Pro tento tlak hospodářské tísně nesmíme ovšem zapomínati, že zde běží o projekty velké národohospodářské důležitosti. Jestliže předloha byla projednávána ve výboru technicko-dopravním jaksi meritorně po stránce proveditelnosti a účelnosti, nemůže se a nemohl se rozpočtový výbor vzdáti druhé poloviny významu tohoto zákona po stránce finanční a hospodářské. Na štěstí vedle četných závazků, které stát v mnohonásobném ručení a za možné schodky také na sebe béře, zejména v §§ 2, 5, 7 a 10, je zde značná a příjemná protiváha, že stát po umoření stává se vlastníkem vodních děl, že investiční náklady nejsou kapitálem mrtvým, nýbrž že ponesou určité zúročení. A konečně, a to je to nejdůležitější, že provedením zákona vzniká zde všeobecný prospěch, který projeví se zejména v rozvoji zemědělství, dále v prospěchu průmyslu, živností, obchodu, v zlacinění dopravy, a bude-li porozumění, myslím, také ve směru zdravotnictví.

K zákonu přichází se dosti pozdě. Ke včasnému provedení mělo nás dohnat vědomí, že na splavnění některých řek, zejména Labe a Vltavy, věnovány jsou u nás již ohromné částky, jak byly vyčísleny v důvodové zprávě, úhrnem 1464 mil. Kč. Z tohoto nákladu uchází minimálně, počítáme-li jen s 5% úrokem, ročně 73.2 mil. Kč, poněvadž těchto investic je možno pro nedokončení prací splavňovacích použíti jen velmi nedokonale. Tyto škody posavadním pomalým tempem byly jen zvyšovány. Proto je vítati, že chceme pozdě, ale přece chyby, když ne napravovati, aspoň zmenšovati.

Jinou příjemnou stránkou projektu je jeho finanční řešení. Vodocestný fond má si na svoji existenci vydělati. On má nejen náklady úrokovati, nýbrž také umořovati a nakonec celé dílo má býti odevzdáno do vlastnictví státu. Ministerstvo veřejných prací přehlednými tabulkami nás hledělo přesvědčiti jednak programem prací a rozpočteným nákladem, jednak úhradami o proveditelnosti a reálnosti předpokladů zákonem stanovených. Úhrady, které jsou požadovány, nejdou nad možnost státu. Je to jednak kompenzování nákladů v tom směru již státem konaných, nyní zvětšených o 2 mil. Kč ročně, tedy roční kvotou 70 mil. Kč, jednak jsou to také některé nové zdroje, výnosy daně z vodních sil, jež jsou propočítány sice velmi opatrně, na rok 1930 11.8 mil., ale které přirozeně mohou býti spíše menší, uvážíme-li, že právě doporučovaná resoluce chce, aby daň z vodních sil byla snížena.

Výnosu daně z vodních sil se vyrovná, ovšem teprve za dobu více než 10 let, výtěžek z přístavů 12.6 mil. Kč ročně. Značnější je zde příspěvek zemí, ročně 34 mil. Kč. Ale tento příspěvek zemí, jakož i očekávatelné příspěvky okresů a obcí jsou značně ohroženy dnešním neudržitelným finančním stavem autonomních korporací.

Celkový finanční plán je zobrazen v tabulce č. 8. Přehledný obraz tento o nákladu a úmoru končí nakonec výslednicí, schodkem 841.47 mil., který má býti kryt výpůjčkou v částce 840 mil. Kč. Tento stav zvětšením výpůjčky je značným způsobem zlepšen. Jednak stát přispěje za 12 let více o 24 mil. Kč, jednak výpůjčky jsou větší o 108 mil. Kč, takže je zde nově k disposici 132 mil. Kč.

Po vybudování vodních cest počítá se s pevným poplatkem dopravním, totiž 10 hal. na jeden tunokilometr, a předpokládá se, že při 540 tunokilometrech vynese tento poplatek 54 mil. Kč, což ovšem by stačilo, jak se předpokládá, na 5%ní zúročení značné částky 1100 mil. Kč.

žel, tento důchod z vodní dopravy má své stíny. Sáhne přirozeně do dopravy státních drah. A tak dráhy vedle konkurenta na krátkou vzdálenost, automobilu, dostanou vážného konkurenta na dalekou dopravu - ve vodních cestách. Je pravda, že dráhy mají do jisté míry náskok v tom, že mohou býti nepřetržitě provozovány a že konečně pro určité druhy zboží vyžaduje se rychlejší doprava, jež může býti výhradně obstarávána právě drahami. Ale i při tom předpokládaném vzestupu dopravy - bere se za základ dnešní doprava mezi Prahou a Čes. Třebovou 14 mil. brutto tun, která by vzrostla za 10 let o plných 50% na 21 mil. brutto-tun - nedává se nám naděje, že by zde dráhy nebyly poškozovány. Proto by bylo nutno již od počátku věnovati určitou péči, aby zatížení drah a vodní dopravy bylo stejně dobře využito. V tom směru bylo by nutno, abychom si již dnes zjednali zejména jasno o účelnosti vodních projektů Körberových z r. 1901. Jsme si velmi dobře vědomi, že tyto vodní projekty Körberovy byly spíše politickým gestem, že se jimi měly odvrátiti rozjitřené mysli, zejména národnostními otázkami, k velikým úkolům hospodářským. Bylo by dnes potřebí zkoumati, zda tyto projekty mají ještě onu platnost, jakou měly skutečně před 30 lety, a zda by investice dnešní, ovšem daleko dražší, než jak byly před válkou, byly nejen snad rentabilní, nýbrž stačily-li by, kdyby skutečně se prokázalo, že tyto investice by si aspoň vydělaly na existenci, se zúrokovati. Už z předlohy je jasno, že se s těmito vodními cestami z r. 1901 počítá. V § 1, odst. 2 c) projednávaného zákona a na mnohých místech jest se zde dovoláváno říšského zákona č. 66/1901.

V našem případě, pokud se týče splavnění Labe a Vltavy, jsme se již rozhodli, poněvadž jsme vlastně 2/3 nákladu vykonali a není možná cesta zpět.

Považuji dále za nutné zdůrazniti námitky proti stále se vzmáhajícímu hospodaření fondovému. Zřizování fondů za nynější prakse znamená nesporně zúžení parlamentární kontroly, což je tím povážlivější, protože fondy spravují dnes již miliardové částky a že nám vzniká vedle miliardového řádného rozpočtu státního paralelně také miliardový rozpočet fondů. Byli bychom ovšem nespravedliví, kdybychom nezdůraznili, že vodocestný fond, který nyní projednáváme, je v tomto směru lepší fondů dřívějších. Jsou to zejména ustanovení zákona v §u 12, jednajícím o každoročním podávání zpráv, dále ustanovení §u 15, jednající o rozboru prací, a konečně §u 18, jednající o poradním sboru. Než ani tato ustanovení nesporně zlepšující nedávají nám oněch záruk, které bychom chtěli. Vždyť zde nejde jen o správnost účetní a pokladní, nýbrž především o správnost věcnou, o kontrolu způsobu provádění, jako zadávání staveb, o určitý vliv na cenu hmot, neboť bychom byli velmi neradi, aby vodocestný fond musil umořovati neoprávněné ceny cementu, kamene, dřeva atd., aby tak práce, která má sloužiti všem, nestala se pramenem obohacení jen některým.

Nebudiž nám dále vykládáno jako neskromnost, máme-li ještě některá přání, která v zákoně sice výslovně uvedena nejsou, mohou býti však splněna v prováděcích nařízeních. Tak zejména v §u 14 je nutno upozorniti, že nepůjde vždy jen o výhody v oboru zemědělství, nýbrž že může zde jíti také o výhody pro živnosti, a v tomto směru je nutno umožniti také odvolání k ministerstvu obchodu, průmyslu a živností.

V §u 18 je vítané ustanovení o poradním sboru. Bylo by však žádoucí, aby zastoupení v tomto směru nebylo obstaráváno výhradně jen z kruhů úředních, nýbrž také z kruhů laických.

V §u 19 stavby fondem podnikané podléhají živnostenské inspekci. Žel, že zákon o živnostenské inspekci je dnes téměř 50 let starý a dnešní době a jejím potřebám v žádném směru neodpovídá. V tomto směru by bylo nutno, aby práce živnostenské inspekce byla usnadněna. Zejména by bylo žádoucí, aby do zadávacích podmínek bylo dáno ustanovení, ze podnikatel bude zachovávati kolektivní smlouvy, aby bylo zabráněno vykořisťování dělnictva. Živnostenská inspekce měla by býti vybavena větší pravomocí a zejména také při ochraně bezpečnosti dělnictva a dodržování pracovní doby.

V §u 20 postrádáme zastoupení jednoho z největších zájmů lidské společnosti, totiž zájmu zdravotnictví. Dbá-li se potřeb zemědělství, řemesel, obchodu, živností a dopravy, nesmíme zapomenouti na člověka. Příležitost by zde byla značná, kdyby při úpravě a splavnění toků bylo pamatováno na příhodných místech na zřizování koupališť, hřišť, jež by mohla býti velmi dobře umístěna právě na nově získaných plochách. Jisto je, že při této příležitosti mohlo by se také pracovati na vysušování močálů a podobných věcech.

Předloha přirozeně nemůže stoprocentně uspokojiti nikoho. Naráží zde na sebe tolik zájmů lokálních, zemských a v neposlední řadě také stavovských, že zákon se pohybuje jen na velmi úzké cestě kompromisu. Nepřekvapuje proto, že některé věci musejí býti také dojednány ve sněmovním plénu. Je to zejména § 1, odst. 2, kde se má jednati také v určitém směru o splavnění Ohře v Čechách a Moravy v zemi moravskoslezské.

Z důvodů dříve již uvedených mohu ve shodě s panem referentem technicko-dopravního výboru doporučiti předlohu i se 4 resolucemi ke schválen Národnímu shromáždění. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnicky (zvoní): Přistoupíme ke společné rozpravě.

Navrhuji řečnickou lhůtu 60 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta je přijata.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. dr Hanreich, Schubert, Kubač, Katz, Kopecký, Štětka, dr Rosche a dr Tiso; na straně "pro" pp. posl. Pozdílek, inž. Novák, Böhm, Adámek, Mikuláš, Vencl, dr Ivanka, inž. Záhorský, Jaksch a dr inž. Toušek.

Dávám slovo prvnímu řečníku na straně "proti", jímž je p. posl. dr Hanreich.

Posl. dr Hanreich (německy): Velectěné dámy a pánové! Když už se starému Rakousku vedlo dosti špatně, když už pro své politické obtíže, jsouc vnitřně rozerváno, nemohlo nijak dále, připadl rakouský ministerský předseda - byl to pan Körber - na myšlenku odvrátiti zájem veřejnosti velkými hospodářsko-politickými opatřeními od opatření čistě politických a zaměstnati jej hospodářsko-politicky. Myšlenka Körbrova nebyla jistě špatná. Skutečností však jest, že přes to, že byla Körbrova myšlenka dobrá, nedalo se staré Rakousko tímto hospodářsko-politickým odvratným manévrem již vyléčiti. U nás jest skutečností, že také my máme co bojovati s největšími politickými obtížemi. Jak vnitřní tak zahraniční politika jest dosti zabředlá, denně se slyší o demisních přáních toho či onoho pána na ministerské lavici, vidí se, jak vlekle se provádí úprava našich obchodních vztahů k cizině, a tu se mně zdá, že se také u nás přijímá a zavádí Körbrův recept odvraceti zájem veřejnosti velikými hospodářskými opatřeními.

Obě osnovy, jež máme dnes ve společné rozpravě vyříditi, uvádějí do pohybu velký soubor veřejných prací a jest jisto, že práce tím dotčené a započaté jsou hodny tohoto zpracování. Jen soudím, že nutno říci, že stanovisko, pod kterým se dnes dostává těmto pracem provedení, jest částečně při nejmenším jiné než ono, jak staré Rakousko přistupovalo k řešení takových otázek, zvláště proto, poněvadž příspěvek sousedů, obcí a okresů k různým pracem jest poměrně vysoký, že dnes, kdy mimochodem řečeno, má se snad také dostati drobtu německému hospodářství, německému území, se hned přichází s příspěvky obcí a okresů, kdežto na př. sta a sta milionů, které byly do toho strčeny částečně za starého Rakouska, částečně dnes do regulace toku Labe, Vltavy atd., že vše to se kdysi provádělo bez podstatných příspěvků okolí.

Co do návrhu pojednávajícího o zemědělských melioracích konstatuji, že na poradách zemědělského výboru byla provedena některá zlepšení, která samozřejmě uznávám za zlepšení rád a bez závisti. Předně byly pozměněny §§ 10 a 11, jednající o rozdílu, není-li stavebníkem stát nebo země, tak, že poměry by jinak byly nepříznivější. Za druhé byl v §u 28 ustanoven také pro tyto zemědělské meliorace poradní sbor, podobně jako jest tomu v zákoně o vodních cestách, kde byl takový poradní sbor ustanoven předem. Myslíme, že samozřejmě vytvoření poradního sboru, jehož složení bude ovšem ustanoveno teprve prováděcím nařízením a ovšem ještě stále skýtá dosti možností, aby chránilo před vlivem určitých kruhů, že slib o zřízení takového poradního sboru, i když nejsou ustanoveny směrnice pro jeho složení, jest stále ještě pokrokem. Ostatně není vyřízeno několik otázek, na něž musím obzvláště upozorniti a stran kterých podávám také několik návrhů k zákonu. Předně jsem toho mínění, že by bylo třeba, aby samozřejmě také pro státní meliorace, tedy pro práce, které podle tohoto zákona podléhají ministerstvu zemědělství (návrh zákona tisk 961) byl také v tomto směru vytyčen pevný pracovní program, právě tak jako v zákoně, týkajícím se ministerstva veřejných prací, byl též vytyčen pevný program stavební. Jest sice správné, že se nedá v celku předem ustanoviti stavební program pro zemědělské meliorace, zvláště pro menší práce, ale dají se aspoň určiti práce větší, takže by byla záruka, že budou v určitých lhůtách také provedeny, a dále musily by se vždy dáti určité částky stranou jako železná záloha, aby se mohlo rovněž pamatovati na později docházející žádosti menšího rozsahu. Jinak se nám totiž přihodí totéž jako u fondu na podporu elektrifikace venkova, že země a ministerstvo veřejných prací vyhovují žádostem o subvenci, že však obce a tato elektrárenská družstva nedostanou prostě ničeho pro nedostatek prostředků. Nemáme nic z toho, zřizují-li se fondy, čeká-li na to určitý úzký okruh lidí, kteří mají již své žádosti přichystané a včas je sázejí do pece, dostanou své žádosti vyřízené všichni ostatní však podávají takové žádosti na útrapu svých zástupců, které podatelé houfně žádají o zakročení, zatím co není skutečného právního nároku, neboť kde není peněz, tam také císař pozbyl svého práva. [Posl. dr Schollich (německy): Tak tomu bylo dříve!] Jako se říkávalo kdysi, ale podobně to platí ještě dnes. Proto podávám návrh na doplnění vládního návrhu zákona tisk 961 zavedením ustanovení, které ukládá ministerstvu zemědělství, případně vodohospodářskému fondu vytýčiti stavební program pro všecky říční oblasti do jednoho roku. Takový návrh netřeba teprve odůvodňovati. Rok jest beztoho dosti dlouhý a panstvo by mělo na provedení dosti času.

Další otázkou, kterou musím nadhoditi, jest otázka plošných meliorací, které přicházejí pro normální zemědělství ponejvíce v úvahu. Jest skutečností, že u meliorací v krajích výše položených naráží překládání trativodních prutů na značně větší obtíže, poněvadž spodní vrstvy tvoří ponejvíce skála nebo kámen, čímž jsou značně ztíženy vykopávky, takže nakonec nutno pruty klásti velmi hluboko, aby vyplnily svůj účel, a poněvadž nutno odvodniti části spodních vrstev, aby pruty nebyly poškozovány obvyklým obděláváním pole, kulturou. Trativodní práce jsou dražší, jinak však jde většinou o hospodářsky slabší majitele, kteří takové práce provádějí a kteří nemají takových příjmů jako na př. ve vnitru Čech, na Hané a jak připouštím, také ve mnohých německých krajích, které jsou na tom mnohem lépe. Máme také na Slovensku a na Českomoravské vysočině kraje, které vykazují výše zmíněné nepříznivé poměry a tam jsou takové trativodní práce mnohdy potřebnější než v rovině. Proto navrhuji, že pro výškové polohy mezi 400 až 600 m má býti státní příspěvek vyšší o 5% než u normálních trativodů, pro výškové polohy od 600 do 800 m o 10%. Myslím, že ani v tomto směru není zapotřebí bližšího odůvodnění.

Co se mne však na těchto dvou zákonech co nejnepříjemněji dotýká s hospodářského stanoviska - politicky bych se mohl z toho těšiti - jest podržení osudného ustanovení, že fond má býti dotován 25%ní přirážkou k pozemkové dani. Není tomu tak dávno, co jsme načali tuto otázku a varovali před takovým opatřením. Jak německá tak česká agrární strana tehdy prohlásila, že nikdy nedají své svolení, aby pozemková daň byla zvýšena za účelem dotace melioračního fondu. Jest to skutečností, již nelze přejíti. Říkalo se již tehdy, že se chce najíti východisko v tom - lidé jsou přec již spokojeni s tím, nedostanou-li ránu okamžitě - že má přirážka k pozemkové dani vstoupiti v platnost teprve v pozdějších letech. V zákoně máme skutečně ustanovení, že do r. 1937 nevstoupí v platnost zvláštní přirážka k pozemkové dani, nýbrž teprve počátkem roku 1938. Víme však jedno, že, bude-li to zapotřebí dříve, dá se to přece případně změniti a dále není mezidobí 6 nebo 7 let také žádnou zvláštní lhůtou z milosti. Pro nás jest zřejmé, že tato věc nastane a že jest pevný úmysl hraditi tyto meliorace z peněz zemědělství, zvýšením pozemkové daně. Z toho však nutně vyplývá, že kraje, které nikdy nebudou meliorovány, mají také platiti na melioraci jiných krajů, poněvadž tyto mají silnější protekci a samozřejmě věc provedou. Je to ztřeštěná myšlenka a nedovedu si představiti, že si to vůbec zemědělství nejširších krajů dá líbiti, aby na jeho zádech se prováděly často svévolné přepychové stavby, k čemuž ještě přistupuje, že se dnes podle zákona dávají subvence také na meliorace majetku jednotlivců, kdežto dříve dostávala subvence jen vodní družstva. Dnes je možné, že dostanou za jistých okolností zasluhujících ohledů subvenci také jednotlivci, a kdo to bude? Páni majitelé zbytkových statků; a my, kdož nedostaneme od státu nic, budeme samozřejmě platiti.

Ustanovení zákona, které bohužel změněno nebylo, jest § 6, odst. 2. Tam se praví: "Výtěžek zvláštní 25%ní přirážky k dani pozemkové, kterou jest platiti z veškeré půdy této dani podrobené podle zákona ze dne 15. června 1927 o přímých daních; od této přirážky jsou však osvobozeny pozemky držitelů půdy, jejichž celoroční důchod ani tam o sobě ani s důchodem hlavy rodiny, s níž by případně měli býti společně zdaňováni důchodovou daní, nepřesahuje částky důchodové dani nepodrobené a kteří i s ostatními členy společné domácnosti nemají v téže berní obci většího majetku pozemkového nežli nejvýše s celkovým katastrálním výtěžkem 120 Kč."

Velectění pánové! Tím se chce pravděpodobně opět malorolníkům dáti cukrátko, aby nerevoltovali, kdežto průměrní rolníci mají samozřejmě těch 25% zaplatiti. Jsou krajiny, kde je spíše zapotřebí zavodňování než trativodů, jsou krajiny, kde se dá skutečně z půdy vyhospodařiti tak náramně málo, jako na př. v mém kraji, že všichni, ačkoliv jest jim to beztak těžké, by ještě musili dopláceti na meliorace v jiných krajích. Mám za to že jest to forma, jež jest ovšem zcela nepřijatelná. Jest samozřejmé, že se musíme proti tomu ozvati co nejostřeji, a jsem zvědav, zda titíž pánové, kteří ještě před nedávnem prohlásili, že k přirážce 25% k pozemkové dani nedojde, budou míti nyní tolik odvahy, aby zamítli návrh, který zde podávám. Tento návrh zní:

"Ustanovení odst. 2 §u 6 budiž pozměněno v tom smyslu, že se smí vybírati 25%ní přirážka k pozemkové dani jen z oněch pozemků, které meliorací nebo regulací z prostředků melioračního fondu docílily vyšších výnosů." (Souhlas.)

Pánové jest to rozumné stanovisko, aby ti, kdož dostanou melioraci, splatili také opět něco do fondu, platíce vyšší pozemkovou daň.

"Pokud bude zrušena v r. 1938 státní přirážka, jest v náhradu za ušlou pozemkovou daň zavésti daň za užívání vody pro ona uživatelská práva, která přinášejí škodu vodnímu hospodářství."

To jsou tři návrhy, jež bych měl v prvé řadě přednésti k melioračnímu zákonu a oddávám se ve svém vrozeném optimismu ještě stále naději, že páni ze Svazu zemědělců a česká strana agrární budou znáti svou povinnost a samozřejmě se těchto návrhů zastanou, poněvadž jsou přece v zájmu zemědělství. Zdá se mně, že je to na konec to nejmenší, co mohou páni při účasti v koalici požadovati, aby byli totiž slyšeni alespoň v hospodářských otázkách, a to v takových otázkách, jež se netýkají ciziny, jež se nedotýkají vztahů pana ministra pro věci zahraniční dr Beneše, jako nyní u jugoslávské obchodní smlouvy, že si tedy měli vyhraditi alespoň v těchto otázkách, kde se mají co tázati toliko svých koaličních bratří, úplnou volnost svého jednání, ačkoliv jsme přesvědčeni, že na všech ostatních polích úplně ztroskotají, má-li pan ministr Beneš nějaké přání, jež na konec neobsahuje nic jiného, než že máme takřka platiti poplatky Jugoslavii nebo Rumunsku, jde-li mu o to, aby se Malá dohoda udržela a zvelebila.

Další otázku bych ještě měl stran zákona o vodocestném fondu. Tento zákon mne dosti překvapil a to z toho důvodu, že do tohoto zákona jest pojat bohatý program řek a toků a říčních tratí, kdežto Ohře a Morava do programu ministerstva veřejných prací, tedy do vodocestného fondu, pojaty nebyly. Že by nebylo lze splavniti Moravu, nebude jistě nikdo věřiti. Jest přece skutečnost, že kdysi byl dunajsko-oderský průplav hotově projektovanou věcí a to se zamýšlenou výkonností, jež by dojista převýšila výkonnost průplavu, který zde má býti stavěn ze Sázavy do Brna a dojista také výkonnost průplavu přes jižní Čechy do Lince. Nicméně byly takřka regulace Moravy, splavnění Moravy odsunuty na vedlejší kolej, jež se tentokráte jmenuje ministerstvo zemědělství. Nepřišla tedy do zákona o vodních cestách, nýbrž do zákona tisk 961. Nedá se namítati, že by o splavněni Moravy nebylo plánů. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) V úvodu jsem se zmínil, že právě v Rakousku bylo kdysi od doby Körbrovy mánií pracovati o těchto vodních cestách a byly vypracovány programy, na nichž se ještě dnes v Československu v tom směru pracuje. Připadá mně však, že se ovšem zdá panstvu v ministerstvu nár. obrany důležitým, aby se především prováděla vodní cesta napříč Československem. Vždyť strategická opatření byla vždy důležitější a proto se asi nedostaly Morava a Ohře do programu. Morava jest řekou protékající hlavně územím českomoravským a chtějí-li si to moji krajané z Moravy, kteří bydlí v bližším i vzdálenějším okolí Moravy, dáti líbit, jest to jejich věc, ale co nemohu přejíti bez ohražení, jest opominutí a zanedbávání splavnění Ohře. Jest to jediná řeka, o níž můžeme tvrditi, že by se její splavnění vážně dotýkalo německých zájmů a že v jejím nejbližším sousedství leží skutečně sta a sta velkých průmyslových podniků, které mají za všech okolností na to právo býti účastnými dobrodiní levné dopravy, a samozřejmě musíme požadovati, aby se takové věci přidělením do pravomoci ministerstva zemědělství nedostalo pohřbu první třídy. Mimo to dlužno také uvážiti, že v melioračním zákonu jest pamatováno na placení příspěvků sousedů, kdežto právě vodocestný fond hradí své platy a platí ze svého. Divím se tomu, že v ministerské radě sedí dva němečtí páni a tuto věc přehlédli, divím se, že to přehlédl pan ministr Spina, neboť musím přece míti za to, že mu při projednávání těchto fondů bylo jasno, že Ohře jest důležitá pro Němce a mohu jen jedno přijmouti za omluvu, že se totiž domýšlel, že agrárním zájmům lépe posloužil, postupuje-li věc ministerstvu zemědělství. Bylo-li by tomu tak, pak jsem nucen mu v teto věci učiniti výčitku neorientovanosti přímo trestuhodné. Neví-li to sám, pak jest právě třeba jíti na radu k lidem, kteří těmto věcem rozumějí lépe než pan ministr. Skutečností jest, že meliorační svazy a celé okolí, které má na tom zájem, jednají o této otázce po léta, že přicházejí tisíce deputací a peticí a že ministr není, jak se zdá, o tom vůbec informován a že myslil, že jako agrárník bude sloužiti agrárním zájmům, dá-li tuto otázku přesunouti do kompetence ministerstva zemědělství. Nemám naprosto důvodu, abych ubližoval našemu milému příteli a ministru zemědělství Bradáčovi, že by nechránil zájmy zemědělství, pokud jest to jen možné, naprosto ne, ale zde to je tak zřejmé, že vyloučení Ohře z tohoto zákona znamená poškození jejích sousedů, že se musíme diviti a vyjádřiti své oprávněné rozhořčení, že se nepodařilo tuto věc dostati rovněž do zákona o vodocestném fondu, předně poněvadž je to spojeno s finanční škodou a za druhé, poněvadž také vyřízení této otázky bylo tím pravděpodobně odsunuto na mnohem delší dobu. Jest samozřejmé, že splavnění Ohře a Moravy na delší léta nevyjde z oblasti příprav a že, zatím co jiné vodní cesty budou již dávno vybudovány a provozu, budou o tom nanejvýše plány.

Konče chtěl bych říci jedno: Neoddávám se klamu, že jsou tyto osnovy něčím více než pokusem o nové klamání veřejnosti. Jsou pokusem o předstírání určité činnosti a čilosti Národního shromáždění a o důkaz, že Národní shromáždění koná svou práci, že máme skutečně konsolidovaný a žádnými rozpory nezatíženy politický a parlamentní aparát. Ve skutečnosti jsou však jen zastíracím manévrem, za nimž se schovává jedno, že jsme totiž jak vnitropoliticky, tak zahraničněpoliticky zapřaženi do úplně zabředlé káry, že se nám nepodaří odstraniti hospodářskou krisi. Ani tím se nám to nepodaří, poněvadž nemáme odvahu učiniti ona opatření, která bychom učiniti musili, abychom dali našemu hospodářství ozdravěti a tato opatření nedají se tak dlouho provésti, dokud dává hradčanský pán dr Beneš prostě pro své politické koncepce, o kterých tak rád mluví, vysávati z hospodářství státu a jej obývajících stavů a národů kontribuce, jez nemůžeme nésti a které budou naše hospodářství trvale tak dalece poškozovati, že nemůžeme věřiti v nějaký pokrok a rozmach. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Pozdílek. Uděluji mu slovo.

Posl. Pozdílek: Slavná sněmovno! Dne 10. dubna letošního roku bude tomu 31 let, co na bývalém staroslavném sněmu království Českého podán byl posl. Frant. Udržalem a druhy: Šťastným, Ratajem, Novotným atd. pozoruhodný návrh. Začínal těmito slovy: "V uváženi, že při stávajícím račím postupu, kterým dnes práce meliorační hlavně následkem nedostatku peněžních prostředků pokračují, bylo by dle výpočtu odborníků třeba plných 250 let, nežli by se českým řekám, potokům, zabahnělým rolím a lukám náležité úpravy dostalo, ukládá se zemskému výboru, aby neprodleně vstoupil v jednání s c. k. vysokou vládou ve příčině mohutnějšího financování prací melioračních."

Dále mimo jiné praví se v návrhu, že "provádění meliorací a prací vodohospodářských vůbec znesnadňuje se příliš složitým a těžkopádným řízením a že je naléhavou potřebou, aby se strany úřadů při zakládání vodních družstev bylo co nejvíce vycházeno vstříc, rolnictvo o zakládání a správě družstev vodních populárně poučováno, aby tato družstva při vypracování melioračních projektů byla subvencemi vydatně podporována, jakož i aby bylo postaráno o levný a solidní úvěr meliorační."

Když jsem četl tento přes 30 let starý návrh a přirovnal hlavní jeho požadavky k dnešnímu, právě projednávanému velkému melioračnímu zákonu, nemohl jsem se jako rolník a agrárník ubrániti dojmu hrdého zadostiučinění, a to proto, že byli to již před více než 1/4 stoletím čeští rolníci a agrárníci s poslancem Udržalem v čele, kteří tento návrh podávali, a že řízením osudu je to zase tentýž Udržal, který dnes jako předseda vlády československého samostatného státu spolu s druhým sedlákem, ministrem zemědělství Bradáčem, jménem naší vlády předkládá našemu parlamentu hotový již zákon, ovšem dnes mnohem rozšířenější, propracovanější, promyšlenější a programovější.

Tento fakt potvrzuje historickou pravdu, která se nedá umlčeti a žádným způsobem, jak by mnozí velmi rádi vyvrátiti, že všechna iniciativa pro zlepšení hospodářského života na našich vesnicích, pro povznesení životní úrovně zemědělského lidu a pro zvelebení všeho zemědělského podnikání jak v tomto ohledu, tak i ve všech jiných směrech vycházela jen a jedině, upřímně a poctivě z řad samostatného organisovaného rolnictva, jak tehdy ve straně agrární, tak i dnes ve straně republikánské.

Vážení pánové! Není důležitější otázky nejen pro zemědělce, nýbrž i pro celý stát vůbec nad otázku vodohospodářskou, neboť veškeré moderní vymoženosti zemědělské, jako využití práce strojové, všechno hnojení, jak přirozené tak umělé, hluboká orba, výběr semen a zušlechtění plodin a dokonce možnost pěstování některých plodin vůbec vyžadují předem technické úpravy půdy, kterou poskytuje v širokém slova smyslu meliorace, a jest tudíž meliorace prvním a zároveň nezbytným prostředkem, aby intensivní hospodaření mohlo býti zavedeno a racionálním způsobem provozováno.