Vývoj hospodářského života by si byl úpravu ovšem vynutil za všech okolností. Úprava této materie stala se také v jiných státech akutně naléhavou a byla také uzákoněna. Uvádím zde zejména Belgii, Norsko, Dánsko, Italii, Anglii, Německo a j. Podotýkám ještě, abych osvětlil svědomitost, se kterou tyto zákonné předlohy byly projednávány, že ústavně-právní výbor senátu pověřil podrobným zkoumáním vládního návrhu 5 členů výboru, tedy zvláštní subkomitét, který ve 12 schůzích usnesení všech tří řádů a společný uvozovací zákon velmi bedlivě projednal. Výsledek této práce byl pak projednán v ústavněprávním výboru senátu. Při projednání návrhu ústavně-právního výboru resp. podvýboru v senátu došlo pak v poslední chvíli k dalším změnám návrhu ve 4 směrech. Uvádím je proto, abych mohl osvětliti jejich souvislost se změnami, které navrhl ústavněprávní výbor posl. sněmovny a které jsou dnes předkládány slavné sněmovně ke schválení.

V ústavně-právním výboru senátu na vládním návrhu byly provedeny tyto změny: Znovu přijata povinnost placení 5% částky přiznané odměny správci konkursní podstaty ve prospěch péče o mládež, chudé, opuštěné, zanedbané. Ve čl. XIV uvozovacího zákona provedena změna, že usnesení §u 4 vyrovnacího řádu nabývá platnosti ihned, v ostatních partiích za 3 měsíce. Že dlužníku je umožněno v mimořádných případech učiniti také menší nabídku, a to 35%. Konečně že se nepokládá za zvláštní výhodu, bude-li poskytnuta přiměřená odměna věřitelským svazkům za činnost s vyrovnáním spojenou.

Při projednávání usnesení v senátě došlo po bedlivém zkoumání celé materie v některých bodech ke změnám tohoto usnesení. Změny se redukují na tyto body: Především doplněn čl. XIV uvozovacího zákona potud, že pro časovou mezeru, než bude zákon vyhlášen, dává se dlužníku možnost, když nabídl menší kvotu nebo jinou kvotu, než zákon předpisuje, aby bylo jeho podání vráceno k doplnění nebo opravě, ale po vrácení jeho podání soudu mají nastati účinky tak, jako kdyby byl býval podán návrh ihned ve formě správné, resp. s kvotou zákonem podmíněnou.

Za druhé byl pozměněn příslušný odstavec zákona o vyrovnacím řízeni, o kvotě. Vládní návrh stanovil kvotu 50% a ve výjimečných případech, které vládní nařízení mělo precisovati, 35%. Jak jsem již jednou podotkl, ústavně-právní výbor posl. sněmovny hájí názor, že do této materie nelze připustiti labilní výklad ministerského a vládního nařízení a že hospodářské důvody nutí, aby byla stanovena pevná kvota. Dlužník chce věděti, co za všech okolností může nabízeti, a věřitel, s čím musí počítati. Byla proto pozměněna osnova tak, že dlužník, který chce splniti závazky do 2 let, musí nabídnouti nejméně 50%, kdežto dlužník, který splní závazky do jednoho roku, nejméně 40%. Není správná námitka, že je to výhoda, která dlužníku příliš mnoho nedává, že totiž ono rozpětí jednoho roku a 10% neskýtá zvláštní výhody ani dlužníku, ani věřiteli. Hospodářská zkušenost mluví jinak. Rychlé zaplacení pro věřitele, každé procento slevy pro dlužníka má veliký hospodářský význam, nehledě k tomu, jak jsem již jednou podotknul, že labilita vládního nařízení, precisování vládním nařízením, za kterých podmínek se tak má státi, je velmi nebezpečné. Výklad, zda jest hospodářská existence dlužníkova ohrožena nebo není, je velmi labilní, skýtá v praktickém životě velmi mnoho možností pro přestřelky a přezírání hospodářské situace dlužníkovy nebo její přeceňování. Ústavně-právní výbor měl za to, že tento úsek vyžaduje již předem pevného stanovení cestou zákonnou.

Dále vykazuje změnu § 27 konkursního řádu, pokud škrtá ústavně-právní výbor ustanovení, že zaměstnavatel, který upadl do konkursu, může propustiti zaměstnance do měsíce po vyhlášení konkursu. Toto ustanovení v praktickém životě beztak velmi řídké, není nikterak odůvodněné právě praktickými ohledy a zkušenostmi hospodářského života a řekl bych i právnických zkušeností. Jest příliš kruté, pokud by skutečně individuelně takové zaměstnance potrefilo, a jeho vynechání a škrtnutí by zájmy věřitele v nižádném směru neohrožovalo.

Dále nastává změna v §u 55 vyrovnacího řádu potud, pokud ústavně-právní výbor nemohl souhlasiti s ustanovením, že za zvláštní výhody nelze považovat výhody, které se poskytují t. zv. věřitelským spolkům. Tato věc byla již v senátě velmi sporná a je sporná i venku v hospodářském i obchodním světě. Ústavně-právní výbor je dalek toho, aby věřitelským spolkům upíral, že do určité míry prakticky spolupůsobily, nikterak ústavněprávní výbor nepodceňoval jejich spolupráci v konkursním a vyrovnacím řízení. Ale ústavně-právní výbor - a tu bych odmítl jakékoliv další domněnky, že snad tu byly vlivy jiných korporací - byl veden jedině snahou po správném právním řešení této materie. Ústavně-právní výbor prostě bránil se tomu, aby do formálního vedení jednak konkursního, jednak vyrovnacího řádu byl zákonem vklíněn činitel, který nemá stejné odpovědnosti, jakou má soudce, jakou má správce konkursní nebo vyrovnací podstaty, dlužník a věřitel. Nehledě k tomu, že není známo, kolik spolků věřitelských má býti - teprve vládní nařízení má stanoviti jejich počet a jejich oprávnění není tu také odpovědnosti pro věřitelské spolky, kterou mají ostatní věřitelé v celém konkursním a vyrovnacím řízení. Jde o hospodářskou svépomoc. Ústavně-právní výbor nepodceňoval tuto stránku hospodářské svépomoci těchto věřitelských spolků, nemohl však jim dáti zákonnou sankci nehledě k právnímu momentu, že v celém řízení konkursním a vyrovnacím není věřitele, jehož útraty by byly honorovány. Byl by to jedině věřitelský spolek, který by v konkursním nebo vyrovnacím řízení měl právo na útraty. Věřitel, poněvadž věřitelský spolek není nic jiného nežli věřitel, by vlastně dostával útraty placené od dlužníka. To by byl jediný faktor, který tímto způsobem by byl honorován. Tento důvod by však nevážil ani jako ostatní, že věřitelské spolky nemají oné odpovědnosti, že by celé řízení formální se do určité míry komplikovalo, že by tu nastala určitá honba a že by tu vyrůstaly věřitelské spolky. Poukaz, že vládní nařízení by počet těchto spolků mohlo do určité míry regulovat, odpadá proto, že by pochopitelně věřitelské spolky snažily se svými vlivy a svojí snahou po uplatnění, uzákonění, sankcionování vládou docíliti právo této své existence, a tak by snad, místo aby celému právnímu a formálnímu řízení bylo odlehčeno, bylo toto jen podstatně komplikováno.

Svépomocná akce těchto věřitelských spolků nemusí býti nikterak podceňována, mohou nadále vyvíjeti činnost pro svoji podstatu svépomocnou, a hledati v ní finanční náhradu svých výdajů.

Ústavně-právní výbor přijal jen tyto změny, aby umožnil rychlé projednání této zákonné osnovy, po které svět obchodní a hospodářský volá, a stěžejním bodem jeho změn bylo alespoň shora podotknuté ustanovení na změnu kvoty. Mám za to, že slavná sněmovna přijme návrh ústavně-právního výboru, že uzná naléhavost jeho úpravy, a prosím tedy o schválení návrhu, jak jej ústavně-právní výbor slavné sněmovně předkládá. (Souhlas.)