Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Jaksch. Dávám mu slovo.

Posl. Jaksch (německy): Slavná sněmovno! Tato předloha vyjadřuje dvě myšlenky, které vystoupily v popředí během rozpravy o možnostech potírání krise, a to: Předně, že v dobách poklesu mezinárodních hospodářských vztahů musí každá země zlepšiti svou technickou výzbroj pro nastávající konkurenční boje, za druhé, že jest potřebí pružného systému pro opatřování veřejných prací, který rozděluje každoroční státní náklady na delší disposiční dobu a umožňuje v rámci široce vytýčeného programu přemístiti těžiště veřejné investiční činnosti spíše v léta krise. V rámci posledních předloh na potírání krise, jimiž se zabývala tato sněmovna, dotýká se předloha o zřízení zemědělského melioračního fondu spíše zájmů zemědělských. Slučují se v ní dosavadní roční náklady státní ba menší úpravy řek a potoků, na meliorace půdy atd. v částce 67 milionů v jeden fond. Dalšími příjmy, a to z výnosu daně z vodní síly, z náhrad od 15 až do 20 milionů za úbytek zvýšení pozemkové daně do r. 1938, další dotací 30 milionů z rozpočtu jako i úvěrovými operacemi doufáme, že se dá v deseti letech vyříditi asi 3 1/2 miliardový stavební program.

Tento program nás zajímá především se stanoviska zaměstnání našich nezaměstnaných, ale také se stanoviska zvláštních hospodářských zájmů německého území. Je-li pamatováno na menší regulace řek, úpravy bystřin, jiná zabezpečení proti povodním fondovou částí A ročně 135 miliony, má-li z toho býti použito asi 40 milionů v Čechách, asi 48 milionů na Moravě a ve Slezsku, pak to nepochybně znamená částečnou úlevu na trhu práce, která se může jeviti tím značněji, že správa fondu může stupňovati své náklady v letech krise úvěrními operacemi. Nutno poukázati na to, že německá jazyková území Čech a Moravy jsou obzvláště postižena nezaměstnaností a tudíž zasluhují náležitého ohledu při regulačních pracích. Již více horský charakter německého okrajového pásma má za následek, že tam nalezne meliorační fond velké pole činnosti. Očekáváme co nejurčitěji, že se nebude při sestavě svých pracovních plánů říditi stanoviskem národnostním. Jest nebezpečí, že se také při těchto pracích budou opět uplatňovati národnostní momenty. Chci to znázorniti jen na jednom příkladu, pokud jde o regulaci Mže v okolí Plzně.

Pokud jsme informováni, má býti regulace Mže prováděna především jen v obvodu politického okresu plzeňského a hrozí nebezpečí, že na sousední obvod soudních okresů touškovského a stříbrského nedojde, a to jsou právě ony obvody, které v posledních letech trpěly velmi mnoho zátopami. Považujeme to za nemožné, aby se u takových projektů zůstalo státi na jazykové hranici. Poukazuji v této souvislosti také na to, že právě v hornaté části Šumavy nebylo několik velmi nebezpečných horských bystřin až dosud zbaveno své škodlivosti, že právě potok losnický a zollský v obvodu kašperskohorském, které již nadělaly obrovské spousty při průtržích mračen v minulých letech, nebyly dosud pojaty do těchto prací. Bylo by potřebí, aby právě v německých horských krajích bylo se vší energií a velkoryse započato s těmito úpravami horských bystřin, s těmito regulacemi potoků a řek.

Druhá úkolová skupina jest vyhrazena fondové části B. Ta má za úkol subvencovati plošné meliorace a zemědělské vodovody. Subvencování plošných meliorací má ročně vykazovati stavební náklad 140 milionů, u vodovodů se počítá s ročním nákladem 80 milionů. O nezbytnosti plošných meliorací jak v rovinách, tak v horských krajích nelze říci křivého slova. Litujeme jen, že v této předloze nebyl velkoryseji vyřešen program rekultivací důlních škod. Jest nesporné, ze v důlních oblastech, zvláště v severozápadních Čechách, také však v pánvi stodskonýřanské byly způsobeny obrovské spousty na zemědělských užitkových plochách. Tyto kraje skytají pohled bojiště, kde je jedna granátová jáma vedle druhé, a bylo by na čase, kdyby škody zde způsobené kapitalistickou ziskuchtivostí majetníků dolů byly konečně jednou dány do pořádku, a to nejen z veřejných peněz, nýbrž také přidržením oněch, kdož byli uživateli důlních zisků, totiž důlních podnikatelů a oněch majitelů pozemků, kteří byli odškodněni vysokými částkami výkupného. Bylo by si přáti, aby německé zemědělství vydatně použilo melioračních subvencí, aby se provedly nynější a příští projekty bez ohledu na malicherné zvláštní zájmy se vším urychlením, dokud máme velký počet pracovních sil následkem nezaměstnanosti.

Musím zde poukázati, že docházejí jako ve všech oborech veřejného opatřování práce, také v oboru melioračním nepřetržitě oprávněné stížnosti, že zamýšlené práce se o léta zpožďují vleklým chodem byrokratického úřadování. Zde nutno dále poukázati, že nářky na přetížení úřadů a úředníků - čímž se nám vždy stále odpovídá na takové útoky - tak dlouho před námi neobstojí, dokud se budou naše úřady zabývati hlavně věcí prestiže v otázkách jazykových. Jsem přesvědčen, že celá otázka přetížení úřadů dala by se valnou měrou vyřešiti v té chvíli, kdy se bude na jazykovou otázku nazírati jako na věc čistě praktickou a nikoli jako na věc národnostní prestiže. Chci to zde odůvodniti jednou skutečností.

Během neblahé pozemkové reformy byla technická kancelář zemědělských rad přivtělena k zemské správě. Nyní se dějí pokusy zavésti novou praksi, a to v tomto smyslu: Až dosud se mohly inženýrské posudky k podáním stran z německých území podávati také v německé řeči. Bylo to úplně správné a odůvodněné jazykovým zákonem, poněvadž tyto inženýrské posudky jsou skutečně součástí podání strany. V poslední době bylo nařízeno, že tyto inženýrské posudky jakož i revisní zprávy musí býti předkládány výhradně v české řeči. Předně to znamená poškození zájemců, kterým tím vznikají další útraty. To znamená však také další komplikaci celého postupu. Nutno se přece tázati, kdo má zájem na takovém opatření. Neporoste přec více trávy na takové meliorované ploše, která se vezme do práce na základě posudků, řekněme, v jednom či druhém jazyce. Používá se zde nejmalichernějších šikan, a rád bych s tohoto místa apeloval na pana ministra zemědělství, jehož dosud známe jako národnostně nezaujatého člověka, aby dal pokyn, aby příště ustala taková byrokratická ztížení, jež prýští z ryze šovinistických úvah.

Nyní slovo k otázce vodovodní, jíž se tato předloha rovněž význačně dotýká. Jest vítati, že vodohospodářským melioračním fondem jest dána možnost subvencovati stavební náklad na stavby vodovodů 80 miliony, že jsme byli vysvobozeni z dosavadního stavu, kdy sice byly subvence povoleny, ale nemohly býti vyplaceny prostě pro nedostatek rozpočtových peněz. Jest vítati, že bude umožněno také ve venkovských krajích vyřešiti otázku zásobování zdravou vodou. Jest to nejen věc velkého národohospodářského významu, nýbrž také se stanoviska zdraví lidu věc velice důležitá. Jen textace ustanovení týkajících se této otázky vyvolala veliké obavy, a to ve smyslu, že se vytváří dvojí právo, že se tím stanoví rozdíl mezi obcemi převážně zemědělskými a převážně průmyslovými. Tímto zákonem jest především zajištěn nárok zemědělských obcí na subvenci. Naproti tomu jest dojista ještě nevyřešena otázka, odkud mají dostávati své subvence obce průmyslové, chtějí-li rovněž řešiti životní otázku zásobování vodou. Pan zpravodaj zde slíbil, že se při provádění tohoto ustanovení nebude postupovati malicherně, a také očekáváme, že při výkladu právě tohoto bodu, který stanoví přednost zemědělských vodovodů, nebudou poškozováni oni malozemědělci, kteří bydlí v průmyslových obcích. Při povaze našich sídlišť jak v úseku německém, tak českém vyskytnou se dojista jen zřídka ryze zemědělské a ryze průmyslové obce, nýbrž mezi oběma skupinami výrobců bývá úzká souvislost, a bylo by jen zcela správné, aby po této úpravě otázky zemědělského zásobování vodou následovala stejná úprava také pro průmyslové obce a aby při tom byly povolovány tytéž subvence, ať ve formě vyšších dotací ministerstva zdravotnictví nebo v jiné formě.

V této souvislosti třeba se také zmíniti o národohospodářských důsledcích tohoto zákona. Již v rozpočtovém výboru se poukazovalo, že pokračování melioračních prací má se díti ve zrychleném tempu a počítá se s tím, poněvadž ročně má býti meliorováno i nadále asi o 45.000 ha, že pokračování této meliorační práce nemůže vyřešiti palčivou otázku zemědělské nadvýroby. Je tomu tak, že se naše agrární politika v tomto státě až dosud převážně zabývala opatřeními mechanické těžby, že se dosud nenašly metody organického vytváření agrární politiky. Pravda, každý pokrokový zemědělský politik bude musiti obrátiti svůj zřetel ke stoupání, k jakosti, ke zlepšení výroby. Ale tato politika nebude míti výsledků, nebude-li zde zároveň snaha o vyřešení otázky distribuce a odbytu. Nejlépe vybavená výroba nemůže míti sama národohospodářský význam, nemůže míti národohospodářské účinky, dokud není vyřešena otázka odbytu právě v zemědělství. Zde nutno učiniti naší oficiální agrární politice výtku, že putuje vyšlapanými cestami, že se nikdo neodvážil nastoupiti cestu k plánovité úpravě výroby a odbytu. Musím zde učiniti agrárním stranám výtku, že zaujímají zejména v otázce monopolů, naprosto kolísavé stanovisko, že nevědí, mají-li nadále vsaditi veškeré své naděje na utvoření volného hospodářství nebo zda by se přece neměla učiniti některá záměrná hospodářská opatření.

Myslím, že možno plným právem říci, že naše zemědělství jako celé národní hospodářství tohoto státu stojí před úkolem mohutného procesu přeměny výroby, a k tomu možno zajisté připojiti, že průběh tohoto procesu nedá se naprosto přenechati jedině soukromohospodářské iniciativě. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) To se jasně ukazuje na poměrech ve výrobě chmele, to se ukazuje také nyní na pěstění cukrovky, že jednotlivec nemá vůbec přehledu a volnosti jednání, aby šel správnou cestou. Nebude možno přecházeti jistá nucená opatření zvláště při omezování plochy chmelnic, ale také osevných ploch cukrovky. Jsou-li tedy národohospodářské obavy, že se používá tak značného nákladu z veřejných prostředků na vzestup zemědělské výroby v době zemědělské nadvýroby, pak nutno přece říci, že na věc dlužno též nahlížeti se stanoviska populační politiky. Záměrnými melioračními pracemi umožní se zejména v chudých horských krajích, aby se na nynější užitkové ploše, aby se na dosavadní ploše zdělané půdy uživilo a svou existenci zajistilo více lidí.

Tím přicházíme k sociální stránce agrární otázky, o níž zajisté nutno s tohoto místa také říci několik slov. Poslední číslice sčítání lidu ukázaly s hrozivou jasností, že vylidňování venkova jest na postupu, ačkoliv pozemkovou reformou bylo vytvořeno mnoho tisíc nových existencí, ačkoliv není možno, aby poklesem našich vývozních průmyslů byla vzrostla sociální přitažlivost našich průmyslových krajů. Výsledky sčítání lidu vystrašily oficiální agrární politiku a nyní se hledají možnosti, opatření, jak by se dalo zabrániti odlivu lidí z vesnic. Pomýšlí se zde především na nucená opatření. Čteme v tisku, že se právě naši němečtí agrárníci zabývají úmyslem předložiti návrh zákona, který zakazuje tovární práci mládeži do 21 let nebo ji má brzditi. Pánové! Takovými policejními opatřeními se sotva dá řešiti otázka vylidňování venkova, neboť já si myslím, že by se lépe situovaní zemědělci velmi ohražovali proti tomu, kdyby tato myšlenka se rozšířila tím způsobem, aby se zakazovalo zemědělským synkům na př. také studování na učitelských ústavech nebo na středních a vysokých školách. Podle našeho socialistického názoru jest nejlepším opatřením proti pokračujícímu vylidňování venkova zajištění drobných existencí na vesnici. K tomu jest ovšem také potřebí, aby naše agrární politika byla rozšířena sociálními zákony na ochranu slabých.

Poukazuji zde na otázku ochrany pachtýřů. Desetitisíce, ba statisíce drobných existencí je vydáno na pospas náhodě, pro nevyřešení otázky pachtovného. Jest to neudržitelné, aby v době neslýchaného kolísání ceny zemědělských plodin, v době takové národohospodářské nejistoty byla existence drobného pachtýře vázaná zkostnatělými normami, že drobní pachtýři jsou na př. dnes vázáni pachtovními smlouvami, které uzavřeli v době zemědělské konjunktury. To má na př. v krajích chmelařských přímo katastrofální následky. Soc. demokratické frakce této sněmovny v poslední době předložily návrhy na vydání nového zákona o ochraně pachtýřů a jednání o těchto návrzích ve stranách většiny bude zajisté zkušebním kamenem, jak dalece chce naše oficiální agrární politika dopřáti pomoci také slabým existencím na venkově.

V této souvislosti bylo by také potřebí celostátní úpravy pronájmu obecních pozemků. Musíme konstatovati, že také zde jest v platnosti velmi nesrovnalá prakse, v některých vesnicích jsou sice obecní pozemky převážně pronajímány potřebným malozemědělcům a domkářům, musíme však též konstatovati, že namnoze je v platnosti starý licitační systém, podle něhož může malorolníku vydražiti kus louky, kterého potřebuje pro svoji krávu, před nosem zámožnější soused. Požadujeme tedy zásady, že obecní pronajímané pozemky musí býti především a v každém případě pronajímány potřebným a slabým malozemědělcům a domkářům.

Ještě slovo o otázce stavebních pozemků na vesnici. Jest údiv nad přemírou vylidňování venkova, a při tom se přehlíží, že za strnulých vesnických poměrů dnes namnoze není možné, aby si snaživý dělník postavil vlastní domov. I dobrodiní zákona o podpoře stavebního ruchu, který nařizuje, že jest možno vyvlastniti stavební pozemky ať již obecní nebo soukromé, se stává v praksi ilusorním. Zažil jsem takový příznačný případ, a to ve velké lesní obci okresu hartmanického. Tam se ucházel o stavební pozemek dělník, byl všude odmítnut. Žádal o vyvlastnění podle zákona o stavebním ruchu. Chtěl 400 m² pastviny od majitele, který vlastnil přes 200 ha. Co se ukázalo? Zemědělští znalci tvrdili při všech komisích, že tento majitel 200 ha půdy při 15 ha ploše pastviny nemůže těchto 400 m² postrádati, že prý je jich zapotřebí k dalšímu vedení jeho hospodářství. Výsledek jest. že ten chuďas rekursy ztratil asi 3000 Kč a musil odejíti z vesnice, poněvadž mu byl ten kousek půdy odepřen.

V našich horských krajích hraje velkou sociální úlohu také souvislost mezi zájmy polního a lesního hospodářství. Až dosud rozhodovaly v boji mezi zájmy polního a lesního hospodářství, jmenovitě na území velkého lesního majetku, jednostranně zájmy velkostatku. Z důvodů honebních a čistě držebních byl vyháněn chudý lid těchto lesních krajů stále více z lesa, hraběcí nebo knížecí laň sežrala píci domkářově krávě. Po lesní reformě, která přinesla velké lesní celky do majetku státního, bylo by jednou potřebí přezkoumati tyto otázky se stanoviska zemědělského a sociálního, bylo by sociální nezbytností a kusem zajištěné existence pro malé lidi našich horských vísek, kdyby se jim dalo právo na odběr píce a v rámci možnosti lesního hospodářství i další práva, a ještě jedna maličkost, jež rovněž nemá nepatrný význam: aby se povolilo chuďasovi choditi do lesa na houby a na maliny. Neboť jest to přímo excesivním výkladem pojmu soukromého vlastnictví, chtějí-li si dnes velkostatkáři činiti nárok i na výnos lesních plodů, dávají-li svými hajnými vyháněti z lesa chuďasy, kteří chtějí nasbírati pár litrů malin a pak prodati, a zařizují vlastní obchod lesními plody, jako z toho vytvořil výtečný systém i Schwarzenberg v jižních Čechách. Řídím to na adresu státní lesní správy, musím však také říci, že bohužel zde není rozdílu mezi soukromými a veřejnými majiteli lesů, že se zde zařizujeme stále více na vyhánění puškou lidí, sbírajících v lese maliny a houby. Bylo by dojista velmi skromným požadavkem, kdyby zde kráčela správa státních lesů dobrým příkladem napřed a ukazovala svojí praksí, že se lesní reformou něco změnilo i v sociálním ohledu.

V této souvislosti ještě slovo o dělnické politice naší státní lesní správy. Byly převzaty lesy se slibem, že dosavadní pracovní síly budou dále zaměstnány. Pro pokles cen dříví není ovšem veliké potřeby, aby se v kácení pokračovalo v dosavadním rozsahu. Na dodržování lesních hospodářských plánů však závisí existence tisíců lesních dělníků a dojista jest odůvodněn požadavek, aby se nedal stát také při dodržování plánů pro kácení dříví vésti výlučně fiskálními hledisky, Že se zde také ještě vychází lesním dělníkům vstříc s málo porozuměním, dokazuje poslední postup státní lesní správy v Železné Rudě, kde bylo lesním dělníkům odňato prastaré právo na vyvážení dříví v zimě, kde byla těmto lidem tato stará lesní práce vzata a odvážení dříví z lesa svěřeno rolníkům. Já vím, že chce také mnohý chudý horský sedlák v zimě vydělati pár korunek, není to však dojista žádná sociální dělnická politika, jsou-li lesní dělníci v této době velké nezaměstnanosti zatlačováni ze svého ode dávna nabytého pracovního místa.

Shrnuji, co jsem v tomto ohledu řekl, dohromady takto: Otázku vylidňování venkova možno řešiti jen sociální agrární politikou, která béře ohled také na hospodářsky slabší.

Také při projednávání hospodářských předloh jest nezbytno stále a stále upozorňovati, že otázka zemědělských rad potřebuje nezbytně vyřešení. Zemědělské rady ve své dnešní formě jsou zbytky absolutismu, jsou těmi zřízeními, kam dosud nemohl vniknouti demokratický duch, který jest zakotven v naší státní ústavě. Zemědělské rady by měly v době nynější těžké agrární krise hráti velikoi vůdčí úlohu, měly by býti pionýry potřebných řešení, měly by raziti nové cesty a jíti příkladem napřed v pokrokové agrární politice. Zemědělské rady nemohou však dnes řešiti tyto úkoly, poněvadž jim chybí veškerý územní podklad, poněvadž jsou vybudovány na nepřímém volebním právu z let devadesátých, které by zasloužilo, aby bylo zařaděno do musea jako pamětihodnost. Zemědělské rady jsou v dnešní své podobě hlavami bez nohou. Mají sice vybudovaný úřednický aparát a své poradní sbory, chybějí však výkonné orgány, chybí styk s venkovským obyvatelstvem a proto pozvedáme opět znovu požadavek demokratisace zemědělských rad a jejich nahrazení demokratickými okresními společenstvy, demokratickými zemskými selskými komorami, složenými podle zásady všeobecného rovného hlasovacího práva, všech zemědělců z povolání podle zásady poměrného zastoupení. Jest neudržitelné, aby byly trvale vyřaďovány ze spoluurčovacího práva v zemědělské radě statisíce malozemědělců a domkářů, kteří jsou pravými nositeli zemědělské výroby. Ukazuje se stále na Dánsko, jako na největší příklad pokrokové agrární politiky, nutno však říci, ze v Dánsku nemají před rovným hlasovacím právem malozemědělců takový strach jako u nás a každý malozemědělec má ve svých družstvech a zemědělských zřízeních stejné hlasovací právo jako velkoagrárník. Vyslovujeme se však též, pokud jde o demokratisaci zemědělských rad, pro podržení dosavadního osvědčeného rozdělení na národní odbory.

Tím docházím k závěru a pravím: Souhlasem s touto předlohou vyslovujeme my němečtí soc. demokraté své positivní stanovisko k otázkám zvelebení zemědělství. Musíme však zároveň prohlásiti, že nemůžeme usilovati o jednostrannou agrární politiku, nýbrž doufáme, že po vyřízení této předlohy uvolní se opět cesta pro sociálně-politická zákonná díla, pro předlohy, jejichž účelem jest také zvelebení naší průmyslové výroby. Veškerá zvelebovací opatření, na kterých se tímto zákonem usnášíme, budou úspěšná teprve tehdy, bude-li zároveň také zajištěna existence naší průmyslové výroby. Vše to, čeho se ve větší výrobě má dosáhnouti melioracemi a regulacemi, najde odbyt teprve tehdy, začnou-li opět dýmati komíny našeho vývozního průmyslu, dostanou-li statisíce nezaměstnaných, kteří dnes živoří a uboze hladovějí, opět práci v závodech a budou-li se moci státi opět spotřebiteli. Bylo by osudným omylem věřiti, že zemědělství může zkvétati vedle upadajícího průmyslu. Bylo-li až dosud v tomto státě málo dobré vůle přispěti také průmyslu v jeho existenčním zápase, račte se podívati na naše agrární sousedy, na Maďarsko, na Rumunsko a na Jugoslávii, s jakými obětmi se snaží vybudovati ony průmysly, které my uvádíme v nebezpečí, že budou zničeny. Proto musí býti pravá celostátní hospodářská politika nesena myšlenkou, ze nemůže jednostranné zvelebování toho či onoho odvětví vésti k úspěchu, nýbrž že musí jíti zvelebování průmyslu a zemědělství, politika agrární a sociální ruku v ruce. Bylo by na čase, kdyby se páni z agrární strany déle neuzavírali těmto myšlenkovým pochodům, kdyby se také oni propracovali k určitému všeobecnému hospodářskému vědomí, že jen s nasazením všech tvůrčích sil jak průmyslového, tak pracujícího venkovského obyvatelstva najdeme cestu, která by nám dala překonati obtíže dnešní hospodářské krise a pomohla nám zajistiti existenci pracujících v tomto státě. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Rosche. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. dr Rosche (německy): Vážení pánové! Projednávání návrhů zakaluje se v poslední chvíli poněkud časopiseckou zprávou "Agrární junktim" tohoto znění: "Včera konal schůzi klub českých agrárních poslanců, na které bylo usneseno vytyčiti požadavek, aby dříve ještě než se bude v senátě projednávati novela o silničním fondu, byl ve sněmovně přijat agrární iniciativní návrh na míchání lihu s benzinem."

Když jsem to četl, nepovažoval jsem to s počátku za možné. Byl bych pochopil junktim mezi vodními cestami, melioracemi a silničním fondem. Jakmile jsme hotovi s daní z benzinu, přichází se již s mícháním benzinu s lihem. Zde budiž hned řečeno upřímně, že konec konců jen subvencování cukru a lihu nebude se moci trvale udržeti. Máme zde návrhy o vodních cestách, o melioracích a když k tomu připočteme ještě silniční fond, bude to činiti mnoho miliard. Dívám-li se na zájem sněmovny a říkám-li si, že návrhy v úhrnném projektu budou státi asi 15, 16 miliard, říkám-li si, že ani jediný ministr neuzná za vhodné při tomto projednávání býti ve sněmovně, řeknu-li si na druhé straně, že když se v této sněmovně vyřizuje spor mezi Stránským a Stříbrným nebo mezi Perglerem a Benešem, předseda nemá po ruce ani lístku na galerii, svědčí to o velmi zvláštním chápání demokracie. Byl bych se domníval, že Češi jsou dnes dále. Osobními aférami se žádnému nezaměstnanému neopatří chléb. Dnes máme na starosti důležitější věci a jest hanba, že jest tak nepatrný zájem pro návrhy, které hospodářství zatěžují tolika miliardami. Jak známo, žijeme v nejtěžší krisi, která kdy byla na světě. Slovo krise se stalo častým užíváním bohužel skoro již heslem. Ve starosti o nápravu krise, o její zmírnění, nemělo by vlastně býti mezi námi všemi žádného rozdílu stranického, národnostního a toho, je-li někdo ve vládě nebo v oposici. Jest jen jedna starost a to jest starost o nezaměstnané, kteří bez své viny přišli o chléb. I po této stránce jest mnoho pochybností a jest oprávněná otázka: Jest jednání, jaké zde většinou vidíme, pravá demokracie? Nakonec snad dokážeme, že právě důsledky této nejtěžší světové krise, kterou prožíváme, ohromná nezaměstnanost, jsou v tomto státě konec konců otázkou národnostní, otázkou Němců v tomto státě a budeme se musiti tázati, činí-li se s české strany bez výhrady vše, aby se tato nezaměstnanost napravila nebo aspoň zmírnila.

Vláda, parlament, organisace a věda zabývají se krisí v nesčetných diskusích a teoriích. Pravím vám: Přestaňme s těmito diskusemi, s teorií. Jděme do praktického života a dejme lidem chléb a práci. V těchto případech rozhoduje, kdo přichází včas. Na druhé straně musejí i vůdcové státu pamatovati na jedno: Jde jen o to, jak dlouho krise trvá, a trvá-li krise dlouho, pak zasahují její následky až k nejhlubším kořenům státu a mohou stát rozvrátiti. Proto musejí stát, vláda a parlament, všechno musí společně pracovati, aby tato krise byla zdolána. Bylo by největší chybou, kdybychom chtěli na krisi pohlížeti stranickými brýlemi, brýlemi vlastního stavu, vlastního povolání, ze zorného úhlu vlastní hospodářské vrstvy. To by bylo chybou proto, že nemáme jen agrární krisi, nemáme jen sociální krisi, chcete-li nejen krisi průmyslu, obchodu a živnosti, máme krisi všeobecnou a nemůžeme mysliti jednostranně podle svého stavu a povolání. Není jen krise agrární. To budiž také skutečně jednou řečeno českým a německým kolegům ze strany agrární. Není jen agrární krise. Říkám to proto poněvadž obchod, živnosti a průmysl se svými zaměstnanci mají největší zájem na zemědělství nejvíce pohotovém s velkou kupní silou.

Ve vládním prohlášení pravil předseda vlády Udržal, že vláda vydala 98 zákonů a že z těchto 98 zákonů jest 89 hospodářského rázu a z těchto zase velká většina agrárně-politických. To nechť dokáže agrárníkům na obou stranách, že my všichni, kdož jsme pro tyto zákony hlasovali, nejsme nepřáteli agrárníků, ale že s druhé strany nelze od nás žádati, abychom ve sto procentech souhlasili se vším, že přece také můžeme žádati, aby agrárníci myslili na živobytí obchodníků, živnostníků, průmyslníků a zaměstnanců. Oni nejsou sami na světě, zvláště proto nikoliv, poněvadž ostatní to musejí zaplatiti. Proto nestačí mysliti jen stranicko-politicky, stavovsky a podle povolání, dnes nestačíme ani s myšlením státním, ani s myšlením v rozměrech evropského hospodářství. Chceme-li dnes přijíti kupředu, nezbývá než mysliti v rozměrech světového hospodářství.

V této souvislosti měla by se ještě jako úvod vysvětliti souvislost mezi státem a politikou, souvislost mezi hospodářstvím a politikou. Že tato souvislost jest nutně dána, jest zcela samozřejmé. Neboť žádná politika nemůže býti nikdy provozována, když jí hospodářství neposkytne k tomu prostředky. Pan ministr dr Beneš by nemohl cestovati do Ženevy, kdyby mu hospodářství neposkytlo peněz. Ale jest také velká souvislost mezi politikou vnitřní a zahraniční. I to budiž jednou upřímně vysloveno, že konečně i v zahraniční politice může stát mnoho zameškati a mnoho zkaziti. Jest také nutno, aby státní hospodářství bylo spojováno s národním hospodářstvím. Není možné, aby se obě hospodářství rozcházela v opačnou stranu, není možné, aby státní hospodářství budovalo daně, poplatky a sazby, a národní hospodářství je rušilo. Budeme si musiti zvyknouti dívati se přes vlastní obzor, neboť jest tak mnoho velkých mocenských kruhů, které dnes mají význam a kterých dlužno dbáti. Neboť budeme si musiti zvyknouti, abychom po stránce hospodářsko-politické myslili poněkud velkoryseji; na jedné straně jest veliká Anglie s osadami, máme Ameriku, máme asijské státy, máme Rusko, svazový stát, a vedle toho jest roztříštěná Evropa. Sama Evropa, s výjimkou těchto velkých území, nedovedla ještě mysliti poněkud velkoryseji a domnívám se, že mohu plným právem říci, že jsme dnes vlastně v největší krisi důvěry: Když se nyní díváme na toto opičí divadlo, jak se v Ženevě násilím způsobilo ztroskotání celní dohody, jest to 100%ní pevná vůle pomoci? Musíme si ujasniti, že tuto krisi žádný stát nepřemůže vlastní silou, musíme si ujasniti, že se tato krise dá upraviti, odstraniti nebo zmírniti jen mezinárodně. To, co můžeme učiniti jako stát, to musíme učiniti vlastní silou, musí se učiniti všechno, co jest jen lidsky možné ke zmírnění nezaměstnanosti a krise. Ale všechno jiné jest ubohá slátanina. Tu jsou mocnosti a mocenská oprávnění příliš veliká a tu musíme vejíti do větších mocenských kruhů. Jest smutné dnes náhle viděti zničenou hospodářskou práci Společnosti národů, zastoupené světovou hospodářskou konferencí, práci 4 let. Jest tomu snad jinak u Mezinárodního úřadu práce? Schůze v lednu nebyla nic jiného než spor mínění mezi zaměstnavateli a zaměstnanci úplně bez kladného výsledku. A pozorujeme-li středoevropskou hospodářskou schůzi ve Vídni, pak se tam jistě pronese mnoho krásných slov, ale po výsledku se nechceme tázati. Tu stavím zásadní otázku: Co myslíte, jak dlouho budeme míti čas k těmto diskusím a teoriím? Což nepozorujete, jak se v praxi všechno pod rukou rozplývá, jak v praxi pokračuje zbídačování a že nemilosrdně musí nastati hospodářská zkáza a úpadek? Tomu neujde žádný stát a tomu neujde ani jednotlivec. Otázkou jest jen, na koho dojde dříve nebo později, kdo to déle vydrží. Dívám-li se na tyto rozpravy v hospodářských schůzích Společnosti národů a vidím-li, že jsme po politických vymoženostech mírových smluv po stránce hospodářsko-politické nepokročili ještě ani o krok, musím se tázati, jednají-li tito lidé se 100%ní vážnou vůlí. Někdy to dělá dojem, jakoby se děti patlaly v blátě.