Gajdův fašistický tábor neorientuje se v programu zahraniční své politiky směrem k Francii a Jugoslavii, nýbrž směrem k fašistické Italii, při čemž se přes spojení s italským fašismem dostává do blízkosti rakouských Heimwehráků, Pabstů a říšskoněmeckých Hakenkreuzlerů, Hitlerů a Göbbelsů a jejich zahraničních politických cílů anglosaské značky.

Gajdova solidarita s Tukou a jeho spolupráce s poslovenštěnými Maďary z ľudové strany má i v této zahraničně-politické orientaci Gajdova fašistického tábora určitý základ. Gajdův fašistický tábor v Československu a jeho šance hrají určitou roli v zahraničně-politických plánech italského fašismu, tak jako italský fašism si hodně slibuje od Hitlerovců v Německu a Heimwehráků v Rakousku. Boj Beneš-Gajda znamená mimo jiné boj mezi francouzskou a italskou orientací čsl. zahraniční politiky.

Je zajímavo, že i pokud jde o válečné záměry proti Sovětskému svazu, orientuje se Gajdův tábor na určitou část ruské bělogvardějské emigrace, a to na skupinu generála Sacharova, která pracuje k tomu, aby Německo a Italie zaujaly místo v čele válečného tažení proti Sovětskému svazu, a která napadá přes československé legie Československo a Francii. Prostě: t. zv. národní vlastenectví, jímž Gajda operuje, vypadá ve skutečnosti velmi podezřele, nehledě k tomu, že je velmi ironické, bije-li se za národní, rasovou čsl. státní a národní vlasteneckou věrnost českého národa Gajda, který je původem Němec, který se odnárodnil, když přišla konjunktura pro českou národnost. Je to neméně ironickým, jako když německou rasovou čistotu káže Hitler, jehož matka byla Češkou. Gajda je dobrodruhem, který sází vše na kurs nejčernější reakce a který v reakčních plánech jde již tak daleko, že ve "Stráži říše" začíná nadhazovati otázku možnosti monarchistické propagandy v Československu, otázku možnosti propagování zřízení českého království. Tyto monarchistické tendence sbližují Gajdův fašistický tábor s klerikálními stranami, se Scheinostem, Myslivcem, Kordačem, Hlinkou atd. Klerikálům a zpátečníkům, kteří vzpomínají doby monarchií a kteří jsou stále věrni monarchistickým tužbám, přichází velmi vhod, jestliže se Gajda pokouší podchytiti nespokojenost konservativních živlů, zvláště v agrární straně a na venkově mezi byrokracií, náznaky protirepublikánské a monarchistické agitace. Vidí to také velmi rád Vatikán a proto na Gajdově štítě čteme nejen heslo "Blaho vlasti jest zákonem nejvyšším", nýbrž i "Věrnost Bohu je největší ctností".

My však pravíme: Jestliže Stříbrného umlčeli libeňští dělníci a jestliže se Gajda po tolika výprascích od dělnictva již dávno neodváží mezi proletářské obyvatelstvo přijíti, jestliže se utíká s agitací mezi venkovské obyvatelstvo, postaráme se, aby malozemědělci ukázali Gajdovi stejně resolutně jako dělníci, že s omezeným vojáckým dobrodruhem jako fašistickým vůdcem čsl. buržoasie nepochodí ani na venkově.

A nyní k otázce mandátu dr Perglera. Neverifikování mandátu dr Perglera je vedle vystoupení Stránského proti Stříbrnému dalším projevem ostrého politického konkurenčního boje mezi Hradem a skupinou Národní ligy. Pro dělnictvo je Perglerův případ dokladem, jak úkladně se dovedou buržoasní frakce potírati, když si vzájemně konkurují. Konkurenční boj jde již tak daleko, že vládnoucí klika kašle na zákony a bez ohledu na zákony zbavuje své odpůrce docela poslaneckého mandátu a státního občanství. Jsou to věci, které stejně jako vzájemné vyčítání korupce charakterisují prohnilé, nemorální pozadí buržoasního politického života a které dokazují, jak degenerovaná kapitalistická společnost končí svůj politický život ve špinavosti a nízkosti intrik a vzájemných úkladů potírajících se klik, jako v takových zjevech zacházela feudální společnost a všechny její vládnoucí třídy dějin. Takové věci, jako je verifikování mandátu dr Perglera, jsou celkem vnitřní záležitostí buržoasního tábora a dělnictvu by mohly býti lhostejnými, kdyby obě strany nehleděly vytlouci z aktu svého konkurenčního boje agitační kapitál pro své politické cíle, pro služby finančního kapitálu, pro klamání pracujících - a my jsme již toho svědky.

Útoku Hradu na Perglerův mandát využívá fašistická Národní liga a její otevření i tajní reakční spřeženci demagogicky k tomu, aby podchytila odpor, jenž proti nynějšímu režimu v masách a zvláště v řadách dosavadních stoupenců měšťáckých a sociálfašistických stran roste, a aby strhla tyto nespokojence, mezi nimi zvláště i dělníky, do vod Národní ligy, do vod fašismu. To je politický smysl nynější rozsáhlé kampaně Národní ligy s Perglerovým mandátem. Poslední dny přinesly ve věci historie Perglerova mandátu nové věci, které odhalují a dokazují podvodný demagogický charakter kampaně Národní ligy.

Co jest nejnovějším faktem? To, že vydávání dra Perglera za nesmiřitelného odpůrce dra Beneše a jeho režimu se ukázalo podvodem. Včerejší a dnešní den přinesly o tom sensační doklady; ukázalo se, že dr Pergler před rozhodnutím volebního soudu jednal již delší dobu s Benešovými lidmi a snažil se docíliti u všemocného Beneše milosti a shovívavosti; prohlášení dra Perglera, uveřejněná v jeho tisku, jsou vůči tomu velmi slabou výmluvou. Pouhý fakt, že Pergler byl u Šeby a že s posl. Šebou jednal, stačí k zvrácení všech výmluv dra Perglera. Bylo ostatně známo, že Pergler o milost horečně vyjednával. Známkou toho byla i skutečnost, že známé vystoupení dra Stránského proti Národní lize se netýkalo Perglera; Pergler byl Stránským zřejmě plně šetřen a "České Slovo" tehdy docela vyslovovalo podiv nad tím, že Pergler se Stříbrného v jeho korupční věci ještě ujímá. Během Perglerova vyjednávání s Benešovými jednateli se ukázalo, že Pergler se chce separovati od Stříbrného, jehož kompromitování vyšetřováním korupčních záležitostí se Pergler obával a nechtěl býti se Stříbrným mravně popraven.

Pergler před rozhodnutím volebního soudu také naznačoval, že politická posice, jakou mu skýtá parlamentní oposice trojčlenného poslaneckého spolku a spolupráce a účast na Stříbrného pornografickém tisku, neodpovídají jeho osobním aspiracím, že nechce na této posici setrvati a že chce nalézti cestu k positivnímu uplatnění politickému nebo diplomatickému. Prostě Pergler se chtěl dáti před rozhodnutím volebního soudu Benešem koupiti, aby zachránil svůj mandát, státní občanství a vyslanecké místo.

Tak vypadá tedy ve skutečnosti nesmiřitelnost dra Perglera vůči Benešovskému režimu. Tak vypadají fašističtí vůdcové ve skutečnosti. Pan Pergler stavěl se a staví na schůzích do postoje neúprosného bijce korupce, ale sám se nabízel k politické korupční koupi. Pan Pergler bouřil na schůzích proti oligarchii hradních vládců, ale k těmto oligarchům lezl, škemraje poníženě o milost; na schůzi vydával dr Pergler program Národní ligy za svatou věc národa, ale při tom se nabízel, že je ochoten tuto svatou věc národa prodati za vyslanecký frak.

A s panem Perglerem dělali totéž jeho panoši. Panošové Perglerovi a Stříbrného, kteří píší "Polední list" a "Expres" a píší v něm s nejnestoudnějším pokrytectvím proti korupcím, pro politickou poctivost, pro nesmiřitelnost s metodami Hradu a kteří se tváří v psaní, jako by jim věc chudiny, věc lidu a národa byla oproti všem svodům Hradu nade vše drahá, tito Perglerovi a Stříbrného tiskoví kuliové službičkují potajmu Hradu, obíhají okolo Hradu a snaží se při zprostředkování smíru Perglera s Benešem zajistiti si, že se svým pánem přejdou do služeb Hradu a že najdou dobrou existenci v milosti hradního panstva, jehož bohatství, vliv a moc líčili ve Stříbrného tisku jako moc korupční špíny a nemravného autokratického okupování státu.

Fašistická demagogie nemohla v Československu utrpěti větší rány nad odhalení Perglerových handlů s Benešem. Není to ovšem jen odhalení pravé tváře fašistických vůdců Národní ligy, není to jen skandální aféra dr Perglera a jeho služebníků, nýbrž je to skandál celého československého buržoasního politického tábora, neboť odhalení o vyjednávání mezi Perglerovými a Benešovými posly staví do pravého světla i dr Beneše a jeho dvůr. Dr Beneš nechá nyní psáti veškerý svůj tisk a sám zdůrazňuje, jak správné bylo rozhodnutí volebního soudu, že byl dr Pergler právem zbaven mandátu atd., ale nechá tak psáti, když před tím poslal své jednatele vyjednávati s Perglerem, neboť dr Beneš byl připraven dáti podle výsledku jednání s Perglerem volebnímu soudu rozhodnouti jinak a byl připraven dáti svému tisku třeba psáti, že Pergler státním občanem jest a že mu právem poslanecký mandát přísluší. Když jednání mezi Perglerem a Benešem nevedlo k cíli, dal Beneš volebnímu soudu rozhodnouti negativně a dokazuje nyní svým tiskem správnost tohoto rozhodnuti.

Jsou to krajně skandální věci, v nichž se ukazuje také, jakou úlohu hrají různí hradní politikové, zvláště pan dr Stránský, jehož politický charakter se tu opět jasně objevuje. Jako dr Stránský nechával psáti proti Jehliczkovi jako velezrádci, kterého zatracoval, ale sám se nerozpakoval nijak s tímto velezrádcem tajně jednati, tak nechal dr Stránský psáti proti Perglerovi a vystupovat proti Národní lize, ale v zákulisí dr Stránský s Perglerem a s lidmi z Národní ligy navazuje důvěrné spojení a politicky s nimi jedná.

Ve stejném světle politických intrikánů a politických šarlatánů objevují se i druzí dvořenínové dr Beneše. Aféra s handly s Perglerů v mandát je aférou všech těchto lidí, kteří tvoří hlavní sloupy vládnoucího režimu. Celkem si nelze představiti pádnějšího dokladu o špinavosti, bezcharakternosti a prohnilosti politického života čsl. buržoasie nad tyto handle ve věci Perglerova mandátu, a to s obou stran.

Otázka pouze zůstává, zda nezdar těchto handlů, nedocílení smíru mezi Perglerem a Benešem, je výsledkem vzájemného napalování nebo čeho jiného. Jisto je však, že na Perglera působil nejen vliv pana Stránského, nýbrž i velmi silné vlivy finančního kapitálu, které pracuji k tomu, aby Pergler pracuje, jsou příliš cenné, než aby Benešovi a hradnímu táboru bylo dovoleno Perglera z Československa odstraniti. O mandát a státní občanství Perglerovo politicky v nynější kampani Národní ligy nejde. Nejde také o jeho existenci. Buržoasie dovede své politické sluhy dobře platiti a panu Perglerovi buržoasie nahradí ztrátu jeho poslaneckých 5.000 Kč štědřeji, než by se mohlo státi sbíráním haléřů na bojovný fond Národní ligy. Tato haléřová sbírka Národní ligy je cynickou komedii, víme-li, že jen Stříbrného rodina je milionářskou společností, a víme-li, jací bohatí příznivci stojí za Národní ligou, že do pokladny fašistické Národní ligy tekou různými cestičkami peníze i z tak bohatého zdroje, jako je Živnobanka.

Opakuji, v nynější kampani Národní ligy a jejích reakčních spřeženců nejde o volební soud, o mandát Perglerův, o jeho státní občanství a jeho existenci, jde o fašistickou demagogii. Demagogií je vzývání dr Perglera jako ideálního revolučního národního bojovníka. Je přímo komické, když buržoasie se snaží představovati jako ideálního národního pracovníka dr Perglera, kterého líčila dříve jako výlupek chicagského podsvětí, jako politického Al Capona nejtemnějšího politického podsvětí. Pokus o nacionalistickou demagogii při Perglerově případu dostal ovšem ihned s počátku citelnou ránu tím, že p. Perglerovi, českému nacionalistovi, vyslovil ironií osudu jako první svoji soustrast a solidaritu pan Horpynka, německý nacionální poslanec. Co to znamenalo? Nic jiného, než že fašisté čeští a němečtí se v Československu sbratřují, jako se sbratřili Czech s Bechyněm, Kramář se Spinou. To je cenné poučení pro čsl. proletariát, aby poznal, jak fašistům je nacionalismus jen prostředkem podvodu, jak dovedou dělníky nacionálně rozeštvávati, ale sami si vyslovují solidaritu. Nikoliv. Demagogii fašistické Národní ligy s případem Perglerovým dělnictvo prohlédá a nedá se na ni chytiti, jako se nedá zmásti demagogií těch, kteří Perglerovi mandát vzali. Takovými gesty, jako je neuznání Perglerova mandátu, chtějí pánové Beneš, Bechyně, Franke, podchytiti náladu soc. demokratického a nár. socialistického dělnictva, které čím dále s větším odporem se staví proti vládnímu režimu nezaměstnanosti, hladu, bídy a násilí.

Pozornost sociálně-demokratického a národně-socialistického dělnictva, které je pobouřeno nad bídou, nezaměstnaností, nad pokračujícím propouštěním, nad snižováním mezd, nad rostoucí drahotou, má býti demagogickým povykem odvrácena od těchto otázek třídního boje. Místo aby dělnictvo uvažovalo o tom, jak bojovati proti nezaměstnanosti, jak bojovati proti propouštění v závodech, jak bojovati za řádnou podporu v nezaměstnanosti, jak brániti mzdy proti zaměstnavatelským útokům a jak bojovati proti hrozícímu nebezpečí imperialistické války, chce buržoasie a sociálfašističtí vůdcové, aby dělnictvo uvažovalo o tom, zda rozhodnutí volebního soudu je správné či není, zda Pergler je státním příslušníkem či není, zda je to nevděk národnímu pracovníku, nebo přísné respektování zákona. To je cílem sociálfašistické kampaně s případem dr Perglera.

My však prohlašujeme, že se zbídačené dělnictvo nedá chytit na fašistickou demagogii Národní ligy, ani na benešovskou demagogii hradního tábora a sociálfašistů. Dělnictvo vidí, že v boji Beneš-Pergler nejde o otázky životní existence pracujících mas, že se Beneš a Pergler neperou mezi sebou o to, zda má býti dělnictvo propouštěno, zda nezaměstnaní mají dostati řádnou podporu, zda má býti pracující lid ponechán nadále na pospas hladu, zda nemají býti zvyšována cla a drahota, zda nemají býti bankám dávány stamilionové presenty, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Nikoliv! O to se pánové Beneš a Pergler mezi sebou neperou. To jsou otázky, které se dotýkají životní existence pracujících vrstev. Ale v těchto otázkách jsou pánové Beneš a Pergler zásadně naprosto jednotni proti zájmům pracujících mas. V této sněmovně byli za poslancování dr Perglera usneseny nejhorší protilidové zákony. Bylo zde usneseno zvýšení cel, ponechání gentského systému, mísení mouky, zvýšení rozpočtu na militarismus a jiné. Neviděli jsme však nikdy, že by dr Pergler, Stříbrný, Gajda zde vystoupili proti osnovám zákonným a hájili zájmy lidu. Ke všem útokům, které na pracující lid zde podnikli vládnoucí lidé Beneš, Bechyně, Udržal, Czech, zůstal pan dr Pergler lhostejným a pomáhal je hlasováním schvalovati, aby manifestoval státnost a vlastenectví Národní ligy. Dr Beneš Národní lize naprosto nepřekážel a nepřekáží, když jeho režim vede útoky proti pracujícímu lidu. Pergler spatřuje v Benešovi jen konkurenta v protilidových službách buržoasii, konkurenta v držení moci. Dělnictvo a pracující lid s rozhořčením odmítá jako nestoudnou demagogii Národní ligy, když vyzývá národ, aby se za Perglera postavil a bojoval za jeho mandát. Dělnictvo a pracující lid chce a bude bojovat za chléb a práci a ne za mandát a uznání dr Perglera. To ukázali libeňští dělníci, když ukřičeli Stříbrného a nenechali Perglera ani promluvit. Za mandát dr Perglera nehne a nesmí hnouti dělnictvo ani prstem, poněvadž ví, že by pomáhalo k moci svému nejúhlavnějšímu nepříteli, který by tyranisoval dělnictvo a pracující lid stejně, jako nynější utlačovatelé a vládci. Dělnictvo se nedá svésti fašistickou demagogií, která staví věc tak, jakoby Národní liga bojem proti Benešovi a Hradu usilovala o osvobození pracujícího národa z útlaku nynějšího režimu. Vlády Benešů, Udržalů, Bechyňů, vlády kapitalistického útlaku nezbaví pracující lid pánové Pergler, a Stříbrný a Nár. liga, nýbrž této vlády se zbaví pracující lid Československa sám, svým bojem pod praporem komunistické strany. Před nastolením otevřené fašistické diktatury, před fašistickým náporem pánů Stříbrného, Perglera, Gajdy, Kramáře, Hodži nechrání a nezachrání pracující lid pánové Beneš, Bechyně, Czech, nýbrž dělnictvo a pracující lid sám, svým bojem pod praporem komunismu: dělnictvo musí zahnati fašisty Stříbrného, Perglera, Gajdu, musí rozdrtiti jejich fašistické snahy a pohřbíti naděje čsl. buržoasie, že krvavým fašismem se zachrání před svým pádem.

My vyzýváme nár. socialistické a soc. demokratické dělnictvo, aby se k boji proti fašismu Perglerů, Stříbrných, Gajdů, Kramářů spojilo s komunistickým dělnictvem, aby v závodech utvořilo společné protifašistické výbory, aby se připravilo, aby 1. květen byl pod praporem komunistické strany mohutnou jednotnou demonstrací veškerého dělnictva proti nebezpečí fašismu. My zároveň vyzýváme dělnictvo, aby kulo nejúčinější zbraň boje proti fašismu: politickou masovou stávku a aby bylo připraveno použíti masové politické stávky, nejen jakmile by se perglerovští a gajdovští fašisté odvážili nějakých převratových činů, nýbrž jakmile by se odvážili krvavě terorisovati dělnictvo tak, jako to dělají němečtí Hitlerovci, kdyby se odvážili páchati tak bestiální zločiny, jaké provádějí nyní Hitlerovci v Hamburku. My však zároveň vyzýváme veškeré dělnictvo: Útisk, jejž vykonává nynější vládní režim Udržal-Bechyňů v na dělnické třídě, je již tak krutý, že dělnictvo má všechny důvody, aby použilo politické masové stávky jako nejúčinější zbraně k boji za chléb a práci, k boji za smetení nynější vlády, za smetení kapitalistického režimu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Dělnictvo při tom všem musí věděti, že proti nástupu proletářské revoluce se na konec svorně sbratří pánové Beneš a Pergler, kteří se mezi sebou perou, a že oba tábory čsl. buržoasie, Hrad, sociálfašism a fašistický tábor Perglerův, Gajdův a Kramářův budou v nejsrdečnější solidaritě usilovati o potlačení snahy pracujících mas Československa o osvobození.

Touto výzvou končím: Pro dělnictvo a pracující lid nestojí a nesmí státi otázka: Beneš či Pergler, nýbrž: Ani Beneš, ani Pergler. (Potlesk komunistických poslanců.) [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Teplanský.

Posl. Teplanský: Slávna snemovňa! Vláda predložila dva veľmi dôležité návrhy. Jeden jedná o melioračnom fonde, druhý o vodocestnom zákone. Myslím, že vláda veľmi účelne robí, keď dáva možnosť čím väčšie produktívné investície podnikať, lebo takým spôsobom rozmnožujeme našu prvovýrobu na jednej strane - na druhej strane ale dávame možnosť výdelku veľkému počtu nezamestnaných, ktorých máme i na Slovensku hodne.

Preto ja po tejto stránke oba tieto vládné návrhy vítam a vo svojom proslove budem stručný, nechcem zbytočne debaty predlžovať, lebo záleží mi na tom, aby tieto návrhy boly čím skôr odhlasované.

Musím tuná konštatovať jedon fakt, že ešte ani vládné návrhy neboly prejednávané vo výboroch, a už ľudová strana a jej mluvčí na Slovensku útočili menovite na vládu, útočili menovite na poslancov republikánskej strany a líčili celú záležitosť melioračného fondu tak, ako by tí Česi, tá vláda a tí agrárníci vôbec na Slovensko nepamätovali a chceli ho ukrátiť. Ja k vôli pravde musím tu prehlásiť, že melioračný fond slovenským záujmom v tej forme, v akej je upravený, vyhovuje. Bolo by žiaducé, aby tak, ako dôvodová zpráva uvádza, na Slovensko sa dostávalo 31.5% z tohoto štátneho fondu, čo umožňuje 14.000 ha meliorácií na Slovensku.

Že táto okolnosť a tento fakt vyhovuje potrebám Slovenska, dovoľujem si tým podoprieť, že ku všetkým tým prácam musí prispievať zem Slovenská, ktorá je teraz v počiatkoch vo veľmi ťažkom finančnom položení, lebo ako vieme, cestou silničného zákona chceme napomáhať odbremeniť slovenskú zem, aby zo svojich vlastných príjmov nemusela na udržovanie neštátnych ciest dávať s temer polovicu svojich príjmov.

Keď slovenská zem bude museť prispievať na tieto práce 25%, v prvom rade sme sa museli starať, aby slovenská zem tento príspevok mala zabezpečený, čo sa nám aj podarilo. Ja tu k vôli zaujímavosti chcem uviesť niekoľko cifier. Ako sa vyvíjaly jednotlivé položky na melioracie, vysvitá z nasledujúcich udajov: p R. 1928 v zemi Českej sa vydalo 57,760.645 Kč, r. 1929 67,290.873 Kč, v zemi Moravsko-sliezskej r. 1928 40,122.082 Kč, r. 1929 45,823.162 Kč, v zemi slovenskej r. 1928 5 mil. Kč, r. 1929 13 mil. Kč.

Náklad na úpravy vodných tokov činil r. 1928 v zemi Českej: 21,282.216 Kč, r. 1929 25,346.267 Kč, v zemi Moravsko-sliezskej r. 1928, 19,675.898 Kč, r. 1929 27,705.767 Kč, v zemi Slovenskej r. 1928 3,232.154 Kč, r. 1929 12,935.718 Kč.

Náklad na vodovody v zemi Českej r. 1928 50,352.600 Kč, r. 1929 76,296.686 Kč, v zemi Moravsko-sliezskej r. 1928 8,881.874 Kč, r. 1929, 13,823.000 Kč, v zemi Slovenskej r. 1928 1,381.000 Kč, r. 1929 2,505.500 Kč.

Po uzákonení fondu pre hospodárske meliorácie bude vecou tohoto fondu, aby ročne prídely pre Slovensko vyrovnávaly to, čo v minulých rozpočtových položkách nebolo primerané skutočným potrebám Slovenska. Ja si tuná dovolím zdôrazniť, že v prvých dobách na Slovensku mali sme veľké ťažkosti pri tvorení meliorácií a že sme sa nesotkali s dostatočným záujmom a medzi ľudom sme mali ťažkú prácu, keď sme chceli potrebné menšie vodné družstvo založiť. Uplynuly roky a dnes všetky tieto nesnádze sú prekonané. Môžem tuná chválne zdôrazniť, že slovenské zemedelstvo pochopilo význam meliorácie a hromadne sa utvárajú, družstvá vodné a preto úfam a mám pevnú nádej - poneváč viem, že v Čechách i menej produktivné, horšie pozemky sa s veľkým nákladom meliorujú - že v budúcej periode, budúcom 10ročí sa na Slovensku tieto nedostatky, ktoré v minulých dobách pre nepochopenie sme nemohli prekonať, odstrania. Preto by som si nič viac neprial, jedine to, čo nám dôvodová zpráva udáva, aby bolo do poslednej písmeny v záujme Slovenska a v záujme ona celoštátnom zachované.

Pri prevádzaní revizie a reorganizácie vodných síl, ktorů krajinský úrad v dohode s vodným sväzom pre povodie Dunaja pripravuje, tiež by som navrhoval, aby bolo pamätované aspoň 100.000 Kč na sriadenie tohoto nu veľmi dôležitého úradu.

Meliorácia je produktivná investicia. Cestou meliorácie sa usilujeme z pôdy čím viac vytiahnuť. Ja pri tejto príležitosti chcel by som zdôrazniť, že veľmi vitáme prehlásenie pána zpravodaja stran 25% prirážky, ktorá mala byť už v prvých rokoch vybieraná od zemedelcov, že pre krizu, v ktorej sa zemedelci nachodia, sa od tohoto vybierania odhliadne. A myslím, že už teraz by bolo účelné prehlásiť, že aj po roku 1937 menovite od tejto prirážky budú drobní, chudobní podhorskí zemedelci oslobodení. Toto drobné zemedelstvo je daňami veľmi zaťažené a ďalšie zaťaženie ťažko bude niesť. Veď tieto meliorácie neprispievajú jedine zemedelskému stavu, ale vyšším výnosom ako si zabezpečujeme sebestačnosť celého štátu a preto, keď sa hovorí o melioračnom fonde, nemáme na zreteli len zemedelský stav, ale záujem celého štátu, a preto i naša finančná politika, keď chce túto vec správne posudzovať, tedy pod tým zorným úhlom celoštátnym má túto vec usudzovať, a menovite drobných zemedelcov v budúcom 1. desaťročí od týchto príspevkov v záujme ich existenčných pomerov musíme oslobodiť.

Čo sa týka druhého návrhu, vodocestného, zdôrazňujem, že vodocestný zákon slovenským potrebám nevyhovuje a preto sme sa usilovali o cestu dohody, a myslím, že sa podarí. Menovite je to rieka Váh, ktorá pôsobí obrovské škody. Fond v prvej periode pamätuje na odstranenie týchto škôd, na reguláciu Váhu len 3 mil. Kč. Toto je nepatrný obnos, ktorý nás neuspokojuje. Preto apelujem tuná na všetky vládne strany, aby tento eminentný záujem Slovenska v poslednej chvíli bol zachránený a síce cestou rezolúcie. Trebárs sám zákon nehovorí o rozdeleni jednotlivých položiek, už teraz, slávna snemovna, menovite po stránke politickej sa využíva proti vládnym stranám na Slovensku tá okolnosť, že dôvodová zpráva (Posl. dr Markovič: vládneho návrhu.) vládneho návrhu uvádza, že na úpravu rieky Váhu bude pamätované len 3 mil. Kč. Keď nám bolo z kompetentných úst prehlásené, že táto dôvodová zpráva neviaže, že táto dôvodová zpráva nedáva aksi definitivné číslice, ako nám to i pán zpravodaj prehlásil, tak v záujme Slovenska sa dovolávame, aby táto rezolúcia, ktorá má aksi význam hospodárský, celoštátny, štátno-politický, všetkými koalovanými stranami bola jednomyseľne schválená.

Prvý paragraf vodocestného zákona pojednáva o rozsahu uzákoniť sa majúceho fondu, inak rečeno o pôsobnosti ministerstva ver. prác a o prevádzaní tohoto zákona, a tu treba podotknúť, že rozdelenie tejto kompetencie nemôže nás uspokojiť úplne, že bude treba túto záležitosť upraviť riadne. Kedže už je takto rozdelená úprava riek do dvoch kompetencií ministerstiev, musí rozdelenie byť účelné, musia sa uplatniť len technické a hospodárske kriteriá. Zdôrazňujeme tiež veľmi nutnú potrebu jednotného hospodárskeho vedenia, čo predpokladá úpravu organizácie služby vodohospodárskej, ktorá není jednotná ani po zavedení zemského sriadenia, lebo v historických zemiach vedľa príslušných oddelení, tedy v zemských úradoch, pôsobia i tak zv. vodocestné riaditeľstvá, sriadené rakúskym zákonom čís. 66 z r. 1901. Pôsobnosť tohoto zákona by mohla byť rozšírená i na zem slovenskú, čomu dáva dobrý základ zákonný článok z r. 1908.

Potrebu dunajskej sústavy osnova zákona kladie do druhej periody. Ja si tuná ale dovolím zdôrazniť, že Dunaj - z hospodárskych konferencií Europy sa nám to dáva aksi hotovo - tvorí prirodzenú tepnu dopravnú, ktorá sbližuje štáty europské, a tým dopomahá k odstraneniu všeobecných hospodárskych kríz. Ako známo, budúcnosť nášho zahraničného obchodu je na východe a tuna vhodnú cestu na východ tvorí Dunaj, ku ktorému má Slovensko riekou Váhom neobyčajne priaznivý prístup. Preto vybudovanie tejto dôležitej dunajskej sústavy nesmie sa zanedbať. Musím zdôrazniť, že menovite rieka Váh každý rok nám zaplavuje tisíce kubických metrov, odnáša pôdu, a tým pôsobí zemedelcom obrovské škody. Preto znova zdôrazňujeme, že rezolúcia, ktorú v poslednom momente podávame, je z hospodárskeho a celoštátneho ohľadu veľmi potrebná a významná.

V dôvodovej zpráve sa uvádza ďalší dôvod, že totiž pri prevádzaní stavebného programu budú brané v úvahu tiež pomery na trhu práce. Vieme, že pomery na trhu práce tiež na Slovensku sú neutešiteľné. Nemôžeme dať výkaz o počte nezamestnaných, ale približne odhadujeme počet nezamestnaných na Slovensku od 80 do 100.000. Týmto ľuďom by bolo treba tiež zamestnanie dať a preto sa primlúvam, aby v budúcich rozpočtových položkách na tieto hospodárske záujmy Slovenska bola zvýšená pozornosť venována.

Tuná myslím, že to bol kol. Mikuláš, ktorý hovoril o veľkom daňovom zaťažení drobných zemedelcov. Ja si tu dovolím zdôrazniť, že slovenskí zemedelci nielen na to si sťažujú, ale sťažujú si tiež na neúčelné a neekonomické zariadenie našich sociálnych inštitucií. A pánovia, bude treba, abysme sa aj s touto myšlienkou zaobierali, abysme naše sociálne inštitúcie zekonomisovali, aby slúžily svojmu skutočnému cieľu.

Keď prevádzame meliorácie, dávame aksi možnosť roľníctvu, aby z pôdy viac vyťažilo. Je potrebné, aby sme sa o výťažky tejto práce cestou rozumnej hospodárskej politiky postarali. Dokiaľ veľká dišparita, ktorá sa javí dnes medzi priemyselnou a zemedelskou výrobou, nebude odstranená, zatiaľ nemôžeme čakať ozdravenie národohospodárskych pomerov v Československej republike a menovite na Slovensku, ktoré je prevážne zemedelské.

A ja si tuná dovolím zdôrazniť, že veľmi za účelno bysom držal, aby v rámci toho veľkého programu, ktorý vláda podniká, nezabúdali sme na úverovú potrebu Slovenska, ktorá bola už viackráť zdôraznená, ktorá je veľmi pálčivá a netrpí odkladu.

V záujme pravdy musím tuná zdôrazniť, že odmietam všetky útoky, ktoré boly so strán opozičných namierené menovite proti agrárnej strane, že by zapredávala Slovensko, že by sa o záujmy tohoto Slovenska nestarala, keď bola to menovite republikánska strana, ktorá od počiatku buduje celoštátnu myšlienku na Slovensku, a ja tuná prehlašujem, že táto myšlienka sa na Slovensku ujíma, a verím, že túto myšlienku prehĺbime, lebo nemáme záujmu na tom, abysme náš štát kúskovali a drobili, ale aby sa sjednotil a ucelil, lebo jedine tak môžeme zabezpečiť trvalý základ a budúcnosť štátu. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce pořadu a nebude-li námitek, vykonáme nyní odložené hlasování o odst. 1 a pak projednáme imunitní případy dnešního pořadu, načež budeme opět pokračovati ve sloučeném projednávání odst. 2 a 3. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Nyní přistoupíme k odloženému hlasování o odst. 1 pořadu