My upozorňujeme dělnictvo zvláště na politický projev dr Stránského ve společenském klubu národně sociální strany, kde dr Stránský za účasti a za souhlasu náměstka vlády Bechyně, předsedy senátu dr Soukupa, Habrmana, dr Boučka a jiných politických důvěrníků Hradu prohlásil, že je třeba reformovat ústavu československého státu a tak léčiti chorý parlamentarism.

Co to znamená? To neznamená nic jiného než že Hrad a sociálfašisté chtějí provésti po rakouském vzoru v Československu fašistickou reformu ústavy, aby mohli odbourat práva parlamentu, aby mohli likvidovat další zbytky demokracie, aby mohli rozšířit práva vlády, pravomoc presidenta a tak umožnit v širším rozsahu používání diktátorských metod vlády.

My voláme k proletariátu: Nechť si dá pozor a je na stráži, aby nebyl překvapen fašistickým oktrojem z tábora, v jehož čele jsou osoby Masaryk, Beneš, Meissner, Bechyně a Udržal. Proletariát se nesmí dáti zmýliti tím, že tento tak zvaný "levý" buržoasní tábor operuje při svých plánech demokracií a že se tváří, jako by chtěl demokracii zachránit, reformovat a parlamentarismus léčiti! Nechť si proletariát vzpomene, že Pilsudsky také nastupoval ke státnímu převratu pod hesly "záchrany demokracie a vyléčení parlamentarismu", aby po provedení převratu nastolil nejkrutější režim fašistické diktatury! Nechť si proletariát připomene také vývoj v Německu, kde Brüningova vláda nastoluje režim fašistické vládní diktatury za podpory parlamentních stran, zvláště sociálních demokratů, kteří přitom tvrdí, že podporou Brüningovy vládní diktatury zachraňují demokracii a parlamentarismus proti Hitlerovi a Hugenbergovi. Národně sociální a sociálně demokratické dělnictvo musí pochopit situaci a uvědomiti si, že lidé druhu Stránského, Beneše, Bechyně, Meissner a již celou svou politickou činností dozráli na fašistické oktrojisty, na fašistické utlačovatele, na fašistické diktátory.

Nadešla opět chvíle, aby dělnictvo sociálně demokratické a národně socialistické poznalo, ze, nechce-li se dostati pod karabáč fašistické diktatury, pod fašistický karabáč československých Pilsudčíků Bechyně, Stránského, Meissnera, musí se proti sociálfašistickým vůdcům postaviti a společně s revolučním komunistickým proletariátem rozbíti jejich fašistické plány a nastoupiti cestu k nastolení své proletářské moci.

Dělnictvo se při tom nesmí dáti mýliti nynějším bojem Hradu proti fašistické Národní lize, který dochází výrazu v takových zjevech, jako bylo ostré vystoupení Stránského proti Stříbrnému a neuznání Perglerova mandátu volebním soudem. Oč jde v podstatě v kampaních, které se nyní rozvinuly mezi hradním táborem a fašistickou Národní ligou? Jde o československé napodobení pruské Severingovy taktiky, která spočívá v tom, hroziti také do prava, aby tím větší rány se mohly zasazovati do leva. Nejde o nic jiného, než o to, že oba tábory se snaží získati oporu v masách pro nástup k diktátorským formám vlády. Vystoupení Stránského proti Stříbrnému a kampaň s tím spojená měly sloužiti k udržení vlivu sociálfašistických vůdců na soc. demokratické a nár. socialistické dělnictvo, v jehož řadách roste nespokojenost a odpor proti vládě a měly sloužit k udržení vlivu buzením dojmu, že Stránský, Bechyně, Czech, Franke, že Hrad a sociálfašisté bojují proti fašismu a chtějí zachrániti "demokratický režim". Stejným tahem Hradu bylo neuznání Perglerova mandátu. Situace, která se po těchto akcích Hradu vytvořila, ukazuje však znovu, že čsl. buržoasie při plánech, zříditi fašistickou diktaturu, nepočítá jen na hradní tábor, na sociálfašistické strany a jejich vliv, nýbrž že fedruje velmi usilovně otevřený fašism, fedruje tábor fašistické Národní ligy. K stupňovanému fedrování otevřeného fašismu je nucena buržoasie tím, že vliv sociálfašistických stran na dělnictvo a maloměšťácké vrstvy upadá, jak ukazují závodní a obecní volby. Buržoasie pochybuje, že Hrad a sociálfašistické strany budou při postupujícím poklesu svého vlivu schopny udržeti masovou oporu panujícímu režimu a zostřenému politickému kursu, a proto buržoasie posílá fašistickou Národní ligu, aby podchytila nespokojence a svedla je do vod otevřeného fašismu, fašistické. Národní ligy.

Že buržoasie se orientuje na oba směry fašistického vývoje, o tom jasně svědčí stanovisko měšťáckých stran za posledních dnů: za Stránského útoku proti Stříbrnému měšťácké strany sekundovaly proti Stříbrnému, ale dnes vidíme, že měšťácké strany obrátily a bijí se všechny svorně za fašistu Perglera. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Kampaň s Perglerovým mandátem slouží k tomu, že se horečně mobilisují fašistické síly a vytváří se široká fašistická fronta; po bok fašisty Perglera a do jedné fronty s fašistickou Národní ligou se postavili: dr Kramář, Viktor Dyk, Nár. demokracie, agrárnické křídlo Staňkovo a Hodžovo, otecko Hlinka s ľudovou stranou. Není náhodou, že ve sněmovně se v této chvíli objevuje Hodža. Na obranu Perglerovu jsou mobilisováni universitní profesoři, studentstvo, nacionalistické organisace a vlastenecké spolky.

V kampani na obranu Perglerovu máme co činiti s organisovaným nástupem čsl. fašismu, s pokusem o vyvolání fašistického masového hnutí zprava. Prapor Perglerův, prapor Stříbrného Národní ligy, za který se staví Kramář, Staněk, Myslivec, Hlinka, Hötzel, Nikolau, Horký - toť prapor československého hitlerismu, heimverismu, mussolinismu. Československá buržoasie si jako fašistické borce pěstuje nejen Pilsudčíky, nýbrž také čsl. Hitlerovce.

Dělnictvo Československa musí poznati, že pod záminkou obrany Perglerova mandátu se šikuje v Československu hitlerovská fašistická fronta a že je krajně akutní nebezpečí jejího kontrarevolučního nástupu proti dělnické třídě a za zřízení fašistické diktatury. Dělnictvo se nesmí dáti mýliti tím, že perglerovská kampaň Národní ligy se děje ve znamení obrany práva a pod záminkou boje proti benešovskému macchiavelismu. Dělnictvo se nesmí dáti mýliti tím, že Národní liga. Stříbrného tisk předstírá roztrpčení nad křivdou na Perglerovi, že předstírá rozhořčení proti konfiskační praxi Meissnerově a že docela hájí demokracii proti zpolicajtisování.

Proletariát měl již možnost poznati Perglerovu demokracii. Perglerovu demokracii representují oni fašističtí studenti, kteří na pražských ulicích rozšiřují "Vlajku"; je to demokracie smokingů, demokracie fašistických násilnických band, které dnes Nár. liga posílá na ulice ve smokincích prodávati studentskou "Vlajku", aby je zítra poslala na pražské ulice s holemi a noži organisovati nacionalistické fašistické pogromy.

A my upozorňujeme důtklivě dělnictvo, že pod záminkou obrany Perglerova mandátu organisuje Národní liga za podpory dr Kramáře, Viktora Dyka, Hlinky, Hötzla, Staňka a Myslivce hnutí, které má vésti k tomu, že fašistické násilnické bandy vyjdou opět na pražské ulice, aby rozbíjely německé nápisy, vytloukaly okna, aby terorisovaly německé a židovské obyvatele Prahy a aby terorisovaly pražské dělnictvo, které se staví proti fašismu, a to nejen dělnictvo komunistické, nýbrž i nár. sociální a soc. demokratické. K ničemu jinému než k fašistickým násilnickým akcím nynější kampaň obrany Perglerova mandátu nesměřuje. My varujeme dělníky. Nechť se nár. sociální a soc. demokratické dělnictvo na nikoho nespoléhá v obraně proti fašismu! Nechť si uvědomí, že policie je zfašisována, že státní aparát je prožrán fašistickými buňkami Národní ligy a že nyní v této době je v řadách pražské policie na př. dělána velká nálada pro Perglera! Nechť si nár. sociální a soc. demokratické dělnictvo uvědomí, jak policie a vláda již naposled podporovaly fašistické nacionalistické pogromy, nechť si uvědomí, jak je nyní fašistická kampaň Národní ligy oficielně podporována! Fašistickému tisku bylo Meissnerovou censurou dovoleno psáti a útočiti nejostřeji proti rozhodnutí volebního soudu, zatím co komunistickému tisku se konfiskuje každé slovo zmínky o soudním rozsudku, zatím co komunistický tisk jest úplně potlačen. Fašisté vynutili si mobilisováním ulice, že volební soud byl znovu svolán k jednání o Perglerově mandátu. Buržoasie a vláda připravují tak Stříbrnému, Perglerovi a jeho reakčním spřežencům triumf, který má posíliti fašistickou Národní ligu a fašistické hnutí, který má posíliti nástup k fašistické diktatuře. Dělnictvo musí při tom všem pochopiti, že v podstatě snahy obou buržoasních táborů, hradního i fašistické Národní ligy, směřují k zotročení dělnictva, a že když si buržoasie vytvoří situaci pro rozhodný nápor proti revolučnímu proletariátu za zřízení fašistické diktatury, jeden fašistický tábor bude bráti na vědomí vítězství druhého tábora, že když se ukáží podmínky pro vítězství převratných plánů Národní ligy, že se proti tomu Hrad a sociálfašisti nepostaví, nýbrž že budou akceptovati vítězství fašismu, tak jako v Polsku akceptoval Witos režim Pilsudského po jeho puči. Sociálfašisté se nikde proti fašistickému puči nepostavili a omezují se na operetní oposici. Dělnictvo zároveň musí pochopiti, i když se dále u moci udrží hradní tábor a sociálfašisté, že boj fašistické Národní ligy nebude fakticky směřovati proti vládnoucímu režimu buržoasie, nýbrž proti revolučnímu proletariátu, a buržoasie fedruje hnutí otevřeného fašismu, aby jí sloužilo, i když se nedostane k moci a vládě, aby jí sloužilo tím, že bude mordovati a terorisovati revoluční dělníky, jak to dělají Hitlerovci v Německu, kteří nejsou ve vládě, jsou mimo vládu, ale ukazují zabíjením komunistů, že posláním fašistů ve skutečnosti jest: 1. býti vražednými pretoriánskými bandami finančního kapitálu, bandami vraždícími revoluční proletariát a 2. býti finančnímu kapitálu a buržoasii nástrojem demagogie, který slouží k tomu, aby pozornost stále více zbídačovaného proletariátu byla odvracována od problémů třídního boje nacionalistickou šovinistickou demagogií a aby jeho stoupající rozhořčení bylo podchycováno nejnestoudnější sociální demagogií, buzením dojmu, jako by fašism pracující lid spasil, vysvobodil z běd a pout otroctví.

Proletariát Československa musí poznati, že takové nástroje fašistického teroru a demagogie vidí čsl. buržoasie ve Stříbrném, Perglerovi, Gajdovi, ve fašistické Národní lize, a že proto vyložení kapitalisté a zpátečníci jako je dr Kramář, Dyk, Hlinka, Nikolau, nyní tak horlivě podporují Perglera a Národní ligu. Dělnictvo se musí důkladně podívati, jaké kapacity, jací lidé jsou v osobách Stříbrného, Gajdy, Perglera českou buržoasií, pány Kramářem, Dykem, Hötzlem atd. doporučováni československému pracujícímu lidu jako spasitelé národa, jako očisťovatelé veřejné politické morálky, jako ideální národní a vlastenečtí pracovníci.

O Stříbrném není třeba mnoho mluviti. Pan Stříbrný byl před několika dny nařčen mužem z buržoasního tábora jako největší korupčník, který za to, co dělal jako ministr, jako náměstek vlády a vůdce nár. soc. strany, patří do kriminálu. Dr. Kramář, Dyk, Hlinka, pomáhají nyní přes Perglera Stříbrnému na nohy a připravuji se, aby tohoto [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] postavili vedle Perglera na podstavec slávy jako vzor mravní politické čistoty a národního vůdce, aby do galerie národních vůdců postavili vedle Palackého, Riegra, Havlíčka pana Stříbrného. Marná snaha! V řadách dělnictva reputaci Stříbrného již nenapravíte. Dělnictvo ví, co je pan Stříbrný a co může od něho čekati. Nebo myslíte, že může někdo věřiti Stříbrnému, když se demagogicky tváří ve svém tisku, jako by odsuzoval útisk lidu, jako by odsuzoval střílení do dělníků, řádící censuru a pod.? Jak tomu může někdo věřiti, když si vzpomene, co dělal Stříbrný, když byl u vlády, že nechal řádit proti dělnickému tisku censuru, že je dokonce iniciátorem náhubkového tiskového zákona, že dělnictvo nejbrutálněji utlačoval, že dal do dělníků r. 1925 stříleti, když demonstrovali za vyšší mzdy a proti drahotě, a že za celou dobu, co byl u moci, se o dělnictvo nestaral, nýbrž že se staral pouze o svoje osobní zbohatnutí, ať již regulérní cestou nebo korupční. Nikoliv! Na Stříbrného jako spasitele lidu nikoho nechytíte. Pracující lid ví, kdyby Stříbrný přišel k moci, že by hladovým nedal ani kůrku chleba, nedal ani haléře, že by nezaměstnaní nic nedostali, že by dal do nich stejně řezat a střílet, že by censuru rozběsnil ještě divočeji, prostě, že by za Stříbrného moci proletariát sténal pod karabáčem fašistické diktatury. Se Stříbrným buržoasie v řadách dělnictva nepochodí, jako nepochodí s Gajdou, který se za nynější kampaně Perglerovy opět úzce sbratřil se Stříbrným a který opět velmi bojovně mává fašistickým mečem. Dělnictvo zná také velmi dobře p. Gajdu. Dělnictvo ví, že ta i šavle generála Gajdy, kterou dnes mává proti bolševikům, byla vždycky a je na prodej. Gajda dal se koupiti za generálskou šavli Kolčakem, aby opustil čsl. legie a aby pod praporem monarchismu mordoval svojí šavlí na Sibiři nejen bolševiky, nýbrž i esery, soc. demokraty a levé měšťácké liberály. Když ho Kolčak ze svých služeb vyhodil, nerozpakoval se Gajda obrátiti svoji šavli proti Kolčakovi a spolu s vladivostockými bolševiky podniknouti proti němu rudé spiknutí a povstání. Když se Gajda vracel do Čech, tak na něho v Marseille Francouzi plili a při příjezdu do Čech nebyl a nesměl býti pro své krvavé katanství na Sibiři a pro vladivostocký puč oficielně vítán. Gajdu dostali do čsl. armády a na místo šéfa generálního štábu Stříbrný a Udržal. Když se nezdařilo použíti Gajdovy šavle k fašistickému puči vojenské kliky v r. 1926, dal degradovaný generál Gajda svoji šavli k disposici fašistickému hnutí, směřujícímu ke kontrarevolučnímu krvavému potlačení dělnictva a nastolení krvavé tyranie po italském vzoru.

Jako poslance slyšeli jsme zde Gajdu již několikráte vyhrožovati, že proti nám, bolševikům, bude bojovati všemi prostředky a se zbraní v ruce. Vzhledem k těmto hrozbám, jimiž Gajda hledí buditi obdiv u českých reakcionářů, nebude na škodu, když připomeneme, že byly doby, kdy nejen jako ve Vladivostoku Gajda bolševiky podporoval, a byly doby, kly již za existence čsl. státu Gajda svou šavli a své vojenské schopnosti velmi vtíravě nabízel. Tato věc je ostatně dobře známa. Méně známo je, že Gajda nabízel jako vůdce čsl. fašistického hnutí svoji šavli také řišskoněmeckým fašistům a navázal i finanční spojení s lidmi z tábora Hitlerova a Ludendorffova. Do spojení se říšskoněmeckými fašisty, s Hitlerovci a Ludendorffem dostal se Gajda v důsledku zahraniční orientace svého tábora na italský fašism. Je v paměti, že po popravě 4 Slovinců italským krvavým fašistickým režimem mluvilo se o tom, že Gajdova Národní obec fašistická změní svůj název a přestane užívati názvu "fašistická", poněvadž toto slovo připomíná italský původ. Sjezd Národní obce fašistické se však demonstrativně usnesl ponechati italský termín "fašistická".