Velký sociální význam tohoto zákona záleží v tom, že se zaměstná velmi mnoho dělníků, jak při pracích zemních a stavebních, tak také při výrobě potřebných stavebních hmot a nesmí se zvláště v nynější době velké hospodářské nouze a nezaměstnanosti podceňovati, a na ochranu proti nezaměstnanosti musí býti tento návrh zákona co nejrychleji vyřízen. Pro potírání nezaměstnanosti mají zvláštní význam meliorační práce, poněvadž při všech těchto pracích připadá na mzdy dělníků 70% úhrnného investovaného kapitálu. To lze dokázati číslicemi podle našich poměrů. V r. 1929 bylo v celém československém státním území provedeno 558 regulačních a melioračních podniků, při čemž se provedlo 107 km úprav řek a potoků, 175 km zavodňovacího zařízení a 13.056 ha plošných meliorací. Stavební náklad činil úhrnem 80,827.898 Kč a při stavbě těchto vodohospodářských podniků bylo úhrnem zaměstnáno 117.328 dělníků. Pracovalo se 2,900.480 dní s průměrným denním příjmem 37.10 Kč; na dělnických mzdách bylo vyplaceno asi 55 mil. Kč. Mimo to stavební hmoty, na které připadá 30% úhrnných stavebních nákladů zmíněných podniků, dávají při své výrobě a dobývání dělníkům zaměstnání, takže právem lze tvrditi, že více než 70% úhrnného nákladu užitého na stavbu, t. j. r. 1929 asi 60 mil. Kč bylo vyplaceno dělnictvu zaměstnanému při stavbách regulačních a melioračních podniků. V r. 1930 vzrostly tyto číslice ještě rozšířením meliorační činnosti, takže se podle statistických údajů odhadovaly dělnické mzdy v r. 1930 při vodohospodářských podnicích na 72 mil. Kč. Se zřetelem na peníze poskytnuté podle předloženého návrhu zákona může se v r. 1931 vydati na dělnických mzdách více než 100 mil. Kč. Meliorační hnutí stále stoupá, poněvadž se rovnoměrně rozšiřuje na celé území státu, k čemu především přispívají zákonná ustanovení vládního návrhu tisk 961. Úsilí ministerstva zemědělství a zvláště pana ministra zemědělství Bradáče, aby se podporovalo zvýšení polní těžby úpravou poměrů spodních vod, dlužno uvítati a zemědělské vrstvy bez výjimky je musejí plně uznati.

Ale při projednávání tohoto významného zákona musíme učiniti všechna opatření v zákoně samém a cestou správní, aby se i našemu německému zemědělství poskytla možnost prováděti meliorace a aby se nutné regulační práce na bystřinách a řekách, patřící do oboru působnosti ministerstva zemědělství, prováděly i v německém území. Každoroční zprávy bývalé technické kanceláře zemědělské rady, jakož i celostátní meliorační výstava v mezích květnové zemědělské výstavy v Praze v posledních letech ukázaly, že od počátku Československé republiky meliorační činnost udělala velké pokroky a že počet meliorovaných pozemků rok od roku významně stoupá. Ovšem - a na tom nic nemění ani mínění zástupců vodohospodářských oddělení ministerstva zemědělství při projednávání tohoto návrhu zákona v zemědělském výboru - byla prokázána i skutečnost hodná politování, ze podíl zemědělství z německého území, hospodářsky a finančně hůře postaveného, jest poměrně nízký. Jen při smutné kapitole zachycování sesouvající se půdy a hrazení bystřin máme větší podíl, poněvadž pohromy z let 1925, 1926 a 1927 německé pohraniční území zle zpustošily. Ale i zde musí se ještě velmi mnoho napravovati a místo aby se vyhazovaly miliony na stavbu pochybných vodních cest, bylo by národohospodářskou nutností zřizovati údolní přehrady tam, kde začínají bystřiny, a stavěti štěrkové přehrady, které částečně patří do oboru působnosti ministerstva veřejných prací, částečně pak do oboru působnosti ministerstva zemědělství, aby hospodářské kultury, lidské životy, dobytek, ba celé vesnice byly osvobozeny od denně hrozícího nebezpečí, že budou zničeny dravým živlem. R. 1923 byly provedeny vodohospodářské podniky v oboru plošných meliorací stavebním nákladem 63 mil. Kč a se státní podporou asi 20 mil. Kč. Německý podíl činil 2,710.000 Kč z toho; r. 1927 činil stavební náklad na plošné meliorace 47 mil. Kč, příspěvek z veřejných peněz asi 15 mil. Kč. Na německé zemědělství připadlo z těchto peněz na subvencích 1,250.000 Kč. R. 1925 byly meliorační podniky, provedené nákladem 82 mil. Kč, podporovány 27 mil. Kč státních příspěvků; na německé zemědělství připadlo z této částky jen 1 1/2 mil. Kč. R. 1926 bylo 233 melioračních podniků, provedených nákladem 80 mil. Kč, podporováno subvencemi 24.5 mil. Kč; zemědělství v německém pohraničním území dostalo v tomto roce na meliorace 2,800.000 Kč. R. 1927 činil stavební náklad 87 mil. Kč, státní subvence 30 1/2 mil. Kč a na německé zemědělství připadlo z těchto veřejných podpor 3,400.000 Kč. R. 1928 byla meliorační činnost neobyčejně rozšířena a bylo provedeno 321 podniků nákladem 121 mil. Kč.

Státní příspěvek činil 38.5 mil. Kč, z čehož německé území dostalo 4.2 mil. Kč. I když lze v posledních letech potěšitelně zaznamenati zvýšenou meliorační činnost v německém území, přece se nesmí zapomínati, že německé zemědělství v důsledku poměrů mohlo dosud činiti nárok jen na desítinu státního příspěvku. Není to vždy nedostatek pochopení pro význam, který má úprava vodních poměrů pozemků a které jsou pro zemědělskou výrobu často předpoklady, že se německé krajiny slabě účastní melioračních podniků, nýbrž zcela jiné okolnosti jsou pro to rozhodující, zvláště těžkosti spojené s prováděním takových prací v horských krajinách.

K návrhu zákona, jenž nám byl předložen, dlužno bylo především poznamenati, že autoři tohoto zákona prostě nedbali opakovaných přání německého odboru zemědělské rady, německého melioračního svazu, našich členů zemského zastupitelstva a poslanců ze Svazu zemědělců, ani požadavku, předneseného při projednávání státního rozpočtu, aby byla zvýšena subvence v horských krajinách, ustanovená podle §u 15. Již v zemském zastupitelstvu byl podán příslušný návrh a bylo naší povinností, abychom při projednávání v zemědělském výboru zvlášť ukázali na tento nedostatek a žádali, aby státní příspěvek byl v horských krajinách zvýšen. I když se plně nevyhovělo našim přáním přece nás těší, že příspěvky na plošnou melioraci byly zvýšeny z 30% na 35 % a na provedení hlavních odtoků vody při odvodňování a hlavních přítoků vody při zavodňování byly v horských krajinách zvýšeny ze 40% na 45%, jelikož byly naše návrhy přijaty. Naše žádost jest odůvodněna zvýšenými stavebními náklady v horských krajinách, které činí průměrně 1500 Kč za 1 ha proti nákladům uvnitř Čech. Proti tomu většímu nákladu zvýšenému o 30% nestojí však naprosto žádný vyšší větší výnos; méně příznivé klimatické a pozemkové poměry v pohraničních krajinách Čech projevují se také často poměrně v menším zvýšení výnosu. Zúročení vydaného kapitálu jest tedy menší, rovněž jest menší popud vkládati kapitál do meliorací. Národohospodářsky tak nutná meliorační činnost v pohraničních územích, která jsou většinou chudými horskými krajinami, může býti podporována pro nepříznivé poměry jen zvýšeným státním příspěvkem. Snížiti stavební náklady není možné a nerovnost stavebních poměrů dá se vyrovnati jen tak, že vyšší náklady, spojené s melioracemi v horských krajinách, převezme stát a země v té formě, že pro horské polohy budou povoleny vyšší příspěvky státní a zemské. Kdyby byl přijat náš návrh na zvýšení státního příspěvku o 10% pro horské krajiny, mohli bychom určitě očekávati, že výhody nového melioračního zákona budou stejně prospívati chudšímu zemědělství v horách, ve prospěch veškerého národního hospodářství, jako zemědělcům v rovinách žijícím v lepších poměrech.

Ostatně obsahuje § 15 zhoršení proti dnešnímu stavu. Podle zákona ze dne 4. ledna 1909, č. 4 ř. z., změněného zákonem č. 21/1920 Sb. z. a n., mohl stát, když země zvýšila svůj příspěvek na více než 30%, také sám poskytnouti přiměřeně vyšší procento než 30%. Tak bylo na Slovensku na drenáž povoleno často úhrnem 70%. Toto ustanovení budiž pokud možno podrženo i v tomto zákoně.

Odvodňovací činnost zřejmě pokračuje tam, kde dosavadní venkovské úřadovny bývalé zemědělské technické kanceláře u zemědělské rady, přičleněné nyní zemskému úřadu, udržují svými úředníky stálý styk s praktickými zemědělci, poněvadž se tím dá nejen mezi zemědělci rozšířiti potřebné vysvětlování, nýbrž lze poskytnouti i činnou pomoc již při přípravných pracích k založení vodních družstev a opatřování projektů. Německé zemědělství prostřednictvím zemědělské rady a také v zákonodárných sborech několikráte žádalo, aby tyto venkovské úřadovny byly zřízeny v Liberci, Trutnově, Rumburku a v jednom německém městě v jižních a v jednom v jihozápadních Čechách. Reforma zemědělsko-technické služby byla v mezích správní reformy provedena zvláštním zákonem a technická kancelář byla připojena k zemskému úřadu, takže jednotná zemědělsko-technická služba může býti podle krajin decentralisována, mohou býti utvořeny nové venkovské úřadovny s úředníky s jazykovou kvalifikací, kteří si ve styku s venkovským obyvatelstvem mohou získati plné důvěry, čímž vývoj meliorací bude v německém pohraničním uzemí příznivě pokračovati.

Ustanovení čl. X finančního zákona, podle něhož se smějí subvence vypláceti teprve v posledním čtvrtletí, překážejí rozšíření odvodňovacích prací a příště se jich nemá užívati, pokud jde o vyplácení státních a zemských příspěvků na meliorace. (Výkřiky posl. Hodiny.) Tento požadavek jest odůvodněn tím, že ministerstvo financí již se zřetelem na ustanovení předloženého vládního návrhu uplatňuje svůj vliv při určování, jak vysoké mají býti subvence. Poněvadž ministerstvo financí zkoumá projekty nejen po stránce finanční a rozpočtové, nýbrž zabývá se i stránkou technickou a hospodářskou, vznikají ostatně značné a také zbytečné průtahy při zahájení a provádění meliorací. Čl. X finančního zákona užívá se však obdobně i u země, které se rovněž přikazuje, aby peníze určené na meliorace vyplácela teprve v posledním čtvrtletí. Jest nutné, aby meliorační projekty předložené ministerstvu financí k dosažení podpory z veřejných peněz byly nejdříve rychleji vyřizovány, a pokud jde o vyplácení subvencí, mělo by se všeobecně ustanoviti, že se subvence smějí vypláceti podle toho, jak pokročily stavební práce. Tím by se meliorační činnost, která má význam pro veškerenstvo, velice podporovala.

Vláda, zvláště v důvodové zprávě k tomuto návrhu zákona, stále uvádí, že jest nutno urychliti meliorační stavby; ale často uplyne mnoho měsíců, ba i let, než se vyřídí žádost vodního družstva nebo obce o subvenci, třebaže všechny podmínky byly splněny a třebaže se v tom několikráte zakročilo. Revise projektů pro meliorace, úpravy a vodovody, kterou má prováděti zemský úřad, odd. 59 nebo 60, často trvá příliš dlouho. Není to vždy pro nedostatek času nebo sil, nýbrž pro neúčelné rozdělení sil a času, často schází také dobrá vůle. Jak mají meliorace pokračovati, když místa zvlášť povolaná k podpoře meliorací potřebují tolik času k přípravným pracím? Velmi často, skoro všeobecně, žádají tato oddělení zemského úřadu pro referenty k přezkoumání projektů a výpočtů zcela značné částky na zaplacení hodin přes čas. To není potud na místě, že jest úplně ponecháno libovůli úřadu, pro která družstva se tato kancelářská práce provede bezplatně a pro která za zvláštní poplatek a v jaké výši. (Výkřiky posl. Hodiny.) Samozřejmě ta jsou na tom nejhůře a musí nejdéle čekati, která pro nedostatek peněz obcí nebo členů družstva nemohou zaplatiti. Ale to jsou především ta, která nejvíce potřebují podpory. Jest tedy zapotřebí, aby se příště po stránce správní učinila změna taková, aby se za revisi projektů a rozpočtů od okresů, obcí, družstev a vodohospodářských spolků nevybíraly již žádné zvláštní poplatky, nýbrž aby úřední platy za hodiny přes čas, jsou-li nutné a vedou k rychlému vyřízení, byly rovnoměrně pojaty do útrat všech projektů. Tato přirážka budiž zařaděna do rozpočtu a to rovněž do výdajů na subvence. Výzva, s kterou se pan předseda vlády při svém posledním vládním projevu obrátil na úřednictvo, aby také pomáhalo při zmírnění všeobecné hospodářské nouze, nechť právě v tomto oboru nezůstane oslyšena. (Souhlas.)

25%ní přirážka k pozemkové dani, která se má vybírati po r. 1937 a která podle důvodové zprávy jest vypočtena na 17 až 20 milionů Kč ročně, musí býti jako všeobecná přirážka zamítnuta. Bude-li se taková přirážka vybírati, byli by jí postiženi všichni zemědělci, kteří nikdy nemají příležitosti zlepšiti své pozemky úpravou spodních vod. K tomu nepatří jen pozemky užívané zemědělsky, nýbrž k tomu patří i velká většina majetníků lesů. Ti mají na tom zájem nanejvýš tam, kde bude provedeno hrazení bystřin. Musíme tedy žádati, aby se po r. 1937 zvýšila pozemková daň o 25%ní přirážku uvedenou v zákoně jen z těch pozemků, na kterých byla již s úspěchem provedena meliorace a které vykazují vyšší výnosy, kde se těchto vyšších výnosů dosáhlo podporou z veřejných peněz. Kdyby se vybíral poplatek za práva užívati vod jako na příklad za zařízení k zásobování vodou a za právo vpouštěti splašky, které znečišťují naše vody, za braní vody, mohly by býti zajištěny vyšší částky, než na kolik jsou vypočítány přirážky k pozemkové dani.

I když § 8 projednávaného návrhu zákona ustanovuje kontrolu fondu nejvyšším účetním kontrolním úřadem podle zákona ze dne 20. března 1919, č. 175 Sb. z. a n., a kontrolu Národního shromáždění, jemuž se každoročně má předkládati roční rozpočet a uzávěrky účtů, přece tato kontrola naprosto nestačí. Ve státním závěrečném účtu jest jen v několika řádcích zcela sumární výkaz o hospodařeni melioračního fondu, který příště bude daleko více dotován. Jest nutno, aby se utvořil správní výbor, který by umožnil veřejnou správu fondu a dohlížel na pořad při rozdílení příspěvků. To jest nutné tím spíše, že v zákoně jsou ustanoveny jen nejvyšší a nejnižší příspěvky a že i jednotlivcům lze poskytovati příspěvky, kteréžto ustanovení není obsaženo v zákonech dosud ještě platných o státním fondu pro vodohospodářské meliorace. Uveřejňování uzavřených dohod v úředním Věstníku ministerstva zemědělství nestačí a příliš málo vyhovuje zveřejnění. Dále by se mělo zákonem ustanoviti, že se po ukončení každé práce má uveřejniti a zastupitelským sborům předložiti podrobný závěrečný účet. Při tom jest důležité, aby se poměrně a stejně přihlíželo k jednotlivým zemím. Provádění zákona nesmí býti svěřeno pouze jednotlivým úředníkům, a tento správní výbor může se ustaviti jako poradní sbor, jejž § 18 návrhu tisk 689 ustanovuje u ministerstva veřejných prací. Tento poradní sbor jest u ministerstva zemědělství ještě více oprávněný, poněvadž přece ke stavbám, které se provádějí z peněz fondu zřízeného u ministerstva zemědělství, zájemníci musejí mnohem více přispívati z vlastních peněz než zájemníci u fondu vodocestného; u tohoto platí zájemníci 5 až 10% příspěvku na stavební výdaje a mohou také rozhodovati. U vodohospodářského fondu ministerstva zemědělství musejí ti, kdož platí, rozhodně také býti slyšeni. Měl by se tedy jmenovati poradní sbor podle zemí a pokud možno utvořiti poradní sbory pro každé poříčí.

Zemědělský výbor projednávaje tento návrh zákona zabýval se také touto otázkou a dospěl k přesvědčení, že se poradní sbory utvoří, jen si ještě neujasnil příslušné formulování. Přejeme si, aby v zákoně samém bylo ustanoveno, že se tyto poradní sbory tvoří, a aby se to neponechávalo prováděcímu nařízení. Také jiné výhody, které vykazuje návrh zákona podaný ministerstvem veřejných prací proti návrhu podanému ministerstvem zemědělství, měly by se do tohoto návrhu převzíti. Tak jest na příklad v návrhu zákona tisk 689 uveden podrobný stavební program pro každou vodní cestu. U návrhu ministerstva zemědělství tento přehled úplně schází a nikdo neví, co připadá na určité poříčí a jaké práce se tam mají vykonati. Zájemníci však musejí věděti, zdali a kdy se mohou spoléhati, že jejich přání budou splněna. Tedy i ministerstvo zemědělství musí v prováděcím nařízení uvésti stavební program pro oblast každé řeky a tento program oznámiti. Že ministerstvo zemědělství může tomuto požadavku vyhověti, jest zřejmo z toho, že vypočítává stavební náklady 1.350 mil. Kč na regulační práce pro celou republiku atd., z čehož vidíme, že již může věděti, co připadá na jednotlivá poříčí.

V §u 16 předloženého návrhu zákona ustanovuje se příspěvek na zásobení obcí vodou na 30% a na 40% pro svazy aspoň tří obcí. Aby se chudším horským obcím umožnilo zásobovati se vodou, jest zapotřebí, aby se ještě v poslední chvíli nejvyšší výměra ustanovila na 40% u obcí a na 45% u skupinových vodovodů. I když zákon sám neobsahuje ustanovení o vodovodních družstvech, přece přednosta příslušného oddělení ministerstva zemědělství při jednání v zemědělském výboru prohlásil, že příště i družstva, jejichž účelem jest vystavěti vodovod, dostanou státní příspěvky v mezích ustanovených zákonem. Ovšem není ještě vyjasněna otázka, jak se budou s právního hlediska chovati úřady I. stolice k udělování vodoprávního povolení takovým družstvům.

Jako u meliorací, mělo by omezení prací na vodovodech nepříznivý vliv na nezaměstnanost vůbec, neboť i stavby vodovodů zaměstnávají dělníky rozličných odvětví průmyslové výroby, jako hornictví, hutnictví a strojnictví, takže to znamená možnost práce pro širší vrstvy. Finanční plán, jenž jest základem zákona, že se totiž v jednom roce nesmí vydati více než bude přijato, jistě se trvale neudrží a praktické provádění tohoto zákona bude jistě vyžadovati změny v tomto ohledu.

V §u 19 se ustanovuje, že se z běžných příjmů fondů mohou povolovati také přiměřené podpory zájmovým korporacím na činnost spojenou s přípravou vodohospodářských meliorací a šířením melioračního ruchu. Částka obsažená v dřívějším zákoně byla ze 100.000 Kč zvýšena na 200.000 Kč. Jest zapotřebí, aby z této částky byl podporován německý meliorační svaz pro Čechy, jakož i ploučnický svaz a jiné německé účelové svazy.

V §§ 11 až 16, jimiž se ustanovuje, jak vysoké mají býti příspěvky fondu, říká se stále: "Z fondu může býti poskytnut příspěvek až do výměry... %." Slovo "může" ponechává však příliš mnoho svobody libovůli. Mělo by se spíše říkati: "Z fondu se poskytne příspěvek" nebo "Fond má poskytnouti příspěvek". Dále jest nutno, aby výdaje na komise byly paušalovány, aby vzdáleným obcím nevznikaly příliš vysoké výdaje na komise, které se často těžce pociťují.

Zemědělský výbor při svém projednávání provedl již četná zlepšení na návrhu zákona a jelikož se tento návrh projednává ve sněmovně, jest stále ještě možno učiniti další změny; dosavadní nedostatky, o kterých jsem se zde zmínil, mohou býti napraveny. Ostatně nesejde vždy na písmenech zákona, nýbrž spíše na tom, jak se bude vykonávati a prováděti, a na duchu úřednictva pověřeného prováděním. Dobrá vůle často více zmůže než ztrnulá písmena samého zákona. Doufáme v tuto ochotu, poněvadž bude ulehčovati naši práci a poslouží se tím veškerenstvu. Projednávaný návrh zákona není darem zemědělství, nýbrž má význam pro celé národní hospodářství.

Když pan posl. dr Rosche v rozpočtovém výboru označil rozšíření plošných meliorací podle nových zákonitých ustanovení v této chvíli pro nepříznivé poměry za neožehavé, pak dlužno takovou kritiku považovati za velice nemístnou. Plošné meliorace přispívají úpravou spodní vody nejen k rozmnožení plodin, nýbrž především ke snížení výrobních nákladů a tím i zájmům veškerenstva; tím může zemědělství dříve podstoupiti těžký boj o existenci.

Bahnité pozemky vylučují levnou výrobu, poněvadž užívati umělých hnojiv jest bezúčelné a užívati strojů není možné. Sedlák a drobný zemědělec, který má mokré pozemky, nemůže pro to ani odbírati průmyslové výrobky a pan dr Rosche svou orientací v rozpočtovém výboru v této otázce prokázal průmyslu špatnou službu. Nemusí naprosto záviděti zemědělství státní příspěvky, neboť přece průmysl na útraty zemědělství po dlouhá léta měl i bohaté zisky. Úsilí směřovalo především nikoliv vždy k úhradě spotřeby, nýbrž pokud možno k dosažení velkých zisků. Po léta se odebíraly levné cizozemské potraviny jako výměnné statky z cizích států s levnými výrobními náklady. Pod maskou přátelství k dělníkům žádala se vysoká průmyslová ochranná cla a odpírala se zemědělství dokonce i v roce krise 1930 ještě tak nutná ochrana proti cizozemské soutěži. Kalkulovalo se: čím levnější budou potraviny, tím nižší mzdy se mohou platiti, tím více se může vydělati. Důkazem honby po zisku jest také, že náš domácí průmysl utvořil odbočky a vystavěl továrny v cizině, pročež poklesl vývoz našich průmyslových výrobků.

Pan dr Rosche ukázal při rozličných příležitostech svou nepřátelskou orientaci vůči zemědělství, tak při daňové reformě dne 18. ledna 1927, při opatřeních, která jsme navrhovali ke zmírnění zemědělské krise; zdá se, jakoby byl ztratil styk s venkovským lidem.

Zvýšením polní těžby, k němuž nový zákon mnohem vydatněji přispívá než dosud, zajistí se domácímu trhu potraviny, zaměstná se mnoho tisíc dělníků, budou toho účastny i živnosti a průmysl. Nový zákon o státním fondu pro vodohospodářské meliorace může při vhodném provádění míti blahodárné účinky pro veškeré národní hospodářství na celém území státu. Zítra si dovolím zaujmouti stanovisko k zákonu o fondu vodocestném. (Potlesk.)