigantické technické dílo splavnění Dněpru a využití místa, kde se hladina Dněpru zvedá o 37 metrů výše k obrovské nádrži spojené s největší hydrocentrálou světa. Provedení projektu Dněprostroje, jak vypočítali inženýři němečtí, ruští, američtí, belgičtí, vyžádá si dobu 30 let. Ale ruští dělníci řekli: kdepak 30 let, za 3 léta musí býti proveden. A tak bude 1. května 1932 uveden Dněpr do nového řečiště. Proč? Poněvadž je to hospodářsky ohromně důležité pro dopravu po Černém moři, aby hydrocentrála zásobila široké zemědělské oblasti elektřinou, kolektivní průmysl; ne jako v Československu, kde se hydrocentrály staví, ale zemědělci si nemohou proud koupiti a nekupují ho ani továrny, poněvadž nemají co dělati. Ruské továrny mají co dělati a proto ten ohromný význam těchto staveb v sovětském svazu. Při Dněprostroji se zároveň budují obrovské továrny, vystavěla se tam obrovská dělnická města, kde bydlí dělnictvo za nejlepších životních podmínek, a to dělnictvo bude zaměstnáno po ukončení prací v továrnách. Vystavěli-li sovětští dělníci Dněprostroj za 3 léta, je to jen dokladem toho, že pracují za jiných podmínek, že pracují s chutí a elánem. Práce se stala v sovětském svazu ne otázkou chleba, nýbrž otázkou blahobytu celé pracující třídy.

Třetí otázka: Vodocestné předlohy budou sloužiti především k využití vodní síly k účelům imperialistickým, k účelům příprav a budování válečného průmyslu. Vodocestné projekty, stavby přehrad, stavby přístavů a hydrocentrál nemají téměř žádného hospodářského významu, ale za to mají tím větší význam strategicko-vojenský a ještě větší význam mají pro válečný průmysl a výrobu nejstrašlivějších válečných zbraní, jako jsou třaskaviny a plyny.

S toho hlediska pokládáte vy vodocestné projekty za důležité, ovšem ne pro dělníky, nýbrž pro imperialistické účely, pro imperialistické dravce a kořistníky.

Hlavní účel vodocestného projektu je vybudování hydrocentrály. To potvrzuje sama důvodová zpráva, díváme-li se na přílohu 8 t. zv. finančního plánu, kde nájemné z hydrocentrál stoupne od r. 1931 ze 2,300.000 Kč na 45 mil. Kč r. 1942. K jakému účelu mají býti vybudovány tyto hydrocentrály? Na to nám dává odpověď ne podrobné, ale pouhé povrchní zkoumání celého předloženého vládního návrhu.

1. Na první pohled vidíme, že na Chrudimce staví se u Seče vodní přehrada, jak říká důvodová zpráva, s vodním obsahem 22 mil. m³. U přehrady této se projektuje vodní centrála. Ale pro jaké účely? O tom se v důvodové zprávě nemluví nic. My však máme z bezpečného pramene zjištěno, že se tak děje z toho důvodu, že tato elektrárna bude stavěna v blízkosti Semtína, kde je továrna na výbušné látky. Elektřiny, jak je známo, je potřebí k výrobě dusíku a proto dochází k této stavbě elektrárny.

2. V předloženém návrhu vidíme, že na dolní části Labe u Masarykova zdymadla a Staňkova má býti vybudováno vodní zřídlo s elektrárnou s roční výrobou asi 150 mil. kwh. A my zase máme z bezpečného pramene zjištěno, že se tak děje na přímý nátlak meziministerské komise, v níž sedí sociálfašisté, a které podle zase zaručené zprávy má býti využito pro chemickou továrnu v Ústí n. L. Tato chemická továrna jest akciovou společností, v níž má rozhodující vliv Živnobanka. Ministerstvo nár. obrany je v přímém jednání s touto chemickou továrnou. Jednání její pokročilo tak daleko, že se počítá najisto s rozšiřováním výroby v této továrně pod přímým vedením ministerstva nár. obrany.

3. Z předloženého návrhu vidíme, že na řece Váhu má býti vybudováno vodní dílo a podle doslovného znění důvodové zprávy pro výrobu dusíkatých látek. V těchto místech buduje Škodovka zároveň výrobu kanonů. Je tam projektována vojenská střelnice. Tedy vybudování továrny na dusičnaté látky má býti jenom doplňkem střediska válečného průmyslu jako přípravy k imperialistické válce, zejména k válce proti Sovětskému svazu.

S jakým horečným tempem má býti na řece Váhu budována hydrocentrála, ukazuje fakt, že tam dnes není ještě zcela nic a že r. 1933 má - podle důvodové zprávy - tato budoucí hydrocentrála vynésti nájem 2 mil. Kč a r. 1942 již 6 mil. Kč.

Rovněž tak splavnění Váhu je důležité pro dopravu ostravského uhlí, se kterým se při výrobě válečných vražedných zbraní tak nezbytně počítá. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

4. Máme z bezpečného pramene zjištěno, že i štěchovické přehrady má býti rovněž využito k výstavbě hydrocentrály a vedle ní továrny na dusičnaté látky. Stavba této továrny je v přípravném stadiu, ale v plném proudu.

To je tedy ten váš všelék na řešení hospodářské krise. To je ten "národohospodářsky význam", který spočívá v tom, že chcete na válečných jatkách krmiti hladové nezaměstnané dělníky otravnými plyny, a jste tak naivní, že počítáte s tím, že se vám hladoví nezaměstnaní dělníci pohrnou na vaše zavolání do vašich kasáren za kus chleba prolévati krev za vaše zájmy proti jedinému státu dělníků a rolníků, proti Sovětskému svazu. (Výkřiky posl. Jurana.)

Konečně neméně důležité s hlediska příprav k imperialistické válce je budování vodních přístavů. I na těchto-vodních projektech ukazují se jasně imperialistické snahy a cíle. Je to viděti především na tom, kde mají býti vodní přístavy budovány. Tyto vodní přístavy nebudou budovány s hlediska hospodářského, nýbrž s hlediska strategicko-vojenského - a to je vaším účelem. Jen slepý nemůže viděti vaši snahu. Když už nemůžete míti válečné lodě, tedy aspoň na důležitých řekách monitory, a k tomu účelu je třeba splavnění řek.

Jakým tempem mají býti budovány přístavy, ukazuje skutečnost, že podle důvodové zprávy nájemné z přístavů, které činí pro r. 1931 5,650.000 Kč, má stoupnouti r. 1942 na 12,610,000 Kč. (Výkřiky posl. Jurana.)

A nyní podívejme se na vodocestné a vodohospodářské projekty s hlediska potřeb a zájmů pracujícího lidu, zejména s hlediska potřeb nezaměstnaných. Pan zpravodaj technicko-dopravního výboru posl. Chloupek zde včera uvedl, že vodocestný fond je veledílo, při kterém jde především o práci pro nezaměstnané. Dále uvedl, že to není nějaká ruská pětiletka. Nu, dobrá! Pan zpravodaj měl pravdu v obou případech. V prvém případě měl pravdu v tom, když tvrdil, že vodocestný a hospodářský fond je veledílo, které ovšem dává ohromné zisky vodocestným a melioračním plantážníkům, ale naproti tomu dělníkům za těžkou práci ani na suchý chléb, jak ukazuje jeden ze sta případů, který se právě odehrává v Tlustici, okres Hořovice, kde kolega z povolání pana zpravodaje posl. Chloupka, jakýsi zbytkář Šouša, utvořil pro svůj zbytkový statek, který ovšem dostal za babku, vodní meliorační družstvo, jehož je současně předsedou, poněvadž družstvo je jeho. Na meliorační práce pro toto povedené družstvo a pro zbytkový statek dostal p. Šouša a jeho družstvo subvenci od ministerstva zemědělství z jeho filiálky zemědělské rady 60% rozpočteného nákladu z melioračních prací. Ovšem, že rozpočet byl nafouknut dokonale, aby subvence kryla celý náklad. Vedle toho zažádal zbytkář Šouša ve prospěch svého družstva, ale zejména prý ve prospěch dělníků tam zaměstnaných o státní příspěvek podle gentského systému u ministerstva soc. péče (Výkřiky posl. Jurana.), a dostalo se mu zázračně rychlého vyřízení. Zbytkáři byl povolen příspěvek 8 Kč na jednoho dělníka na den a osobu. Na těchto pracích je zaměstnáno 200 dělníků, z nichž 50 bylo přivezeno ze Slovenska ne proto, že by v místě bylo málo dělníků nebo nezaměstnaných, když je přece každému známo, že na hořovickém okrese je více než 3000 nezaměstnaných, ale byli přivezeni proto, aby jich bylo použito jako levnější pracovní síly ke snížení mezd, na hořovickém okrese tak mizerných. Tyto práce provádějí pod firmou "Mysliveček" dva wrangelovští "v Československu vystudovavší inženýři", kteří s holí v ruce, tedy po způsobu carského Ruska, provádějí "inženýrské práce", a to takovým způsobem, že je to přímo neuvěřitelné, ale doslova pravdivé. Na těchto pracích vydělávají dělníci za 10 i více hodin denně při těžké práci 6 Kč denně anebo ještě méně.

V sobotu dne 14. března t. r. zjišťoval jsem osobně pracovní a mzdové podmínky dělníků na místě samém. Co jsem zjistil? Na 200 dělníků na kost vyhublých, napolo nahých, z nichž velká část k nepoznání zablácených, stěžovalo si na hulvátský a neslýchaný způsob jednání a terorisování se strany těchto novopečených, v Československu vystudovavších wrangelovských inženýrů, dokládajíce, že za celotýdenní práci 10 a více hodin těžké práce úkolové vydělají tři dělníci v partě dohromady 60 Kč týdně, že úkolové ceny jsou stanoveny úplně libovolně, od jednoho běžného metru vykopávky do hloubky 1.20 Kč-1.30 Kč-1.50 Kč, ve spouštích Kč 1.70. Také dělník, který pracuje více než 10 hodin denně, vydělá si 4.80 Kč, v nejlepším případě 6 Kč denně. Při výplatě této almužny - poněvadž to nelze nazvati mzdou - předkládají se dělníkům k podpisování výplatní listiny trojmo.

Co z toho vyplývá? Z toho vyplývá, že pan Šouša, zbytkář a předseda svého družstva, nedává dělníkům ani to, co na ně jako příplatek dostává od ministerstva soc. péče, ba že dokonce zbytkáři Šoušovi a jeho přidělené chase, wrangelovským inženýrům, zůstává denně z příspěvku ministerstva soc. péče 400 Kč anebo více, ovšem vedle celé subvence ministerstva zemědělství.

Tento případ potvrzují slova p. zpravodaje Chloupka, že meliorační fond je veledílo (Výkřiky posl. Jurana.) neslýchaných podvodů a okrádání dělníků, využívání jejich bídy a hladu v době nezaměstnanosti. (Výkřiky posl. Jurana.) Dělníci pěkně děkují za opatření takovéto práce, která prý je podle vůdců sociál-fašistických požehnáním pro nezaměstnané.

Přibíjíme na pranýř tento neslýchaný případ podvodu a vykořisťování dělníků nezaměstnaných v době, kdy ve vládě sedí 6 socialistických ministrů, kdy v ministerstvu soc. péče sedí soc. demokrat dr Czech, který takovéto zlodějny nejen trpí, nýbrž přímo podporuje. (Výkřiky posl. Jurana.) To je tedy to zaopatřování práce nezaměstnaným dělníkům, pro něž děláte jak vodocestný, tak hospodářsko-meliorační zákon, který sociálfašisté prohlašují za všelék proti nezaměstnanosti. To není jenom jeden případ, jejž jsem uvedl ze sta jiných případů. Je tomu tak na všech pracích, které se provádějí jako nouzové. (Výkřiky posl. Jurana.) a bude tomu tak, ne-li hůře, i na pracích vodocestných. Dělníci sdostatek znají poměry na pracích regulačních, znají život těch, kdož na ty práce byli najímáni v normálních dobách, kdy nebyla nezaměstnanost. Dnes už obšlapává i tuto budovu celé hejno vodocestných plantážníků, kteří se těší, jak rychle budou bohatnouti nejen z práce nezaměstnaných dělníků, nýbrž i kantin, kde se musí stravovati každý, kdo bude chtít dostati práci na regulaci. (Výkřiky posl. Jurana.) A v dřevěných boudách také bydleti. A tak tu sociálfašisti připravují nezaměstnaným dělníkům - ale to ještě jen části - úplné zotročení vodocestnými plantážníky, což bude znamenati potoky krve, desítky zabitých dělníků, kteří budou zaměstnáni na těchto nouzových pracích. Z nezaměstnaných dělníků mají býti takto naděláni bratránci, kteří jsouce bez přístřeší, budou blouditi od řeky k řece o hladu a polonazí a budou vydáni vodocestným plantážníkům na milost a nemilost.

Tomuhle, vy sociálfašisti, říkáte práce pro nezaměstnané, to je ta vaše starost o nezaměstnané!

Pan zpravodaj Chloupek měl také pravdu v tom, když řekl, že vodocestný fond je veledílo a žádná ruská pětiletka. Je tomu skutečně tak, neboť posl. Chloupek postavil na hlavu časovou, ale Nečasovou desítiletku čsl. sociálfašistů a tím potvrdil, že v Sovětském svazu se skutečně provádí hospodářská stavba sociálně plánovitá, co naproti tomu v Československu se bude stavěti hladová zeď.

A nyní k nejdůležitější otázce, které se všichni, kdo mluvili o tomto projektu, vyhnuli jako čert kříži, to je, kde chcete vzíti peníze na splavnění řek k účelům válečným, k účelům budování válečného průmyslu a konečně na hladovou, ale vraždící zeď? Chcete z prostředků, které ušetří každým rokem ministerstvo soc. péče, v jehož čele je soc. demokrat dr Czech, na válečných invalidech snižováním rozpočtové položky, dáti 70 mil. Kč po dobu 12 let vodocestnému fondu a vedle toho vybrati z ohromných reserv, které má všeobecný pensijní ústav, na tytéž účele jednu miliardu. Kč. Zrovna tak, jako jste to udělali v Ústřední soc. pojišťovně, kde Hampl nevidí tisíce dnes nezaměstnaných, hladových, na kost vydřených starých dělníků, kterým byly strhávány ze mzdy příspěvky do Ústřední soc. pojišťovny, které jsou v této miliardě. Tito ubožáci nemohou dnes pracovati, jsou odkopáváni od dveří řediteli, kteří požírají z dělnických příspěvků 220.000 Kč ročního služného a vedle toho ještě velké dary. To nevidí Hampl, jako představitel a předseda Ústřední soc. pojišťovny. Nevidí, že ti, kteří mu třeba 20 let dávali do jeho svazu kovodělníků korunky v podobě příspěvků, dnes jsou bez práce, hladoví, nemocní, bez nároků na jakékoli zaopatření. Ale týž Hampl vidí dálkové silnice, stavěné k účelům válečným, a pro ně jako pro podnik rentabilní, který pomocí válečné litice má zachrániti i krachující kapitalistický řád i jeho podnik, Hampl nešetřil dělnických grošů a dal z nich jednu miliardu na silniční fond.

Podle důvodové zprávy k vládnímu návrhu vodocestného fondu v §u 7 se ještě stydlivě říká, že Všeobecný pensijní ústav, s nímž jednalo ministerstvo financí, se uvolil poskytnouti zápůjčku, ale ve zprávě technicko-dopravního výboru se už říká na plnou hubu, že ne 840 mil. Kč, ale 948 mil. Kč, tedy 1 miliarda bude půjčena ve Všeobecném pensijním ústavu a již je stanoven 5 1/2% úrok na dobu 45 let. Bez souhlasu pojištěnců vzaly se jejich nastřádané peníze na stáří. Budou tedy těm, kteří platí do Všeobecného pensijního ústavu, odčerpány jejich úspory rovněž k válečným účelům v částce 1 miliardy, zrovna tak jako se to stalo dělníkům ve Všeobecné pojišťovně. Ve Všeobecné pojišťovně se to dálo za vedení Hampla a všech sociálfašistických a fašistických vůdců. V Pensijním ústavu to dělá Hotowetz za souhlasu sociálfašistických vůdců. Proti tomuto loupežnému tažení všech plantážníků a vydřiduchů na finanční prostředky, nastřádané z krve a potu dělníků, zřízenců a malých úředníků, vede komunistická strana a s ní celá pracující třída nejrozhodnější boj. Boj za chléb a práci musí býti také bojem proti rozkrádání peněz vydřených z dělníků, zřízenců a malých úředníků, nashromážděných v Ústřední sociální pojišťovně a v Pensijním ústavu. Tento boj musí býti zahájen ihned pod heslem: Ani haléře z těchto dělnických reserv na válečné přípravy, nýbrž na vyplácení podpor a důchodů všem, kdož jsou nezaměstnáni, ku práci neschopni při věkové hranici 50 let. Okamžité vypsání voleb do Ústřední sociální pojišťovny a do Všeobecného pensijního ústavu.

K závěru: Naše stanovisko, stanovisko komunistické strany k vodocestné a vodohospodářské vládní předloze je dáno našimi pozměňujícími návrhy, ve kterých jasně říkáme, že jsme pro splavnění řek, ale jen takové, které bude sloužiti pracujícím drobným zemědělcům a malým živnostníkům, ale nesmí sloužiti k obohacení se vodocestných plantážníků. Jsme pro stavění hydrocentrál, kterých však nesmí býti použito k válečným účelům, nýbrž které musí sloužiti pracujícím, drobným zemědělcům a malým živnostníkům k opatření levného elektrického proudu a nesmí býti dány do rukou takovým, jak jim ovšem říkáte vy, všeužitečným svazům, které nejsou ničím jiným, než vyděračskými plantážníky nejhrubšího druhu.

Jsme pro vodohospodářské a meliorační práce, které však musejí sloužiti všem pracujícím a drobným zemědělcům. Nesmějí býti využívány zbytkáři a velkostatkáři. Naproti tomu jsme v nejostřejším boji proti budování válečného průmyslu, proti vodním válečným cestám, proti vybírání peněz ze Všeobecného pensijního ústavu na budování válečného průmyslu tak, jak je osnovou navrhováno.

V boji za chléb a práci pro všechny pracující, pro nezaměstnané navrhujeme zavedení dávky z majetku postihující milionáře a milionářské podniky. Výnosu této dávky budiž použito k okamžité podpoře nezaměstnaných, k opatření práce pro všechny nezaměstnané na stavbách škol, nemocnic, bytů pro pracující za mzdu odpovídající dnešním drahotním poměrům při sedmihodinové a pro ženy a mladistvé dělníky 6hodinové době pracovní. To jsou naše návrhy a návrhy všech pracujících a nezaměstnaných. To je naše stanovisko k vládnímu návrhu, za něž vedeme boj a s námi celá pracující třída, boj, který znamená poražení tohoto systému a přivodění systému dělníků a rolníků. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Vencl. Uděluji mu slovo.

Posl. Vencl: Slavná sněmovno! Veliké povodňové škody, způsobené téměř každoročně na moravskoslezských řekách a bystřinách, zvláště však katastrofální povodně na Ostravsku, na střední Moravě, Dřevnici, Juhyni a jiných moravskoslezských řekách ve dnech 28. října až do 3. listopadu, ukázaly, že otázka regulace řek a bystřin moravskoslezských je svrchovaně naléhavá právě tak, jako se ukázal nynější stav svrchovaně nebezpečným. Zaplaveno bylo tisíce hektarů úrodných pozemků, na nichž byla zničena úroda a poškozeny komunikace, budovy, práce regulační, inundační hráze atd. Katastrofální škody a zátopy, nadělané povodněmi z konce října a počátku listopadu minulého roku, ukázaly, že řešení tohoto vodního problému nesnese již dále v zemi Moravskoslezské odkladu.

Proto všechny vrstvy a stavy, zvláště však zemědělci uvítali s velkou radostí oba vládní návrhy zákona vodocestného a vodohospodářského, jejichž úkolem bude urychlené a velkorysé provádění vodohospodářských podniků, docílení zvýšeného pravidelného výnosu meliorací hospodářských, využití vod a zásobení obcí pitnou a užitkovou vodou. Jedině tímto finančním zabezpečením možno zabrániti každoročně se opakujícím katastrofám.

Je-li nezvratným faktem, že země Československé republiky byly za dob rakouské monarchie zanedbávány ve všech oborech, tím více to platí o otázkách vodohospodářských v zemi Moravskoslezské, zvláště však o bývalém Slezsku. Válečné poměry znemožňovaly provádění vodohospodářských staveb v takové míře, aby mohlo býti vyhověno nejnutnějším potřebám, neboť se děly ojediněle a velkorysému plánu chybělo finanční zabezpečení. Klasickým toho dokladem je více než 40 roků prováděná a teprve letos se dokončující regulace řeky Bečvy na Rožnovsku a Vsetínsku. Státním převratem nastaly u nás sice mnohem příznivější poměry, ačkoli na př. u řeky Odry a jejích přítoků po dobu trvání naší republiky neprováděly se ani nejnaléhavější vodní stavby v dostatečném rozsahu a regulační stavby v povodí řeky Odry daleko nevyhovovaly potřebám, rychlému vzrůstu a národohospodářskému významu měst a obcí na Odře a přítocích ležících přes to, že právě na Ostravsku, Opavsku, Těšínsku a přilehlých krajích Moravy vzhledem k jejich mimořádnému významu zemědělství, živností a největšího průmyslového střediska republiky, jakož i spojky mezi Československem, Německem a Polskem mají mimořádný význam pro celou Československou republiku. Podobně i na řece Moravě prováděly se až do r. 1928 pouze parcielní regulace, které byly nedostatečné a nepřihlížely k potřebám tamního zemědělství.