Technická meliorace a vodohospodářské práce musejí předcházeti všem ostatním hospodářským opatřením, nutným ke zvelebení půdy a zvýšení výnosu, neboť jsou možnými a v plném rozsahu uskutečnitelnými jen na půdách upravených a meliorovaných. Proto také vodohospodářské práce, které mají upraviti správný poměr mezi půdou na jedné straně a vodou na druhé straně, jsou tak staré, jako lidstvo samo. Ano, můžeme dokonce říci, že jsou ještě starší než samo lidstvo, neboť jestliže čteme v první starozákonné knize Genesis, hned na počátku této knihy, že dříve než bylo lidstvo, shromážděny byly vody na jedné straně a povstalo místo suché, které bylo nazváno zemí, jistě že to byla první největší a nejrozšířenější vodohospodářská práce, která byla dříve prováděna než lidstvo samo a jakou nikdy svět za svého trvání posud neviděl. Bohužel, že byla to práce hrubá, nejhrubší kostra, a lidskému důmyslu bylo ponecháno, aby další podrobnosti zařízeny byly podle jeho potřeby a užitku. A tak učí nás historie, že racionelním hospodařením vodou vynikaly světové říše již před celými tisíciletími. Víme, že na př. v Číně takřka 3 tisíce let před Kristem byly zakládány mohutné stavby, zavodňování veliké vodojemy v údolích a že toto racionelní hospodaření vodou nejvíce přispělo k poměrně hustému zalidnění Číny. Mnoho příkladů v dějinách skýtá nám odstrašující obraz, kdy zanedbáním neb zničením prací melioračních celé kraje a země obráceny byly v poušť a obyvatelstvo odsouzeno k záhubě a nouzi. Tak v poříčí Eufratu a Tigridu činila za starověku zavodňovací síť 120 m² plochy a země slynula bohatstvím a úrodou, takže do těchto končin klade se biblický ráj. Dnes tam jsou vyprahlé pouště nebo nezdravé močály a celou Mesopotamii obývá asi 4 1/2 milionu lidí, ačkoli by po provedení účelných prací vodohospodářských mohlo zde žíti v blahobytu až 30 milionů lidí. V Egyptě za starověku věnovalo tamní obyvatelstvo největší pozornost stavbám zavodňovacím a proto byl tehdy nazýván Egypt obilnici světa. Později vymstilo se zanedbávání těchto staveb a teprve Angličané zavedli v novější době pořádek, obnovili stavby staré a provedli nové, takže dnes je Egypt zemí, která v tomto směru může býti dokonce vzorem. I Španělsko bylo zváno za vlády Maurů zahradou Evropy, neboť tamní zavodňovací stavby byly pověstné. Dnes netečností vlády a obyvatelstva mnoho těchto staveb zpustlo a bylo zničeno a obyvatelstvo i země trpce pyká za tuto svoji nedbalost. Byl tedy rozvoj a vyspělost prací vodohospodářských od pravěků měřítkem vyspělosti toho kterého národa v té které době a každý národ a stát, který v jisté době nalézal se na výši svého vývoje, staral se v tom čase s největší horlivostí o rozvoj a provedení prací kulturně technických, kterými zabezpečoval svému obyvatelstvu možnost racionelního hospodaření a soběstačnosti. Úpadek národa i státu se vždy jevil v první řadě v zanedbávání těchto prací a v pozdějším jich zničení, kterážto okolnost měla pravidelně za následek ochuzení obyvatelstva a vylidnění krajů.

V bývalém Rakousku přes to, že polní hospodářství a kulturní technika byly v zemědělství hodně zanedbávány, byly přece některé kraje, kde těmto důležitým otázkám věnovalo se mnoho pozornosti. Země Česká tak jako před válkou i dnes v republice zaujímá místo vedoucí, a jsou to především kraje severovýchodních Čech, kde vodohospodářský ruch již před 225 až 35 lety byl známý a velmi značný.

Hlavní a největší zásluhu o provádění vodohospodářských prací vůbec a melioračních zvlášť měla a má u nás bývalá technická kancelář rady zemědělské, která byla založena r. 1884 a vykonala úkol jí svěřený v takovém rozsahu, že získala si po této stránce znamenitou tradici. Její význam oceněn byl nejen u nás, nýbrž i v cizině, o čemž svědčí četné zájezdy cizinců, kteří se zajímali o její organisaci i o výsledky vykonaných prací. Projekty i práce prováděny byly vždy na podkladě vědeckém a metody po této stránce u nás zavedené sloužily za vzor mnoha státům cizím. Technická kancelář používala všech možných po ruce jsoucích prostředků, jako vydávání samostatných odborných publikací, činnosti propagační a informační, obesílání výstav a pod., jen aby podnítila a udržela zájem o práce vodohospodářské.

Vážení pánové! Já sám byl jsem již před 30 lety účasten při administrativním vedení jednoho velkého melioračního družstva v režii a později byl jsem zúčastněn při jednom z největších regulačních podniků tehdejší doby před 25 lety, totiž při regulaci Metuje v délce 17 km a současně závlahové úpravě v povodí Metuje na ploše 1000 ha o rozpočtu 2 mil. předválečných korun. Sám tedy z vlastní své zkušenosti mohu oceniti tuto velikou práci a veliké zásluhy technické kanceláře zemědělské rady, jejích inženýrů, s nimiž jsme tehdy přicházeli do styku a kteří byli už tehdy našimi učiteli a rádci. Vzpomínaje dnes s tohoto místa všech těchto vzácných pracovníků, počínaje prvým přednostou Antonínem Němcem, inž. Šantrůčkou, Brdýlkem, Rackem, Boudou i Bártou, nemohu se dnes ubrániti dojmu, zda nebylo by bývalo lépe, kdyby tato technická kancelář při radě zemědělské byla zachována. Jistě vsak její činnost bude v historii našich vodohospodářských prací zaznamenána na věky písmem nesmazatelným.

Dnes, kdy zákonem z r. 1928 přidělena jest její agenda zemskému úřadu a rozdělena na několik oddělení, zůstala dřívější tradice nadále i v této nové formě a spolu s kulturně technickým oddělením ministerstva zemědělství přičiňuje se o zdárné rozšíření a rozvedení vodohospodářské agendy u nás v Čechách všude a ve všech směrech. Rovněž tak při zemědělské radě ponechaný kulturně technický referát za vedení pana přednosty Papouška plní ve věci iniciativy, propagace a porad přidělený mu úkol i dnes s nevšední horlivostí ku prospěchu celého vodohospodářského podnikání.

Zajímavá jest poslední statistika plošné meliorace v zemi České, kde ze 104 okresů mají zmeliorováno v procentech: 0% 1 okres, do 1% 54 okresů, 1 až 10% 37 okresů, 10 až 20% 9 okresů, 20 až 30% 2 okresy, přes 30% 1 okres. Bylo tedy r. 1928 v Čechách pouze 12 okresů, kde je zmeliorováno přes 10% půdy a z těchto 12 okresů je plných 50%, totiž 6 v župě královéhradecké. Jeví se tedy tento stav takto: 1. Pol. okres Králove Dvůr-Jaroměř 10 8% půdy, 2. pol. okres Nové Město-Opočno 11.2% půdy, 3. pol. okres Hořice-Paka 13.1% půdy, 4. pol. okres Rychnov-Kostelec 19.1% půdy, 5. pol. okres Hradec Králové-Nechanice 22% půdy, 6. pol. okres Nový Bydžov-Chlumec 34% půdy mimo Náchod-Česká Skalice, kde je zmeliorováno přes 5% a Trutnov-Úpice téměř 3%. V dnešní době toto procento jistě stouplo, neboť uvážíme-li, že na př. jen v r. 1929 vykonalo se melioračních prací na okrese: Nový Bydžov 22 družstvy o výměře 590 ha, Hradec Králové 17 družstvy o ploše 580 ha, Nové Město 5 družstvy o výměre 250 ha, že pro letošní rok prováděti budou 2 velká družstva, a to v Nepolisech o 400 ha a v Šonově u Nového Města n. Met. přes 200 ha téměř s 3 mil. nákladem, dále úprava několika horských bystřin, a že podle setření hospodářské sekce je dále v práci a připravují se celé desítky družstev melioračních a staveb vodovodních, pak je to jistě velmi potěšitelný zjev o pochopení zemědělců na Královéhradecku ve prospěch zvelebení zemědělského podnikání vodohospodářskými stavbami.

Při této příležitosti chci jen z vlastní zkušenosti připomenouti, že pokud se hustoty drénu při trubkování týče, jest vždy lépe projektovati - ovšem že podle povahy půdy - raději hustěji, byť i se tím zvýšil poněkud rozpočet.

Přes tuto vyspělost krajů severovýchodních Čech je zde ještě mnoho činiti a mnoho velkých věcí vyřešiti a proto tím více nutno vítati ustanovení nového zákona, kde počítá se pro budoucnost s prováděním plošné meliorace o výměře 45 tisíc ha se stavebním nákladem 140 mil. Kč ročně.

Jest velmi zajímavý vypočítaný sociální efekt z tohoto nákladu, kdy z těchto 140 mil. Kč připadne do rukou dělnictva drenážního 50 mil. Kč, dělnictvu průmyslovému při výrobě potřeb 50 mil. Kč, dělnictvu při dopravě 5 mil. Kč, celkem tedy dělnictvu 105 mil. při plných 75% státní dotace. Naproti tomu obdrží výrobci 20 mil. Kč, doprava po dráze i nápravě 8 mil. Kč, projekty, příprava, správa a vedení stavby 7 mil. Kč.

Tento důležitý fakt nutno vyzvednouti zejména v nynější době nezaměstnanosti, kdy zrychlené a po novém zákoně účinněji podporované práce meliorační jakéhokoli druhu jsou velmi vhodné a způsobilé pro provádění staveb nouzových, ale bylo by velmi účelno zjistiti přesně a jasně, v jakém procentu a poctu účastní se této práce dělnictvo, které dnes se zahrnuje do počtu nezaměstnaných a jemuž tato práce venku se zemí a vodou není vlastní, totiž nikoli ti, kteří této práci jsou zvyklí, nýbrž dělnictvo průmyslové a z jiných oborů.

Při této příležitosti dovolím si k otázce nezaměstnanosti připomenouti jednu věc. Je jisto, že nezaměstnanost zde je, že je to věc velmi zlá, že stát na zdolání a zmírnění nezaměstnanosti přináší oběti velmi veliké, ale dovolím si upozorniti na jedno, že totiž touha po získání práce - týká se to především a výhradně nezaměstnaných pohlaví ženského není zrovna tak veliká.

V našich pohraničních průmyslových okresech bývá vždy o Vánocích, kdy se chasa mění, velká poptávka po služkách k obsluze dobytka a na jaře zahájením práce tato poptávka ještě stoupne. Tato potřeba roku letošního zrovna tak jako jiná léta musela býti kryta čeledí a děvčaty slovenskými, poněvadž domácí síly přes to, že uvádějí se velké cifry nezaměstnaných, nikde o tuto práci se nehlásily. Je dnes v našem kraji řada hospodářství, kde postrádají služek. V tom je právě onen veliký rozdíl mezi t. zv. trhem či nabídkou práce oproti nám zemědělcům. Kdežto my v nynější těžké době svoji práci ve způsobě hotových hodnot, ať obilí či dobytka a jiných produktů, nabízíme u družstev, mlýnů, pekařů, řezníků a obchodníků v tak zvýšené míře, že dostáváme za ni ceny nedostatečné, dokonce směšné - nechybí dnes hlavně při prodeji vepřového dobytka ani ironických poznámek, ze budeme prodávati už ne na kusy a na váhu, nýbrž na metry - a my tak z nouze musíme činiti, poněvadž je nutno aspoň uhájiti holé živobytí naše a našich rodin i za cenu trpkého odříkání a snížení životní úrovně, není na druhé straně nabídka práce opět říkám u ženského pohlaví a pokud obsluhy dobytka se týče - téměř žádná nebo velmi malá a přece se říká, ze "nouze láme železo". Ovšem u dobytka nutno přicházeti ve styk s věcmi, pro které mají mnozí jen opovržení a posměch, a proto kdo může, práci této se vyhýbá mimo čestné případy a výjimky starších zemědělských dělnic, které tuto práci dělají takřka celý život, ale proto také u svých "družek" z "lepší práce" za mnoho nestojí.

Velmi značná část zemědělského obyvatelstva hradecké župy jeví živý zájem nejen o regulaci horských bystřin, přítoků labských a samého Labe, ale i o úpravy s tím souvisící a pro zemědělce nezbytné.

Je nesporná pravda, že v našem vodním hospodaření nastaly v minulých dobách velmi podstatné změny. Bylo to jednak v minulém století velmi značné kácení lesů, což se již po celá léta účelným zalesňováním napravuje, dále vysušení celé řady rybníků a v posledních letech hustě prováděné meliorace a úpravy toků na horní části - to vše způsobilo rychlejší odtok vody a tím také časté rozvodnění v krajích s toky neupravenými i v povodí Labe samého.

Již před válkou počítalo se, že povodně v Čechách způsobují každoročně na 12 mil. korun škod na hrubém výnosu a že Labe odnáší ročně průměrně 19 mil. q zemin v ceně až 30 mil. korun. Inž. stav. rada Bárta dokonce vypočítává, že z povodí jenom středního Labe odnášeno je hnojivé látky v ceně 60 mil. Kč ročně, a bylo také v důsledku toho svého času po známé veliké povodni - tuším r. 1926 - nazváno Labe zlodějem miliard.

Velkou vinu nese na tom také okolnost, že regulační úprava Labe nebyla prováděna v souvislosti průběžně - že tyto upravené úseky nejsou dosud spojeny a že také na dnešní zrychlený průtok zejména větších vod nebylo po technické stránce počítáno s dostatečným profilem, a proto škody zátopami způsobené nejen v neupravených, ale i v upravených částech jsou dnes tím větší a bolestnější.

Při poslední loňské listopadové povodni, již způsobila hlavně pod Hradcem Král. řeka Orlice, protékalo řečištěm Labe pod soutokem Orlice s Labem okrouhle 600 m³ vody za vteřinu a poněvadž toto pod soutokem upravené řečiště provedeno je toliko na průtok okrouhle 380 m³, přelilo se přes 200 m³ vody za vteřinu přes upravené Labe a poškodilo značně i hotové nákladné stavby meliorační. Koryto Labe pod Hradcem Král. - a jinde bude tomu asi podobně - naprosto nevyhovuje ani po úpravách provedených na obou tocích směrem proti vodě, neboť nad Hradcem k Jaroměři je soustavně zřízeno na průtok 350 m³ za vteřinu, Orlice pak v oblasti hradecké na 500 m³ na vteřinu, takže 380 m³ za vteřinu pod soutokem nemůže přirozeně postačiti k odvedení větších vod a bude nutno nezbytně přikročiti buď k rozšíření již upraveného koryta Labe nebo k ohrazení pod soutokem, aby těmto škodám bylo zabráněno.

Špatný důsledek dílčích úprav jeví se i na Orlici, kde loňského roku zmizely a odplaveny byly celé velké plochy břehových pozemků; byla mi zaslána řada stížností v této věci, ale celá řada zemědělců a obcí z povodí Orlice stěžuje si i na způsob těžení říčního písku a štěrku, kde podnikatelé, kteří měli odstraniti pouze nánosy a jesepy za účelem usnadnění transportu pramic a vorů, při nedostatku tohoto nánosu a dobré poptávce a zpeněžení říčního písku prohlubují koryto, čímž podemílají se břehy, které se pak sesouvají a při větší vodě mizejí dokonce celé parcely. V poslední době bylo v katastru obcí Svinov a Krňovic toto těžení zakázáno a jest velmi potřebí, aby vodoprávním oddělením ministerstva zemědělství povoláno bylo jen v případech nevyhnutelně nutných, kde by nepůsobilo škod.

Není proto divu, že za takových okolností a poměrů, zejména v povodí Labe, volá se důtklivě po rychlém a dokonalém provedení regulace, výstavbě ochranných hrází, a poněvadž v důsledku snížení hladiny vodní provedenou již regulací nastalo vysušení okolních lučních pozemků, i po nezbytné možnosti získání dostatečného množství vody k zavlažování zejména v sušší době po celém středním Labi od Jaroměře počínajíc. Jako doplňkem výše uvedeného mají býti zřizovány větší neb menší vodní nádrže. Podle josefínského katastru bylo v Čechách na 80.000 ha rybníků, podle statistiky z r. 1922 je dnes v celé republice jen přes 70.000 ha, počítaje v to i jezera a bažiny, a v Čechách samých snížen stav rybníků na jednu polovinu. Rybníky vysoušeny byly jednak, aby se získala nová orná neb luční, zkrátka zemědělská půda, jednak proto, že škodily svými nedobrými vlivy blízké i vzdálenější krajině, o čemž nás přesvědčují historická data a také poslední dobou snaha jihočeských krajů rybničních o vypuštění některých a úpravě druhých.

Býv. přísedící zem. výboru král. Českého posl. Karel Adámek uvádí ve svém díle "Hospodařme vodou", že polabské rybníky na Pardubicku držívaly na 112 milionů m³ vody, takže z nich mohlo po 5 letních měsíců odtékati do Labe každé vteřiny téměř 9 m³ vody. Co by to znamenalo dnes pro zemědělské účely v povodí středního Labe v době sušších let, jest jistě nabíledni. Také na horním Labi mezi Úpou a Metují u České Skalice byl as po dobu 40 let rybník, který rovněž pro škodu způsobenou okolnímu kraji byl r. 1839 vypuštěn. Přirozeně, že zřetel techniků a odborníků zejména v poválečné době obrátil se k těmto bývalým přirozeným nádržkám vodním, a vynikající znalci jak prof. inž. Kobza tak přednosta státního hydrologického ústavu dr inž. Smetana uvádějí ve svých spisech, přednáškách a dílech, že obě tyto nádrže, jak bohdanečská u Pardubic, tak rozkošská u České Skalice jsou nezbytným doplňkem řádné úpravy středního Labe, pro které v prvních letech republiky kladla se ještě větší váha na uskutečnění nádrže bohdanečské z výše uvedeného důvodu. Ovšem musila zde přijíti v úvahu jedna velmi vážná věc a to, že na rozdíl od dosavadních zvyklostí, kdy stavěny byly nádrže v krajinách neúrodných, skalních soutěskách a hlubokých lesních údolích, mělo zde zaplaveno býti přes 2.000 hektarů úrodné zemědělské půdy - ovšem u obou nádrží. A tu podle projevů učiněných v publikacích vodohospodářského svazu královéhradeckého i v díle "Střední Labe" na slovo vzatý vodohospodářský odborník dr inž. Radouš uvádí, že jednak pro obtíže se zájemníky, jednak pro neporozumění a konečně pro nepochopení zemědělců oblasti bohdanečské bylo nutno otázku této nádrže odsunouti a zintensivniti práci pro nádržku rozkošskou. Ovšem zde zase zemědělci, majíce příklad v Bohdanečsku, stavějí se proti nádrži, říkajíce, jak je možno chtíti na nich pochopení pro věc, kterou přímo nevidí, když tam nebylo porozumění pro věc, kterou z bezprostřední blízkosti bylo lze pozorovati, totiž pro potřebu letní závlahy a pro škody způsobené zátopami. K zvýšenému odporu zemědělců u České Skalice přispěla ještě ta neblahá okolnost, že při prováděné pozemkové reformě nebylo pamatováno na zabezpečení náhradní půdy v blízkém okolí u Král. Hradce a Jaroměře, kde bylo rozparcelováno přes 5.000 ha půdy zemědělské v přejímací ceně až do 13.000 Kč za 1 ha, tedy půdy jistě úrodné, a byli zájemníci se 300 ha půdy odkázáni až také někde k Chomutovu, Mostu a Postoloprtům, kde od velkostatku Pruneřova-Brány byla nejvyšší přejímací cena 1 ha do 3.000 Kč, tedy půda jistě mizerná, daleko horší než měli sami přenechati, čímž padají všechny báje a povídačky o dostatečné a dobré náhradě. Je ovšem několik zbytků v okolí, o které byli by však připraveni místní drobní zájemníci, ale kde by se podělilo 4-5 větších rolníků. Sám pan dr Radous uvádí, že kdo by šel k Chomutovu ", musil by míti zvláštní chuti".

Jsem si však jist, že za společné vydatné pomoci státu, ministerstva zemědělství i veřejných prací mohly by se tyto dnešní obtíže odstraniti a velmi důležitá, takřka životní otázka tato vyřešiti ke vzájemné spokojenosti oboustranných zájemníků celé naší hradecké župy.

Pokud jsem informován a podle mého náhledu při respektování a splnění určitých požadavků a podmínek pro zemědělce v oblasti česko-skalické nádrže dostavila by se zde jistá povolnost a ochota, která by se ovšem daleko více vystupňovala dobrým příkladem dole, jak jsem vpředu uvedl.

Záleží ovšem na vzájemném pochopení a dobré vůli nejen místních, ale také státních a vedoucích činitelů, kteří jistě musí býti vedeni vzácnou a spravedlivou zásadou, kterou vytkl zajisté odborník nad jiné povolaný, výše již uvedený přednosta státního úřadu hydrologického, docent dr inž. Smetana, že každý vodohospodářský podnik musí býti řešen s nejširšího stanoviska tak, aby, přinášeje pokud možno největší části obyvatelstva co největší výhody, to jest, aby prospívaje jedněm, neškodil snad druhým. To je, vážení pánové, Pythagorova věta, to je alfa i omega všeho hospodářského podnikání a proto i v tomto případě v našem kraji se musí bráti na to zřetel.

Jednou z nejdůležitějších otázek, pro kterou celá řada zájemníků severovýchodních Čech již delší dobu zajímala se o upravení nového vodohospodářského zákona, je otázka vodovodní. Kromě celé řady místních a obecních vodovodů, vybudovaných a projektovaných za vzácné součinnosti a podpory ministerstva zemědělství, zemského úřadu a i ministerstva zdravotnictví, vyvstal u nás v posledním desítiletí veliký projekt skupinového gravitačního vodovodu Metujského s celkovou délkou potrubí přes 400 km s rozpočteným nákladem na 105 mil. Kč.

Projekt je rozdělen ve 3 části: první oblast okolo prameniště v okrese Polickém, druhá od Hronova k Opočnu a třetí od Opočna k Velkému Hradci. Na Policku je již vodoprávně schválen a z části proveden a celý je řešen pro zásobení vodou 80 obcí s počtem 117.000 obyvatel a 41.000 kusů hospodářského zvířectva. Potřebná voda má se odebírati z vrchovišť řeky Metuje, z nichž nejvyšší prameniště je pohraniční Bor 580-740 metrů. Vody je dostatek a není obavy, že by snad v budoucnosti se umenšila, naopak lze očekávati, že odborným zachycením pramenů získá se daleko více. Po stránce zdravotní je podle vykonaných rozborů voda naprosto bezvadná a prvotřídní a hodí se velmi dobře k potřebě jako voda pitná i užitková. Technická zpráva p. min. rady Topola doporučuje vzhledem k národohospodářskému a zdravotnímu významu co nejrychlejší uskutečnění celého projektu, což je také nejvřelejším přáním celého zúčastněného kraje, jehož obyvatelstvo a vedoucí činitelé celého projektovaného díla skládají v nadřízené a kompetentní úřady největší důvěru a naději v nejvyšší možnou podporu a ochotu a jsou povděčni, že vodovodům se věnuje zvláštní pozornost v zákoně.

Při této příležitosti nutno však upozorniti, že v některých obcích přiléhajících těsně k vodovodu metujskému jsou dobrá starší vodovodní zařízen, která budou vyžadovati místy určité rekonstrukce, a velmi bych se přimlouval, aby i těmto podnikům společným neb obecním se dostalo i v tomto případě podpory z nového fondu melioračního, poněvadž nikde se nejedná o náklady příliš vysoké.

Projednávaný návrh zákona vítáme také z toho důvodu, ze jím bude možno vydatně spolupůsobiti při úpravě našich venkovských obcí, odvodněni svrchních vod i kanalizaci, čehož jistě celá řada obcí využije a za dobrodiní zákona bude vděčna.

Z těchto všech uvedených hotových i projektovaných podniků vodohospodářských v severovýchodních Čechách je zřejmý a jistě oprávněný a spravedlivý požadavek, aby v Hradci Králové zřízen byl mimo dosavadních 7 obvodů v Čechách, ještě zvláštní vodoprávně-znalecký úřad rozdělením východních Čech na dvě oblasti, čímž by bylo vyhověno nejen dosavadnímu vývoji agendy vodohospodářské, různému charakteru obou oblastí, ale i využití železničního uzlu jak v Hradci Král. tak v Pardubicích. Dosavadní rozdělení úřadů vodoprávních techniků dělo se na zkoušku, není dosud definitivní, a já velmi snažně žádám jak p. ministra zemědělství, tak i příslušné zemské úřady, aby se v tomto ohledu Hradci Králové, jako tradičně známému středisku prací vodohospodářských, plně vyšlo vstříc.

Naproti tomu nedoporučoval bych rozdrobení zemědělsko-technické služby k jednotlivým okresním úřadům dle výnosu ministerstva vnitra, neboť tímto způsobem nedocílilo by se zjednodušení a přehledu v úřadování, což by jistě v době, kdy se očekává vzrůst vodohospodářského podnikání v důsledku schválení vodohospodářského fondu, nebylo prováděným pracem na prospěch. Mělo by spíše dojíti k zúžení jednotného vodohospodářského úřadu v rámci jednotlivých zemí a ke koncentrování zemědělsko-technických správ v sídlech vodohospodářských techniků.

Veškerá naše družstva a vodohospodářské podniky vůbec dychtivě očekávají a vítají zvýšení finančních prostředků, kterými doufají, že bude odpomoženo té velmi nepříjemné, místy i existenci podniků ohrožující, situaci, a doufají, že povolené podpory budou vypláceny včas. Byla to dnešní bolestná stránka všech družstev a podniků, bylo to velmi trapné pro nás, kteří jsme takřka denně na příslušných úřadech o výplatu intervenovali, a jistě že to bylo také velmi nemilé všem pp. představitelům dotyčných úřadů, zejména ministerstva zemědělství, zdravotnictví i úřadů zemských, kteří nám ve všech jiných našich přáních vycházejí se vzácnou ochotou vstříc, zač jim vzdávám srdečný dik, a byli by jistě i pokud se týče rychlého poukázání výplat také tak rádi činili, kdyby bylo zde to hlavní, totiž pohotové prostředky finanční.

Ačkoliv chovám značné obavy, že ministerstvo financí bude, jak je jeho vlastností, postupovati velmi opatrně, jsem přesvědčen, že tento zákon - dík p. ministrovi zemědělství - přinese našemu zemědělství a současně státu jen dobro, prospěch a zároveň zkrásnění a zkrášlení naší milé domoviny.

Ke konci plně potvrzuji slova p. zpravodaje zemědělského výboru kol. Dubického, který velmi správně poukázal na to, že povinnost státu vůči zemědělství není tímto zákonem ještě vyčerpána. Jest jisto, jestliže tímto zákonem sleduje stát ochranu a zvelebení půdy a tím zvýšení její produktivity, že musí se dále toutéž měrou starati, aby podnikání zemědělcovo za této zvýšené produktivity půdy bylo rentabilní, aby zemědělec na své půdě, které věnuje největší péči nejen ve prospěch svůj, ale i ve prospěch státu, mohl býti slušně a spokojeně živ. A k tomu pracovati za těchto obzvláště těžkých poměrů nás zemědělců jest největší a nejvážnější povinností státu i v budoucnosti. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Schubert. Dávám mu slovo.

Posl. Schubert (německy): Slavná sněmovno! I na počátku svých vývodů k předloženému návrhu zásadně prohlašujeme, že jsme proti každému fondovému hospodářství. Především proto, poněvadž jsme dosud s fondy měli nejhorší zkušenosti (Souhlas.), a připomínáme jen vyrovnávací fond, který upadl v konkurs, silniční fond, jenž sahá na cizí peníze, a smutně proslulé fondy pozemkového úřadu.

Proč se fondy zavádějí přímo příšerným tempem, nelze si se stanoviska státu a hospodářství dobře vysvětliti. Opačné poly parlamentarismu a byrokracie již jasněji projevují příčiny a následky.

Příliš ochotná sněmovna, která si sama prostřednictvím zástupců vládních stran častěji stěžovala na všemohoucí byrokracii, dobrovolně se jí stále více dává v závislost, vzdává se nejen práva kontroly, nýbrž především i práva spolurozhodovati. (Souhlas.)

Jsouce si vědomi své nemohoucnosti jako oposice, přes to, že nejvěcnější návrhy byly příkře zamítnuty, protestujeme přece proti tomu, že zastupitelství lidu, jak se zdá, spatřuje svůj nejvyšší úkol v tom, aby se vyhnulo práci a odpovědnosti a aby se jeho práva stále více rozplývala ve fondovém hospodářství, ve kterém byrokracie může diktátorsky vládnouti podle libosti.

Tyto fondy, zřízené k dělání dluhů, vymykají se více nebo méně veřejné kontrole a ponechávají se většinou čisté administrativě, a jimi se nejen parlamentarismus zbavuje nejdůležitějších životních funkcí, nýbrž vliv samosprávných sborů klesá až k bezvýznamnosti, poněvadž jednání jest jim nuceně předepsáno ustanoveními o fondovém hospodářství.

Zadlužení a správa se nejen zastírá a stává méně přehlednou, nýbrž zřízením nové instance se úřední cesta prodlužuje a stává složitou.

Již nyní postrádá československý úřední šiml plavného klusu, jeho běh se nyní zase zpomaluje velice na škodu pokroku těch prací, jimž by fond měl sloužiti.

Jednotnost, přehled a pokud možno rychlou práci mohlo by nám ještě spíše zaručiti každé odborné ministerstvo, než to umožňuje oklika přes jednotlivé fondy.

Proč tedy oklika přes fond, když stejnou práci lze vyříditi podle stejného, na léta rozděleného plánu v mezích normálního ročního rozpočtu příslušného ministerstva, v tomto konkrétním případě ministerstva veř. prací. Proč zřizovati novou právnickou osobu, jak vystupuje i tento fond, když to jest zbytečné a složité. Mimovolně vynořují se tyto úvahy pro fondové hospodářství:

1. Poněvadž se pro ně tvoří rámcový program, parlamentarismus se vylučuje, neboť nemůže již zaujmouti stanoviska k žádnému jednotlivému návrhu a vzdává se tedy svého práva spolurozhodovati.

2. Ustanoveními vyplývajícími z fondového zákona a zemským fondem bude vyloučeno i zemské zastupitelstvo.

Po tomto zjištění bylo by zbytečné další vysvětlování. Ale přese všechny zkušenosti užíváme parlamentní tribuny, abychom přednesli přání a stížnosti naší sudetskoněmecké vlasti a jejích lidí a abychom odůvodnili své návrhy.

S poukazem na starý rakouský vodocestný program z r. 1901, který zřizoval především mezinárodní průjezdné trati Odra-Morava-Dunaj a Labe-Morava-Dunaj s variantami, má se zde podle předloženého návrhu začíti opačným směrem. Nejprve se stavějí vedlejší průplavy, pak teprve hlavní průplavy a na konec údolní přehrady a vodní díla. Kdyby se při stavbě železnice stavěly nejdříve místní dráhy a pak hlavní trať, nikdo by tomu nerozuměl, zatím co se pro vodní cesty tento způsob staveb považuje za veskrze možný. Výsledkem budou: potíže na volném Labi, trvalý, velkých státních příspěvků vyžadující pasivní provoz na nových tratích, vysoké výdaje na udržování splavného koryta přítoků, jelikož se zanáší a tvoří se tam náplavy štěrku. Malé příjmy z dopravy po průplavech odnímají se nákladní dopravě železnic. V čele stavebního programu měly by býti údolní přehrady a vodní díla, nejen proto, že upravují stav vody a tím i plavbu, nýbrž i proto, že budou asi jistěji poskytovati výnos než průplavy.